Zúňiga králi Španělskému: Psal 19. února o situaci v Praze, [Víz č. 174.] od té doby se vyjednávalo mezi císařem a stavy, kteří jednáni přerušili a jimž denně docházejí posily; čeká se 8000 vojska krále Matyáše a za nim on sám se zbytkem; vytáhl, jak se oznamuje, 4. března. Král Matyáš psal stavům, že přichází, aby je osvobodil od vojska pasovského. Císař prvé dny po příchodu arciknížete [Leopolda] se tvářil vesele (,se mostrava alegre), ač vždy popíral, že příchod vojska by byl z jeho rozkazu, a od několika dni se velmi namáhá, aby vojsko odešlo a bylo vyplaceno. Císař se odhodlal srovnati se s Čechy, doufaje, že mu pomohou zadržeti Matyáše a zůstanou pod jeho vládou; také vojsko pokládá za výhodné odejiti včas do Budějovic, Tábora a Krumlova; Leopold se odhodlal jiti s nim a jest prý v zoufalství (Gesta en terrible desperacion) a říká, že se stane kapucínem a dostává radu, aby odešel do Francie. Zúňiga ho od toho odrazoval a dodával mu útěchy prostřednictvím Miraballa. Jedna ze stížnosti Leopoldových Zúňigovi týkala se Václava Vchynského. Vchynský totiž přišel pěšky z boje na náměstí po vpádu Pasovských k domu Zůňigovu, za nim přijeli jeho čtyři koně, a Vchynský vyžádal si ještě jednoho pro svého služebníka a se všemi se dostal přes řeku na Staré město. Leopolda velmi tíží, že Zúňiga mu dal koně, ale předně Čechové nebyli prohlášeni za rebelly a za druhé, jako přešel s pěti koni, mohl přejiti také se čtyřmi, a Zúňiga mu jen s okna veřejně vyslovil politováni a vyslechl jeho hlasité stížnosti (,sus quejas que dezia a gritos) a ačkoli mu ničím neschvaloval jeho odchod, přece se mu zdálo, že je dobře, aby tam byl, protože byla obava, že Čechové nejen se odtrhnou od císaře, ale také nepřijmou krále Matyáše, a Vchynský, jsa velmi oblíben u lidu, by je mohl stáhnouti na stranu královu (,me paregio que estaria bien alla, para que ya que se arrojasen, este los guiase a la parte del rey) [Gindely, Rudolf II., 11, st. 211-212 uvádí chybně, že tato rozmluva je obsažena v listu Zùňigovè z 19. února misto v tomto listu ze 7. března. Srovn., co uvádí Gindely tamže v poznámce na o relaci Vischerově do Bruselu, podle které prý Zúňiga Vchynského přímo vyzval, aby šel na Staré město. Co o tom praví Zúňiga sám, je ovšem pro nás rozhodující.] Leopold je mladý, má mnohé dobré stránky, ale byl sveden svými pochlebníky a nebylo by dobře, aby upadl v královu nemilost. Čeští stavové napsali Zúňigovi list [Viz č. 209 z 23. února.] s omluvou v záležitosti řeholníků u P. Marie Sněžné a poslali tři vyslance s nabídkou potrestáni vinniků, načež jim odpověděl [Viz č. 217 z 24. února.] a ujistil je nespokojenosti krále Španělského s pasovským vpádem a přáním, aby byl mír (,embiaron aquitres diputados a iníormarme, offreziendo de hazer exemplár castigo y yo les respondi, haziendo apretada instancia por la demonstrátoři y por otra parte asigurandolos del descontento que VM^tad reciviria de la entrada desta gente de guerra en està ciudad y del desseo que V. M^tad tenia de la paz y tranquilidad deste reyno, teniendola por muy conveniente para el servigio del emperador y de toda la casa de Austria). Zůňiga navštívil Leopolda, který byl velmi zaražen, a dodával mu mysli, ujišťuje ho milosti Španělského krále, třeba neschvaloval pasovský podnik; Leopold mu vypravoval o příchodu Matyášova vojska a o zajeti Tengnaglově, o jehož neschopnosti Zúňiga již několikrát psal. Dnes ráno přišel k němu Barvitíus se vzkazem od císaře, aby se s nunciem a Leopoldem vydali naproti králi Matyášovi, Pravili mu, že se o tom poradí, a brzy nato přišel Leopold a žádal o totéž. Odpověděli mu všeobecně (,en terminos generales) a poslali pak Zúňigova sekretáře Jaquesa Bruneau, aby sdělil Barvitiovi za oba, že půjdou velmi rádi naproti králi, ale že nepokládají za prospěšně pro císaře a arciknížete, aby se vypravili s ním společně, nýbrž o něco dříve za příčinou srovnáni protiv. Posílá zároveň opis psaní Mediciho, který je na Starém městě a ví více o vojsku Matyášově. Incipit:,A los 19 del passado. Datum: ťPraga a 7 de marzo 1611.

Podle orig. v státním archivu v Simancasu: Fasc. 2496, f. 270 vydal Chroust v Briefe und Akten IX, č. 88.