Souč. opis v arch. m. Prahy, v rkpe. 112 (dříve 1083), fol. 369 - 371, s nadpisem: "Třetí předložení l. 1605." Jiný opis současný, s tímto opisem téměř úplně shodný, je v arch. města Slaného. Koncept, zachovaný v arch. místodržitelském sub L 34: 1600 - 1605, liší se od obou těchto opisů jen několika nepatrnými odchylkami, z nichž některé uvádím v poznámkách. Dílem podle konceptu, dílem podle opisu z archivu m. Prahy otiskl text proposice Kameníček, Prameny ke vpádům Bočkajovců, str. 77 - 81. - Německý text, patrně současný úřední překlad textu českého, se zachoval jednak v konceptě v arch. místodrž. sub L 34: 1600 - 1605, jednak ve dvou současných opisech v arch. c. a k. společ. minist. financí ve Vídni: Böhmen, Landtagssachen 1604 - 1607, fol. 360 - 366 a fol. 524 - 529. Na rubu jednoho z obou těchto opisů je připsáno: "Hieraus soll fürderlichist ain extract des inhalts kürzlich gezogen werden. 25. aprilis 1607. Cito, cito." - Text proposice byl schválen v poradě nejv. úředníkův a soudců zemských dne 29. srpna, již se zúčastnili podle zápisu v Diariu nejv. kancléře Zdeňka z Lobkovic (rkps. kníž. arch. v Roudnici: F. 9. 45, Nr. 4, fol. 167) nejv. hofmistr Kryštof z Lobkovic, nejv. sudí zemský Volf Novohradský z Kolovrat, nejv. sudí dvorský Jan Jiří ze Švamberka, Karlštejnský purkrabě V. Slavata, cís. radové Heřman z Říčan a Děpolt Švihovský z Ryzmberka, president apellačniho soudu Ferdinand purkrabě z Donína, nejv. písař Jan z Klenového, podkomoří Purkart Točník z Křimic, cís. radové Hendrych Kapoun ze Svojkova, Adam Hrzán z Harasova a Jan Lukavský a posléze hejtman Malostranský Ctibor Tiburci Žďárský. O jednání samém zaznamenal si nejv. kancléř pouze toto: "Lecta propositio dom. officialibus et iudicibus regni. Bene scriptum."

J. Mt. Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, ode všech tří stavův království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že sou se k tomuto od J. Mti. cís. rozepsanému a položenému sněmu obecnému povolně a poslušně najíti dali a v tom milostivou vůli J. Mti. cís. poddaně naplnili, s obzvláštní milostivou a královskou vděčností přijímati a podle toho jich tejna činiti neráčí: že, ačkoliv by J. Mt. cís. týchž stavův tak častým rozpisováním a již po třetí roku tohoto položením sněmu obecného a vyhledáváním při nich dalších pomocí (znajíce, že sou již prve na tento rok z upřímné a poddané lásky pro obhájení svaté víry křesťanské a zachování království tohoto a zemí k němu příslušejících jakožto věrní milovníci vlasti své netoliko znamenité a vzáctné pomoci téměř nad možnost svou k obzvláštnímu zalíbení J. Mti. cís. svolili, ale i dvacátého člověka pěšího i také lid jízdný, což na koho vedle téhož svolení vypraviti přišlo, do markrabství Moravského proti Turku, Tatarům a některým spronevěřilým [V konc: "a těm spronevěřilým".], nad Bohem a nad J. Mtí. cís., králem a vrchností svou od Boha zřízenou, zapomenulým Uhrům s velikým a těžkým nákladem svým vypravili) rád ušanovati chtíti ráčil, ale poněvadž toho taková znamenitá, těžká a vysoce důležitá potřeba nastala, a nebezpečenství to a žalost, v které markrabství Moravské a věrní poddaní J. Mti. s manželkami, dítkami, hrdly a statky svými od toho dědičného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka, Tatarův a těch některých [V konc: "a těch".] spronevěřilých, zrádných a nešlechetných Uhrův a Hejdukův postaveni sou, až posavad se neumenšilo; neráčil jest J. Mt. cís. z povinnosti své císařské a královské jakožto věrný opatrovník a milovník poddaných svých milých toho moci pominouti, než sněm tento obecní všem třem stavům království tohoto zase položiti, a jak by větší záhuba od markrabství Moravského, předního oudu koruny této, i také nebezpečenství od království tohoto s pomocí boží a věrných poddaných J. Mti. odvráceno býti mohlo, s nimi se namluviti a snésti.

Nebo ačkoliv sou stavové markrabství Moravského, vypravivše časně na hranice proti království Uherskému ležící lid svůj jízdný i pěší, až posavad týmž nepřátelům vedle možnosti své odpírali a na některých paších při řece Moravě (chtíce aspoň ten díl země z této strany řeky Moravy ležící od škody obhájiti) je poněkud zdržovali, však když sou tíž nepřátelé Skalici, Brance, Trenčín, Nitru a jiné zámky blíže hranic markrabství Moravského ležící opanovali, [Kdy místa tuto jmenovaná byla opanována od nepřátel, nelze mi určitě zjistiti. Skalice byla obléhána již v dubnu a vzdala se někdy v květnu. (Viz avviso z Olomouce ze 7. června 1605 v arch. Vatik.: Borgh. I 966, fol. 24, kde čteme: "Nova auditu tristia, Socolicium civitas sponte propria hosti sese subdiderat") Také blízké město a zámek Brance (též Branci, Branič, maď. Berencs) padlo asi stejnou dobou v moc nepřátel. Skalice bylo však 6. srpna zase dobyto vojskem české hotovosti a Brance se mu vzdalo 12. srpna (Viz zvl. Kameníček, Prameny ke vpádům Bočkajovců str. 73, 104 a 105). Trenčín vzdal se povstalcům po dlouhém obléhání 22. července (Tomek, O nepokojích stavovských, Čas. česk. mus. 1855, str. 272). Nitra vzata od nepřátel o něco dříve (Tomek, tamtéž str. 265. Srov. české psaní Jakuba z Písařovic, hejtmana zámku Hukvaldského, Jiřímu Thurzovi z 24. července 1605, jehož originál je v stát. arch. v Budapešti: Acta Thurzo, Fase. 87, Nr. 7, fol. 134; Písařovic děkuje tu Thurzovi za noviny a dodává; "a pán Bůh se toho politovati rač, že ten zámek Nitrský vzat býti měl"). Výklad o válečně situaci je asi převzat z dobrozdání dv. vojenské rady, jehož text mi není znám; srov. č. 101 (na konci).] k tomu i o pevnost Ujvár (od kteréž však s hanbou odtáhnouti museli) se pokoušeli, [Viz č. 96.] souce proti témuž království Uherskému země moravská dokonce otevřena a řeka Morava mimo obyčej a spůsob předešlých časův malá, nemohli sou vpádům a štráfům nepřátelským tak, jak by rádi byli chtěli, na všech místech v cestu vkročiti a podstatně odolati, protož přepravivše se týž nepřítel přes pasy, na tuto stranu též řeky Moravy jest nejednou do země vtrhl a pálením, mordováním a zajímáním žen, dětí a mnoho tisíc ubohého lidu křesťanského a zavedením do turecké věčné [V konc.: "věčné hovadské".] služebnosti (čehož pánu Bohu politováno buď) přeukrutnou, nenabytou a nevypravitedlnou škodu učinil a v nejlepších ourodných místech a jako říkaje v tuku země dobrý a nejlepší díl markrabství Moravského jako i arciknížetství Rakouského ohněm a mečem (načež s velikou žalostí se dívati jest) zhubil a skazil. [Srov. hlav. Kameníček, Vpády Bočkajovců na Moravu Čas. česk. mus. 1894, str. 381 násl.]

V čemž majíce J. Mt. cís. s stavy markrabství Moravského a jinými věrnými poddanými svými křesťanské utrpení a milostivou lítost, ráčil jest jak s stavy království tohoto tak i s obyvateli knížetství Slezských a obojích Lužic, poddanými svými věrnými, na sněmích a sjezdích o jistou pomoc jednati a tu na hranice markrabství Moravského s královstvím Uherským mezující k retuňku a obhájení téhož markrabství, co nejspíšeji býti mohlo, vypraviti. Kterémužto lidu spolu s lidem z markrabství Moravského a knížetství Slezských tak vypravenému pán Bůh požehnati a poštěstiti ráčil, tak že sou s pomocí Boží netoliko nepřítele od hranic moravských odvrátili, ale i město Skalici k ruce J. Mti. cís. zase vzali a k tomu i některé jiné pasy, na kterýchž markrabství Moravskému mnoho záleží, v království Uherském obdrželi a lidem českým a moravským je osadili, jakž pak pochybnosti není, než že nejvyšší generál nad lidem z království tohoto vypraveným s jinými officíry svými válečnými a lidem vojenským, povinnosti a povolání svého bedlivi souce, i dáleji to vše, což by k dobrému J. Mti. cís. a království tohoto a k retování markrabství Moravského sloužiti mohlo, nelitujíc hrdel ani statkův svých, obmejšleti a skutečně před sebe bráti a bohdá i šťastně vykonati nepominou. [O činnosti českého vojska stavovského na Moravě i o vojsku z knížetství Slezských viz více v odd. B. O jednání se stavy knížetství Slezských a obojích Lužic o pomoc proti uherským povstalcům viz č. 51.]

Ačkoliv pak ta naděje ku pánu Bohu jest, že J. Mt. cís. lidem svým vojenským, který na tento rok najímati poručiti ráčil, těm některým lehkomyslně ode všeho křesťanstva odpadlým, k nepříteli Turku a Tatarům připadlým Uhrům a Hejdukům netoliko dostatečně odpírati, ale i s pomocí boží je strestati a zase k poslušenství svému přivésti moci ráčí, však poněvadž jistí kundšaftové to s sebou přinášejí, že ten dědičný a krve křesťanské žádostivý [V konc.: "žíznivý".] nepřítel Turek s velikou mocí do království Uherského [V konc. následuje: "až k Esseku".] již vtrhl a zhůru k Budínu táhne, [Srov. úvod.] toho bez pochyby oumyslu souc této dávno sobě vinšované a od těchto zrádných Uhrův a Hejdukův jemu dané příležitosti k forteli svému užíti a těmto zemím křesťanským a věrným poddaným J. Mti. vedle navyklého tyranství a ukrutenství svého (čehož milý pán Bůh zachovati rač) na nejvejš škoditi, ohněm a mečem je hubiti, skaziti a v mizinu přivésti, snadno tomu stavové království tohoto, věrní poddaní J. Mti. rozuměti mohou, že mimo vejš dotčenou znamenitou a nevypravitedlnou již vzatou škodu a záhubu ještě větších těžkostí netoliko markrabství Moravskému a arciknížetství Rakouskému, ale i tomuto království se obávati jest, a zvláště, bude-li hned po vyjití těch tří měsícův, do kterýchž lid z království tohoto vypravený v poli zůstati má, z pole zase vyzdvižen a domů obrácen. Nebo poněvadž při času a vyjití těch tří měsícův nepřítel nejvíce škoditi a předsevzetí své vykonávati obyčej má, byly-li by v tuto největší potřebu hranice markrabství Moravského opuštěné, již by nepříteli jakořka brána otevřena byla, že by skrze markrabství Moravské do království tohoto svobodně vtrhnouti mohl a tudy by netoliko ten všechen až posavad k odvrácení moci nepřátelské učiněný znamenitý náklad dokonce byl daremní a v nic obrácen, ale (čehož Bůh nebeský zachovati rač) i toto království k nevypravitedlné žalosti a pádu přijíti muselo.

[1.] A protož J. Mi. cís. v tomto největším nebezpečenství k stavům království tohoto Českého jakožto k svým věrným a milým poddaným se utíkati a jich za to otcovsky a milostivě žádati ráčí, aby prohlídajíce k takové znamenité potřebě a důležitosti pro retování této milé vlasti své a zachování manželek, dítek, hrdel a všeho jmění jich ten lid jízdný i pěší, z království tohoto vypravený a na hranicích moravských a uherských zůstávající, po vyjití těch tří měsícův svolených ještě za jiné tři měsíce pořád zběhlé v poli chovali, do toho času slušným vychováním jej opatřili a tak k J. Mti. cís. i k vlasti své svou starodávní, upřímnou a v mnohých příčinách skutečně prokázanou lásku a povolnost k obzvláštnímu a milostivému zalíbení J. Mti. cís. i v tom prokázali. [Srov. č. 98 odst. 1, č. 99 odst. 1, č. 100 odst. 1, č. 101 odst. 1.]

[2.] A poněvadž obzvláštní toho potřeba jest, aby pro zachování téhož lidu českého, jízdného i pěšího, na další jeho mimo vejš psaný tři měsíce v poli vychování peníze jemu časně a prve, nežli by z pole se rozsel, odeslány byly, ráčí J. Mt. cís. týchž stavův za to milostivě žádati, aby nějaké příhodné cesty a prostředky vyhledali, kudy by v nějakou summu peněz spěšně se objíti a ji časně před odjitím téhož lidu z pole do ležení k spokojení jeho odeslati mohli. Kterážto summa aby tím dříveji zase k oplacení přišla, J. Mti. cís. za nejlepší prostředek býti se vidí, aby jeden každý to, což jemu na ten čas (v kterej týž lid mimo první tři měsíce v poli zůstávati bude) na vychování počtu jeho dáti se dostane, na jistý a neprodlouženy termín, který by sněmem byl vyměřen, zde na hradě Pražském ke dskám zemským položiti povinen byl, a odtud aby summa vypůjčená zase vynahražena a mimo to přebíhající [V konc.: "mimo přeběhující".] summa na placení témuž lidu obrácena byla. [Srov. č. 98 odst. 2 a 3, č. 99 odst. 2 a 3, č. 100 odst 2 a 3, č. 101 odst. 2. a 3.]

[3.] Dále J. Mt. cís. všech tří stavův království tohoto milostivě a otcovsky žádati ráčí, kdyby k tomu s pomocí boží (jakž ta naděje k jeho božské milosti jest) přišlo, že by po dobytí a osazení ještě některých pašův blíž pomezí markrabství Moravského ležících nepřítel od téhož markrabství odvrácen a zahnán byl tak, že by království tomuto a zemím k němu příslušejícím tak velikého nebezpečenství se obávati potřeba nebylo, a týmž lidem českým, jízdným i pěším, proti nepříteli Turku a pomocníkům jeho na jiném místě k dobrému království tohoto Českého a zemí k němu příslušejících a všeho křesťanstva něco platného a prospěšného (kromě obležení těch měst a pevností předešlým sněmem zejména jmenovaných) dovedeno býti mohlo, aby týž lid z království tohoto vypravený tam obrácen a potřebován býti mohl, k tomu povolili a tímto sněmem to opatřili. [Srov. 4. 99 odst. 4, č. 100 odst 1, č. 101 odst. 4.]

[4.] Nejposléze, poněvadž J. Mti. cís. o náramně veliké síle a moci toho ouhlavního víry a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka, s kterou již v království Uherském i na hranicích netoliko jest, ale i pevnost Ujvár, na které království tomuto Českému a zemím k němu příslušejícím velice mnoho záleží, těžce po druhé zase oblehl, [Viz č. 96; srov. v úvodě.] každodenně téměř jisté a dokonalé zprávy docházejí, a lid vojenský od J. Mti. cís. na tento rok najatý, souce v malé skrovnosti, k odpírání takové znamenité turecké a pohanské moci mdlý a nedostatečný se býti poznává, kterýžto lid byl-li by (čehož ale milosrdný Bůh zachovati rač) přemožen, pochybnosti není, než že by nepřítel opravdově se vší sílou svou s pomocníky a vůdci svými, těmi některými zrádnými Uhry, ti přímo do markrabství Moravského neb do knížetství Slezských a tak dáleji do království tohoto jakožto země obzvláštními pevnostmi a pasy neopatřené vtrhnouti a v nich všecko nejhorší k nevypravitedlné škodě a žalosti provozovati mohl, a protož J. Mt. cís. stavův království tohoto, svých věrných a milých poddaných, z té obzvláštní milostivé a otcovské péče, kterou o ně každého času míti ráčí, milostivě [V konc: "milostivě a otcovsky".] žádati ráčí, aby, připustíce k srdcím svým toto vopravdově těžké, a nad které sme nikda většího nepocejtili, nebezpečenství, pro dostatečnější odpírání takové násilné moci nepřátelské a obhájení království Českého a zemí k němu příslušejících v této náhlé potřebě aspoň s rejthary Hendrycha Matesa hraběte z Turnu a Volfa z Vřesovic jednati dali, aby proti týmž nepřátelům za tři měsíce toliko ještě sloužili; na placení pak týmž rejtharům za týž tři měsíce jistou a obzvláštní zbírku, totižto z každého poddaného po jedné kopě míšeňské z vlastního měšce (z své vždycky k J. Mti. skutečné prokázané poddané povolnosti a náchylnosti) svolili, z takové zbírky sami jim platili a v tom se k J. Mti. jakožto věrní milovníci vlasti své poddaně a povolně ukázali. [Srov. č. 98 odst. 4, č. 99 odst. 5, č. 100 odst. 4, č. 101 odst. 5.]

Nebo což tuto J. Mt. cís. při týchž stavích, svých věrných a milých poddaných, vyhledávati a od nich žádati [V konc.: "milostivě žádali".] ráčí, to z největší bezelstné a právě donucující potřeby, znajíce, že jinače nikoli býti nemůže a že již nám o všecko jmění běží, pro spomožení království tomuto a všem věrným křesťanům činiti ráčí. Což poněvadž předně pro obhájení [V konc: "poněvadž pro obranu".] a zachování týchž stavův království tohoto a jich milých manželek, dítek, hrdel a statkův a pro jich samých vlastní dobré se děje, a že vždy lépeji jest malou částku jmění svého dáti a oželeti, nežli o všeckno všudy přijíti a k tomu ještě pod jho toho nelítostivého tyrana se dostati, do věčné hovadské služebnosti toho zuřivého ukrutníka upadnouti a v ní nevypravitedlnou těžkost a žalost, nepřestávající nouzi, vězení, hlad, bídu a trápení až do skonání života snášeti [V konc: "tyrana do věčné hovadské služebnosti jeho v nepřestávající, přeukrutnou a žalostivou bídu a trápení se dostati".] a protož neráčí J. Mt. cís. pochybovati, než že tíž věrní a poslušní stavové nad těmito jakžkoli těžkými, však vysoce potřebnými žádostmi [V konc. pouze: "těmito žádostmi".] J. Mti. žádné stížnosti míti nebudou, nýbrž k nim [V konc.: "k nim vedle opravdové a jich samých vlastní potřeby".] z poddané upřímnosti a z své dobré a svobodné vůle přistoupí a v tomto opravdovém, znamenitém a již téměř [V konc.: "v tomto již téměř."] nad hrdly našimi stojícím nebezpečenství J. Mt. cís., krále a pána svého, samy sebe, manželky a dítky své milé neopustí. Což J. Mt. cís. jim všem společně a jednomu každému obzvláštně milostí svou císařskou a královskou spomínati i také je v tom dostatečným reversem vedle obyčeje opatřiti a jich nejmilostivějším císařem, králem a pánem býti a zůstávati ráčí.