Opis souč. v arch. m. Prahy v rkpe. 112 (dříve 1083) fol. 318 - 322 s nadpisem: "Předložení sněmovní l. 1605"; jiný souč. opis v zem. archivě ve sbírce originálů sub 1605 Febr. 4. s nápisem: "Vejpis proposicí sněmovních, kterýž držán byl l. 1605". Koncept silně opravovaný a od definitivního textu značně odchylný v arch. místodrž. v Praze: L. 34: 1600 - 1605; čte se na něm poznámka: "Spis proposicí kanceláře české sine correctura intimi consilii, quae tarnen postea correcta fuit". (Srov. přípisek na dobrozdání dv. komory z 22. ledna 1605, citovaný v úvodní poznámce k č. 11.) Při vydání přidržel jsem se opisu z arch. m. Prahy a toliko zjevné jeho chyby opravil jsem mlčky podle druhého opisu i konceptu. Věcné odchylky konceptu uvádím v poznámkách pod čarou. - Německý text, patrně současný úřední překlad českého, zachoval se v arch. c. a k. spol. minist. financí: Böhmen, Landtagssachen 1604 - 1607, fol. 218-231; je na něm poznamenáno: "1605, behemische landtagsproposition fürgetragen den 5. februarii." Jiný opis tohoto něm. textu, lišící se jen pravopisem a několika bezvýznamnými odchylkami, obsažen je tamtéž na fol. 232 - 245. - Že tato proposice předložena byla sněmu 4. února, vysvítá zcela určitě ze zpráv uveřejněných pod č. 22 - 24.

J. Mt. Římský císař, Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, ode všech tří stavův království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k tomuto nynějšímu od J. Mti. cís. položenému a rozepsanému sněmu obecnému poddaně a poslušně najíti dali, s obzvláštní milostivou císařskou a královskou vděčností přijímati a podle toho jich tejna činiti neráčí, že, ačkoliv by J. Mti. cís. nic milejšího nebylo, než aby dotčených stavův jakožto svých věrných milých poddaných (kteříž jsou od tak mnohonácti let pořád pro obhájení vlasti své proti tomu ouhlavnímu a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku k milostivým žádostem J. Mti., neohlídajíce se na své vlastní ani v tyto těžké časy nanejvýš schuzených poddaných svých všem vůbec vědomé nedostatky, z upřímé, věrné, k J. Mti. cís. každého času v skutku prokazované povolnosti znamenité, veliké a téměř nad možnost svou kontribucí rádi a s ochotností činili) vyhledáváním při nich další pomoci a tak rozepsáním a položením tohoto sněmu milostivě ušetřiti a ušanovati moci ráčil, však poněvadž z dopuštění Pána Boha všemohoucího pro veliké hříchy naše, nimiž sme jeho Božskú velebnost rozhněvali, čím dáleji, vždy větší a těžší nebezpečenství království tomuto Českému a k němu připojeným zemím jako i všemu křesťanstvu od vejš dotčeného nepřítele Turka a pomocníkův jeho (s kterými on spuntovavši se, všeliké cesty a prostředky k vyvrácení a zahlazení jména křesťanského posavad vyhledává a bez pochyby vždy dáleji vyhledávati nepomine) nastává, neráčil jest J. Mt. cís. jakožto křesťanská a na povinnost svou císařskou a královskou dobrý pozor mající a své věrné poddané milující vrchnost z své obzvláštní otcovské péče, kterou o ně každého času míti ráčí, nikoliv moci toho pominouti, než v království tomto Českém i v jiných zemích svých sněmy obecní položiti a takové těžké jak od dotčeného ouhlavního nepřítele Turka, tak také od toho zpronevěřilého Stefana Bočkaje a těch jeho se přídržejících zrádných Hejdukův a lidu uherského obecného [V konceptu pouze:"od Stefana Bočkaje a těch jeho se přídržících zpronevěřilých hejdukuov."] všemu křesťanstvu nastávající nebezpečenství stavům přednésti dáti a vedle tak důležité a nevyhnutedlné potřeby, kteráž větší býti nemůže, pro obranu a zachování jich samých, jakejmi by prostředky škodlivému předsevzetí vejš dotčených nepřátel časně s pomocí Boží odpíráno býti mohlo, s nimi se namluviti a snésti.

Neb ačkoliv ta jistá ku Pánu Bohu naděje jest, že on sám tu zlost, zoufalství a spronevěření jeho, Bočkaje, a k nepříteli Turku připadlých a beze vší jim k tomu dané příčiny od J. Mti. cís. i všeho křesťanstva lehkomyslně odpadlých a jeho se přidržujících ["a jeho se přidržujících" není v konc.] Hejdukův (kteříž všem věrným J. Mti. cís. poddaným se za zjevné nepřátely postavili, obzvláštně pak národu německému ohněm i mečem odpověděli, za ty se zjevně, oustně i skrze psaní, vydávají, to skutkem více než kteří sami Turci a neznabohové dokazují, když sou v království Uherském netoliko v poli, ale i na některých pevnostech a místech hraničných všecky soldáty z téhož národu německého a všech jiných národův ["a všech jiných národů" není v konc.] z kteréž jen toliko bejti mohli, beze všeho rozdílu a ušetření jednoho každého mladosti anebo starosti, ani nevinných, prsův ještě požívajících dítek neušanovavše ["jednoho každého... neušanovavše" není v konc.] zrádně, nešlechetně a nemilostivě pomordovali, jmění a zboží jich loupežně mezi sebou jsou rozdělili, ženy a děti nepřátelům Turkům rozprodali a do věčné služebnosti vydali ["ženy... vydali" není v konc.], ztrestati, je skrotiti a bohdá šťastně přemoci dáti ráčí; však že k tomu také lidská pilnost a skutečné přičinění přispěti musí, zvláště že nepřítel Turek, maje skrze takové pozdvižení týchž zoufalých lidí dobrou příčinu a příležitost [V konc.: "occasí".] tuž škodu, kterou roku pominulého u Ostřehoma (od něhož s hanbou a posměchem odtáhnouti musel) vzal, [Ostřihom byl od velkého vezíra tureckého marně obléhán od 19. září do 11. října 1604; srov. Huber, Gesch. Oesterreichs IV., str. 411.] sobě bez pochyby nahraditi a všecku svou nejvyšší moc a sílu, aby se toho vymstil, vynaložiti (jakž pak jistí kundšaftové to s sebou přinášejí, že bašové turečtí tento rok mladého sultána svého vlastní osobu do Uher přivézti a netoliko dotčenu pevnost Ostřehom, ale i hlavní město Vídeň mnohem větší mocí a časněji [V konc.: "přivézti, dotčenu pevnost Ostřehom mnohem větším počtem lidu a časněji".] nežli pominulého roku se stalo, oblehnouti a s pomocí týchž spronevěřilých zrádcův země křesťanské blíž království Uherského příležející ["blíž... příležející" není v konc.] široce a dalece ohněm a mečem (čehož ale milosrdný Pán Bůh uchovati rač) hubiti, kaziti a v mizinu přivésti, pro kteroužto také příčinu serdar anebo nejvyšší polní turecký se vším lidem svým vojenským přes tuto zimu v Dolním Bělehradu zůstává,") jistého konečného oumyslu jsou ["pro kteroužto... zůstává" není v konc.] usilovati bude. A protož, jakž by se týmž oukladním nepřátelům všeho křesťanstva v cestu [V konc.: "jak by se tomu v cestu".] vjíti a nejpodstatněji odpírati mohlo, to bedlivě uvážiti i také opatřiti se musí. Nebo ačkoliv jest J. Mt. cís., co jen na J. Mti. bylo a záleželo, již předešle všecku možnost svou podle pomoci Svaté Říše a jiných křesťanských potentátův na to vynaložiti a také ty cesty a prostředky, aby tak žíznivý krve naší nepřítel buď od hranic křesťanských dokonce zahnán byl, aneb aspoň stálé a zemím těmto bezpečné příměří s ním se státi a tak z těch dlouho trvajících těžkostí sjíti mohlo, skutečně a začasté vyhledávati a se přičiňovati jest ráčil, však že k tomu pro velikou sílu jeho a pro nesnesitedlné, nerovné i nemožné od něho podávané condití jinače leč s jistým budoucím těchto zemí zavedením k šťastnému zvítězení aneb k jistému spokojení přijíti a přivedeno býti nemohlo, ráčí J. Mt., jakž dotčeno, z přinucené potřeby k vedení a skoncování [V konc.:"kontinuirování".] té otevřené s týmž nepřítelem války vždy dalších pomocí od svých věrných a milých poddaných museti vyhledávati.

A poněvadž jest z běhu těchto věcí válečných a po ta léta nabyté skušenosti to patrně seznáno, že příhodnějšího a lepšího prostředku (skrze který by tak mocný a schytralý nepřítel, jestliže ne dokonce přemožen, ale vždy něco dále od hranic křesťanských zahnán a zapuzen, aneb k učinění jistého a stálého pokoje přiveden býti mohl) není, než aby v království Uherském jistý počet jak jízdného tak i pěšího lidu vojenského ne za některý měsíc, jakž až posavad bejvalo, než ustavičně v létě i v zimě chován byl; neb ten zvyknouc a jsa vycvičen v věcech válečných i také způsobův nepřítele (jichž on při válce užívá) povědom, bude moci ovšem J. Mti. cís. a všemu křesťanstvu mnohem platněji sloužiti i také žoldem a placením snesitedlnějším a skrovnějším, když stále a ustavičně v létě i v zimě v poli za celý rok službu jmíti a místo dvanácti měsícův žoldem za devět toliko měsícův přišlým bude moci vychován býti [V konc.:"placením, když se celý rok za devět měsícův počítati a platiti bude, vychován bejti".]. Jakož pak, když se i to, jaký znamenitý náklad každoročně na pštolluňky, na objednání jízdy i pěchoty při každé vejpravě, item na sedmý měsíc za vytažení a odtažení, [V konc.: "sedmý měsíc, kterýž se rejtarům za vytažení a odtažení obyčejné pasíruje".] též také na to v nově od nejvyšších zamyšlené a již v zlou zvyklost uvedené aiuto di costa neboližto obzvláštní mimo pštolluňk vychování, ["neboližto... vychování" není v konc.] item na zavdání anryt,- lauf- a lifrgeltu, na objednání po každý zbroji, ručnic a braní vychází, též také jaké veliké škody stavové s poddanými svými každoročními mustruňky a téměř ustavičnými sem i tam v zemi průjezdy, tažením a abdaňkováním lidu válečného pocit'ují, uváží, to se v skutku najde a vyhledá, že tím prostředkem continuae militiae anebo chování lidu stálého tomu všemu bohdá se spomůže, ano i od téhož lidu jakožto již zkušeného mnohem lépěji a podstatněji nepřátelům i zimního času vedle nastalé příležitosti ["i zimního... příležitosti" není v konc.] odpíráno bude, čehož čerstvý příklad před očima máme, a jeden každý sám při sobě to usouditi může, k jaké by nevypravitedlné a nenabyté škodě netoliko království Uherské, ale i jiné křesťanské s týmž královstvím mezující země skrze to podzimku minulého nastalé Hejdukův a jiných buřičův pozdvižení přijíti by bylo muselo, kdyby lid J. Mti. cís. vojenský pod Ostřehomem tehdáž ještě spolu nebyl zůstával. [Celá předcházející část proposice se opakuje s některými doplňky téměř slovně v instrukci císařských komisařů k sněmu moravskému z 18. února 1605 (u Kameníčka, Prameny ke vpádům Bočkajovců, str. 2 - 5); i následující věta v podobě poněkud změněné se tam objevuje (str. 6).] Aby pak stavové [Věta: "Aby pak stavové... převejší" není v konc.] království tohoto, věrní poddaní J. Mti. cís. v tom rozmýšlení neměli, že by na vychování a placení za devět měsícův nížepsanému počtu lidu vojenského, jízdného i pěšího, příliš velikého a nesnesitedlného důkladu potřebí bylo, toho bedlivě povážiti sluší, že počet každého lidu vojenského, počnouce hned ode dne mustruňku jeho, jak skrze nemoci rozličné, tak i od nepřítele a jinými všelijakými příhodami na každý téměř den k zmenšení přichází, a pro prázdná sešlého lidu vojenského místa od jednoho měsíce k druhému bezmála polovice nákladu proti prvnějšímu mustruňku, když se zouplna lidu platilo, ubejvá, což vše přispořeno a zachováno býti může, tak že toto placení za těch devět měsícův to prvnější za šest měsícův a sedmý měsíc za vytažení a odtažení počítajíc s těžkostí převejší. [Srov. s tím odstavec 2. v dobrozdání dv. komory [č. 11.] a co o návrhu na vydržování stálého vojska vyloženo v úvodě.] A tak neráčí J. Mt. cís. pochybovati, nýbrž tu naději ku Pánu Bohu jmíti, když stavové království tohoto Českého k níže psaným milostivým žádostem J. Mti. z své svobodné a dobré vůle přistoupí a je poddaně svolí, že i jiná království a země, také Svatá Říše týchž stavův, na něž vždycky své zření mají, v tom následovati budou, a J. Mt. cís. ráčí pro snadší odolání nepřátelské moci při Jeho Svatosti papežské, králi Hispánském i jiných potentátích, kurfirštech a knížatech Svaté Říše to objednati a způsobiti, aby tolikéž pro ochranu křesťanstva J. Mti. cís. lidem i penězi (jakž pak od některých taková zakázání již jmíti ráčí) pomoc učinili. [Viz v úvodě.]

[1.] A protož J. Mt. cís. ve jméno Pána Boha všemohoucího (kterýž k tomuto jednání, aby předně ke cti a chvále jeho božské a k dobrému všeho křesťanstva se dalo, svou svatou pomocí přítomen býti raci) při stavích království tohoto, věrných poddaných svých, milostivě a otcovsky vyhledávati a žádati ráčí, aby, znaje toho tak vysoce důležitou a nevyhnutedlnou potřebu, na tento šestnáctistej pátej rok dva tisíce koní zbrojnejch arkabuzírův a dva regimenty lidu pěšího, každý tři tisíce silnej, v království Uherském proti témuž nepříteli Turku [V konc.: "Turku devět měsícuov za celý rok počítajíc".] za devět měsícův na svůj náklad, kterýž však celý rok totižto 12 měsícův sloužiti bude, to jest od prvního dne měsíce máje léta tohoto přítomného až do prvního dne měs. máje léta šestnáctistého šestého, v poli chovali, týž lid vojenský však na pštolluňky J. Mti. cís. v službu přijali, jemu platili a sami jej v přítomnosti komisařův J. Mti. cís. zmustrovati dali. A pokudž by za nejvyšší a hejtmany nad týmž lidem osoby z stavův neb z zemí k království tomuto příslušejících v věcech válečných skušený a k tomu spůsobný J. Mti. cís. od stavův předneseny a jmenovány byly, ráčí J. Mt. cís. je, oberouce z nich. kteříž by se J. Mti. cís. líbili, k takovým službám a povinnostem před jinými přijíti i také milostivě fedrovati. Ti však nejvyšší a hejtmane aby na ten jistý způsob přijímání a dostatečnými reversy listovními i zaručením zavázáni byli, aby předně J. Mti. cís., potomně generálem nejvyšším polním nebo nejvyšším leitenambtem jeho, maršálkem polním [V konc.: "generálem nebo maršálkem polním".] J. Mti., aneb kohož by J. Mt. cís. jim za vrchnost vystaviti ráčil, se řídili a spravovali a vedle námluvy a pštolluňku ve všem se chovali, nicméně i písaři polní J. Mti. cís. a stavům království tohoto přísahami zavázáni byli, tak aby pod ztracení hrdla registra svá pořádná a spravedlivá den ode dne měli, každého času o místech prázdných knechtův sešlejch a jiných fortelích gruntovní a pravdivou správu dáti uměli a dávati povinni byli. Placení pak témuž lidu vojenskému [V konc. následuje: "aby se v poli vždycky ve dvou měsících stalo a mustrunky při hranicích každého čtvrt léta se držívaly".] mohlo by se v poli, vždycky ve dvou měsících jednou a na zámcích pomezních každého kvartálu státi a mustruňkové, kolikrát by toho potřeba ukazovala, se držeti. Vedle toho také aby nejvyšší lidu jízdného od předešlého od nich zamýšleného a prve nikdy nebejvalého důkladu aiuto di costa neboližto přidání jisté summy peněz nad obyčejnou službu jejich s tou další znamenitou jich, dostatečně předloženou a světle oznámenou vejstrahou, pokudžby oni buď před mustruňkem anebo po mustruňku co proti tomu jiného před sebe brali, anebo toho všeho buď na díle vedle pštolluňkův, [V konc.: "vedle bštolunku podniknouti se zpěčovali".] kapitulací a proti reversu jich podniknouti a vykonati se spěčovali, že předně ouřadu anebo služby jich ihned zbaveni a jiní, kteříž by vedle pštolluňkův se chovati chtěli, na místa jejich přijati býti mají, a jakékoliv by škody na mustrplacu nebo jinak skrze jich takové zoumyslné odporování a difficultirování od kohožkoliv vzaty byly, o ty že na ně neproměnitedlně nastoupeno býti a oni je [V konc. pouze: "a oni je nahraditi mají a povinni budou".] netoliko vynahraditi povinni budou, nýbrž i proto vedle slušnosti a uvážení spravedlivého ztrestáni býti mají. Kterýmžto spůsobem a řádem jest ta jistá naděje, že každý regiment mnohem menším nákladem a na měsíc třidcíti dvěma tisíci zlatejmi rejnskými bude moci vychován a svolenými pomocmi království tohoto mnohem víceji, jakž nahoře dotčeno, dovedeno a dobrého spůsobeno býti. [V konc. následuje tu ještě: Jestliže by pak často psaní stavové (čehož se J. Mt. cís. nikoli nadáti neráčí) k této milostivé žádosti J. Mti. strany najímání a chování vejš psaným spůsobem lidu vojenského přistoupiti se zbraňovali, v tom se stížení bejti pokládajíc, a raději peněžité pomoci tím spůsobem jako loňského roku na vychování lidu vojenského od J. Mti. cís. najatého svoliti a činiti chtěli, to J. Mt. cís. tolikéž od nich milostivě přijímati ráčí, však na ten jistý spůsob (začež i J. Mt. cís. stavuov milostivě žádati ráčí), aby od vejminek všelijakých škod k tomu i od těch pět tisíc kop grošuov pro potřeby zemské vyhrazených upustili a to, aby ty všeckny berně zouplna a časně J. Mti. vycházely, dostatečně opatřili."] [Srov. s tímto odstavcem č. 7 a odstavec 2. č. 11.]

[2.] A poněvadž k této válečné potřebě nemálo koní a vozův silnejch k vezení střelby, prochův, kulí a jiných nástrojův a municí válečné, na kterých této vší vejpravy velice mnoho záleží, potřebí bude, a nebylo-li by to náležitě opatřeno, všeckno vojsko křesťanské pro ten samej nedostatek netoliko by k malé platnosti, ale v veliké nebezpečenství uvedeno bylo, ráčí J. Mt. cís. stavův království tohoto, poddaných svých věrných milých, za to milostivě žádati, aby všickni společně o to se snesouce narovnali a do jednoho sta vozův, v nichž by po čtyřech koních a při nich po dvou pacholcích se všemi jinými k tomu náležitými potřebami [bylo], k prvnímu dni měsíce máje nejprve příštího do města Vídně vypravili, na nejvyššího cejkmistra J. Mti. jim ukázali, a J. Mt. cís., aby jim, pokudž v poli zůstávati budou, každého měsíce po" padesáti zlatejch rejnskejch na každý vůz dáváno bylo, opatřiti poručiti chtíti ráčí. [Srov. č. 7 a odstavec 3. č. 11.]

[3.] A dále, jakož jsou často jmenovaní stavové nejednou tomu z předložených artykulův sněmovních vyrozuměli, jaká toho veliká potřeba jest, aby pro lepší ochranu i bezpečnost království tohoto a zemí k němu příslušejících Ostřehom, Komárno a Ujvár, na které Turci obzvláštní oko nesou, spevněny a ti nedostatkové, kteříž se při stavení jich nacházejí, napraveni byli, kdež jsou tíž stavové předešlým sněmem o jistou summu, kterou by J. Mt. cís. na spravení týchž pomezních zámkův z té na vychování lidu válečného svolené pomoci obrátiti moci ráčil, [se] snesli, [R. 1604 povolil sněm, aby z kontribuce válečné mohlo býti vynaloženo 20.000 kop míš. "na zpevnění" pevnosti v Uhřích.] i poněvadž jsou takové pomoci a daně na placení lidu válečnému a na touž kontribucí přijatému nevystačovaly, nemohlo ovšem na též stavení z takové kontribucí nic obráceno býti; protož J. Mt. cís. často psaným stavům království tohoto, svým věrným poddaným, tento vysoce důležitý a potřebný artykul zase ku paměti přivozovati a jich milostivě žádati ráčí, aby na dostavení a zopravení týchž pevností, na kterýchž království tomuto, markrabství Moravskému a knížetství Slezskému velice mnoho záleží, z věrné k J. Mti. i vlasti své náchylnosti deset tisíc kop grošův českých svolili, a tímto sněmem to, aby taková pomoc těm osobám, kterým by J. Mt. cís. to poručiti ráčil, anebo jisté osobě od nich k takovému placení nařízené, tak aby stavové o tom, kterak a nač taková summa vydána a obrácena bude, vědomost jmíti mohli ["aneb jisté osobě... mohli" není v konc.] odvedena byla, nařídili. [Srov. č. 7 a odstavec 4. č. 11.]

[4.] Nicméně také, poněvadž království toto s zeměmi k němu příslušejícími těmito zlými a nepokojnými časy v tak velikém nebezpečenství postaveno jest, aby ta předešlými sněmy ustanovená hotovost v své váze a stálosti netoliko zůstávala, ale, byl-li by v tom ještě jakej nedostatek, ten tímto sněmem opatřili a doplnili, tak (ač by toho kdy taková náhlá, nenadálá a nevyhnutedlná potřeba nastala, čehož pán Bůh zachovati rač) aby pro zachování vlasti své, království tomuto Českému, markrabství Moravskému a knížetství Slezskýmu, též obojímu markrabství Slezskýmu, též obojímu markrabství Lužickému! časně pomocí svou, (však bez ujmy a vejminky svolených berní a pomocí, kteréž aby zouplna vycházely, a jich za sebou stavové k již dotčené! potřebě té veřejnosti nezadržovali, J. Mt. cís. obzvláštně milostivě žádati ráčí) přispěti, sebe samy, přátely a sousedy ["sousedy" není v konc.] své milé retovati a všelijaké škodlivé nepřátelské předsevzetí odvrátiti mohli. A poněvadž by v tak spěšné a náhlé potřebě možné nebylo, sněm obecní o to rozpisovati, protož aby stavové J. Mti. cís. nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a raddám J. Mti. soudu dvorského a komorního a těm osobám z krajův, které by tímto sněmem volili, tu moc tím způsobem jako i loňského roku při sněmu obecném dali a v tom J. Mti. a jim se důvěřili, kdyby jaká taková, jakž nahoře dotčeno, nenadálá a veliká potřeba nastala, a město Vídeň, Ujvár, Ostřehom [V konc.: "Ráb."] neb Komárno obleženo bylo, aby (jsouce od J. Mti. cís. obesláni) s J. Mti. vo ochranu a obranu vlasti a vyzdvižení i vypravení lidu válečného jízdného i pěšího, aneb co by v tom dále potřebného a tomuto království a zemím k němu příslušejícím prospěšného bylo, jednati a zavírati mohli. Nebo stavové tím jisti býti mohou, pokudž toho největší potřeba ukazovati nebude, že vypravováním takového lidu, jako i předešlého času se stalo, jich milostivě ušetřiti chtíti ráčí. [Srov. s tím podobnou, ač věcně poněkud odchylnou formulaci tohoto požadavku v proposici z r. 1604, jakož i odstavec 5. v dobrozdání dv. komory [č. 11.]. Upozorňuji, že o společné defensi všech zemí císařových, v tomto dobrozdání navrhované, proposice ani se nezmiňuje.]

[5.] A jakož na sněmu obecním léta pominulého šestnáctistého čtvrtého držaném J. Mt. cís. stavův království tohoto milostivě žádati ráčil, poněvadž ty čtyři groše z posudnýho na vychování dvoru J. Mti. cís. svolený v tato těžká léta, kdež potravy a jiné všelijaké věci dražší jsou, a že se toho posudnýho mimo předešlej spůsob velmi skrovná summa schází, nikoliv vystačiti nemohou, aby jak v jiném, tak i v tomto povolnou a poddanou náchylnost svou k J. Mti. cís. králi a pánu svému dokázali a k těm čtyřem grošům J. Mti. prve svoleným z každého čtyřvěderního sudu bílého neb ječného piva, kteréž se na prodaj vystavuje, ještě dva groše bílá na vychování téhož dvoru J. Mti. svolili anebo na všelijaká vína, kteráž by se v tomto království za peníze vydávala aneb šenkovala, něco málo buď na pintě "neb na vědru přivětšili a přičinili [V konceptu na tomto místě následuje: "Kterýžto artikul J. Mt. cís. stavuom království tohoto zase milostivě ku paměti přivozovati a jich jakž předešlého roku tak i nyní ještě jakožto svých věrných milých poddaných milostivě žádati ráčí, poněvač na dvůr J. Mti., kterýmž z obzvláštní a milostivé náchylnosti k národu Českému zde ustavičně přítomen bejti ráčí, v tato těžká léta mnohem větší nákladové nežli kdy předešle jdou, aby z té obzvláštní své k J. Mti. cís. poddané náchylnosti i také k dokázání nad touž bytností mezi nimi vděčnosti na tento artikul jisté svolení učinili a v tom milostivou žádost k obzvláštnímu J. Mti. cís. zalíbení (jakž té celé a milostivé naděje k nim bejti ráčí) povolní a poddaně naplnili. Při tom kdež jsou"...."] Nebo ačkoliv jsou stavové království tohoto Českého léta nyní pominulého na tuto milostivou jim toho času obšírně předloženou žádost J. Mti. svolení žádného neučinili, nýbrž v tom se poníženě omlouvali, však poněvadž J. Mt. cís. v tyto těžké časy pro drahotu všelijakých potrav na vychování dvoru svého císařského a královského, s kterýmž zde ustavičně zůstává, znamenitou outratu vésti a den ode dne větším vydáním obtěžován býti ráčí, neráčil jest J. Mt. z donucené potřeby toho moci pominouti, nežli znovu zase týmž stavům, svým věrným a milým poddaným, tuto milostivou předešlou žádost svou ku paměti přivésti a k spomožení takovému velikému nedostatku tento dobrý, příhodný a bez obtížnosti všelijaké platný prostředek jim předložiti, totižto aby stavové z každého vědra vína, které zde v městech Pražských a v království tomto za peníze na pinty, masy neb žejdlíky se vyšenkuje, tři pinty nebo masy na vychování dvoru J. Mti. cís. poddaně svolili, a to tímto spůsobem: kdež vědro třidceti dvě pinty nebo masy drží, aby pinta o něco málo a o tak mnoho toliko zmenšena byla, aby vědro třidceti pět pinet neb mázů drželo a vyneslo; nebo když tyto jmenovaný tři pinty na vědře přibudou a se přičiní, téměř na pintě nebo masu se nepozná a každému beze škody a obtížnosti bude, vědro v své celosti a velikosti, v jaké nyní jest, zůstane. Nákladníci pak, kteříž vína z vinic svých a z nadělení božího mají a ty na sudy nebo pod obručí prodávají, anebo kteříž je na sudy neboližto pod obručí kupují, aneb ti, kteříž táž vína v domích svých sami vypijí, i ti, kteříž je šenkují, nic nedají, než těm toliko, kteříž vína od čepu a šenkýře berou, něco málo, což téměř znáti není, sejde, chudým pak, kteříž vína nepijí, to k žádné obtížnosti není. Možnější také, jenž od čepu za peníze vína berou, tomu snadně obvyknou. Od kteréžto pomoci nebyli by ani dvořané a služebníci J. Mti. cís. vynímáni, a kdyby pak i máz pivní od masu vinného o něco málo byl rozdílný, nebylo by ani to na žádnou škodu, nebo pivo s pěnou, víno pak až na vrch pinty nebo masu se nalívá, nicméně vědro vinný, jakž svrchu oznámeno jest, i pivní beze vší proměny v svém prvním způsobu docela zůstane. A poněvadž tohoto prostředku k takové pomoci na mnohých jiných místech beze vší obtížnosti prospěšně se užívá, ráčí J. Mt. cís. té milostivé naděje býti, že to i v tomto království tolikéž k žádné takové obtížnosti nebude, nýbrž při nejmenším aspoň se sprubuje a skusí, tak aby J. Mti. cís. v těchto těžkých a ztížných outratech vždy něco spomoženo býti mohlo. [Srov. odstavec 7. č. 11 a úvod.]

[6.] Při tom, kdež jsou také stavové království tohoto na sněmu obecním jminulém na vychování lidu válečného jistou zbírku z dobytkův, koní a klisen, kteréž se přes pomezí z tohoto království ženou a vedou, svolili, z kterýchžto zbírek ačkoliv se (jakž toho J. Mt. cís. jistou správu jmíti ráčí) dosti skrovná summa schází, ale však na clech pomezních království tohoto za příčinou týchž zbírek veliká ujma se spatřuje a odtud pochází, že dobytkův uherských a polských velmi málo do království tohoto, nýbrž jinejmi cestami mimo království toto do říše se žene, a tak netoliko nemalý nedostatek dobytka zde v zemi a drahota mas učiněna jest, nýbrž také jiné silnice ven z království tohoto se vzdělávají, obchody a handle scházejí a hynou, což lidu obecnému a království tomuto všemu k nemalé škodě se býti poznává; a protož J. Mt. cís. stavův království tohoto milostivě žádati ráčí, aby šetříce v tom obecného všech obyvatelův království tohoto dobrého, [V konc. následuje: "místo takové zbírky na jiné..."] buď takovou zbírku poněkud zmenšili aneb na to místo na jiné příhodné prostředky, tak aby pomoci předešlé na vychování lidu válečného svolené k zmenšení nepřišly, pomyslili a to opatřili. [Srov. odstavec 2 č. 6 a odstavec 10. č. 11.]

[7.] A jakož jsou Normberčané těch sto tisíc zlatejch, předešlého času k těmto vysoce důležitým potřebám válečným na žádost nejvyšších úředníkův a soudcův zemských půjčených, až do sv. Václava nejprve příštího shovění učiniti se uvolili, avšak při témž času taková summa jim konečně zaplacena a navrácena býti musí, z berní pak a kontribucí loňského roku svolených pro nečasné jich spravování, a že se veliká summa na ně anticipirovati pod ouroky musela, dokonce nic nezbylo, a ty ani nevystačily, jiné pak nové pomoci na vychování lidu vojenského beze všeho jich umenšení obráceny býti musejí, tak že J. Mt. cís. v tuto velice obtížnou otevřenou válku tak velikými, nesmírnými a téměř k víře nepodobnými vydáními obtěžován jsouce, k spokojení týchž Normberčanův na ten čas žádné cesty vyhledati a najíti moci neráčí, protož J. Mt. cís. často psaných stavův, věrných poddaných svých milých, milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby z té poddané volnosti a ochotnosti, kterouž vždycky k J. Mti. prokazovali, takových sto tisíc zlatých pro ochranu jich a království tohoto vypůjčených na sebe (mimo jiné kontribucí) k zaplacení přejali a v tom se k J. Mti. (jakž o nich milostivě pochybovati neráčí) povolně ukázali. [Srov. odstavec 12 č. 11 a úvod.]

[8.] J Též také aby stavové z prostředku svého kommissaře nařídili, kteříž by s Loketskými, Chebskými a Kladskými o podobnou pomoc jednali, a co od nich svoleno bude, to aby na válečnú potřebu obráceno býti mohlo. [Srov. 9. odstavec č. 11.]

[9.] Podle toho ráčí J. Mt. cís. týmž stavům ty předešlými sněmy častokrát přednesený velmi potřebné artykule z strany vyzdvižení hor v království tomto; item z strany vybytí z země zlé a nehodné, jako i nevynášení a nevyvožování z země dobré mince, jakým způsobem by to přetrženo býti mohlo; item z strany srovnání práv městských s zřízením zemským jako i spatření a zachování v celosti mezí a hranic království tohoto, kdež se pod štokrámy lesy prodávají; též také z strany plavby po Labi a což toho více předešlými sněmy sneseno a ještě nevyřízeno zůstává, milostivě připomínati a jich za to žádati, aby se k tomu přičinili, tak aby ty všecky artykule bez dalších odkladův od osob k tomu nařízených před sebe vzaty a k místu a vyřízení přivedeny byly [V konc. následuje tu ještě tento artikul: "Co se pak té škodlivé obtížnosti stavův z strany nesmírné drahoty soli v tomto království Českém a zaražení nových skladuov a silnic z Bavor sem do tohoto království dotejče, J. Mt. cís. jmenovaným stavům v známost uvozovati ráčí, že ta věc pro její velikost a obšírnost až posavad k místu a konci přivedena bejti nemohla, avšak netoliko v tom již počátek učiněn jest, ale i při komoře J. Mti. cís. české i dvorské v tom se pracuje, aby to vše platně a užitečně k dobrému stavuov, což nejspíš možné, na místě postaveno bylo. K tomu však na okraji poznamenáno: "Tento artikul ať se vypustí." Srov. odstavec 19. č. 11.] [Srov. odstavce 1, 3 a 4 č. 6 a odstavce 13. - 16, č. 11; k tomu úvod.]

[10.] Nejposléze, poněvadž pro vyhledání jistých smluv a snesení království Českého s některými zeměmi dědičnými J. Mti. cís. i také pro vyhledání statkův manských, J. Mti. jakožto králi Českému a k koruně České náležejících, a statkův, od tohoto království v cizích zemích obyvatelům v skrovných summách zastavených, některé majestáty a privilegia zemská skrze jisté osoby od J. Mti. cís. jakožto krále Českého a stavův téhož království k tomu nařízené na Karlštejně vyhledána a sem náhrad Pražský přivezena jsou, ráčí J. Mt. cís. toho milostivě žádostiv býti, aby stavové jisté osoby nařídili, kteříž by vedle osob od J. Mti. cís. k tomu nařízených ["vedle... nařízených" není v konc.] v táž privilegia a majestáty neprodleně s pilností nahlídli, a co by toho tak se našlo, o tom aby J. Mti. cís. tím dřívěji relací a dostatečnou zprávu učinili. [Srov. odstavec 5. č. 6 a odstavec 20. č. 11; a úvod.]

A což tak často jmenovaní všickni tři stavové království Českého, věrní poddaní J. Mti. cís., na svrchu psaný tyto artykule, znajíc toho, jakž nejednou dotčeno, tak vysoce důležitou a bezelstnou netoliko J. Mti. ale i svou vlastní a všech k témuž království příslušejících zemí znamenitou a nevyhnutedlnou potřebu býti, z poddané lásky učiní, ráčí J. Mt. cís. to jim všem společně a jednomu každému zvláště vší milostí svou císařskou a královskou zpomínati i vynahrazovati a je ve všech potřebách jich podle vší náležitosti a možnosti milostivě fedrovati a sobě poručené jmíti, tolikéž také je dostatečným reversem, že jim takové jich dobrovolné svolení k žádnému ublížení a škodě privilegiím, svobodám a chvalitebným zvyklostem a pořádkům jich nyní i na časy budoucí býti nemá, opatřiti a každého času jich nejmilostivějším císařem, králem a pánem býti a zůstávati.

Die Römisch kais. auch zue Hungern und Beheimb etc. kgl. Mt., unser allergn. herr, nehmen von allen dreien stenden dieses königreichs Beheimb, iren lieben getreuen undertanen, in kais. und kgl. genaden zue angenehmen gefallen an, das sie zue diesem von dero angestelltem und ausgeschriebenem gemeinen landtag in undertenigstem gehorsamb erschinen, und wollen inen daneben genediglich nicht verhalten, das höchst gedachter kais. Mt. nichts liebers were, als das sie gedachte stende als ire liebe getreuen undertanen (welche von so viel jähren hero zu beschuzung des Vaterlands wider den blutdurstigen erbfeind christliches namens auf dero gnedigst begehren, ungeacht aller irer selbstaigenen und irer bei diesen schweren zeiten hoch bedrängten armen undertanen wissentlicher beschwerden, aus untertenigsten, treuen und im werk erzeigten gutwilligkeit ansehenliche statliche hülfen auch uber ir vermögen gelaistet) mit ansuchung umb fernere hülfen und ausschreibung dieses gemeinen landtags hetten verschonen mögen. Weiln aber aus verhenknus des Allmechtigen wegen unserer groszen Sünden, damit wir seine göttliche Almechtigkeit erzirnet, je lenger je mehr und groszere gefahr disem königreich und seinen incorporirten landen wie auch der. ganzen Christenheit von obbenantem erbfeind und seinen mithelfern (mit welchen er sich verbunden und alle mittel und wege zue ausreutung und entlichen Vertilgung des christlichen namens bishero gesucht und ohne zweifei verrer unaufherlich zu suchen nicht unterlassen würdet) [drohet], als haben die Rom. kais. Mt. als ein christliche und ires kais. und kgl. ambts wol in acht habende, auch irer gehorsamben undertanen hoch liebende obrigkeit aus sonderer vaterlicher, vor sie jeder zeit tragender fursorge nicht unterlassen wollen, wie in diesem königreich Beheimb also auch in andern iren ländern gemeine landtäge zu verordnen und solche schwere inen und der ganzen christenhait von dem erbfeinde, wie auch von dem mainaidigen Stefan Boczkaye und denen ime anhangenden ungerischen landvolk und Heyduken bevorstehende hohe gefahr furhalten zue lassen, auch die fernere hohe unvermeidliche notturft (welche je einmal nit groszer sein kan) zue irer aignen erhaltung und defension, auch wie diesem feindlichem furhaben in der zeit mit hülf des Almechtigen begegnet werden möge, mit inen sich zu beratschlagen und zu vereinigen.

Dan wiewol zue Gott dem almechtigen zu hoffen, er selbst werde die bosheit, treulose und meinaidigkeit gedachtes Boczkey und seiner zum Türken ohne alle inen gegebene ursach von der kais. Mt. und der ganzen Christenheit leichtfertigerweis abgefallenen adherenten (welche allen der kais. Mt. getreuen undertanen für öffentliche feinde, insonderhait aber der löblichen teutschen nation, mit feuer und schwert dieselbe zu verfolgen, öffentlich so schrift- und mündlich sich erkleret, auch solches im werk gleich und mehr als Türken und heiden erwiesen, in deme sie im königreich Ungern sowohl zu veld als in vielen gränizheusern alle Soldaten teutscher und anderer nationen, welcher sie nur mechtig werden künnen, ohne alle unterscheid und ansehen zugleich Jungs und alts, unverschont der seigling, schäntlich und unbarmherziglich ermordert, weib und kinder den Türken verkauft und verschenkt und ir haab und gueter rauberischerwais under sich getailet) selbst nach iren verdienen bestrafen und dempfen; wan aber hierzu auch menschliches zutun und embsiger fleis erfordert würdet, bevorab, weil der Türke bei diser solches aufstands gelegenheit seines vortels sich zu gebrauchen anlasz und gelegenheit hat, beneben auch ohne zweifei den schaden, welchen er verwichenes jars bei Gran, davon er mit schand und spott abziehen müssen, erliten, [Ostřihom byl od velkého vezíra tureckého marně obléhán od 19. září do 11. října 1604; srov. Huber, Gesch. Oesterreichs IV., str. 411.] zu rechen und einzubringen sein euserstes tun wird, inmaszen die kundschaften gehen, das die Türken dieses künftige jahr iren jungen sultán in eigener person herauszubringen und nit plos die vestung Gran, sondern die haubtstadt Wien mit groszerer macht und zeitlicher, als vor disem beschehen, zu belegern, auch mit hülf und beistand obbestimbter meinaidigen Verräter der christenhait diese angränzende länder mit feuer und schwert (welches der liebe Gott verhüten wolle) zu verfolgen und zue entlichern verterb zue bringen, sich entschlossen, zu welchem end der serdar mit allem seinem kriegsvolk zue Khrichischen Weysenburg und der enden gewintert hat, also das dieser hochwichtigen Ursachen halber höchstgedachte kais. Mt. unumbgenklich verursacht, diesem bevorstehenden unheil zeitlich zu begegnen, und wie daselb abzuwenden, zu erwegen. Daneben dan auch dises zu betrachten, wiewohl die kais. Mt. ires teils und soviel immer an ir gelegen gewesen, all ir vermögen neben den hülfen des Römischen reichs und anderer christlichen potentaten treulich angewendet, sich nichts lassen betauren, auch alle mittel und wege zu oftermalen versucht, das diser unser blutsdurstiger feind eintweder von den christlichen gränizen genzlich vertriben oder aber zu einem laidlichen bestendigen fried gedrungen werden und also diese langwirige ubermeszige kriegsbeschwerligkeit dermaleins ein end erlangen möchte, das solches alles wegen der groszen feindes macht auch deren von ime ganz ungleicher beschwerlichen ja unmuglich furgeschlagnen conditionen, welche ohne eusersten hindergang und entlichen verterb diser lande nicht angenomben werden und also die Sachen weder zu glücklicher und volkommener des feindes Überwindung weder zue billichem friden gelangen künen, dadurch also die kais. Mt. nottrungenlich verursacht, diesen offenen langwirigen krieg wider den erbfeind noch ferner zue continuiren und also weitere hülfen von iren lieben getreuen Untertanen zu begehren.

Wan aber die kais. Mt. aus der diese jahr herumb bei disem kriegswesen empfangenen experientz soviel befunden, das kein bessers und zutreglichers mittel diesen geschwinden, listigen und mechtigen feind wo nicht ganz und gar zu überwinden, jedoch von den christlichen gränizen weit abzutreiben oder aber einen ehrlichen bestendigen fried an ime zu erhalten sei, als das im königreich Hungern ein gutes kriegsheer zue ross und fuesz nicht nur auf etliche monat, wie bishero i beschehen, sondern continue uber sommer und winter gehalten werde, welches nach erlangter in kriegssachen Übung und erfahrenheit auch des feindes gelegenheit und zum straiten art und gewonhait der kais. Mt. und der ganzen christenhait mit seinem dienst viel mehrern nuz schaffen und mit geringerem sold, wan er ein ganzes jahr im beharrigen dienst zue veld und im winter lenger gehalten und anstat der zwelf monat mit neun monat sold bezahlet werden kan; also auch wan in acht genommen und bedacht würdet, was für groszer uncosten järlich auf bestöllungen und neue Werbungen des kriegsvolks zue ross und fuesz, item auf den siebenden monat des aufund abzugs, also auch auf das von den obersten neu erdachte und in üblen gebrauch eingefürte zubuszgeld oder aiuto di costa, item auf das anrit-, laufund liefergeld, auf die neue bewehrung und dergleichen aufgehet, beneben auch was für grosser schaden die stende und ire undertanen durch die järliche musterund abdankpläz und durch das immerwehrende aufund abziehen empfinden, wird im werk befunden werden, das durch dieses mittel continuae militiae ob Gott wil disen allen beschwerligkeiten würklich abgeholfen, also auch solch geübt und erfahrne kriegsheer mit weit groszerm nuz wider den feind auch im winter zu erzaigender occasion zu gebrauchen sein werde, dessen wir ein frisch exempel für äugen haben und meniglich leicht zu erachten, in was betrübten zustand nit allein die cron Hungern, sondern auch andere anrainende länder durch den im verwichenem herbst in Ungern von den abtrinnigen meinaidigen Heyduken und rebellen furgenommenen aufstand geraten wehren, wan der kais. Mt. noch bei Gran restirendes kriegsheer nicht were unabgedankter beisammen erhalten worden. Es möchten die getreue stend gedenken, das der uncosten auf die hernach gesetzte anzal reuter und knecht neun monat lang gar zu hoch laufen wird, es hat aber damit die gelegenhait, wie ein jedes volk vom ersten tag der musterung durch todfall, krankheiten, feindsgewalt und sonsten abnimbt, das durch die vacirenden lucken von einem monat zum andern nahet halber uncosten gegen der ersten musterung zu raiten erspart werden kan, das also derselb uncosten auf neun monat schwerlich heher laufen möchte, als er sonst auf sechs monat zue veld und ein monat anund abzug laufen wird, weil bishero das volk naher völlig aussoldt werden müssen. [Srov. s tím odstavec 2. v dobrozdání dv. komory [č. 11.] a co o návrhu na vydržování stálého vojska vyloženo v úvodě.] Demnach tragen die kais. Mt. keinen zweifei, sondern seind zue Gott dem allmechtigen der genzlichen hofnung, wan die gehorsamben stende dises königreichs der kais. Mt. hernach beschribene genedigste begehren einwilligen werden, das andere königreich und lande, wie auch das reich teutscher nation gedachten stenden, auf welche sie ir sonders aufsehen haben, nachfolgen werden, inmaszen auch die kais. Mt. zue besserer widerstand solcher feindesmacht bei der bapstlichen heiligkeit, dem könig zue Hyspanien und andern potentaten, auch churund fürsten des reichs umb gleichmeszige hülfen zu rettung der christenhait (wie sie dan von etlichen derselben albereit vertröstet worden) ansuchung tun wollen. [Viz v úvodě.]

[1.] Hierauf begehren die kais. Mt. an die gehorsamben stende dises königreichs, ire getreue liebe Untertanen, im namen des almechtigen Gottes (welcher diesem werk zue lob und ehr seines namens und zu schuz der bedrängten christenhait mit gnaden beiwohnen wolle) ganz gnediklich, das sie in erwegung angeregter eusersten not auf dieses sechzehenhundert und fünftes jahr zwei tausent geruster arkabusierpferd und zwei regiment knecht, jedes von drei tausenten, im königreich Hungern wider den erbfeind den Türken neun monat zu besolden, die aber ein ganz jahr als nemblich zwelf monat dienen würden, vom ersten tag mai dieses instehenden sechzehenhundert und fünften jars bies auf den ersten mai des sechzehenhunderten und sechsten jars, auf iren costen und bezahlung im veld unterhalten, dasselb doch auf der kais. Mt. bestallung werben und aufnehmen, im beiwesen der kais. Mt. darzu verordneten commissarien mustern sollen, und da zu obristen und haubtleuten uber solch kriegsvolk taugliche kriegserfahrene personen aus den stenden der cron Beheimb und dero incorporirten landen von inen, den stenden, furgeschlagen werden, erbitten sich die kais. Mt. allergnedigst sie zu solchen kriegsambtern und befelchen vor andern zu gebrauchen und zu befurdern. Gedachte obristen und haubtleute aber sollen mit disem ausdrucklichem beding und vorbehält angenommen und durch briefliche genügsame revers und caution dahin obligirt und verbunden werden, das sie sich zuvorderist nach irer kais. Mt., alsdan nach dem general, desselben obristen leitenand oder veldmarschalch oder wehn die kais. Mt. inen zur obrigkeit fürstellen werden, richten und irer bestallung gemesz in allem und jedem sich verhalten, beineben auch die veldschreiber der kais. Mt. und den stenden mit aid und pflichten verbunden sein sollen, das sie bei leibes- und lebensstraf ire register rechtmeszig und ordentlich von tag zue tag halten, damit sie der lucken und ander vortel halber jederzait red und antwort geben künnen und solches zu tun schuldig sein sollen. Verner sollen auch gedachte obristen und haubtleut verwarnet werden mit dieser lautern ausdruklichen commination, da sie vor oder nach der mustrunk in einem oder dem andern wider ire bestallung capitulation und revers handeln oder difficultirn würden, das sie von solchen befelch removirt und andere an ire statt, die sich der bestallung aecomodiren, darzu furgenommen, sie auch noch darüber ires Verbrechens und Schadens halben, so durch ir aufziehen und disputiren auf dem musterplatz und sonsten beschehen, gestraft werden sollen. Die bezahlung künte im veld alle zwei monat einmal, in den gränizbesazungen aber quatemberlich und die musterung, so oft man wil, beschehen, es sollen auch die obristen uber die reuterei von dem neu eingefurten aiuto di costa ablassen und dasselb genzlich abgestellt werden. Und ist kein zweifel, es werden mit solcher Ordnung die regimenter mit vil leichterm und hofentlich das monat mit dreiszig oder zum maisten mit zwei und dreiszig tausent gulden reinisch zue unterhalten sein und also, wie oben bemelt, mit disen bewilligungen viel weiter gelanget und mehr nuz geschaft werden künnen. [Srov. s tímto odstavcem č. 7 a odstavec 2. č. 11.]

[2.] Weiln auch zu dieser bevorstehenden kriegsexpedition ein gute anzal starker ross und wagen zu fuhrung des geschüz, pulvers, kugeln, auch anderer munition und kriegsrüstung, daran hoch und vil gelegen, vonneten sein würdet, und da die versehung und bestellung solcher artolereiross nicht beschehen solte, dieses einigen mangels halber nit allein mit der ganzen kriegsexpedition wenig nuz geschaft, sondern das wesen in euserster gefahr stehen müste, als begeren die kais. Mt. an die gehorsamben stende dieses königreiches genedigst, sie wollen sich miteinander dahin vergleichen und zu solchem end ein hundert wagen, jeden mit vier rossen, zweien knechten und anderer notlurft, auszurichten bewilligen, dieselben den ersten tag mai schirstkunftig nach Wien an der kais. Mt. oberzeugmeister weisen. Dagegen sein die kais. Mt. dieses genedigsten erbitens, jeden wagen, so lang sie im veld bleiben werden, monatlich mit fünfzig gulden reinisch zue unterhalten [Srov. č. 7 a odstavec 3. č. 11.].

[3.] Es haben auch die kais. Mt. oftermelten stenden bei hievor gehaltenen gemeinen landtagen zu mehrmalen allergnedigst furbringen lassen, wie ein hohe notturft sei, zu besserer defension und Versicherung dieses königreichs und demselben incorporirten lande die vestungen Gran, Commorn und Uywar, welchen der Turk so stark nachtrachtet, zu befestigen und was an gebeu mangelhaft, daran zu verbessern, darauf der kais. Mt. die gehorsamben stende verschines jars zugelassen, aus der kriegscontribution ein gewisse summa gelts zu solcher erbauung darzue nehmen, [R. 1604 povolil sněm, aby z kontribuce válečné mohlo býti vynaloženo 20.000 kop míš. "na zpevnění" pevnosti v Uhřích.] weil aber an solcher contribution uber unterhalt des kriegsvolks nichts erübrigt, sondern auch darzu nicht erklegt hat, als hat auf solche hochnotwendige baunotturft nichts darvon verwendet werden können; wollen demnach die kais. Mt. oftermelte stende dieses königreichs dises hochwichtigen notwendigen punets abermals erinnert haben, mit disem allergnedigsten ferneren begehren, sie wollen zu obgedachter gränizheuser Versicherung und befestigung, an welchen diesem königreich, dem marggraftumb Mahrern und fürstentumbern Schlesien zum höchsten gelegen, aus untertenigsten treuen zue irer selbsteignen Sicherheit zehen tausend schok groschen behmisch bewilligen und durch diesen landtagsbeschlusz solche bauhüif denen von der kais. Mt. hierzue deputirten personen zue liefern oder iren eignen zoldiener darzue verordnen, damit sie sehen, wie es angewendt wird. [Srov. č. 7 a odstavec 4. č. 11.]

[4.] Und sintemal dises königreich sambt demselben angehörigen landen in gegenwertigen fehrlichen unruhigen zeiten in so groszer unsicherhait stehet, als begehren die kais. Mt. allergnedigst, das durch die gehorsamben stende die bei bievor gehaltenen gemeinen landtagen angeordnete allgemeine bereitschaft des nachzugs nicht allein in irem esse würklich erhalten, sondern auch, da etwas noch daran zu verbessern were, durch diesen gemeinen landtagsbeschlusz dasselb und dergestalt beschehe, das im fall ein eilender, feindlicher notfall diesem königreich Beheimb, dem marggraftumb Mahrern oder den fürstentumbern Schlesien, den marggraftumbern Oberoder Niderlausniz (welches der Allmechtige verhüten wolle) zustünde, das zu erhaltung des Vaterlands (jedoch ohne nachteil und abgang der kriegsbewilligung oder derselben contributionen und hülfen, welche, das sie völlig erlegt und solches aufbots halber von den stenden keinesweges hinterhalten werden, die kais. Mt. insonderhait allergnedigst begehren tut) mit irer hülf inen eilends beispringen, sich selbst und ire liebe freunde und nachpern zu reten und dem feinde mit gutem widerstand zu begegnen. Weil aber in so eilender hochdringenden not nicht müglich were einen gemeinen landtag auszuschreiben, das gedachte gehorsambe stende der kais. Mt., den obristen landofficirern und landrechtsizern, wie auch der kais. Mt. raten des hofund cammerrechtens und denen aus den craisen hierzue deputirten personen den gewalt, wie fertigen jares, durch den gemeinen landtagsbeschlusz auftragen wollen und hierin der kais. Mt. und inen vertrauen, da obgedachte unversehene, eilende, hohe not fürfülle, oder auch die Stadt Wien, Gran, Commorn oder Uywar belegert und von der kais. Mt. sie derowegen beschükt würden, das sie mit höchstgedachter kais. Mt. wegen defension und erhaltung des Vaterlands und aufmanung des aufbots zu ross und fues, auch was ferners dieses königreichs und dessen zugetaner lender notturft sein und zu derselben wolfart gereichen möchte, furnehmen, handien und beschlieszen mögen. Dan die stend hierin versichert sein sollen, das die kais. Mt. solch aufbot ohne die euserste not nicht ergehen lassen, sondern als vil müglich (und hievor ebentneszig beschehen) der gehorsamen stende damit auf das euserste gnediglich verschonen wollen.

[5.] Und demnach höchstgedachte kais. Mt. die gehorsamen stende dieses königreichs bei dem gemeinem landtage verwichenes jars allergnedigst ersucht haben (aldieweil die vier groschen piergelts zu Unterhaltung der kais. Mt. hofwesens aus Ursachen dieser schweren zeit, in welcher die victualia und alle andere sachen teuer und sehr gesteigert sein, auch das das piergelt je lenger je weniger wider alten herkommenen gebrauch tregt, gar nicht erklecken künnen), das sie wie in andern also auch in disem zu der kais. Mt. als irem könig und hern ire getreue und untertenigste wilfahrigkeit in gehorsamb erzeigen und zu denen hievor bewilligten vier piergeltgroschen von jedem viereimrigen fasz weiszen oder gerstenbiers, welches zum verkauf ausgesezt würdet, zue obgedachter hofhaltung noch zwene groschen weisz bewilligen oder aber auf aller Sorten wein, welche umbs gelt ausgeschenkt werden, es sei auf die pint oder eimer, ein wenig mehrers anschlagen und bewilligen wolten. Ob nun wohl die getreuen stend sich das vergangen jahr dessen gehorsambst entschuldigt, so empfinden doch ir kais. Mt. die schwere und teuere zerung alhie und die von tag zu tag sich vermehrende hofsausgaben so hoch, das sie gleichsamb getrungenlich die getreuen stend widermals ersuchen müssen und hielten dies für ein unbeschwerlichs und wohl tunlichs, auch vieler ander orten gebreuchiges mittl, das nemblich die getreuen stend auf jeden eimer wein, der alhie und in dem königreich umb das gelt vom zopfen masz- oder seidlwais ausgeleitgebet wirdet, drei masz bewilligten also und dergestalt, das wie der eimer wein jezo zwei und dreiszig masz oder pint helt, das man die masz oder pint nur umb ein kleines und soviel kleiner machete, das fünf und dreiszig masz aus einem eimer wein gebracht werden künten; dafern jeztbemelte drei masz oder das gelt darfür irer kais. Mt. zue hilf dero hofhaltung gegeben werde, das würde man an der masz oder pint gar nit merken und meniglich ohne beschwer sein, dan der herr, burger oder pauer, so den wein selbst bauet oder under den reifen faszoder eimerweis kauft oder verkauft, der gibt nichts, der eimer wein an ime selbst bleibt, wie er jezo ist, so gibt auch der nichts, so den wein in seinem haus austrinkt, auch der nichts, der den wein ausletgebt, sondern allein zahlen diejenigen diese drei masz, welche den wein umbs gelt am zopfen oder von dem weinschank holen lassen und trinken, umb das ime an der pint gar ein wenig (so er nit merken kan) abgehet, der arme man hat sich wenig zu beschweren, dan er trinkt wenig wein, die vermigigen, so wein von leitgeben trinken, künten es wol bezahlen; und von solcher gab müste niemand, auch irer kais. Mt. hofgesind nit frei sein, und ob schon die weinmasz oder pint gegen der piermasz ein wenig ungleich were, so het es doch kein bedenken, dan das pier schenkt man mit dem feimb oder frisch ein, die weinmasz aber wird vol gefilt, und wie obbemelt, so bleibt der eimer in wein und pier unverendert allemaszen, wie er jezo ist. Und weil solches mittl an andern orten ohne beschwer in dem gebrauch ist, so würdet es hoffentlich disem königreich auch nit so beschwerlich oder doch zum wenigsten zu versuchen und hierdurch irer kais. Mt. bei so teuerer zehrung und schweren hofsausgaben etwas geholfen sein. [Srov. odstavec 7. č. 11 a úvod.]

[6] Und nachdem durch oftermelte stende dises königsreichs bei jüngst gehaltenem gemeinen landtag zu Unterhaltung des kriegsvolks ein gewissen aufschlag und Steuer auf das grosze und kleine v i eh, ross und Stuten, welche uber die gräniz aus diesem königreich getrieben und gefürt werden, gemacht worden, wiewol nun solche anlag (wie die kais. Mt. zur genüge bericht) gar ein schlechtes ertregt, aber nichtsdesto! weniger an gränizzölen hierdurch merklicher abbruch und schmelerung verursacht würdet, also auch im land des viehs halben an dem fleisch groszer abgang und teuerung erscheinet, weil das hungerische und polnische vieh wenig herein in Beheimb, sondern maistenteil ausser landes in andere wege ins reich getrieben würdet, dadurch die fremde straszen gesucht und gebauet, dargegen die handtirungen und gewerb fallen, welches dem gemeinem man auch dem land hoch schädlich; derowegen begern die kais. Mt. allergnedigst, die stend wollen hierin den gemeinen nuz und wolfart aller inwohner dieses königreichs in acht nehmen und entweder ein moderation solchen Steuernaufschlags oder anstat desselben auf andere gelegenere mittel und wege, doch das die zue Unterhaltung des kriegsvolks bewilligte steuern nicht gemindert werden, gedenken und furnemen. [Srov. odstavec 2 č. 6 a odstavec 10. č. 11.]

[7.] Verner, obwol die Stadt Nürnberg die hundert tausent gulden reinisch, welche sie vor dieser zeit in diesen hohen kriegsnotwendigkeiten auf begeren der obristen landofficirer und landrechtsizer dargelihen, bis auf Michaelis nechstkunftig stilligen zue lassen bewilliget, und doch solche summa auf diesen termin Michaelis abgericht werden musz, nun ist von den fertigen kriegshulfen wegen dero langsamen einbringung und erlegung, und das derowegen ein grosze summa auf interesse anticipiert worden, gar nichts verblieben, ja gar nicht gelangen können, die jezigen neuen kriegshulfen müssen unumbgenglich zu Unterhaltung des neuen kriegsvolks ohne einichen abgang gewendet werden, also das die kais. Mt. bei diesen werenden offenen krieg und hochbeschwerlichen, fast unglaublichen, schweren ausgaben zue contentirung der Stadt Nürnberg auf diesmal kein mitel finden können, als ersuchen die kais. Mt. abermals obbestimbte stende, ire getreue liebe Untertanen, ganz väterlich begerende, sie wollen aus untertenigen gutwilligkeit, welche sie der kais. Mt. jederzeit in gehorsamen treuen erzeigt, solche zue dieses königreichs defension ausgelihene hundert tausent gulden (ohne abbruch der bewilligten Steuer) zue bezahlen auf sich nehmen und hierinnen (wie der kais. Mt. allergnedigst vertrauen zu inen stehet) sich wilfärig und ruemblich erzeigen; [Srov. odstavec 12 č. 11 a úvod.]

[8.] nachmals auch aus iren mittel commissarien verordnen, welche mit den Elbognischen und Egrischen craisen, also auch mit der grafschaft Glaz umb gleichmeszige hülfen handien, damit ire bewilligung zu den bevorstehenden kriegshülfen angewendet werde. [Srov. 9. odstavec č. 11.]

[9.] Verner wollen die kais. Mt. die gehorsamben stende derer bei den hievor gehaltenen gemeinen landtagen zue oftermalen angedeuten und mit mehrer ausführung proponirten, diesem königreich sehr notwendigen articul als wegen erhebung der bergkwerk; wegen einfürung der falschen, besen münzen welchergestalt die selben aus dem land zu bringen, dagegen wie die verfürung aus dem lande der guten, gerechten münz abzuwenden sein möge; item wegen vergleichung der stadtrechte mit der landordnungwegen besichtigung und erhaltung der landgränizen dieses königreichs bevorab, wo die wälder und stök zu räumen auf viel jar verkauft werden; item wegen schiffart auf der Elbe und was mehrers bei verwichenen landtagen furbracht, aber noch zur zeit unyerricht verbliben, zu gemüt gefürt haben, allergn. begerende, sie wollen dermaleins diese gewisse anordnung tun und bei denen herzue deputirten personenverfiìgendamit dise alle punete ohne fernere dilation furgenommen und zue entlicher Verrichtung fortgestelt werden.

[10.] Schliszlich, demnach zur ausstichung etlicher alten vertrage und Vereinigungen zwischen der cron Beheimb mit andern der kais. Mt. erbländern, wie auch etlicher der kais. Mt. als königen in Beheimb und der cron angehörigen teutschen Lehen und umb schlechte summen verpfendeten gueter etliche privilegia, maiestatbrief und Schriften durch gewisse von der kais. Mt. als königen in Beheimb und von den stenden hirzu deputirten personen von Carlstein hieher auf das Prager schloss gefurt worden, als begeren die kais. Mt. gnedigst, die gehorsamen stende wollen auch gewisse personen verordnen, welche neben irer kais. Mt. deputirten gedachte privilegia und documenta ehist müglich mit fleisz ersehen, und was also darinnen befunden wird, die kais. Mt. durch ausfürliche relation gehorsamblichen berichten. [Srov. odstavec 5. č. 6 a odstavec 20. č. 11; a úvod.]

Und was also oftermelte alle drei stende des königreichs Beheimb als der kais. Mt. getreue undertanen auf obbestimbte artikel in ansehung dieser eusersten, nicht allein der kais. Mt. sondern auch irer eignen und aller diesem königreich zugetanen lande unvermaidlichen not aus untertenigsten treuen laisten werden, das wollen die kais. Mt. gegen inen sambt und sonderlich mit kais. und kgl. genaden erkennen und bedenken, sie in iren anligen neben aller müglichen gebühr gnedigst befürdern und ihne befolen sein lassen, nichtsdestoweniger auch sie mit einem genügsamen revers, das inen solche ire aus freien willen beschehene bewilligung zu keinem nachteil und schaden an iren freiheiten, Privilegien und löblichen gewonheiten jezo und künftige zeit keinesweges gereichen solle, versehen, und wolle also ir allergnedigster kaiser, könig und herr sein und bleiben.