Kopie v ,Missiven vom J. 1605' sv. 214, fol. 108 a 108 p. v. č. 44 v archivu ministerstva vnitra v Praze.

Janovi Straníkovi

Rudolf etc. Slovutný, věrný náš milý! Jaké jest nám ponížené suplikací Libuše Plácelová z Kaliště a Otršfeldu podala [Václav Plácel, manžel paní Libuše, zemřel 6. října 1604. Byl měšťanem královéhradeckým, právníkem, který vedl advokátní praksi a až do r. 1585 zastupoval strany před soudem purkrabí hradeckého. Tehdy, třicetiletý, přešel do služeb zmíněného soudu, ale r. 1591 stal se syndikem města. V této úloze docházíval na sněmy zemské a záhy byl pověřován úkolem výběrčího posudného a po r. 1595, když byl obnoven úřad krajských berníků, také úřadem krajského berníka. Když r. 1599 ovdověl, oženil se s Libuší, dcerou Václava z Kaliště a Otršfeldu. Václav z Kaliště právě r. 1605 byl po Danielu Mejstřickém z Vatikánu správcem úřadu královského pro kurátora v Čechách. K sňatku tomu vedla asi známost z Jednoty bratrské, jejímiž byli oba členy. Václav z Kaliště byl však příslušníkem stavu rytířského, za něhož byl již od r. 1589 často relátorem do Desk zemských (SČ. X. 414, a 523). Podle V. Krále, "Adel von Böhmen", s. 107, byl členem rytířského stavu od r. 1586], stěžujíce sobě nemálo, že když jest se po smrti manžela svého, někdy Václava Plácela z Elbinku, pro některé reštanty sněmovním snesením svolené a jemu jakožto berníku kraje hradeckého léta devadesátého sedmého a devadesátého devátého od stavův království tohoto Českého nařízenému, k odvedení povinné, a poněvadž jest je za tebe tu, kdež náleží, odvésti musil, jemu již odevzdané,vedle jisté relací od nás ke Deskám zemským učiněné, s listem obranným od týchž Desk zemských skrze plnomocníka svého Ama [sic] Kosteleckýho [snad Amcha z Borovnice, patrně Vilém, seděním m. j. na Lhotě Kostelní] v statek tvůj uvázala a té summy neb reštantu na tobě vedle téhož nařízení dobejvati chtěla, však že jest nějakým omylem list obranný, v němž jména tvého položeného nebylo, od téhož plnomocníka tobě dodán, pročež by se chtěl tím hojiti a jí takové summy reštantní vlastně po manželu jejím jakožto statku po něm zůstalého nápadnici, spravedlivě povinné a náležitě, zastírajíce se tím, an již druhý list pořádně sobě danej máš, vyplniti by zanedbával, nás v tom za milostivé a spravedlivé opatření poníženě prosíce, jakž tomu z příležící suplikací její siřeji vyrozumíš. I nemajíce my nad tím a zvláště kde se contribucí a zbírek zemských odvozování dotýče, že tak daremně touž vdovu, jakožto i předešle manžela jejího, trmácíš a toho, co jest on za tebe dáti a na to se dlužiti i ourok z té summy platiti musel, dáti a od sebe odvésti zanedbáváš a ji bezpotřebně k zaneprázdnění přivozuješ, žádného zalíbení, protož tobě poroučeti ráčíme, aby nechaje takových ouskokův a příčin sobě k neplacení brání na straně, jí vdově ten z omylu tobě list danej navrátil a vedle téhož posledního pořádného týmž obranným listem uvázání buď peníze položil, anebo statku s lidmi svými poddajnými svými, tak aby dále podle sněmovního snesení po právě kráčeti a summy své, kudy by věřitele téhož někdy manžela svého placením pokojila, dosáhnouti mohla, postoupil, a tak tomu vešmu jakožto poslední executí, kteréž žádný odpírati nemůže, zadosti činil, nás pak v tak patrné věci zaneprazdňovati nedopouštěl, jinače nečiníce [z pozdějšího královského listu hejtmanům kraje od r. 1589 často relátorem do Desk zemských (SC. X. 414 fol. 147 č. 33 plyne, že Straník nedal na tuto královskou domluvu, takže byl dán rozkaz k provedení listu obranného: ,... aby se v tom poddaně a poslušně zachoval, byl od nás milostivě napomenut, toho jest neučinil a předce se v odpor staví, nýbrž v tom nejedněch výmluv zbytečných a jalových - jakž pak i z psaní a odpovědi jeho, kteráž jest nám na též psaní a napomenutí naše dal, se tomu vyrozumívá - požívá. Čehož my nemohouce jemu ani žádnému trpěti... vám milostivé ráčíme poroučeti, abyste s počátku jmenovaného Jana Straníka k tomu skutečně přidrželi, aby... vedle téhož listu obranného a předepsaného poručení našeho poslušně a poddaně se zachoval, téhož statku svého a lidí poddaných jí, Libuši z Kaliště a z Otrsfeldu... postoupil anebo summu reštantní - co se jí vedle listův jeho přiznávajících i s škodami a náklady na to vynaloženými najde a vyhledá - beze všeho dalšího prodlévání a odkladův ihned zaplatil a složil]. Dán na hradě našem Pražském v pátek po neděli Cantate léta etc. 1605.