Zúňiga králi Španělskému: Podává zprávu o své cestě do Jihlavy naproti králi Matyášovi, kam dorazil 19. března, o setkám s vévodou Brunšvickým a svém slyšeni 20. března ráno u krále Matyáše, jehož již nemohl příměti k posečkáni a který ještě téhož dne dorazil na noc do Německého Brodu. Následujícího jitra Zúňiga se svolením královým pospíšil na zpáteční cestu a potkal [Adama ml. z Valdštejna], který mu dal list Mollariův se sdělením o pozváni králově k císaři, na něž král s poděkováním odpověděl. Zúňiga v Praze pravil Mollartovi, že u krále nalezl mnoho dobré vůle k císaři, avšak odhodláni neodtrhnouti se od Čechů. Král byl po všechny tyto dny trápen dnou, Zúňiga však jej nalezl v dobré náladě a bez obtíži v chůzi a kladl mu na srdce, aby s císařem jednal s uctivosti a aby Čechům ukázal ve věcech náboženských i ostatních pevnost a vyhověl jim ve věcech spravedlivých a rozumných; pravil mu, aby důvěřoval přízni a plné podpoře krále Španělského. Zúňiga nabyl o králi a jeho schopnostech lepšího mínění, než jaké měl; u Khlesla, který je pokládán za velmi neupřímného, pozoroval velkou schopnost a výmluvnost, u pana z Meggau velkou dobrotu a uhlazenost. S Popelem [Lobkovicem, Ladislavem], bratrem kancléřovým nemluvil; je zaměstnán expedici českých záležitosti. Vrchní velitel vojska [Herberstein] a jeho náměstek [Hodický] jsou kacíři, mezi plukovníky většina je katolíků; vojsko o 6000 pěších a 1500 jízdy je placeno hlavně ze zemi rakouských a z Moravy, něco málo platí král a není tedy při rozhodováni nezávislý. Češi děkovali králi za jeho příchod; jedná se o nový sněm, aby korunovali Matyáše aneb mu odevzdali vládu, protože tento sjezd byl jen svolán, aby jednal o obraně země; císař je v moci králově a Čechů a není naděje, že by se mu mohlo pomoci. Zúňiga se stará, aby i stoupenci Leopoldovi byli přijati na milost, a králi kladl na srdce, že se sluší je zachrániti, třeba že přílišnou horlivosti náboženskou uvrhli mnoho katolíků v pouta politováni hodná; opravdu ani ďábel nemohl vy nalézti věc zhoubnější než byl pasovský vpád a ač se zdá, že se královým příchodem zjedná náprava, přece je velmi znepokojující, že byl povolán kacíři, že příchod jeho je velkou potupou bratrovou, že dnes ani jeden ani druhý v tomto království nemá moci a že, až král dosedne, nebude tak neobmezený a nebude míti příslušné vážnosti. Češi naléhají na krále, aby své vojsko spojil s jejich vojskem a poslal proti Leopoldovi; dalo by to 3000 koní a 9000 pěších. Zúňiga se stará o posláni Antonína Miraballa k arciknížeti Leopoldovi. Incipit: ,A 12 deste. Datum: ,De Praga 28 de marzo 1611. [V jiné depeši z téhož dne, vydané Chroustem v Briefe u. Akten IX., st. 286 - 287, č. 116, oznamuje Zúňiga, ze král Matyáš přišel, aby dosáhl nejen koruny české, nýbrž i koruny římské, zmiňuje se o příchodu vyslanců kurfirsta Braniborského a Saského a podává výklad o záležitostech říšských a o nutnosti podporovati kandidaturu Matyášovu v říši. - Týž den oznamoval Zúňiga, že král Matyáš se rozhodl pojmouti za manželku arcikněžnu Annu, dceru Ferdinanda Tyrolského; viz Briefe u. Akten IX., st. 287, pozn. 2.]

Orig. ve státním archivu v Simancasu: Fase. 2497, fol. 220; vyd. Chroust v Brieje u. Akten IX., st. 287 - 290, č. 117.