Orig. s 14 přitištěnými pečeťmi v archívu ministerstva vnitra ve Vídni: I A 1 Ka. 2991. A tergo adresa Matyášovi II..čekanci království Českého. Matyáš ještě v listu z 9. února hraběti Fürstenberkovi píše, že očekává psaní českých stavů (koncept tamže).

Nejjasnější a velikomocný králi, pane pane nám milostivý!....

Jest nám opět dvoje psaní v jeden smysl a rozum od V. král. Mti., jedno nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, a druhé N. N., osobám sněmem jminulým k defensí v království Českém nařízeným svědčící, prvního dne februarii dodáno, kterýmž při nás, abychom V. král. Mt. v této tak nevyhnutedlné potřebě vedle zakázání našeho možnou pomocí neopouštěli, vyhledávati ráčíte, jakž táž psaní V. král. Mti, v městě Vídni v neděli před památkou sv. Pavla na víru obrácení léta tohoto 1611. dané, to v sobě siřeji obsahují a zavírají [Viz č. 45.]

I nečiníme V. král. Mti tejna, že jest ten lid vojenský, až posavad pasovský řečený, jehož verbováním, jakož i do země V. král. Mti. vpádem od nich učiněným my v nejmenším vinni a toho žádnou příčinou nejsme, jminulých dnův do království tohoto vtrhl, města Budějovic s krveprolitím, též Krumlova a Hradiště hory Tábor a města Tejna nad Vltavou se zmocnil, i také některým z předních obyvatelův království tohoto na statky jich se položili. A to vše proti vůli a jistému poručení J. Mti cís., pána našeho nejmilostivějšího, (což jest s velikou lítostí a nemilostí uslyšeti ráčil) se stalo. Kterémužto lidu podle J. Mti cís., pána našeho nejmilostivějšího, my jak lidem verbovanýrn, jízdným i pěším, který tak pro ochranu J. Mti cís. a země se najímá, tak tolikéž i veřejností v zemi nařízenou, vedle sněmovního snešení, zřízení zemského [Totiž podle artikulů, o vpádu do země a, z strany vybytí lidu cizího válečného z království tohoto, přijatých na sněmu r. 1609 a podle § D 48 zřízeni zemského (Jireček, Zřízení zemské )]. a naší nejvyšší možností odpírati, jej ven z země vypuditi, ano také, pokudž by V. král. Mti. co na škodu před sebe zase bráti chtěl, vedle možnosti a předešlého zakázání našeho, na pomoc přispěti chceme; nebo my při té smlouvě před Prahou učiněné [Totiž při smlouvě libeňské z 1608; srovn. pozn. 2. u č. 9.] státi [chceme] a jí s pomocí pána Boha beze všeho přerušení zouplna zadosti učiníme.

A poněvadž již jich vtrhnutím do této milé vlasti naší my víceji pomoci nežli V. král. Mt. a země V. král. Mti potřebujeme, za to V. král. Mt. v poníženosti žádáme, že nás z té nevyhnutedlné příčiny na ten čas milostivě při sobě omluvena jmíti ráčíte. S tím V. král. Mt. všemohoucímu pánu Bohu poručena činíme.

Datum na hradě Pražském v středu po svaté panně Dorotě léta šestnáctistého jedenáctého etc.