státního úřadu a notariátu má býti průkaz úplného ovládání německé řeči ve slově i v písmě nutným. Vklady do knih veřejných, do rejstříků obchodních, společenstev a podobných buďtež činěny v řeči německé a podobně. (Slyšte!)

Pánové, zde vidíte tu holou germasaci v nejkřiklavější její podobě. Pánové, s tím se nám přichází, s tímto kamenem potupy, (Posl. Krejčík: To jest hotové prušáctvi!) když se jedná o dorozumění se o vitálních potřebách našich domácích, a o to, jak bychom slušné spolubytí zde upravili. Pánové, všichni řečníci ze strany německé, kteří se tím zabývali, odkazovali uzákonění otázky jazykové na říšskou radu, na rámcový zákon, který ovšem by asi zněl tak, jako zní úvod tohoto návrhu zákona, "Wurinbrandtova: Slavná sněmovna račiž u provedení čl. XIX. zákl. zákonů státních podati návrh zákona, ve kterém by, zachovávajíc německou řeč co řeč státní, upravilo se užívání v zemích obvyklých řečí v úřadě, ve škole a veřejném živote.

Pánové, do článku XIX., do té jeho naprosté rovnosti vklínuje se něco takového, jako jest: "zachovávajíc německou řeč co řeč státní, " právní fikce, která nikdy nebyla zákonem, nebyla pravdou, která jest pouhým absolutistickým nasilím spáchaným proti slovanským národům v Rakousku. (Výborně!)

Tak si představují pánové, řešení otázky jazykové na říšské radě a proto odmítají kompetenci země ku řešení této otázky jazykové. Oni mysli, že by přece tam na říšské radě vklouzli do rámcového zákona s tím německým jazykem státním, a že bychom takto byli donuceni učiniti hlubokou poklonu a podrobiti se té jejich vyvýšenosti německé. To ostatní ponechali by prý zemím. Ale pánové, by nám pranic neponechá. i, poněvadž by vedle německého jazyku státního pro země nic nezbylo.

To všechno nelze vážně bráti, a nicméně všichni páni řečníci z druhé strany touto otázkou zdánlivě vážně se zabývali. Já vůči tomu pravím, nechť si páni vtipkují o té naší pravici na říšské radě, jak chtějí, - jedno jest jisto. Oni zdvihli tím nicotným odporem proti jazykovým

nařízením, ve kterých není vlastně jiného než pouhé recipované Stremayerovo nařízení z r. 1880, dávno již platící rozšíření platnosti jeho i pro jiné úřady mimo soudy, pak něco vnitřího o jazyka úředního, poněvadž to ustanovení o oboujazyčnosti úřednictva jest jen logický důsledek toho, co jest ustanoveno ve Stremayerově nařízení, totiž že u každého soudu v Čechách musí platiti rovným právem čeština i němčina, - pravím, oni tímto nicotným odporem pobouřili celé Němectvo proti nám jak v žurnalistice německé, tak také na říšském sněmu německém takovým způsobem, že proti nám bylo zdviženo cele křižácké tažení, a to jak opětně a opětně zde bylo konstatováno, jedině za účelem domoci se vůči přirozené konstellaci národní v Rakousku umělé nadvlády německé. A tu, velectění pánové, když volá se celé Německo na pomoc, jak posl. Dr. Pacák citoval klasický výrok "Tua res agitur, Germania, " když volá se na pomoc tak zv. Gemeinbürgschaft všech Němců, pochopíte, že na naší straně konečně se muselo probuditi také to vědomí slovanské, že se muselo to, co bratři Poláci - a jedná se právě o naši shodu českopolskou - co bratři Poláci stavěli dříve do druhé řady, slovanské sourozenství s námi, ta společná krev slovanská, postaviti teď do řady první a co dříve za regimu Taffova stavěli více v popředí, ten prospěchový opportinismus jednáni jejich, musil ustoupiti do řady druhé. Musíme si říci, to jest společný náš zájem.

My proti takovému útisku a proti takovému přívalu toho celého germánského moře proti nám jsme zde ta přední bašta slovanská, my hájíme nejen své vlastní bytí, nýbrž zároveň hájíme bytí všech slovanských národů v Rakousku, a proto jest toto spolčení naše postaveno na zcela jiný podklad, jest postaveno na podklad společné krve slovanské, na podklad stejného citu národního i té potřeby jednoty a zájemnosti v těch otázkách, kde jde o životní zájmy slovanských národů v Rakousku. A proto, velectění pánové, nepodaří se Vám tak snadno rozbiti tuto českopolskou shodu, shodu srdce a bratrské lásky, která nikterak nevylučuje, že my, mimo bratrské sdružení Jihoslovany přihlížejíce také k celkovému autonomistickému programu, spojeni jsme i s těmi spravedlivými Němci, o nichž jsem se již dřive zmínil.

Vůči takovéto thorii a praxi znásilňovací, která s druhé strany byla postavena, postavili jsme my jednoduchou zásadu, zásadu mravnosti a spravedlnosti, zásadu rovného práva. Jestli kdo může tvrditi, že rovné právo může mu ublížiti, že rovné právo může mu zmenšiti jeho Besitzstand, národní državu, tu musíme odpověděti, že takové rovné právo, které by mohlo zmenšiti národní državu, by dokazovalo jen, že ta národní država nebyla pravá, že ta národní država byla jen násilně urvána, a že to není národní država vlastní, nýbrž Že jest to država cizí, která nám náleží, jako nám náleží restituce a ne druhé straně, restituce těch historických našich práv, která kryjí se i s přirozeným naším právem v otázce jazykové.

Nám, pánové, náleží restituce toho všeho, co nám nikdy platným právem nebylo odňato.

Nebudu mluviti znova o všech těch otázkách obnoveného zřízení zemského, a o tom, co v § 13. soudního řádu ustanovovalo u nás pojem řeči v zemi ob vyklé, nikoli na podkladu místní obvyklosti, nýbrž na historickém podkladu celého vývoje obou zemských jazyků a platnosti jejich po staletí podle obnoveného zřízeni zemského.

Já o tom zde dopodrobna nebudu mluviti. Divím je jednomu, že Vy, pánové se strany německé vůči požadavku německého jazyka státního, který vlasně jest tou schovávačkou za jazykovými nařízeními jste se nerozpakovali v nejmenším poskytnouti vnitřní jazyk úřední polský, který prolamuje tu zásadu toho německého jazyka státního, v Haliči, že jste se nerozpakovali ku svému politickému prospěchu poskytnouti vnitřní jazyk úřední vlaský i italskému Tyrolsku, Dalmácii a Istrii. Tehdáž to nevadilo tomu postavení Rakouska jako veleříše, tehdáž se nemluvilo, že tím Grossmachts-Stellung Rakouska bude podvrácena, tehdáž ta věc byla v pořádku, a, kdyby se měl prováděti Váš další program, že se má odloučiti Halič od Cislajtanie, že se má vyloučiti Dalmácie, to bude pak snad prospívati velmocenskému postavení říše?

Když v tomto směru nedospíváte k takovým důsledkům, nemůžete také proti našim snahám federalistickým, snahám to po úplném uplatnění veškerých práv národních a veškeré síly národní, veškeré produktivní síly hospodářské a kulturní tak, aby předem zemi, ale také celku to prospívalo, právem tvrditi, že celek při tom neutrpí, naopak, to postavení velmocenské, mám-li o něm mluviti, ačkoliv nám tah hrozná břemena ukládá, že jest pochybno, lze-li o to státi, při tom ztraceno nebude.

Velectění pánové, já končím tyto své vývody, a sice končím je tím, že pravím pánům z druhé strany, že máme-li dospěti k nějaké shodě, máme-li vůbec zemskou správu celou uvésti do řádných kolejí, máme-li zemské hospodářství své sesíliti, musí pánové zvyknouti té myšlénce, že se umělé nadpráví a umělá nadvláda nedá zachovati, musí zvyknouti té myšlénce, že musejí jednati s námi jako rovní s rovnými.

Já vím a projevilo se to také, jaký ideál mají vlastně pánové někteří, a sice hlavně jedna frakce se strany německé, vůči nám. Jest to ideál takového osudu, jako má býti uchystán poznaňským Polákům. Ale pánové, tento Váš ideál jest nedostižný. Tento ideál jest nedostižný proto, poněvadž zkusili ti pánové již reálně všecko možné, nejrůznější útisk a persekuce, a nebylo to nic plátno.

U nás v našem českém lidu jest vědomí národní, ta hrdosť národní a je to zároveň to vědomí vlastní síly, o kterou se především opírá náš český lid, již příliš vyspěly.

My v té věci nepotřebujeme spoléhati na vládu, my potřebujeme jen důvěřovati sami sobě. Bylo to zde uvedeno již opět a opět, jaká jest vlastní kulturní výše českého národa a netřeba mně o tom mluviti.

Ale, pánové, jedno jest jisto, že kulturní výše národa měří se především také jeho obětavostí, tím vznětem a nadšením, kterého jest schopen, poněvadž tím dokazuje se nejlépe jistý průměr jeho vzdělání a uvědomění lidového.

V tom ohledu můžeme se postaviti do první řady všech vzdělaných národů.

Dnes, pánové, zajisté musíte uznati veliký kulturní význam i malých národů, ten význam malých národů, jaký dnes má ku př. Dánsko, Švédsko a Norsko, s jakým obdivem pohlíží celý vzdělaný svět k té neobyčejné duchovní potenci těchto národů, k té evoluci všech duchů tam ve všech oborech práce a tvořivosti národní. A my u nás to máme též, my si to můžeme říci, aniž bychom nadsazovali, aniž bychom sami sebe chválili, můžeme to říci, poněvadž - a to jest velmi výmluvný důkaz - u všeho co přechází přes hranice české, a to jest především naše umění, se uznává celým vzdělaným světem, že není to pouhá nějaká napodobenina školy německé, že snad my tu věc naučili jsme se od svých krajanů německých, nýbrž uznává se především ta ryzí českosť a svéráznosť našeho umění, naší tvůrčí síly. Tu tvůrčí sílu máme ve svém lidu a tuto tvůrčí sílu musíme míti také i v práci politické. - Bylo by to věru podivné, abychom jí neměli, když ji máme ve všech oborech práce národní a abychom v této práci politické nedokázali, že se nijakým způsobem udolati nedáme. (Výborně !)

Proto jest nám lhostejno konečně, jak vlády pohlížejí na nynější tento rozpor, který docela přirozenou cestou našeho zdravého vývoje a vzrůstu národnostního musí býti řešen a nikoliv nějakým diktátem se strany vlády.

Pánové, my proto dosti skepticky pohlížíme na konaní a počínání si vlády v těchto otázkách; máme za to, že vláda se jeví vůči nezvratnému právu našemu rozhodně chabou a kolísavou. My rozhodně v této věci projevujeme svou skepci vůči takovým projevům se strany vlády, jako stalo zde právě v příčině jazykových nařízení. Já nevím, proč vlastně vláda to své prohlášení učinila. Jest zcela nápadno, a zdálo by se, že snad v zákulisí něco podezřelého děje, poněvadž pánové z německé strany vzdor tomu, že především akcentovali svou svrchovanou nedůvěru k vládě a učinil to nejprve posl. Wolf, který pravil, že rozhodně potírá strana německá u nás vláda Gautschovu jako potírala Badeniho, že oni chovají k němu největší nedůvěru, ano, že jest nebezpečnější odpůrce než byl Badeni, a jiní pak následovali, pojednou chovají se s jistou reservou a zdá se, že se chtějí dát uklidnit. Pánová, my zůstaneme při tom důslednými, my máme za to, že prohlášení vlády vůbec nebylo potřebí, poněvadž je vlastně celá ta věc bezpředmětnou, když pánové z druhé strany řekli, že nechtí Žádnou změnu a prohlásili, že do našeho jazykového výboru nevstoupí, že o změnách - a konečně žádná formulace není nezměnitelná, když by o jiné formulaci se jednalo, se nechtí s námi smlouvati, že vůbec stojí na stanovisku naprosté negace. My jsme prohlásili ústy kolegy Dr. Pacáka, že naše zásadní stanovisko je nezvratné a my přímo zde pravíme, že jedná se nejen o zájmy českého národa, který dovede zjednati svým právům platnost v této věci váhou celého svého významu, ale že se jedná předem o zájmy státní a že se jedná o zájmy dynastie, že otázka jednoty a nedílnosti království, která souvisí s úpravou celé jazykové otázky, která souvisí zejména i s otázkou oboujazyčnosti a dostatečné znalosti jazykové na straně úřednictva, je eminentním zájmem státním a dynastickým a že zajisté dobře pochopí a musí pochopiti každá poctivá vláda, jakou povinnost má na ochranu celé říše vůči těmto nerozborným požadavkům jednoty a nedílnosti celého království Českého. - Tedy, pánové, my přihlížejíce k neutěšeným poměrům obou národností v království Českém, přejeme si zajisté shodu, ale víme napřed, že k této shodě nyní nedospějeme, poněvadž se na druhé straně - shoda ta nechce, nýbrž chce se neshody využivati a chce se vytlouci z ní kapitál pro jisté vyšší politické cíle.

Tyto politické cíle našich německých krajanů my považujeme za zhoubné a nedostižné a jsme přesvědčeni, že celá ta kouře, která byla vzbuzena a umělým způsobem vyvolána, tak že se rozvířilo celé to moře německé tou chudou říčkou jazykových nařízení, zůstane pouhou bouří na sklenici vody, a že nezdrží to, co jest právem a pravdou, a co jedině může vésti k takovému trvalému upravení a uzákonění národnostních poměrů, které budou pak pro oba národní kmeny v Čechách zdárné a prospěšné. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu pan řečník, který je zapsán proti návrhu.

Dávám slovo panu poslanci Dru. Vašatému.

Posl. Dr. Vašatý: Slavný sněme! Při debatách rozpočtových bývá zvykem uvažovati o důležitých záležitostech aktuelních.

Naše nynější situace politická, totiž národa českého i celé říše, jest zajisté tak neutěšená, že tím zároveň jest neudržitelná.

Pánové, důvody této situace, její prameny a počátek, jen několika slovy ihned předem uvedu.

Jest to, pánové, vždy to ubližování národu českému v říši rakousko-uherské, které se děje shůry i vládami a které bohužel naši němečtí krajané vždy podporují.

Jest mi líto, že i na tomto slavném sněmu zahájena byla akce smiřovací velmi neštastně dle mého přesvědčení a dle mého dojmu.

Pánové! Začalo se s návrhem p. hr. Buquoyo a pánové, tu mně nemůže nikdo vzíti mé přesvědčení, že návrh tento má svůj počátek v přání vlády a nemusím připomínati, že většina poslanců českých, většina tohoto slavného sněmu s tímto návrhem souhlasí.

Pokus, pánové, ten se však nezdařil a kdo zná poměry a minulost, každému musilo býti zřejmo, že nebyla tu nastoupena ta cesta pravá, nýbrž ta stará rakouská již vyšlapaná špatná.

Já vím pánové, že má slova také nepadnou snad ani dnes na úrodnou půdu, že budu mluviti darmo, jak jsem mluvil po 14 nebo 18 let své politické činnosti, avšak mám za svou povinnost, abych se slova ujal, by alespoň v budoucnosti bylo uvažováno o cestách, jaké by měly býti nastoupeny k uspořádání otázky rovnosti našeho jazyka.

Jsem zvyklý, mluviti tak, jak jest mé přesvědčení, beze všech rozpaků, a tu musím připomenouti, že Jeho Jasnost p. nejvyšší maršálek při začínání té nynější sněmovní akce smiřovací neměl co předseda šťastnou ruku.

Já, pánova, vždy dávám pravdě svědectví a také jemu musil bych, kdyby se mě ptal někdo na poměry parlamentárni dosvědčiti, že on jest předseda osvědčený, že hájí svobodu slova vždycky, že má neobyčejnou vytrvalost i trpělivost i skutečný klid, jak to v minulých dnech okázal. Tím větší však rozvahu a tím větší šetrnost bych od něho očekával, když se jedná o to, aby dle své oprávněnosti vykládal jednací řád. Tu myslím, že má zachovati největší nestrannosť a to zvláště ku členům tohoto slavného sněmu, kteří jsou mimo parlamentární sdružení, kteří jsou osamoceni.

Ovšem pánové, mravnost politická káže, aby se takových jednotlivců i většina a zvláště většina svobodomyslná ujala, když se nezachovává zřízení zemské a jednací řád. A tu pánové, přicházím na událost hned z prvního zasedání na okolnost, že známý návrh p. posl. Baxy, aby události, které proti menšinám českým v uzavřeném území se přihodily, všechna ta bezpráví a násilí, kterých se dopustila policie v Praze a vojsko, byly předmětem uvažování sněmovní komise a sl. sněmu, návrh zajisté situaci přiměřený - vždyť se beztoho sl. sněm debatě o těchto věcech nevyhnul, neboť o jiném jsme dosud ani nejednali, a návrh ten - a věru to musilo pánové, uraziti každého jednotlivce právní cit - nebyl většinou ani podepsán ani podporován.

Většina věděla, že věc tak důležitá bez její pomoci nebude ani čtena a přece ten návrh nepodporovala.

Podle mého nejvnitřnějšího přesvědčení bylo porušeno základní ustanovení zřízení zemského. Že tento slavný sněm je povolán, aby se radil o blahu a vůbec o tom, co vlasti a obyvatelstvu jeho prospěti má, a že návrhu, který tak říkaje každému lpěl na rtech, nedostalo se ani čtení. Myslím, že ani slavný sněm ani většina nekonali tu svou povinnost, a že svědomí Vám každému musí říci, že bylo porušeno ustanovení zemského zřízení. Nejv. p. maršálek měl alespoň strany podpory učiniti ke sl. sněmu dotaz, ne však svémocně návrh mu podaný umlčovati. (Tak jest!)

Po dosavadním jednání a po zkušenostech, jakých jsme se v posledních dnech dožili, musí mi každý dáti za pravdu! Vy víte, pánové, že zemská zřízení zemí a království na říšské radš zastoupených byla za dob Schmerlingových jedna jako druhá sepsána a že podobná ustanovení, jako v zemském zřízení českém, platí i pro Tyroly, Horní Rakousy a t. d.

Jak se zachovali ale tamnejší předsedové sněmovní, když tam činili poslanci návrhy, aby v úvahu vzato bylo, aby vláda byla vyzvána, aby jazykové nařízení pro Cechy a Moravu byla zrušena!? (Slyšte!) O zál. českých chtěli se tam raditi a usnášeti a tamnější předsedové ani jeden neměl ničeho proti tomu namítati a neopovážil se říci, že by návrhy ty nepříslušely do kompetence tamnějších sněmů avšak to každý nepředpojatý musí uznati, že záležitosti přesně České do sněmu Tyrolského nepatří. (Velmi dobře!)

Pánové! Máme ještě pádnější příklad, že porušeno bylo zřízení zemské tím, že návrh dra. Baxy nebyl ani ve slav. sněmu čten, ze sněmu Dolnorakouského. (Slyšte!)

Tam známý posl. Kolisko učinil návrh, aby se slav. sněm usnesl, že ve školství dolnorakouském jest jazyk německý jedině přípustným, a tedy že jazyk český má tam býti vyloučen.

Maršálek dolnorakouský baron Gudenus neměl ničeho proti tomu, že se na tomto návrhu i sněm usnesl, a že byl přijat, tak že nyní jest na vládě, aby ho předložila k sankci. (Slyšte!)

Pánové! Žádnému ani laiku v právech nemůže býti pochybným, že zrušení neb změna čl. 19. z. z. st. přísluší toliko říšské radě a tam ještě kvalifikované většině, avšak pan maršálek dolnorakouský připustil, aby sněm o tom se usnesl a radil. (Slyšte!)

Usnesením tím, jež ovšem posud nemá právní moci, porušen byl naprosto čl. 19. základních zákonů státních. A proč ? Proto že v Dol. Rakousích jest jazyk český obvyklým jako v král. českém a má tam tudíž dle citovaného čl. 19 stejné právo.

Taktéž jest i rozhodnutím říšského soudu stran Dol. Rakous opětovné na jisto postaveno.

Týž říšský soud nalezl také, že v terstském okolí a v Terstu jest jazyk slovinský jazykem v zemi obvyklým, a že tudíž i terstský magistrát musí vyřizovati v tomto jazyku k němu učiněná podání, poněvadž jest tam 27000 Slovinců. V Dol. Rakousích jest však při nejmenším půl mil. Čechů a jazyk český tam jest a byl vždy obvyklým. (Souhlas).

To uznával také říšský soud při samém počátku platnosti čl. 19, rozhodnuv např., že má býti v Poštorné česká škola zřízena, která tam jest dosud.

A jak medle odpověděl hrabě Taaffe v éře smiřovací na dotaz českých posl. proč nebylo dovoleno užívati při jisté schůzi ve Vídni jazyka českého ? Odpověděl, že to vláda neschvaluje, že prý tam má každý Čech právo česky mluviti, ale že dotyčný do hledající úředník policejní nebyl právě jazyka českého znalý, že však se v budoucnosti postará vláda, aby skutečným potřebám lidu českého bylo vyhověno, a že ustanoví dle potřeby dostatečný počet úředníků jazyka českého zralých. (Slyšte!)

A čeho jsme se dočkali však v ohledu tom za vlády hr. Badena?

Za hr. Badena nebyly ani potvrzeny stanovy spolku českého, poněvadž měl ve stanovách odstavec, že má býti jazyk český jazykem jednacím.

Proto také při každé příležitosti prohlašoval jsem, že nemám žádné víry a důvěry, že by vláda dřívější opravdu provádění rovnoprávnosti jazyka českého zachovávati chtěla do opravdy.

Věc je, pánové, náramně důležitá a když již o jazykových věcech jednáme, myslím, že nemusím podotýkati, že zajisté chytrý a z dob vlády hrab. Taffe velice otrkaný ministerský předseda bar. Gautsch se neodváží, aby předložil řečené usnesení sněmovny dolnorakouské ku nejvyšší sankci! (Slyšte!)

Ani koruna by nemohla to svědomitě podepsat a schválit, poněvadž mocnář sám podepsal i čl. 19. státních základních zákonů.

Ale maršálek dolnorakouský - abych se vrátil k tomu porušení zřízení zemského u nás - maršálek dolnorakouský dovolil také celé jednání o návrhu Koliskově.

Co by povstalo však v této slav. sněmovně, kdyby tak někdo z nás učinil návrh, aby v krajích českých byl jedině český jazyk ve školách přípustným, takže potom v Praze by nebyla ani jediná německá škola, že by přestaly také židovské, zbytečné školy ve Vršovicích a Holešovicích, na Kladně i jinde, a asi 60 dalších židovských škol jen v českých Čechách. (Výborně!)

Jsem přesvědčen, že J. J. nejv. maršálek zemský takový návrh by a limine zamítnul - a tu by měl pravdu - poněvadž ke změně čl. 19. jest ustanovena říšská rada, a sice kvalifikovaná většina, tak že Český sněm skutečně není povolán, aby čl. 19., na němž se říšská rada usnesla bez nás, měnil aneb rušil. Ale celá ta akce na sněmu dolnorakouském jest skutečně povážlivým znamením doby, znamením německého rozechvění, a řekl bych, zbytečného, přehnaného rozechvění. Vždyť se, pánové, mnozí ještě pamatujete, jak dr. Lueger mne druhdy při odporu proti opravě berní rozhodně vyzýval, když jsem ja proti berní opravě kladl prudký odpor: "Jen zhurta, jen mluvte ve sněmovně česky. " (Veselost. ) A dnes, pánové, on i celá jeho strana odhlasovala návrh Koliskův. A víte proč? Myslíte, že z přesvědčení? Nikoliv, nýbrž z terroru německo-nacionalního, z terroru zkažených, zvrhlých německo židovských vídeňských žurnálů, celá strana tomu terroru podlehla a ten nesmysl přijala. (Tak jest!) Divím se jen, jak to mohl udělati právník vzdělaný a druhu a minulosti dra Luegra. (Hlas: Ten se vybarvil!)

Pánové, za takových okolností a kdy věc tak jasně stojí, myslím, že nemůže býti řeči o tom, že by se mohla vláda, zejména ministerský předseda Grautsch, odvážiti takové nesmyslné usnesení sněmovní předložiti k nejvyšší sankci. To bylo by porušením čl. 19. stát. zákl. zákonů, a tu myslím, že by nebylo žádného českého poslance, který by proti nynějšímu předsedovi ministerstva nepovznesl spravedlivé obžaloby. (Výborně!)

A tu vracím se ještě k tomu, že zajisté tím, že návrh dra Baxy, tak důležitý, zde čten ani nebyl, porušeno bylo zřízení zemské.

Pánové, na mne učinilo nepříjemný dojem prohlášení nejvyššího p. maršálka, že návrh dra Schückra, aby o návrhu hr. Buquoye byla zavedena debata, byl přijat většinou. Pánové, mohl bych se tu odvolati na svědky, kteří měli totéž přesvědčení, že většiny tu žádné nebylo. Ale přiznávám se, že jsme ze šetrnosti nežádali opačnou zkoušku podle jednacího řádu, jednak proto, že vůbec zavládly zde zvláštní poměry, neobyčejná shovívavost k našim krajanům německým, jednak, že jsme předpokládali, že toho neučinil Jeho Jasnost nejvyšší maršálek z úmyslu, nýbrž jen z pouhého omylu, ale nebylo to usnesení na základě skutečnosti prohlášené.

Ještě jinou stížnost chci přednésti, že se jednací řad náš porušuje. Hledě k důležitosti "věci, podal jsem také návrh a sice dne 13. toho měsíce, aby vláda byla vyzvána, aby platné zákony rovnosti jazyka českého s německým provedla; návrh ten mně byl druhý den dodán z tiskárny, abych se podíval na německý jeho překlad, jeli správný a jestli s ním souhlasím, ale ještě neráčila Jeho Jasnost dáti jej rozdati. To se děje patrně zúmyslně z toho důvodu, o tom jsem přesvědčen, abych se nemohl k jeho odůvodnění hlásiti a aby bylo spíše o jednu jazykovou debattu méně. Ale dojista, pánové, jest tím porušen zase jednací řad slav. sněmu, poněvadž každá věc má býti rozdána, jak jest vytisknuta a 24 hodin na to má následovati první čtení, jako se to stalo s návrhem hrab. Buquoye a s návrhem pana dra Schlesingra.

Pánové, pravil jsem, že celý ten počátek té akce smiřovací zde činil na mě trapný dojem. Ten trapný dojem spočíval také v tom, že se naši páni velkostatkáři, tedy nynější spojenci většiny klubovní poslanců českých, tak na rychlo k té smiřovací akci vlády propůjčili, dobře vědouce, že jest to český jen národ, kterému se ubližuje, a který jest utlačován již po staletí, za dob ústavních a ještě stále nyní.

Velkostatkáři věděli, že to byla tato německá strana odporu, která mír vúbec svými příklady hrubého násilí porušila a