5. V Praze 11. ledna 1605.
Purkmistr a rada Nového města Pražského radům komory České sdělují, že dosud nedostali úroku z jistiny 6000 kop gr. míš., kterou zapůjčili 23. dubna 1603 králi anticipací na berně a sbírky r. 1603, od kteréž anticipace však později na jejich domluvu upustili. Ačkoliv podle nového ujednání s rentmistrem král. Českého Eliášem Šmidgrobnerem z Lusteneku a účetním radou Matyášem Jizbickým z Jizbic měl býti tento úvěr likvidován na účet berních restů, vyúčtování jeho dosud provedeno nebylo a úrok jim ze zapůjčených peněz nebyl zaplacen, a to pod lichou výmluvou, že oni Pražané jsou naopak zase povinni úrokem z berních restů. Domáhají se proto vyúčtování jistiny a zaplacení úroků od 1. září 1604 v hotovosti.
Koncept opravovaný v Liber missivarum Novae urbis 1598-1606, rkp. č. 402. fol. 304. v archivu hlav. města Prahy.
Na komoru MDCV.
Jakož jste jménem a na místě J. Mti cís., krále a pána nás všech nejmilostivějšího, tomu povoliti i poručiti ráčili, abychom 6000 kop gr. podle listu a jistoty, kteréž datum v středu den sv. Jiří rytíře léta 1603 a jakž tuto vejpis přiložený pod literou A. slovo od slova v sobě obsahuje, od J. Mti cís. nám a obci naší dané na všelijakých zbírkách téhož roku 1603 při posledním termínu i s ourokem na túž summu vzešlým sobě porazili, v kteroužto summu 6000 kop gr. v tak důležité J. Mti cís. a všeho království Českého potřebě my sme se vzdlužili a dosavad úrok platili musíme a když ten rok 1603 pomíjel a my summu tu na zbírkách samé kontribucí a z komínů toho roku pro nemožnost lidu obecného zadrželých a dosavad nezvyupomínaných jsme poraziti chtěli, bylo jest nám od Vašich Mtí, abychom toho tehdáž nečinili, nýbrž té summy do některého času jinšího pod tím opatřením, že nám z ní úrok z renthauzu vycházeti jmá, posečkali, poručeno, čemuž sme jako věrní poddaní J. Mti cís. poslušně povolili, však žádného takového úroku dosavad nepřijali.
Při času pak sv. Jiljí roku pominulého 1604, když z poručení V. Mti mezi nás za komisaře zvolený urozený p. Eliáš Šmidgrobner z Lusteneku, J. Mti cís. rentmister království Českého, a p. Matyáš Jizbický z Jizbic, J. Mti cís. rada nad počty, mezi nás práci vážili
[Č. 5: o formách anticipace berní srv. s. 133 ad. - Eliáš Šmidgrobner či spíše Schmidgrabner z Lusteneku jmenoval se Elias Hermann a byl synem Georga Johana Schmidgrabnera, obršenka biskupa pasovského. Jeho rod náležel k patricijským rodům pasovským. Matka jeho Afra roz. Schrollingerová žila dlouhá léta jako vdova se synem v Praze, kde byla také, prý 19. srpna 1591, u sv. Tomáše na Malé Straně pohřbena (Dobřenský: Schmidgrabner). Elias Herman narodil se v Pasově r. 1546 a již v pěti letech ztratil otce. Za jakých okolností dostal se do českých král. služeb, není patrno. Prvně objevuje se teprve r. 1582 jako kontrolní písař (gegenschreiber) v účtárně České komory s platem 120 kop mís. a 30 zl. na otop (SČ. VI. 260), r. 1586 jest královým věřitelem spolu s jinými úředníky účtárny; půjčil 900 kop mís. R. 1592 stal se správcem úřadu rentmistrovského (SČ. VIII. 138) a r. 1595 rentmistrem. Dvacátého sedmého října 1593 byl přijat spolu s jinými královskými úředníky (Jan Mylner z Mylhauzu, Florian Mejstřický z Vatikánu) do stavu rytířského (SČ. VIII. 347). R. 1604 pověřen byl návrhem na vyměření a rozvržení sbírky z klenotů, nádob, drahého kamení a sobolů (SČ. X. 614). Počátkem XVII. stol. byl ve vlastnictví deskového statku Wernsdorf v okr. kadaňském, vsi Tomičova, kterou získal od krále z panství chomutovského a statku Prus v témže okresu. V době českého povstání šel se stavy, a proto r. 1623 odsouzen byl s polovice jmění, ale zkonfiskovány mu statky oba. Statek Wernsdorf zakoupila pak jeho dcera Helena, provd. za cís. důstojníka, statek Prusy dostali jesuité chomutovští. Schmidgrabner se této konfiskace nedočkal, zemřev 21. prosince 1622 v Praze. Účetní rada Matyáš Jizbický z Jizbic byl měšťan novoměstský, který 19. Vlil. 1592 dostal od krále erb a právo užívati predikátu z Jizbic, podle vesnice na Nymbursku. Učetním radou byl již r. 1598. Byl pastorním otcem humanistického básníka a hašteřivého nepřítele mistrů pražské university, Pavla Jizbického z Jizbice, jenž byl však synem jeho choti Ludmily z prvního manželství s novoměstským měšťanem Václavem Maštěřovským. Srv. Fr. Dvorský: Paměti o školách českých, s. 165], s nimi jsme my i na místě obce naší o jiné i o vejš psané reštanty jistý oučet učinili, tak že těch 6000 kop gr. a úroku do toho času vzešlého 500 kop gr. nám na týchž reštantech poraženo býti mělo a jmá. A byvše od nich tím ubezpečeni, listy naše přiznávací s odsvědčením pořádným, že sme těch a takových reštantů od obce naší dosavad nezvyupomínali, nejvyšším pánům berníkům při berni na hradě Pražském odvedli, kteréž zregistrovány a mezi jiné přijaty jsou a tam zůstávají, jichžto připiš tuto pod literami B.C.D. Dotčení pak dva páni commissaři dosavad úroku toho těch 500 kop gr. nám pasírovati se zbraňují, předstírajíce toho příčinu tu, jako bychom z summy a reštantův těch od nás nezvyupomínaných a nikdá nepřijatých také ňákým úrokem povinni byli, čehož nikdá slýcháno, ani sněmy království Českého vyměřeno není, a vůbec se ví, že mnohé reštanty větší a starší i na mnoho více tisíc jiným bez takového zaneprázdnění týchž časů jest proti jistotám jejich pasírováno.
Poněvadž pak skrze dotčené pány commissaře my k tomu nevinně přicházíme, ač od toho času na též jistotě a sumě 6000 kop gr. do těchto dnův jíž mnoho ještě úroku přibylo, a jistota nevyvážena zůstává, jímž my vinni nejsme, za to Vašich Mtí prosíme, že což nebývalého a ne-možného jest, na nás a chudou obec naší dopouštěti, nýbrž při milostivé J. Mti cís. vůli, v též jistotě obsažené, a Vašich Mtí jednou o tom prošlém vyměření, nás zůstaviti a nejvýším p. berníkům na hradě Pražském, aby takovou jistotu v porážce těch 6000 kop gr. summy hlavní a 500 kop gr. ouroků do předpsaného času vzešlého přijali a nás i obec naši kvitovali. A co od času sv. Jiljí až do těchto časů takových ouroků více zrostlo, to nám, podle vejminky milostivé J. Mti cís. v též jistotě doložené, z renthausu dodáno i vydáno bylo, o tom laskavě dobrotivě poručiti ráčíte. Datum feria 3. post Triům regum anno 1605.