|
211. |
[V Praze], 23. února 1611. |
Zpráva z Prahy do Třeboně: 20. února Fels a Vřesovec císařem vysláni k stavům, přednesli, aby vojsko stavů vytáhlo na hrad, spojilo se s pasovským a přisahalo, aby Pasovšti odtáhli 15 mil a oboji strana aby vyměnila rukojmí, brány a přívozy aby se otevřely; stavové odpověděli na prvý a třetí požadavek záporně, na druhý kladně za sebe, ne však za nepřítomně, jimž se stala škoda a žádali za odstraněni děl; 21. února poslové císařovi žádali, aby přehlídka vojska a přísaha se konala dole ve městě za přítomnosti pasovských komisařů, luza aby byla vypověděna, brány otevřeny, stavově aby poslali 30 osob k jednáni o defensi na hrad a 10 tam nechali v zástavě; stavové se vyslovili proti pasovským komisařům, proti otevřeni bran a proti vysláni osob na hrad; do zástavy místo 10 chtěji dáti jen 3 osoby, luza prý byla už vypověděna, a žádali za odstraněni děl a vráceni pobrané zbraně; 22. února smluveno, že Pasovšti mají na zejtři po prohlídce odtáhnouti a že, po třech rukojmích má býti vyměněno, luza znova má býti vypověděna, ne však lid zemské hotovosti, otevřeni bran však zase odepřeno; na pochybnosti císařovy při žádosti za odstraněni děl odpověděli stavové projevem věrnosti; Pasovské propusti beze škody, nesáhnou-li na jejich statky; týž den přijeli noví komisaři na radnici novoměstskou a žádali s hrozbou, jakmile Pasovšti odtáhnou, aby vojsko stavů bylo rozpuštěno, proti tomu vznikla bouře a jednáni odloženo; nyní následuji zprávy o starších událostech: o smrti Labounského, o hospodařeni Pasovských, o činech sedláků, o Leopoldovi, o bráněni hradu, o pustošeni klášterů na venkově a j.; 23. února se sešlo na radnici mnoho stavů, kteří včera přijeli; děkovali stavům v Praze zůstavšim, slíbili, že s nimi jsou zajedno a poslali k císaři vyslance s žádosti, aby jim pomáhal vypudit Pasovské, neodejdou-li do čtyř dnů a nevrátí-li věci pobrané, a s oznámením, že bran neotevrou a lid nerozpustí, dokud jsou Pasovšti v zemi; zároveň měli žádati, aby děla byla odstraněna a císař aby poslal komisaře k mustrováni lidu.
Kopie v knížecím Schwarzenberském archivu v Třeboni: 6196. Zprávu tu (A) sestavil někdo z jihočeských účastníků jednáni na radnici; praví o sobě, že si spisoval všecky paměti, přítomen jsa na radnici. Že je z jižních Čech, a to asi z kraje Bechyňského, je viděti z toho, jak mluví o hejtmanu bechyňském a o tom, že do krajů,našich nic psáno nebylo, protože tam měli nepřítele sami. Možná, že to byla zpráva určená pro Petra Voka z Rožmberka. Pod touž signaturou zachovala se v Třeboni druhá redakce této zprávy (B), značně zkrácená a zároveň její německý překlad. To by také ukazovalo k Petrovi Vokovi. Německý překlad snad dal poříditi pro Fiirstenberka, jemuž podobné zprávy posílal.
A 20. Februarii 1611. Co se pak nyní zde posavad děje, Vám oznamuji: První neděli postní pan Kolon z Felsu a pan Vilím z Vřesovic v komisi od J. Mti cís. k stavům vysláni byli do Starého města Pražského, kdež skrze bránu malými dveřmi se vychází a před branou je veliký srub a na něm dělo a okolo téhož srubu musí se těsně po jedné osobě jíti, a tu vůli J. Mti cís. přednesli, že za to stavův žádati ráčí, aby lid vojenský od stavův najatý na hrad Pražský přivedli a tu aby na tumlplaci, jako i Pasovšti, k praporcům císaři a zemi povinnost učinili, tak aby dobré srozumění s Pasovskými (poněvadž i oni k vochraně J. Mti cís. přijeli) bylo.
Druhé: že ten lid pasovský patnáct mil od Prahy, kudyž sou přijeli, zase odveden býti má, však aby stavové z každého stavu 1 osoby v základě nechali, že ten lid pokojně a bez překážky a jim bez ublížení bude mocti odtud odtrhnouti a naproti tomu týž pasovský 3 osob hodných v zástavě nechá, že škod žádnejch činiti nechtějí.
Třetí: Brány a přívozové aby byly odevřeny, tak aby dobré srozumění a svornost mezi lidem pasovským a stavy bejti mohlo a jeden k druhým přicházeti. [In margine: Mezi vlky a berany.]
Na to dána odpověd, že J. Mti cís. poddaně prosí, aby je omluvná míti ráčil, že jinde toho lidu dáti mustrovati nemohou nežli v těch dvouch, v Starém nebo v Novém městě Pražském, jakž pštolunk ukazuje, když již soldáti a stavové své kvartýry mají; i za tou příčinou toho učiniti nemohou, nebo v městech Pražských veliký zástup lidu přespolního
1 domácího a všelijaké luzy nemálo jest, kteříž minulej outerej kláštery vy tloukli; obávati se, kdyby z města a kvartýrův vyjeli, aby ta chasa na domy neudeřili, a sotva že klášter sv. Jakuba jest obhájen.
Brány aby měly zvlášť na mostu otevřeny býti, toho že se nikoliv státi nemůže, nebo jest velmi zasypaná, takže by tři dni k tomu býti musili; však když lid pasovský odtud se hne a 3 míle od Prahy bude, nejsou proti tomu, aby bran poručiti otvírati neměli, však aby dřív, dokud ten lid tu zůstává, je odevříti dáti měli, toho že pro mnohé nebezpečenství nikoliv učiniti nemohou.
Aby lid pasovský odtáhl, k tomu povolují od osob svých, však na místě nepřítomných a těch, kteříž v krajích jsou, zvláště, jimž se škoda stala, že připovědíti nemohou, [Podškrtnuto v rk.] a tři osoby v základu že dáti chtí, žádajíc, aby J. Mt. cís. jich při tom zůstaviti a aby ty děla proti mostu obrácená pryč vezena byla, to aby naříditi ráčil, že žádají, nebo aby pod takovou traktací to státi se mělo, toho že sou se nenadali, a nebyly-li by ta děla zase odtažena, že by museli na jinů cestu pomysliti.
Ten den strojili se k mustrunku; opět psaní jim přišlo s hůry, pročež odložili toho k uvážení i mustrunku do druhýho dne. Lidu pasovskýmu vzkázáno, aby blíž po mostě se nešancovali, poněvadž pod tou traktací blíže k bráně staroměstské se přiblížili, jinak že jim oheň dáti chtí, neb na mostské věži mají naši děla. [že k nim z věže prášiti budou B.]
V pondělí [In marg.: 21. febr.] sešli se stavové na staroměstský rathauz a tu J. Mt. cís. skrze psaní i comisaře svý povolovati ráčí, aby mustrunk v kterémžkoli z těch dvou měst Pražských držán byl, však comisaře své, a to osoby z lidu pasovskýho, k tomu že odeslati chce; a žádali, aby ta luza z měst Pražských byla vypověděna a vypuzena; třetí, aby přece přívozy, brány a všecky pasy do Starého města Pražského otevříny byly, aby jedni k druhým přijíti mohli; čtvrté, aby páni stavové 30 osob z prostředku vybrali a na zámek poslali pro uvážení defensí; páté, aby 10 osob z prostředku svého v základu nechali na zámku do vyřízení všech těch věcí, a že se tomu zadosti stane.
Páni stavové to přečetše, po panu z Felzu a panu z Czernhauzovi (sic) zase odpověď dali, že při mustrunku komisaře J. Mti cís. míti chtí, však Pasovských nikoli, nebo Čechové sami věci české řídívají a tento lid že jest od Čechův verbován, s tím lidem pasovským že oni nic činiti nemají a posavad žádné traktací nemají; druhé proto, kdyby tu přítomni byli, lid obecný proti nim by se pozdvihnouti mohl, nebo ještě rány zahojeny nejsou a tak lid proti nim zjitřený zůstává. Luza že jest již prvý z města vypovědína, však že ještě jednu se vypoví a domy vizitovati budou, ale podruhy (sic), čeleď viničná a ti, kteříž v městě posluhují, zůstati musí, ano i sedláci, jichž veliké množství do Prahy s statky svými se přistěhovali a tu ochrany slušné očekávati mají. [podruzi, kopaři, sedláci, kteří tu statečky své maií, slušně mají tu přichráněni býti B.] Brány že prvé, dříve než pasovský lid odtáhne, otevříny bejti nemohou, příčiny prve J. Mti cís. oznámeny jsou. Aby 30 osob nahoru k uvažování defensí dáno bejti mělo, toho proti zřízení zemskýmu a stavům nepřítomným učiniti nemohou a poněvadž již defensí nařízena a před rukami je; než po odjezdu lidu pasovského všickni na hrad Pražský dáti se najíti poslušně chtí. A naposledy, aby měli 10 osob k zástavě, že se lidu pasovskýmu škoditi nemá, nahoru postaviti, k tomu že přistoupiti nemohou, nebo Pasovským by to slušelo učiniti. Nicméně podle předešlého uvolení tři osoby [Od slov,tři osoby až po slova,mrtví při stavích býti chtí vsunuto a psáno jinou rukou.] v zástavě nechati chtí, na ten způsob, že se lidu pasovskému od pánů zde toliko shromážděných škoditi nemá, však to v rukojemství nic déleji nežli do šesti dní trvati nemá, poněvadž v tom čase dobře těch 15 mil moci budou ujeti. A poněvadž posavad ta děla odvezena nejsou, J. Mti cís., aby o[d]tažena byla, žádají, též aby lid pasovský odtáhl, všecky věci
Malostranským, zbraně i privilegia, což jim pobráno, aby jim navrátili; nebo, co se tu koliv stavové uvolují, to k milostivému zalíbení J. Mti cís. činí, jinak, kdyby v tom J. Mti cís. neušetřovali, věděli by, jak takové zoufalství jejich k nápravě přivésti a skutečně při lidu pasovském ztrestati.
Opět v pondělí u večer přijel pan z Felzu, pan z Molaru, pan z Lenhauzu [Patrně chyba místo z Czernhausu, jako výše.] s poselstvím a s tím stavové do rána odložili.
A v outerý [In margine22. febr:] ráno voznámeno, že J. Mt. cís. od toho, aby lid pasovský s J. Mti cís. komisaři vyslán býti měl, upouští, toliko aby tři osoby ihned v zástavě od Pasovských [nechány byly], aby při tom bylo. [aby Pasovštf k mustrunku za komisaře vysláni býti měli, upouští, toliko aby osoby tři v základu zanechány byly B] Povoleno k tomu na ten spůsob, jedno: aby byli ubezpečeni v tom od J. Mti cís., že ihned ten lid pasovský nazejtří z Malé Strany z oné strany vody, kudyž sem přijeli, odtáhne, druhé, aby ty tři vyslané vosoby ihned v Starém městě Pražském v základu zůstaly. A proti tomu jmenovali k základu na zámek tři osoby: z stavu panského pana Jana z Říčan, rytířského pana Adama Chobovského, [Chybně misto Chobotský, jak uvádí druhá redakce; něm. text má, Chebotský.] městského pana Kašpara Loselia, radního pána Starého města, catolica. Druhé žádati ráčí strany té luzy, aby z Prahy vybyta byla; o tom že již prvé nařízeno, dána odpověď, však ještě jednou že [je chybně v rk.] provoláno býti má; však zase, co se dotýče lidu zemského, jehož den ode dne přibejvá, tomu aby do Prahy jeti a jíti neměli, an se jich tu samých dotejče a k defensí svoláni mandátem etc. J. Mti cís. sou, toho jim zbráněno býti nemůže. Co se bran dotejče, toho že již při předešlé odpovědi zůstávají, proč se státi nemůže. [Následuje odkazovací znaménko, avšak in margine nedoplněno nic.] Kdež J. Mti cís. toho odkládati ráčí, že by ihned střelbu odvésti poručiti [poručiti v rk.] dáti ráčil, kdyby od stavův ochranou a poslušenstvím, též mezi stavy a lidem pasovským důvěrností opatřen a ujištěn býti ráčil, [In margine a. in.: kdo tím vinen?] dáno za odpověd: jakož sou vždycky věrní a poslušní a upřímně, což všemu světu vědomé jest, při J. Mti. cís. stáli a nikdá toho jinak při nich shledati neráčil a toho, co dnes tejden rytířsky a zmužile i s vylitím krve, chráně krále a pána svého, též slavného města Pražského královského, skutečně dokázali, takovou se ochranou i na časy budoucí, byla-li by toho potřeba, J. Mti cís. se zakazují a věrní, poslušní, jako i vždycky prve zůstávali, [zůstati] chtí a mimo to jinšího opatření nevědí, jak by učiniti měli, v čemž že J. Mt. cís. [je] laskavě a milostivě přijíti ráčí, za to žádají. Co se pak lidu pasovského dotejče, jaké by důvěrnosti k nim [býti měli], nad tu (že je od osob svých, neškodíce jim, odtud propustiti chtí) nevědí, a tak s tou kondicí, pokudž by se jim k tomu buď braním lidem statků jejich neb pálením a jakýmkoliv spůsobem příčina nedala, žádajíc, aby pan z Felsu (nebo sám byl pro odpověd přijel) J. Mti cís. to za odpověd dal a aby je omluvná jmíti ráčil.
Týž den přijeli komisaři jiní na rathauz novoměstský k večerou, totižto pan purgkrabí nejvyšší, [Adam ze Šternberka.] pan Vilím Slavata, pan písař nejvyšší [Jan z Klenového a z Janovic.] pan z Donína, president komory české z Sleska, vnově dosazený katholikus, [Abraham purkrabí z Donina; byl ze slezské větve purkrabí z Donína a byl majitelem slezského Wartenberku; presidentem komory byl od ledna 1611.] hejtman staroměstský, [Patrně zde jde o Heřmana Černína z Chudenic; slova,pan hejtman Černín patří asi k slovům.hejtman staroměstský, je to jen opakováno, aby byl patrný rozdíl mezi oběma Černíny. V druhé redakci je to také tak a text německý má rovněž:,der Altstetter haubtman, herr von Fels, herr haubtman Tschernin und herr Di-wisch Tschernin. O Heřmanovi Černínovi víme, že byl 1616 hejtmanem staroměstským (Pekař, Kost 1, 126), Diviš Černín r. 1612 byl hejtmanem malostranským; srovn. též č. 163.] pan z Felzu, pan hejtman Černín a pan Diviš Černín, nařízení komisaři k mustrunku, a oznámili, že J. Mt. cís. po učiněné povinnosti od lidu verbovaného lid pasovský ve čtyřech dnech rozpustiti chtíti ráčí; že žádný z lidu pasovského do měst Pražských jíti nemá, pročež pasy silnou vartou opatřiti chtíti ráčí; třetí, jak lid pasovský odtud odtáhne, aby také ihned lid náš spolu rozpuštěn byl; o tom že J. Mt. cís. pod hněvem a jtiemilostí poroučeti ráčí. Tu jest na rathauze veliký křik ode všech, vzláště lidu obecného slyšán byl, hůř nežli v sněmu přede dvěma léty, jménem na některý,
[.zejména osoby jmenujíce B.] že jsou neupřímní zrádci, křičíce. Tak ten večer všeho nechati museli a toliko k tomu, aby od dneška ve 4 dnech odtáhli, povoleno bylo, ostatek necháno do rána a páni komisaři obzvláštně, stojí-li v tom při stavích, ohlášení učinili; k tomu že páni radní ozvali se: chtí a lid obecní hrozným křikem křičeli, že živí i mrtví při stavích býti chtí etc. [Páni radní obec křičící, že živi i mrtvi všickni při stavích zůstati chtějí, pokojili B.]
Dne [Odtud až po datum psáno třetí rukou na zvláštním listu.] včerejšího, to jest 21. Febr., kraj Čáslavský velmi silně s jízdou i pěším lidem do Prahy s vyzdviženými praporci přijeli, všecko to jest hotovo na ten pasovský lid, samy ty traktací v cestě jsou.
V neděli večer přijel pan Labonský [Správně Labounský z Labouně; druhá redakce a něm. text mají:.Labaunský.] do Prahy pozdě k své čeládce s pacholkem a pacholek chtěje před hospodou vystřeliti, uhodil pána kulkou skrze hlavu, až mu mozek vyskočil; vyzdvihl dobře ručnici, praví. Avšak ještě zajisté nevím, že pan Zdeněk z Kolovrat, hejtman kraje Boleslavského, kterýž lid, aby ku Praze netáhl, zdržoval, od někoho postřelen a zabit. Jeden pán z PJčan také zabit od sedláků z Prahy jeda. Na Malé Straně ti škůdcové přece zle hospodaří, žerou dobrá vína, než profantů k jídlu málo mají, ukrádají se, znamenitá veliká zboží při sobě majíc, a na všecky strany sedláci jim na službu hledí. O tom sem také slyšel, že okolo Dobříše velké množství jich pomordovaných leží a trvám, co jich ku pomoci od Tábora anebo Budějovic jde, žádný sem se nedostává.
Strany arciknížete Leopolda, jak jste spraveni, že by J. Mt. cís. jej za krále nám dáti chtěl, daleko již přišlo; ač, aby to J. Mt. učiniti chtěl, nesmejšlím, dobrý pán zlými radami zaveden.
Strany Bavor ani kurfiršta Saského nic u nás slyšeti. O králi Mathiášovi a jeho mnoho lidu slyšeti, ale nic není, aniž by dobře bylo, aby přijeti a zemi z druhé strany lidem plundrovati měl. S ten lid máme moci v Praze bez jiné pomoci dosti; kdyby jen na ně chtěli pustiti, nebo pro samu nepravost a bez příčiny sem tažení pán Bůh je setře; nic jistého nevíme, co jich z obou stran zhynulo, ale od nejvyšších na jejich straně a nejlepší jádro mnoho jich padlo, nebo o tom Prantlovi, rytmistru, kterýž vzat jsa, na rathauze staroměstském sedí, praví, že jest tak skrvavilá šelma a nic napřed Rameovi nedá. Měl pak povolení, aby se dvěma kornety lidu, kterej sobě naschvál vybral, přes most do Starého města se dal, jeden kornet na mostě vzalo dělo a s druhým vskoče vzat a všickni tovaryši jeho zbiti, fendrych pak jeden sem i tam strhl praporec a jej schoval, však sa vehnán na Vyšehrad, dolů do vody s koněm skočil a zahynul, a o mnoho osobách, lidech velmi zmužilých, že zahynuli, praví. Z našich žádného rytířstva, ani jaké přední a vzácné osoby nezahynulo, nebo by o tom dávno slyšeti bylo. Pan komorník nejvyšší i jiní páni ouředníci sou živí a přece na zámku zůstávají a s lidem naším při koruně. Také pan hrabě z Turnu tam zůstává a se hojí, Pán Bůh rač dáti, aby tím prodléváním obyčejem jim zvyklým nepřátelé zámku se nezmocnili a tudy dobří páni tam zůstávající v nějaké pokušení nepřišli. [Zde třetí písař opsal nějakou starší zprávu, psanou ještě před kapitulaci posádky stavovské na hradě 16. února a mechanicky ji připojil k zprávám mladším.]
Arcikníže Leopold předce v zámku, ano i pan kanclíř zůstávati ráčí, avšak arcikníže na Malou Stranu předce jezdí a, jak se správa činí, že svobodně lid z Malé Strany na zámek a z Malé Strany zas nahoru jde (sic).
Dává jse zpráva a jistí, že klášter pod Mělníkem, též klášter pod Doxany jest vydrán; též za jistou věc jest, že sedlecký opat u Hory jest zabit, však klášter není žebrán. Pan Jiřík Homut, pan hejtman kraje Bechynského, opět tužebně, žalostivě a naříkavě psaní učinil pánům stavům, rady i pomoci žádaje, žaluje na opuštění jich [od] J. Mti cís. i stavův. Že pak do krajův našich nic psáno není, naschvál se to stalo, nebo páni věděli, že doma ne-přátely majíc, netřeba jinde na ně jezditi. Již zde máme pro ně síly dosti, a tak vidouc, k čemu se schyluje, k tomu se přičiňte, aby Vám škozeno nebylo, ani tak znamenité v království tomto i jinde nabyté zboží Vám z země vyneseno nebylo. Nyní opět té chvíle tři přes vodu Pasovské z ručnice naši srazili a každého dne na sebe docházejí. Jistí to, že ani čtyř tisíc již toho lidu pasovského není, vždycky se ukrádají a při tom mordováni jsou; jest jim již Malá Strana velmi dušná. Tím obšírněji sem Vám napsal, přehlídši všecky paměti, kteréž jsem, přítomen jsa na rathauze, spisoval.
Když pán Bůh vyplení nepřátely naše, přičiňte se s jinými sem přijeti a nápomocni býti, aby aspoň již jednou na dobrou stranu k zachování při reputací a důstojenství pána našeho přijíti mohlo, nebo ten dobrý pán zlými radami jako lodi vlnami sem i tam jest zmítán.
Actum v středu po neděli Postní první v 22 hodinu léta 1611 etc.
P. S. [Postscriptum na zvláštním listě psáno čtvrtou rukou.] Včera velmi mnoho pánův a rytířstva do Prahy z krajův s lidmi svými se Sjelo a sšedše se dnes na rathauz, tu jim bylo všecko předkládáno, co jest mezi nimi a J. Mti cís. v tom čase přišlo, k čemu přivolí a k čemu ne, žádajíc jich za oznámení, snášejí-li se v tom s nimi. Tu vzavši potaz, ty všecky věci uvažovali a těm pánům tu prve zůstávajícím veliké poděkování z té práce učinili, připovídajíc živi i mrtvi při nich býti a šlépějí svých předkův následovati. Schválivši jim to a, že jim překaziti nechtějí, slibovali, tolikéž že sou sobě ku paměti přivedli, že jest povinen J. Mt. cís. pomáhati stavům nepřátely, když by udělali do země vpád, pomáhati ven puditi. Protož, aby k J. Mti cís. posláno bylo, aby toho lidu, nevytáhli-li by ve čtyřech dnech z měst Pražských, anebo že by jim pobraných věcí tu nenechali, ven puditi pomáhat [ráčil]. Brána ani fortna že nikoliv otevřena býti nemůže, nad to lid verbovaný že rozpuštěn býti nemá, pokudž v zemi Pasovští, s nimi pak
žádného srozumění, nad to nějakého tovaryšení v ničemž že míti nechtějí. S tím jest nahoru, posláno a při tom doloženo, že žádají, aby J. Mt. cís. té lásky, kterouž se vždycky stavům zakazovati ráčí, od nich neodjímal a ty děla pryč odvésti i ty šance zdělané rozkopati poručiti, též comisaře k mustrunku, kterýž ještě dnes držán býti má, aby vyslati ráčil. A to u velikém počtu stavův se stalo, jako při velikém sněme.