Z,Krátkého poznamenání v archivu města Domažlic v knize, Snešení ob. 1581 fol. 332 a n., k datu,15 Febr.,napsanému in margine. Jako celek vydal Hanka v Abh. der kgl. böhm.ges. der Wiss. V. Folge IV. Bd., V Praze 1847.

V outerej na svítání stal se veliký pokřik a šturmování, že lid Pasovský vartu na Oujezdě, kudy se do Zbraslavi jede, posekali a mocně na Malou Stranu vtrhli. Což se i stalo. Jakož tomu chtěli, že by jich drahný počet skrze dům pana purkrabí puštěno bylo, a do těch domů, kdež Vlaši zůstávají, veliký počet puštěn. A tu když naši na Malou Stranu k hájení a potýkání přijeli, z Saskýho domu jak smolou, horkou vodou, kamení házením i střílením tu u mostu velikou škodu učinili, tak že jich z obojí strany přes tisíc na placu zůstalo. Z jejich strany praví, že by jich přes 700, a to nejpřednějších, zhynulo. Tu naši, vida nezbytí, zpátkem se obráti[ti] musili, neb jim z těch domů velice škodili. Za nima se jich 2 kornety na most pustilo a se v hromadu smíchali. V tom strachu se poznati nemohli. Však Pasovští se od nich vyrazili a skrze Starý město do Nového s vytrženými zbraněmi po ulicech jako zděšení jezdili, u Slovan do kláštera, na Vyšehrad jeli, když je poznali, do jednoho všickni pobiti, a někteří sami z Vyšehradu z starýho zámku do vody s koňmi skákali, [Srovn. též, co o tom vypravuje Skála v Historií České st. 281; tam se pravi, že korouhevnik.pustil se s koněm svým v zámku tou ouzkou stezkou dolů po skále, kterouž obyčejně plavci chodívají nahoru a svezl se s týmž koněm po zadku až do řeky, kde od plavců utlučen. Našli prý u něho za ňadry i,karnětu.] však od plavců jsou umrlí z vody vytáhnuti, znamenitých věcí od nich dostali.

V tom pak tumultu přišel pokřik, že by ten opat v Slovanech je přechovávati měl. Sebralo se té chasy pražský veliký počet, udeřili nejprve na kláštery: Slovany, ten všecek vyplundrovali, Karlov, Vyšehrad, František, u sv. Anežky, u Matky Boží, tu 14 mnichů zbili i v jiných klášteřích všecko uvnitř zplundrovali a v nic obrátili. Nabrali si v těch místech pěkných věcí; netrvalo to 4 hodin, kdo tam koliv byl, žádného neživili. Jakož pak i mrtvý tělo v rakvi cínový ležící u Matky boží, dobrý paměti pána z Donína, nejvyššího pana hofmistra, počali [z] ratkvi vystrkávati, až jim zbráněno. Odtud, když po všem bylo, táhli na klášter sv. Jakuba, což jim zbráněno, a řezníci sotva jej vyprosili.

Na Malý Straně bránu u mostu opanovali, ji hned zašancovali, střelbou dobře i lidem, jak nahoře i dole, osadili. Též v Saským domě lidu mnoho mají a vartu silnou drží. Malostranští k nim se připojiti musili i s lidem verbovaným a povinnost učiniti, že při nich do vylití krve státi chtějí. Zbraně všecky jim složiti musili, klíče od rathauzu dáti; privilegia jejich, i co peněz na rathauze měli, to vše pobrali. Co pak jiným sousedóm, kupcóm, řemeslníkem pobráno a jak s nima zacházejí, věc lítostivá, o čemž těžko psáti. Vartu silnou drží. Kusy veliký za zámek na ty vinice vytáhli, a na město Staré je obrátili. Malou Stranu všecku i Oujezd, Píseckou bránu až pod zámek za Bruskou mají všudy; na štráfy až k Mělníku jezdí. V Bubenči i za Bubenčem po těch všech všudy ležejí, nebohým lidem veliké škody činí, dobytek zajímají a do svých kvartýrů ženou, což proti pánu Bohu, že se jim taková nepravost přehlídá. Od klejnotů, což se tak po těch městech nabrali, i na Malé Straně, od podivu. Praví, že hřivnu stříbra po 4 ÍP prodávají, kdyby jednom komu bylo.

V tom tumultu pan hrabě z Turnu v ruku postřelen; však zase, děkuje pánu Bohu, zdra vější. Páni, pan z Lobkowic, pan z Felzu, [T. j. Vilém st. z Lobkovic a Leonard Colonna z Felsu. Slavata v Pamětech II. st. 7 jmenuje ještě Jana Jiřího ze Švamberka. Slavata praví o Tůmovi, že vyjev,s jednou kompagní rejtharův proti nim na Ouiezď, byl postřelen nad loktem,toliko skrze maso a,navrátivše se domů a obávajíc se, že v něm bezpečen nebude, tak raněný spolu s panem Leonhartem Kolonem z Felzu, s panem Janem Jiřím z Švambergka a s některými jinými skrze vinici nahoru do domu kněžny z Lobkovic (kdež... častopsani dva hrabata po tom svém z okna vyhození též ochráněni byli) prolezl.] všickni na zámku zůstávají, pan purkrabie [T. j. nejv. purkrabí Adam ze Šternberka.] též zůstává na zámku a všecky své věci před tím tumultem z domu svého na zámek vyvésti [dal], a praveno o něm bylo, že před tím se všemi poddanými, k purkrabství náležejícími, že se žehnal, oznamujíc, aby se zaň pánu Bohu modlili, než středopostí přijde, že má veliké krveprolití se státi. Kdeří z našich na zámku zůstávají, žádný do Starého města nemůže, krom kdeří k zavírání pokoje vysíláni, ti jednom pouštěni bývají.