Službu svou vzkazuji.... Psaní, kteréž mně od V. Mti a Vás s strany toho lidu pasovského učiněno jest, [To jest psaní, které Petrovi Vokovi z rozkazu nejvyšších úředníků psal 16. prosince Václav Budovec; viz č. 3.] 19. decembris u večer jsem přijal a z přečtení, nač se vztahuje, jemu jsem vyrozuměl. Jaká jsem v též příčině časně, počna hned od 25. dne měsíce března, až do tohoto času J. Mti cís., králi a pánu, pánu našemu nejmilostivějšímu, též V. Mti a Vám společně i některým z V. Mti a Vás obzvláštně dobrým a upřímým úmyslem psaní činil, [Hned od počátku stahováni vojenského lidu u Pasova poukazoval Petr Vok z Rožmberka na hrozící nebezpečí, srovn. gindely, Rudolf II., II, st. 165.]

nepochybuji, než-li že V. Mtem a Vám v čerstvé paměti zůstává. Že pak nyní již tak daleko s tím lidem vojenským zašlo, a oni se na J. Mti cís. grunty panství Krumlovského mocí položiti a tu svého reštantu zaplacení vyhledávati chtějí, majíce to sobě ode mne i od jiných časně nejed[nou] oznámeno, ráčíte dále věděti, jak tomu vstříc podle sněmovního snesení [Srovnej pozn. 3 u č. 1.] vyjíti. Já od osoby své poznávám to, že jsem povinen pokoj, svornost a obecné dobré vlasti naší milé až do té již se přibližující smrti na pozoru a v paměti míti a žádostiv jsem s Jich Mtmi pány stavy království tohoto ve všem tom, což by se k zastání vlastní osoby J. Mti. cís., jakožto krále a pána, pána našeho nejmilostivějšího, i obecnému dobrému království tohoto vztahovalo, se srovnati, však mezi tím, jak mně tento nynější žalostný způsob v mém tomto již sešlém věku těžce na mysli leží, ráčíte moci tomu dobře rozuměti. Nebo poněvadž já nejblíže téměř toho nebezpečenství jsem a jako podle nějakého ohně zůstávám, tak že, jest-li by se tomu lidu, jakožto v věcech válečných dobře vycvičenému a zkušenému, jaká nejmenší příčinka k tomu dala, aby na panství a grunty mé i pánův sousedův mých milých v tenton [co v rk] nynější čas (v němž se snadno podle přicházejících příčin nětco toho přihoditi by mohlo) vpád učinili, [učiniti v rk.] tedy jest to až příliš patrné, že hranice Českého království v místě tomto k zkáze a zhoubě jeho budou otevříny, zvláště když se i to soudí, že s domácím nevycvičeným lidem není možné takovému počtu vybraného jízdného i pěšího lidu tak spěšně a dostatečně odolati. Máme mnoho čerstvých příkladův na některých z vojenského lidu nejvyšších, kteříž se v Uherské zemi k válce za některý čas potřebovati dali, že ti s mnohem menší mocí do země této podle vší své vůle a libosti vtrhli, volně se v ní položili a vůli svou zde, jak chtěli, vykonali. Tak podobně, co se předešlých í nedávno minulých let v Nydrlantu i v Frankreichu dalo, příkladové ti měli by nám slušně již aspoň oči protříti a otevříti. Co jsou v těch místech opovážliví soldati, když se proti svým nejvyšším pozdvihli a na jiný i dosti zkušený lid nenadále připadli, nedovedli? Jakých škod velikých nenadělali a k jakým dosti velikým a nebezpečným zaneprázdněním králům, městům a zemím mnohým příčiny nedali? Co pak může se státi s tak mnoha tisíci lidu, k nimž ještě každodenně z propuštěného a zaplaceného moravského i rakouského lidu vždy více (jakž zprávu mám) běží, a tudy počet jejich se rozmnožuje? Domácí také lid náš ex inopia et sub spe libertatis, z nouze naději majíce k nějaké lepší svobodě, k čemu by nemohl přiveden býti? Co nás též i od sousedův našich pod tím potkati může? Nad to (což více jest) říše a národ německý nebude také vždycky moci na to se dívati a tak dlouho in suspenso a v pochybnosti zůstávati, kteříž v hotovosti svého vlastního lidu nemálo mají a ten jen za příčinou pasovských soldátů mnoho již měsícův - nejinače než jako střelu na lučišti nataženém přiloženou - s velikou však obtížností a záhubou poddaných svých na platu chovají. V kteréž příčině, jaké mně z některých míst v důvěrnosti připsání učiněno, to jsem ihned J. Mti cís. králi a pánu, pánu mému nejmilostivějšímu, ve vší ponížené poddanosti skrze Jana Hoka z Czweybruku, J. Mti cís. radu v appelacích, pro zprávu přednesl [Příbuzný Theobalda Hocka z Zweibrtickenu, sekretáře Petra Voka z Rožmberka.] a jeho se dožádal, aby též V. Mtem a Vám z těch věcí, co předního jest a daleko by se vztahovati chtělo, v známost uvedl a mám naději, že se to všecko tak stalo a vykonalo. Z těchto nahoře dostavených a velice ponoukajících příčin i jiných mnohých odtud přicházejících myšlení v těchto daleko patřících věcech, zvláště pak, že nám i na to pozor míti sluší, abychom my sami tím způsobem sedem belli do našeho království Českého odjinud nepřenesli, J. Mt. cís. jakožto krále a pána, pána našeho nejmilostivějšího, a celou tuto zemi v největší nebezpečenství a záhubu nepřivedli, V. Mti a Vás žádám, že ráčíte podle rozšafnosti a rozumu hojně od Boha propůjčeného a povinností svých všelijakému tomu nebezpečenství podle J. Mti cís. krále a pána, pána našeho nejmilostivějšího, rychle vstříc vyjíti a království toto i všecky obyvatele v něm, jakožto naši milou vlast, před dokonalým nastávajícím zahynutím retovati a chrániti. Nebo nechť jest V. Mtem a Vám i to známé, že mnozí z obyvatelův kraje tohoto, v takovém nebezpečenství spolu s námi zůstávajíce, sobě to velice stěžují a mne, abych ty všecky věci V. Mtem a Vám neprodleně přednesl, za to ustavičně žádají. Já, co se osoby mé dotýče, podle té upřímné a věrné k vlasti naší milé náchylnosti (dá mně to, věřím, dobrotivý Bůh) nic sebou do té mé nejdelší smrti ani nejmenším sjíti nedám. To jsem soudil za potřebné V. Mtem a Vám přátelským způsobem na připsání ke mně učiněné za odpověď dáti

Dán na Třeboni v pátek Štědrého večera, slavnou památku narození syna božího předcházející, léta dobíhajícího šestnáctistého desátého