170. V Plzni 22. srpna 1605.
Plzeňský posel k městské vojenské hotovosti Jan Krocín z Drahobejle podává v městské radě zprávu, co viděl a kterak pořídil v českém táboře u uherské Skalice, o jejím pádu a o opatření, které učinil stran zasílání dalšího vojenského žoldu.
Zápis v městském archivu v Plzni rkp. č. 21 ,Protocollum consulare 1604-1610,' fol. 86 pv.
Feria II. in octava assumptionis b. Mariae virginia. 1605. Consul Job Kotva.
Jan Krocín z Drahobejle
[konšel Job Kotva se psával obyčejně z Freyfeldu. Byl otcem smečenského faráře Jana Ctibora Kotvy, který právě prováděl rekatolisaci na panstvích p. Jaroslava z Martinic a získal si jí takové jméno, že již r. 1617 byl ustanoven kanovníkem olomouckým. - Jan Kryštof Krocín z Drahobejle byl v plzeňské městské radě od července 1601] činil relací, vyslán jsa za soldáty do markrabství Moravského, že z Brna podle rejtharův p. Hodického [Jiří Hodický z Hodic, generallajtenant moravské zemské hotovosti, pán na Rudolci a Tavíkovicích, od r. 1604 člen panského stavu na Moravě] do ležení se vypravil, poněvadž jinak pro veliké nebezpečenství nepřítele se dopraviti nemohl, jeda skrze město Hradiště až přijeli do ležení u Skalice mimo Strážnice, [v] který všecko do gruntu od nepřítele skaženo, a přišed mezi soldáty naše a Jana Rotegara [Jan Rotegar byl s plzeňskou vojenskou hotovostí na tažení již také r. 1594 u Znojma; srv. Šimona Plachého z Třebnice "Paměti" s. 186] že našel raněného na pravém palci a tu škodu že jest vzal od jednoho stavu rytířského z vožralství, tu pak že jest Rotegarovi sold jeho proti kvitancí odveden. Pěším také že jest předložení učinil, aby na povinnost svou pamatovali, a ačkoli z strany placeni se na něčem zastavovati chtěli, domlouvajíce se většího placení, však potom předložením pana Haranta [Kryštof Harant z Polžic o Bezdružic, druh a průvodce arciknížete Ferdinanda Štýrského na jeho cestách po Evropě, po svém sňatku s Evou Černínkou sídlil v Touškově u Plzně a od r. 1599 bydlil i přímo v Plzni, jsa již tehdy činný jako hudební skladatel. Druhým sňatkem r. 1605 nabyl statek Pecku a do Plzně přicházel již řídce jen jako host. R. 1598 vykonal cestu do Svatě země; srv. "Kryštofa Haranta cesta z král. Českého do Benátek... a v Pusté Arábii." V době plzeňského pobytu byl ještě katolíkem] že od toho odvedeni jsou, a peníze jim po 5 kopách předkem a potom panu Harantovi proti kvitancí že ostatek odvedl. Na místo pak těch, kteří umřeli a utekli, poněvadž jiní najati byli, že na 3 soldáty také sold dáti musil. To pak že se dalo v Strážnici a potom odtud že se s jinými až k Skalici dostal a tu že nepřítele z šancův vyprali, tak že do města utekl a brány po sobě zavřel a zasypal. Lid pak náš že se okolo Skalice položili a k městu stříleli. Moravský pixmaistr že přestřeloval město a poněvadž sobě nepřítel pluchhauz udělal, že jest našim velikou škodu dělal, ale že se naši k němu přišancovali a ten rozbořili, však pro veliký deště že k šturmu nemohli udeřiti nebo přívalové za několik dní trvali. A když se vyrozumělo, že nepřítel z města se utécti strojí a všecky věci snáší, protož opatřili vartu plnu na všech stranách a páni Moravané že stáli proti bráně, kdež také pravili, že ani pes z brány nebude moci, však při hodině 3 na noc že jest nepřítel vyjel a to do šest set mezi nimi přední byl Hištván Charvát [Horvath Istvan, jeden z osmi velitelů uherského stavovského vojska, kteří se z tábora u Trnavy obrátili 27. srpna 1605 listem k velitelům české hotovosti, aby zastavili nepřátelství proti Uhrům (orig. v archivu řádu Piaristů v Praze)] a jakým spůsobem se z města vypravil, že se věděti nemůže. Vězňův že tam veliký počet byl z Kyjova, Vostrova a Veselí; za Bzenec že všecko vypáleno.
Po odtažení nepřítele že Moravané do města se nejprv dostali - lidi p. z Lichtnštejna - a to že se stalo v sobotu den Proměnění p. Krista (6. Augusti). Jiní potom soldáti nevědouce, že nepřítel se odebral, až jim od moravského lidu správa dána, také do města se dostali a všeho všude se zmocňovali. Potom pak v pondělí že časně na cestu spátkem se vydal k Brnu s průvodem a odtud k Praze, poněvadž při hradecké silnici veliký mor jest. V Praze že jest peníze dal jezuvitům, aby do Hradce 35 kop odessláno bylo, co prve soldátům našim zapůjčeno, když odsud vysláni byli. Při tom že jest s p. Natanaelem [nelze bezpečně zjistit, kterého Natanaele Krocín myslil a který se u vojenské hotovosti tehdy nalézal. Šlo zřejmě o osobu, s níž byl v přátelském vztahu a kterou znali i jiní členové plzeňské městské rady, takže ji bylo možno označiti jen křestním jménem. Mohlo by jíti nejspíše buď o Natanaela Vodňanského z Vracova, měšťana Starého města pražského, který byl komorním colmistrem (srv. V. Líva: Regesta fondu Militare II. s. 284) a proto aspoň občas dlel u zemské hotovosti, nebo o rytíře z plzeňského kraje, Natanaela Ropala z Rýzmburka] mluvil, aby peníze pro soldáty naše k sobě přijal, a nato odpověď dostal, že přes 4 měsíce dáleji v ležení zůstávati nemíní. Než Jiřík Počet (?) v městě Birně [sic] uvolil se, poněvadž peníze do Prahy odsilá na tisíce, že můžeme vexlem peníze do Prahy odeslati.
Jan Adamovec nařízen za vejberčího domácího posudného.