11. prosince 1604. — Orig. v arch. arcibiskup, v Praze. Recepta ab a. 1604—1605.

Nejjasnější etc. Jaké jest suplikací VCMti JMkn. pan arcibiskup Pražský podati ráčil, té jsem, majíc ji sobě pro zprávu z kanceláře VCMti české dvorské propůjčenou, porozuměl.

I nejmilostivější císaři, ačkoliv jsem já toho kněze, kterejž tu ve vsi Holešticích jsouc pod jednou byl, z gruntův mých nevyhnal, než když jest čas jeho, dokudž tu zjednán byl, vycházel, majíc k tomu slušné a hodné příčiny, netoliko tu, že žádný ze všech lidí poddaných mých k též kolatuře mé dědičně náležitých toho náboženství a víry pod jednou nebyli a nejsou, ale také, že jest jednou ve třech nedělích kázával, obilí na polích nesklizené ani nedozralé dříve času prodával, a mnohé jiné nepříklady na sobě ukazoval, jemu jsem pokojně bez hněvu přátelsky oznámil, aby se jinou farou opatřil, tu jest sám o to nestál a mne za to nežádal, abych ho tu dále nechati měl, než sám dobrovolně odtud se prve, nežli já jsem zvěděl, do Mostu odstěhoval.

Že pak již já tu kněze pod jednou nechovám a chovati nemohu, mám k tomu slušné, spravedlivé a právní příčiny. Jedno, že jest tu nikdy od starodávna, tak jakžJMkn. omylně zpraven býti ráčí, kněz pod jednou nebýval, nýbrž od starodávna býval jest tu kněz, kterýž slovem božím i svátostmi velebnými tělem a krví pána a spasitele našeho Ježíše Krista podle nařízení a ustanovení při poslední večeři přisluhoval, jakož pak všickni lidé poddaní moji k též kolatuře náležející posavad téhož náboženství a víry pod obojí zůstávají. Že jest pak teď posléze kněz pod jednou tu dosazen, to jest nebylo a není od starodávna, než toliko od toho času, jakž jsou to Mostští koupili, oni jsou teprva vnově tam kněze pod jednou dosadili. Pak když jsou oni to měli v moci z téhož podacího kostelního kněze pod obojí vybýti a jiného pod jednou tu dosaditi, nevím, proč by mně tolikéž ta svoboda nezůstávala, nbych já tu kněze toho náboženství, jehož já sám i s svými lidmi poddanými jsem, dosaditi a na své grunty přijíti nemohl, an jsem tejž statek jako i to podací kostelní za dědičné, svobodné a v ničemž žádnému nezávadné koupil, a žádné takové vejminky při trhu a vkladu mém jest se od Mostských nestalo, abych tu z povinnosti kněze náboženství jiného, nežli sám s lidmi poddanými jsem, chovati měl. Čehož by sobě sám ani ten kněz žádati neměl, nebo jest v tom času žádného nevzdělal ani nepřevedl kromě jakousi starou babu, kteráž také již umřela. A stavům tohoto království, kteříž kolatury a fary své svobodné dědické mají, vždyckny jest ta svoboda zůstávala chovati kněze na svých farách a kolaturách, jakéhož se jim dobře vidélo a zdálo.

K tomu jsem měl i tu příčinu, že jsou mne lidé poddaní moji snažně za to prosili, abych je knězem náboženství podobojím přisluhujícím opatřil, kdež znajíc povinnost svou v tom býti a věda, že duše lidské nad všecken svět jsou nejdražší, a věda také, že z poddaných svých sám pánu Bohu počet činiti mám, protož mně neslušelo jinak jejich snažné prosby oslyšeti, než takového kněze jim způsobiti, kterýž by se v náboženství s nimi srovnával. Kterýžto kněz aby jaký bludař neb náboženství scestného býti měl a k zavedení duší lidských sloužiti, tomu já zjevně odpírám, zvláště pak tomu, abych co proti zřízení zemskému, kteréž se od JMkn. pana arcibiskupa v jiném smyslu vykládá, učiniti měl.

A protož VCMti ve vší poníženosti a poddanosti za to prosím, že mne jakž při náboženství mém zůstávajícím s jinejmi obyvateli tohoto království českého s stranou pod obojí způsobou přijímajícími, v kterémž jsem zrostl i vyučen, i také při dědictví a kolatuře mé i také při této omluvě a odpovědi mé milostivě zůstaviti a mým nejmilostivějším císařem, králem a pánem býti a zůstati ráčíte. V čemž se VCMti v milostivou pamět a ochranu poroučím. Datum v sobotu po Početí blahoslavené panny Marie léta 1604.

VCMti věrný poddaný Kašpar Starší Belvic z Nostic, na Velkém Stroupči a Hořeticích.