248. V Brandýse n. L. 24. ledna 1607.
Panovník českým nejvyšším berníkům, ze již prošel termín domovní berně, svolené k nákladům na báňskou hranici, a protože nyní po Bočkajově smrti má být celá hranice převzata do rukou králových, záleží od rychlého vyslání k tomu zřízených komisařů, zda se tak stane, či nikoliv. Poněvadž jest nebezpečí in mora, nechť jest neprodleně proti obvyklému potvrzení složena do Dvorní platebny. Zadržení berně pro případné vojenské tažení se stalo bezpředmětným a výhrady České komory jsou bezdůvodné, neboť podle sněmovního snesení smí být berně použito jen na báňskou hranici.
Koncept v archivu Dvorské komory, nyní v archivu Pražského hradu, zn. ,Böhmen 1607 januarius'. Pod textem konceptu touže rukou: An die obristen steuereinnember des künigreichs Beheimb a alia manu: Audivit dominus praesidens et placuit 24. januarii 1607. In tergo: Per haussteur in gehaimen rat.
Rudolf etc.... Demnach ain hohe notturft,dass die uns durch unsere getreue stende unsers künigreichs Beheimb für das negst verschiene 1606 jähr bewilligte haussteuer zu denen notturften, darzue si deputirt, nemblich zur perksteterischen gräniz, alspald und ohne fernem verzueg erlangt werde und bei der hand sei
[domovní berně byla posledně svolena na sněmu r. 1604 na tři po sobě jdoucí roky v obvyklé výši, 20 gr. z poddanského domu a 25.000 kop míš. z měst královských i s příslušnými přídavky dědiníků a dvořáků, na každý rok, s termíny vždy o sv. Bartoloměji (24. VIII.) a sv. Mikuláši (6. XII.). - Proto se scházela právě koncem r. 1606, kdy jiné sbírky byly již vybrány, a vzbudila pozornost Dvorské komory. Určena byla skutečně pro severouherské pevnosti: "kterážto berně na ty zámky pomezní, kdež by největší potřeba pro obhájení království tohoto a zemí k němu připojených kázala, aby obrácena byla." (Srv. SČ. X, str. 563/4) - "Báňskou hranicí" se rozuměl prostřední úsek severouherské opevněné hranice před Dunajem, totiž na nynějším Slovensku. Nejvýchodnější býval zván hranicí spišskou nebo severouherskou, prostřední, s pevností Muráněm a báňskými městy Štávnicí, Kremnici a jinými důlními městy a městečky, hranicí báňskou, a třetí úsek v dunajské nížině nazýván byl "dolní"], zumahl das jezo nach des Botschkai tod solche perksteterische gräniz widerumb völlig zu unscrn handen übernemben werden solle [Štěpán Bocskaj trpěl již od jara 1606 vodnatelností, byl si vědom svého konce a zemřel 29. prosince 1606. Srv. Géza Lencz: Der Aufstand Bocskays und der Wiener Friede, str. 265/266, a Kalman Benda: Bocskai István, str. 226/277. Přesto po jeho smrti se rozšířila pověst, že byl otráven. Podezření se soustředilo na bývalého Bocskajova kancléře, katolíka Káthaye, který byl čtrnáct dnů po Boskajově smrti, 12. ledna 1607, přepaden členy Bocskajova dvora a na pranýři rozsekán. - Tvrzení císařovo o převzetí celé,Jiranice" se opíralo o čtvrtý odstavec článku Vídeňské mírové smlouvy "o osobě pana Bocskaje," v němž se ustanovuje: Atque haec quidem domino Bochkaio iure haereditario habenda conceduntur; si tarnen in linea eius masculina ex propriis lumbis et thoro legitimo procreati et descendentes non essent, extunc eo facto omnia illi concessa in legitimum regem Hungariae et per consequens ad coronam regni devolvantur. (Srv. Monumenta comitialia regni Hungariae, sv. 12, str. 518-9.)], und sonsten der Verlust derselben darauf haftet, irmassen dan unsere hierzue verordnete comissari berait abgeraist sein, und also periculum in n ora ist, als ist hiemit unser gnediger bevelch an euch, weil die zu erlegung diser haussteur best mte termin berait fürüber und verstrichen sein, daheer dieselb sonder zweifeis schon einkomn en und verhanden sein wierdet, ihr wollet uns der beschaffenheit den negsten nit allain berichten, sondern auch benebens an unserer stat oder von unsertwegen Verordnung tun, damit čas jenige, so berait, wie gehört, hievon einkommen und verhanden sein möchte, alspald in unser kais. hofzalambt gegen gebreuchigen schein erlegt und ausgezelt werde. Da auch an diesem gefell der haussteur noch was ausstendig sein solte, so wollet dennoch nit unterlassen, se lchen rest vermüg des landtagsschlus gleichsfals ohne verzueg alles vleis und ernsts einzunehmen und ferner uns in unser hofzalambt abzugeben, weil hieran, sonderlich aber der befuerden ng, so hoch und viel gelegen ist und sonsten auf den verzueg grosse gef ahr und schaden mit verh st der gränizen, wie obsteht, beruehet, wie ihr gehorsamist zu tun wüst und euch weiter hieran nit mahnen lassen wollet. Denn obwol sonsten obbemelte unsere getreue stend dises unters künigreichs Beheimb inen solche haussteur auf den fall aines aufbots bevorbehalten, also auch unlengst unsere Behemische camer wegen hinumblassung solcher haussteur zu Verrichtung etlicher unserer nötiger camerausgafaen daselbst gehorsamiste ansuechung getan, so ist doch in ersten dise ihre der stend jeztberuerte condition berait hierduch gefallen, weil solch aufbot verschienes jars nit ervolgt ist, in andern aber die sach also beschaffen, das sich dise haussteur anderswohin nit, ale dazue si vermüg des landtagsbeschluesses deputirt ist, nemlich auf die perkstetterische gräniz verwenden last [pokud jde o výminku v případě stavění zemské hotovosti, jest tím míněno usnesení sjezdu nejv. úředníků ze 6. května 1606, v němž analogicky jako již r. 1595, reservovali stavové oba díly domovní berně na stavění a vychování "dvacátého člověka"; srv. SČ XII, str. 258/9. - Výhrady České komory na jiné použití domovní berně se týkaly patrně záležitosti, vylíčené o č. 246]. Wolten wir euch benebens in gnaden nit bergen und erstattet ihr also an deme, wie obsteht, unsern genedigen gefelligen auch entlichen willen und mainung. - Geben Brandeis den 24. jänner 1607.