Když byl roku 1862 zřízen zemským zákonem Český zemský archiv, byl tím splněn především námět zemského historiografa Františka Palackého, který Ukládal novému zařízení vedle úkolů vlastní archivní péče také úkol dějezpytného ústavu. Palacký vlastní praxí došel k poznání, že XVI. století staví zemského historiografa před úkoly, které sám nemůže splnit. Množství historických pramenů se vznikem organisovaných, odborně spravovaných úřadů nabylo takového rozsahu, že došel k názoru, že jeho pokračovatel musí být opatřen pomocným ústavem, jenž by mu materiál vyhledával, shromažďoval, ať v originálech nebo v ověřených přepisech, třídil a časem publikoval. Vždyť také středověké prameny, kterých užíval, současně publikoval v edici Archiv český. Úkol shromažďovati dokumentární materiál pro pokračování v dějinách národu českého po roce 1526 a časem jej na veřejnost vydávati, byl pojat přímo do instrukce zemského archivu roku 1869. Pohled na sbírku přepisů z archivů domácích i zahraničních, chovanou nyní v Státním ústředním archivu, do něhož bývalý Český zemský archiv byl zapojen, svědčí o tom, že přepisy byly pořizovány již dříve, od roku 1863, tedy přímo po založení archivu.

Když bylo již pohromadě slušné množství dokumentů, počal se první ředitel archivu profesor Gindely starat o to, jak je "časem na veřejnost vydati". Sám v publikaci Monumenta historiae Bohemica vydal již nebo zredigoval několik pramenů povahy vyprávěcí (Skála, Slavata, Akta konsistoře), nyní šlo o to, aby také materiál listinný a aktový, který byl zatím v přepisech nashromážděn jak z významných archivů pražských a vídeňských, tak také bavorských, saských, slezských, lužických, ale již také bruselských, některých italských, ba i z Gindelyho cesty do dalekého kastilského Simancasu, neležel bez užitku v krabicích, ale byl poskytnut veřejnosti. Gindely a jeho spolupracovníci došli k názoru, že tento dokumentární pramenný materiál pro české dějiny lze nejlépe soustředit k jednání instituce, v níž spatřovali obzvláště výraz tehdejší české státní suverenity - k jednání českého zemského sněmu. Proto Gindely ještě za souhlasu Palackého předložil roku 1873 zemskému výboru návrh na založení publikace "Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu", současně ovšem s analogickou řadou německou. Vydání publikace bylo schváleno zemským sněmem ve schůzi 23. září 1874 a první svazek vyšel roku 1877, tedy rok po smrti Palackého. Současně bylo rozhodnuto, aby výzkum pro české sněmy byl rozšířen také do archivů francouzských, italských a uherských - tak bádáno také v Bratislavě a v Košicích - a když po pěti letech byly otevřeny archivy vatikánské, také do archivů papežských.

V letech 1877-1900 vyšlo deset svazků současně v řadě české i německé, zabírající léta 1526-1604. Jestliže z počátku byly přijaty se souhlasem vědeckých kruhů a metoda jejich vydání odpovídala poměrům, po třiceti letech kladeny byly již na edici požadavky vyšší, kterým nevyhovovala. Její uspořádání trpělo mechaničností. Materiál byl publikován více méně náhodně, podle toho, co právě bylo již v přepisech shromážděno bez ohledu, jde-li skutečně o úplné prozkoumání pramenů, z kterých bylo čerpáno, a málo bylo hleděno na výběr, tedy kvalitu předkládaného materiálu. Publikované dokumenty byly mechanicky přetiskovány, aniž byly opatřeny vysvětlivkami a ostatním vědeckým aparátem. To vše měly nahradit předmluvy k jednotlivým svazkům, které byly však pravidelně jen parafrází otiskovaného materiálu. Za edici nikdo neodpovídal, nikomu nebylo ukládáno zpracovat a vydat ten či onen svazek, ne-bot šlo prý o dílo kolektivní. - Tedy špatně pochopená kolektivnost. Proti edici byly vznášeny již na konci století námitky z řad historiků a posléze se stala předmětem ostré kritiky z řad vlastních, od mladší generace zemských archivářů, která přišla do archivu kol roku 1900.

Proto, když bylo před padesáti roky přikročeno k reorganisaci edice "Sněmy české", byl vedle osobní odpovědnosti, vyjádřené tím, že jednotlivé svazky byly přidělovány individuálně, položen důraz, aby vedle svazku věnovaného vlastnímu sněmovnímu jednání, byl vždy pro jeden až tři roky vydán souběžně svazek druhý, stejně číslovaný, jenž by byl věnován publikaci materiálu o tom, kterak sněmovní usnesení byla prováděna a co s tím souviselo. Protože předcházejících 10 svazků takto organisováno nebylo, bylo rozhodnuto, aby dodatečně byl tento nedostatek napraven tím, že by editor této druhé řady zpracoval vývoj příslušného problému od roku 1526 až do roku 1605 formou vyprávěcí, na podkladě materiálu vydaného i nevydaného zejména z tehdejších ústředních archivů vídeňských, z pražského archivu místodržitelské-ho a českého archivu zemského, nyní spojených ve Státním ústředním archivu RČS. "

Protože v této druhé serii měla být věnována pozornost nejen záležitostem politickým, ale také veřejné správě, vojenství, státním financím a hospodářskému životu, obrážejícímu se v aktech o správě státních statků a lesů, o obchodních komunikacích, dolování a splavňování toků atp., počítalo se s tím, že se vydávání této řady ujme historik se zájmem o správní a hospodářské dějiny. Až do třicátých let se tak nestalo a teprve tehdy byl učiněn pokus zahájit tuto serii, jehož výsledkem jest tento svazek, označený jako XI. 2.

Věnován jest problémům státních financí, pokud se setkávaly se stavovským sněmem, tedy především bernictví. Připraven jest však i materiál pro ostatní výše vypočtené otázky a to dokumenty, jak z archivů domácích tak zahraničních, opět pro období 1605-1607. Předložený svazek jest prvním svazkem nové serie. Látka v něm publikovaná není pochopitelně tak zřetelně ohraničená, jako je tomu u svazků věnovaných edici pramenů o vlastním sněmovním jednání, ba naopak má tendenci rozbíhat se nebezpečně do šíře, vůči níž musí být vydavatel ve střehu. Svazek jest zpracován formou, která byla dohodnuta ještě s vydavatelem Sněmů českých XI. 1. Ujednaný program byl zachován i když vydavatel viděl stále zřetelněji, že pro nezměrné množství materiálu jest nucen nejen připojovat méně významná akta na akt hlavní tím, že je zpracuje v poznámkách, nýbrž musel se stále více uchylovat k regestování. V poslední době se rozhodl zejména pro regest kombinovaný, kde do vlastní stručné formulace obsahu je vložena z originálu dispositivni část nebo jiné důležité místo ve znění doslovném.

Druhá řada edice Sněmů českých může při svém zaměření publikovat zejména prameny sloužící k poznání hospodářského života a státně správních otázek českého stavovsko-feudálního státu v době nadcházejícího zlomu, kterým pro celý další vývoj naší vlasti byla katastrofa bělohorská s utužením nevolnictví a zastavením všech náběhů k rozvoji ranně kapitalistických forem života národní společnosti.

První sešit tohoto svazku (s. 1-176), věnovaný vyprávěcímu zpracování problémů berní správy v habsburské době (navázáno na Klierovu práci o době jagellovské) vyšel již roku 1941, kdy bylo zpracováno jen asi 60 stran vlastní této edice. Od té doby uplynulo více než deset let, než se mohl editor, zaměstnaný v letech 1942-51 řadou naléhavých archivně organisačních úkolů, zase k edici vrátit, což vysvětluje vydání tohoto svazku až v roce 1954. Skutečnost, že na něm bylo pracováno ve dvou rozdílných časových úsecích došla vyjádření také v tom, že v zájmu jednoty bylo u aktů, pocházejících z někdejšího vídenského archivu Dvorní komory, oddělení Cechy, ponecháno tvrzení, že se toto oddělení nalézá nyní v archivu Pražského hradu, ač vydavateli je známo a tímto zároveň badatele upozorňuje, že zmíněné oddělení jest od r. 1949 uloženo ve Státním ústředním archivu.

Archivní správě ministerstva vnitra je vydavatel zavázán díky za všestrannou podporu této edice. Jeho dík patří také všem státním a ostatním archivům a archivářům, kteří v posledních letech mu umožňovali svojí ochotou a pochopením práci na vydání tohoto svazku i na sbírám materiálu pro další svazky Sněmů českých.

Pochopení konkrétních podmínek hospodářského života, podmínek výroby a směny hmotných a duchovních statků ve feudálním období, zejména pak v období pro další vývoj našeho národa tak významném jako jsou obě předbělohorská desetiletí, nemůže se obejít bez výběrové edice příslušných dokumentů, kterou právem může být publikace "Sněmy české". Pracovní podmínky zajištěné pracovníkům Státního ústředního archivu vládním nařízením o organisaci československého archivnictví ze dne 7. května 1954 mohou umožnit intensivnější práci na této edici. Bylo by ideálem, aby naše archivní generace mohla vydáním pramenů z posledních dvou desetiletí před Bílou Horou přispět k pochopení hospodářských a politických událostí této doby, plné třídních rozporů a protikladů a dovést toto dílo až do období přímého protihabsburského odboje let 1618-1620 a tak přispět k novému objasnění jednoho ze závažných údobí našich národních dějin.

V Praze dne 8. prosince 1954.

Poznámka.

V publikaci Sněmy české dosud vyšly tyto svazky, s označením let, která jsou v nich zpracována: I. 1526-45, II. 1546-57, III. 1558-1573, IV. 1574-76, V. 1577-80, VI. 1581-85, VII. 1586-91, VIII. 1592-94, IX. 1595-99, X. 1600-1604, XI. 1. 1605, XV. 1-3. 1611.