mann zásobil se tehdy takovým množstvím holí a klacků, že stačila zásoba, aby na 100 lidí se klacky ozbrojilo.
Výtržnosti ty nebyly nahodilé, nýbrž byly napřed se strany německé připraveny a systematicky prováděny. Velké zástupy Němců scházely se v ulicích, zejména v ulici Jezerní. Tam se seřadily v čety a táhly a každého, kdo na jich výkřik stejně nedpovídal, sbily. Bylo vídati za dne ozbrojené Němce v ulicích Jezerní, Václavské a Uzké. Bylo slyšeti, jak tyto tluny se umlouvají mezi sebou, že každého Čecha sbijí, který jim na volání "Heiló !" ihned týmž způsobem neodpoví.
Městská policejní stráž nečinila ani toho nejmenšího, aby řádění Němců učinila přítrž, nýbrž naopak je podporovala. Čechy bez příčiny zatýkala a na strážnici je ještě sbila, jak dosvědčuje případ Rotýzův, Hanzlíkův a Bížův. Také články "Brüxer Zeitungu" bylo v poslední době německé obyvatelstvo Mostecké přímo vyzýváno, aby ulice Mostecké od Čechů vyklidilo.
K těmto Mosteckým násilnostem druží se smutně to, co se přihodilo dne 9. srpna 1897 v Havranech, místě to asi 2 hodiny od Mostu vzdáleném.
V Havranech bylo mnoho českých dělníků cukrovarnických v noci ve svých bytech přepadeno německou, klacky ozbrojenou tlupou.
Hostinskému Knoblochovi byla vytlučena okna, poněvadž se u něho Češi scházeli, po ženách účetního cukrovaru a cukrmistra házeno bylo kamením, nadáváno jim "zatracené Češky".
Do dělnických domků dobyly se v noci násilím německé tlupy a, kde kterého českého dělníka postihly, nemilosrdně jej sbily. - Světničky chudých českých dělníků byly úplně vydrancovány, jich skrovný nábytek rozbit, okna roztlučena.
V čele zástupu byl poznán přednosta stanice, ozbrojený klackem.
Z českých dělníků poraněni byli těžce: Josef Žejla, Jan Špaček, Beran, Božek, Keller, Vápeník, Calta, Hrotík. Špaček, Hrotík, Božek a Žejla byli dokonce, jak lékaři bylo konstatováno, až na 80 místech po těle zraněni.
Veškeré tyto násilnosti, jichž intellektualním původcem sluší nazvati fanatickou, Čechům nepřátelskou Mosteckou žurnalistiku, které se děly před očima městské pelicie a vůbec všech státních úřadů, aniž by se Čechům náležité ochrany dostalo, jsou jedině výplodem německé zášti proti české národnosti.
Klademe tento slušný dotaz: Jsou sl. c. k. vládě veškeré ty to výtržnosti a násilnosti dopodrobna známy, jmenovitě to, že státní úřady se dostatečným způsobem pronásledovaných a trýzněných Čechů neujaly; jest sl. c. k. vláda hotova postarati se co nejenergičtěji o to, aby Čechové Mostečtí proti podobným násilnostem chráněni byli, a aby v Mostě a okolí klidně a bez urážek své národnosti žíti mohli?
V Praze, dne 10. ledna 1898.
Dr. černohorský a soudruzi.
Oberstlandmarschall: Die Abgeordneten Dr. Werunsky u. Genossen haben mir eine Interpellation an den Herrn Statthalter übergeben. Ich ersuche diese Interpellation zu verlesen.
Páni poslanci Dr. "Werunsky a soudruzi odevzdali mně interpellaci k Jeho Excelenci p. místodržitelovi.
Žádám, aby byla čtena.
Landtagssecretär Höhm (liest): Interpellation der Abgeordneten Dr. Albert Werunsky, Dr. Kiemann u. Abg. Richter u. Ge* nossen an Seine Excellenz den Herrn k. k Statthalter:
Eure Excellenz! Gegen Ende des verflossenen Jahres 1897, insbesondere in derzeit vom 29. November bis 2. Dezember 1897 haben in der k. Landeshauptstadt Prag und deren Vororten umfangreiche Ruhestörungen stattgefunden, welche rasch zu Gewalthätigkeiten durch boshaste Beschädigung des Eigenthumes zahlreicher Stadtbewohner anwuchen und in vielen Fällen mit Diebstahl und Raub, in einzelnen Fällen sogar mit Brandlegung verbunden waren, einen äußerst bedrohlichen Charakter annahmen und zum förmlichen Aufruhr sich steigerten; nach den Zugestandnissen der gegnerischen Tagesblätter wurden in mehr als 800 Hausern die Fenster eingeschlagen, zahlreiche Firmataseln zertrümmert und 44 Geschäftslocale ausgeraubt und geplündert.
Diese Gewaltthätigkeiten Waren vorzugsweise und beinahe ausschließlich gegen Deutschen gehörige oder von Deutschen bewohnte Häuser gerichtet, ohne daß die ruhige friedliebende und geseßestrene deutsche Bevölkerung Prags und der Vororte hiezu irgendwelchen Anlas gegeben hatte.
Diese Gewaltthätigkeiten richteten sich aber auch gegen Vereinigungspunkte der Deutschen Prags, wie z. 33. gegen das "Neue deutsche Theater", die beiden deutschen Turnhallen, die Vereinshäuser deutscher Geselligkeits- und Studentenvereine, sowie gegen deutsche Unterrichtsanstallten, die Staatschulen nicht ausgenommen und Institute, besonders gegen das anatomische, chemische und naturwissenschaftliche Institut der k. k. deutschen Universität, deren Gebäude arg verwüstet, deren Sammlungen in brutaler Weise zum Theil vernichtet wurden. Sogar Huma nitäts- und Krankenanstalten wurden von dem wilden Anstürme der fanatischen Menge nicht verschont.
Am 1. Dezember 1897, als die Ruhestörungen bereits einen äußerst bedrohlichen Charakter angenommen hatten und zum förmlichen Aufruhr angewachsen waren, wodurch nicht nur die Sicherheit des Eigenthums, fondern auch das Leben vieler Bürger in der bedenklichsten Weise gefährdet Wurde, mußte die unter diesen Umständen verblüffende Art, wie der Bürgermeisterm Herr Dr. Podlipný eine aus Beschwichtigung abzielende Aeußerung Cw. Excellenz zur Veröffentlichung brachte, zusammen mit vielem andern, das sich im Zusammenhange mit jenen Ereignissen zugetragen Weit mehr zur Verschärfung der Gegensätze, als zur Minderung beitragen.
Unter dem nachhaltigen Eindrucke dieser Ereignisse, in welchen nicht nur der zufällige Ausbruch von Rohheit, sondern das Resultat einer planmäßigen Hetze zu sehen ist, stellen die Unterzeichneten an Ew. Excellenz die Anfrage:
1. Wie war es möglich, dass abgesehen von der Unzulänglichkeit der Polizeimannschaft, selbst nach dem Einschreiten einer starken Militärmacht in nächster Nähe der von dieser besetzten Plätze, ja aus diesen selbst tagelang das Werk der Zerstörung sortgesetzt werden durfte?
2. Können Ew. Excellenz die bestimmte Zusicherung geben, daß der deutschen Bevölkerung in Prag und Vororten ein ausreicheuderer Schutz der Person und des Eigenthums zu Theil werden wird, als sie ihn bisher erfahren hat?
3. Sind Ew. Excellenz bereit dahin zu wirken, daß den durch die Ruhestörungen und Plünderungen in Prag und den Vororten an ihrem Vermögen Geschädigten volle Ersatzleistung aus Staatsmitteln gewährt werde ?
Prag, am 10. Jänner 1898. Dr. Werunský, Dr. Kiemann, Abg. Richter u. Gen.
Nejvyšší maršálek zemský: Dr. Prokop Podlipský a soudruzi podali dotaz na Jeho Excellenci pana místodržitele.
Žádám, aby tento dotaz byl přečten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Čechové bydlící v království českém v obcích, jichž obyvatelstvo jest většinou německé, jsou již po dlouhou řadu let vysazováni pronásledování a týrání se strany německé jen z toho důvodu, že se hlásí ku své národnosti a že jí nechtí zapříti.
Toto pronásledování jest systematické a čelí k tomu, aby byl pobyt Čechům v oněch obcích nemožným učiněn.
Tyto útoky v roce 1897 se v neobyčejné míře zhoršily.
V posledních dnech listopadu 1897, tedy bezprostředně před pražskými demonstracemi, došlo v Žatci k neslýchaným násilnostem proti Cechům.
V neděli dne 28. listopadu 1897 konala se v Žatci veliká schůze všech stran německých, jíž se veliký počet občanstva súčastnil.
Po skončení schůze utvořily se v městě davy lidí, kteří po ulici chodili s výkřiky proti Čechům.
Týž den asi po 6 hod. večerní shromáždilo se na náměstí opět veliké množství lidu v počtu asi přes 1000 hlav.
Tento dav, který byl zorganisován, vyhrnul se o 1/28 hodině večerní směrem k náměstí. Pražskou ulicí do předměstí nazvaného "Mlinarschen".
Zastavil se před budovou, patřící české řemeslnicko-dělnické jednotě "Vlastislav" č. p. 615. V budově té rozbil okna s rámy, vnikl násilně do místností spolku "Vlastislav", rozbil piano, všechny stoly, lavice, sklenice a vůbec veškeré nářadí a svršky, patřící českým spolkům "Vlastislav" a "Sokol". Po této práci ubírala se tlupa hlučně pokřikující "nieder mit den Čechen" směrem ku české škole.
Z městských strážníků nebylo vůbec nikoho viděti. Na této cestě setkalo se s davem několik četníků. Vyměnili několik slov s vůdci tlupy, - neboť jak již řečeno, tlupa ta měla řádné velení - a odstranili se, ponechavše lidi počínati si jak chtěli. Dav lidí dorazil k české škole, povalil železné zábradlí před školou a vytloukl okna. Dále sa pokoušel o to, aby se dostal do školy násilím, což však se nepodařilo, poněvadž byla vrata pevně zabarikádována.
Na to a sice před 9. hod. večerní přitáhl dav před dům, patřící české chmelařské firmě "Bratří Holý". Pan August Holý, spolumajitel firmy, nalézal se právě v jídelně se svou manželkou, se svým tříměsičním dítkem a se svým bratrem Adolfem Holým. Tato jídelna nalézá se v prvém poschodí, kdežto v přízemí jsou komptoir a pokoj, obývaný panem Holým.
V tomto domě v pravdě nelidské a zběsilé bylo řádění. Tlupa za hrozného povyku a volání: "Nieder mit den Čechen. " "Wir müssen den Holý todtschlagen, " jala se bombardovati okna.
Když padlo do jídelny několik kamenů a když bylo slyšeti ony vyhrůžné výkřiky, byla nucena rodina pana Holého opustiti jídelnu, a poněvadž zároveň slyšeli, že tlupa se dobývá do vnitř domovními dveřmi, které již povolovaly, utekli se do zahrádky.
Necítíce se ani tam dosti jistými, přelezli přes zeď do sousedního dvorku, kdež v žlabu, mezi dvěma střechama se nalézajícím paní Holá se svým dítětem a chůvou musila vytrvati více než hodinu v sychravé noci v největší úzkosti a v největším rozčilení. Matka a dítě třásly se zimou, poněvadž jim ani nezbylo tolik času, by vzali sebou teplejší šat, do něhož by se mohli zabaliti. Mezi tím rozzuřený dav roztloukl okna a rámy a vnikl do komptoiru v přízemí. Tam vyházel a zničil veškeré obchodní papíry a rozbil a rozsekat veškerý nábytek a vůbec vše, nač přišel. Tyto trosky se zbytky nanesl na jednu hromadu komptoiru, polil petrolejem a zapálil, až oheň ožehl celou podlahu a strop. Když začalo hořeti a když oheň vyšlehoval již na ulici, hroze celý dům zachvátiti, dával hlásný s věže znamení na poplach, načež dostavili se hasiči, by oheň uhasili. Rozlícení lidé chtěli tomu však zabrániti a vskutku hadici na jednom místě přeřízli.
Upokojivše touto spoustou vztek svůj aspoň na tomto místě, odebrali se zuřivci asi o půl 11. hod. dále. Trvalo tedy toto hrozné pustošení téměř půl 2. hod. V obchodních místnostech firmy Holý bylo, jak již svrchu řečeno, vše zničeno a spáleno, při čemž nejhorší a přímo nenahraditelnou škodou majetkovou jest, že násilníci zničili všechny obchodní knihy a veškeru obchodní korrespondenci. Ano i hotové peníze, které se mimo ohnivzdornou pokladnu nalézaly, byly ukradeny. Nelze dosti ostře odsouditi, že ani po tomto pustošení, které vyvolalo činnosti městských hasičů, městská stráž se o to ani nepokusila, by další řádění překazila. Poněvadž byla srocené tlupě ponechána se strany kompetentních orgánů úplná volnost, táhli výtržníci dále k domu, kde se nalézá "Česká beseda. " Tam rozbili okna, vnikli násilím dovnitř, a rozlámali a zničili nábytek v bytě hostinského. Dále táhli k příbytku obchodníka s chmelem, p. Čestmíra Kratochvíla, nalézajícím se ve ville na konci města.
Pan Č. Kratochvíl byl se svou manželkou probuzen ze spánku. Tlupa rozbila dřevené zábradlí před villou, obklopila celý dům, jenž jest se všech stran volný, a rozbila všechna okna s křikem: "Nieder mit den Čechen"! "Tod den Čechen!"
V pokojích p. Č. Kratochvíla našlo se druhý den přes 200 kamenů tam hozených a jen náhodě lze děkovati, že kameny, z nichž některé byly přes pěsť veliké, nikdo k úrazu nepřišel; v této hrozné situaci manželé Kratochvílovi ztrávili téměř 2 hod., aniž by se mohl kdo odvážiti, aniž by měli naději, že jim kdo pomůže. Asi před druhou hod. v noci, když již všechna okna byla rozbita, opustil lid na povel "aufhören" villu. Odtamtud dav se obrátil k Čechovi p. Kupelkovi, kdež stejnou škodu na domě způsobil, a tím skončila strašná pro Čechy žatecké noc.
Toto nelidské řádění trvalo tedy od osmi osmi hodin večer až přes druhou hodinu v noci.
Po celou dobu nebylo viděti ani jediného městského strážníka.
Četnici, jak se praví, omezili se na hájení české školy, ale i zde, jak řečeno, byla okna vytlučena.
Po dobu tohoto řádění, jež trvalo tak dlouho, bylo dosti času, aby pan okresní hejtman, poznav, že městská policie úplně svou povinnost zanedbává, byl telegraficky zažádal za vojenskou pomoc v některém blízkém městě, kde vojsko leží, která by byla mohla doraziti zcela v krátké době a zabrániti dalšímu plenění..
Příčinu k bedlivosti měli příslušní orgánové vlastně již průběhem neděle dne 28. listopadu, neboť již v noci ze dne 27. na den 28. listopadu byla vytlučena okna v "Čes. Besedě" a po celý den 24. listopadu chodily po městě hrozivé tlupy.
Někteří žatečtí Čechové žádali již v neděli p. okres. hejtmana, by se ujal ohrožených Čechů. Pan okres, hejtman se však odvolal na obecního starostu, jenž se mu zaručil za pořádek.
Kdyby však již dne 28. listopadu a v oné osudné noci na 29. listopad byla městská policie konala svou povinnost, bylo by se mohlo řádění hned v počátku udusiti; městská policie se chovala však zcela passivně, neučinivši ani pokusu, aby davy rozptýlila.
Dne 29. listopadu bylo teprve možno přehlédnouti hroznou spoustu, která byla žateckým Čechům způsobena.
Ještě po celý tento den nebylo nikde viděti ani jediného četníka a obecní strážníci se chovali zcela nečinně, ačkoli ještě zcela za bílého dne tlupa výrostků, mezi nimiž prý byly i školní děti, házela na českou školu, aniž by to strážníci zamezili. Teprve k večeru, když dříve stranou Českou bylo telegrafováno o této zhoubě místodržitelství, bylo přivoláno vojsko.
Připomenouti sluší, že celá tato revolta byla namířena proti žateckým Čechům, nikoliv však též proti židům, jak se později někteří žatečtí Němci počali vymlouvati, neboť výhradně byl ničen majetek český za výhružných výkřiků proti Čechům namířených.
Dále sluli vytknouti, že tlupa řádně byla organisována a jednala pod zcela pravidelným vedením. Z německých výtržníků žateckých nebyl posud nikdo souzen, kdežto, jak známo, soudy nad českými účastníky pražských demonstrací byly již před vánočními svátky provedeny.
Tážeme se tudíž:
1. Jak může slavná c. k. vláda ospravedlniti chování se příslušných orgánů, že neučinili opatření, by se Cechům žateckým dostalo ochrany v nebezpečí, které jim hrozilo, a které již 28. listopadu 1897 patrno bylo?
2. Jest vysoká c. k. vláda hotova postarati se, by vinníci a jmenovitě původci a náčelníci této organisované revolty byli vypátráni a aby se Čechům žateckým škodu utrpěnou dostalo v každém směru úplné náhrady a zadostiučinění?
3. Jest vysoká c. k. vláda hotova učiniti pro budoucnosť všechna opatření, aby se podobné výjevy neopakovaly?
V Praze, dne 10. ledna 1898.
Dr. Podlipský a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Formánek a soudruzi mně odevzdali interpelaci k Jeho Excelenci p. místodržiteli.
Die Herren Abgeordneten Formánek und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht
Žádám, by tento dotaz byl přečtěn.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz posl. Formánka a soudruhů k J. Ex. c. k. místodržiteli jakožto zástupci vlády v království Českém.
Brzké upravení a případně uplavnění středního i hořejšího Labe jest po dlouhou řadu let jak na sl. snemě, tak i ve veškeré veřejnosti předmětem živého rokování a jest vzhledem k ochraně úrodného avšak častými ohromnými povodněmi posledních let těžce stíhaného Polabí nutným a nezbytným, nemá-li obyvatelstvo krajin oněch upadati v hospodářskou záhubu.
Zejména v roce minulém způsobeny byly škody, které se neuhradí ani za celé desitiletí; neb povodně poslední, jimiž prorvány břehy a způsobeny spousty, ohrožují nadále životy i majetek obyvatelstva.
Za účelem tím shlížela počátkem září m. r. spousty tyto na místě komise smíšená ze zástupců ministerstva vnitra, místodržitelství a zemského výboru, na Labi a jeho přítocích, aby nutné a neodkladné opravy a opatření byly provedeny na ochranu obyvatelstva samého i jeho majetku.
Jelikož pak na Labi ze strany veřejných činitelů se posud nic, neb velice málo stalo, proto činí podepsaný uctivý dotaz:
1. Jaké návrhy ona dotyčná komisse smíšená učinila, by podobných škod na Labi a jeho přítocích bylo uchráněno.
2. Zdali návrhy ty stanou se skutkem a sice co nejdříve?
3. A konečně zdali cís. král. vláda pracuje na upravení a splavnění Labe vůbec a jak daleko pokročilo toto jednání, jehož rychlé uskutečnění jest nutností a nezbytností pro veškeré obyvatelstvo? V Praze, dne 10. ledna 1898.
Formánek a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Páni poslanci dr. Záhoř a soudruzi odevzdali mi interpellaci na Jeho Excellenci pana místodržitele.
Die Herren Abgeordneten Dr. Záhoř und Genossen haben mir eine Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, aby interpelace tato byla přečtěna:
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dr. Jindřich Záhoř a soudruzi podávají Jeho Excellenci panu místodržiteli tento dotaz:
Byly uvedeny ve dvou interpelacích hrubé násilnosti, jichž se dopouštěli Němci proti Čechům v Zatči a v Mostě. Stejné a podobné pronásledování Čechů dalo se téměř všude v království českém, kde Němci mají většinu v obyvatelstvu. Z četných případů uvádíme prozat m některé,
V Chebu v měsíci červenci 1897 začalo soustavné vypovídání českých nájemníků z bytů. Bylo prováděno takovým způsobem, že téměř žádný Čech bytu nenalezl. Dle příkladů Chebských řídili se
Němci i z jiných, měst. Mezi jinými uvádíme jmenovitě Ústí n. Labem, kdež nastalo houfné vypovídání Čechů z bytů z důvodů národnostních právě v poslední době. V Ústí rad Labem byl rozhazován mezi obecenstvem tištěný leták, obsahující jména neněmeckých t. j. českých obyvatelů ústeckých. V seznamu tom jsou dle různých stavů uvedeni Češi usedli v Ústí nad Labem.
Přikládáme tento seznam jako přílohu. Kdo si všimne oficielní vyhlášky městské rady v Ústí nad Labem, kterou přikládáme jako přílohu prosíce, aby byla zároveň s touto interpelací přečtěna a kterou se vyzývá německé obyvatelstvo, by německý živel podporovalo, pochopí souvislosť a sezná, kde sluší hledati původ onoho proti Čechům namířeného letáku.
Přečetné obce mající většinu obyvatel německých, byly jevištěm systematických násilností Němců proti Čechům.
Když byl v Liberci ku konci července 1897 konán sjezd německých turnéřů, byli češi na ulicích jen proto, že česky mluvili, přepadáni a biti. Na Novém náměstí ztýrali turnéři jednoho Čecha, že pozdravil česky. Při tom byl přítomen purkmistr p. MUDr. Bayer. Městský strážník zakazoval českým občanům česky mluviti a nazval českou společnosť českými psi a českou pakáží. Dvěma štukatérům z Prahy, pp. Frant. Novákovi a J. Randákovi, meškajícím tou dobou v Liberci, bylo zakázáno turnéry mluviti na ulicích česky. Takových výstupů bylo veliké množství; o mnohých z nich se dozvěděl purkmistr p. MUDr. Bayer, ano i jednomu byl přítomen, aniž by byl učinil zadost své povinnosti vzíti Čechy v ochranu. V Litoměřicích byla 29. listopadu 1897 vytlučena okna české besedy, dům byl poházen blátem a dvéře roztlučeny.
V Podmoklech shlukl se dne 2. prosince 1897 velký dav Němců ozbrojený kyji a sekerami a spustošil Matiční školu a příbytky některých českých obyvatel. Učitel p. Staněk byl stlučen a bodnut do ruky. Výtržnosti Němců proti Čechům nabyly tahového rozměru, že musilo býti povoláno vojsko.
V Jablonci nad Nisou vytloukl dne
4. prosince 1897 dav německého lidu okna české besedy a české školy. Dále spustošeny 3 domy Čechů vytlučením všech oken. Nábytek z příbytku byl vyházen a někteří Češi byli ve svých příbytcích kamením zraněni; i v tomto případě muselo zakročiti vojsko.
Dne 20. srpna 1897 byl český horník Josef Staněk v Litvínově Horním od Němců nemilosrdně sbit; při hasičské slavnosti pořádané na "Střelnici" prodával totiž cukrovinky, k čemuž mel povolení. Proti tomuto chudákovi, jenž chtěl několik krejcarů utržiti a jenž nikomu nepřekážel, utvořil se z německé společnosti na "Střelnici" se bavící celý komplot jen z toho důvodu, že to byl Čech. Se slovy: "Wir müssen einmal Böhmaken durchhauen" byl Staněk vyhozen na ulici, od více lidí ztýrán a zboží mu bylo zničeno. Obecní strážník zakročil tím způsobem, že Staňka pomáhal s ostatními tlouci.
Uvedli jsme jen nepatrný zlomek oněch případů trýznění a pronásledování Čechů, které má za účel, jak z přečetných německých novin a projevů na schůzích i jinde činěných vysvítá, aby češi byli fakticky vypuzeni z těch obcí království českého, kde převládá německé obyvatelstvo.
To pronásledování, které v četných případech dospělo k nejhnusnější formě, k tělesnému týrání, drancování a ničení majetku, jeví se nyní hlavně v tom, že jsou češi, kde jest to jen poněkud možno, ze všech služeb vypovídáni, že se vypovídají z najatých příbytků a že jsou od českých Živnostníků zákazníci odrazováni.
Nemáme dosti slov, abychom tyto brutálnosti odsoudili, však výslovně si stěžujeme, že státní úřady, pokud jest jim starati se o bezpečnosť osoby a majetku, nečiní v těchto případech povinnosti své zadost.
Nemluvíme ani o obecních bezpečnostních orgánech, kteří násilnosti proti Čechům ignorují neb dokonce německým výtržníkům straní, avšak s rozhorlením vytýkáme liknavost v tomto směru úřadům státním. Kdykoliv si bylo stěžováno Čechy houfně z práce a příbytků vypovídanými a sice jen z národnostních důvodů, tu se jim vždy u politických úřadů dostalo chladné odpovědi. že úřady ničeho proti vypovídání podniknouti nemohou.
Když však se vypovídá hromadně jen z toho důvodu, že se jedná jen o Čecha, když němečtí majitelé domů nečiní tyto výpovědi ze své vůle, nýbrž když jsou k tomu agitátory německými pobádáni a když se jim slibuje, že za prázdné byty po Češích z různých německých spolků a fondů obdrží náhradu - vždyť mnohý z těchto domácích německých pánů se svému českému nájemníku přiznal, že by ho nevypovědél, že však to musí učiniti následkem nabádání té které v obci vlivuplné osoby - když tedy následkem toho takovým organisováným způsobem se proti Čechům Štve a Češi poškozují, tu jsou státní úřady povinny, aby po původcích takové agitace pátraly a jí dle zákona zabránily. Takové úřední kroky se však nikde na ochranu vypovídaných Čechů nestaly.
Následkem toho všeho jest od dávna v českém lidu zakořeněn názor o dvojím loktu státních úřadů, které jinak jednají vůči německým menšinám, byť i tyto třeba jen zdánlivě újmu trpěti měly, a jinak proti menšinám českým, i když Češi vskutku co nejbolestněji jsou týráni a když se jich existence svévolným způsobem ničí.
Neustaneme se domáhati toho, aby tyto poměry nedůstojné právního státu a neuvěřitelné ku sklonku 19. století, byly odstraněny, neboť Čech má své domovské právo v celém království Českém a nikde mu nesmí býti překáženo, by se ku své národnosti znal.
Tážeme se slušně:
1. Jsou vysoké c. k. vládě tyto útoky na jmění a osoby příslušníků českých menšin a urážení jich národního citu známy a co se stalo ku ochraně jich práv?
2. Co hodlá vysoká c. k. vláda učiniti, aby tomuto pronásledování příslušníků českých menšin byla učiněna přítrž ?
V Praze, 10. ledna 1897.
Dr. Záhoř a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. dr. Blažek, Březnovský a soudruzi podali