233. V Praze 31. srpna 1606.
Král nařizuje radům České komory, aby jeho jménem učinili další opatření, aby rentmistru komory Eliáši Schmidgrabnerovi bylo povoleno vyměniti, převzíti a vyplatiti z peněz, získaných prodejem panství Chomutova, zbytek ujednaného žoldu jezdeckému pluku hr. Thurna a půlpluku Vřesovcovu v částce 158.232 zl. spolu se Schmidgrabnerovými výlohami do Jihlavy v částce 574 zl. 36 kr., celkem tedy 158.806 zl. 36 kr., v nichž jsou však i 3.000 zl., které byly Vřesovcovi přeplaceny a jež musí být zadrženy při dalších jeho pohledávkách a věc spravena také u Hofzahlamtu
[o Vřesovcově a Thurnově jízdě zejména Sněmy české XI. 1, str. 22/23, a v tomto svazku č. 148 s poznámkami. Jan Polzius byl sekretář Dvorské komory již od r. 1595. Hanuš Underholzer byl v této době již radou Dvorské komory. - Současně téhož dne psala Dvorská komora také plukovníku Volfu Vřesovci (srv. zejména č. 148) dopis, v němž mu sdělovala, kterak vznikl u něho přeplatek 3.000 zl. 40 kr., žádala ho o podpis nové kvitance na 11.163 zl. a vracela mu starou na 14.163 zl. 40 kr., sdělujíc, že zmíněný rozdíl mu bude zadržen při příští zásilce žoldu, a současně uvědomila o tom Dvorská komora také Českou komoru. - Tento přeplatek nebyl vyřízen ani po třech měsících, neboť šlo o to, komu ho zaúčtovat k dobru. 2 8. listopadu 160 6 napsal o tom Dvorské komoře vlastnoručně rozsáhlé dobré zdání český rentmistr Eliáš Schmidgrabner z Lusteneku, v němž vylíčil, kterak k přeplatku došlo proto, že Dvorská komora teprve pozdě mu oznámila, co bylo plukovníku Volfu Ilburgu Vřesovci vyplaceno na účet jeho žoldu ve Vídni. Ohlášení došlo teprve pak, když Vřesovec dostal proplacen již i rent-mistrovský dlužní list na 18.000 zl., s jehož proplacením v hotovosti čekal po abdankování v Jihlavě (srv. č. 181) ještě plné tři měsíce. - Česká komora dostála však od kriegszahlamtu kvitovánu celou svoji anticipaci v částce 158.232 zl. 40 kr., takže kdyby nyní k jejímu dobru přišla částka 3.000 zl. 40 kr., přeplacená Vřesovci, nebyla by zmíněná kvitance ve shodě se skutečností. Kvitance Kriegszahlamtu odpovídá však skutečnosti, neboť Česká komora skutečně anticipovala českou válečnou berni plnou částkou 158.232 zl. 40 kr. Jest tedy zřejmé, že vrácená částka nemůže přijít k dobru České komoře, nýbrž kriegszahlamtu. - Schmidgrabner důvod neuvádí, ale patrně proto, že česká válečná kontribuce byla výslovně povolena celá k proplacení žoldu najatému českému vojsku. Ani z toho však neplyne závěr, který Sch. učinil; zdá se, že částka měla být spíše vrácena českému nejv. berničnímu úřadu, který, když pluk Vřesovcův přišel o tři tisíce 40 kr. laciněji, mel právo a povinnost užíti jí k placení jiného českého vojenského oddílu, nebo k úhradě dluhů, které vznikly v minulých letech výpůjčkami na vojenský žold. Schmidgrabnerovo dobré zdání bylo ovšem podle přání Dvorské komory. Na čistopis tohoto dobrého zdání připsala jiná ruka: Aufzuheben bis mans wieder begert, 2. decernbris. Ale ještě téhož dne třetí ruka: Ad curiam aulicam, cito. - Tento originál je rovněž v archivu Dvorské komory, oddělení ,Böhmen - anhang - Anschlüsse'].
Koncept v archivu Dvorské komory, nyní v archivu Praského hradu, zn. ,Böhmen 1606 August'. In margine: An die Behaimbische camer, Polzer, a jinou rukou: Videat herr Underholzer 23. decembris 1606.