Český text sněmovního usnesení vydán byl hned po skončení sněmu úředně tiskem o názvu: "Tito artykulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském 1. P. tisícího šestistého pátého v pátek po Hromnicích a zavřín téhož léta v sobotu po sv. Valentinu, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána p. Rudolfa II., Římského císaře, Uherského a Českého etc. krále etc. ode všech tří stavův království Českého svoleni a zavříni jsou." Na prvé straně titulního listu je vytištěn krom uvedeného titulu císařský znak a pod nim jméno nejv. písaře zemského: "Jan z Klenového a z Janovic, na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. císaře Římského rada a nejv. písař království Českého"; na druhé straně téhož listu je vytištěn český znak uprostřed menších znaků zemí koruny České a pod ním podpis: "Bohuslav z Michalovic a na Rvenici, místopísař království Českého." Na konci za textem usnesení je: "Registřík artykulův v tomto sněmu obsažených", dále veliké znaky nejv. písaře Jana z Klenového a místopísaře Bohuslava z Michalovic a posléze udání o tiskaři: "Vytlačeno v Starém městě Pražském u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína XXII. dne měsíce února." Současný deskový zápis tohoto usnesení je v arch. zemském, v kvat. 3 malého stavovského arch.: Zelený sněmův od 1603 do 1610, fol. C. 19 -D 27; zápis ten je místy nepřesný, obsahuje však též jména relatorů, jichž není v tisku. Jiný souč. opis, shodný celkem s textem tištěným, je v arch. m. Prahy, v rkpe. 112 (dříve 1083), fol. 326 - 346. Zde se text vydává podle tisku, a v poznámkách jsou připojeny důležitější odchylky zápisu deskového na posouzenou jeho přesnosti. - Německý text je souč. úřední překlad, který se zachoval v opise, místy porušeném vlhkosti, v arch. c. a k. spol. minist. financí: Böhmen, Landtagssacheu 1604 - 1607, fol. 262 - 289.

Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté, Otce, Syna i Ducha svatého, vše jednoho pána Boha na věky požehnaného, amen.

Jakož jest J. Mt. Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, sněm obecní všem třem stavům království Českého, věrným poddaným svým, rozepsati a stavům to milostivě v známost uvésti ráčil, ačkoliv že by J. Mti. cís. nic milejšího nebylo, než aby dotčených stavův jakožto věrných poddaných svých (kteříž od tak mnohonácti let pořád pro obhájení vlasti své proti tomu úhlavnímu a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku k milostivým žádostem J. Mti., neohlídajíce se na své vlastní ani poddaných svých všem vůbec vědomé nedostatky, z upřímné a věrné, k J. Mti. cís. každého času prokazované povolnosti veliké, znamenité a téměř nad možnost svou kontribucí rádi s ochotností činili) vyhledáváním při nich dalších pomocí a tak rozepsáním a položením tohoto sněmu milostivě ušetřiti a ušanovati ráčil, však poněvadž z dopuštění pána Boha všemohoucího pro veliké hříchy naše, jimiž sme jeho božskou milost rozhněvali, čím dáleji, vždy větší a těžší nebezpečenství království tomuto Českému a k němu připojeným zemím i všemu křesťanstvu od výš dotčeného Turka a pomocníkův jeho i také od toho zpronevěřilého Stefana Bočkaje a těch jeho se přidržejících zrádných Hajdukův a lidu obecného uherského nastává, neráčil jest J. Mt. cís. z své obzvláštní otcovské péče, kterou o stavy každého času míti ráčí, nikoli toho moci pominouti, nýbrž to stavům, věrným poddaným svým, milostivě přednésti a pro zachování jich, jakými by prostředky škodlivému předsevzetí výš dotčených nepřátel časně s pomocí pána Boha všemohoucího odpíráno býti mohlo, s nimi se namluviti a snésti a při stavích toho, aby jistou pomoc proti témuž nepříteli Turku J. Mti. cís. svolili, milostivě vyhledávati, tak jakž dále J. Mti. cís. sněmovní předložení v obšírných slovích s mnohými a velikými důvody, jaká toho nevyhnutedlná potřeba ukazuje, to v sobě šíře obsahuje a zavírá. [Srov. č. 21.]

Z kteréžto tak milostivé a otcovské péče, kterouž o ně J. Mt. cís. míti ráčí, stavové ve vší poddanosti poníženě děkují; a majíce to stavové v svém bedlivém uvážení, poznávají to, že pán Bůh všemohoucí tou tak velmi těžkou a prodlouženou válkou tureckou i jinými mnohými těžkými věcmi a neřestmi pro hříchy a nepravosti jich je hodně trestati a navštěvovati ráčí. Protož uznávají stavové věc nejpotřebnější a nejpodstatnější býti, abychom se ku pánu Bohu s skroušeným srdcem obrátili, přestanouc hříchův a zbytečností i jiných proti pánu Bohu a přikázáním jeho svatým nepravostí, hněv jeho božský a spravedlivý ukrotiti hleděli a jeho božské milosti pro čest a slávu syna jeho milého a rozmnožení svaté víry křesťanské skroušeným a poníženým srdcem za pomoc, ochranu a vítězství proti tomu nejúhlavnějšímu všeho křesťanstva Turku nepříteli žádali. Což bude-li se při nás skutkem nacházeti, té jisté, celé a nepochybné naděje a víry k jeho božské svaté milosti jsme, že takový spravedlivý hněv svůj nad námi ukrotiti a taková trestání od nás milostivě odvrátiti a nad tím ukrutným nepřítelem Turkem pro čest a slávu syna svého milého, pána našeho Ježíše Krista, šťastné vítězství dáti a popříti ráčí.

A protož k tak veliké a důležité nás i všeho křesťanstva potřebě, neohlédajíce se na naši, též i nebohých, chudých poddaných našich obtížnosti a nemožnosti, k milostivému J. Mti. cís. zalíbení pro obhájení cti a slávy boží, též i vlasti naší milé, téměř nade všecku naši i poddaných našich nemožnost na tento rok ještě o tuto nížepsanou pomoc sme se mezi sebou snesli a namluvili:

Předně na panstvích J. Mti. cís. hejtmane, purkrabové, stav panský, rytířský, města, kollegiáti, též všickni lidé duchovní aby každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu aneb z každého člověka poddaného osedlého (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce vlastního) ještě za tento rok po čtyrydcíti groších míšenských na dva termíny rozdílné, totiž v pondělí po památce sv. Trojice nejprv příští [6. VI.] dvaceti gr. míš. a na svatého Havla též nejprv příštího [16. X.] druhých dvaceti gr. míš., aby skládali.

Pražané pak a jiná města J. Mti. cís. a Její Mti. císařové jakožto králové české, kteříž třetího stavu užívají, místo té zbírky, kterouž sou stavové vyšší po čtyrycíti gr. míš. z poddaných svých mezi sebou svolili, k takové obecní potřebě též za tento rok na hotové summě dvadceti pět tisíc kop míšenských na dva termíny, totiž jednu polovici v pondělí po památce sv. Trojice nejprv příští a na sv. Havla též nejprv příštího druhou polovici, aby dali. [Sbírkou z vlastního měšce přispívaly vrchnosti k válečné kontribuci podle počtu poddanských usedlosti na svých statcích od r.1593; částka, kterou jim bývalo platiti z každé takové usedlosti, bývala stanovena nestejně, na př. r. 1602 na 60 gr., r. 1603 na 90 gr. a r. 1604 na 70 gr. míš. Místo této sbírky byla městům ukládána celková suma, kterou obyvatelé městští platili rovněž z vlastních důchodů; r. 1602 bylo jim platiti 37.500 kop míš., r. 1603: 56.250 kop, r. 1604: 43.750 kop. Srov. Gindely, Gesch. der böhm. Finanzen 1526 - 1618 (Denkschr. der kais. Akad. der Wiss., Wien 1869) str. 111 a 114, jakož i Sněmy.]

A dále k milostivé J. Mti. cís. žádosti na tom sou se s J. Mti. cís. všickni tři stavové snesli a toto nařízení učinili, aby z panství J. Mti. cís. lidé poddaní, též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních i všech jiných lidí, každý poddaný osedlý - a kdyby z gruntu zběhlí byli, každá vrchnost z téhož gruntu touž zbírku týmž spůsobem dávati má - za tento rok po jedné kopě dvanácti gr. míš., rozdílně na tři termíny, totiž první termín při sv. Vavřinci [10. VIII.], druhý při sv. Václave [28. IX.] a třetí při Vánocích, vždy každého termínu až do vyjití toho roku po dvadcíti čtyřech gr. míš. [V zápise deskovém: :po dvadcíti gr. míš.], aby dávali.

Z takové pak zbírky, jakž poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, tak k purkrabství Karlštejnskému náležející, ani žádní manové v této tak veliké, obecní nás všech potřebě, by pak i z gruntů lidé zběhlí byli, vynímati se nemají. K čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podle náležitého uznání i také čeládka přístavní mužského pohlaví z každé kopy, jakž by zjednána byla, dva groše míšeňské ku pomoci té zbírky hospodářům svým odvozovati mají.

Farářové pak i všickni lidé duchovní a kteříž jaké důchody k farám mají, by pak i farářů tu nebylo, tedy z far kollátor po třech kopách míš. též na tři termíny napřed psané vždy třetí díl té zbírky při jednom každém termínu až do vyjití tohoto roku dáti a odvozovati mají.

Též také jeden každý z obyvatelův tohoto království, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten každý aby z toho dvoru, tolikéž i svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý po šesti kopách míšeňských, k tomu také každý ovčák, mistr po jedné kopě míš. a pacholek po půl kopě míš., rozdílně v táž místa předepsaná dávati a časně vedle listův přiznávacích tento rok aby odvozovati povinni byli.

Pražané pak i jiná města J. Mti. cís. i Její Mti. císařové jakožto králové České všickni, kteříž třetího stavu užívají, aby vždycky každý osedlý z domu svého, by pak pustý byl, tehdy osoby úřadní toho města po dvou kopách a dvadcíti čtyřech gr. míš. na ty tři termíny svrchu psané, na jeden každý termín po čtyrydcíti osmi gr. míš., dávati a odvozovati mají. [Sbírka z poddaných, k níž přispíval "každý poddaný osedlý", t. j. každý držitel poddanské usedlosti, částkou sněmem stanovenou " byla zavedena r. 1595. Od r. 1595 - 1602 se platilo této sbírky z každé usedlosti po 72 gr. míš., r. 1603 po 98 gr. ar. 1604 po 72 gr. Po celou tu dobu, od r. 1595 - 1604, přispívali k tomu podruhové 2 groši z každé kopy sjednaného platu, kdežto farářové platívali (vyjímaje rok 1596 a 1603, kdy všechny svolené platy byly vetší) po 3 kopách, držitelé dvorů poplužních, svobodníci atd. po 6 kopách. Ovčáckým mistrům bývalo od r. 1596 ukládáno po 1 kopě, pacholkům po ¹/₂ kopě míš. (vyjímaje r. 1601 a 1603, kdy jim bylo uloženo po 90 a 45 gr.). V městech královských se místo toho platívalo z každého domu po 2 kopách 24 gr. (r. 1596 a 1603 více). Doklady viz ve Sněmích. Data, jež podává Gindely l. c. str. 114, 117 a 123 i v tabele III., jsou z části nesprávná.]

Však poněvadž se správa dává, že by domové jakž v městech Pražských tak i v jiných městech nepilně sčítáni býti měli, protož aby rychtářové J. Mti. cís., přijmouce k sobě dvě osoby přísežné v jednom každém městě, a kdež rychtáře J. Mti. cís. není, tehdy primas a jedna osoba úřadní vedle povinnosti své se vší bedlivostí všecky domy, z nichž by se táž zbírka dáti měla, sečtli, tak aby při též zbírce náležitá rovnost ode všech zachována býti mohla. K čemuž také J. Mt. cís. osobu nebo dvě, kteréž se J. Mti. cís. líbiti budou, naříditi moci ráčí. Nicméně domové, náležití k nejvyššímu převorství království Českého, panně abatyši kláštera sv. Jiří, též kláštera sv. Anežky a sv. Tomáše i všech lidí duchovních, při městech Pražských a jiných městech bydlících, od vrchnosti jich, i kteříž sou v nově vystaveni, se vší pilností tak vyhledáni a sečteni býti mají, by i pustý byl, tehdy vrchnost jich, aby všickni z týchž domův tu svolenou zbírku dávali a vyplňovali. [Ustanovení o sčítání domů ve městech vyskytuje se již v artikulích sněmovních z r. 1596 a odtud pravidelně. Kdežto však původně bylo ustanovováno, že sčítání mají vykonati rychtář nebo primas ještě s jednou osobou úřední, připojeno k tomu r. 1602, že k nim císař "osobu neb dvě, které se J. Mti. líbiti budou, naříditi moci ráčí", což se opakuje i v pozdějších usneseních sněmovních. O tom, jak tato ustanovení byla vykonávána, i o starším sčítání městských domů v l. 1567 a 1568 hojné zprávy podává Fr. Dvorský, O počtu domů v Praze a v král. městech v Čechách v 16. - 19. stol. (Čas. česk. mas. 1881 a 1882). Doklady o sčítání domů v r. 1598 viz ve Sněmích.]

Kterážto zbírka aby se ihned nazejtří sv. Vavřince [11. VIII.] za ten první termín z měst Pražských nejvyšším berníkům a v jednom každém městě berníkům krajským, tak jakž výš dotčeno, odvozovati začala; druhý pak termín nazejtří sv. Václava [29. IX.] a třetí termín v pondělí po Vánocích [26. XII.] beze všech odtahův pod níže psanými pokutami aby se zouplna skládala a berníkům krajským níže psaným s listy přiznávacími tak, jakž jich forma při zavírce tohoto sněmu ukazuje, na každý termín časně odvozovala. Z takové pak zbírky jak písaři, kteříž by na hradě Pražském aneb kdežkoli v jakýchkoli povinnostech buďto J. Mti. cís. aneb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také i handléři, cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou.

Předně aby z jednoho každého džberu neb kopy štik a kaprův, co se toho koliv prodá, jeden každý z obyvatelův tohoto království po pěti groších českých dali. [Sbírka z ryb byla sněmem svolena již r. 1575 a 1586; od r. 1593 pak svolováno pravidelně po 5 gr. českých neboli 10 gr. míš. ze džberu kaprů nebo štik (r. 1603 o polovinu více).] Item z každého vědra vína, kteréž se koli a od kohokoli vyšenkuje, aby šest grošův českých dáno bylo. Nad to výšeji z jednoho každého vědra přespolního a domácího k svoleným šesti grošům českým ještě z jednoho každého vědra vína, však kteréž se toliko šenkovati bude, svolili, tak mnoho peněz, co by tři pinty aneb dvanácte žejdlíkův vína vyneslo, J. Mti. cís. aby se dávalo. [O sbírce z vína viz v úvodě.]

A aby toto svolení upřímně, lepším řádem vycházelo, bude povinen jeden každý, když by víno k šenku načíti chtěl, zde v městech Pražských J. Mti. cís. pergmistru a v jiných městech, městečkách, vesnicích a místech purgmistru, rychtáři, konšelům aneb osobám přísežným, kteříž by k tomu schválně zřízeni byli, se opovědíti, sud anebo nádobu tu, kterou načíti chce, dáti spatřiti a toho vína koštovati. Tu J. Mti. cís. pergmistr, purgmistr, rychtářové, konšelé aneb osoby k tomu zřízené aby to vino, po čem by spravedlivě stálo, uvážili a po rozeznání, co by za vědro přišlo, k tomu předně těch šest grošův českých a potom také i to, co by za ty tři pinty aneb dvanácte žejdlíků nyní svolených přišlo, přirazili a tak to vše spojíce [V záp. desk.: "spokojíce".] zač by spravedlivě žejdlík vína přišel, to rozhodli a tomu, aby tak v té ceně a ne drážeji to víno šenkoval, uložili, a nad tím, aby od něho za ty tři pinty ta zbírka spravedlivě vycházela, bedlivou péči svou míti mají. A ti, kteří to tak vyřizovati budou, mají k tomu obzvláštní a dostatečnou přísahou zavázáni býti.

A aby mohlo to dostatečněji vyhledáno býti, kudy by z těch a takových vín zbírka žádným spůsobem nebyla zadržována, zvláště pak že mnozí, pod spůsobem k svému vlastnímu trunku dadouce sem vína do měst Pražských přivézti, je potom jiným k vyšenkování prodávají, a protož sou se s J. Mtí. cís. všickni tři stavové snesli, aby každý, kdož by taková vína šenkoval, z nich takovou zbírku svolenou zouplna dal pod propadením takových vín. Na čež pergmistr hor viničných podlé instrukcí své bedlivý pozor míti má.

Item z každé láky sladkého pití po jedné kopě gr. českých, a kdež by se táž sladká pití z velikých nádob šeňkovala, aby se vždycky čtyřidceti pinet za jednu láku počítalo. [Sbírka ze sladkého pití t. j. ze sladkých vín, zvl. vlašských, byla svolena již r. 1575 a 1586, a od r. 1593 svolována pravidelně. V l. 1593 - 1601 se mělo platiti z láky, obsahující 40 pinet, po 1 kopě míš., r. 1602 po 1 kopě české, r. 1603 po 75 gr. č. a r. 1604 zase po 1 kopě české.]

Item z dobytkův, kteříž se koli na prodaj bijí, aby jeden každý povinen dáti byl: zvolá uherského třidceti gr. č., z krmného domácího třidceti gr. č., z polského dvaceti čtyry gr. č., z domácího českého dvaceti gr. č., z krávy a jalovice půl osma gr. č. z telete každého čtyry gr. č., z vepře krmného šest gr. č., z skopce, berana a kozla po dvou gr. č., z ovce a jehněte po půl druhém gr. č. [Již r. 1570 svolil sněm, že se má platiti třicátý díl z peněz utržených prodejem dobytka. Od r. 1593 ustanovovány pak pro jednotlivé druhy dobytka zvláštní poplatky, jež bylo platiti z každého pro daného kusu. V l. 1591 -1601 se tyto poplatky udržovaly celkem na stejné výši, r. 1602 zvýšeny velmi značně u některých druhův až na míru dvojnásobnou, r. 1603 zvýšeny znova o polovinu, ale sněm z r. 1604 vrátil se celkem zas k poplatkům stanoveným r. 1602 a v tom následoval ho ještě úplněji sněm hromničný r. 1605.]

Z pinty páleného vína, kdož je koli na prodaj páliti dá, aby každý dáti povinen byl po dvou groších českých. [Daň z páleného byla zavedena r. 1593 a platívalo se až do r. 1601 z pinty po 1 gr. českém, r. 1602 zvýšen tento poplatek na 2 gr. č., r. 1603 svoleno po 3 gr. č., ale r. 1604 opět po 2 gr. č.]

Židé pak, kteříž zde v městech Pražských i jinde kdežkoli v tomto království jsou, aby každý, který dvadcíti let a výše stáří jest, po dvou dukátích z hlavy, a kteří pod dvadceti let a níže do desíti let mužského pohlaví stáří sou, po jednom dukátu dáti povinni byli. [O dani židovské viz Gindely, Gesch. der böhm. Fin. str. 123 (chybně). V l. 1593 - 1601 bývalo židům, zpravidla toliko mužského pohlaví, starším 20 let, platiti po 2 dukátech, židům starším 10 let po 1 dukátu; r. 1602 uložena stejná daň židům obého pohlaví, r. 1603 zvýšena tato daň židům mužského pohlaví o polovinu a r. 1604 uložena v stejné výši jako r. 1602 toliko mužům.]

Nicméně ze všech mlejnův na panstvích J. Mti. cís., též na gruntech panských, rytířských, městských, duchovních, špitálských a jiných všech a všelijakých, na číchž by koliv gruntech byly, buďto náchlebních, poplatních, nájemních, z každého kola moučného neb sladového, žádného v tom nevyměňujíce, po třidcíti gr. č. na dva termíny, první na sv. Vavřince [10. VIII.] patnácte gr. č. a druhých patnáct gr. č. na sv. Václava [28. IX.], takovou zbírku z měst Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským za tento rok dávati a odvozovati mají. [Sbírka z mlýnů byla zavedena r. 1601, kdy svoleno z každého kola mlýnského po 30 gr. č. Vyjímaje r. 1603, kdy svoleno po 45 gr. č., byla následujícími sněmy tato sbírka obnovována v stejné výši. Srov. Gindely l. c. str. 125.]

Item z každého kamene vlny, kdož by ji koli prodával, po čtyřech gr. č. na sv. Vácslava dávati a berníkům krajským s listy přiznávacími odvozovati mají. [Sbírka z vlny, která již dříve někdy bývala svolována, byla posledně zavedena rovněž r. 1601, od kteréhožto roku svolováno pravidelně po 4 gr. č. z kamene vlny; jen r. 1603 svoleno po 6 gr. č.]

Táž pak zbírka výš dotčená z ryb, poněvadž se na větším díle dvou stavův vyšších dotýče, má od jednoho každého z obyvatelův tohoto království s listem přiznávacím na první termín při sv. Havle nejprve příštím [16 X.], druhá při sv. Jiří [23 IV.] léta tisícího šestistého šestého berníkům krajským odsílána býti, a jeden každý má se v tom beze všeho fortele věrně a spravedlivě chovati. [V záp. desk.: "zachovati".]

Při jiné pak zbírce z mas, vína, sladkého pití a páleného má tento řád zachován býti: Předkem J. Mt. cís. v městech J. Mti., též i Její Mti. císařové jakožto králové české [skrze] podkomoří a na panstvích J. Mti. cís. skrze hejtmany, v městech pak a v městečkách i ve všech, též i v rychtách svobodných aneb statcích dědiníkův, kdež by řezníci krámy své měli a víno se šenkovalo aneb pálené se pálilo, pánům a rytířstvu, též osobám duchovním náležitých, jedna každá vrchnost má dvě hodné osoby naříditi a obzvláštní přísahu jim vydati, aby se předkem každý pondělí cechmistrův i starších přísežných řezníkův i jiných lidí na to, co jest minulého téhodne od kohokoli dobytka k prodaji zbito, dostatečně a bedlivě vyptaly a vedle toho vyptání a bedlivého vyhledání tu zbírku svrchu dotčenou aby vybíraly; a co se toho sejde, v městech a v městečkách královských a králové Její Mti. purgmistrům a konšelům, jinde pak vrchnosti své aby poznamenané daly. Kterážto zbírka potom při každém dole psaném termínu od pánův a rytířstva i duchovních, též i od purgmistra a rad z měst i s tím poznamenáním, co toho který tejden vybráno bylo, berníkům nejvyšším na hrad Pražský časně posílána býti má Z strany pak vína šenkování a páleného pálení také na to ty osoby obzvláštní pozor míti mají, a bez vědomí jich žádný hospodář ani šenkýř nemá vína k šenku načíti, než jim to oznámiti; a hned, jakž víno načne, z každého vědra těch šest grošův českých předně a potom, co z jednoho každého vědra za tři pinty aneb dvanácte žejdlíků peněz, po čem je načne, učiní a vynese, dáti a odvésti má. Kteří pak pálené spůsobem výš psaným šenkují, ti také každého téhodne těm osobám nařízeným, co ho kdo šenkovati dal a prodal, mají oznámiti, načež se také i ony samy mají bedlivě ptáti a ihned od každého tu zbírku vybírati a při tom se tak, jakž o masu dotčeno, zachovati.

Židé pak v městech Pražských i v jiných městech, kdež se koli v tomto království Českém zdržují, mají starším svým jeden každý touž zbírku výš psanou na dva termíny níže psané časně od sebe odvozovati. A židé starší mají toho, aby se při tom žádného fortele nedalo, pilni býti, a takovou zbírku časně a bedlivě vyupomínati a žádnému nepřehlídati, ani aby kdo měl tehdáž, když se zbírka dávati má, někam pryč jeti, toho nemají (leč by prvé zbírku dal) dopouštěti; a jestliže by co nedbanlivostí jejich a ňákým fortelem sešlo, aneb že by ta zbírka časně a zouplna odvedena nebyla, o to se má k starším židům hleděti. Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, má chovati a tu zbírku od židů vyberouc, berníkům krajským odsílati.

A ty všecky zbírky z věcí nahoře psaných mají se ode dne sv. Jiří nejprve příštího začíti skládati, a z měst Pražských i z židův Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským, jeden termín při sv. Havle nejprv příštím a druhý při sv. Jiří léta 1606, za tento rok zouplna odvozovati pod pokutami níže psanými. [Řád vybírání svolených sbírek, věcně i formálně skoro docela shodný s tímto, byl stanoven sněmem již r. 1593 a odtud opakován bez podstatných změn při každém sněmu. V tomto snesení sněmovním přidáno toliko ustanovení týkající se nové sbírky z vína.]

Předně a nejprve ze všech zámkův, hradův i tvrzí, sídel, klášterův a obydlí J. Mti. cís., též panských, rytířských, nicméně i z domův a dvorův, na kterýchž by lidé stavu panského, rytířského i městského, též lidé duchovní i manové, dědiníci a svobodní rychtářové svá obydlí měli, též ze všech hrazených měst a předměstí J. Mti. cís. a Její Mti. císařové jakožto králové české, panských a rytířských z každého komínu, by pak dva aneb tři spolu byly, anobrž kolikkoli ohňův pod ním se topí, každý oheň za komín počítajíc, když by toliko týž komín nad střechu vycházel, po dvadcíti groších míšeňských tohoto roku rozdílně na dva termíny, totiž první termín v pondělí po sv. Trojici [6. VI.] deset gr. míš. a druhý termín na sv. Havla [16. X.] též deset gr. míš., týmž berníkům krajským s listy přiznávacími, jakž formy jich ukazují, aby odvozovali. Však při tom, kdož by tak z stavu třetího městského jaké pokojníky, nájemníky aneb podruhy měli, ti jim v slušnosti a v mírnosti pomoc na tu zbírku z komínův činiti a dávati mají, tak aby zouplna a docela ze všech komínův táž zbírka vycházela. [Sbírka z komínů byla zavedena r. 1596, kdy svoleno po 20 gr. míš. z komínu. To pak obnovováno každým sněmem; jen r. 1603 se platilo po 30 gr. míš. (Srov. Gindely l. c. str. 124.) Také následující řád vybírání této sbírky byl stanoven již r. 1596; v tom roce a v roce následujícím byly však sněmem nařízeny k dozoru nad touto sbírkou tři osoby, po jedné z každého stavu, což od r. 1598 přestalo.]

Taková pak zbírka z komínův ode všech, jakž se svrchu píše, spravedlivě má vybírána a skládána býti. Kterouž v městech Pražských desátníci s hejtmany čtvrtními v jednom každém městě Pražském, též i na Vyšehradě, Hradčanech i při všech jiných právích, též i z domův panských, rytířských a duchovních spravedlivě vyhledávati, vybírati a purgmistru a konšelům v jednom každém městě odvozovati mají. A purgmistři a konšelé v jednom každém z měst Pražských, přijmouce k sobě touž zbírku od dotčených desátníků a jiných, kdož ji vybírati budou, s jistým poznamenáním, co se jí z kterého domu sešlo na dva termíny výš psané, ničehéhož za sebou nezanechávajíce a s přijetím toho k jich víře a duši, že jsou se v tom spravedlivě zachovali, těm osobám k přijímání všech zbírek nařízeným ji odvozovati mají. Našlo-li by se pak na koho, že jest se při skládání aneb vybírání té zbírky z komínův nespravedlivě zachoval, ten každý aby touž zbírku čtvernásob dáti povinen a k tomu ztrestán byl. V jiných pak městech také tím vším spůsobem aby táž zbírka z komínův od purgmistrův a konšelův jednoho každého města spravedlivě byla vybírána a berníkům krajským s listy přiznávacími pod pokutou výš psanou odsílána.

Totižto z vola uherského patnácte gr. č., z vola polského dvanácte gr. č., z vola českého deset gr. č., z vepřů a sviní hladovitých [V záp. desk.: "hladových".] po třech gr. č., z skopce, ovce, berana, kozla, kozy po jednom gr. č., z koní a klisen, kdož by je z tohoto království přes pomezí vedl, čtyřidceti pět gr. č., z centnéře peří, co se toho přes pomezí z tohoto království veze, po jedné kopě gr. č.

Nad kterýmižto zbírkami J. Mt. cís. ráčí sobě moci osoby jisté voliti, kteříž by podlé jim vyměřeného řádu z nadepsaných věcí takovou zbírku na pomezích tohoto království vybírali; kterážto zbírka také ne jinam nežli na tento lid válečný, od stavův tak svolená, obrácena a nejvyšším berníkům zemským odvozována býti má. Z kterýchžto zbírek jak cizozemci, tak ani žádný jiný, by se pak i jaká privilegia neb smlouvy míti pokládali, z toho vynímáni býti nemají. Takové pak zbírky z nahoře psaných všech těch věcí na dva termíny od týchž osob od J. Mti. cís. k tomu nařízených, počnouc od zavření sněmu tohoto první termín na sv. Havla nejprv příštího a druhý termín na sv. Jiří léta tisícího šestistého šestého nejvyšším berníkům na hrad Pražský s listy přiznávacími skládány a odvozovány býti mají. [Sbírka z vyvážených věcí svrchu jmenovaných byla v této podobě svolena sněmem poprvé r. 1601, kdy ustanoveny byly skoro stejné sazby jako v tomto roce. R. 1602 tyto sazby skoro vesměs zdvojnásobeny, r. 1603 zvýšeny celkem ještě o polovinu, r. 1604 pak svoleno zase tolik jako r. 1602; srov. Gindely, Gesch. der böhm. Fin. str. 134.]

Židé pak všickni, kteříž buď v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království Českém se zdržují, mimo zbírky výš psané z jednoho každého domu, kteréhož v držení sou, tohoto roku po dvou kopách gr. č., totiž každého termínu, když se zbírka z domů městských dává po čtyrydcíti gr. českých aby dávali a starším svým odvozovali a vyplňovali, a oni starší židé takovou zbírku časně vybírati a nejvyšším berníkům pod skutečným trestáním odvozovati mají.

Na sčítání pak takových domův židovských zde v městech Pražských J. Mti. cís. rychtář v Starém městě Pražském, přijma k sobě dvě osoby radní, a v jiných městech, kdež židé jsou, primas jednoho každého města se nařizuje, tak aby je s pilností sečta, takových domův sečtení osobám těm, kterýmž by se taková sbírka odvozovala, odvedli. Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, zachovati, a vyberouc túž zbírku od židů, ji berníkům krajským odvésti má. [Domovní berně, jež bývala od r. 1595 židům pravidelné ukládána, byla r. 1595 stanovena na 2 kopy míš., r. 1596 platili celkem 7 kop. míš., od r. 1597 pak dávali židé z každého domu po 4 kop. míš. aneb 2 kopách č., vyjímaje r. 1603, kdy obvyklá jich berně zvýšena o polovinu. Srov. Gindely l. c. str. 123.]

[K tomuto odstavci bylo v něm. textu patrně v dv. komoře připsáno na okraji: "B[ehmische] c[ammer] und Sebusin, (t. j. Kryštof Želinský ze Sebuzína, nejv. mincmistr).].

Nicméně co se zbírky z zlatohlavů, stříbrohlavů, z zlata nebo stříbra, taženého aneb uncového, tkanic zlatých neb stříbrných, též halspantů, zápon, armpantů, prstenů, šteftů, růží, medají a knoflíků zlaých i jiných všech s drahým kamením a perlami, řetězů a klenotů a zvláště z těch neužitečných šmelců, i také z rozličných sklenic a nádob jaspisových a jiných křišťálových k tomu podobných z drahého kamení, též sobolův a rysův, co se toho koli prodává buď od křesťanů nebo židů, dotýče, stavové takovou zbírku J. Mti. cís. za tento rok v moc dávají, tak aby J. Mt. cís. jak na dvorské, tak i na domácí kupce jisté a slušné vyměření a zbírky podlé milostivé vůle a libosti J. Míi. cís. uložiti moci ráčil. Kterážto zbírka aby k těmto svoleným pomocem a zbírkám skládána a nejvyšším berníkům zemským odvozována byla. ["Sbírka ze zlata a všelijakých hedvábných a krámských věcí" byla navržena již r. 1569 a svolena r. 1586, kdy ustanoveno, že z takových věcí se má platit desetina jich ceny. Toto usnesení bylo obnoveno na sněmu r. 1601. R. 1602 však stavové k žádosti císařově svolili, aby na ty věci sám "jisté a slušné vyměření a sbírky uložiti mocí ráčil", kteréžto usnesení opakováno na sněmích r. 1603 a 1604 a také na sněmě přítomném. Z dobrozdání dv. komory z 19. ledna 1604 se však dovídáme, že "der von den ständen ihr Mt. bewilligte aufschlag auf die golden und sübern waaren... und dergleichen ist in das werck nicht gerichtet worden". V květnu téhož roku se sice obě komory, dvorská i česká, radily o způsobu, jakým by se tato sbírka měla vymáhati, ale nevíme, jaký výsledek měly tyto porady.]

(O výmince k potřebám zemským.) [Nadpis doplněn vydavatelem.]

A stavové království tohoto Českého z těch ze všech svolených pomocí k potřebám jich zemským pět tisíc kop gr. č. tak, aby je od nejvyšších berníkův zemských vyzdvihnouti mohli, sobě tímto sněmem vymiňují. [Stejnou sumu vyhradili si stavové pro potřeby zemské také předešlého roku a před tím r. 1601, kdežto r. 1596 byli si vyhradili 7500 kop gr. českých. Srov. též odstavec 11 č. 11.]

A poněvadž stavové obzvláštní potřebu toho býti poznávají, aby tyto všecky svolené pomoci a zbírky dobrým řádem vybíraný býti mohly, dávají J. Mti. cís., nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto sněmem tu moc, když by koli co toho z strany vybírání těch zbírek na soud zemský vzneseno bylo, a v čem by jaké nápravy potřebovalo, též kdyby jaká proměna s kterými berníky, buď nejvyššími, též i krajskými, se stala, aby, pokudž by toho jakou potřebu uznali, v lepší řád uvésti mohli. A to nařízení jich tak stálé a pevné býti má, jako by to tímto sněmem nařízeno a sneseno bylo. [Zcela stejné ustanovení nacházíme v sněmovních sneseních již od r. 1602, o něco kratší pak již od r. 1597.]

A poněvadž pak nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby takové tímto sněmem svolené pomoci zouplna vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové jednomyslně snesli, jestliže by se komu z stavu panského, rytířského a městského (čehož pane Bože rač uchovati) nějaká škoda na čemžkoli z dopuštění božího stala, aby sobě toho ničehož žádný proti skládání svrchu psaných všech zbírek ku pomoci nebral, než na termíny předepsané zouplna, co na koho spravedlivě přijde, skládati a odvozovati povinen byl. Nežli co se toliko samých chudých, robotných, poddaných lidí osedlých dotýče, těm jestliže by se od ohně toliko (čehož pane Bože ostřež) škoda jaká stala, ti lidé berní obojích, totiž domovní i jiných tímto sněmem svolených zbírek, dávati povinni nebudou; však kterým by lidem poddaným táž škoda se stala, vrchnost jedna každá má se dvou nebo tří sousedů svých stavu panského neb rytířského dobře zachovalých dožádati, aby takovou škodu, jak a na čem se stala, spatřili a ty osoby [ji] pod pečeťmi svými berníkům krajským v známost uvésti mají; však každý při odvozování týchž škod hleď se spravedlivě spůsobem svrchu psaným zachovati! Ta pak vrchnost týž list s přiznávacími listy podlé berní a zbírek svých berníkům krajským odsílati má, tak aby ti berníci věděli se čím spraviti a jak mnoho komu na berni a zbírkách vyraziti.

A že při odvozování takových zbírek na určité časy od mnohých z stavův veliká nedbánlivost se nacházela a nachází [V záp. desk.:"nedbánlivost se nachází".] tak že, na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce, svolených pomocí neodvozovali, a nyní, poněvadž nebezpečenství před rukama jest, což nejdříveji může býti, tato svolená pomoc aby složena byla, veliká a důležitá potřeba toho ukazuje; protož kdož by koliv na ty jmenované termíny takové zbírky a berně berníkům nejvyšším, též i krajským k tomu tímto sněmem zřízeným při jednom každém termínu ve čtyřech nedělích pořád zběhlých zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic, ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: vezmouce list obranní od desk zemských, tomu každému pro neodvedení takových od něho i od poddaných jeho tímto sněmem svolených zbírek v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích a nábytcích jakýchžkoli do té a takové summy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli, pakli by na svršcích a nábytcích ta suma zadržalá se shledati nemohla, tehdy díl statku do též sumy buďto zastaviti neb prodati mohli; a což by tak koli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užíti má; a kteříž by tak krajští berníci co z kterého statku a komuž by koli prodali, tomu aneb těm ve deky zemské aby to vložiti mohli. Jestliže by se pak kdo takovému uvázání neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na J. Mt. cís. vznésti mají a J. Mt. cís. toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě ten sám vinu dáti musí. [V něm. textu se k tomuto odstavci vztahuje tato poznámka připsaná (patrně v dv. komoře) na okraji: "Nota. Conclusum für künftig in concilio camerae aulicae, were vileicht besser, das anstatt dessen 10 per cento auf die saumbigen geschlagen wurde; weil fürkumbt, das dise executíon nit gehalten wierdet oder auch darumb gehalten soll werden künnen, das man wil, es wurden alle gueter feil und dardurch das land ruinirt werden."]