|
252. |
Ve Vídni, 27. února 1611. |
Král Matyáš vyslancům císaře Rudolfa, vévodovi Jindřichovi Juliovi Brunšvickému a hraběti Janu Jiřímu z Hohenzolleru: proč jim hned nedal odpověd, mají v dobré paměti; císaři nedal k roztržce příčinu, svá psaní a své jednáni omlouvá vpádem pasovského vojska do Rakous; sám smlouvě dostál a na její porušeni naříkal císaři i knížatům v říši; z rad císařových rádců již v době pražského konventu je viděti, že císař chtěl učiniti násilný převrat; také země Matyášovy dal pobuřovati. Před rokem jeden ze správců císařova vojska králi Matyáši nabízel, aby císař v dorozuměni s králem Rakušanům, Moravanům a Uhrům vzal svobody, ale král tu radu zavrhl a rádce ten je nyní vůdcem toho vojska. [Tím je asi míněn Leopold.] Při smlouvě s králem Matyášem císař to nemyslel upřímně s článkem o rozpuštěni vojska a nyní jeho vyslanci marně se snaží králi namluviti, jako by rozpuštěni to ve smlouvě nebylo patrné vysloveno. Na psaní královo z 29. prosince [Viz Hammer-Purgstall, Khlesľs Leben II, srovn. též č. 10 pozn. 1.] nejen že císař dlouho neodpovídal, nýbrž ani neučinil kroků proti zádavám pasovského vojska. Král tvrzeni in
strukce poslů široce vyvrací a obšírně vykládá, jak císař smlouvu porušil nerozpuštěním vojska a vpádem do Rakous, napřed neohlášeným, jak již od začátku měl s vojskem pasovským nepřátelské úmysly proti zemím královým a jak dosud nepřestávají pletichy na dvoře císařském proti králi. Podle zněni smlouvy má nyní král právo dovolávati se pomoci obyvatel království Českého proti jejím rušitelům. Aby dal poslední důkaz své snahy po míru, přijímá král císařské podáni za těchto podmínek: 1. Pasovské vojsko má býti hned rozpuštěno. 2. Správcové toho vojska mají býti na hrdle potrestáni. 3. Císař má zaplatiti škody vojskem učiněné králi a jeho zemím. 4. Protože je Matyáš čekancem království Českého, nemá císař, když jemu nechtěl přenechati správu země, ani nikomu jinému [Tím je miněn Leopold.] vládu svěřovati. 5. I jiné články smlouvy uzavřené mezi Rudolfem a Matyášem [Smlouvy podepsané 10. a 30. záři 1610; srovn. pozn. 2 u č. 10.] máji se zachovávati. Budou-li články ty hned vyplněny, rozpustí i Matyáš své vojsko, pakli ne, bude král, práva svého dáleji podle uznalé potřeby hájiti. Incipit: Jeho Mt. král Uherský. Datum: V městě Vídni 29 (sic) Februarii. [Německý text má datum: ťWien den sibenundzwaintzigisten FebruariiŤ v tisku i v rukopise. Datum českého textu je zřejmá chyba, rok 1611 ani 29. února neměl.]
Český text vydán v Akta a kopie 1. c, německý text vgedruckte Kopeien 1. c. Jol. 5-19. Rukopis německého textu je v archivu ministerstva vnitra ve Vídni: I A 1 K a 2989. Český text zkráceně vydal Skála, Historie česká 1, Německý text je originální, český je překlad. Srovn. s touto hlavní odpovědi prohlášeni Matyášovo pod č. 245.