zemi, na kterou jsme tolik spoléhali, chce se řešiti tato akce způsobem zase jenom takovým, jako byla řešena nepřátelskými nám vídeňskými vládami, chce se řešit tak, že, kdyby tento nepatrný obnos k tomu účelu byl rozdělen, vydá snad několik krejcaru na jednoho poškozeného aolníka, (Výborně!) a tu věru, kdo myslí to upřímně s podobnými návrhy, měl by si to rozmysliti, když s akcí dotčenou positivních výsledků se chce dodělati a musí vzdáti se vší naděje na výsledek této akce, poněvadž takovýto způsob rozřešení této otázky byl by spíše horší, než lepší, neboť přivádí rolníka, který na pokraji záhuby se nachází, ještě v zoufalství, když dává se mu naděje, a pak skutečně poslední jiskra naděje se mu od kompetentních orgánů zase vezme, (Výborně!)

My jsme, podávajíce svůj návrh nikterak neměli tendencí agitačních na mysli, my jsme si představovali věc tu tak, že skutečně setká se s positivními výsledky, a ovšem neočekávali jsme snad od země úplného rozřešení celé věci ale přece žádali jsme více blahovolnosti a uznání, nežli ve zmíněném usnesení: ostatně, jak z našich resolučních návrhů viděti, ponechávali jsme vládě, která pak na tom základě měla budovati dále. Jak ve Vídni bude se poukazovati na to usnesení zemského sněmu, když na jiné účely dávají se ohromné tisíce a zde pro celou zem má se věnovati bagatela 30. 000 zl., to můžeme s bezpečností napřed vypočítati.

Mohlo by se namítnouti, že měli jsme se spokojiti všeobecnými návrhy p. kol. Formánka a Peschty s odůvodněním, které p. kol. Formánek ve sněmu v tomto ohledu přednesl.

Milerád vyznávám, že odůvodnění jeho bylo v každém ohledu správné a že skutečně líčiti ještě další důvody pro splnění našeho návrhu bylo by zbytečné, ale jeden moment jest, který nás nutí k tomu, že přece považujeme to za svou povinnost vůči rolnictvu západních a jižních Čech podati zvláštní návrh, který nikterak, jak bylo mylně pokládáno, nemá býti průlomem do toho všeobecného návrhu, nýbrž který má býti doplněním návrhu, a sice správným doplněním všeobecného návrhu.

Příčinou jest, že pan kolega Formánek, když odůvodňoval svůj návrh, poukazoval k těžkým pohromám, které letošního a loňského roku stihly ponejvíce jednotlivé okresy východních Čech.

Jsem dalek toho, abych popíral jakkoliv, že poměry ve východních Čechách jsou takové, že vyžadují odpomoci, a tvrdil, že nejsou tu podmínky pro poskytnutí státní a zemské pomoci, že tam není nouze.

Ale když bylo poukazováno k jednotlivostem a katastrofám, které postihly východní Čechy, myslím, že by právem se nám bylo vytýkalo, že jsme neučinili svou povinnost a stejně neobrátili pozornost slavného sněmu, a rozhodujících činitelů na smutné poměry našeho zemědělství na českém západě.

Abych zde líčil ten smutný stav našeho zemědělství, abych líčil úpadek jeho, abych líčil nutnosť nápravy, to prosím zajisté uznáte, že není zapotřebí.

Je to všeobecně známo, a kdybych líčil poměry ty dle holé pravdy, by se mně snad řeklo, že je líčím přes příliš černě.

Ale bude mi snad přece dovoleno panem náměstkem nejvyššího maršálka zemského, bych zde přečetl několik slov, která prostý rolník, obyčejný starosta obce Pertoltické, píše ve svém podání, ve kterém obrací se na sl. sněm o odpomoc pro tamnější, na pokraji záhuby a v největší bídě se nalézající okresy.

Pan náměstek nejvyššího maršálka zajisté svolí, bych z petice, která byla podána sl. sněmu, aspoň jeden nejpodstatnější odstavec přečetl.

Praví se tam: "V naší chudé hornaté krajině pošumavské povahy půdy, klimatické poměry jsou nad míru nepříznivé, tak že výnos naší chudičké půdy nestačí ani na živobytí a na daně.

Obyvatelstvo rolnické padá stále a stále do větší bídy, pozemky se více zadlužují, hledíme budoucnosti vstříc s velkými obavami.

K nízké ceně hospodářských plodin a dobytka, stále rostoucím vysokým platům, které zavinily úpadek obyvatelstva.

přistoupily ještě časté živelní pohromy, krupobití, povodně, sucha a v roce posledním veliká mokra v době sklizně zničily poslední naši úrodu, čímž dovršena je zkáza a my rolníci přivedeni jsme úplně na žebráckou hůl. "

Jsou to prostá slova, ale pravdivá, která zde mluví tento prostý rolník, starosta obce Pertotic, ale věru vším právem mohl bych je opakovati o všech obcích venkovských celého českého západu.

Každý spravedlivý a nestranný znalec poměrů musil by říci dle pravdy, že není ta malováno na černo, nýbrž že jest to pravý, nelíčený obraz rolnického stavu na českém západě. (Tak jest!)

Ale, velectění pánové, já se tážu: Co koná vláda vůči tomuto stavu?

Ona jest hlucha, ona jest slepá k těmto požadavkům rolnictva, ona neslyší zoufalý výkřik bolesti našeho rolnictva a ona nečinně přihlíží, když ke všemu tomu ještě zvrhlá mezinárodní agitace štve zemědělské dělnictvo proti rolnictvu, které samo poslední síly musí nasazovati, aby uhájilo jen svůj holý život a uchovalo se na těch zděděných statcích.

Že je to pravda, dokazuje výsledek akce, kterou zahájili jsme na říšské radě v tomto ohledu.

Jen z jediného mého okresu volebním podal jsem 49 návrhů na poskytnutí státní pomoci obcím živelními pohromami stíženým a - kolik z nich bylo vyřízeno ? Jedinému bylo vyhověno a všecky ostatní byly vráceny vládou.

Vláda věří zprávám svých hejtmanův a ti podávají zprávy takové, které neodpovídají pravdě.

Na říšské radě dokázal jsem, že v celé řadě okresů páni hejtmani odepřeli každé šetření. (Posl. Březnovský: Protože to mají nařízeno!), a kde hejtmané šetření vykonali, dopadlo takovým způsobem, že bylo viděti, že diktováno jest strachem, aby si to nezkazili nahoře, že dále nebylo diktováno povinností, kterou jim ukládá jejich úřad, a že diktováno není spravedlivostí, která káže, by bez ohledu na své úřední postavení dle pravdy a spravedlnosti referovali o těchto poměrech.

Právě když přecházím na jednotlivosti, musím zde poukázati na detaily této akce, a zde přicházím na př. k okresu Přeštickému. Celá řada obcí postižena byla loňského roku krupobitím, mokrem a živelními pohromami již po druhé. Kdežto rok před tím byl nešťastný tím, že veliké sucho zničilo takřka všecku úrodu, loni zase se věc obrátila v pravý opak, že krupobití a veliké mokro působily rolnictvu velikou škodu. Byly to obce: Horní Poříč, Jíno, Borovy, Lužany, Příchovice, Radkovice, Přestice, Dolní Lukavice Velké a Malé Nedonice, Velká a Malá Třebejčína, Kbel, Ptenín, Strýčkovice, Snapoušov. Vlč, Vřeskovice, Biřkov, Rousov, Vojtěšice, Plevnov, Letiny, Záleší, Řenec, Kbelnice, Líbákovice a Kloušov.

A jak se zachovala vláda při šetření v žádostech, které v čas byly podány jak na říšskou radu tak u vlády? U všech obcí bylo konáno šetření a okresní hejtman uznal, že staly se zde takové živelní pohromy, které přivedly rolnictvo do stavu nouze, kterýžto stav dostoupil takového stupně, že vyžaduje neodkladné státní a zemské podpory. Ale od listopadu 1896 leží ta věc ve Vídni a není nic známo, že by se vůbec něco bylo stalo.

Stejně je to s okresem Klatovským, kde opět v poříčí Úblavy, která každoročně, nejsouc dosud regulována, vystupuje z břehů, ohromné škody způsobeny byly. Lijáky a přívaly mračen zničily úrodu tak, že obec Bezděkov a okolí Janovic uvedeny byly do takové bídy, že, jak jsem se přesvědčil a sice z úst nikoliv rolníků, nýbrž z úst osob, které nestotožňují se s organisací rolnictva, poměry jsou takové, že ve mnohých obcích nejsou zcela žádné brambory, poněvadž vyhynuly.

Ale, pánové, co nejhoršího, že rolník nemá již ani svůj vlastní chléb, a když nedostává se stavu rolnickému na chléb, když rolník musí za hotové chléb na čtvrtky kupovat a na dluh u obchodníka, to jest vrchol největší bídy, to jest vrchol největší nouze.

A jak jest to jinak s našimi mlýny ? Přestal již klapot našich mlýnů, dnes již rolníci melou u velkoobchodníků uherských; jděte do farní osady venkovské, do skladu obchodníka s moukou, naleznete celé spousty,celé vagóny uherské mouky, a v neděli vidíte celé zástupy, sta a sta schudlých rolníků a venkovanů, ani na dluh za lichvářský úrok kupují pytel mouky za pytlem, takže, abych uvedl na příklad, v městečku Janovicích nad Úhlavou obchodník s moukou prodá každou neděli 100 metr. centů uherské mouky.

Představte si poměry našeho rolníka, on nemá co prodat, co musí koupit, musí koupit na dluh a uherskou mouku musí kupovat.

Okres Plánický taktéž krutě zastižen byl loňského roku neúrodou. Bylo to právě okolí města Plánice, okolí Hradiště a Čiháně, kde přišla velká průtrž mračen a způsobila škody veliké.

Já žádal hned ve Vídni o vyšetření škody, podal jsem nutný návrh, podal jsem interpelaci, pak jsem opětně interpeloval ministra, a dodnes - jak mi pan kol. Kovářík potvrdí - nebyla škoda vyšetřena a do dnes poškození rolníci nedostali ani krejcaru a ani vyřízení žádosti.

Stejně těžce stižen byl okres Královický, kde krutě řádili loňského roku hraboši, kteří zničili největší část úrody, a také zde musím poukázat na smutný stav akce, která byla v říšské radě podniknuta, že jen několika málo obcím vláda slevila gruntovní daň, a když pak podaly žádost znovu a dokázaly, jak ohromné jsou škody, které hraboši způsobili, došla z obcí Břežan u Královic, Kozlan a čisté stížnost, že ani té dodatečné žádosti za slevení gruntovní daně nebylo vyhověno.

Takovým způsobem u nás pracuje stát ve prospěch rolnictva nouzí postiženého. Ač návrh náš vztahuje se na okresy západočeské a jest obsažen v návrhu p. poslance Formánka, byl jsem požádán p. posl. Černým, který nepřijde již ku slovu, aby návrh svůj odůvodnil, abych upozornil, že při vyřizování návrhu p. poslance Formánka bude též záhodno, aby upozorněno bylo na těžce poškozené obce -Běchařov, Miletice, Dlažďov, Soustov, Spůlov, Pocinovice, Těšovice, které na říšské radě v čas nápravy a odpomoci se domáhaly, avšak až dosud do akce zahrnuty nebyly. Prosím tudíž, aby na příslušných místech při vyřizování návrhu p. poslance Formánka též na poškozené obce okresu Novokdyňského náležitý byl vzat zřetel. Též žádal mne kollega Hodys, bych poukázal na okres Dobříšský a sice na obce Drhovl, Dřevníky, Homole, Hubenov, Čelín, Libšice, Přestavlky, Drašetice.

V  příčině těchto obcí okresu dobříšského tedy poukazuji, že vzdor tomu, že poškozena byla veškerá úroda, ačkoli v čas škoda byla vyšetřena, ačkoliv v čas žádáno bylo o podporu, dosud žádné podpory neobdržely a žádám, aby při vyřizování návrhu všeobecného také na okres Dobřišský byl vzat zřetel.

Stejně krutě jako náš okres byly i sousední naše jihočeské okresy strakonický a volyňský stejně krutě povodněmi postiženy.

Tamnější obyvatelstvo spokojilo se tím, že žádalo aspoň za to nejmenší, co vláda by mohla poskytnouti, totiž přiměřené slevení daně, a jak praví přítel Suda, zástupce těchto okresů, i tam v jednotlivých obcích nepatrné procento daně bylo sleveno, kdežto ostatní obce byly zamítnuty, a bylo by zapotřebí, aby vláda k zemědělství brala jiný zřetel, než se stalo dosud.

Náš návrh také proto sestává ze 3 částí.

V  prvním návrhu žádáme zemi, aby konala svou povinnosť, a tu jsem již poukázal k tomu, že, kdyby se měl státi skutkem návrh, který byl přijat dnes v zemském výboru, by všechno rolnictvo, ač vede se mu tak zle, že ani hůře nemůže býti, raději se daru vzdalo, kdyby to mělo zůstati při sumě takové, jak se navrhuje, totiž při sumě 30 tisíc zlatých.

To ponecháváme rozhodnutí budgetního výboru a, až věc dojde k jednání v plenu, my zajisté, zástupcové rolnictva, budeme činiti svou povinnost.

Druhý návrh jest návrh resoluční, kterým se obracíme k vládě, aby doplnila na tomto základě zemskou akci státní akcí, z peněz státních.

Máme k tomu plné právo. Z našich peněz zajisté plynou milliony každoročně do státní pokladny říšské, která, když jest zapotřebí, aby se něco stalo na prospěch zemědělství, má také nazpět vraceti tolik, co jest potřebí, aby největší bída zažehnávána byla, a ne nás chtíti odbývati několika 100 neb 200 tisíci zl., jak se stalo letos na říšské radě.

Konečně obracíme se revolučním návrhem k zemskému výboru, kde žádáme, aby v těch okresech, které živelními pohromami nejvíce byly stíženy, se nevymáhaly nezúročitelné půjčky zemské, které za příčinou živelních pohrom z uplynulých let jsou splatny a které nyní v jednotlivých okresích se vymáhají.

Myslím, že i tento požadavek odpovídá slušností a spravedlnosti a, pak-li že jest skutečné porozumění pro úpadek našeho rolnictva a pak-li že jest dobrá vůle, aby se něco stalo, pak doufám, že návrh náš ve všech třech odstavcích bude přijat, ale nejen přijat, nýbrž i usnesen.

Navrhuji, aby v ohledu formálním přikázán byl výboru budgetnímu. (Výborně! Potlesk. )

Náměstek nejvyššího maršálka zemského Lippert:

K slova se přihlásil ve formálním ohledu ještě pan poslanec Formánek.

Es hat sich noch in formaler Beziehung der Herr Abg. Formánek zum Worte gemeldet.

Dávám slovo panu poslanci Formánkovi.

Pan poslanec Formánek není přítomen a ztrácí slovo.

Der Herr Abg. Formánek ist nicht anwesend und verliert das Wort.

Kdo žádá ještě za slovo k tomuto návrhu.

Wer verlangt noch das Wort zu diesem Antrage?

Der Herr Abg. Bernard hat das Wort.

Pan poslanec Bernard má slovo.

Poslanec Bernard: Slavný sněme! Již na začátku zasedání slavného sněmu našeho podal pan posl. Formánek z české strany a p. poslanec Peschka z německé strany návrh na výpomocnou akci pro celé Cechy, podle souhlasu celé sněmovny zajisté návrh oprávněný a velmi důležitý.

Výklad obou pánů řečníků potkal se totiž se souhlasem naprostým.

Ale pan poslanec Formánek sám pravil, že jest třeba vetší akce se strany země, má-li říšská vláda se pohnouti k tomu, aby větší příspěvek poskytnula obcím postiženým nehodami živelními v Čechách.

Avšak pan poslanec Formánek sám již pravil ve svém úvodu, že návrh jeho doznal jakési trhliny, neboť více p. poslanců podobný návrh podalo, a já se tomu opravdu tak nedivím, neboť vlastní rána vždycky bolí více, nežli rána cizího, kteréhož pouze litujeme.

Tak podal podobný návrh též pan poslanec Niklfeld a odůvodnil jej tak drastickým opravdu případem v okresích jeho, že bída a skutečná nouze v okresích těch nade vší pochybnost dokázána.

Slova pana Niklfelda šla nám opravdu všem zástupcům našeho rolnictva ze srdce.

Podobný návrh, velectění pánové, také dnes byl podán posl. dr. Dykem.

Viděli jste všichni, s jakým souhlasem se potkal, a že to snad není návrh jen nahodilý, nýbrž návrh opravdu důležitý, návrh nutný.

Také já, slavný sněme, měl jsem v úmyslu podati vlastní návrh na podporu okresu Česko-Dubského, kterýž neúrodou velice trpěl, jakož i také na podpůrnou akci okresu Turnovskému.

Okres Turnovský sestává pouze asi z jedné třetiny úrodných pozemků, kdežto dvě třetiny pozemků okresu tohoto sahají do pahorkovitých krajin.

A byl to právě nešťastný rok loňský, kdy zejména nejchudší obce pod tak zvaným světoznámým kopcem Kozákovem stihla nehoda; po dvakráte dostavilo se krupobití tak silné, že ubohým hospodářům z jejich žní nezůstalo pranic.

Jsou to zejména obce chudé, kde řepa cukrovka se pěstovati nemůže, kde ječmen pivovarský se nedaří, kde se pěstuje ponejvíce žito, oves a brambory.

Slavný sněme! Jen dle vyšetření polovičatého bylo odepsáno obcím Bělá, Hnanice, Rovensko, Skála, Karlovice, Václavy, Mašov, Loučky, Ktová, Vodalnovice, Vyskeř, Volešnice, Vrcha a Nováves 2138 zl. 13 kr. a prosím, pokud informace moje sahají, nebyly do konce ledna ještě odepsány daně obcím: Újezdu pod Troskama, Rovensku, Hnanicům, Hrubé Skále, Volešnici, Lenkovu a Volavci.

Že na určito odepsané daně daleko přes 4 tisíce činiti budou, jest nade vši pochybnost zjištěno.

Avšak nejen zhoubné krupobití, také i tam a jinde, kde v některých obcích část úrody zbyla, dostavily se ve žních deště, a deště tak silné, že úroda ostatní ze dvou třetin vzrostla.

Hospodář dnes stojí tu zničen, nemaje pro dobytek krmiva, a nemaje také pro ostatní své výlohy ničeho, z čehož by prodal.

Okres tento tím více trpí, poněvadž náhodou v letech 1892 a zejména 1893 bylo ukrutné sucho, kde okres tento musil vzíti velkou půjčku, tak zvanou půjčku z nouze, kterou do dnes jen do jisté míry splatil.

Obce ty tedy snažně prosí, aby slavný sněm k tomu působil, by část zbývající půjčky této obcím těm odepsána byla.

Obce ty prosí o podporu, a já, nechtěje zbytečně mrhati tento drahý čas, připojuji se ve formálním ohledu k vývodům a k náhledu pana dra. Dyka; jenom rozšiřuji návrh ten v tom smyslu, aby akce podpůrná rozšířena byla také na okresy českého severu a severovýchodu, to jest celého českého království, totiž na všechny ony obce, kde šetřením úředním škoda byla zjištěna.

Já jsem domluvil.

Náměstek nejvyš. maršálka zemského Lippert: Pan řečník změnil meritorní návrh. To není přípustno; při tomto rokování ve formálním ohledu může se návrh činiti jen formálním směrem, ale ne meritorním.

Wer wünscht noch das Wort zu dem formalen Antrage?

Poslanec Bernard: Já projevuji tento návrh co přání.

Náměstek nejvyššího maršálka zemského Lippert: Žádá ještě někdo za slovo?

Není tomu tak. Rokování jest skončeno.

Die Debatte ist geschlossen.

Gegenstand der Abstimmung ist der Antrag des Abg. Dr. Dyk: In formaler Beziehung wird beantragt diesen Antrag der Budgetkommission zuzuweisen

V ohledu formálním se navrhuje, aby návrh tento byl přikázán komisi rozpočtové.

Kteří pánové souhlasí s tímto návrhem, ať zdvihnou ruku.

Ich bitte die Herren, die dafür stimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist a ng e n o m m e n.

Příští předmět jest první čtení návrhu poslance JUDra Bedřicha Pacáka a soudruhů na vydání zákonů upravujících jazykové poměry u samosprávných úřadů.

Nächster Gegenstand ist die erste Lesung des Antrages des Abg. JUDr. Friedrich Pacák und Genossen aus Erlassung von Gesetzen betreffend die Regelung der sprachlichen Verhältnisse bei den autonomen Behörden.

Tento návrh háji pan dr. Pacák.

Ich ertheile ihm das Wort.

Dávám mu slovo.

Poslanec dr. Pacák: Slavná sněmovno ! Kolega Janda karakterisoval velmi správně ta první čtení, jakáž se dějí nyní v našem sněmu. Loňského roku nazván byl sněm sněmem prvních čtení; ale, velectění pánové, vedle těch prvních čtení přece alespoň něco loni bylo vykonáno. Toto letošní období bude se nazývati skutečně neplodným, neboť, velectění pánové, dle výsledků, které vedle prvních čtení se ději, nevidíme skutečně, že by v plenu nějaká práce se děla a musíme přenášeti naděje své na druhou polovici, která nastane po odročení.

My loňského roku, aby uvarováno bylo odůvodňování v prvém čtení, učinili jsme návrh na změnu jednacího řádu, znějící v tom směru, aby návrhy některé pod jistými podmínkami a kautelami bez prvního čtení mohly býti odkázány výboru. Návrhu tomu nedostalo se vyřízení.

Velectění pánové, nečekejte tedy ode mne, že já, poněvadž musím tento návrh při prvním čtení odůvodňovati, budu míti nějakou dlouhou jazykovou řeč, nýbrž prostě a věcně odůvodním návrh, který jsem podal.

Když jsem loňského roku, velectění pánové, učinil návrh propracovaného celého velkého jazykového zákona, tu byly činěny námitky z různých stran a v různých žurnálech vůci tomuto návrhu, že prý není možné jedním velkým zákonem vyříditi celý jazykový obvod a že jest zapotřebí jednotlivě, specielně tuto otázku vyřizovati a že zejména není to možno jediným velkým zákonem národnostním vzhledem k různým námitkám kompetenčním mezi radou říšskou, sněmem, exekutivou atd. A bylo poukazováno zejména k tomu, že právě nejlepší cesta jest ta, položiti co základní kámen k celé budově úpravy jazykové upravení jazykových poměrů samosprávných úřadů a na tomto pak úhelném kameni stavěti dále Velectění pánové, já, co se týká prvé námitky, ohledně kompetenčního konfliktu, mám za to, že jest lichá, že skutečně k rozřešení otázky jazykové v království českém je kompetentní jen sněm český, a kdybychom i přihlíželi k ústavě nynější, článek 11. a 12., o tom myslím, že není žádné pochybnosti.

Ale, pánové, ta námitka druhá, která byla učiněna, zdála se mi podstatnější, totiž aby se vzala věc kus po kuse, aby se položil základ k této otázce tak, že by se upravila jazyková otázka v samosprávných úřadech, jak jsme to učinili r. 1889. Zdálo se mně skutečně, že tím způsobem je naděje, že snad dostaneme se k cíli. Já jsem tedy, velectění pánové, ze svého velkého návrhu, který jsem loňského roku podal, vyňal návrh jednající o samosprávných úřadech, a tento návrh jsem slavnému sněmu co samostatný návrh předložil.

Nyní se jedná o to, co jest můj návrh, který podávám?

Pánové, můj návrh, který podávám, jest návrhem, který r. 1889 v této slavné sněmovně dvěma stranami byl přijat, a sice řeknu, vlastně třemi stranami, poněvadž zde seděla tehda ještě strana staročeská, a kterýžto návrh jen proto nebyl předložen k sankci, poněvadž nastala doba punktací a poněvadž se přihlíželo k jazykovým poměrům v Liberci.

Pánové, zákon, který jsem podal a který také v r. 1889. byl schválen, spočívá na zásadě zcela jednoduché ale také velmi spravedlivé. Spočívá na zásadě sebeurčení autonomních sborů. Velectění pánové, toť zásada, která obsažena jest v tomto zákoně, a já podotýkám, že tento návrh zákona, byť i nebyl doslovný, je velmi souhlasný se zákonem z r. 1889., ačkoliv jsem mnohé věci přičinil, se kterými usnesení tehdejší nesouhlasí, poněvadž jsme s tak mnohými ustanoveními zcela nesouhlasili a poněvadž jsme byli ve třech otázkách majorisováni.

A v čem zakládá se tento zákon ? Zakládá se na tom, že, pokud se týče obcí a okresů, ustanovovati má jazyk jednací, případně jazyk úřední většina zastupitelstva obecního respektive okresního. Podle tohoto ustanovení, nehledě k výminkám, které dále uvedu, jest pak oprávněno obecní zastupitelstvo vyřizovati podání k němu došlá v tom jazyku, který dle usnesení jest buď jednacím neb úředním jazykem, přijímati však podání v obou jazycích zemských; v případě, když se objeví, že v obci jest jedna pětina obyvatelstva druhého jazyka aneb že v okresu jest obec druhého jazyka, musí se podáni vyřizovati v jazyku, v jakém podání bylo učiněno.

To jest, pánové, po mém náhledu zásada velmi spravedlivá, proti které by ani němečtí krajané naši neměli protestovat, poněvadž jest to zásada sebeurčování. Tu jest dále ustanoveno, že v takovém zastupitelstvu okresním neb obecním může se každý ujati hájení věci v jednom ze zemských jazyků: v českém i německy, v německém i česky To jest zásada úplné a ryzí spravedlnosti.

Co se týče měst s vlastním statutem, tu jest věc jiná. Vy se pamatujete, že jsme tehda ustanovili, že města s vlastním statutem, jako Praha a Liberec, musí jako úřady státní vyřizovati podání tím jazykem, kterým byla podána. Vy se pamatujete, pánové, že příčina, pro kterou návrh naš zde ve sněmu přijatý nebyl předložen sankci, byl právě Liberec.

Já jsem si dovolil formulovati věc následovně: Aby byla úplná rovnoprávnost, ne, aby Praha musila vyřizovati rovnoprávně a Liberec ne, nýbrž aby byly postaveny na stejný stupeň, tedy tam, kde jedná obec s vlastním statutem v přenesené působnosti, kde je skutečně státním úřadem, jest povinen vyřizovati veškerá podání v tom jazyku, v jakém byla učiněna, ať je to Praha nebo Liberec.

Ale v ostatní vlastní působnosti ať rozhodují zásady, které platí pro ostatní.

Proti této zásadě ani páni němečtí nemohou býti, totiž, chtěji-li zůstati spravedlivými.

Co se týká zemského výboru, velectění pánové, tu ovšem zůstane ta stará zásada, která posud jest, že zemský výbor jest povinen v obou jazycích vyřizovati podání na něj došlá.

Pánové, konečně navržen jest článek jedenáctý, který tehdy nebyl přijat sněmem, ale který jest velmi spravedlivý, totiž, že podle toho, jak se obce a okresy usnesou, který jest jejich jednací nebo úřední jazyk jsou oprávněny korespondovati se státními úřady, a že státní úřady vice versa jsou povinny jim v tomto jazyku odpovídati a jim dopisovati.

To jsou, velectění pánové, zásady které jsme v tom návrhu učinili a které nejsou nové. Pánové, mám naděje na uskutečnění, poněvadž tyto zásady vyšly z řady mužů, kteří dnes jsou ještě činní ve sněmovně, a kteří seději na různých lavicích v tomto sl. sněmu.

Dovolím si poznamenati, že návrh, jak jest podán a jak jsme jej v roku 1889. přijali, vypracován byl co do zásad jednak nezapomenutelným zesnulým Dr. Škardou a sice společně s nejvyšším maršálkem knížetem Jiřím z Lobkowicz, tedy by byl jaksi zde klub velkostatkářský a na druhé straně český.

Za druhé hlasovali jsme v r. 1889. my, celý mladočeský klub i s velkostatkáři pro tyto zásady, tedy doufám, že se to stane i tentokráte.

Ale, velectění pánové, jsou tu další důvody, které jaksi ve mně naděje vzbuzují. Také od pánů na německých lavicích vyšly různé spisy, ve kterých tato zásada, to jest stanovení jazyků u samosprávných úřadů a zastupitelstev, - ačkoliv podmínky jsou jiné a různé - co zásada byla přijata. Jest to zejména spis Dr. Russa: "Der Sprach nstreit in Böhmen, " který stojí na téže zásadě.

Ale co jest zajímavé, že ve známém návrhu Scharschmidově, který podal na říšské radě a ve kterém hájil Staatsprache, také tato zásada jest obsažena; ještě zajímavější jest že zásada, pro niž němečtí poslanci roku 1889 resp. 1890 byli proti sankci tohoto návrhu jest v Scharschmidovém návrhu čl. 9. obsažena.

Ale ty samé zásady nalézáme také, pakli se ohlédneme po ostatním zákonodárství evropském, vidíme, že zásada tato velmi podstatně v něm byla přijata, vidíme, že v zákonodárství švýcarském mají jednotlivé kantony jazykové zákony. Jsou to hlavně kantony Bernský, Frýburský a Valliský, které tuto zásadu mají.

Zásada tato obsažena byla v národnostním zákonu fundamentálním, ačkoliv v jiné formě. V jistém způsobu přijata byla tato zásada v národnostním zákonu uherském a v r. 1863. když vláda v Sedmihradech předložila návrh zákona národnostního, přijala tutéž zásadu. Myslím tedy, že veškeré tyto věci zdají se oprávňovati k naději, že snad přikročí se alespoň k tomuto uspořádání.

To se rozumí samo sebou, že se to myslí jen co základní kámen, na kterém se pak bude stavěti až k vrcholu.

Tím bych, pánové, mohl skončiti.

Nemohu si ale odepříti, abych přece několik všeobecných málo slov jen nepřipojil.

Velectění pánové, já jsem si dobře vědom, že když sáhám k této otázce, byť i prozatím k této malé otázce - loni jsem podal obšírnější návrh, - vlastně sahám na jednu z nejpalčiějších otázek v naší vlasti a že rozřešení otázky jazykové podle mého skromného náhledu bylo by základem rozřešení politických otázek v Čechách.

Já v této chvíli nechci a nebudu mluviti o nějakém smíru mezi oběma národy, ač ze srdce rád bych si toho přál, ale mně se zdá, že v této chvíli visí něco