|
169. |
V Praze, 19. února 1611. |
Čeští stavové v městech Pražských shromážděni císaři Rudolfovi: uvoluji se, že hned zítra na Staroměstském náměstí budou přísahati císaři, s tou však podmínkou, že po přísaze všechen lid pa-sovský opustí Malou Stranu a dá rukojmě; dokud se Pasovšti nevzdálí 15 mil od Prahy, nemohou otevříti bran; žalují, že Pasovští po vyhlášeni pokoje namířili děla na Prahu a stavy.
Kopie v arch, města Domažlic v knize.Snešení obecních 1581, fol. 346. A tergo nadpis: ťV tento smysl jest od stavův dne sobotního, t. j. 19. dne měsíce února, J. Mti cís. na milostivou vůli a poručení J. Mti dána odpověď.Ť Dále a tergo poznamenáno: ťDodáno 27. Febr.Ť (totiž dodáno do Domažlic).
Všickni tři stavové království Českého, nyní pospolu v Starém a Novém městě Pražském shromáždění, porozuměli jsou J. Mti. cís. jakožto krále Českého, pána svého nejmilostivějšího, milostivé vůli a poručení; a tak v nejpoddanější poslušnosti všemu světu známo aby bylo, v to se poslušně a poddaně uvoluji, podlé včerejší dané odpovědi ihned zejtra na Staroměst
ským rynku pražským před jich Mtmi, jakožto od J. Mti cís. a krále Českého z prostředku vyslanými nejvyššími pány úředníky zemskými, nařízenými pány komisaři a sněmem od J. Mti cís. volenými nejvyššími generály povinnost a přísahu svou vedle sobě daného od J. Mti cís. a všech tří stavův království Českého skrze pány úředníky a soudce zemské pštolunku vykonati, však s touto znamenitou a vysokou vejminkou, aby po vykonané takové přísaze pasovský lid všecken zouplna ihned na zejtří ranním jitrem z Malé Strany vytáhl svou cestou ihned zase z té strany vody, kde leží, beze všech dalších škod a obtížností všech stavův a obyvatelův království tohoto Českého, vydadouc jisté a hodné osoby, na kterýchž by dostatečně přestáno býti mohlo, z prostředku svého za rukojmě k dostiučinění a zdržení toho všeho, což se nadpisuje.
I tolikéž poslušní a poddaní stavové J. Mti cís., jakožto krále Českého, pro lepší bezpečnost a zachování obou měst, J. Mti cís., jakožto králi Českému, pánu svému nejmilostivějšímu, v ponížené poddanosti se ohlašují: dokavadž v jistotě nezvědí, že týž lid patnácti mil od měst Pražských vzdálí nebude, že města Starý ani Nový odevříti nijakž jim možné není. Nebo i to J. Mti cís. s nejvyšší stížností přednášejí, kterak mimo všecku naději i beze vší dané k tomu nejmenší příčiny pod nařízením a skrze J. Mti cís. heroldem vůbec pokoje vyhlášením týž pasovský lid kusy a střelbu velikou proti obojím městům Pražským vytáhnouti, na ně stavy, jakožto J. Mti cís. věrný a poslušný poddaný [a] na táž města smeliti dal; odkudž že slušně J. Mt. cís., pán jich nejmilostivější, tak také i každý rozumný člověk jim všem třem stavům žádný za zlé míti nemůže, obzvláštně věda, co jest se jim mimo od toho lidu pasovského nejvyšších pefelichaberův danou přípověd a proti vůli J. Mti cís. outerního dne stalo, že větší pozornost dadi a v lepší bezpečnosti s pomocí pána Boha (J. Mti cís.), jakožto králi Českému, v službě a vlasti své k dobrému zůstávají.