Kurfirst Braniborský kurfirstu Saskému: Na jeho výzvu, aby vypravil někoho do Prahy [Srovn. č. 112 ze dne 18. dubna a Briefe u. Akten IX., st. 420, pozn. 2.], už chtěl šíře odpověděti, když přišlo nové psaní kurfirstovo ze dne 26. dubna [Viz Briefe u. Akten IX., st. 420, pozn. 3.]; uvádí řadu pochybností; není si jist, zda takové prostředkování by bylo vhod druhé straně [T. j. králi Matyášovi a českým stavům.], která je v Praze nepoměrně mocnější než císař sám a zda by odtud se kurfirstovi nestala nějaká urážka ("despect"), vždyť vévodovi Brunšvickému bylo českými stavy "zimlich hart zugesprochen", když se při věci osvědčil "etwas aiferig"; "und wer wil sagen, wie es noch ablaufen möchte, do einsmals der böhaimbische pofel etwas recht erhitzt werden solte"; dále vytýká vévodovi Brunšvickému, že neodpovídal na jeho listy, projevuje nedůvěru v stálost smíru s císařem atd., ale konečně přece slibuje, že vyhoví přání kurfirsta Saského, dostane-li se mu zajištění, že smír nebude císařem odmítnut a že bude trvalý. Incipit: "Wir sind eben". Datum: "In aller eil in unserm hofelager zu Colin an der Spreu am 21. Aprilis 1611".

Orig. v státním archivu v Drážďanech: Passauischer Akten II. Buch 9167, fol. 319 - 324. Výtah v Briefe u. Akten IX, st. 420 - 423, L 174.