433. |
V Plzni, 17. března 1611. |
Plzeňští nejvyšším úředníkům a soudcům zemským: byl k nim vypraven hejtman Šlif, aby najal 300 mužů a položil se s nimi v Plzni; cizí vojsko a lid krajský se v městě usazuje a obyvatelům vyhrožuje; prosí, aby cizí lid, který by se i správy města mohl zmocniti, nezůstával ve městě a aby krajský lid byl ubytován po okolí, poněvadž by ve městě vypukl hlad.
Kopiář listů posilacich z let 1610-1611 v archivu města Plzně: rk. č. 45, fol. 38-38. Nejvyšším pánům ouředníkům a soudcům zemským král. Českého.
S. Milostiví páni, na V. Mt. poníženě vznášíme, že jest nějaký Antonín Šlif, hejtman, k nám do města Plzně s patentem pod jménem V. Mti prošlým, [Viz č. 309 ze 6. března.] aby tři sta knechtův verbujíc, s nimi se v městě položil, z měst Pražských vypraven; i poněvadž takový praporec knechtův vedle příležícího přípisu téhož patentu za samou toliko příčinou lidu pasovského, kterýž již z měst Pražských se hnul a zase do měst Českých Budějovic, tam své záplaty, jakž spraveni jsme, očekávati majíce, obrátil, najímán a tu u nás v městě Plzni lozýrován býti má, jakož pak již se to vojsko [a to všecko v rk.] cizí po domích na velikou obtížnost chudých sousedův našich, mimo lid krajský jízdný i pěší, tu v městě a předměstí zůstávající, lozýruje a ten těžký a hrozný pohrůžky městu našemu a všem obyvatelům činí, odkudž jest se žalostných a nešťastných nastávajících příhod (čehož milostivý pán Bůh ostříhati rač) obávati.
Pročež se k V. Mti, jakožto k našim milostivým pánům patronům a ochráncům, [v] ponížené důvěrnosti utíkajíce, ve vší nejhlubší pokoře žádáme, že nás toho lidu a správci jich cizí, kterýž vartu a lid náš domácí pod správou svou míti chce, ano strach jest, aby i o správu města nás mocně nepřipravil, abychom pod mocí jeho proti sněmovnímu snesení nezůstávali, svobodné učiniti, ano i o tom lidu krajským, aby do jiných měst a městeček okolních roz-kvartýrován byl, při paních hejtmaních krajských milostivě naříditi ráčíte; nebo sice, jestli takový lid pospolu dlouho tu při samém jednom městě Plzni ležeti bude, nemůže, nežli veliká drahota, ubohých sousedův a poddaných našich soužení a záhuba a naposledy i hlad pro velikou roku předešlého neúrodu a též předešle od lidu vojenského, na grunty naše položeného, všech věcí vyhubení, následovati, an již mnozí z týchž spolusousedův a poddaných našich i s dětmi svými žebrati a z kusu chleba prositi musí. Té jsme k V. Mti ponížené naděje, že na nás svou milostivou pamět míti a nám v té příčině potěšitedlné rady a pomoci uděliti ráčíte, na jiným nejsouce, jediné vždycky milostivou V. Mti vůli ochotně naplňovati a ji následovati.
Datum ve čtvrtek post Laetare léta 1611.