Orig. v archivu mèsta Domažlic v knize, Snešení obecních od r. 1581, fol. 340. Vydal Hanka v Abh. der kgl. böhm.ges. der Wiss. V. Folge IV. Bd., st. 212-213.

Můj zvláště milý pane bratře! Psaní Vaše s vděčností sem přijal, a co by v sobě obsahovalo, tomu sem vyrozuměl. Pán Bůh všemohoucí svou svatou mocnou pravicí nás všech opatrovati rač. O novinách, kdež žádostiví jste věděti, co by se u nás v Praze dalo, to Vám oznamuji, že ten lid pasovský, jak se do Berouna dostal, tu Ramei žádal, aby do Prahy se vším lidem puštěn byl. [Srovn. vzkuz plukovníka Ramée stavům pod č. 120.] To bylo oznámeno J. Mti cís., kdež potom v pátek [T. j. 11. února.] minulý arcikníže Leopolt do Berouna od J. Mti cís. vyslán byl a v sobotu ráno na druhý den do Prahy se navrátil, a téhož dne sobotního zase na poště do Berouna jel. Co se tu kovalo, vědět se nemůže. A hned v neděli masopustní v Chrášťanech se ukazoval a harcoval a ouprkem do Prahy chtěl. A když právě lidé v tu neděli z kostela šli, tu jízda k zámku i ten lid verbovaný skokem běželi, a po malé chvíli k šturmu asi na třech místech zvonili. Tu všeckno k zámku se hrnulo, tak že několik tisíc lidu se sběhlo. Když potom lid zase se rozešel, varty byly dobře osazené, ten lid se spokojil. Okolo 22. hodiny [T. j. kolem 3. hodiny odpoledne.] Ramei opět se zas o štěstí pokoušel. Bylo podruhé k šturmu uhozeno; Ramei opět se spokojil přes tu celou noc. V pondělí pak blížeji se k Košířům podal a vždy ku Praze se přibližoval. Tu opět toho dne pondělního dvakrát k šturmu bylo uhozeno, kdež se Ramei opět spokojil. V noci pak k pondělku na outerej masopustní v 7 hodin na celém orloji [T. j. asi ve 12 hodin v noci.] na bubny bylo udeřeno a trubači vzhůru troubili a k zámku se šikovali; a oni od Košíř jeli a mimo bránu Oujezdeckou těmi zahradami, kdež jakási branka jest, k domu nejvyššího p. purkrabího [Adama ze Šternberka.] vypadli a mimo dům téhož p. purkrabí na Oujezd se dostali. Ale pan purkrabě před tím nahoru na zámek k ouřadu purkrabskému se vystěhoval (kteréhož Bůh také časem svým najde!). Tu varta naše, když vzhůru byla a na znamení dala, na Malou Stranu pospíšili. Tu jízda i mušketýři naši do nich se dali a silně se potýkali. A v tom k šturmu v Starém městě i v Novém u mnoho far uhodili a to bylo ve 13 hodin. [T. j. asi v 6 hodin ráno.] Když pak jízda naše též i pěchota přes most přejeli tu k Saksenhauzu, tu Vlaši a jednušky z toho domu na naše z oken stříleli, kamením házeli, horkou vodu lili a proti nim se tou ulicí vod Matky boží [Od kostela řádu Maltézského z nynější ulice Lázeňské hned za Saským domem.] velice valili, mnoho našich zase zpátkem na most vytiskli; asi tři kornety s nimi na mostě šermiclovali, mezi kteréž potom z kusu od celnice [Celnice byla právě u mostecké brány na straně ke Křižovníkům.] kulkami uhozeno a nemálo jich poraženo; však přece jeden kornet jich se přes most až na Vyšehrad dostalo a tam od chasy všickni až do jednoho pobito. Potom v Podskalí 2 kornety totiž jsou od chasy do jednoho pomordováno. A odtud jdouc táž chasa, slyšíce, že našich na Malé straně od jednušek pod zradou nemálo padlo, dali se na Vyšehrad do kláštera sv. Petra a ten vydrancovali a odtud do Slovan a tam kolik těch Pasovských našli a ty pobili. Opat se jim skoval. Odtud dali se na Karlov, tam všeckny mnichy pobili. Dostali se potom k Matce boží Sněžné, též 13 mnichův tam zabili a hrozně ten klášter zdrancovali; panu hofmistru, [Ferdinandu purkrabí z Donina.] kterýž tam mrtvý ležel, šaty z něho vzali, truhlu roztloukli a velmi zle hospodařili. Odtud se dali k sv. Jakubu; tu toho kláštera řezníci obhájili; aniž také svaté Anižce vodpustili. V tom večer přišel, tu se spokojili.

Pan hrabě z Turnu v levou ruku postřelen a jiných mnoho zhynulo; tak se praví, že z vobojí strany do několika set. A kdyby nebylo zrady, z domův na naše střílení, všeckny byli by s boží pomocí v drť obráceni. Oni Malou Stranu opanovali a naši zámek. Z Malý Strany se zašancovali, ani oni, ani my přes most k Malé Straně nemůžeme; než kterej se kdy vyskytne, z švihovek k sobě střílejí. Mezi tím skrze herolta stala se stranám zhájení, aby sobě pokoj dali do další resolucí. Leopolt psaní poslal pánům staroměstským na rathauz. [Psáni Leopoldovo z tohoto dne nemáme; snad se zpráva tato vztahuje k císařskému patentu, vydanému jednak 15. a jednak definitivně 16. února. Viz č. 149 a zejména úvodní poznámku.] ....Veliké nebezpečenství, žádný kraj na pomoc nejede. Jestli zámku dostanou, též i Prahy dostanou a potom všeho království a tak o privilia naše poběhne. Nápomocni buďte, ať co nejdříveji krajové na pomoc táhnou, nebo tu o nás všeckny běží v té roztržitosti

Datum v Novém městě Pražskem v středu první v postě.