Ještě větší než tuto vznikají obtíže při tom, kde je ústav věřitelem a má v zástavě válečné půjčky dlužníka finančně špatného. Poněvadž podle vládní předlohy zákona přiznává se značně nízký kurs upisovatelům takovéto kategorie, byla by potřeba peněz ještě větší, tím nesnáze půjčky byly by větší a větší a výnos této značně by se zhoršil. Je nutno tedy a rozpočtový výbor také toto stanovisko zaujal, aby zlepšen byl přejímací kurs starých válečných půjček, aby bylo přiznáno zlepšené zúročení a aby upravena byla věc tak, aby provedení technické u bank při možném upsání budoucí půjčky bylo lehčí a možnější. Rozpočtový výbor na základě toho změnil vládní návrh. Válečné půjčky nepřijímají se na úplatu, nýbrž navrhuje se, aby byly vystavovány samostatné titry, a sice na válečnou půjčku nominale 100 K titr K 75. K tomu je však přimknuta povinnost upsati dalších K 75 z prostředků upisovatelových. Tím válečně půjčky přejímají se ve výši běžného lombardu, nevznikají žádné škody věřitelům a upsání dalšího obnosu umožňuje se lombardem tak, že potřeba hotových skutečně zde klesá na nepatrný obnos, na 75 K úpisu pouze na 19 K. Rozpočtovým výborem změněnou předlohou přiznává se také lepší zúročení, zkracuje se zisk z vyššího kursu, snižuje se také příslušná ztráta, kterou finanční ústavy utrpí, a tím zkracuje se doba amortisace. Ztráta, která původně byla 28 K na 100 K, je pouze 10 K. Rentabilita celého tohoto podnikání pro ústavy a pro spořitelny je tedy zcela jiná. Za 100 K původní válečné půjčky obdrží ústav K 75 nom. nového titru 5% jako pro první část, který vynáší mu 3˙75 K. Z dalšího příplatku K 75 obdrží 6%, tedy celkem 4˙50 K, úhrnem 8˙25. K tomu potřebuje pouze získat 75 K lombardem, získá-li je na 6 1/2%, má výlohy 4˙88 K, zbývá mu tedy z půjčky původní nominale K 100 celkem 3˙37 úroků. Připomínám výslovně zde, že tato změna byla v rozpočtovém výboru zjednána v poslední chvíli, když už část zprávy rozpočtového výboru byla v tisku, takže je nutno, aby pánové v příslušné zprávě rozpočtového výboru si tyto cifry poněkud upravili. Tam totiž je zúročení navrhováno 4 1/2% a bylo usneseno teprve ke konci jednání, že pro prvních 5 roků povolí se zúročení 5%, kteréžto teprve po 5 letech klesne na 4 1/2% dle původního návrhu. Jest zde velice značné zlepšení 3˙37 proti původním ani ne 3%, značné zvýšení na úrokovém kontě, a ač nedosahuje plného úroku, přece skýtá značných možností, aby bylo upisování prováděno. Vezměme případ, kdyby spořitelna nemusela přistoupiti k tomu, aby příslušné prostředky sháněla lombardem na základě starých válečných půjček resp. nových titrů, kdyby měla příslušné prostředky ze svých vlastních vkladů. Pak přijme z nových papírů na nominale K 100 K 8˙25, 4 1/2% úrok z K 75 vkladu 7˙56, takže spořitelna získala by na K 100 resp. na K 150 nové půjčky K 0˙69 čistého zisku po amortisaci kursové ztráty, která činí asi K 10 na K 100, kterýžto zisk může umožniti amortisaci příslušných ztrát na válečných půjčkách značně a v brzké době. Jisto jest, že tento způsob upevní značně důvěru obyvatelstva v ústavy, a tím dosáhne se onoho národohospodářského účinku, který jest od této akce očekáván. Tím, že na původní půjčku nom. K 100 nežádá se tak velkého příplatku, jako v původní vládní osnově zákona, jest potřebí pouze menšího počtu papírů, aby ústavy si mohly opatřiti příslušné prostředky k upsání papírů dalších a jest zde počítáno s tím, má-li na př. spořitelna své půjčky úplně ve svém portefeuillu, aby mohla dáním těchto svých půjček do lombardu získati příslušné prostředky za jeden takový papír na 3 papíry doplňovací. Tím umožní se také ústavům krytí náhrady válečných půjček, které by snad jinde měly lombardovány, poněvadž k tomu nepotřebují nijakých velikých prostředků jako v původní předloze. V novém návrhu předlohy zákona na základě usnesení rozpočtového výboru jest však značná změna v tom, že přijímání resp. podávání či upisování jich, stalo se zákonnou povinností, a sice stalo se to povinností ústavů, které mají je v lombardu, a že jest nutno, aby takový ústav vyhovoval ve skutečnosti každému, kdo tuto půjčku v lombardu má.
Rozpočtový výbor uvážil, že řešení toto neumožní provedení všem spořitelnám, poněvadž skutečně jsou některé ústavy, které jsou značně angažovány, takže nebude možno, aby z příslušných prostředků sehnaly tolik, aby veškeré své půjčky mohly anulovati a převésti na produktivní jmění. V té příčině vláda připravuje řešení, aby spořitelnám bylo možno svépomocnou akcí příslušné škody z toho vznikající v krátké době amortisovati a odepsati.
Řešení upisování této válečné půjčky dle zprávy rozpočtového výboru u osob neprivilegovaných, totiž u subjektů soukromých, bylo dle vládního návrhu dosti těžké. Na nominale K 100 válečné půjčky uznávalo se pouze K 50 nové půjčky, a kdyby bylo uznáno připlatiti pouze K 100 a bylo nutno příslušných 100 K opatřiti si lombardem, byly by zde určité obtíže, že by v té příčině dalo se potom lombardem získati více, než do původní válečné půjčky bylo vloženo.
Tento odstavec původní vládní předlohy bylo by nutno změniti. Též byla zde obava, aby dlužník lombardní, který nemůže nově upsati, nemaje příslušných prostředků, neupsal půjčky, na níž více obdržel lombardu, než nyní mu bylo uznáno. Byly zde značné obavy o peněžní ústavy, aby nepřišly ke škodě. Byla tedy v této příčině navržena obdobná změna tak, že za 100 K nominále válečné půjčky vydává se nový titr 75 K nominale, avšak ne půjčkový, nýbrž vydává se zde věčná renta neslosovatelná u bankovního úřadu, který však zúročí ji nízkým úrokem pouze ve výši 3 1/2%. K tomuto papíru přidává se další povinnost upsati dalších 75 K, za které však bude vydán titr zúročitelný a slosovatelný, zúročitelný však níže než při papíru první kategorie, tedy u ústavů do určité míry výhodněji posuzovaný a sice zúročitelný 5 1/2%, čím se ovšem umožňuje straně upsati tento papír tím, že, když papír dá do lombardu, stačí tu 19 K hotove, aby příslušný papír další mohl býti upsán. V této příčině vychází se také vstříc, že za neschopného dlužníka provede upsání banka, při čemž je zákonná ochrana příslušných mezí obou stran zajištěna, Zde je značné zlepšení po stránce sociální. Dnes soukromník, má-li 1000 K nom. původní rakouskouherské válečné půjčky, získá za odevzdání této půjčky věčnou rentu v nom. 750 K, a připlatí-li dalších 90 K, obdrží druhý titr ve výši 750 K nom. Finančně jeví se to tím způsobem, že zaplatí ze zástavy 36 K 40 hal. Z příspěvku oněch 90 K 11 K 40 h, celkem 47 K 80 hal., a obdrží z renty 3 1/2% tedy 26 K 25 h, z titru druhého 5 1/2% 41 K 25 h úhrnem, 67 K 50 h, takže mu zbývá 19 K 70 h k dobru. Zde mohlo by se zdáti, že přejímací kurs těchto titrů, vydaných za původní nominale válečné půjčky, jest značně vysoký. Ale musím poukázati k tomu, že, poněvadž jest to věcná renta, není to ve skutečnosti pravda, nýbrž že jest zde zatížení jen do té míry, v jakém kursu tyto papíry budou kotovány na burse. Počítá se s tím, že kurs bude okolo 50, takže tím zatížení státu jest značně nižší. Ovšem jest zde třeba, aby v této příčině bylo zase postaráno o to, aby na základě nižšího kursu nepřišly banky, které eventuelně povolily půjčky na tyto papíry, k nějaké škodě. Jest nutno, aby v tomto případě směly přijmouti válečné půjčky za nižší kurs, a to dle výše lombardu nejníže 50%, je-li to soukromník, do výše 75%, je-li to ústav dle zákona privilegovaný.
Úroková politika těchto půjček je ta, že u privilegovaných ústavů náhradnímu titru přiznává se zúročení pro prvních pět roků 5%, pro dalších 10 roků 4 1/2%, po 15 let dalších 4%. Při tom je také zachováno příslušné právo státu na konversi u jiných subjektů.
Renta náhradní zúročí se 3 1/2% a druhý titr po 15 roků 5 1/2%, pak 5%, zase bez újmy práva státu na konversi. Zúročení z počátku zdá se značně vysoké, ale je jistě odpovídající dnes vytvářejícím se poměrům a dobou se upraví asi tak, jako předpokládáme, že příslušná úprava na poli peněžním nastane. Že úroky příslušné jsou také sníženy po 15 letech, souhlasí s tím, že po 15 letech nastane doba, kdy papíry ty, pokud se týče titrů obojí kategorie, u privilegovaných ústavů i druhé kategorie u jiných subjektů, budou slosovány a snížení úroků na jedné straně vyváženo je na druhé straně eventuelním ziskem při slosování.
Předloha v rozpočtovém výboru byla značně kritisována. Byli někteří pánové, kteří vytýkali půjčce a jejímu použití, že není zde nějakého omezení, což bylo proti původnímu vládnímu návrhu. Tomu odpomoženo bylo přesným formulováním § 2. návrhu rozpočtového výboru a znění toto umožnilo také obligatorní řešení proti fakultativnímu dle původní vládní osnovy. Toto obligatorní řešení je ovšem zde navrženo pouze pro majetné subjekty a zde určena je hranice majetku majetkové dani podrobeného ve ve výši 25.000 K.
Samozřejmo bylo nutno upraviti také příslušným návrhem ochranu před přílivem papírů těchto z ciziny, nám nepatřících, dále papírů nepříslušníků v krajích, kde kolkování půjček provedeno nebylo a kde bude provedeno dodatečně, a v krajích jiných, kde teprve bude prováděna příslušná konskripce. Bude to přiznáno tam, kde budou půjčky uznány, a příslušná ochrana, aby nevznikly škody pašováním půjček, je opatřena zákonem.
Konečně bylo vzato v úvahu, že budou ústavy, které použily na původní válečnou půjčku právo lombardu u rakousko-uherské banky ve Vídni, a že nyní, když budou moci tento lombard vyplatiti, obdrží značný zisk valutární. Nebylo by správno, aby tento zisk zůstal těmto ústavům nebo jednotlivcům, a proto v té příčině zákonem je navrženo, že vyplácení těchto lombardních úpisů bude provedeno naší státní správou, při čemž valutní zisk připadne státu.
Dle tohoto návrhu zákona, který předkládá rozpočtový výbor, pozbývají ceny ony státní půjčky, které jsou v majetku subjektů hospodářsky silnějších, kde majetek těchto, majetkové dani podrobený, jest vyšší než 25.000 K. A teprve papíry, resp.: půjčky subjektů, které nedosahují tohoto majetku, mohou býti ponechány ještě k eventuelnímu dalšímu řešení, kde je možno, aby bez té povinnosti, jak zde v návrhu zákona se jeví, mohl býti příslušný lombard udělen. Rozpočtový výbor konstatoval, že jest zde dostatečně chráněna sociální obtíž slabších vrstev, a v té příčině proto toto své stanovisko zdůraznil.
Zákon tento, když byl rozpočtovým výborem opraven, doznal také příslušných změn ve svém titulu, jak jsem již dříve řekl, poněvadž zde otázka úvěrová doznala značné přednosti před odškodněním bývalých majitelů dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček dle znění původního. Ve znění vládního návrhu zní titul takto: "Zákon o IV. státní půjčce a účasti majitelů rakouských a uherských válečných půjček na jejím upisování.
Při projednávání tohoto vládního
návrhu došlo ohromné množství petic. Rozpočtový výbor o řadě jich
jednal; částečně vzal zřetel na některé podané návrhy, na mnoha
místech však nemohl vzíti k nim zřetele a musil je odmítnouti,
poněvadž nevyhovovaly ani intencím vlády, ani intencím rozpočtového
výboru. Rozpočtový výbor jest si vědom, že řešil velice těžkou
otázku, jest si vědom toho, že otázka tato resp. předloha tato
bude i v plenu značně kritisována. Ale přes to doporučuje předlohu
svoji jako naprosto nutnou předlohu, která jest připravena jako
dobré dílo, které posílí náš celý hospodářský život a která odstraní
mnohé obtíže, které nám v krátké době mohou vzniknouti. Prosím
proto, abyste tuto předlohu příznivě posuzovali a ji schválili.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Ke slovu je přihlášen pan kol. dr. Lelley. Uděluji
mu je.
Posl. dr. Lelley (maďarsky): Pánové a dámy! Když v této sněmovně po prvé zaznělo maďarské slovo, bylo to slovo protestu, protestu proti ústavním a jiným nespravedlivostem na nás páchaným, bylo to požadování toho, co nám po právu přísluší.
I dnes chci jen to činiti. To, že tu jsme, že se k slovu hlásíme, není nic jiného, než němý, živý protest domáhání se toho, co nám přísluší. A abyste mně dnes, když mluvím o této věci, rozuměli, chci pokračovati ve své řeči slovensky. (Pokračuje slovensky):
Pred námi leží návrh vládny, ktorý
má dávať odškodnenie majiteľom válečných požičiek. (Hlas: Jaký
ste to Maďar?) Som taký Maďar, ako vy ste Slovák. Ja som nikdy
nezatajil, že som Maďar. Ja som sa nenarodil v Piešťanoch. Ja
som narodený v uhorskej obci a som vždy taký Maďar ako mnohí Slováci,
ktorí ešte pred 2 rokmi boli Maďary a dnes už ani maďarsky nevedia.
(Hlas: Zde ano!) Nehovorím, že tu, ale celkove. (Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. dr. Lelley (pokračuje): Nepochybné je, že riešenie tejto otázky je v súvislosti s celým životom hospodárskym. Vieme dobre, že ľud tiež upisoval tie válečné pôžičky, že môžeme smelo hovoriť, že to je prvý pád, keď ľud upisoval štátne papiery a keď ľud s voj majetok do štátnych papierov vložil. Je to zbytočné hľadať, či ten ľud upisoval nátlakom alebo upisoval dobro voľne. Lebo to je nepochybná vec, že ľud s tými válečnými pôžičkami nešpekuloval. Ale válečné pôžičky sú i veľkou súčiastkou tých cenných papierov, ktoré cenné papiery majú rôzné peňažné ústavy, podniky hospodárske, podniky priemyslové a obchodné. - Teraz je to už zbytočné hľadať, či tieto podniky upisovaly válečné požičky zo špekulácie alebo z patriotického citu, lebo keď upisovaly z patriotického citu a učinily svojej povinnosti zadosť, prečo ich za to ešte trestať? Jestliže neupisovaly zo špekulácie, niesú tieto ústavy trestuhodné dľa zákona, jestliže však špekulovaly, lebo majú právo na to, aby špekulovaly, tiež sa nemôžu trestať. Následkom rozšírenia válečných pôžičiek medzi ľudom a u rôznych podnikov, bankových ústavov, musí sa táto otázka riešiť, poneváč celý hospodárský život je s touto otázkou v súvislosti, takže musí byť v takej miere riešený, aby tá miera záujmov iných nepoškodila. Bol by to však veľký omyl, keby sme si mysleli, že riešenie tejto otázky sa týka len tých, ktorí majú válečné pôžičky v portefeuille. To sa týka tých najširších kruhov občianstva. To sa týka nielen tých, ktorí upisovali válečné pôžičky, nielen bánk, ktoré majú válečné pôžičky v portefeuille, ale každý vkladateľ alebo každý dľžník, každý robotník, ktorý je zamestnaný v takom podniku, ktorý má také válečné pôžičky, je tým zainteresovaný. A to je dôležité, či taký podnik má alebo nemá v majetku svojom válečné pôžičky, lebo celý hospodárský život je v súvislosti s tým a ovšem, že v prvej rade interesovaní sú tu tí, ktorí majú válečné pôžičky. Avšak vieme, že hospodárský život dnešný je veľmi spletitý, takže poškodzovanie jednej triedy malo by v zápätí poškodzovanie druhých tried. Poškodzovanie niektorej triedy môže však mať také neočakávané následky, že to môže celý pokoj a vývoj celého hospodárského života na niekoľko rokov úplne zničiť. Je chyba, že pri pojednávaní tejto dôležitej otázky nedržíme sa jediného základu, to je základ úplne hospodársky, ale miesto toho, aby sme na tomto základe pracovali, prechádzame a hádame sa o všelijaké heslá a hájac súkromné alebo triedné záujmy prešmikneme na vedľajšiu kolaj a ciele nedosiahneme nikdy. Na to všetko je nebezpečné uplatňovať motívy nationálne, či už verejne alebo tajne. Však keď Maďari alebo Nemci tie válečné pôžičky upisovali a keď ich upisovali z patriotického citu, vtedy iste učinili svojej najsvätejšej a najkrásnejšej povinnosti zadosť, urobili dosť tej povinnosti, ktorá je povinnosťou každého poriadneho občana. Čože, prosím vás, Česi, nerobili ste i vy Česi také veci z nacionálneho citu, ktoré nie sú ani dosť morálne? Však s tohoto miesta som počul pred niekoľkými dny, od p. dra Kramářa, že jedna vec prispela k výsledku a víťazstvu dohody, a sice to, že vy ste frontu italskú demoralizovali. Kdo číta noviny, vie, že vy ste demoralizovali nielen fronty italské, ale každú frontu, kde ste stáli. A keď je to pre vás etičné, prečo hovoríte, že to pre tých Uhrov nenie etičné, keď z patriotického citu upisovali válečné pôžičky. A práve dľa tejto etiky žiadame, aby ste hneď pustili i tých ľudí, ktorí sú dosiaľ zatknutí v Ilave. - A keby to bola i pravda a bolo tu presvedčenie o ich vine, museli by ste ich pustiť len z toho základu a citu, že robili tak ako vy.
Budeme-li však, pánovia, robiť takú morálku, akú tu robíte teraz, tu sa zahrúžite hlavou do tej zkazy vášho celého života a vášho štátu. Najväčšia chyba vo vládnom návrhu je tá, že nenie vyriešená celá otázka; však i vládny návrh musí uznať, že týmto návrhom ešte otázka vyriešená nebude. Ostane otázkou otvorenou a celkom zo života vylúčená nebude. Táto otázka bude vždy takou otázkou, ktorá bude rozširovať nepokoj v celom štáte. Pomery finančné a hospodárske na tak zvanom Slovensku som úplne poznal. Dal som sa informovať v Čechách, na Morave a v Sliezsku a viem, že sa tezauracia, o ktorej pan minister financií v odôvodnení svojom ako rozpočtový výbor hovorí, je následkom tej nedôvery, ktorú má ľud proti finančnému stavu tohoto štátu. Odporučujem vám, čitajte noviny, čitajte Moravskou Orlici, čítajte iné noviny, i české, ktoré nie sú nacionálnym citom omámené.
Budete videť, že tisíce a tisíce ľudu, i českého, žiada úplné honorovanie válečných pôžičiek a nielen že to žiada, ale i jasne sa vyslovuje, že nedôvera v ľudu má základ svoj v tom, že štát nechce zadosť urobiť svojej povinnosti, čo sa týka válečných pôžičiek. Výsledok nedostatočnej Sonntagovej pôžičky - to vie každý - je znamením, že ľud nemá žiadnej dôvery k štátu a zvlášte nemá dôvery k finančným pomerom štátu. Všetko tedy, čo túto otázku nechce razom vylúčiť zo života finančného, je robota zbytočná, ktorá viac škody prináša než osohu. Lebo, panovia, pýtam sa vás? Prestane tá nedôvera v ľude, keď z tohoto návrhu bude zákon? Neprestane, lebo ľud nemôže povedať, že štát splnil svoju povinnosť. A kde je len tá najmenšia otázka, ktorá nenie riešená a o ktorej môže ľud povedať: štát nás ošklbal, oklamal, neveríme tomu štátu, štát nikdy dôvery mať nebude.
Pozorujme však trocha, ako stojí vec v praksi, ktorú vláda a rozpočtový výbor navrhuje. Návrh rozoznáva súkromné osoby a sporiteľne. Musím poznamenať, že medzi tie súkromné musia sa rátať všetky sporiteľne na Slovensku, lebo všetky sporiteľne na Slovensku nie sú ako v Rakúsku bývaly a na Morave a v Čechách, lebo naše sporitel'ne sú peňažné ústavy, účastinné spoločnosti a tie nepadajú do toho riešenia, čo pán minister a vládny návrh navrhuje. Tedy naše slovenské peňažné ústavy na Slovensku sa musia brať do povahy ako súkromník. Dľa návrhu, kdo chce svoju válečnú požičku zameniť, musí upisovať jeden a pol raz toľko na novú štátnu pôžičku, to je jeho válečná pôžička na 100 K sa odmeňuje v hodnote 75%, to jest 75 K. Jestliže nadplatí 75 K dostane 2 titry po 75 K. Má-li niekto 100 K válečnej pôžičky, musí upisovať 150 K, 75 K doplatí a 75 K sa mu ráta za starší válečnú titru. Úrokovanie je pre válečných 75 K 3 1/2%, pre hotových 75 K 5 1/2%, takže bude brať priemerne 4 1/2%, čo robí na rok 6 K 75 hal. Prvá otázka je, či majetníci týchto válečných pôžičiek, tisíce a tisíce ľudí, budú mať toľko peňazí, aby na každých 100 K válečnej pôžičky mohli doplatiť 75 korún? Keď to trošku preskúmame po štatistiku, a keď vidíme, že 36 miliónov upísaných válečných pôžičiek rakúskych sa rozdelí na 4 miliony ľudí, vidíme, že najchudobnejší ľudia majú od 200 korún do 2000 korún až 3000 korún hodnoty válečných pôžičiek. Tento priemer je na Slovensku ešte nižší. Tedy práve chudobný ľud bude ten, ktorý bude prinútený 75 korún v hotovosti doplatiť.
Ovšem, že väčšia čiastka ľudu týchto, peňazí mať nebude. Títo majú možnosť tak zvaného lombardu. Táto možnosť je trochu omedzená, na 75% to jest 75 korún, ale predsa bude musieť ten ľud doplatiť najmenej 18-19 korún. Avšak to nenie tá hlavná otázka. Hlavná otázka je tá, že ľud náš, ktorý nepozná ten lombard, nemá k nemu dôvery a poneváč nemá dôvery k nemu, ťažko sa pustí do takého obchodu, s ktorým sa snáď už raz veľmi opálil. Výsledkom bude váš § 12., zničenie celého válečného titru.
Ale povedzme, že niekto bude mať tých 75 korún a že nadplatí. Aký bude ten účet? Takýto: Keď niekto za jednu titru dostane 4 1/2%, nenie to tak veľké a chýrne podľa dnešných pomerov, ale predsa môže sa to zabudnúť, že štát jednoducho ľudom odobral 25% jeho válečnej pôžičky. Proti tomu, prosím vás srdečne, či to bude stále a či to môže byť stále? Aby to bolo stále, musíme za základ brať to, aby kurs ostal. Prémiová pôžička dnes stojí 86, to je kurs úradný, ale ja môžem tvrdiť, že pôžička nemá žiadneho kurzu. A nemá ho pre tú príčinu, že jej nikto nechce kúpiť.
Pred 4 dny jeden môj priateľ, ktorý nútne potreboval peňazí, obrátil sa na jednu tunajšiu banku v Prahe a chcel tieto prémiové pôžičky predať po 80 korunách. Povedali mu: Veľactený pane, je nám ľúto, ale my vôbec nemôžeme kúpiť, lebo nechceme tieto pôžičky. Tedy prosím, to bola prémiová pôžička. (Hlas: Vždyť není na trhu!) Je na trhu. (Hlas: Není na trhu!) No teda.
Keď dnes hoc je kurs 86 korun, za 80 sa nemôže táto cenina predať. Pýtam sa vás, či kurz ostane 100 za 100 pri tejto novej válečnej pôžičke? Tá je čiastočne taká, že sa ani nemôže lombardovať a nenie ani tak dobrá, ako tá prémiová, nemá žiadnej premie. Kurz padne a nemôžeme vedeť kam padne. Ale ja myslím, že keď počítame i s tou premií 86 a keď počítame, že táto večná renta, čo sa samo sebou rozumie, nebude mať taký kurz ako renta 35 alebo 45 ročná, môžeme počítať, že tieto štátné pôžičky ešte níž padnú než táto prémiová.
Aký bude, prosím, ten účet, ktorý si musíme spraviť, keď chceme vedeť, čo nás stojí tá válečná požička. Nový papier bude mať kurz 100 korún, ale ten papier, ktorý sa dáva ako 100 korunová válečná pôžička bude mať hodnotu len 75 korún. Čo dostal ten majiteľ? Dostal docela 25 korún za svoju prvú válečnú pôžičku a keď i pripočítame dvojročné úroky, ktoré mal dostať za zameškaný dvojročný kupon a ktoré obnášajú 8 korún, tak docela dostal majiteľ za tú svoju stokorunovú válečnú požičku, za tú starú titru, ktorú návrh vládný na 75% mieni odmeniť 16 korún slovom šestnásť procentov.
Aký ale bude účet zúrokovania? Majiteľ odovzdá svoj válečný papier 100korunový a cestou lombardu dostane 56 K 25 h a doplatí v hotovosti 18 K 25 h. Za lombard platí 6 1/2%, to jest za 56 K 25 h má platiť 3 K 66 h, dostane ale od štátu 150 K pri 4 1/2% je to 6 K 75 h, zostane mu tedy netto 3 K 9 hal. Taký úrok odpovedá úrokovaniu nie celých 3 1/2%. Ale keď kurz spadne, tedy úrokovanie padne na 2%. Samo sebou sa rozumie, že úrokovanie dvaprocentné vôbec dnes neodpovedá v žiadnom prípade dnešným pomerom. Keď ale kurz padne na 100, tedy banka prinutí toho, kto pôžičku lombardoval, aby jej na to padnutie tých 12 korún 25 hal. doplatil. Tedy ho stojí tá pôžička štátna: válečná požička 100 korún, lombard 56 korún 25 hal., nadplatok v hotovosti 18 korún 75 hal., 8korún úroky zameškané, to je úhrnom 183 korún, za ktoré dostal skutočne 150 korunovú titru, nový štátný dlhopis. To jest: na túto transakciu effektívne nadplatil 33 koruny. Samo sebou sa rozumie, že pri takých pomeroch nikto nemôže povedať, že finančne je tento návrh dobrý. V politickom ohľade môže byť, že bude dobrý, ale vo finančnom ohľade na žiadon pád dobrým byť nemôže. Ale pohľaďme na prípad druhý, tak zvané sporiteľne. Tieto sporiteľne majú válečné pôžičky jednoho miliónu korún. Na tieto válečné pôžičky musí pol druha miliónu korún značiť, ich staré titry odoberú sa v 75%, t. j. v 750 tisíc korún. 150.000 K musí on doplatiť a úroky dostane 75.750 K za rok. Tu ale prvá a veľmi vážna otázka je taká, ktorá sa musí uvážiť, a to je tá otázka bilancie, lebo vieme, že tieto ústavy, pre ktoré p. minister dal výhody väčšie, majú titry staré á 96, u nás, totiž na Slovensku, za 96, ale tu majú i za 94. Tedy pravda, bilancia bude stáť takto: ten penažný ústav platil za 1 1/2miliónovú titru 960.000 K starej válečnej pôžičky, má ich tak v bilancii a platí 750.000 K hotove, to jest 1,710.000 korún, on má pravda hned pri prvom miliónu ztratu 210.000 K. Pýtam sa vás, kde že vezme zaokrytie na tých 210.000 K, ale keď ten kurz, - to som počítal len v bežnom kurze - spadne na sto, tá ztrata z 210.000 K vyskočí hneď na 600.000 korún. Kde tento ústav na to zaokrytie dostane? Možno, že pan minister financií má nejaký návrh na to a že bude tu niečo robiť neviem, čo bude robiť, ale poneváč ja som to zkúsil, že v takých časoch a pomeroch žijeme, že človek musí možné za nemožné a nemožné za možné pokladať, ja s touto otázkou čas stráviť nechcem, ale dozaista musím konštatovať, že tá ztrata, ktorú tieto ústavy budú mať, je taká, že to vôbec vydržať nemôžu a väčší diel z týchto ústavov na prvý raz ľahne a povie: Ja som svoju prácu skončil. A za nimi ľahnú maľučkí a chudobní ľudia, ktorí tam majú vklady a úvery a tak povstane škoda ukrutne veliká.
Ale druhá otázka je ta, že tieto ústavy, ktoré za ich 1 1/2 miliónov korún novú štátnú pôžičku chcú upísať, musia 75.000 korún složit hotove. Ja neviem, jestliže tu v tých sporiteľniach a ústavoch budú mať tieto hotovosti. Ja myslím, že nie. Ale pán minister hovorí v návrhu, že si môžu tie peniaze obstarať cestou lombardu. Ano môžu lombardom. Nechcem vás unavovať tým, aby som vám predložil toto rozpočítanie, ale musím prijať za fakt, že keď ten ústav cestou lombardu si tých 750 tisíc korún obstará, že tedy má ten jeden milion válečnej pôžičky, čo mal naznačené v kurze 96. Bude mať úroky 3%. Či pri úrokovaní 3% ten ústav, sporiteľna môže byť živá? To ja nemôžem vedeť, ale viem, že u nás na každý pád nie, a myslím, že ani v Čechách ani na Morave sa nerobia iné veci než u nás a všade. Keď nemôžu byť živí u nás, nebudú živí ani u vás, keď, pánovia, tento kurz spadne, čo bude potom?
To bude taká katastrófa, že takej
katastrófy ešte v našom živote hospodárskom nikto nevidel. Pán
minister hovorí v návrhu, že nemusia byť lombardované. My to chceme,
žiadame, aby ľud dal tie peniaze tezaurované a aby tie ústavy
pre ľud tie tezaurované peniaze dostaly a aby pôžičku vyplatily.
To je pravda, ja viem, že je to ten účel, ale ja by som sa pýtal
pána ministra financií, aby nám na tú svoju udicu trochu tlstšie
muchy dával, aby sa tie rybičky lepšie chytaly. Ja myslím, že
nestojím ďaleko od toho, že je preukázané, že na finančnom základe
tento návrh nevedie k cieľu ani u majiteľov válečných pôžičiek
a zvlášte som presvedčený, že nepovedie k cieľu ani u ministerstva
financií. Ja myslím, že i s tým je preukazané to, že sa tu neuplatnily
heslá a veci, ktoré sa maly uplatniť, tu sa uplatňovaly veci,
ktoré tu vôbec žiadneho miesta nemajú a jeden faktor je tu rivalizácia
ústavov českých proti slovenským, uhorským a nemeckým a za druhé
rieknu, že je to závisť, nacionálna závisť. Však vieme dobre,
pánovia, nemyslite si, že my nevidíme a že my máme oči zavreté.
Vidíme dobre, že české ústavy peňažné, ktoré boly vždy dobre informované,
ich válečné pôžičky predaly a lombardovaly, to je všeobecne známé,
že vo Viedni u viedeňských peňažných ústavov a i pod fiktívnym
menom milióny a milióny stoja v lombarde, za to že vy ste ten
barometer politický mali lepšie postavený. (Hlas: Jako my!
Posl. dr. Markovič: A za to, že vy ste ho nechceli videť ten barometer?)
Ale videli ste ho vy, ten barometr?
Místopředseda Buříval (zvoní):
Nepřerušujte, pánové, řečníka.
Posl. dr. Lelley (pokračuje): Ja vám len môžem gratulovať, že vaše oči, pánovia, dobre videly, ale ručím za to, že u nás také dobré oči nemal ani jedon, ako ste mali vy. A to bola škoda, že ste neboli u nás, lebo by ste nám mohli urobiť veľkú službu. A ďalej závisť nacionálna (Hlas: My jsme nikdy nezáviděli!), to dokazovať nemusím, lebo ako tým bankám českým by bolo veľmi dobre, aby tie banky slovenské, uhorské a nemecké, ktoré sú slabšie, ten vichor, o ktorom nevieme, trochu potriasol, tak i ten český národ by nebol tak veľmi rozbolestnený, keby tých pár Nemcov, Uhrov a tých pár Slovákov pokapalo.
Pánovia! Ti, ktorí tak myslia, ti majú veľmi zlú myseľ a urobia svojim štátom veľké škody, lebo nemôžeme a nesmieme zabudnúť, že každá škoda, ktorá jednotlivcovi lebo jednej triede bude spôsobená, bude poškodzovať i hospodársky základ a všeobecné záujmy obyvateľstva. Dobre vieme, že velmi sprostá vec by bola, podpáliť súsedov dom. A keby ste vy, českí panovia, podpálili ten slovenský dom, dajte pozor, aby sa vietor neobrátil a nepodpálil dom váš. Ti, ktorí to robia z nacionálneho cítenia a závisti, tí hovoria: Prečo by sme honorovali válečné pôžičky? Veď ich dávali na to, aby válka sa tiahla ďalej, a aby oslobodzenie českého národa bolo omedzené. Pánovia, my nevieme, ako si to predstavujete, ale ja myslím, že tí, ktorým sa jednalo o ďalšie vedenie války, nebrali žiadneho ohľadu na finančný základ. Ohľad sa bral celkom na iný základ, na inú vec. Nepýtali sa, budú-li financie trvať, ale mysleli si: Keď nedostaneme válečné pôžičky, pustíme stroj a bankovky budú lietať. A bolo by nám to milejšie, keby bankoviek bolo dvakrát až trikrát viac? To by naša valuta stála lepšie?