mezi programem Slovanů rakouských a mezi programem Němců rakouských, a že tomu tak, jak pravím, z toho nedělají Němci pražádného tajemství a ještě nedávno, před 3 nebo 4 dny, pravil orgán radikální strany německé; - Vy víte, že ta radikální strana německá je nyní vlastně vedoucí strana Němců v Rakouska, - že Němcům nejde ani o jazykové výnosy, ani o barevné čapky buršacké, nýbrž že jde jim o něco mnohem vyššího: "o Alldeutschland". A co ten "Alldeutschland" jest a co znamená, to jsem právě byl vylíčil, to ostatně pro nás není nic nového.

To víme již všichni velmi dávno a při nesčíslných příležitostech jsme na to ukázali a varovali jsme před tímto proudem a směrem.

Avšak jiná a důležitější otázka jest, zdali to vědí a zdali to pochopili také ve Vídni a zdali to konečně pochopili v těch rozhodujících kruzích, jichž první povinnosti jest starati se o budoucnost a existenci této říše, zdali pochopili tam ve Vídni na rozhodujících místech, že tu neběží jen o slovanské národy této říše, nýbrž že tu běží o budoucnosť a o existenci soustátí Habsburského, (Tak jest! Výborně!) zdali vědí tam na rozhodujících místech, tam ve Vídni, že se nejedná jenom o království České a o slovanské národy této říše, nýbrž že se hlavně jedná o to, aby soustátí, které po tolik století mělo primát ve střední Evropě, nekleslo na vasala státu říše Německé tak, jako Sasko, Würtembersko, Bavorsko atd.

Zdali vědí, pánové, tam na rozhodujících místech, že v tomto boji a v těchto sporech národních nejde snad o to, jestli okresní hejtman v Čáslavi musí dopisovati s okresním hejtmanem v Písku v jazyku českém nebo německém, nýbrž že se jedná o něco mnohem vyššího a důležitějšího, že se jedná o to, jestli potomek Rudolfa Habsburského, Karla V., má držeti třmen císaři německému, tak jako někdy před. k nynějšího císaře německého držel trmen králi českému. (Výborně!) O to tu běží a to jest jádro celé té situace a celých těch bojů národních, ve kterých se nalézáme.

Avšak dle všeho, co se děje před našima očima v Rakousku, pánové, zdá se, že to tam nahoře podnes ještě nepochopili a že ještě nepominula ta osudná slepota, kterou raněni jsou státnici rakouští, že jim ještě nespadlo to nešťastné bělmo s očí. (Posl. Březnovský volá: Okresní hejtmané nekonají svou povinnost! Vědi, co se tam děje!) Kdyby to byli poznali a kdyby jim bylo spadlo to nešťastné bělmo s očí, zda se dá mysliti, že by sami podlamovali ty nejsilnější sloupy této říše, národy slovanské ?

Já spěchám ke konci, pánové, a po tom, co jsem řekl, mám pocit, že hvězda soustátí Habsburského zase se kloní k západu. Pánové, národ český činil vše, co mu bylo možno, a co bylo v jeho silách, aby tento úpadek zadržel.

Nesčetné jsou oběti a nezměrné jsou proudy krve, které proléval národ český na zachránění tohoto soustáti habsburského. A jaké odměny se mu za to dostalo? O této kapitole nechci zde šířiti slov.

Jen jediné řeknu, že doba, od které národ český položil základ k tomuto soustátí rakouskému, patří mezi nejsmutnější doby jeho historie Přes to prese všecko, přes velké utrpení, které musil snášeti národ český, neustává národ český přece svou radou, svým přičiněním k tomu se snažili, aby zachránil tuto říši před její úpadkem. Jakým způsobem dle nejlepšího vědomí a přesvědčení národa českého by tato záchrana mohla se státi a tomuto úpadku mohlo se zabrániti, to také zase nedávno pověděl před několika dny sněm království českého ve své adrese k trůnu Jeho Veličenstva, Jeho Milosti krále českého. (Výborně!) Tato cesta která, jedině dle přesvědčení národa če ského vede ku spase, dá se vysloviti jediným slovem: "Obraťte se od centralisace k federalisaci !"

S jakým osudem se tato naša adresa potká, nevíme; avšak dle prohlášení Jeho Excellence p. místodržitele v sobotním sezení tohoto sněmu jest téměř jisto, že tento hlas národa českého i tenkráte zůstane hlasem volajícího na poušti. Děj se vůle Boží! Avšak, zdá se, že i zde má se opět osvědčiti pravdivé staré latinské přísloví: "Quem deus perdere vult, dementat. " Koho Bůh zničiti chce, toho raní duševní slepotou. "

Mezi ctěnými mými kolegy vzbudilo toto lakonické a bryskní prohlášeni vlády, anebo to odbyti vlády, velké rozhořčení. A vším právem. Nikdo sice neočekával, že vystoupí p. místodržitel a že zde prohlásí, že pan ministr-president Gautsch a nynější vláda přistoupí na stanovisko státoprávní, avšak ještě méně skutečně očekávali, že druhý den nato, když sněm království českého s takovým nadšením a s takovým jednomyslným projevem loyality přijal návrh na holdovací deputaci k Jeho Veličenstvu, vláda Jeho Veličenstva udeří tento sněm království českého, jeho majoritu, abych tak řekl, pěstí, spůsobem surovým a neslýchaným ve tvář. (Výborně! Potlesk. )

Bude to asi divné holdování, bude to asi divný jubilejní rok následkem těchto událostí! Co se mne týče, jsem rád, že se stal takový projev vlády, poněvadž jest úplně jasno mezi námi, poněvadž vidíme, na čem jsme a známe ten poměr mezi vládou a národem českým. Jsem tomu také rád, že poučí se snad mnozí z pánů kolegů, kteří ve svém optimismu a ve svém dobráctví ještě důvěřovali, že se vůbec nalezne nějaká centralisační vláda, která by měla dobrou vůli a snahu jednati podle práva a spravedlnosti s národem českým.

Samotné prohlášení vlády, to se mu musí nechati, bylo krátké, jasné a srozumitelné, a já jsem přesvědčen, pánové, že zrovna tak jasnou a srozumitelnou odpověď dá národ český na tuto vládní provokaci. (Výborně!) Jaká to odpověď bude, nebudu předbíhati usneseni národa českého, na tom se usnese a ustanoví národ český sám. Já domluvil! (Výborně ! Potlesk, Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči další řečník, který je zapsán proti návrhům komise.

Nežli dám slovo p. posl. dr. Baxovi, přeruším schůzi na čtvrt hodiny a žádám pány, aby dostavili se opět do schůze ve čtvrť na tři.

Bevor wir in der Debatte fortfahren, unterbreche ich die Sitzung und ersuche ich die Herren, sich hier um 2 1/4 Uhr einzufinden.

Schůze jest přerušena. Die Sitzung ist unterbrochen.

(Schůze prerušena v 1, hod. 55 minut odpoledne.

Unterbrechung der Sitzung um 1 Uhr 55 Min. Nachmittag. )

(Wiederausnahme der Sitzung um 2 Uhr 30 Min. Nachmittag.

Schůze opět zahájena ve 2 hod. 30 minut odpol. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Zahajuji opětně schůzi.

Ich eröffne wieder die Sitzung.

Prichází nyní k řeči pan poslanec dr. Baxa.

Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Baxa: Slavný sněme ! Hned předem prohlašuji, že nemohu se smířiti s tím, abych mohl hlasovati pro návrh rozpočtové komise na zvýšeni přirážek ještě o 12 pct.

Velectění pánové! Bylo zde s důstatek naznačeno a sice od předešlých pánů řečníků, že přirážky již dostoupily velikého stupně a tyto přirážky zajisté že mají svůj účinek na poplatní sílu našich poplatníků, takže nelze a dále možné není ten berní šroub u našich zemských poplatníků výše vyšroubovati. Před rokem bylo naznačeno, že očekáváme jakýchsi výhod od nové berní opravy, ale ukázalo se, že veškeré pochybnosti, které se vyslovovaly, byly pravdivými.

Dnes stojíme před faktem a to před faktem, který asi nebude lze tak lehce odčiniti, a tu ovšem nezbývá při poradách nijaká jiná otázka, co se týče úhrady schodku, než máme-li se rozhodnouti pro úvěrní operaci, čili máme-li se rozhodnouti pro přirážky.

Tak vidíme dnes z dané předlohy vlastně, že zemský výbor a komise rozpočtová se odhodlaly pro tyto. Avšak bylo zde již naznačeno panem drem Ed. Grégrem a p. dr. Vašatým rovněž, co se týče přirážek, poněvadž potřeby zemské, zejména co se týče kulturních potřeb a sociálních, stále budou růsti, přirážkovým systémem zajisté že nedojde se ku sanování zemských financí a tu nám nastane otázka, co budeme činiti pak dále? jestliže dnes uhradíme přirážkami potřeby zemské, co bude dále, až kulturní naše a sociální potřeby zemské budou čím dále tím více stoupati a budeme se stavěti i na dále na to stanovisko, že stále musíme úhradu zjednávati přirážkami? Pak míním, že bychom dospěli k takovému smutnému konci, že by zajisté naše poplatnictvo naprosto nemohlo schváliti toto povolování přirážek, jako to činíme dnes my. My přijdeme přirozeně k tomu, že jestliže nenastane změna systému daňového a jestliže zejména nenastane změna systému, co se týče poměru zemských financí k státním financím, nezbude nic jiného, než aby neobtěžovalo se dále poplatnictvo přirážkami, že bude museti se sáhnouti k úvěrní operaci, a já trvám na tom a vyslovuje se úplně proto, abychom již nyní úvěrní operací uhradili zemské potřeby.

Proč, pánové?

Vedle jiného k vůli tomu, poněvadž my musíme přece pohlížeti na zemské hospodářství s dnešního stanoviska, jako na odvislé od státního. Avšak přece snahou nás všech jest, aby toto zemské hospodářství bylo uvolněno, aby nebylo více závislým na státním hospodářství.

Pánové! Byla zde nadhozena otázka, kdo to potom zaplatí. Všichni, kteří stojíme na stanovisku státoprávním a kteří boj státoprávní vedeme, jsme zajisté toho mínění, že tomuto smutnému stavu odvislosti zemských financí od státních jakož i politickému stavu odvislosti země od říše přece v době kratší či delší bude konec učiněn.

Mysleme si, že bude země naše uhražovati schodek úvěrními operacemi, dluh zemský že poroste, však ona přijde přece jednou chvíle, kdy nejen snad my čeští poslanci, nýbrž i poslanci němečtí budou musiti namáhati se, jak by z této finanční tísně, když dluhy budou růsti, vybředl.

To nepůjde na rozum našeho poplatnictva nejen českého, nýbrž i německého, aby země tak bohatá, která odvádí úhrnem 120-130 milionů zlatých do říšské pokladny, ze které se jí nevrací přes 60 mil. musila činiti dluhy při svém hospodářství.

Vždyť to českému ani německému poplatnictvu nepůjde na mysl, že by tak bohatá země, která dává do Vídně přes 60 milionů, které se jí nevrací, musila své potřeby finanční uhrazovati výpůjčkou,

Při takovém stavu věcí donutíme skutečně snadněji vládu k upravení financí a dojdeme spíše k finanční neodvislosti a v době daleko kratší dojde k donucení státní moci, by se přišlo k vyrovnání s královstvím Českým.

Jestliže však budeme prostě uhražovati své potřeby přirážkami, nebude nikdy tento bídný stav zemí českých tak viditelný, a zajisté bude velmi málo těch, kteří by se přičinili o odstranění stavu, jako kdyby se ukázalo, že skutečně dluh země roste. Konečně až přijde k vyrovnání mezi královstvím a státem, pak ovšem bude věcí státu, aby převzal ony dluhy zemské, které sám zavinil.

Neboť pánové, jenom tím, že do státní pokladny plynou přebytečné milliony, jenom tím naše finance hynou a konečně, ať již to dopadne jakkoliv, konec konců bude, že bude muset stát převzít tu zodpovědnost, ty dluhy, které svou politikou vůči království českému byl zavinil.

Velectění pánové, zde v rozpočtové zprávě se sice praví, že některými laněmi, i když se přirážky zvýší o 12 procent, se poplatnictvu ulehčí, že nastane totiž snížení daní dle berní opravy.

Ale nezapomínejme, že není dbáno na daně z přijmu.

Jestli-že se zde mluví o dani pozemkové, o dani výdělkové třídy III. a IV., na to není tu vzat zřetel, že ty výpočty nejsou ještě dnes pevnými. Dnes přece nejsou práce berních komisí hotovy, dnes nemůžeme říci, zdali to pravda, že úlevy v takové míře skutečně nastanou. Leč nesmíme dále přehlížeti, že nenastane snížení při dani činžovní, 5 procent domovni a všeobecné z výdělku tříd prvních, že u těchto daní nastane pak opravou berní a 12tiproc. přirážkou velké obtížení těch tříd poplatnictva.

Jestli-že se tvrdí pánové, že by nastala úleva ohledně některých tříd, jest jisto, že nenastane i ohledně ostatních daní u prvních pak ještě nejsou rozpočty tak ustáleny, abychom mohli dnes s určitostí konstatovati, že ulehčení nastane.

Velectění pánové! Předloni, loni a také letos tenor řeči našeho zpravodaje dra.

Fořta jest ten, že bída finančnictví zemského neleží snad ve špatném hospodářství, nýbrž v čistě politických poměrech, totiž ve veliké odvislosti nejen finanční nýbrž i státoprávní království českého od říše, která doposavad nemá jména (poslanec Vašatý: Bezpráví a násilí !) Velectění pánové! Následek toho vidíme při bližším rozebírání naší předlohy rozpočtové, mnohé věci, které spadají do pravomoci sněmu zemského, resp. do pravomoci zemské, že nemohou ani být do rozpočtu pojaty. Vidíme, že velmi mnoho, co by zasluhovalo, aby bylo dotováno ze zemských peněz, rozpočtu vzhledem k tomuto smutnému stavu financí nemůže býti dotováno.

Na př., velectění pánové, marně bychom hledali ony položky, které by směřovaly k reformám sociálním, zejména pánové, nenalezl jsem zde v zemském rozpočtu nějakou položku, která by svědčila jaksi ku prospěchu stavu dělnického.

Bylo na to již loni od jednoho pana poslance poukázáno a já to opakuji ještě letos.

Dokonce, pánové, zejména jsem zpozoroval, že, co se týče žádosti "bursy práce", tentokráte bylo odepřeno rozpočtovou komisí další zvýšení subvence, ačkoliv tento spolek by toho zajisté potřebo i myslím si, že tak nepatrnou subvence, povolenou na tento čistě humánní, dělnický účel, nemusela rozpočtová komise škrtnouti z takové šetrnosti. (Poslanec Březnovský: Musili přidati německému divadlu a potom neměli dost peněz!)

Velectění pánové! Dnes přirozeně očekává se od jednaní tohoto sněmu, že zejména čeští poslanci vysloví se důrazně, jasně a otevřeně o svém poměru ku vládě.

Velectění pánové! To poslední prohlášení vlády, které zde bylo učiněno panem místodržitelem při čtení adresy nás, na př. mne, naprosto nepřekvapilo. (Dr. Vašatý: Pán Bůh chraň!)

My jsme stále hlásali, že vláda Gautschova a vůbec vlády vídeňské jsou proti našemu státnímu právu a právě proto, že jsou proti našemu státnímu právu a že stojí na ústavě z roku 1867, z toho jsme bezprostředně vyvozovali, že jest povinností české delegace, ať jest jakoukoli, ať se jmenuje staročeská nebo mladočeská, aby vedla proti těmto vládám státoprávní oposici tak dlouho, až se systém změní. Ten jest rozdíl mezi českou delegací resp. mezi vůd i české delegace a mezi oposicí v českém národě, že my stojíme na státoprávní oposici, my setrváváme na tom, že nemůže býti vyrovnání s českým národem jiného, než vyrovnání státopravního a že následkem toho nemůže česká delegace nikdy vstoupiti v nějakou vyčkávají politiku, tím méně podporovací politiku vídeňských vlád. (Dr. Vašatý: Dělící politiku trojdílnou. )

Jestliže dnes zde bylo praveno, že to některé kolegy p. dra Ed. Grégra, který, jak známo, mluvil jménem strany, prohlášení překvapilo, míním, že dnes bude povinností vedoucí strany svobodomyslné, aby v této chvíli učinila určité a jasné prohlášení, jak se zachová nyní vůči vládě vídeňské. Politice důvěřovací, té politice vyčkávací musí býti u nás učiněn konec. Právě v posledních dobách ukázalo se, že všechno, co se ve Vídni učinilo a co se dotýkalo nás, učinilo se na náš úkor.

Když padlo ministerstvo Badenovo, o kterém se roznášely hlasy, že má nejlepší úmysl českému národu vyhověti a dejme tomu, že ten úmysl mělo - našly se celé řady voličstva českého obyvatelstva, které k tomuto mínění se přihlásilo; my jsme toho byli svědky při dvou doplňovacích volbách, kde výslovně voličstvo české prohlasilo, že vzhledem k tomu, že delegace česká se nachází ve vyčkávací politice, že nejsou všecky nitky pretrhany mezi vládou vídeňskou, že důvěřuje české delegaci a že nenachází příčiny, proč by ji opouštělo.

Míním však, že po pádu hrab. Badeniho již mohlo býti jasno u nás, kam vídeňské kruhy míří. Naznačil jsem již v tomto sněmu, že se málo jednalo o to, která vláda padla, ale o ten způsob, jakým způsobem a proč byla vláda Badeniova propuštěna a řekl jsem výslovně: Zde se opětně nejedná o změnu vlády vídeňské, nýbrž o systém, který jest proti nám, pánové, zde se jedná o politiku panovníka samotného, o tu politiku, která po celých 50 let byla proti českému národu.

Proto jakmile čeští poslanci poznali, že nejedná se pouze o vlády vídeňské, o jméno toho kterého premier-ministra, nýbrž o politiku nepřátelskou českému národu se strany panovníka, v té době se měli postaviti ihned v nejprudčí oposici proti celému systému, proti vládě, ať se jmenuje jakkoliv, a jen tenkrát měli vejíti ve vyjednáváni s vládou aneb v poměr vládní strany, jestli nastoupí vláda, která vyhovuje požadavkům českým, která vstoupí ve vyjednávání se státoprávního ohledu a která sliby své také dodrží. Teprv po dodržení slibů, pánové, mohou poslancové čeští dostati se do vládní strany.

Avšak my jsme viděli, že přes to vláda Badenova byla způsobem takovýmto pro český národ a pro českou delegaci urážejícím způsobem propuštěna, a to za ty všecky služby, které se dály parlamentu vídeňskému.

Stalo se to, čeho nikdo neočekával, dalo se za právo obstrukci a čeští poslancové se jednoduše poslali domů beze všeho. Pánové, kde máme těch 32 požadavků, o kterých se mluvilo?

Vždyť, pánové, uvažme svou situaci, uvažme svou bilancipolitickou za celý posled. rok, jsme vtom smutně. Před rokem se mluvilo o rak. -uherském vyrovnání a činily se i se strany poslanců svobodomyslných zvláštní komitéty pro to rázné vystoupení proti rakousko-uherskému vyrovnání, tehdá se mluvilo, že nebule rakousko uherského vyrovnání bez vyrovnání s národem českým (Souhlas), mluvilo se o 32 požadavcích, které se předložily ministerstvu.

Kde jsme dnes ? Mlčky se hlasovalo pro přikázání vyrovnání výboru, z těch 32 požadavků nemáme ni toho nejmenšího. To, co se vykazovalo za velkou vymoženost, jazykové nařízení, vidíme, že jest ztraceno a že na místě něho nařízení jazykové přijde, které nás postaví do daleko horšího postavení, nežli před tím.

To jest smutná bilance českého národa za poslední rok.

Velectění pánové, mluvil jsem o politické důvěřivosti a skutečně musím se o ní zmíniti ještě dále, poněvadž ta politická důvěřivost nejde jenom vůči vládě, nýbrž dnes stále vůči pravici; a přece panové, nebudeme si dnes zapírati, že mluviti dnes ještě o pravici říšské rady, resp. spoléhati se ještě na pravici říšské rady, bylo by skutečně velmi naivní; neboť ta lekce, kterou učinil všem těmto politikům dr. Ebenhoch v Linci při posledním zasedání sněmu hornorakouského, pánové, ta je tak důkladná, že musí i největšího cislajtána mezi českými poslanci nadobro vyléčiti.

Velectění pánové, nebylo ještě v tomto sněmu zde důkladně o tom promluveno, čím vlastně dr. Ebenhoch při té příležitosti, když odůvodňoval známý návrh, se prohřešil proti celému programu pravice. Dr. Ebenhoch vyslovil se tam jednak pro trojdílnost království českého v ohledu jazykovém a za druhé se vyslovil pro výhradní vyučování německého jazyka v Horních Rakousích. (Posl. Vašatý: S povalením čl. 19. )

Oni se tedy vyslovili naprosto proti smyslu adressy říšské rady, kterou sám dr. Ebenhoch spolu s ostatními stranami pravice podepsal. Tím, že se zřekl rovnoprávnosti a tím že zřekl se autonomistického uspořádání říše, poněvadž žádali výslovně zachovaní našeho ústavního uspořádání této polovice říše, tím samým přistoupil vlastně na zásady nikoliv té autonomistické pravice, nýbrž přistoupil na zásady byvaté koalice. (Posl. Vašatý: Tak jest!)

Pánové, jestliže tito politikové takovýmto způsobem zradili v pravém slova smyslu program pravice a to na místě tak čelném jako jest sněm zemský, jehož jsou členy, tu uznáte, že naše důvěřivost ve spojence německé musí býti dávno ta tam.

jakmile prohlásil dr. Ebenhoch a klerikálové tyto zásady, jakmile výslovně zřekl se zásady autonomistické, která byla na říšské radě navržena a jakmile přistoupili na program, který není ničím jiným, než obnoveným programem koalice, myslím, že potom veškerá důvěřivosť u českých poslanců musí vymizeti, a Že tito musí uznati, že na pravici spoléhati nemohou, (Posl. dr. Vašatý: Na svoji vlastní sílu!)

Velectění pánové, račtež uvážiti jak na př. Němci postupovali společně ve všech zemích na říšské radě zastoupených (Posl. dr. Vašatý: Proti nám!) a jak u nás byl chaos, uvážíme-li, jak jinak postupovali čeští poslanci na českém sněmu, jinak čeští poslanci na Moravě a jinak čeští poslanci na sněmu Slezském. (Posl. dr. Vašatý: To je to řízení!)

Tento nestejný postup českého národa musí zarážet. Já pravím, že jest přímo povinností vedoucích politiků, zejména poslanců českých, aby zařídili jednotný postup chování se poslanci ve všech zemích, i v království českém, i v markhrabství Moravském i ve vévodství Slezském.

Na Moravě na přiklad vstoupili naši poslanci právě v dokonané vyjednávání s Němci, ve Slezsku měly se věci naopak.

U nás v Čechách, na tomto českém sněmu - pravil jsem to již zde jednou zaráželo to ve veřejnosti české velice, že čeští poslanci nehráli úlohu těch, kterou měli zde hráti úlohu žalobců, nýbrž že hráli zde jen úlohu obhájců. Němci zde ve svých debatách, ve svých návrzích a ve svých řečech hráli v pravém slova smyslu úlohu žalobců, kdežto my se mimoděk omezili na úlohu obhájců, a to zajisté nemělo býti.

Měla se hned předem nastoupiti pravá cesta, měla se hned předem zaříditi tak, aby se to vidělo, že ne němectvo jest potlačováno, nýbrž stále a bez přestání potlačován jest národ český.

Já, velectění pánové, nechci říci, že teprve potom, co ministersterstvo Gautschovo ústy místodrž. v poslední schůzi prohlásilo, bylo jasno mezi vládou a naší delegací a snad teprve potom by mělijíti do opposice. Nikoli. Když uvážíme veškeré činy, které ministerstvo Gautschovo hned po svém nastoupení učinilo, to všechno dávalo ne snad příležitost, nýbrž kázala to povinnost, nastoupiti příme opposiční postavení proti vládě. Neboť, velectení pánové, vláda hned z předu snažila se, aby vyjednávání sporů národnostních nedělo se zde na půdě české, nýbrž na půdě nynější ústavy. Ne tedy, aby byla přistoupila k adresse, kterou většina sněmovny na říšské radě byla navrhla, nýbrž stála dle starého systému na základě ústavy nyní platící z centralistického stanonoviska chtěla řešiti onen spor českoněmecký v království českém.

Mimo to, cokoli ministerstvo Grautschovo podniklo, podniklo vždycky na seslabení většiny a nikoliv na seslabení opposice. Neboť, pánové, jest jisté, kdyby byla vláda nechtěla, aby se byla dála ona pronunciamenta v různých sněmech, zejména dolnorakouském, hornorakouském a štýrském, že by k tomu nikdy nebylo přišlo, ale zajisté že to bylo všecko smluveno mezi Němci a mezi Gautschovou vládou, cokoliv se dalo na těchto sněmech proti jazykovým nařízením. (Hlas: Bylo to podporováno s hůry!)

Vláda Gautschova si přála a podporovala Němce ostatních zemí ve snaze, aby se míchali do našich záležitostí a činili na úkor Čechů náladu pro zrušení jazykových nařízení. To právě jest, co vytýkám vládě Gautschově, a to jest jeden z těch důvodů, pro které mělo býti ihned vládě Gautsehově oznámeno, že česká delegace od té chvíle s ní nechce mluviti a nastupuje do opposice.

Velectění pánové, my v tom vidíme celý systém, že totiž Němci ve všem jsou podporováni s hora, neboť, pánové, kdyby nebyli podporováni s hora, zajisté že by si nemohli dovoliti to, o nyní.

Nemyslím tím "s hora" snad podporování od nějakého úřadu (dr. Vašatý volá: Sic volo, sic jubeo), nemyslím tím "s hora" snad nějaké ministerstvo nebo vládu, nýbrž já myslím přímo panovníka. Jinak zajisté žádný z německých poslanců by si nebyl dovolil to, co si dovolili Němci.

Kdychom my čeští poslanci dovolili si to, co si oni dovolili, zajisté že by se nebyly zavřely oči spravedlnosti, zajisté že by státní zástupcové nebyli zastavili vyšetřovati! a tresmi řízeni, nýbrž že by byla spravedlnost dopadla na hlavy českých poslanců s tou největší přísností a přikrostí.

Pánové, že se trestní vyšetřování zastavilo, proti tomu se svého stanoviska ničehož nemám, naopak já jsem rád, když se řízení proti každému zastaví v těchto případech. Ale to vytýkám, že zajisté proti českým poslancům by se nebylo tak stalo. Z toho pak vyvozuji, že s ohledem na tuto vysokou přízeň vůči německým poslancům mohou oni dělati takovou obstrukci snáze, než by to dovoleno "bylo všem ostatním poslancům. (Hlas: Čeští poslanci se stíhají pro Národní Obranu! Dr. Vašatý volá: Ještě mají podporu z Berlína! Poslanec Mixa: Professor Tomek a Hausmann musili se vzdáti mandátu. )

Račte dále uvážiti již dvojí způsob jednání s poslanci českými a německými v této sněmovně. Pan místodržitel odpovídá vždy napřed na německé interpellace a to téměř okamžitě i ve věci, která nemohla býti ani náležitě vyšetřena, tak rychle hned a bezodkladně, ale na interpellace české, které se týkaly Mostu, Biliny a Žatce, došla odpověď mnohem později. Dokud zde byli Němec, nebylo případu, že místodržící, když prohlásil něco jménem vlády, nebyl to prohlásil napřed německy a potom teprv česky, ačkoli většina poslanců tohoto sněmu jest národnosti české. (Dr. Vašatý: Proč si to nechají líbit!)

Velectění pánové, za těchto okolností ovšem nastala nám často otázka, zda v tomto sněmu smír s Němci vůbec jest možný. Já neschvaloval jsem naděje a jednání českých poslanců, kteří při každé příležitosti mluvili o tom, že by rádi viděli smíru, že by rádi byli, kdyby Němci jejich nápomocné ruky přijali atd. atd.

Za těchto okolností není smír možný a nebude ještě velmi dlouho možný, neboť jak bychom my, kteří jsme politicky slabší, dnes jaký smír mohli uzavírati? Ten smír, který bychom uzavřeli, byl by rozhodně v náš neprospěch, a zejména uvážíme-lí, jak se chová vláda, jak se chovají úřady vůči požadavkům českého národa a vůči požadavkům německého národa Proto musíme si doznati, že, i kdyby nastalo nějaké formální smíření, by toho smíření, jakmile by došlo k uskutečnění, bylo vždy v náš neprospěch využito a vykládáno a ovšem vždy ve prospěch Němců.

Velectění pánové, my dnes, a to si nesmíme zapříti, kdykoliv mluvíme o smíru národnostním, my dnes fakticky národně, kulturně a hospodářsky v tomto království rosteme.

Pánové, český živel jest živlem rozpínavým, a Němci konečně, ti to velmi dobře vědí, poněvadž znají poměry českých menšin, ti vlastně velmi dobře pochopili, co znamená to rozpínání českého živlu v jejich krajinách.

Proto ten vztek jejich, to nepřátelství, které jste zde viděli. Bojí se přílišného přívalu. Ale tomu nezabrání, neb to jest síla mladého národa, to jest sila národa, který zde v této zemi, třeba si Němci mluvili o 1000leté kultuře, který zde v této zemi má kulturu, s níž se kultura Němců českých ani porovnati nedá.

Račte vzíti ku př. literaturu. Jak pak pracují Němci čeští na poli literatury? Ani porovnání to nesnese Vezmeme dále průmysl a průmyslové závody. Většina velikých závodů jest v rukou cizích. Veškerá síla, kulturní i hospodářská, se vyvíjí v nás Češích. Němci stojí rozhodně na druhém stupni.

Ale tento rozkvět kulturní, tento rozkvět hospodářský, rozkvět národní, ten ovšem jest stále a stále tlačen, my jsme pořád bez přestání uměle zatlačováni, a proto nemůžeme dnes, mluví-li se o smíru s Němci, i kdyby Němci jej nabízeli, na smír ten přistoupiti.

To se může státi teprve, až přijdeme i v ohledu politickém na tutéž výši, na které stojíme v ohledu národním a kulturním, pak teprve potom jako rovni rovným bychom mohli ruku ku smíru podati. Jaký by si Němci dnes smír přáli, viděti z požadavku, na němž dnes Němci stoji pevně a k němuž asi podle prohlášení vlády dojde, totiž aby bylo království české co do jazykové otázky rozděleno na 3 díly. Já míním, že kdyby mělo k vydání takového nařízení přijíti, rozhodně bez rozdílu stran český národ se pozvedne silou netušenou a že nastane takový rozmach u nás, jak to bylo při punktacích, neboť takové dělení nemůžeme dopustiti nikdy. Nezapomínejme, že takového ustanovení, kde se mluví o 3 rozdělení království českého v ohledu jazykovém, Němci využili by ve svůj prospěch. Mluví se o jednojazyčnosti ve