17. V Praze 18. dubna 1605.
Král dává Kouřimským řád, jakým způsobem má býti vybírána sbírka z vycepovaného vína svolená od sněmu v únoru 1605 na vychování vojska v poli proti Turkům.
Orig. pap. s pečetí přitištěnou v archivu Nár. musea v Praze, oddělení ,F. Kouřim ob. Korrespondence'. In tergo ,Opatrným purkmistru a konšelům města našeho Kouříma, věrným našim milým' a tamže níže jinou rukou ,J. Mti cís. poručení o vybírání z vín. Actum čtení feria 6. post Marci Evangelistae 1605 officio Dni Adami Padias primatis'. - Orig. zachoval se také v archivu města Kolína n. L., odd. ,Sectio II. Emanata caesareoregia rescripta et decreta Num. 199'. V kopiích pak zachovalo se znění v registrech České kanceláře, nazvaných později v XVIII. stol. ,Missiven vom Jahre 1605' sv. 114. fol. 76-77, č. 9, v starém opise v archivu Nár. musea odděl. Dat archivu kutnohorském čís. 6053/2 červ. - V poznámce níže otištěné znění přísahy výhercích zachovalo se jako příloha u kolínského originálu pod touže signaturou, v archivu kutnohorském v čís. 6053/3 červ., v archivu Nár. musea v oddělení D a rovněž jako příloha v král. Registrech ,Missiven vom J. 1605' v archivu ministerstva vnitra v Praze, o téže signatuře, ale bez zvláštního čísla, označeno jsouc ,ad 9'. Otiskuji je ze zápisu v registrech Čes. kanceláře. - Různočtení sledoval jsem jen při mandátu, a to mezi oběma zachovanými originály, kouřimským, jenž jest základem edice (A), a kolínským (B) a mezi zápisem v registrech král. kanceláře (C); je označeno pod čarou. Kutnohorská a musejní kopie v odd. D nemají úředního charakteru, pročež jsem k nim nepřihlížel.
Rudolf Druhý, z buoží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král etc.
Opatrní věrní naši milí! Jakož sou všickni tři stavové království našeho Českého, věrní naši milí, na minulém sněmu léta tohoto šestnáctistého pátého na vychování lidu válečného v království našem Uherském proti dědičnému nepříteli Turku mezi jinými pomocmi tolikéž zbírku z vín vyšenkovanejch [Č. 17: C ,vyšenkovaných'] totiž předně z každého vědra vína všelijakého přespolního i domácího po šesti groších českých a obzvláště též z každého vědra po vyšenkování jeho, co by za tři pinty přijíti jmělo [B ,mělo'] na tento rok svolili [Č. 17: Srv. SČ. XI. sv. 1, s. 151. O vývoji sbírky z vín v minulosti české berně srv. pozn. 1 při č. 16], kderážto zbírka dle svolení sněmovního na dva termíny aby odvozována byla, jmenovitě jeden termín na svatého Havla nejprv příští a druhej termín na svatého Jiří, když se psáti bude létašestnáctistého šestého, a týž zbírky vedle jinejch pomocí Nám, jakožto králi českému, ode všech tří stavův v moc uvedeny sou [B i C,jsou'].
I aby táž zbírka dobrým řádem v témž městě našem vybírána býti mohla, milostivě vám poroučeti ráčíme, abyste předně vejběrčím našim, u vás nad přijímáním groše dědičného a ungeltem nařízeným, příležící přísahu na rathauze v přítomnosti vás všech v ouřadu kon
šelském postavených vydali [v registrech České kanceláře ,Missiven vom Jahre 1605', sv. 114 fol. 77 ad 9 má toto znění: ,Přísaha vejběrčím. - Já N. přísahám pánu Bohu všemohoucímu a nejjasnějšímu, nejnepřemoženějšímu, velikomocnému knížeti a pánu, panu Rudolfovi Druhému, volenému římskému císaři, uherskému a českému etc. králi etc., pánu mému nejmilostivějšímu, jakož od J. Mti cís. za vejběrčí k vybírání zbírek z vín, sněmem léta tohoto 1605 ode všech tří stavův království Českého svolených, nařízení jsme, že se v též povinnosti a práci věrně, právě a upřímně chovati, z každého vědra vína přespolního i domácího tuž zbírku svolenou předně po 6 gr. českých a obzvláštně za tři pinty, co by podle vyšenkování za ně se dáti dostalo, jakož by která nádoba buď v městě neb předměstí od kohokoliv vyšenkována byla, zouplna bez přehlédnutí čeho a ušetření osob v tom městě N. zouplna přijímati, peníze v bezpečném místě chovati, v nich žádného handle ani užitkův svých nevyhledávati, žádných reštantův nedopouštěti, registra pořádná na tuž zbírku držeti a všechny peníze přijatý i počty při každém sněmu [sici jmenovaným terminu na hrad Pražský do ouřadu bernického včele odvozovati a v tom ve všem se tak chovati chceme a máme, jakž na věrný poddaný J. Mti cís. přísluší a náleží. Toho nám dopomáhej pán Bůh všemohoucí'.] a při nich to opatřili, aby nedržíce v tom žádnému z spoluobyvatelův vašich žádného folku, zbírku již dotčenou ihned, jakž by kdo z sousedův a z spoluměšťanův kderou nádobu vydal, beze všeho prodlení a odkladův zouplna přijali, přijaté peníze v místě před ohněm bezpečném v truhle k tomu dobře opatřené, od níž každý z nich jeden klíč jmíti má, tak aby jeden bez druhého k penězům přicházeti a jich vyzdvihovati nemohl, schovali a jich k svým obchodům neb živnostem neužívali.
A poněvadž pak i na tom nemálo záleží, aby žádnej [C ,žádný'] do města o své újmě bez vědomí týchž vejběrčích vína buď domácího neb přespolního pro již jmenovanou [C ,jmenovánu'] zbírku uvožovati [C ,uvozovati'] nemohl, protož za branný lidi dobře zachovalé a víry hodné nařiďte, jim k tomu obzvláštní přísahu, že žádnému žádného vína na číkoliv poručení bez cedulky týchž vejběrčích do města propouštěti nechtějí, vydejte a všeckněm obyvatelům toho města, povolajíc jich před sebe, jak snesení sněmovní tak i toto naše milostivé poručení v známost uveďte [C ,uvedete']. Kdobykoliv jaká vína domácí neb přespolní do města aneb na předměstí uvozovati dáti chtěl, tehdy aby se nejprve u vejběrčích s oznámením, kolik ho nádob a jaké víno jest, opověděl, od nich cedulku ku brannému přijal a ji jemu odvedl, po kterémžto odvodu vína do města aneb předměstí [C ,na předměstí'] uvézti motci bude.
Však dále kdo tak jaká vína uvozená [B i C ,uvezená'] a ve sklepích neb opatření svém složená má [C ,dali'] mají ihned vejběrčí, vezmouc s sebou měřiče vín k tomu přísežného, je sfizírovati dáti [C ,dali'] a ty nádoby znumerovati a tak znumerované do register svých k tomu nejschvále [C ,naschvále'] založených s poznamenáním, co kderá nádoba drží, s pilností poznamenati a zapisovati, po témž pak sfizírování a prve nic, bude-li kdo chtíti kderou nádobu k šenku načíti, má často psaným vejběrčím košt přinésti, kdeříž je podle hodnosti, tak aby i ta zbírka z něho dána býti mohla, saditi a šacovati a ten šacuňk do oznámenejch [B i C ,oznámených'] register k též numeře [C ,naměřeno'] k kderéž náleží, zapsati a tím způsobem zbírku jednu i druhou ihned po vyšenkování též nádoby zouplna přijíti mají.
Dopustil-li by se pak kdo toho a jaké víno buď do města neb [C ,ne'] na předměstí bez cedulky vejběrčích uvezl neb uvézti dal, aneb bez šacuňku a sazení je šemkoval, tehdy v pokutu v sněme doloženou upadnouti a táž vína Nám propadnouti jmá a rychtář náš aby na to všecko dobrý pozor dal a též pokuty, pokudžby se kdo čeho toho dopustil, žádnému nepřehlídal, nýbrž k rutce naší bez jakých [C ,všelijakých'] soudův a rozepří aby se ujímal a Nám o tom časně v známost uvozoval [C,znáti dával']. Cedulky, kderýž branným na propuštění vín do města dávány budou, ty aby branní pilně schovali [B i C ,schovávali'], jich [B i C ,je'] žádnému nežli rychtáři našemu neodvozovali, kderéž rychtář náš při vyjití polouletí a termínu k odvozování zbírek uloženého zapečetěné [C ,zpečetěné'] ku počtu vejběrčím na hrad Pražský do ouřadu berničného [C ,bernického'] skládati jmá s tou při tom učiněnou správou, co na též cedulky vína ve sklepích nevyšenkovaného v tom městě zůstává, tak aby se věděti a to vyhledati mohlo, jak by se kdo v jedné i druhé příčině v tom věrně zachoval. A jestli jest [C ,,jestliže by'] každej zbírku svolenou náležitě odvozoval [C ,neodvozoval'], neb nětčeho proti sněmovnímu snesení se dopustil, na tom jistu a milostivů [B ,milostivů' vynecháno] vůli naši císařsků naplníte.
Dán na hradě našem Pražském, v pondělí po neděli provodní léta šestnácého pátého a království našich římského třidcátého, uherského třidcátého třetího a českého též třidcátého.
Rudolf m. p.
Sdenco Ad. Poppl de Lobcouicz,
S. R. Bohemiae Cancellarius.
Ad mandátum Sacrae Caes. Mtis proprium:
Jindřich z Písnicze
Jan Menczl.