|
136. |
V Praze, k 15. únoru 1611. |
V neděli 13. dubna arcikníže Leopold se přiblížil s pasovským vojskem ku Praze; v Praze poplach a zděšeni; v úterý 15. února ráno Pasovšti vpadli oujezdskou branou a zahradami podle vody na Malou Stranu a lid stavů českých pomoci svých spojenců na Malé Straně a hlavně v Saskem domě zatlačili jednak na hrad, jednak přes most; mnoho osob ze stavů s koni sraženo; asi 60 kyrysníku pasovských vniklo na druhou stranu řeky a tam pobito; dva z nich marně se hleděli ukrýti v klášteře,Na Slovanech, klášter vydrancován; podobně se stalo na Vyšehradě a na Karlově; pak táhl rozzuřený dav ke kostelu p. Marie Sněžné, kostel i klášter vydrancoval a mnichy pobil a obrátil se na to k mostu na jesuity, které zachránili stavové čeští, vloživše k nim posádku; klášter sv. Jakuba zachráněn od sousedů a řezníků; dílo zkázy dokončeno na Františku; ve středu stavové zakročili proti lůze vypovídáním z města a vězněním.
Kopie archivu musejního v Praze: D. Druhá část, Spisu o Pasovských psaného po 16. únoru. A tergo poznamenáno jinou rukou:, Spis [o] Pasovskejch, když jsou do Prahy vpadli léta šestnáctistého a jedenáctého, v outerej masopustní.
V neděli [T. j. 13. února.] okolo desíti, německý hodiny, v čas velikého kázání arcikníže Leopolt vracujíce se na poště domů, táhlo za ním mnoho set koní a stranami pěchota. Spatřivši to lid náš na Hradčanech, lermo na buben udeřili a jízda troubili. Jeden z officírův přijel na rynk dryskem a poručil v Tejně k šturmu na oba zvony udeřiti. I jak tu začali šturmovati, po všech kostelích k šturmu bito bylo. Lid domácí najatý také lermo bil, a to trvalo asi na ho dinu pořád. Lid ten byl velmi zděšený. Z kostelův běželi, křičeli, naříkali, že bylo lítostivě čeho poslouchati. I slyše Leopolt šturmování, jest se spátkem obrátil, a do Břevnova v jed
nom dvoře se lozíroval. Toho dne bylo třikráte lermo a k šturmu uhozeno, i měl se lid na velikém pozoru.
V pondělí podobná traedie byla, nebo ten lid toho celého dne po svých příležitostech se ukazoval. V noci na outerý opět bylo asi v sedm hodin lermo a k šturmu práno. Nemálo lidu se zběhlo a vida, že nepřítel coufl, rozběhlo se to zas všeckno na odpočinutí.
V outerý ráno okolo šesté hodiny na úsvitě vpadlo něco lidu pasovskýho, pěchoty, na Oujezd fortnou a zahradami podle vody a něco jízdy branou oujezdeckou, nebo ta pěchota, která vedle vody do města se dostala, udeřila po zadu na vartu Malostranských a Staro městských, která u brány stála. Nevěda oni, co se to děje, někteří z nich počali se brániti, a jiní kde mohli pryč běželi. A opanovavši sobě i bránu, valem do města vpadli. [Toto líčení přepadení brány je mnohem pravděpodobnější než líčení, jaké nám podává Jacobi Franci relationis historicae continuano (1. c.) , kde se praví, že Pasovšti dřive poslali jednoho před oujezdskou bránu,so mit Verehrung eines ducaten die aufmachung erlangt. Z dalšího vypravováni tohoto pramene uvádím jen tyto detaily: Po utkáni se se stavovským vojskem vyplenili Pasovšti dva rohové domy,als zum weissen strauss und des herrn von Sebusin,... endlich auch den straussganz undgar angesteckt und ausge-brandt, also dass der hausherr Paul Suttrisz mit seinem weib sich kaum bedeckt in die Altstatt salviren mögen. Boj prý trvat asi 2 hodiny a s obou stran prý padlo asi 500 mužů, v 1 hodinu poslal prý císař herolda s rozkazem, aby nepřátelství bylo zastaveno. O zradě na Oujezdě viz též Winter, Nepřátelský vpád, Světozor XXVII.] Tu teprv bylo lermo udeřeno, všudy šturmováno. Oni zatím, než se lid zběhl, nemálo lidu zmordovali. Však velmi časně lid se zase zběhl, a tu proti nim, když již na Malou Stranu vpadnouti chtěli, teprva silně od pěchoty naší, lidu obecního a jiných bylo stříleno z několik stran, tak že již coufati počali, rejthaři jim také na pomoc přispěli, a chtíce je dvoumi stranami v ulicích obskočiti a pěchotu retovati, když jsou jedni k Matce boží do té ulice a druzí pod klenutí domu Jana Matyáše zglauchova k Vlaské ulici vpadnouti chtěli, tu jest proti jedněm z domu, jenž slově Saxnhauz, i z jiných tu okolních prudce a stále od fedrovníků toho lidu pasovskýho a na druhé z domu Jana Matyáše zglauchova stříleno, kamením házeno, vodou horkou [lito] i jinými věcmi házeno bylo, tak že musili coufnouti. Neb mnoho osob jak stavu panského, rytířskýho i z obecného lidu z koní dolů z domův sraženo jest. I obrátil se jest jich jeden díl přes most na Starý město našeho lidu a druhý díl na zámek, za nimiž pustilo se přes most asi šedesáte koní, kyrysarův dobře vyrystovaných, toho lidu pasovskýho. A přijeda druhou branou až do Starého města, za ním jest jich věcí houf dryskem jel, i spatřivše, že kus proti nim vystaven jest a nemálo lidu s ručnicemi, obrátili se zas spátkem. V tom při skočil jeden z knechtův, mladý pacholek, [Skála v Historii České I, st. 281 zná ho jménem, byl to prý.měštěnín staroměstský Jan Koch, který prý,více z leknutí nežli z statečnosti ňáké vypálil proti ostatním reitharům již po mostě jedoucím z švihovky.] a zapálil knotem, který k mušketě užívá, kus ten proti nim. I tou ranou poraženo jest jich přes třidceti osob, nebo ten kus kulkami velikými nabit byl. Po té ráně spuštěn jest šraňk z brány dolů, brána zavřína a zatarasována. A tak se jim tu překážka stala, že do města dále vpadnouti nemohli. Ten pak lid, který do Starého města vpadl, jest všechen po městě zbit krom jednoho nějakého Prentle, [Rytmistr z pasovské jízdy Brandet Skála 1. c. o něm vypravuje, že chtěl se skrýti v Široké ul. v domě Bambarovic a tam jest jat. Jacobi Franci rei. hist. continuano (1. c.) udává, že Brandet byl zajat a ostatní všichni až na 4 zabiti.] ten jest prostřelen a po tý jat a na rathauz Starého města Pražského dán. Ty zbitý do nahá chasa slíkli a nemálo peněz při nich našli. V tom herolt z zámku z hůry na Malou Stranu přijel, a aby pokoj zachovali, všech jménem císařským napomínal. I utišila se jest ta krvavá traedie.
Po utichnutí přijel arcikníže Leopolt na Malou Stranu a Rame s ním i s tím interholtem, který zadu zůstával. Zatím pak chasa obecní v Novém a Starém městě Pražském se zbouřila a klášter Slovanský, do kderéhož dva z těch kyrysarův utíkaje vběhli a v něm také zbiti jsou, vytloukli, klášter zdrancovali, zloupili, a kde co bylo, všeckno pryč odnesli. Nebylo na tom dosti, táhli odtud v velikém houfu na Vyšehrad, na Karlov a podobné dílo konali. Po dokonání toho tu v těch klášteřích přitáhli k Matce boží Sněžný na Nový Město v mnoha stech osobách, maje sebou korouhve, tu ihned na klášter udeřili, jej vybili, dostávše se do něho, mnichy, kde kterého napadli, mordovali. S nimi ne jako křesťan s křesťanem, ale jako s nejúhlavnějším pohanem zacházeli, prosby, klekání, ani žádný lahodný slova, ba ani žádná přímluva nic nepostačila, nebo, kdokoliv se za ně přimlouval aneb jich zastával, s těžkostí holou hlavu odnesl. Tři z těch mnichův nejvejš[e]ji na krov do vížky vnově vystavené vlezli a na krov se spustili, domnívaje se tam bezpečni býti. I ti tam se neukryli. Z duli k nim stříleli a dva dolů srazili, třetího dostávše, rozsekali. Co pak v kostele, v klášteře od kořisti bylo, to všechno rozebrali. Oltáře rozbořili a pryč odnesli, knihy, korouhve, z těla mrtvého pana z Donína [Nejvyššího hofmistra Ferdinanda purkrabí z Donína, nedávno zemřelého odpůrce protestantů.] příkrov aksamitový a jiné věci. Do ornátů a někteří do kápí mnišských pomordovaných se oblíkli, po ambitích semo tamo běhali a tak masopust kvasili. V pravdě tu jest se věc hrozně ukrutná a tyranská stala, nebo ani jednoho z mnichů neživili. Čtrnácte jich zabili a zbité do nahá ohavně slíkli, na čež ošklivo dívati se bylo.[V nekrologu knihovny kláštera františkánského v Kladsku, uloženém v státním archivu ve Vratislavi: Rep. 135 Hs. E 74, fol. 46, zachovala se jména a původ těchto 14 zavražděných mnichů. Nejvíce jich bylo Němců, pak několik Vlachů a jiných národnosti. Srovn. Minařik, Čtrnácte ctihodných mučedníků pražských. V Praze 1911. Text otištěný Minařikem z rukopisu kláštera u p. Marie Sněžné (tak zv. rukopisu Prosečského) je mnohem chatr nější, než text rukopisu musejního, proto rukopisu toho neuvádím.] Však jistě to vše se řízením božím dalo. Když pak již dokonce ten klášter zdrancován byl, táhli odtud do Starého města Pražského k mostu na jezovity, i bylo nemálo rejtharův a lidu vojenskýho u mostu z stavu panského a rytířskýho. A vida, že by tu veliký rumr byl, mezi ně jeli a oumyslu jejich vyrozuměvše, ihned na kolej tloukli a za puštění do kláštera žádali. Kdeřížto jezuvitové nejprve počali se spečovati toho učiniti, ale jsouce pěkně napomenuti od pánův stavův tu přítomnejch a předneseno jim, co se jiným stalo, jsou dobrovolně odevřeli a někteří z pánův toliko tam vešli. Chase [chasa v rk.] pak, která měla obzvláštní chuť, před kostelem čekati poručili. A maje správu, že by lidu něco u nich býti mělo, klášter všechen přehlídli, však nic nenašli. Pro upokojení pak té chasy poručili, aby jim kostel byl odevřenť aby do oken něco mušketýrů se postavilo, což sou jezovitové, vida že se chasa pokojí, rádi učinili, kostel odemkli, sebe pánům k ochraně poručili a dvě stě mušket ručnic vydali. Tím spůsobem byla ta chasa upokojena, když viděli v kostele v okních mušketýry, a jezovitové že se pod ochranu poručili, pravíc, že sou se s čertem dobře poradili.
Od jezuvitův táhli k svatému Jakubu, ten jest od některých sousedův a řezníkův obhájen pěknou prozbou, předkládaje jim, že sou chudí a pokojní mníškové. Od svatého Jakuba táhli na František k svaté Anyšce, tu začali zas podobné dílo konati, neb ti mníškové neměli žádné ochrany a nenadali se, aby měli je přepadnouti. Přišel večer, a tu musili přestati. Ta noc byla pokojná, nebo nepřátelé na Malé Straně také odpočívali. Na ráno v první středu v postě zběhlo se mnoho set lidu obecního, selskýho i domácího. A poněvadž se jim prve dobře zdařilo, chtěli i na druhý den dílo podobné konati. I obávali se páni stavové, aby něco z toho horšího nepošlo, nebo začínali by pod titulem (jest Pasovský) i domácí bíti a mordovati; toho dne z měst Pražských bincem vypovědíni a někdeří z nich do vězení bráni. [Noviny uložené v archivu musea král. Čes.: Wahrhaftige und schreckliche neue zeitung Nro 6 maji zprávu, že na popelečni středu, kdy se na trhu prodávají staré věci, rychtář s několika vojáky nalezl předměty uloupené z klášterů, je zabavil a i s prodavači dopravil do vězení na staroměstskou radnici.] I rozešli se různo.