110.	V Praze, 1. září 1605.

Porada nejvyšších úředníků král. Českého o věcech sněmovních, jmenovitě o ponechání vojska české hotovosti v poli, o vyjednávání s vojskem najatým a o žádosti Jana Rudolfa Trčky stran příslušenství jeho rodu ke stavu panskému.

Zápis psaný vlastní rukou nejv. kancléře Zdeňka z Lobkovic v jeho Diariu (kniž. arch. v Roudnici: F 9. 45 Nro 4), fol. 168 - 172.

1. September 05, Pragae.

P. hofmistr, p. sudí, p. sudí dvorskej, p. purkrabí Karlštejnský, p. písař, p. podkomoří. [Podle tohoto seznamu byli poradě přítomni krom nejv. kancléře Zdeňka z Lobkovic nejv. hofmistr Kryštof z Lobkovic, nejv. sudí zemský Volf Novohradský z Kolovrat, dvorský sudí Jan Jiří ze Švamberka, purkrabě Karlštejnský V. Slavata, nejv. písař Jan z Klenového a podkomoří Purkart Točník z Křimic.]

Proposui caesarem iubere, ut aliqua dorn, officialibus proponantur. Primo ratione litterarum d. camerarii generalis ratione diutius manendi militis bohemici. [List nejv. komorníka Adama ze Šternberka, o němž se tu mluví, byl snad odpovědi na vzkaz, jenž mu byl vyřízen Adamem z Valdštejna; viz č. 103.] Dicit d. camerarius omneš convocasse officiales, qui se excusant dicentes in cancellarla cum Ulis tractatum, ut ad 3 menses tantum ibi maneant; secundo, quando fiebat delectus militum, tunc hac cum conditione, ut ultra 3 menses non detineantur. Ideo non posse.

D. praefectus intellexit, quod nil litterae caesaris apud milites effecerunt; [List císařův, o němž je tu řeč, není mi znám. Ze souvislosti je patrno, že se týkal jízdy Thurnovy a Vřesovcovy vydržované z české kontribuce sněmovní, na jejíž zaplacení sněm měl povoliti mimořádnou berni; viz č. 101 odst. 4. Když se konala tato porada, bylo patrně již od stavů rozhodnulo, že k tomu účelu bude povoleno po 20 gr. českých neboli 40 gr. míš. z každého poddaného. O odpovědi stavů na proposici, v níž stavové projevovali ochotu k tomuto svolení, viz dále Odpověď stavů na proposici, kterou tu nejv. písař slibuje "comunicovati a odesílati", t.j. patrně odeslati císaři, byla skutečně císaři dodána ještě téhož dne. Svědčí o tom zápis nejv. kancléře Zd. z Lobkovic v jeho kalendáři (arch. v Roudnici: VII. Ad. 118) k 1. září 1605, kde čteme: "Responsum dedi a statibus". Text této odpovědi se nezachoval. O jejím obsahu viz v úvodě; srov. též č. 113.] idem fuisset factum, si aliquis eo missus fuisset. Ideo, cum per dei gratiam ratione illius articuli in comitiis sit conclusum, mittendos aliquos a caesare et ordinibus, qui tractent. Quod ut quamprimum fiat non expectata conclusione comitiorum. Caesaris comissarii d. prior, d. Kaplíř, ordinum comissarii d. praeses appellationum et d. Žďárský Tiburtius, quibus credentiales et instructio dabitur. [Podle nejv. hofmistra měli býti ustanoveni za komisaře císařovy Matouš Děpolt z Lobkovic, velkopřevor řádu Johannitského v Čechách, a Kašpar Kapliř ze Sulevic, rada české komory, za komisaře stavů Ferdinand z Donína, předseda appellačního soudu, a Ctibor Tiburci Žďárský ze Žďáru, hejtman Malostranský. Nejv. sudí zemský navrhoval místo velkopřevora Matouše Děpolta z Lobkovic cís. radu Theobalda Švihovského z Ryzmberka. Byla-U tato komise skutečně vypravena do Moravy, není mi známo. O dřívější podobné komisi viz č. 98.]

D. iudex se snáší z p. hofmistrem, a aby byli comissaři p. Teobald Švihovskej a p. Ferd. z Donína, p. Žďárskej, p. Kaplíř, a aby jim taky ten druhej artikul strany 20 gr. čes. byl oznámen. Dominus praefectus contradixit, p. sudí že poví, co se pánu vidí.

P. sudí dvorskej se snáší.

P. burgrabě Karlštejnský snáší se, a že p. prior jest spůsobnější než p. Švihovskej. Ratione tertii [T. j. patrně "ratione tertii articuli" a myslí se tím asi třetí článek stavovské odpovědi na proposici Protože se znění této odpovědi nezachovalo, nelze říci, jaký byl obsah tohoto článku.] každému jest svobodno při sněmě mluviti, ale kderej k sněmu přijeti nemůže, že se na něho nemohlo svolovati; lecta mandata comitiorum. [Patrně mandát, jimž byl sněm svolán, otištěný v č. 94.]

P. písař nejvyšší se snáší z p. hofmistrem. Co se pak těch, kdeří v Moravě zůstávají v službě J. Mti. cís., aby se jim to pěkně od nejv. p. komorníka předneslo a v známost uvedlo. S nimi jednati, to by bejti nemohlo. Pro zachování lásky a dobrýho srozumění odpověď na proposici comunicovati a odsílati stíže poručí. [Odpověď stavů na proposici, kterou tu nejv. písař slibuje "comunicovati a odesílati", t.j. patrně odeslati císaři, byla skutečně císaři dodána ještě téhož dne. Svědčí o tom zápis nejv. kancléře Zd. z Lobkovic v jeho kalendáři (arch. v Roudnici: VII. Ad. 118) k 1. září 1605, kde čteme: "Responsum dedi a statibus". Text této odpovědi se nezachoval. O jejím obsahu viz v úvodě; srov. též č. 113.]

---

Des herrn Joannes Rudolf Trčka [Jan Rudolf Trčka z Lípy na Veliši a Kumburce, cís. rada, známý účastí svou i svého syna Adama ve spiknutí Valdštejnově (zemř. 1634). Jeho žádost, o níž se tu mluví, ani přímluva císařova se nezachovaly, a pokud vím, není o této věci odjinud nic známo. Oč vlastně žádal Jan Rudolf Trčka, vysvitá poněkud z dalšího zápisu. Připomínám k tomu, že starobylý vladycký rod Trčků z Lípy byl teprve v druhé pol. XVI. stol. povýšen do stavu panského. R. 1562 byl do stavu panského přijat Vilém Trčka z Lípy se svými dědici (Zápis z 18. září 1562 v zem. arch. v kvat. 45 malého stavovského archivu, fol. A 16), r. 1567 Jaroslav Trčka rovněž se svými dědici (Zápis z 20 bř. 1567 tamtéž fol. D. 26) a r. 1579 Mikuláš Trčka s dědici (Zápis z 8. června 1583 tamtéž, kvat. 47 fol.A. 26). Posléze na sněmu r. 1586 byli k žádosti Buriana Trčky z Lípy, podkomořího král. Českého, přijati dostavu panského jeho synové Jan Rudolf, Maximilian a Burian Mikuláš (č. 46). Podle řádu stavu panského z r. 1501 (viz Gindely, Die Entwicklung des böhm. Adels, Rozpravy král. č spol. nauk VII. ř., sv. 1, č. 3, str. 11) měli starožitní rodové panští vždy míti přednost před pány nově přijatými. Kdežto páni a rodové starožitní měli "místa mezi sebou držeti po letech po páních úřednících zemských", neměli se nově přijatí páni "v to táhnuti ani se lety ani jiným nad tyto rody staré žádnou vymyšlenou věcí ani úřady výšiti, než po nich též po letech seděti". Žádost Jana Rudolfa Trčky směřovala podle všeho k tomu, aby on a jeho syn Adam Erdman anebo snad pouze tento jeho syn byli přijati mezi starožitné pány a směli mezi nimi sedati. Sněmu tato žádost předložena nebyla.] supliciren hab den herren obr. landofficiren proponirt, das ir Mt. bevelchen, das solche von den herren soll beratschlagt werden.

[Nejv. hofmistr:] [Že to, co zde následuje, mluvil nejv. hofmistr, vysvitá jak ze smyslu těch slov, tak z toho, že nejv. hofmistr mluvíval v poradách nejv. úředníků vždy první.] J. Mt. cís. ráčí moc míti k stavu panskému za každého přimlouvati i také každému milosti činiti. Čeho p. Trčka tu vyhledává, jest, že jest sám svejm synem, aby mohl místo mezi pány po letech sedati. Abyste neráčili tý moci míti a jednomu milost učiniti, kdež k tomu přistupuje J. Mti. cís. přímluva! Zřízení zemský praví, aby se žádnej v nově přijatej nad jiný netřel, než tento se netře. Za to jiní noví staří páni. Rod pánů Trčků račte znáti, jak jest se všemi nejpřednějšími] zpřízněnej, má tetu mou a nejv. kanclíře bližší. [Jan Rudolf Trčka žil od r. 1588 v manželství s Maří Majdalénou dcerou Ladislava st. z Lobkovic, a byl takto zpřízněn jak s nejv. hofmistrem tak s nejv. kancléřem.] Náležel by věcí počet V. Mti. k tomu než nás pět ouředníků stavu panskýho. J. Mt. cís. ráčil jest vzkázati mi, že psaní J. Mti. cís. bude; jak jest jinejm spůsobem byl přijat než jiní, tak taky nevím, račte-li věděti, když jest přijat byl, teda ještě byl živ p. z Rožumberka. [Vilém z Rožmberku zemřel v srpnu 1592. Jan Rudolf Trčka byl přijat do stavu panského na sněmu r. 1586. Podrobnosti o způsobu toho přijetí nejsou mi známy.] Všichni musí svý Štíty prokazovati, [Podle řádu stavu panského z r. 1501 (Gindely, Entwickelung des böhm. Adels, str. 11) mohl býti za pána přijat, jen kdo prokázal "stav svůj vladyčí do čtvrtého kolena".] ale jemu bylo oznámeno, že není potřeba jemu oznamovati, neb se dobře ví. On sám to mluvil, že nenachází, kderak by mu mohla tato milost odepřína bejti - jeho syn by musel teprva růsti [Protože se Jan Rudolf Trčka oženil r. 1588, mohl jeho syn Adam v r 1605 býti nejvýše 16 let stár.] - J. Mti. cís. přímluvy mu nedáti užíti. Od osoby svý sám se p. hofmistr přimlouvá; však tato milost toliko na tohoto jeho syna a pěkně to dáti dekami poznamenati. Prosí a přimlouvá se k nám i ke všem.

P. sudí nejv.: Z této suplikací čeho vyhledávati, že by J. Mt. cís. ráčil své zalíbení míti, p. Trčka o to mluvil i sám toho vyhledával. V pravdě p. Trčkovi vší poctivosti chtěl bych rád příti propter consanguinitatem. Račte-li to nyníčky uvážiti a na tom se ustanoviti; slyšel od někderejch, že toho chtějí brániti, aby se ta věc do druhého sněmu povodložila, v tom času se p. komorník [Adam ze Šternberka, který byl tou dobou jako vůdce české hotovosti na Moravě.] navrátí. Tímto odkladem se nic neublíží a při (sic).

P. sudí dvorskej: Od osoby svý pro vzácný příznění přál by všelijakou poctivost. Žádost tato jeho jest přečtena, přál by toho, ale však poněvadž tak mnoho stavu panského není, aby se nestalo skrácení, jak od p. sudího bylo mluveno, do budoucího sněmu aby odloženo bylo.

P. purgrabě Karlštejnský: Od p. presidenta komory český [Štěpán Jiří ze Šternberka.] o tom porozuměl, p. Trčka s ním nemluvil. Král z stavem panským může přivěčiti i ujíti, však řád stavu panskýho. Ad futura comitia.

P. písař nejvyšší: Žádost[i] pana Rudolfa Trčky a přímluvám Jich Mtí. jest vyrozuměl. Jest vlastní věc V. Mtí. stavu panského; kráčí p. Trčka cestou volovou. Pamatuje, že páni z Oberštorfu žádali za starý pány přijat bejti, i byl potom ten majestát do desk. [Páni z Oprštorfa (v. Oppersdorf) bytí majestátem krále Ferdinanda I. z 21. července 1554 povýšeni do stavu panského říše Římskoněmecké i zemí Ferdinandových a téhož roku byli přijati panským stavem král Českého do tohoto stavu. (Viz nedatovaný, ale jistě do r. 1554 patřící zápis o tomto přijetí v arch. zemském v kvat. 43 malého stavovského archivu fol. J. IX.; zápis ten odporuje tvrzení J. Vávry. Z rodinně kroniky pánů z Oppersdorfu, Sborník historického kroužku, seš. 6, 1897, str. 5, že se povýšení pánů z Oprštorfa do panského stavu v zemích koruny České stalo bez svolení sněmu českého). Majestát Ferdinandův nebyl asi v Čechách uznáván. Teprve Rudolf II. nařídil k žádosti Jiříka z Oprštorfu, na Horním Hlohově, hejtmana knižetstvi Opolského a Ratibořského, a bratra jeho Frydrycha z O. na Týništi a Častolovicích mandátem z 12. února 1601 (Souč. opis v arch. zem. v kvat. 50 malého stavovského archivu, fol. G 20), aby "majestát od.... cís. Ferdinanda.... l. 1554, 21. dne měsíce julii, na starožitnost rodu stavu panského otci jich [Hanušovi z Oprštorfu] a oboum strejcům [Jiřímu a Vilémovi] daný, kderéhož sou oni i předkové jich za čas neužívali, ale týmž majestátem zase ve stav panský vyzdviženi a vyhlášeni jsou", byl vložen do desk zemských. Což se stalo 21. února 1601. (Zápis z toho dne v kvat. 130 desk zemských, fol. E 2).] Proč by se mu mělo odkládati na druhej sněm?

P. podkomoří, že jest tomu vyrozuměl.

110. a)

V Praze, 2. září 1605.

Porada nejvyšších úředníků král. Českého o odpovědi stavů českých na královskou proposici.

Původní zápis v arch. místodrž. v Praze: R 109-14.

2. Sept. 1605.

J. Mt. p. kanclíř [S následujícím proslovením nejv. kancléře Zdeňka z Lobkovic srov. jednak královskou repliku (č. 111) jednak prvotní náčrtek této repliky, psaný, jak se zdá, sekretářem Menclem a zachovaný v arch. místodrž. sub L 34 : 1600 - 1605, jenž zní takto: "Že súdové se držeti nemohou k spravedlnostem, jak veliký náklad jde na lid vypravený, na officíry, jízdný i pěší, na vezení municí, z stavu rytířského osobám jak veliký platy jdou od mnohých z všech tří stavů. Lid se tratí, sám nešetří, a náklad na šaty přijde, zima blízko. Mandáty nemohou než ve čtyřech nedělích jíti, zatím se lid rozběhne, peníze by jim dodati nemohli pro krátkost času. Pak J. Mt. cís. že jim tu cestu milostivě podávati ráčí: K těm 40 gr. [míš.] prvnějším již svoleným, který J. Mt. milostivě přijímati ráčí, aby na každého poddaného po 10 gr. českých uložili a svolili. Proti tomu ten lid, který tam zůstává, však při vyjití těch předešle svolených tří měsícův, od té vejpravy upouštěti, aby se domů navrátili, ráčí; však tak na tu sumu, totiž po 40 gr. z vlastního, aby J. Mti. cís. jeden regiment knechtův ze tří tisíc silný a těch patnácte set koní za ty tři měsíce, obojí lid za tři měsíce, aby chovali, tolikéž také, jestliže by co zbylo toho svolení mimo ty tři měsíce záplaty, to aby J. Mti. cís. stavové v moc dali; však při tom touto vejminkou, škod vod ohně anebo jakékoli aby sobě nevymínili anebo nesráželi. A ten lid jízdný, jestliže by nebyl potřeben na hranicích, tehdy aby jinam, kde by toho koli potřeba byla, však s radů a vědomím nejv. pánů ouředníkův a soudcův zemských obrácen býti mohl." K tomu na okraji připsána tato poznámka: "Rejtharům že nebude potřebí ani platiti, do 30 tisíc že jim platiti na ty 2 měsíce potřebí nebude. Officírům že se 40 tisíc přispoří, poddaní jak musejí 19 na 20. skládati, tu také že se veliká summa přispoří." Připomínám k tomu, ze jízdu české hotovosti, již bylo na 900 mužů, vydržovaly vrchnosti, kdežto pěchotu, již se počítalo na 9000 mužů, vydržovali poddání tak, že vždy devatenáct poddaných platilo dvacátému, jenž byl do pole vypraven, na týden po 1 kopě míšeňské. Srov. usnesení sjezdu o veřejnou hotovost z 5. kv. 1605 str. 213.] oznámil, že J. Mti. cís. odpověď sněmovní dodal; [O této odpovědi viz č. 110.] J. Mt. cís. že uznávati ráčí, [že] to svolení znamenité jest z strany chování toho lidu ještě v poli za dva měsíce a rejtharův hraběte z Turnu a Vřesovcový[ch] za 3 měsíce. J. Mt. ráčí to milostivě přijíti a spokojen s tím bejti, ale při tom y známost uvésti poručiti, nebyla-li by to cesta k dobrému království tohoto i všech obyvatelův. Na befelchshabery [T. j. na důstojníky české hotovosti.] 40 tisíc fl. na dva měsíce; mnoho se poddaných rozběhlo, a že se neví, jak mnoho toho lidu jest; kdy svolení toto má vyplněno bejti, že skrze mandáty pozdě 4 neděle půjde, čas v tom vejde, rozběhnou se, zima zajde. Nebyla-li by tato cesta užitečná zemi i poddaným. Po zavržení té první cesty podávati. Přijde osm tolarův, že přijde každému poddanému dáti, [To znamená, že každému poddanému vypravenému do pole s českou hotovosti bylo by třeba platiti za dva měsíce 8 tolarů, kdyby hotovost byla ponechána v poli ještě dva měsíce. Podle usnesení sjezdu o veřejnou hotovost z 5. května 1605 mělo se totiž platiti na každého poddaného vypraveného do pole týdně po 1 kopě míš. neboli po 1 tolaru.] z domovní berni co zbude, [Usnesení o berni domovní na r. 1605 viz č. 90.] aby k tomu bylo přiloženo a regiment knechtův aby byl chován, rejtharův 15 set. Zdali by ta cesta dobrá nebyla pro uspoření. 40 gr. dávají [Také z repliky královské [č. 111] je patrno, že stavové povolovali císaři 40 gr. míš. neboli 20 gr. českých bílých za každého poddaného z vlastního měšce. Srov. též dále řeč nejv. hofmistra a presidenta české komory. Smysl následujících výpočtů kancléřových objasňuje poněkud poznámka připsaná na okraji k náčrtku repliky a otištěná výše.] a koně předce chovati; již by je nechovali; 40 tisíc přispoří na nejvyšších a officířích, to již jest přes 70 tisíc; každý tejden 18 tisíc že se přispoří na pěchotě, že mejněji dají; co města přispoří a jiní, poslati k nim musejí, budou je natahovati, vědouc o tomto svolení.

Pan hofmistr: [Kryštof z Lobkovic.] Krátce svou řeč postaví; nejednou to mluvil, kdyby to pán Bůh dal, aby to bylo v proposici předloženo, byla uvážena, ale o těchto věcech nic nebylo mluveno. Co jest žádal J. Mt. cís., to vše obdržel a více, než se nadáti ráčil, že sou dovolili k těm 20 bílým, že je teskně téměř vyžebral. Odpověď sepsána, volně se ukázali.

Purkrabě: [Karlštejnský purkrabě Vilém Slavata.] Mají-li ty prostředky stavům předneseny bejti, že mohou, než potom že k tomu mluviti bude, co se jemu za dobré viděti bude; že se uslyší, co jiní k tomu mluviti budou. Nechť se přednáší, rád chce doslejchati; páni soudci aby měli sem obeslání bejti, ne. Že sám prve tý cesty podával, chtějí-li k tomu svoliti, že on také, že neví, bude-li moci ten regiment tak spěšně objednán bejti; ti jízdní měli by bejti. Jiná námluva, praví, že musí s nimi učiněna bejti. Kdyby byly ty věci předloženy v proposici, že by bylo velmi dobře on že ke všemu tomu vedle jiných svolí.

P. sudí: [Nejv. sudí zemský Volf Novohradský z Kolovrat.] Pro dobrý stavův že ráčí tu cestu ukázati, že sou tyto cesty dobrý a vinšoval by, aby to do proposici bylo vešlo, ať se ty věci přednesou všem stavům.

P. president: [President české komory Štěpán Jiří ze Šternberka.] Z strany proposici odpovídá, ne repliku. Prve nebyly ty příčiny k tomu, aby se tyto věci předložily, neráčí nic víceji žádati. Stavové sobě oblíbili příjem ukazovati; 40 gr. [V pův. zápise čte se tu "4 gr.", což však, jak ze souvislosti zřejmě vysvitá, je omyl. President české komory praví tu, že císař přijímá od stavů svolených 40 gr. míšeňských z vlastního měšce, žádá však, aby krom toho poddaní sami platili po 10 gr. bílých neboli po 20 gr. míš., tak aby císař za každého poddaného dostal po kopě míš.] přijímá, od poddaných toliko 10 gr. bílých aby svolili, že ten lid bude moci domů rozpuštěn bejti při vyjití těch 3 měsícův, toliko cestu ukazovati. Místo těch devět tisíc pěších a devíti set koní [T. j. místo hotovosti, kterou stavové chtěli ponechati v poli další dva měsíce.] jen žádá 10 bílých od každého poddaného přidati. Po 1 kopě. Lítost jmíti nad tím, že mají takový pomoci činiti. P. president končí, že není pochybno, kdy to stavům předneseno bude, bez pochyby že sobě toho oblibovati budou.

P. nejv. písař: [Jan z Klenového.] Co jest J. Mt. poručili uvážiti, tomu že vyrozuměl, tu že se nemůže nic uvážiti, protož to přednésti stavům; bez pochyby že raději míněji dadí nežli mnoho.

P. k(ancléř) nejv.: Neráčí J. Mt. tu žádnou repliku činiti, než s tím vzácným svolením spokojen bejti, než z své otcovské lásky že to činí a majíce nad tím lítost. Ráčí ujímati příjmů, pakli nic. Páni stavové sami aby peníze v své moci měli. Pražané pak polovici summy berni domovní. [V původním zápise následuje tu návrh úvodu královské repliky, o jejímž znění se v poradě jednalo. Srov. č. 111.]