80. V Praze 31. května 1606.
Dvorská komora presidentu České komory Štěpánu Jiřímu ze Šternberka, že panovník si přeje věděti, kolik činí ještě zbytek české vojenské berně za tento rok po všech anticipacích a poukazech na ni učiněných a zda nebylo by možno opět dosáhnouti odročení splatnosti pohledávky nejv. hofmistra a města Norimberka.
Koncept ve fasciklu ,Böhmen Mai 1606' v archivu Dvorské komory, nyní v archivu Pražského hradu.
Von der Röm. kaiserlichen, auch zu Hungarn und Behaimb kgl. Mt, unsere allergnedi-gisten herrn, weegen dero (titl) herrn Stefan Georgen herrn von Sternberg hiemit in gnaden zu erindern, das höchstermelte Ire kais. Mt aus väterlicher fürsorg, die sy nit unbillich für dero getreun künigreich und lande, ja die gemaine Christenheit tragen, Vorhabens und im werk seyen, wider die antrohunde jezige gefahr zu höchstnotwendiger widertreibung derselben und verhuetung noch mehrers unhails und übels, als viel bei gegenwürtigem ihrem wissentlichen hohen obligen immer müglich und sein kan, notwendige fürsehung zu tuen.
Dieweil aber solches nur mit hülf und zuetat berürter Irer Mt getreuer künigreich und lande beschehen mues, welchem nach aus dem jenigen rest, der an der heurigen behmischen kriegseontribution uber die berait darauf assignirte ime herrn von Sternberg bewusste posten noch übrig verbleibt, notwendig ain anzahl kriegsvolks zu ross und fues zu werben sein wirdet, hierzue aber in allweeg und für allen dingen vonnöten sein will, ain aigentliches wissen zu haben, was oder wieviel aigentlich ermelter heuriger behmischen kriegscontributionrest über berürte berait darauf anticipirte und angewisene posten ertragen wirdet, sonderlich wenn bei dem herrn obristen landhofmaister weegen seiner 120 000 fr.
[Č. 80: 1) Vznik pohledávky nejv. hofmistra Kryštofa Popela z Lobkovic, třeba hlavní její list se nezachoval, dlužno spatřovati nepochybně v usnesení královské rady z 13. října 1603 (SČ.X. 504), jež odmítla půjčiti králi na účet zemské obce 300 000 tolarů, ale nabízela prostředkování u zámožných osob stavovských, při čemž na koncepte v poznámce připojen byl jejich seznam, v němž na prvním místě uveden byl nejv. hofmistr. Rozkaz k zaplacení poskytnuté půjčky vydala Dvorská komora 10. listopadu 1605, ale o sedm týdnů později (30. XII. 1605) oznamovala rentmistru král. Českého, aby potřebných 80 000 tolarů, které má vyplatiti p. nejv. hofmistru a které se již z rozličných král. důchodů do rentmistrovského úřadu sešly, odvedl co nejdříve dvorské komoře, poněvadž král jich nevyhnutelně potřebuje, kdežto s nejvyšším hofmistrem bude jednáno o další posečkání. (Regesta fondu Militare II. s. 306.) - Z malého stavovského archivu .Kvatern 51, fol. N 24-25' můžeme pak zjistit i výsledek tohoto jednání. Zatím však patrně dluh panovníkův u nejv. hofmistra vyrostl o dalších 40 000 tolarů, neboť 22. března 1606 požádal král svého dvorního maršálka Adama mladšího z Valdštejna a purkrabího Pražského hradu Jakuba Menšíka z Menštejna, aby panu Kryštofu z Lobkovic a jeho dědicům vložili do Desk zemských jeho půjčku pojištěním na panství dobříšském, statku Svatoprokopském a Libenickém, v jichž držení a užívání má zmíněný pán vejíti, jestliže úroky i jistina nebudou splaceny v termínu svatohavelském r. 1606. Panství dobříšské tvořily tehdy podle deskového zápisu tyto jednotky: Pustý zámek, tvrz a městečko Dobříš, vesnice Rosejovice, Chlumec (později náležel k panství osovskému), Lštená, (později k Osovu), Hraštice, Kocába, Chauzava, Nová, Řimáně, Senečnice, Dušníky, Vostrov, Višňová, Skaliště, Pouště, Libice, Na rybníku, Drevníky, Větrov, Lišnice, Třtí, Jablonná, Skaliště, Zadní Chlumy
(později panství Zahrádka), Dubno, Přední Chlumy (později k Zahrádce), Konětopa, Radětice, Drsník, Osik, Nová na Háji, Jeruzalém, a to, co jest v Ouběnici, Drchlici (panství Milín) a Německé Lhotě (panství Příbram). K bývalému klášternímu statku su. Prokopa na Sázavě patřily o předbělohorské době městečko Sázava, Ves pod klášterem (Budy), Vesce, Benátky, Přívlaky, Radvanice a Vlkánčice (tato patřila později k panství Komornímu Hrádku n/Sáz.). Statek Libenice u Kolína skládal se tehdy z Libenic, Dolan a Grunty, čili Gruntu sv. Marie, totiž nynějších Líbezníc. - Kromě tohoto úvěru ve výši 120 000 tolarů, jejž dál si nejv. hofmistr zapsati na komorní statky, poskytl však v téže době panovníkovi ještě další úvěr 30 000 tolarů, za něž měla spoluručiti některá královská města. Právě toho dne, kdy král vyzval dvorního maršálka Valdštejna a hejtmana Menšíka, aby se stali relátory výše zmíněného dluhu, rozesílá Česká komora žádosti a formuláře dlužních listů, znějících na 30 000 kop míš. král. městům. Z originálu zachovaného v měst. archivu ve Slaném jest patrno, že za spoluručitele byly vybrány Staré a Nové město Pražské, Malá Strana, Kutná Hora, Plzeň, České Budějovice, Litoměřice, Zatec, Kouřim, Louny, Slaný, Hradiště hory Tábor, Most, Domažlice, Klatovy, Český Brod " Kolín, Čáslav, Rokycany, Rakovník a Mladá Boleslav, Klatovy a Domažlice byly vyzvány teprve 18. dubna (Archiv města Domažlic ,Kniha sneseni obecních od léta 1581' fol. 152) a patrně také Plzeň, kde záruka byla v radě městské projednávána teprve 27. dubna (Archiv m. Plzně ,Protocollum consulare 1604-1610, Rkp. č. 21, fol. 124'), Kutnohorští přistoupili dokonce až 23. května a to ještě s ohrazením proti tomu, že před nimi, proti jejich právu, přivěsili své pečeti Plzeňští a Budějovičtí. (Archiv města Kutné Hory fascikl ,1606 martius'). Kromě tohoto ohrazení, zaslaného České komoře, psali též přímo
králi, jak patrno z dorsální poznámky na konceptu dopisu komoře. Mimo tyto suplikací, jiná J. Mti císařské svědčící, jest Jich Mtem odtud na komoru podána v outerý po sv. Trojici 23. maii 1606. O odklad splatnosti pohledávky nejv. hofmistra bylo patrně zahájeno ihned jednání, neboť již 10. června žádala Dvorská komora presidenta České komory, aby se v jednání uvázal sám, neboť p. hofmistr neodpovídá: ,Dieweil er aber sich darauf unztheero noch nit erclärt, dagegen uns und dem gemeinem bedrängten weesen hieran nit allain merklich viel gelegen ist, sondern auch diese hoch müglichister befürderung, wie Du waist, bedarf, aus Ursachen, dass das noch unabgedankte kriegsvolk sonsten ausser diser prorogation nit contentili; und hindangefertigt werden kan und solcher gestalt, je lenger es also anstehen verbleibt, je mehr schaden, unhail und Übels darauf ervolgt. Also bevehlen wir Dir, demnach hiemit genediglich Du, als běhemischer camerpresident, welcher zuvor diese sach auch gehandlet wollest, Dich den negsten zu obgedachtem unserm (titl) dem Poppi verfliegen auf obgedachtes unser an ihme abgangenes schreiben lenden, volgunds auf das beste solche tractation von unsertwegen mit ime fortstellen und dardurch mit zu gemuetfuerung ermelter des wesens beschaffenhait, auch anderer hierzue dienstlichen motiven ime dahin behamdlen, das er auf den in ermelten schreiben begriffenen weeg, nemlich gegen voriger berait in handen habender Versicherung und raichung des landgebreuchigen interesses und zu untertenigsten ehrn, fümemblich aber dem gmainen bedrängten wesen zu trost und guetem, mit ermelten seinen 120 000 tallern von ausgang des sonsten, zu widerbezahlung derselben angesezten termins, das ist Galli negst künftig, anzuraiten, noch ain jähr lang guetwillig und treuherzig nachwarten...'] und dann bei der statt Nürmberg weegen ihrer 100 000 fr. [Srv. Kroftův úvod k 1. sv. "Sněmy české" XI s. 18, a Sněmy české XII. s. 124, pozn. 4], welche beede posten sonsten gleichsfals aus solcher heurigen des künigreichs Behaimb kriegscontribution abgericht hetten werden sollen, noch weitere prorogation, wie Ihre kais. Mt im werk sein, erhalten werden solte.
Als sei demnach derhalben genedigistes begern, hiemit obgedachter dero (titl) der herr von Sternberg wolle unverlengst, wie es die notturft erfordert, alles vleisses nachsinnen und ain specificirten überschlag machen, was oder wieviel, wie obverstanden, nach abzueg dem darauf berait bescheenen verweisungenjedoch ausser besagter des herrn obristen landhofmaisters und der statt Nürnberg posten, an mehrbemelter heurigen behmischen kriegscontribution noch übrig verbleiben und einkommen möchte, solches auch der notturft nach, als viel immer müglich befürdem. Das wie es dem vaterland und gemainen weesen fürstendig, geraicht Irer Mt nit weniger zu angenemben gefallen, die ime, herrn von Sternberg, benebens mit gnaden wolgewogen.
Prag den 31. Mai anno 1606.