|
162. |
V Praze, 17. února 1611. |
Vyznáni P. Aegidia od Matky boží Sněžné: císař, král Španělský a biskupové okolní dali provésti vpád do Čech, aby Leopoldovi zjednali českou korunu, Matyáše připravili o čekatelstvi, stavům aby vzali majestát a privilegia a násilím je vrátili víře katolické; kdyby se to nezdařilo, pomohli by spojenci vojskem a konečně sáhl by císař na poklad; Leopold mohl by míti dědice, Matyáš ne, a poněvadž by Matyáš Čechům ve všem povolil, zvolili by asi po jeho smrti kacíře.
Kopie (A) v rk. archivu musea král. Čes.: IX A 9,Akta veřejná, fol. 43-45, druhá kopie (B) v archivu městském v Kutné Hoře: 6548 D 4; zřejmé chyby kopie A opraveny podle B. Německý text, podaný zkráceně, viz v Briefe und Akten IX, st. 166 pozn. 1. Německá kopie v státním archivu v Drážďanech: Passauer Kriegsvolk I, 9166, fol.352-353 uvádi Aegidiovy výpovědi těmito slovy: ťEin (rk. chybně,Hin)gewisse und wahrhaftige Aussag eines münichs mit namen Pater Egidius aus dem closter Bei unserer frauen im Schneefeur auf der Neuen statt Prag, so den 17. Februarii a. etc. 1611 von ime besehenen, und das[s] er in dem rat, was beschlossen worden, selbergegenwertiggewesen. Ač toto vyznáni má jen relativní cenu historickou, obsahujte přemrštěné a nesprávné údaje, je zde otištěno, poněvadž způsobilo nemalé rozčileni mezi českými stavy a poněvadž dává tušiti, k čemu směřovalo krajni křidlo bojovné strany katolické v Čechách.
Vyznání patera Aidiussa [Pater Aegidius byl kvardiánem františkánského kláštera P. Marie Sněžné a právě 15. února vracel se z Vidně do Prahy, ale dozvěděv se včas o krveprolití v Praze a obávaje se zároveň sedláků, zachránil se k panu Kašparovi ze Žerotina na jeho sidlo nedaleko Kutné Hory (patrně na zámek Kašparem postavený v Nových Dvorech u Kutné Hory). Noviny z Prahy do Saska poslané 4. března a zachované v státním archivu v Drážďanech: Passauer Kriegsvolk I, 9166, fol. 271-274 udávají všeobecně, že byl P. Aegidius zajat u Českého Brodu. Žerotínem byl Aegidius přijat pohostinsku - manželka jeho byla katolička - a pak v přestrojeni odvezen na Moravu. Prameny o něm jsou především svědectví kancléře Zdenka z Lobkovic a hraběte Adolfa z Althanu, uveřejněné P. Klementem Minařikem ve spisu: Čtrnáct ctihodných mučedníků Pražských z řádu sv. Františka; v Praze 1911, dále máme o něm zprávy v tehdejších depeších a novinách z Prahy, které jsou ovšem poněkud nesrovnalé. Také relace nunciovy z Prahy neosvětluji náležitě tuto episodu a podceňuji velmi svědectví Aegidiovo. Noviny poslané z Prahy 3. března do Lipska a odtud dále a uložené ve vévodském archivu v Zerbstu (Abt. Dessau A 9ť I c Nro 41, fol. 24-25), vypravuji, že se P. Aegidius na cestě z Vídně do Prahy zachránil před hněvem sedláků u rytíře jménem.Christof von Mizschke (patrně zkomolenina) a proto že mu učinil vyznáni, proč pasovské vojsko bojuje proti Čechům, což prý mu vypravoval Ramée, jehož byl zpovědníkem. Vyznáni Aegidiovo patrně bylo panem Kašparem ze Žerotína posláno stavům do Prahy a zde učinilo nemalé vzrušeni. Že P. Aegidius byl též zpovědníkem hraběte z Althanu a kancléře Zdenka z Lobkovic, vinte z jejich přísežných svědectví, citovaných výše. Srovn. též Opočenský, Zajeti a vyšetřováni Fr. Tengnagela r. 1611 ve Věstníku král. čes. společnosti nauk, tř. hist. 1910,.] od Matky boží Sněžné na Koňském trhu aneb v Novém městě Pražském; zběhlo [se] 17. dne měsíce Februarii léta 1611.
Jedno, že císař s papežem, s králem Hyšpanském a s biskupem Salczpurským, Bamberským a Wirczpurským [Doplněno podle B.] na tom jsou se snesli a tu praktiku mezi sebou učinili, aby Rame s lidem svým válečným, kterýž jménem J. Mti [Doplněno podle B.] do Julichu verbován jest a potom do království Českého vtrhl a předně zámky pomezní a některá města zdobejvali a potomně měst pražských, Prahy a hradu Pražského aby se zmocnili a koruny český dostali. A tu císař ihned arcikníže Leopolda za krále Českého korunovati chtíti dáti ráčí a J. Mti králi Uherskému že tu smlouvu, kterouž jest s ním učinil, že čekancem království Českého býti ráčí, nijakž toho příti nechce a k tomu že nedovolí. A tak že jest se v tom císař jistotně resolviroval a [s] vejš oznámenými osobami, s papežem a s králem, s biskupy a raddami svými tejnými [Doplněno podle B.] a některejmi pány českými na tom jest se snesl, aby arcikníže Leopolda za krále Českého korunovati dal, ten majestát, kterej jest od J. Mti cís. stavům pod obojí dán, privilegia a svobody království Českého aby všecky Čechům vzaty byly, [kterej jest - vzaty byly doplněno poďe B.] kteříž by koliv katholikové bejti nechtěli, těm že statky jejich pobráni a oni sami pomordováni bejti mají za tou příčinou.
Předně že sobě císař pokládá [stížnost.... pokládá B.] do krále uherského, že jsouce on bratr jeho vlastníka toliko o pět let mladší, že jest směl o to [se] pokusiti a jemu mocně tak mnoho zemí po
brati Císař, že tej hanby a posměchu toho na sobě nijakž nechati nechce, nýbrž že se toho všelijak nad ním vymstíti chce a musí. A nejprve království České, neboližto pány Čechy, že k tomu přivésti musí, aby arcikníže Leopolda za krále Českého přijali, v tom katholickou víru ctili a ji zdrželi, a kteří jsou pod obojí, aby přestupovali. A jestli tu víru katholickou a Leopolda za krále přijmu, že se jim zase privilegia, svobody a práva pánům Čechům navrátí a při nich zůstaveni budou a bejti mají. A kdyby pak císař s tímto lidem svým, kterýž Rame nyní do Prahy přivedl, nic svésti a Čechy k tomu přivésti nemohl, tehdy papež a král Hyšpanský se 30.000 lidu, kterejž již táhne, a kníže Bavorské [s] 12.000, biskup Salczpurský se 10.000, Bamberský a Wirczpurský se 10.000 na pomoc přispěti mají.
Druhé, že jest se císař na tom ustanovil, jestliže by ta pomoc vejš psaná stačiti nemohla, že teprva poklad svůj, kterýž 20 milionů [20 tisíc milionů A "20 milionů B.] šacován jest, hne a více lidu verbovati dáti, oamysl svůj vykonati a všecky kacíře, kteříž pod obojí v Čechách jsou, vypuditi že chce, [vynasaditi A "vypuditi že chce B] a J. Mti králi Uherskému Mathiášovi že na stolici království Českého dosednouti nedá. Kladouc toho jistou vynasaditi [A "vypuditi že chce B] příčinu, že jeho Mt. král Mathiáš toliko o pět let mladší jest nežli císař a že se ženiti a také dlouho živ nebude a nemůže, a tak žádného dědice po sobě nenechá, ale Leopold že jest mladší, při papeži že to objedná, aby se oženil, dědice po sobě že nechati může, [mladší - může doplněno z B.] a o tom se dobře ví, kdyby měľ [a o J. Mti králi Matiášovi, že o tom ví, že kdyby měľ B.] na stolici království Českého dosednouti. A poněvadž všickni páni stavové i obec velikou lásku a náchylnost k J. Mti králi Mathiášovi mají, a že by toho rádi vděčni byli a jeho za krále měli, též že o tom ví, že J. Mt král. Mathiáš ku pánům Čechům lásku má a zač ho koliv Čechové požádají, kdyby jejich králem bejti měl, že by jim to všeckno rád učinil, a tak potomně, kdyby umřel a dědice by po sobě žádného nezůstavil, tak by Čechové sobě nějakého kacíře za krále vzali a zvolili, a tak že by ta víra katholická třebas k potlačení k svému přijíti musila. [a tak že by ta víra kacířská nemálo, ale velice se rozmohla, a třebas víra katolická k potlačení svému že by přišla B.]
Třetí a naposledy intent anebo oumysl císaře že jest, pokudž mu tyto věci vejš oznámený stačiti nebudou moci, že v království Českém, v markrabství Moravském, v Uhřích, Rakousích, v Slezku to vyhlásiti a vyvolati a všeckny sedláky svobodny učiniti a na časy budoucí a věčné a nad pány jejich jim moc dáti chtíti ráčí, aby pány své pobili a pomordovali, a oni víru katholickou pod jednou aby přijali a tak na časy budoucí a věčné aby sobě svobodni byli a zůstávali.