Předs. dr Kramář:

Přeje si ještě někdo slova? Pan kol. Johanis.

Člen N. V. Johanis:

Měl bych jen jedno přání. Při celé věci je nutno konstatovat, že vedle sirotčích peněz jest také uloženo ve válečných půjčkách mnoho peněz z nemocenských pokladen, úrazové pojišťovny a pensijních fondů. Víte, jak se v úrazové pojišťovně upisovaly velké miliony. Znáte, jak hejtmani jednali a tu jest nutno vysloviti přání k presidiu a finančnímu odboru, aby se nejen přihlíželo k sirotčím fondům, ale také k ústavům, jako jsou nemocenské pokladny a úrazové pojišťovny, poněvadž tyto pokladny jsou dnes po chřipkové epidemii úplně vyčerpány. Ústavy peněžní odpírají lombardování válečných půjček a v některých pokladnách není peněz k vyplácení podpor. Poněvadž toto opatření je nutno v zájmu našeho státu, prosím, aby presidium a finanční odbor uvažovali o ochraně nemocenských pokladen, úrazových pojišťoven a pensijních fondů, právě tak, jako o ochraně sirotčích peněz.

Člen N. V. prof. dr. Engliš:

Pro tuto otázku rozhoduje mně moment vyplácení peněz, ten druhý je formální. Když dnes začneme vyplácet kupony rent a dluhopisů, hlásáme tím, že jsme dlužníkem toho, co v obvodu našem je a předbíháme konečnému řízení. S tohoto stanoviska je nejlépe říci. To je dluh starého Rakouska, které likviduje. Likvidační vláda existuje. My s ní budeme jednat, možná, že něco převezmeme, možná že ne, ale v žádném případě nechceme prejudicovati. S tohoto stanoviska zdá se mi být jasno, že je nutno v tomto případě říci, že my přijdeme k inkasu, ale současně naléhati, aby to bylo vyplaceno. Měl-li pan prof. Horáček určité pochybnosti, mohlo by se vyhověti tím, že by v úterý nebylo ještě plenum svoláno, poněvadž to technicky nebude možno provést. Dnes máme sobotu večer. Kdybychom zítra telegrafovali, nedošlo by to včas, aby se všichni členové mohli sejíti. Činím návrh, abychom se sešli ještě jedenkrát a plenum bylo odročeno na pozdější dobu a aby bylo možno dáti nařízení finanční komisi, která by mám mohla dáti v úterý zprávu.

Předseda dr. Kramář:

Když už pan kol. Engliš učinil návrh, aby plenum schůze bylo odročeno, dovoluji si sděliti, že mi bylo také řečeno, že by ze Slovenska nemohli přijíti do úterka. Budeme to musit odložit na čtvrtek 14. Následkem toho by bylo možno, abychom se ještě jednou sešli a abychom vyřídili ještě ostatní věci, poněvadž bychom jinak musili seděti dnes do noci. Račte rozhodnout, chcete-li míti schůzi našeho konklave v úterý nebo ve středu (Hlasy: Ve středu.) Tak dobře, tak budeme se vším definitivně hotovi. Ve čtvrtek o 11 hodině bude pak plenum. Račte to vzíti na vědomí. Naše schůze je zase ve 2 hod. odpol. ve středu. Ve čtvrtek je plenum Národního shromáždění. Ve středu vyřídíme také zákon pana dr. Meissnera ohledně Národního shromáždění a tím to bude všechno v pořádku. Ve čtvrtek ráno to může býti v Úředním listě. V této věci byl ještě hlášen pan kol. Pfeffermann.

Člen N. V. Pfeffermann:

Snažně Vás prosím, abyste neodročovali ten rozumný návrh, který pan dr. Rašín učinil. Padlo slovo o panice, o strachu, to že způsobí pád kursu. My budeme musit národu poznenáhlu říkat, že jsme politickými vítězi, ale hospodářsky kridatáři současně s Rakouskem a že jsme v jednom z největších krachů lidské historie. Podle toho, jak devalvační úkazy se množí, blížíme se k té katastrofě velmi rychle. Je zapotřebí to tempo ne zdržovati, nýbrž urychlovati a dát to národu cítit, že o tom víme, a že jsme na to připraveni. Pokud se týče přání kol. Johanise, úplně souhlasím. Našim heslem jest generálně řešiti individuálně sanovati. Ti, kdo potřebují peníze, dostanou to z naší půjčky, ale není možno kvůli služce, která má vklad dělat extravuřty s valutou, která je neudržitelná. Nebojte se, při tom optimismu v Čechách to půjde. Nezpomínejte, že republika francouzská, která přece prodělala hrozné věci a prováděla asignátové hospodářství, nebála se dvou pořádných krachů, že v těch pořádných kraších spčívala síla Napoleonova hospodářství, který přes všechny války, jež vedl, odkázal ve Fontainebleau Francii jen 900 mil. franků dluhů. Jak si musel stát před těmi prohranými vojnami. Je zapotřebí říci, že se musí za 100 milionů fiktivních hodnot odepsat. Již několikráte jsme si zde obstruovali tempo revoluční, ale nezadržujte vývoj věcí nezadržitelných.

Člen N. V. dr. Viškovský:

Řekl jsem, že se nebojím důsledků tohoto nařízení, jenže ho nepokládm za vhodné a nezbytné. Pan kol. Rašín teprve dodatečně vysvětluje situaci, poněvadž jeho počáteční referát předpokládal, že jsme byli v té schůzi, kde se o věci jednalo. Bez předloh se těžko opravuje. Konstatuji loyálně, že po výkladu kol., Rašína nepokládám tuto věc za neúčelnou a jsem ochoten pro ni hlasovati.

Člen N. V. Zyka:

Po tomto nařízeni nastane značné de routa. Já se toho obávám a sice proto, poněvadž mezi širším obecenstvem není jasný poměr o poměru devalvace a o poměru mezi válečnými půjčkami a ostatními státními dluhopisy. Kdyby nám bylo možno ten poměr nějak ujasniti, poskytnouti veřejnou záruku, že ta devalvace resp. znehodnocení, které svým časem musí nastati, stihne stejně aspoň poměrně hotové peníze i tyto cenné papíry, pak by ovšem takové deroutě bylo zabráněno. To je ale nutné. Prosil bych, aby se pokud možno záležitost tato odložila do příští schůze, aby se finanční komise touto věcí zabývala a po případě se nějaké takové vysvětlení veřejnosti podalo. Podle mého názoru bude nutno, aby takové znehodnocení nastalo poměrně stejně u obou kategorií. Nazírají-li naši funkcionáři tak na to, není nic v cestě, naopak v zájmu naší veřejnosti, aby se to udělalo.

Ředitel Pilát:

Dovolil bych si upozorniti na následující rozvrstvení státního dluhu. Pokud se týká společného dluhu, je cislaitanský dluh ve válečných půjčkách a ve starých rentách, ale máme ještě třetí kategorii, který se týká přímo nás, t. j. dluh samostatných československých drah. Část z nich týká se přímo nás, které jsou tedy naším majetkem a jejich kupony podle mého názoru by bylo třeba, abychom vyplatili. Jest to samostatná česká západní dráha, česká severní a jihoseveroněmecká draha spojovací, dále dvě trati společné, Františka Josefa, která jde do Vídně a druhá trať severozápadní, která jde přes Moravu do Vídně. Jsem toho názoru, abychom tyto trati, které jsou našim územím, neučinili insolventními a abychom tyto kupony platili bez výhrady, poněvadž je spravujeme a poněvadž je naší povinností, abychom dokázali, že jsme dosti insolventními. Pokud se týká drah ostatních, myslím, že je to věcí dorozumění s rakousko-německou vládou. Pokud se týče rent válečných půjček, nečiním návrh, je to věc těžká k řešení, ale prosil bych, aby kupony těch samostatných drah byly honorovány kvůli representaci vůči cizině.

Předs. dr. Kramář:

Přeje si ještě někdo slova? Pan kol. Rašín.

Dr. Rašín:

To se jen tak zdá s těmi drahami, že bychom měli tu povinnost. My vlastně máme, může se říci, dvě třetiny celého našeho vozového parku, zvláště pokud se týká lokomotiv v cizině, takže provoz na našich drahách je skutečně minimální. Co provozujeme, děláme jen tím, že chytáme vagony jiných tratí, hlavně z Uher a tím provoz udržujeme. Takovým způsobem kryjeme sotva režii. Není to dosud spočítáno a nemůže to také býti spočítáno. Centrální direkci máme teprve od 28. 30. října. Myslím však podle celkového množství drah a podle toho co od nás žádají na alimentování a platech, že to při tomto nedostatečném vozovém parku aktivní není. Žijeme ve zcela mimořádných poměrech. Poněvadž jsme zastavili vývoz, máme zacpané nádraží, a nemůžeme provoz dostatečně řídti. Ale je faktum po té stránce, že musí nám ostatní země a vojenský erár udělati pořádek a dáti nám vagony a že my tím způsobem uděláme určitý nátlak abychom co nejdříve po skončené demobilisaci své vagony dostali zpátky. Ale prosil bych, abychom tuto věc neodkládali, poněvadž myslím, že v příští schůzi bude zase o tom více méně teoretická debata a ono je to potřebí všem obecním úřadům dodati, aby to přišlo do veřejnosti. Jakmile to bude vydáno, jsem přesvědčen, že rakousko-uherská vláda okamžitě přijde a bude chtít, aby se to dalo do pořádku. Než to vyjde v našem zákoníku, uplyne řada dní, na provedení potřebujeme zase několik dní, berní úřady se budou dotazovat, a mohlo by se pak stát, že by berní úřady neměly včas rozkazy. Pokud se týče přání kol. Johanise, dá se vše zprostředkovati. Prof. Pfeffermann má také pravdu, že budeme muset mít určité ohledy. Ale ty ústavy to nemusí předkládat u berních úřadů, nýbrž u bank, resp. oznámiti nám, mnoho-li dělá jejich kuponový požadavek a my můžeme říci bance: "Zde máš kredit, vyplať to, poněvadž je to pro ty a ty ústavy." Pak to není poměr vůči státu. V tom by se dalo vyhověti.

Předs. dr. Kramář:

Je zde návrh odkládací, o němž musím dáti napřed hlasovat. Kdo je pro to, aby se usnášení o tomto nařízení odložilo, račiž zvednouti ruku. To je menšina. Kdo je pro přijetí návrhu? To je většina, návrh je schválen. Pan prof. Engliš má ještě referát o obstavení deskových statků.

Prof. dr. Engliš:

Mám zde ještě dva návrhy zákona, především o obstavení deskových statků. Dva momenty nás k tomu nutí. Je známo, že po bitvě na Bílé hoře bylo mnoho statků českých šlechticů dáno Ferdinandem všelijakým dobrodruhům v odměnu za to, že pronásledovali a hubili český lid a že ty statky zůstaly dodnes v rukou jejich dědiců v téže rodině. Jest tendence vykonati zde 300 let po Bílé hoře jistou spravedlnost. My ji dnes ještě v tomto okamžiku dělati nemůžeme, ale cítí se všeobecně, že se blíží. Velkostatkáři hledí zachovati jmění tím způsobem, že buď statky rychle prodávají, aneb zadlužují a tak vybavují své jmění ze státu. Druhá tendence, která se jeví v programu všech politických stran je, aby latifundiové hospodaření jak zemědělské tak lesní bylo přeměněno a aby zejména zemědělská latifundia byla přeměněna ve střední statky zemědělské. Také toto opatření bude vyžadovati konsolidované zprávy, ale nemůžeme vyžadovati již dnes opatření, které by křížilo v budoucnosti tyto reformní snahy agrárně-politické. Proto je třeba se vším urychlením obstaviti tyto statky, aby nám zůstaly k disposici. Žádoucno by bylo, kdybychom mohli na jedné straně přesně vybrati statky, které byly po bitvě na Bílé hoře českým šlechticům vzaty a dány cizincům a kdybychom mohli přesně vymeziti velkostatky. Ale ani jedno ani druhé nelze v tomto okamžiku provésti a proto presidium navrhuje, abychom obstavili statky deskové. Šlechtické statky jsou skoro všechny v zemských deskách zapsány. Proto jestliže obsadíme statky deskové, vyhovíme okamžité potřebě, poněvadž je po mém soudu zachytíme z 90 %. Jest jen velmi málo statků osob nešlechtických, které nejsou zapsány v zemských deskách. Obstavíme-li statky deskové, vzbudíme u nedeskových domění, že se nemají čeho obávati a ony nebudou přeměny zcizovací provádět. Navrhujeme proto tento zákon: (Čte):

§ 1. Každé zcizení mezi živými, jakož i zastavení a reální zastavení statků, zapsaaých do zemských desk bez svolení úřadu pro správu zemědělskou jest neplatné.

Náš úmysl je stáhnouti zákon zpět, ale to se nemůže dobře provésti, pokud jsou již práva nabytá. Ale máme možnost, jestliže již takové smlouvy byly uzavřeny, aby nebyly ještě do desk zemských zaneseny, nebylo-li ještě nabyto právo věcné a trvá jen právo obligační ze smlouvy, je zameziti dalšímu zápisu od účinnosti tohoto zákona. Tím prakticky přeměníme smlouvy věcné na obligační a stáhneme účinky zákona zpět a ony smlouvy, které dosud do zemských desk zapsány nejsou. Proto § 2 by zněl (čte):

§ 2. Zápisy do zemských desk o právních jednáních uvedených v §u 1, jež pocházejí ze smluv, datovaných před platností tohoto zákona, jsou nepřípustny.

Zákon ten nabývá platnosti dnem vyhlášky.

Dr. Bouček:

On se ten člověk na základě redatované směnky dá exekvovat. To zástavní právo by se tam dostalo na základě exekuce. Já bych to doplnil, aby se k takovému prostředku nemohlo sáhnouti.

Prof. dr. Engliš:

To bychom museli říci zabavení.

Dr. Rašín:

Exekuční zabavení.

Dr. Bouček:

Vnucený vklad práva zástavního.

Prof. dr. Engliš:

My tu máme psáno: Jakékoliv reálné zatížení. To snad by zahrnovalo i to exekuční. Můžeme tam konečně vložit: "smluvní i exekuční" (Člen N. V. Habrman: Platí to také pro Slovensko?) My to principielně vyslovujeme pro území československého státu. Bude to platiti všude tam, kde máme moc. Ovšem já nevím, jak je to na Slovensku. (Člen N. V. Bechyně: Odpovídá to uherskému právu.) Tam to nemají. To ustanovení bude platiti pro naše území, když řekneme v zemských deskách, že se vztahuje na území Čech, Moravy a Slezska. Stran Slovenska musíme pak učiniti ustanovení nové, tam přiměřené.

Člen N. V. Johanis:

Upozornění kol. Habrmana a Bechyně považuji za důležité. Snad by se tam měla hledati forma, abychom to Slovensko měli zajištěno, když tam deskové poměry jsou jiné. Mám také jeden dotaz. Dnes se stal případ, že jeden šlechtic nabízí palác v Jungmannově třídě. Rád bych tedy věděl, jak je to s majetkem šlechty ve velkých městech.

Prof. Engliš:

Pokud jsou to statky do desk zemských zapsané a to je většinou u šlechty - někde se ukládá ten oběh jen z paláce, vztahuje se to na ně též. Původně jsme měli návrh, aby se to ustanovení vztahovalo na všechny statky, které náležejí šlechtě, ale pojem šlechty je těžko zachytiti. Tak je to úplně jasné a zachycuje 90 % toho, co potřebujeme. Ale připouštím, že by se mohlo zapsati "ze statků zapsaných v Čechách, na Moravě a ve Slezku," ale to je právně úplně zbytečné.

Dr. Rašín:

My jsme dali to ustanovení proto, že to skutečně můžeme provésti. Mimo snad opavský zemský soud provedeme to v Čechách a na Moravě docela bezpečně, poněvadž je to judikatura našich soudů. I ve zněmčeném území to můžeme provésti. Nevydáváme zákon na papíře a musili jsme tam dát ustanovení, že úřad pro orbu může dát povolení k převodu, resp. zatížení, poněvadž v zemských deskách je zapsána řada statků, které již dávno nejsou velkostatkářské. Na statečcích, které byly rozděleny při tom známém chabrusu, kolonisační zájem nemáme. Mimo to v zemských deskách je řada domů občanských, na Karlově nám. jsou na př. dva, kde také my zájem nemáme. Po té stránce by se musilo dát dostatečné ustanovení.

Předs. dr. Kramář:

Myslím, že celý zákon má jen kolonisační smysl, do paláců nám nic není. Když v nich budou chtít být živi, nebudeme jim bránit. My tam zůstávat nebudeme.

Člen N. V. Johanis:

Ale můžeme je vyvlastniti.

Předs. dr. Kramář:

To můžeme vždycky.

Člen N. V. Bechyně:

Pánové, mně je účel tohoto zákona vítán a milý. Vím, že hned v den státního převratu byl předložen Národnímu výboru návrh o této věci a chápu, že to dnes nemohlo býti vyřízeno. Ale věc je svrchovaně naléhavá. V návrhu, který jsem hned v den státního převratu předložil, jde se mnohem dále, než žádá pan referent. Ovšem je těžko zkonstruovati právní poměr velkostatků, ale přesto se domnívám, že musíme myslet i na všechny ostatní velkostatky, nejen na velkostatky v zemských deskách. To by byla neúplná věc, a to jistě není v intencích pana referenta. Poněvadž je to věc velmi obtížná a poněvadž zde asi budou i jiné síly hráti roli, bylo by dobře, kdybychom uložili odborníkům, na příklad pan prof. Engliš má na tom živý zájem, aby do příští schůze Národního výboru ve středu připravili návrh podobného obsahu, který by se zabýval také ostatními velkostatky. Činím v tom smyslu návrh.

Člen N. V. dr Rašín:

O této otázce jsme velmi podrobně uvažovali, abychom komisi neukládali zbytečnou práci, jakým způsobem bychom formulovali, co jest velkostatek. Ale ono to má přímo nepřekonatelné překážky, které spočívají v tom, že v našich pozemkových knihách není zanesena výměra. Nemůžeme to naříditi, poněvadž ten soudce prostě neví, jak je určitý statek veliký. Mimo to těch velkostatků, které by nebyly zapsány v zemských deskách, je neobyčejně málo. My jsme to chtěli udělat také z toho důvodu, že je řada velkostatků v zemských deskách zapsaných, které mají rustikalie, jež skoupili k vůli arrondaci a jež se vedou v obyčejných pozemkových knihách. Ale to je neobyčejně těžko zachytiti. Je to spojeno jedním majitelem, ale ani z jedněch ani z druhých kněh to není viděti. Otázka tato mohla by se řešiti jen na základě důkladné statistiky a musilo by se to podrobně dělat a individuelně.

Člen N. V. Johanis:

Promiňte, že prodlužuji debatu, ale přece jen značná část půdy je v rukou velkostatkářských držitelů, jejich statky v deskách zapsány nejsou. (Hlasy: Těch je málo. To je nepatrné.) Říkáte, že je to nepatrné, ale přijde na to, čemu říkáte velkostatky.

Člen N. V. dr Viškovský:

Z důvodů pana referenta seznávám, že otázka tato nemá prejudikovati řešení agrární otázky ve velkém rámci. Protože se jedná jen o zajišťovací opatření, nemám nikterak námitky proti této osnově, ale musím prohlásiti, že další provedení věci musí se díti s hlediska vyššího, že musí býti prováděno soustavně a rozumně a podrobně uváženo. Nevidím v tomto zákoně agrárně politické opatření, nýbrž jen zajišťovací a v tom smyslu mohu pro tuto věc hlasovati.

Předs. dr Kramář:

Debata je skončena. Kdo je pro návrh, jak byl přečten a doplněn. (Přijato.)

Dovolte, abych sdělil zajímavý telegram, který jsem dostal. Je to trošku Nemesis, že se na nás obrací polská Národní rada, abychom radiotelegraficky sdělili veliteli alliovaných armád, že Rusíni pálí a plení všechno v Haliči a že potřebují ochrany proti nim. Kromě toho mám za svou povinnost sděliti, že jsem včera dostal Wilsonův telegram od Presskomitétu amerického z Bernu, adresovaný všem osvobozeným národům. Já jsem si na to dovolil odpověděti. Já to předložil ovšem předsednictvu Národního výboru, které to schválilo, ale poněvadž jsem tam vzal jistou obligaci, dovolte, abych vám to přečetl, zdali to račte schvalovat: Hluboce dojat vznešenými slovy presidenta Wilsona upřímné a teplé lásky k národům osvobozeným z cizího panství, jsem šťasten, že mohu jménem národa československého dáti formální ujištění, že učiníme všechno možné, abychom v těchto těžkých chvílích likvidace války zabránili každému násilí a každé ukrutnosti a že nemáme jiné touhy a jiných žádostí, než ukázati se hodnými sympatií, již nám prokázaly národy spojenecké tím, že zůstaneme věrni svým velkým tradicím dějinným, spravedlnosti a svobodě demokratické a sociální, za kterou náš národ po dlouhá staletí tolik trpěl, i tím, že zachován pořádek a disciplina v přechodu z kleté minulosti k budoucnosti světlé a svobodné. Prosím, abyste tlumočili všechnu naši vděčnost a všechny sympatie našeho národa presidentu Wilsonovi a velké republice Spojených států. Za národní výbor Dr Karel Kramář. (Výborně!)

Pan kol. Engliš má referovati ještě o druhém návrhu, ale navrhuji, abychom tento zákon, poněvadž po něm bude asi velká debata, nechali do příští schůze.

Člen N. V. Švehla:

Poněvadž máme za 3 dny Národní shromáždění, doporučovalo by se, abyste tyto návrhy dali již do komise, poněvadž mají velký význam po stránce hospodářské. Dnes jsme již fysicky unaveni. Jsou to věci, ke kterým strany potřebují čas ke klidnému uvážení. Jestli s tím souhlasíte, dají se všechny nároky vytisknouti, přijdou do plenární schůze a půjdou bez prvního čtení hned do komise. Tím bude míti každá strana čas je prostudovati a myslím, že bychom tím způsobem vyhověli.

Předs. dr Kramář:

Kdo souhlasí s tím návrhem? Přijat jednomyslně. Budu prosit pana podavatele prof. Engliše, aby to dal vytisknout.

Člen N. V. dr Meissner:

Já to nařízení přednesu ve středu.

Člen N. V. dr Rašín:

To je věc strašně presantní. Tyto zákony do zásoby budeme snad potřebovati již zítra nebo pozítří.

Místopředseda A. Švehla:

My uděláme všechny přípravy jistě. Přeje si někdo slovo? Pan dr Scheiner.

Člen N. V. dr Scheiner:

Mám jisté sdělení uklidňující. Dnes večer přišla z Inšpruku telefonická zpráva, že transporty, které se dosud dály hrozným způsobem, jsou zachyceny, takže první uprchlíci, kteří přišli z etapy, se již převalili a pevně zformovaná armáda zůstává nazpět. Z Inšpruku oznamují, že vlaky nyní mohou pravidelně chrliti spoustu vojáků domů. Vagóny, které jsme se zeleninou a moukou poslali, došly správně do Inšpruku, takže obavy z plenění jsou odstraněny, poněvadž budeme moci armádu náležitě živiti. (Výborně!)

Předs. A. Švehla:

Stran té komise prosím, aby těch 10 členů bylo zítra ráno oznámeno. V tom ohledu musím žádati, aby každá strana nominovala po dvou členech a aby to oznámeno bylo do presidia, abychom je mohli pozvati.

Přeje si ještě někdo slova? Děkuji za účast. Příští schůze bude ve středu. Končím schůzi.

Konec schůze v 8 hod. 25 min.