Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Lodgman (pokračuje): A já si připočítám čas, který mi bude odňat. Prosím proto, abych nebyl vyrušován. Zjišťuji tedy pevně, že my nemáme na tom zájmu, a pokud se jedná o veřejné školy, které jsou přebytečné, ty mohou býti zrušeny. Pak se ale nesmí postupovati tak, jak vy jste to činili, to je neslýchaná ostuda pro váš národ a vaši vládu. To je znásilňování! Nejen, že jste zabavili naše veřejné školy, vzali jste nám i soukromé. (Souhlas na levici.) A pánové, to není vyvlastnění, to je přivlastnění. Vy jste měli přímo o tom se dohodnouti s Němci, které školy budou uzavřeny, a my dáme svůj souhlas, půjde-li o školy zbytečné. Ale to, abyste diktatorsky do našeho školství zasahovali, nenecháme si nikdy líbiti! (Potlesk na levici.) Nuže, hleďte, velectění pánové, vy sledujete ten cíl, vnutiti pokud možno nejvíce Němcům češtinu. Nu, já stojím a stál jsem na tom stanovisku, že je to jen přednost, znají-li se cizí jazyky. Byl bych velmi rád, kdybych znal mnoho jazyků. A mluviti cizím jazykem, to jsem nepovažoval nikdy za něco zneuctívajícího, neboť jsem se nikdy nepřiklonil k mínění o méněcennosti Čechů. Avšak, pánové, je to přece něco jiného, musí-li se Čech učiti němčině, nebo Němec češtině.

To je jednoduchá pravda, která musí býti aritmeticky uvážena. Nakážete-li nám dnes, abychom se učili angličtině či frančině, prosím, to jsou světové řeči. Ale u nás chtíti každému imputovati, že musí uměti česky, pánové, to je dětské počínání. Tím, velectění pánové, nerozluštíte jazykovou otázku v tomto státě. To je nemožné. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl stále vyrušován.

Poslanec dr. Lodgman (pokračuje): A braňte se tomu, velectěné dámy a pánové, jak chcete, přirozená dorozumívací řeč tohoto státu uvnitř i na venek je němčina. (Souhlas a potlesk na levici). Včera jsme zažili ukázku českého státnického umu. Jednalo se o východoslezskou otázku a o tu věc, že nyní již nastaly takové poměry, že nejvyšší rada v Paříži se rozhodla ve východním Slezsku provésti arbitráž a tudíž zavrhnouti plán, původně vámi odmítaného, avšak přece přijatého plebiscitu. Dámy a pánové, není to sice první případ, bojím se toho, avšak také ne poslední blamáž vaší politiky a já chci přes tento bod přejíti k dennímu pořádku, neboť mně, jako demokratu, nepůsobí řešení takovýchto teritoriálních otázek pražádných obtíží a prohlašuji, že pro mne je směrodatná vůle těch, o něž se jedná. Tady jste rozhodně ty, o něž se jedná - postavili před tlak nutnosti. Nechali jste jim pouze možnost volby mezi českým a polským státem. Nuž, však i postiženým mohla nějaká třetí možnost napadnouti a domnívám se, že tato třetí možnost byla také uplatněna, totiž neutralisování tohoto území a podřízení jeho Svazu národů. Dr. Kramář to s hrdostí zdůraznil, že čeští zástupcové v Paříži byli proti plebiscitu, poněvadž jej považovali za zbytečný a za neslučitelný se svým stanoviskem. Byli by si mohli tuto blamáž uspořiti, kdyby se byli osvědčili jako praví demokraté a kdyby se byli bývali nezapletli do věcí, které se netýkaly jich, nýbrž především někoho jiného.

Zjišťuji, že mi uplynula doba k řeči stanovená, ale byl jsem 5 min. zdržen a prosím, aby mi byly přidány. Co, pánové a dámy, z poměrů vzešlo, víme, jak již bylo řečeno, s dostatek. Poukazuji příkladně na to, že k demokratické Unii v Londýně teprve v těchto dnech dolehl výkřik o pomoc z Thracie, kdež Bulhaři i Turci jsou většinou obyvatelstva, ale přes to mají býti připojeni k Řecku. Jsou nyní nuceni, poněvadž pod tímto panstvím zůstati nemohou, se vším majetkem a jměním se vystěhovati. Všechny tyto poměry padnou na hlavy těch, kdož stvořili tuto mírovou smlouvu.

A zeptejte se sami sebe, zdali je skutečně možno, aby byla přivedena v soulad s demokratickými principy a zásadami? Ovšem, pan ministr zahraničí dr. Beneš je nyní nejvyšší radou v Paříži ustanoven referentem pro ochranu menšin. (Smích na levici.) Nevím ovšem, v jakém smyslu bude dr. Beneš v tomto úřadě úřadovati, ale po zkušenostech, kterých jsme až dosud nabyli, mohl bych již říci, že se mi to zdá býti nejen špatným tahem, co učinila nejvyšší rada, nýbrž že věřím, že co nejdříve se ukáže odpor u postižených. Neboť zástupce národa panujícího, jakým jste vy podle své ústavy a svých prohlášení, nemůže přece zastupovati zájmy ubohých potlačovaných. Vidíte, v tomto státě je řada nerozřešených problémů a ať máváte na venek sebe víc běločervenomodrou vlajkou, tento stát zůstane uvnitř černožlutý až na kosť, (Veselost na levici.) není v tom rozdílu, jak se jmenuje a co chce, nýbrž pro nás je směrodatné to, co je. A přes tato tvrdá fakta se nedostanete. Vím, že spoléhajíce na své bajonety, této skutečnosti se ne bojíte. Ale ty nejsou posledním slovem a přes ústavu a přes upevnění jejích ustanovení všemožnými pojistkami nedá se popříti, že tento stát je závislý na konstelaci Evropy jako žádný jiný a že jeho strategická a vojenská poloha je absolutně nemožná. Postavte regimenty a kanony kam chcete a kolik chcete; každý, kdo se jen trochu obíral strategií, vám může říci to, že tento stát zbraní se ubránit nedá. A tu vám nezbude nic jiného, chcete-li svůj stát udržeti, než že se musíte chopiti prostředků pravé demokracie, musíte ustoupiti od svého imperialistického omylu, musíte přiznati, že ostatní národy ve vašem státě mají totéž právo jako vy - ale ne pouze na papíře, nýbrž ve skutečném životě. (Souhlas a potlesk na levici.) A jen tehdy budete moci býti klidni o svůj osud, neboť jedno jest a zůstane v našem moderním vývoji pravdou, ta jediná spolehlivá základní věc v moderních státech, to je vůle ovládaných. (Bouřlivý potlesk. Výkřiky: Heil!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kolega Šrámek.

Poslanec Šrámek: Slavná sněmovno! Podle včerejší dohody stran je každý řečník omezen na velmi krátkou dobu. Dovolte však, abych přes to aspoň několika slovy odpověděl p. řečníku německého svazu, který právě vytýkal nám, celému národu poblouznění chauvinistická a imperialistická. Není mi možno obírati se všemi jeho vývody dopodrobna. Nadejde i k tomu doba a bude i potřeba, abychom dopodrobna o těchto věcech a jasně promluvili, aby jasně promluvil celý národ český, ne pouze jednotlivé strany. K tomu také tato sněmovna byla svolána. Dovolte však, abych dnes panu dru Lodgmanovi - právě jemu a jeho lidem, které zde zastupoval na řečništi - vytkl, že on nemá k tomu pražádné kvalifikace, aby kterémukoliv národu nějaký imperialismus a nějaký chauvinismus vytýkal. (Výborně! Potlesk.) Pan dr. Lodgman snad si ještě vzpomene, co sám se svými bratry připravoval pro veškeré národy neněmecké dřívější rakousko-uherské monarchie. (Tak jest!) Pan dr. Lodgman si snad vzpomene, kolikrát jezdil do Berlína a kolikrát také ve Vídni po berlínských schůzích pánové dojednávali si program, co bude po válce, až budou všichni, kdož jsou nepřáteli Německa, na hlavu potřeni. Není možná, jak jsem již pravil, ze široka se obírati projevy zde učiněnými p. drem Lodgmanem, tak významnými pro politiku národa českého. Myslím však, že jest přece povinností mojí, abych ihned připomenul p. dru Lodgmanovi, was für "Forderungen die Deutschen Österreichs zur Neuordnung nach dem Kriege" erhoben haben (Posl. dr. Lodgman [německy]: Proti nim jsem z pole protestoval), gedruckt in der Baseler Vereinsbuchdruckerei als Handschrift", co zde bylo dojednáno a co bylo pro nás připraveno, kdyby byl býval pan dr. Lodgman vítězem ve světové válce. (Výborně! Potlesk.) Teprve začala světová válka a již v listopadu 1914 pánové se scházeli v Berlíně a ve Vídni. Měl jsem příležitost jeti jako přísedící zemského výboru do Berlína a měl jsem možnost tam se přesvědčiti, jak často se tam jezdilo a jak často se tam právě s politiky německými z Rakouska domlouvalo, co všechno se připraví v první řadě pro Čechy, a tu dovolte, abych docela krátce oznámil, že das Kaisertum Österreich si rozdělili poněkud jinak, než jak dosavadní nebo tehdejší korunní země tomu dovolovaly. Halič arci jest pryč. Je to zvláštní svazek státní pro nás, aby nás důkladně mohli ovládati. Nebudu vypočítávati jednotlivých zemí. Řekli "Westösterreich". A pro ten Westösterreich pánové, kteří dnes mají odvahu zde bouřiti takovým způsobem proti imperialismu a proti šovinismu, stanovili takové to "Forderungen der Deutschen". Začnu s das deutsche Schulwesen atd. Velectěný pan kolega dr. Lodgman v poslední chvíli zde se šířil právě o školských otázkách. (Výkřiky.) Prosím, velectěný pane kolego, nechci ani v nejmenším schvalovati všechno, co se v nějaké německé Lhotě dálo proti Němcům, možná, že někde spravedlnost byla porušena, a tu já, a myslím, celý český národ, chceme každou křivdu, která skutečně snad někde spáchána byla na německém lidu, co nejspíše napraviti (Souhlas), ale prosím, račte poslouchati, co jste připravovali na poli školském vy nám! (Posl. dr. Lodgman: Já ne! - Posl. Bechyně: Mitgefangen, mitgehangen! - Min. předseda Tusar: Vy byste to nezamezil!) Pane kolego, vy jste zde nemluvil jako dr. Lodgman, nýbrž jako předseda své strany, není-liž pravda? Vy jste zde mluvil, i když ne formálně, také jako předseda a vůdce německo-nacionálního svazu. (Tak jest! - Výkřiky u Němců.)

Byl bych velmi povděčen, kdyby pan dr. Lodgman nebyl takovým šovinistou a imperialistou. (Posl. dr. Lodgman: Já jsem proti oněm požadavkům protestoval z pole!) Ale vy jste na konec zůstal v též společnosti a tuto společnost jste vedl celou tu dobu. (Výborně!) Tedy prosím, račte poslouchati: "das deutsche Schulwesen" - to jest in Westösterreich - "ist durch den Staat zu fördern. In den mehrsprachigen Gebieten, das heißt in solchen Gebieten, in welchen im amtlichen Verkehre neben der Staatssprache noch" - všimněte si, prosím, toho "noch" - "andere Sprachen angewendet werden können, ist Gelegenheit zur Erlernung der deutschen Sprache zu schaffen."

Dále se tam praví, že se to sice ponechává na těch cizojazyčných školách určitým školským úřadům, kdy se musí začíti učiti každé dítě němčině, ale musí to býti "spätestens im dritten Schuljahre".

Tedy nejpozději ve třetím školním roce ti chlapečci a děvčátka musí se učiti německé státní řeči. Prosím, dále: "Deutsche Volksschulen sind in den mehrsprachigen Gebieten vom Staat überall zu errichten, wo es das Bedürfnis oder das Staatsinteresse verlangt." (Slyšte!) Dobře si rozumíme, co by to byly za "Staatsinteresse in diesem Westösterreich". (Odpor na levici.) Pánové, dále "in allen Gebieten" - prosím, aby teď pan dr. Lodgman, který tolik ostře protestoval proti zrušování německých škol, chvilinku dával pozor - "in allen Gebieten, in welchen im amtlichen Verkehre keine andere Sprache als die Staats sprache angewendet wird", (Slyšte!) - vzpomeňte na uzavírané tak zvané německé území - "dürfen nur deutsche Schulen mit Öffentlichkeitsrecht errichtet werden." A dále: "Die in diesen Gebieten bereits bestehenden öffentlichen andersprachigen Schulen, sind aufzulassen", tedy všechny bez jakéhokoli rozdílu (Hluk.) a Vy máte, pane doktore, ještě odvahu, nám něco zde vytýkati?

Velevážení pánové, dovolte, abych také o samosprávě, kterou žádají páni ve školství, uvedl, co nám připravovali: "Die gesamte Gesetzgebung in Volks-Hoch-und Mittelschulen fällt in den Wirkungskreis des Reichsrates." My jsme tam v tom Reichsrátě měli míti "eine verschwindende Minderheit" a tam jste nám chtěli ukázati, co vy nám nadiktujete, aby se na našich školách učilo, poněvadž musí zůstati "die staatliche Beaufsichtigung und Überwachung des gesammten Schulwesens, die sich auf die Lehrkräfte, Lehrmittel und Lehrziel estrecken muß, im Einvernehmen mit den staatlichen Belangen..."

Tomu my až příliš dobře rozumíme, co jsou to za "staatliche Belange", které by pánové bývali za hlavní směrnice příštího uspořádání školské výchovy a vyučování v tom West-Österreichu vytkli. (Posl. dr. Spina: To je od několika Schönererovců! Jiný hlas: Je to svatodušní program?) Není to svatodušní program. Bohužel, že pan kolega, jenž se táže, zde nebyl a já pro něho musím zvláště opakovati. Prosím pana předsedu, aby mi také potom nějakých 5 minut přidal. (Veselost.)

Předseda: Já bych vás přece jen, pánové, prosil, aby pan řečník nebyl příliš vyrušován, poněvadž každých pět minut je velmi dobrých.

Posl. Šrámek (pokračuje): Konstatoval jsem, že jsou to "Forderungen des Deutschen osterreichs zur Neuordnung nach dem Kriege." (Německé výkřiky: Od koho je to? Je to svatodušní program?) Já vám to všecko nemohu čísti. Je to příliš dlouhé, ale krátce vám oznámím, (Hlas: Jsou tam nějaká jména?) Jmen tady není, ale stojí zde označeno, kdo tyto prazvláštní požadavky sjednával: "Die Mitglieder der deutschen Clubs, der Hochschullehrer und alten Herren-Verbände der deutschvölkisch akademischen Verbände" (Hlasy z německé strany: Ah so! Posl. dr. Lodgman odchází.) Prosím, pánové, počkejte laskavě na další vývody! Divím se, že p. dr. Lodgman již tak utíká, je to snad velmi taktické s jeho strany. Řeknu vám něco dále: Požadavky dále byly předloženy "den deutschen Volksvertretern der einzelnen Kronländern, allen deutschen Volksräten" (Hlasy: Aha!), a to byly přece, pánové, vaše organisace, to byly tudíž dojista vaše "demokratické" směrnice. Potom ovšem jednalo se o nich "in der deutschradikalen Vereinigung des österreichischen Abgeordnetenhauses... und so - praví se ve spise - erwuchsen diese Forderungen".

Věc vyšla jenom "als Handschrift gedruckt", nebylo jí ve veřejném tisku. A nebylo to ani tištěno u nás; pánové byli tehdy tak opatrni, že věc dali vytisknout in der Baseler-Vereinsbuchdrukkerei. Tedy do Švýcarska s tím pánové zajeli, aby to zůstalo úplně v tajnosti.

Jak vidíte, nic není tak tajného, aby nepřišlo na světlo Boží (Veselost.) a my máme dnes zde důkaz, jak byste byli postupovali pánové proti nám vy, kdyby byla bývala válka rozhodnuta opačně. (Min. předs. Tusar: Tohleto bylo předloženo v hlavním stanu!) Ještě mne tedy bývalý pan jednatel Českého svazu na radě říšské upozorňuje, že tato věc byla předložena v hlavním stanu, tedy v generálním štábu naší armády, a my, kdož víme, že tento generální štáb presentoval dokonce i biskupy v našich zemích, my, kdož víme, že to byla vlastní nejvyšší vláda tehdy pro celou monarchii, pocítili jsme to na své vlastní kůži soustavněji a daleko citelněji než vy, dovedeme si také již potom patřičné důsledky z toho fakta vyvoditi. Tedy pánové, v pose nějakých Katonů, odsuzovatelů strašlivého imperialismu českého národa, v pose velkých obhájců proti veškerému šovinismu neračte vystupovati! (Výborně! Potlesk.)

Velectění pánové, nemám bohužel dosti pokdy, abych mohl se při této věci zdržeti. Rád ujmu se jiné příležitosti, kde bychom svým bratřím - říkám bratřím, poněvadž jsou v naší republice - Němcům i Maďarům konečně jasně pověděli, jak to s nimi smýšlíme. My opravdu nechceme odplatiti to, co pro nás tento dokument připravoval. Nikdy ne! Chceme býti, a zvláště naše strana, jako strana, která stojí na podkladě křesťanského názoru světového, tedy i také křesťanské spravedlnosti, ke všem národnostem spravedliví. Chceme vám dáti opravdu všecka plná práva, která se dají s Československým národním státem, který přirozeně budeme nadále budovati a upevňovati, srovnati. (Výborně! Potlesk. Posl. dr. Radda [německy]: Dovoláváte se pamfletů, jako by to byly zákony. To je rozdíl!)

Pánové, programy, jakmile se staly nemožnými pro ty či ony strany, bývají zvány pamflety, to jest pravda, ale jen tenkráte, když se vidí, že není možno z nich už ničeho provésti a že se stávají strašnou zbraní proti straně, která takovéto programy vybudovala. Tak jest to, pane kolego! (Posl. dr. Spina: Ale nesmíte, pane kolego, falešně generalisovati!) Negeneralisuji, odpovídal jsem panu dru Lodgmanovi. (Posl. Hlinka: V maďarských školách jsme se musili již ve třetím roku maďarsky učiti!) O Maďarech nemohu již mluviti, bylo by tu lze na ledacos odpověděti panu dru Jablonitzkému, ale, bohužel, času jest na krátce.

Dovolte tudíž, vzácní pánové a dámy, abych upozornil... (Hlas: Dámy a pánové!) Prosím, v Paříži jsem dával velmi dobrý pozor, jak pan president i sněmovny i ministerstva oslovovali vždy napřed pány a pak teprve dámy a tam snad přece zdvořilosti rozumějí ode dávna. (Veselost.)

Slavná sněmovno, dovolte, abych upozornil na nějaká malá nedorozumění, která se včera stala zde v této sněmovně za řeči prvního mluvčího z našeho klubu strany lidové (Slyšte!). Když mluvil pan kol. dr. Juriga, byla sněmovna poněkud vzrušena a nebylo takového ticha, aby byl býval mohl každý dobře vážiti, třeba i na zlatých vážkách, slova, která byla od pana kol. dra Jurigy jako proklamace čtena. A jsem přesvědčen, že ze vzácného shromáždění většina neměla ani potuchy o tom, že pan dr. Juriga četl vůbec nějakou proklamaci. (Hlasy: Ó ano! To patřilo na decimálku a ne na zlaté vážky! - Veselost. - Výkřiky posl. Stejskala.) Někteří tedy snad, ale ne všichni! Dovolte, abych docela krátce všecka ta nedorozumění, která by mohla býti také pro pana kolegu Stejskala nebezpečná, odstranil.

V té proklamaci kolegové naši z československé strany ludové - ludovci ze Slovenska - hned po prvé, jak přišli do sněmovny vůči všelijakým o tom zkazkám, posílaným také se strany Maďarů a Němců do širého světa, chtěli veřejně osvědčiti, že stojí pevně a rozhodně na půdě jednotné a nerozdílné Československé republiky. (Výborně! Potlesk. Výkřiky.) Kolegové naši ze Slovenska chtěli, pánové, osvědčiti, že sami spoluúčastni byli při tom, když se dávala této naší Československé republice první naše platná ústava (Tak jest!) a ze na tuto ústavu plně vstupují, když přicházejí do této sněmovny (Tak jest!). Prosím, aby to bylo opravdu jasno všem, zvláště i všem mimo tuto sněmovnu, zvláště to adresuji také do Maďarie i do Polska. Ať se nikdo již neodváží ani tam pochybovati o věrnosti právě i ludové strany ke státu, k naší republice, ke státní jednotě československé i k její ústavě. (Výborně! Potlesk. Výkřiky.)

Prosím slavnou sněmovnu, aby se nedala mýliti žádnými obavami těch, kdo nemohli dobře postřehnouti toho, co bylo včera proklamováno, obavami před jakýmisi trhlinami v československé naší státní jednotě. Bylo o tom všelijak již hovořeno, proto zde znova a za plného a živelného souhlasu bratří našich z ľudové strany prohlašuji, že stojí s námi stejně pevně při republice a že ji budou hájiti a brániti proti komukoliv ať uvnitř, ať na venek. (Výborně! Potlesk.) Znova také ještě zvlášť vytýkám, že jestliže zde bylo prohlášení učiněno o programu autonomistickém našich ľudáků ze Slovenska, že se ten program velice a podstatně liší od všelijaké té autonomie, která byla házena našim ľudákům na hlavy (Tak jest! Výborně!) ať z Paříže, ať z Budapešti, ať z Varšavy, jako by to byl nějaký separatismus, jako by zamýšleli snad nějaké odtrhování od naší Československé republiky. (Tak jest! Potlesk u ľudovců.)

Slavná sněmovno! Upozorňuji pány, kteří včera snad z nedosti dobrého postřehu myslili, že se ľudovci nacházejí na stejné linii s mluvčím se strany německé, po případě maďarské, že my autonomií nemyslíme nic jiného, nežli starý náš autonomistický, územní, territoriální princip samosprávy a žádnou národnostní autonomii. (Tak jest.) Aby zde žádné mýlky nepovstávaly, račte to laskavě vzíti na vědomost! (Hlas: Kdo že to popíral?) Včera při demonstrativním potlesku pánů kolegů, myslím, s maďarské strany (Hlas: Ano!) vypadalo to, jako kdyby byli pánové myslili, že mají v našich ľudovcích spojence pro nacionální autonomii. To právě zde rozhodně odmítám a oznamuji, že celý ten program autonomistický, jak byl včera prohlašován, je program, který není ani žádným separatismem Slovenska v rámci říše, poněvadž chceme - a kol. dr. Juriga to výslovně slavnostně prohlašoval, - aby týž autonomistický program platil stejne pro Slovensko jako pro Moravu se Slezskem, jako pro Čechy.

To je náš požadavek autonomistický, kterého doufám, vydobudeme za pomoci jiných v naší republice. Při tom však zase znovu a za meze naší republiky prohlašuji, že nikdo nesmí z toho kouti nějaké zbraně proti naší republice, jako bychom snad nechtěli jí dáti všecko, čeho pro jednotný, silný stát je potřebí. Odmítajíce nezdravý centralismus, pro nutnou centrální moc státu chceme dáti a obětovati všecko! (Tak jest! Výborně! Potlesk. - Výkřiky. Umýváte mouřenína!) Prosím, pane kolego, když na někoho házíte bláto, musí je shoditi a musí se umýti. Jinak to nejde. Sotva byste pochválili toho, kdo by umazán chtěl choditi dále po Praze a po republice.

Dovolte, velectění, abych se dotkl docela kratince vývodů - snad dosud vládního tajemníka pana dr. Markoviče. (Hlas! Už jím není. On bude v sovětech tajemníkem!) Prosím, aby pan dr. Markovič vzal naše prohlášení, které zde činím jménem našeho jednotného klubu a tudíž i jménem všech slovenských jeho členů, také na vědomost a aby laskavě posečkal, až súčtujeme podrobně o maďarských volbách. Nemáme na to dosti pokdy. Dnes tedy jen docela krátce: Není správné a spravedlivé, všecku vinu za ty volby házeti na min. dr. Šrobára. Ministr Šrobár přirozeně svým jménem kryje systém. O tom systému budeme mluviti, poněvadž jej budeme chtíti odstraniti co nejspíše. Prozkoumáme jej proto dopodrobna. I panu dr. Markovičovi oznamuji, že budeme sledovati také jeho činnost volební. Pana ministra Šrobára dokonce bych přizval, aby s námi rekapituloval všecku tu činnost, poněvadž, jak poměry znám, myslím, že dr. Šrobár není tak nešikovným, aby vedl vládu s takovým výsledkem. (Hlas: Sám to prohrál! Markovič byl chytrý.) Ano, vládu vedl jeho vládní tajemník a to se svého stranického stanoviska a dovedl upraviti volby, jak skoncovaly. Vzácné shromáždění! Račte laskavě ještě také vzíti na vědomost, že se pan dr. Markovič ve své volební matematice přece jen trochu mýlil, když včera pravil s takovou emfásí: "Já zde mohu prohlásiti, že vlastně 75% voličstva na Slovensku se prohlásilo proti ľudové straně." To znamenalo: já mám vlastně právo mluviti ve sněmovně, když mluvím proti ľudové straně - přizvukovali mu také pánové z nesocialistického tábora neľudového - jménem 75% voličstva. Prosím, to by bylo špatné počtářství. Vládní počtářství bývá už ve volbách také někdy nepřesné, my jsme to u nás již zažili také (Smích.) a pan dr. Markovič nechť laskavě vezme na vědomost, že s tohoto místa řečnil československý sociální demokrat, který patrně byl volen - neuměje ani slovensky, ani česky, nýbrž jen maďarsky - Maďary a mně bylo dokonce jedním z vůdců socialně-demokratických řečeno, že 50 a více tisíc hlasů maďarských bylo odevzdáno pro listinu československé sociální demokracie. Já jim toho nevytýkám. Prosím však, pane kolego Markoviči, když jich nepočítáte, nevyjde z toho 75%. (Potlesk. Posl. Markovič: 75˙5%) - O desetinách nemluvím, mluvím všeobecně.

Račte ještě vzpomenouti, že jste tam měli spoustu voličů českých v kasárnách a mimo kasárny. Ti lidé, řekněme, by byli bývali jinde volili sociální demokracii, ale dojista nebyli by bývali směli býti započítáni, pane kol. Markoviči, mezi slovenské voliče. (Výborně! Potlesk. - Posl. dr. Markovič: Ti zase nevolili sociálně-demokratickou listinu v Čechách a na Moravě! Tak se to vyrovná!) Mluvím přece sám o tom vyrovnání! Zde vám jen trochu seškrtávám Vaše slovenské počty: býti započítáni, pane kol. Markoviči, mezi slovenské voliče. (Výborně! Potlesk. - Výkřik posl. Markoviče.)

Mluvím přece sám o tom vyrovnání. Zde vám jen trochu seškrtávám vaše slovenské počty. Jde o to, máte-li právo mluviti jménem 75% na Slovensku a tu musím říci, že ho nemáte.

Nechci se tu proti panu dru Markovičovi dovolávati budoucnosti, ale musím pánům sociálním demokratům s drem Markovičem v čele zde veřejně přiznati, že agitovali opravdu po slovensku. Sami se nedávno dokonce v "Právu Lidu" chlubili, že bijíce se v prsa před obrazy svatých, šli lidé na Slovensku volit sociálně-demokraticky, poněvadž chtěli voliti chudoba s chudobou. To bylo velmi šikovné heslo. (Výkřik: Dali se oklamati!) Nemohu než znova pochváliti neobyčejně chytrou taktiku sociálně-demokratických agitátorů, které užili při volbách, ale byla tak přechytralá, že - dovolte, pane kolego Markoviči, abych to zde řekl: Až nahlédnou ty ženičky a mužové na Slovensku, co se s nimi sehrálo při volbách, že nebude tak jasné, vytrvá-li, jak on myslí, těchto 75% v jeho rukách.

Kdyby byly nové volby velmi brzo... (Hlas: Pak to dopadne jako v Německu!), mohlo by to dopadnouti jako na př. na Moravě, mohlo by to dopadnouti tak, že na př. na brněnském okrese, když jsme volili do senátu - a byl mezi volbami rozdíl jednoho týdne - přirostlo nám tolik hlasů, že myslím, sociální demokraté, jejich vedení brněnské, nebyli tím nikterak nadšeni. (Posl. Rouček: To byly ze slováckých krajů!) Pane kol. Roučku, v Brně samém mělo nám 15% ubýti, nám však přibylo hlasů i v této velké tvrzi bolševictví - nebo jak to mám nazvati - v republice. (Hlas: Staří musí počítati s posledními věcmi člověka!) Počítejte s posledními věcmi člověka, ale i státu. (Potlesk.) Počítejte a pak se dopočítáte snad některých jiných směrnic, než je máte dnes.

Ale dovolte, já vlastně mluvím k vládnímu prohlášení. (Výkřiky. Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím, abyste pana řečníka nezkracovali v jeho čase.

Posl. Šrámek (pokračuje): Pan dr. Jablonitzky před chvíli s velikým důrazem zde tvrdil, že podle programu lze poznati vládu. Dovolte, abych o programu tom krátce jen řekl, že nemohu tvrditi, že by ho byl býval sestylisoval p. ministerský předseda nebo ministerská rada - aby byl demokratičtější - nějak nešikovně. Jsou tam zajímavé věci; některé podepíši oběma rukama, některé bych musil míti poněkud vysvětleny se strany vlády, nebo lépe se strany vládní koalice. Ale odpusťte, ten program jest namířen na dosti dlouhá léta a tuším, ani pan ministerský předseda, který se nám představil jako šéf prozatímního kabinetu, nemyslí, že by on se svými druhy při nejlepší své vůli ten program i prováděl. (Výborně! Potlesk.) Tento program bude prováděti dojista už jiná vláda, a až ona přijde, tož si o tom programu promluvíme. Mám jen jednu velkou, ale opravdu velikou otázku k vládě a v prvé radě k panu šéfovi vlády. Slavná vláda nám zde vypočítává téměř spoustu věcí, které chce změnou zákonodárství zlepšovati a zdokonalovati. Zlepšovati a zdokonalovati arci podle toho, co ona považuje za zdokonalení a zlepšení. Ale já se táži pana ministerského předsedy: Máme možnost doufati od této vlády, že bude prováděti již nyní platné zákony naší republiky? (Výkřiky.)

Státní věda praví, že vládnouti jest v první řadě spravovati. Tedy spravovati má v první řadě tuto naši republiku dle zákonů a nařízení daných naše nynější vláda. A tu, bohužel, není neoprávněnou otázka, zda-li cítí v sobě sílu a najde-li tak velikou vůli, aby opravdu spravovala dle našich platných zákonů a nařízení náš stát. Slavná sněmovno! Nechci býti nespravedlivým a příliš příkrým a přísným posuzovatelem vůči našemu mladému státu. Byl jsem nedávno v Paříži, kde jsem měl příležitost chvíli prožíti stávkové dny, dny generální stávky politické. Tam měl jsem příležitost viděti, jak i ve Francii, kde se poměry po válce značně obrátily, malá menšina také najednou chtěla jako usurpátorka vládní a správní moci citelně zasáhnouti do státního života francouzského. Co se děje kolem nás ve státech, hlavně v obou německých, o tom nechci mluviti. Víme, že tam také není pořádku státního, že ani tam ve všem nevládne právní řád. Ale my jsme si o své republice zvykli docela něco jiného říkati cizincům, že my jsme zeleným ostrovem, kde jest klid a pořádek a přece ještě poměrně dosti radostné živobytí v tom strašném moři kol dokola rozbouřeného světa.

Ale, pánové, uvažujme někdy, sbírejme si všecko to, co již i u nás není v pořádku. Dnes arci nemohu s velkou sbírkou sem přijíti, chci jen na ty struny sáhnouti a snad se rozezvučí ve vaší paměti. Pánové! Co se občas děje na některém statku venkovském? Slyšíme o všelijakých samovolných jakýchsi orgánech, které tam, tuším, neposílá ani pan ministerský předseda Tusar, ani pan ministr vnitra. Slyšíme a čteme o nich, ale obyčejně již méně slyšíme o tom, co by byla snad vláda zařídila, aby také i zde byl napraven státní pořádek. To již slyšíme méně. O teroru dělnickém proti dělnictvu bylo již napodáváno v bývalém Národním shromáždění tolik interpelací! A přečetli jsme si takovou řadu krásných odpovědí, pane ministře vnitra, o tom, jak vláda odsuzuje takovéto znásilňování, jak toho se stanoviska státního pořádku musí převelice litovati, že takovéto věci se dějí. Ale víc se nestalo a nebylo to jen za dob starého Národního shromáždění, i zde s tohoto místa jeden předseda vládního klubu včera velice důrazně mluvil o tom, že stanovili jsme za podmínku vstupu do vlády, že přestane konečně sociálně-demokratický teror.

Pánové, při slučování vládních stran jest v dějinách něco méně obvyklého, aby bylo nutno dávati za podmínku, že se bude plniti ústava. Znám, pánové, ústavy několika cizích států, neznám však ani jediné, kde by koaliční svoboda dělnická byla přímo garantována ústavou, jak je tomu u nás. Velebím za to naši ústavu, ale nevelebím toho, že sotva jsme tuto ústavu slavnostně prohlásili za právoplatnou, musí hned jedna ze stran, které byly ve vládě a zůstaly v ní, proti druhým vládním stranám stavěti za podmínku: Zůstaneme v té vládě jen potud, pokud bude chtíti ta jiná strana plniti ústavní a ostatní zákony a právní řady. Co se však u nás všechno děje ve věci teroru dělnického, jest takové, že bych se vlastně měl styděti s tohoto místa o tom před celou Evropou mluviti. (Výkřiky. - Hluk.)