Třetí článek zní: Komisi se ukládá, by do čtrnácti dnů podala zprávu.

Zu diesem Antrage haben sich in formaler Hinsicht zum Worte gemeldet die Herren Abg.

Dr. Kaizl und p. Opitz.

Žádali za slovo ve formálním ohledu páni poslanci Dr. Kaizl a P. Opitz.

Poslanec Dr. Kaizl: Slavný sněme! Nebýti řeči, kterou jsme se strany německé právě slyšeli, byl bych několika málo slovy se obmezil na opětné vytknutí stanoviska, které my v této otázce zaujímáme; protože však se strany pana řečníka přede mnou uvedeny byly do debaty jiné předměty a protože, jakkoli tonem a kadencí velmi mírně o předmětech těch promluvil, přece však mnohé velmi důrazné a, řeknu hned, nespravedlivé výtky proti nám a celým našim národním snahám přednesl, jsem nucen obšírnějšími slovy na to reagovati a to a ono opraviti, konečně i celkové naše pojímání záležitostí, jichžto tento předmět, který právě projednáváme, jest jen malou částí, zde podati.

Vám, pánové se strany německé, jest velmi snadno otázkou touto, kterou dnes ne poprvé zde ve sněmu uvádíte na přetřes, zjednati si jakousi sympatii, a přiznám hned, že jest to pro Vás politicky a takticky velmi vhodně volený návrh, kterým chodíte po světě, po svých voličích a krajinách a rozšiřujete mínění, že Vám se zde ve sněmovně křivdí a že ti, kteří křivdu páší, jsou národní odpůrcové Vaši, nesnášenliví Čechové. A když někdo nezasvěcený se podívá na ten návrh a slyší to teskné volání, jaké jsme před tím z úst pana řečníka přede mnou slyšeli, a když slyší, jak pravíte, že postavení Němců v tomto sněmu bez takového návrhu jest "auf die Dauer unhaltbar", nu, pánové, pak ten málo informovaný, spravedlivý a slušný člověk by skoro řekl, že máte pravdu, a že Vám činíme křivdu.

Tak, pánové, bývá často s věcmi, které se ze své souvislosti vytrhnou a postaví se isolovaně před zraky pozorovatele, tak bývá s věcmi, u kterých se zapomíná na celou předchozí historii a na okolnosti, které ji doprovázely.

Pánové, tak jest tomu i zde. Mně to připadá tak, jako bych slyšel, že nějakému člověku se vytýká ustavičně a nahlas, že jest skrblíkem a špinavcem, poněvadž 5 zl. na jistý účel nechce dáti; ale ten, kdo to vyčítá, neříká a smlčuje, že již 100 zl. na ten samý účel dostal.

Tak stojíme s nynější otázkou. Při zřízení tak řečených volebních kurií - a já bych to výslovně podškrd, poněvadž p. řečník přede mnou několikrát mluvil o nacionálních kuriích - zřízení volebních kurií jest věcí, která nehodí se do celého rámce nynějších řádů, zejména v našem království Českém, jak zakládá se na zřízení z r. 1861.

Pánové, Vy zapomínáte ale při tom, že kurie nacionální, tyto volební kurie, mohou býti pro nás přijatelný jen za podmínek, kterými také křivdy, větší křivdy a větší bezpráví, které se nám tímto zřízením zemským dějí, budou odstraněny.

Vy si naříkáte, že podobná, abych tak řekl, nahodilá, shoda vývoje vedla k tomu, že v městské kurii nemáte více majoritu, Že tudíž nemáte samostatného zastoupení v zemských ústavech a v zemském výboru.

To je pravda! Ale že to celé zřízení zemské, které v tomto jediném punktu náhodou obrátilo se proti Vám, že ten celý řád veřejného života v království českém čelí proti nám, že ten byl zřízen ad hoc, abychom my byli v nepříznivé posici (tak jest), že pánové, náš jazyk a národnost v celém živote veřejném nemá toho postavení, které po právu přirozeném i historickém jim náleží, že volební řád je dělán tak, abychom co možná nejméně v tomto slavném sněmu k platnosti se dostali, na to všecko zapomínáte, na to svou pozornost neobracíte!

To jest těch 100 zl., o kterých jsem dříve byl mluvil. Tu maličkost, kde Vy jste právně a ne ani věcně, jak ustavičně nám historie dokazuje, zkráceni, to Vy vytýkáte a žalujete na nás, že my jsme to, kteří činíme Vám bezpráví.

Tak se musíme na věc dívati a nesmíte nám bráti za zlé a diviti se tomu, že my hlásáme ustavičně: Ano v kompleksu celé té záležitosti, celého toho řádu veřejného, jehož jedním článkem jest ta věc, kterou nám zde navrhujete, v tomto komplexu my s Vámi jednáme, v tom komplexu jsme ochotní s Vámi se dohodnouti jsme ochotni uznati, že, kdyby se bezpráví na nás páchané odčinilo, bylo by s naší strany nespravedlivé, abychom stav, který nyní existuje, proti Vám na dále zachovávali.

Ale, pánové, bez toho, promiňte nám nelze nám tak učiniti; my nejen tak učiniti nemůžeme, my tak ani učiniti nesmíme, (Souhlas) abychom neuvalili na se výčitku, že jsme lehkomyslně zadávali práva českého lidu. (Výborně!)

Pánové, dovolte, abych několika poznámkami reagoval na některé námitky, které nám pan dr. Schlesinger byl přednesl.

On nám pořád zde uvádí, co prý vláda udělala, a co prý vláda činí.

Já, pánové, se nebudu pouštěti do zevrubného rozebírání toho, co vláda myslila anebo nemyslila tím svým prohlášením ze dne 26. ledna a já, - to se rozumí - také nebudu zkoušeti a vykládati, zdali to prohlášení, které Jeho Excellence pan místodržitel učinil dne 26. ledna, snad vyšlo z naší strannické kanceláře (Veselost) aneb zdali to prohlášení, které učinil dne 5. února, vyšlo z kanceláře, jejíž šéfem jest pan kollega Schlesinger (Veselost!)

Ale, pánové, k čemu to ustavičné dovolávaní se vlády, zejména když pan koliega Schlesinger nemohl než pověděti, že oni tím prohlašením a prohlašováním vlády ani o píď dále v té celé záležitosti se nedostali ku předu.

Pánové, my také jsme se nedostali ku předu tím prohlášením ze dne 26. ledna a jsme si v té příčině snad docela kvit a není třeba, abychom druh naproti druhu navzájem s nějakým prohlášením a postavením vlády zde argumentovali.

Ale pan dr. Schlesinger také pravil - a znovu to pravil, nebyla to novinka, co jsme zde slyšeli - že ten text vládního prohlášení ze dne 26. ledna jest, jakoby vycházel z naší terminologie politické.

Budiž mi dovoleno, když o této věci zase se mluví - já neměl ještě příležitosti o tom zde se prohlasiti - budiž mi dovoleno říci, že mně zdá se, že jedna z podstatných částí toho textu pochází z terminologie německo-liberální strany, a to jest to místo, kde se mluví o rovnocennosti.

To musím zde podotknouti a konstatovati, že rovnocennost jest Váš vynález, se kterým vy jste přišli proti našemu požadavku rovnoprávnosti.

Vy jste řekli: Ano, rovné právo, to není mechanické narovnání, to se musí uvážiti kulturní a morální váha a tu se musí míra, váha rovnocennosti zkoušeti a teprve, když ta jest konstatována, teprve může se rovnému právu dáti průchod. Já to konstatuji, poněvadž v rychlém sledu politických událostí se často ztrácí vědomí toho, odkud pochází jisté markantní a charakteristická rysy v celkovém vývoji, a tu budiž konstatováno, že to jest německý patent, ta rovnocennost, se kterýmž se zde setkáváme a jest to podivné, že právě tím podněcováním z naší strany vláda, i když, dejme tomu, by měla spravedlivý úmysl, nesmí se spokojovati s rovnoprávností, nýbrž musí vedle toho položiti rovnocennosť, aby naznačila to, co spravedlivě smýšlejícímu člověku sama spravedlnost a rovné právo co samozřejmé označuje.

Ale velectění pánové, ještě jiné poznámky mne vybízejí k tomu, abych reagoval na jeden odpor, který mně byl nápadným v řeči pana dra. Schlesingra.

On praví, že teď se sdělávají praemisse proto, aby se ten návrh, který pan kolega Schlesinger a jeho soudruhové zde nám činí, mohl s naší strany přijmouti. On říká, vláda už tak ty své piony na politické šachovnici rozestavuje.

Mluví se o spravedlivém volebním řádu, mluví se též - a zde se také o tom mluvilo - o blízkém vydání nějakého jazykového nařízení, které prý rovnoprávnost a rovnocennost má zavésti.

Tu prý dostaneme se k tomu, Že budeme moci přijmouti jaksi ideu návrhu pana kolegy Schlesingra.

To jest tedy jedno tvrzení pak ale přichází druhé tvrzení a říká se, že oni, Němci, se dostali s tímto návrhem "auf einen todten Punkt" - k mrtvému bodu, a že nyní již zase není nejmenší vyhlídky pro to, aby se návrh ten realisoval. Já se ptám pana poslance dra. Schlesingra, co jest pravda?

Jsou tu šance, jest tu možný vývoj, aby návrh se mohl přijmouti anebo není tomu tak? A tu jsou, pánové, opravdu na mrtvém bodu.

Jsme-li opravdu za mrtvém bodu, pak se mě zdá, že celá argumentace, kterou on vůči prohlášení vládnímu z. d. 26. ledna 1897 učinil, že všechny jeho domněnky, že se to ono má státi, a že se má - a to jsem včera, tuším, četl v čelném vídeňském žurnále, vykrojovat něco z německého masa, že se má na účet Němců něco prováděti, jest nesprávna.

Dále bylo pověděno - a na to dovolte ještě abych ukázal naposled - že parita obou kmenů v tomto království se má porušiti a přesunouti.

Nu, pánové, když Vy mluvíte o paritě, pak jsme zase na velmi kluzkém a dvojsmyslném terminu. Co jest to ta parita? Jest to rovné právo obou národů, obou jejich jazyků a jejich národností.

To jest zajisté parita, pánové. Jestliže se my domáháme rovnoprávnosti jazykové, pak my a všichni ostatní za námi mají na mysli úplné rovné právo těch dvou jazyků, třeba že, pánové, nebyl matematicky rovný počet těch lidí a těch kmenů, které se k těm rozdílným jazykům v našem království hlásí.

Ale tu zajisté nebude žádné vyšetřování parity té třeba.

Ale, pánové, jiná věc jest, když jde o zavedení nějakého nového způsobu pro volby lidí, kteří mají míti účastenství a vliv na rozmanité obory veřejné správy, jako jest ku př. zemský výbor, jako jest ku příkladu zemská banka atd. atd.

Pánové, tu mluviti o matematické paritě by přece znamenalo stavěti konstituční princip přímo na hlavu; to by, pánové, znamenalo, že, jakkoliv jest obyvatelstva českého o tolik a tolik více v tomto království, že, jakkoliv territorium království českého jest o tolik a o tolik větší, že, jakkoliv ku př. v zemském výboru správních záležitostí z českých krajů a od českého obyvatelstva o tolik a tolik k rozhodnutí více přichází, pánové, přece na celou tu agendu zastupitelstvo německého lidu má ústavně míti rovný vliv jako zastupitelstvo českého lidu.

Zdali se to snáší se spravedlností, zdali to odpovídá idei spravedlnosti, my alespoň tomu nevěříme, my za to nemáme.

Vy jste mluvili o národních kuriích. Ano, ty národní kurie a jim dané veto ve věcech, které se týkají národnosti, jich jazyka a kultury, musí míti stejné právo a zejména musí míti jedna jako druhá právo veta, to vyplýva z té řečené rovnosti a rovného práva obou jazyků, kterého my se domáháme.

Ale, což zemský výbor, což zemská banka a hypoteční banka, atd., což ty mají ohledné předmětů svého jednání také rozhodovati o nacionálních otázkách?

Což, pánové, tu nejde o věci, ve kterých o tom se musí jednati, aby jistý názor, řekněme, socialní a politický, pronikl k platnosti, a kde my chceme, aby většina země také se svými názory věcnými - o nationální otázku, jak pravím, se nejedná - i v těchto institucích všude pronikla ku platnosti, a proto, pánové, znovu opakuji, že jest to changez passez, když s paritou argumentujete jednak tam, kde běží o vedle sebe postavení a o poměr obou jazykův a národností, a když na druhé straně argumentujete s ní tam, kde jde o počet a povolání zástupců do těch rozmanitých institucí, o jichž volbu zde se právě jedná. Do toho se zde pouštěti nebudu, abych zde Vám znovu vykládal, že naše státoprávní bažení jest daleko od toho, abychom chtěli nějakému trvalému pokoření německého kmene, který od staletí v naší vlasti bydlí. To nám ani nenapadá, a my Vám kolikráte podávali bílý list žádajíce, abyste Vy prostě vepsali tam své požadavky, ale abyste nechali to, co pro sebe napíšete také rovnou měrou pro nás platiti.

Rovněž nebudu reagovati na to, že, jak bylo řečeno, jednota a pevnost tohoto mocnářství byla by pochována, kdyby se zavedlo naše státní právo.

Tato jednota a pevnosť tohoto mocnářství rakouského trvala po staletí za nejplnějšího uznání tohoto státoprávního postavení našeho, a to, bohdá, s naší pomocí a k našemu prospěchu bude trvati, jakmile by to státoprávní postavení, kterého my se domáháme, bylo zavedeno. Jestliže kdy Němci mají pevnou záruku toho, že my nechceme a nesmíme jim křivditi a nechceme je do pokořujícího postavení přivésti, -když nám neuvěříte a nemáte té záruky v naší lásce ani v nějakých ethických "motivech - v té síle, kterou Vy sami máte, kterou máte zejména opírajíce se za hranice o tak mohutný národ, jako jest německý, v tom hledejte bezpečnou garancií naší umírněnosti a naší politické moudrosti.

Já však, pánové, ještě jedno slovo chci pronésti o návrhu, který se tu činí, samotném. Tady se říká, že mé se nahraditi jaksi ten dosavadní způsob sestrojení a rozčlenění sněmu a jeho výboru novými nationálními kuriemi.

Dnes to pan Dr. Schlesinger neuvedl, - naopak, on to zastřel - že ten nový princip, který se zde uvádí, uvádí se jen částečně, že ne veskrze kurie a volby atd. mají se prováděti a odlišovati podle momentu nacionálního, nýbrž, že se má býti obmezováno jenom na kurie městskou a venkovskou, kdežto před kurií velkostatkářskou má se býti zastaveno, a tím uvádí se nový princip, ale vedle starého principu interesového. My jsme ten princip interesový nevynalezli a my, jak známo, pro něj také nehorujeme. Ale reformu dělati tak, že se k tomu starému, nám nepřiznivému a nám nemilému, principu ještě připojí nový princip docela různý, a že se tak jakási podivná smíšenina z těch institucí udělá, to jest stanoviště, kterého my rovněž nemůžeme sdíleti.

Já bych výslovně ještě jedno uvedl, že nám ani vám dnes nejde o to, aby se nacionální kurie, tak, jak o nich byla řeč roku 1870. a 1881., tady zavedly; to nejsou nacionální kurie, co Vy chcete, a prosím, abyste také s důsledky nám nepřicházeli, které z nacionálních kurií nám zde ponejprv navrhovaných přicházejí.

Nacionální kurie znamenají vytčení jistých věcí, ve kterých národ od národa nemůže býti přehlasován v tomto sněmu.

Zde, pánové, nejde o vyloupnutí hlavních nacionálních záležitostí z toho komplexů věcí, které mohou býti majoritou odhlasovány, nýbrž zde se pouze jedná o ustanovení členů pro jisté instance a pro jisté sbory z tohoto sl. sněmu.

Já již jsem řekl, že otázka ta nám není, abych užil slova, které kdysi zde padlo z místa místodržitelského: "indiskutabel. " Vy nemůžete říkati, Že my Vám nechceme přicházeti vstříc, my chceme o této věci jednati, ale chceme o ní jednati jako o takové, jak jest, totiž jako o jednom článku v souvislosti se všemi ostatními záležitostmi, které nás tíží. Pak budeme jednati!

Pánové! Slova, kterých užil p. Dr. Schlesinger, ukazují na potřebu smíru mezi oběma národnostmi; pánové, slova ta u nás, buďte ubezpečeni, na neplodnou půdu dojista nepadají.

Jest-li je kdo mezi námi, pak jsme to především my, kterým záleží na pozvednuti a zvelebení moci a lesku tohoto království (Výborně!), kteří velice želí, že mezi národnostmi tuto zemi obývajicími tak dlouhé sváry a tak dlouhé nepřízní trvají, které oslabují a ochromují jeho politickou váhu, které oslabují a ochromují hospodářské záležitosti a prospěchy jeho.

Pánové, jest-li kdy jest na čase, abychom přemýšleli a opravdu pracovali pro smíření, jest to nyní. Jen že my litujeme toho, že pohříchu musíme největší překážku dohodnutí spatřovati na Vaší straně, a dovolte, abych to bez urážlivosti a bez zlého úmyslu pověděl, v tom jakémsi pychu, který Vás k tomu vede, že stůj co stůj pokládáte své německé území za jaksi pokálené, když v něm hlaholí ať z úředních, ať z neúředních míst jazyk český, že Vy ustavičně nám dáváte přece jen na jevo, že jazyk náš jest něco, co Vám není vítáno, co Vám není přímo snesitelno, a když spatřujete v praktickém životě potřebu jazyku našemu se naučiti - a musí ho každý znáti, kdo chce v této zemi ve veřejném životě pracovati - za jakési příkoří a urážku, která se Vám činí.

V těchto imponderabiliích jsou hlavní překážky dohodnutí, všecko ostatní by se nalezlo.

A Vy víte velmi dobře, že ku př. ohraničeni okresů podle národnosti a jazyka bylo článkem, který se již ve fundamentálkách nacházel, ale vždy za té premisse, a v tom osvětlení, že prve plné právo jazykové bude provedeno. Lituji, že v řěci, kterou jsme právě slyšeli, jakkoli byla hladka ve formě, málo těch imponderabilií a disposicí pro nějakou dohodu jsem pozoroval.

Pravil jsem již, že myslíme, jestli kdy, jest právě nyní třeba, aby společnosť, která obýva toto království, se aspoň v tomto jediném i tak důležitém kuse ujednotila. Kdo, pánové, teď, v dobách před volbami, má příležitosti choditi mezi lid anebo, jak se často říkavá, účastniti se agitace a kdo poslouchá, jaké hnutí a hlasy se dnes v lidu ozývají, ten pozoruje, že sociální otázka, a to především ta, kterou pěstí sociální demokracie, velmi mohutně buší na brány veřejné pozornosti a veřejné tribuny.

Myslím, že jest věcí každého vlastence, každého milovníka a přítele tohoto království, aby se přičinil, ač má-li již ta nová sociální trhlina přijíti do naší společnosti v tomto království a rozervat ji ve dvě polovice, aby alespoň uzavřela a ucelila se ta trhlina, která dosud pro jazykové a nacionalní spory v ní byla. (Tak jest!) My, pánové, budeme letos hlasovati proto, aby byl návrh, který s německé strany byl učiněn, přikázán výboru. My nechceme tím ani brati odvetu za postavení, které pani z druhé strany zaujali, (Výborně!) proti našemu státoprávnímu návrhu, zaujali v přímém odporu se svými krajany v markrabství moravskem, kteří tentokráte uznali za slušné a spravedlivé pro adresní návrh od našich krajanů tam podany hlasovati.

My, pánové, hlasujeme pro přikázání výboru, protože chceme Vám ukázati, že o otázkách, které Vy pokládáte za důležité a Vašemu citu, jak pravíte, blízké, diskussi se nikdy neuzavíráme.

Ale my, pánové, již napřed prohlašujeme, že ten návrh ojedinělý tak jak jest, přijati nemůžeme, leda, že byste Vy sami ex post s tim souhlasili, aby byl vzat do diskusse s celým tím souborem ostatních otázek, se kterými souvisí.

V tom, pánové, ovšem nemůžeme s Vámi souhlasiti, abychom uložili výboru neb komisi, která o záležitosti této má jednati, tak krátkou lhůtu 14denní jako Vy ji chcete míti uloženu.

Pánové, Vy pamatujete se přece sami, že jedna z těch vymoženosti, které Vám vláda přinesla v prohlášení, ze dne 26. ledna - a ta se prosím týká Vás jako nás - a ta nevyšla ovšem ani z Vaší ani z naší kanceláře volební, že jedna z těch vymožeností jest, že sněm nebude tentokráte uzavřen, nýbrž bude odročen. To jest dostatečná příčina k tomu, abychom návrh na ustanovení pevné lhůty 14denní nepřijali.

Já tedy tím končím a prohlašuji, že nejsme od toho jednati o věci, že věc ale nepřijímáme; že však svým hlasováním pro přikázaní výboru chceme okázati, že nejde nám o to, Vás briskovati, že chceme Vám přijíti vstříc, kde jedná se o věc, na kterou kladete tak velkou váhu (Výborně. Potlesk. )

Oberstlandmarschallstellvertreter Lippert: Der Herr Abg. Opitz hat das Wort in formaler Beziehung.

Abg. Opitz: Der Antrag des Herrn Abg. Dr. Schlesinger auf die Errichtung nationaler Curien in diesem Landtage ist von der deutschfortschrittlichen Partei eingebracht und von ihren Mitgliedern unterschrieben worden.

Ich halte mich für verpflichtet in meiner Stellung als Vertreter der christlich-socialen Richtung in Deutschbohmen überhaupt diesen Antrag auf das Wärmste zu unterstutzen (Bravo!), weil er eine Forderung der allerelementarsten Gerechtigkeit (Bravo!) für die Vertretung des deutschen Volkes in Böhmen in diesem Landtage enthält. Meine Herren, wenn die Deutschen in Böhmen sich auch differenciren in Bezug auf die politischen, auf die socialen und auf die wirthschastlichen Grundsätze und wenn Sie sich als ein culturell hochentwicheltes Volk auch dielen Luxus gönnen tönnen, so sind Sie doch vollständig einig in der Vertheidigung und Vertretung ihrer nationalen Existenzinteressen in diesem Lande (Bravo-Rufe. )

Ich constatire hier und halte das für meine Pflicht bei diesem Antrage und für die Zukunft, dass die Deutschen Böhmens dort, wo es sich um die Vertheidigung unserer nationalen Existenz handelt, trotz sonstiger politischer Parteiverschiedenheiten immer einig und Schulter an Schulter geschlossen vorgehen Werden.

Meine Herren! Kein Abgeordneter in diesem Landtage, welcher Partei er auch immer angehören mag, und auch keiner unserer Gegner wird es bestreiten können, dass es für uns, Vertreter des deutschböhmischen Volkes, eine unwürdige und eine beschämende Stellung in diesem Landtage ist, wenn wir weder in die Ausschüsse und Commissionen, noch auch in die LandesInstitute kraft unserer Abstimmung unsere Vertreter senden können, sondern, wenn wir für eine solche Vertretung ausschließlich angewiesen sind auf die Gnade des Großgrundbesitzes, wie es jetzt der Fall ist, auf eine Gnade, die mandelbar ist, die von heute auf morgen wechseln kann.

Es ist auch heute Wieder soviel von der "Gleichberechtigung" gesprochen worden, von der Gleichberechtigung der beiden Nationalitäten in diesem Lande. Hier bei dem in Rede stehenden hochwichtigen Gegenstande ist in der Praxis keine Gleichberechtigung da. Die Vertreter des deutschen Volkes in diesem Landtage haben gar keine Berechtigung, ihre Männer in die Commissionen und in die Landesinstitute zu bringen. Und die auch von der Regierung betonte "Gleichwerthigkeit" ? Die Praxis widerlegt sie für die Deutschen in diesem Landtage. Hier heißt es immer, in der Theorie, im Principe, sind wir gleichberechtigt und gleichwerthig; in der Praxis aber wird gegen uns die Majorität geltend gemacht. Das aber ist entscheidend. Dem gemäß gibt es für uns Deutsche diesbezüglich hier Weder Gleichberechtigung noch Gleichwerthigkeit.

Hoher Landtag! Es ist schon oft erklärt worden, man möge, um endlich in den nationalpolitischen Gegensätzen Frieden und Ausgleich zu erzielen, "von Volk zu Volk" unterhandeln. Nun, hier liegt ein solcher Antrag vor, wo die Vertreter des deutschen Volkes mit den Vertretern des čecho-slavischen Volkes mitsammen verhandeln, also wie von "Volk zu Volk" über eine Wichtige, grundlegende Ausgleichsfrage verhandeln sollen.

Da Wundert mich, dass Sie, von der čechischen Seite des Hauses, nicht mit beiden Händen zugreisen und den Augenblick nicht benützen wollen, um von Volk zu Volk über ein Grundrecht zu verhandeln, dass für uns Deutsche Böhmens gar nicht einmal Gegenstand eines Tausches sein kann, sondern eine Voraussetzung ist, dass Wir über die weiteren Gegensätze mit einander in Zukunft ehrenhast unterhandeln können.

Ich habe von Vertretern dieser Seite des Hauses gehört, dass man uns ein unbeschriebenes weißes Blatt Papier überreichen wolle, auf das die Deutschen Böhmens ihre Forderungen schreiben sollen, Forderungen der Gleichberechtigung, die dann ebenso für die andere Seite akzeptirt Würden und gelten sollen. Nun, hier haben wir eine solche Ausschreibung in dem Antrage dos Herrn Abg. Dr. Schlesinger. Ich bitte daher die nationalčechische Partei, denselben zu akceptiren.

Ich möchte aber bei dieser Gelegenheit das hohe Haus aus ein anderes Moment von ungeheuerer Bedeutung aufmerksam machen. Unter dem jetzigen Zustande, der im böhmischen Landtage thatsächlich herrscht und dessen Thätigkeit fast bis zur Ohnmacht verurtheilt, leidet die Wohlfahrt des Landes und beider Volksstämme desselben in unsäglicher Art.

Die Vertreter des deutschen Volkes und die Vertreter des čechoslavischen Volkes stehen sich hier im Landtage gegenüber wie zwei geschlossene Heerlager, die weder Ausgleich noch Frieden schließen Wollen, noch auch es Wagen, es auf den Entscheidungskampf endlich ankommen zu lassen. Das ist ein lähmender Zustand; darum herrscht hier eine drückende Atmosphäre, unter der alle übrige Thätigkeit in diesem Landtage schwer leidet.

Seit drei Wochen sitzen mir abermals hier beisammen und, wenn mir zurückolicken und uns fragen, was seitdem hier geleistet worden ist, so finden mir ungeheuer wenig. Mit Mühe und Noth ist dem Präsidium die Durchberathung und Erledigung der Vorlage über die directen Wahlen abgerungen worden.

Was sonst erreicht Worden ist, das ist fast nichts. Etwas Flickwerk, einige erste Anträge mit den langen Monologen, oft über Gegenstände, die eigentlich in den Reichsrath gehören nicht aber hierher; dazu einige wenig belang. reiche Berichte aus Commissionen oder Ausschüssen....

Oberstlandmarschallstellvertreter: Ich bitte den Herrn Redner, nicht zu weit von der formalen Behandlung des Antrages abzuschweisen. Ich constatire, dass es sich heute nur um die formale Behandlung handelt.