Pátek 3. prosince 1920

Předseda: Slovo dále má pan kolega Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Dámy a pánové! Jménem německého parlamentárního svazu jest mi především učiniti toto prohlášení:

Došlo včera ve sněmovně k událostem, jež německý parlamentární svaz naprosto nemůže schvalovati. Nejvíce však dlužno litovati, že při událostech včerejšího dopoledne bývalý pan ministr ve svém chování klesl na tak nízkou úroveň společenských forem, že v parlamentárním životě nebude jim asi hned tak zrovna. Hlasoval-li německý parlamentární svaz proti vyloučení poslanců, nutno to hodnotiti jako odmítnutí policejních ustanovení jednacího řádu.

Předsevzal jsem si, že ve svých vývodech budu se zabývati výhradně rozpočtem ministerstva zemědělství, a vytýkám stejně jako kolega Taub, jenž jako já je členem rozpočtového výboru, že první rozpočet v tomto státě projednávaný společně s Němci se tak nezodpovědným způsobem prostě probičuje. Máme projednati 26 kapitol a jakožto poradní dobu máme k disposici 117 hodin 42 minut, takže na 1 kapitolu připadají 4 hodiny poradní. Při poradách v rozpočtovém výboru se ukázalo, že německým jeho členům nebylo možno účastniti se činně porad, a to proto, ježto se stavěly v cestu jazykové obtíže. Bylo by bývalo nezbytně třeba, aby již ve výboru presidium poskytlo německý překlad všech rozpočtových položek ku projednání určených, a pak teprv byli by Němci mohli účastniti se činně porad. Tím, že většina této sněmovny je srozuměna, aby rozpočet vyřídil se tak rychle, tím zříká se též většina této sněmovny svého nejpřednějšího parlamentárního práva, jež spočívá ve veřejné kontrole finančnictví. Parlamentarismus má příčinu, z níž povstal, a hlavní touto příčinou je kontrola finančního hospodářství.

Co do kapitoly "Zemědělství" bylo by vytknouti, že, jak se zdá, pro zemědělství v tomto státě mnoho nezbývá. Od zemědělství žádá se velmi mnoho. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.) Má poskytnouti laciné potraviny, má býti mostem ve vyživovací krisi a srovná-li se pak výše částek jednotlivých rozpočtových kapitol a položí vedle celkové potřeby, shledá se, že pro zemědělství je z celkové potřeby okrouhle 14 miliard korun k disposici jen asi 1 1/2 miliardy. Nutno výslovně poznamenati, že vůbec jen ony položky rozpočtu, jichž má býti použito pro zemědělství, jsou výdaji vskutku produktivními. Neboť každý haléř, každá koruna věnovaná zemědělství vrací se celému státu s bohatými úroky. Promlouvám-li pak o jednotlivostech v rozpočtu ministerstva zemědělství, chtěl bych se ohledně ústřední správy zmíniti, že zemědělci kladou velkou váhu na to, aby učiněn byl již jednou konec tomu, co již ve starém Rakousku bylo stále a stále vytýkáno, konec starému hříchu, že tam, kde rozhoduje se o zemědělských odborných záležitostech, nepoužívá se nikdy zemědělců. Shledali jsme a shledáváme též za dnešních poměrů, že v ministerstvu zemědělství je sice dosti právníků, ne však lidí, vyšlých ze zemedělského studia. Vidíme dále, že zejména agendou podpory chovu dobytka pověřeni jsou hlavně zvěrolékaři, ačkoliv péčí o chov dobytka a tudíž funkcí inspektorů pro chov dobytka měly by se pověřiti osoby, vyšlé ze zemědělského studia. Projdeme-li jednotlivé položky ústřední správy, shledáme, že je zařazena položka 32.000 K na tiskopisy a vydávání "Věstníku". Poukazuji k tomu, že tyto tiskopisy a zejména "Věstník" jsou přec bohatým pramenem poučení pro zemědělce a že poznání jejich obsahu je též v zájmu německých zemědělců v tomto státě. Dále jest u položky "ústřední správa" zařazena částka 2000 K na vojenský dozor v ústavech pro chov koní. V tomto směru opakuji jen to, co bylo dříve proneseno již častěji, aby totiž učiněn byl již jednou konec starému systému, dle něhož agenda chovu koní svěřuje se především vojenským osobám. Též v tomto oboru měli by býti povoláni především zemědělští odborníci, aby účinně spolupracovali při chovu koní.

Ohledně oddělení "Vyučování a pokusnictví" poukazuji k tomu, že celkem je zařazeno 15 milionů, z čehož připadá 8 milionů na zemědělské školy na Slovensku. Nutno zajisté schvalovati, poskytnou-li se zle dosud zanedbávanému Slovensku prostředky, aby tamní školství přivedeno bylo na přiměřenou výši a to proto, ježto teprve tehdy, až zemědělské vzdělání stane se obecným majetkem tamního obyvatelstva, tamní bohatá půda může býti zužitkována tak, jak toho vyžaduje obecný zájem státu. Myslím-li na školy, jež máme sami na venkově v Čechách, Moravě a Slezsku, dělí se tyto školy na ústavy státní a školy státem podporované. Pro školy státem podporované zařazena je položka 1 milionu korun a z toho dostávají ku př. jakožto státní podporu hospodářské zimní školy a školy hospodýňské ročně obnos 1500 korun. V době předválečné a až do loňského roku činila výše státního příspěvku 1000 K. Nemusím snad teprv vyličovati, že za těchto 1500 K nelze mnoho opatřiti, přihlížíme-li k všeobecnému znehodnocení peněz. Bylo by bývalo nezbytnou nutností zvýšiti státní příspěvek pro tyto nižší hospodářské školy na nejméně 7 až 8000 K ročně. K tomu druží se okolnost, že tyto školy octly se ve finanční tísni, a to tím, že ministerstvo financí výnosem podvázalo možnost podpory z prostředků místních činitelů. Školy ty jsou spoluodkázány na příspěvky poskytované místními peněžními ústavy. Tu došel však krátce po převratu různých peněžních ústavů, které podporují školy ze svých prostředků, výnos, že bez zvláštního povolení ministerstva financí nesmějí se poskytovati obnosy pro účely podpůrné. Účinky tohoto výnosu poškozují samozřejmě školy, které nezbytně jsou odkázány na poskytnutí takových prostředků a je tudíž nezbytnou nutností, aby konečně ministerstvo financí zejména s ohledem na hospodářské školy pozměnilo svá původní ustanovení tak, aby dary, t. j. příspěvky hospodářským školám a rovněž tak školám hospodyňským mohly býti poskytovány. U této položky zařazena je též částka 1 milion korun pro venkovské školství lidové. V tomto směru vytvořeno bylo v tomto státě něco zcela nového. Se stanoviska zemědělství, zejména však se stanoviska zemědělského učitelstva poukázali jsme k tomu, že především bylo nutno dotovati stávající hospodářské školy, sanovati je a pak teprv pomýšleti na založení nových kategorií školských. Vydupati něco ze země a pak se o to nestarati, je ovšem lehká věc. Jsem přesvědčen, že s obnosem 1 milionu K pro venkovské školství zajisté nebude mnoho vykonáno. Ohledně škol lesních prohlašuji zde výslovně, že Němci v tomto státě poznovu opakují, aby zřízeno bylo německé učiliště pro lesní hospodářství, k čemuž cesta je již dána, a to nejjednodušeji tím způsobem, že stávající vyšší lesní škola v Zákupech převezme se do státní správy a povýší se na školu vysokou. V souvislosti s tím připomínám výrok bývalého ministra p. Sonntága, který učinil při poradě v rozpočtovém výboru. Pravil tehdy: "Zlatem našeho státu není cukr, nýbrž dřevo" a z tohoto výroku je zajisté zřejmo, že pouze ze dřeva plynou státu ony jisté příjmy, jichž cukr trvale poskytnouti nemůže.

Ohledně "Pokusnictví" jest uvésti, že jsme již přičlenili pokusné ústavy k německým školám, ku př. k zemědělské škole v Litoměřicích, k mlékárenské škole ve Frýdlandu a že by školy ty měly býti přiměřeně dotovány, aby cele dostály svému účelu. Dále poukazuji k tomu, že v souvislosti s bádáním pro rybářství a hydrobiologii tomuto účelu sloužící ústav v Doksech mohl by býti pozměněn tak, aby přičleněním k universitě převzat byl do státní správy. Rozumí se, že není mi možno, abych v několika málo minutách, jež jsou mi k disposici, přednesl vše to, co vlastně mám na srdci. Chtěl bych jen poukázati k tomu, že mimo jiné je do rozpočtu ministerstva zemědělství zařazen též náklad na zřízení, po př. vydržování ústavů pro zemědělské účetnictví a nauku o provozování. V souvislosti s tím chtěl bych se zmíniti, že zřízení těchto ústavů, jež děkovati jest iniciativě nynějšího ministra zemědělství, bylo naprostou nutností a že jen tak bude možno učiniti konec všem pohádkám šířeným o zemědělství, na jichž podkladě osoby věci neznalé tvrdí, že zemědělství má úžasné zisky. Předloží-li státní ústav veřejnosti nezávadné výpočty, uvidí se, že zemědělství musí se právě dost činiti, aby mohlo žíti. Zde poukazuji též k tomu, že ku př. náklad na hnojiva velice značně stoupl. Scházejí mi ovšem číslice platící pro naše poměry a musím proto odkázati na stejné poměry v Německu. V Německu činil náklad na umělá hnojiva v době předválečné 470 mil. marek a totéž množství hnojiv stojí v poválečné době 5 1/4 miliardy marek. Je samozřejmo, že ceny zemědělských výrobků z těchto hnojiv vyrobených nemohou býti nízké. V souvislosti s tím poukazuji k tomu, že v poslední době předložena byla sněmovně předloha směřující k tomu, aby veškeré opatřování hnojiv bylo upraveno státem. Myslím, že myšlenka ta je teoreticky velmi dobrá, že však praktické provedení ztroskotá o mnohé překážky. Praví se, že za účelem zvýšeni produktivity v zemědělství má býti dovezeno za 1 miliardu hnojiv a že pak vyrobeno bude zemědělských výrobků za 5 miliard. Pan ministr zemědělství rozdělil tento větší výnos na různé produkty rostlinné, na obilí, na řepu, na brambory. Věc je sice velmi pěkně myšlena, avšak nutno vždy uvážiti, že i když máme hnojivo a nejlepší osivo, tyto prostředky samy o sobě nejsou s to, aby nám dopomohly k většímu výtěžku, ježto k výrobě větších sklizní musí přispěti ještě tolik a tolik jiných výrobních prostředků, které pohříchu nejsou vždy zemědělství k disposici. Dejme tomu, že máme dobře hnojenou půdu, na níž pěstujeme řepu. Řepa roste a daří se báječně a nyní přijde čas na pletí a právě v tomto okamžiku, který je velice kritický a u řepové kultury zejména za příznivého počasí trvá jen málo dní, nastane stávka zemědělského dělnictva. Tak zmešká se vhodná chvíle a následek je pak ovšem, že další vývoj a tím i výtěžek řepy nemálo trpí. Stejně je tomu u máku a řepky. Řepka se nádherně vydařila, je zralá k pokosení a tu náhle vypukne stávka zemědělského dělnictva, řepka přeroste, lusky sežloutnou, semena vysypou se z lusek a zůstanou ležeti na poli. Nebo řepka leží, nelze ji vázati a postaviti. Co je nám pak platno hnojení? Co je pak platno, že všechno krásně vzrostlo. Nebo vezměme podobné případy pro sklizeň obilní nebo řepovou. Myslím, že kdybychom měli v zemědělství dostatek hnojiv, bylo by nezbytně nutno, aby zemědělství nalezlo v takových kritických okamžicích vždy jistou podporu, jež jediná nám může umožniti větší sklizně. Nesmyslné je však, když ku př. v okresu frýdlandském okresní hejtmanství nemá jiného na práci, než poslati obcím oběžník, aby udaly všechny podniky, které bez povolení okresního hejtmanství překročily 8 hodinovou pracovní dobu. Na jedné straně chce se produkce a laciné potraviny, na druhé straně činí se vše, aby produkce byla podlamována. Je tudíž nutno říci, že má-li zůstati nucené hospodářství, nesmí k němu býti nuceno pouze zemědělství, nýbrž též oni výrobní činitelé, kteří mají zemědělství pomáhati, aby docílilo vyšších sklizní, t. j. zemědělské dělnictvo. Kdyby však zemědělství mělo počítati na tohoto činitele, bylo by nucené hospodářství brzy u konce. Je vůbec třeba, aby zemědělství uvolněny byly opět svázané ruce, chceme-li zase přivoditi lepší vyživovací poměry. Donucování zemědělství musí přestati a musí býti postaráno o to, aby odstraněním tohoto systému zemědělství nehynulo ještě hůře. A postaráme-li se takto o volný vývoj, o volné rozvinutí zemědělství, nebude to zajisté na škodu obecnou a zajisté ne naposled též na škodu dělnictva a konsumentů. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo udeľujem pánu posl. Dubickému.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Z projevu pana ministra pro veřejné zásobování bylo zřejmo, že jsme s aprovisací odkázáni na dovoz z ciziny, z čehož plyne, že musíme stále míti na zřeteli nejen poměry hospodářské u nás, ale i ve státech sousedních, a že je současně krajně nutno, aby byla všemožným způsobem podporována domácí produkce, což jest primerním úkolem každého spořádaného státu, tedy i nás. Naše zemědělská výroba poklesla o 30 až 40%, což jest ztráta na světovém trhu, kde my kupujeme obilí a prodáváme cukr, plných 22 miliard. Taková obrovská ztráta nemůže přirozeně zůstati bez hlubokého zásahu do celého hospodářského a sociálního organismu státu a refleksivně působí na poměry hospodářské vůbec. Jaká byla zemědělská produkce u nás před válkou, to je viděti z faktu, že my jsme celkově produkovali 8krát tolik, jako byl výnos celé výroby hutnické a hornické. Z toho jest viděti, že každý, kdo má na zřeteli sociální a aprovisační politiku, musí domáhati se toho, aby prvá příčina veškerého zla, totiž pokles zemědělské výroby, byl urychleně vyrovnán. Jakmile se nám podaří, aby osevní plochy byly takové jako v roce 1910, zejména v produkci rostlinné, pak jistě zmizí onen pověstný a proslavený systém ústředen a bude také zbytečným i ministerstvo zásobování, které má charakter provisorní i s celou spoustou svých známých oddělení. Ministerstvo zásobování zatěžuje rozpočet o celých 40 milionů korun. Pro minulý rok stačila položka 15 mil. korun. Z toho je viděti, že vydání na příští rok je o 25 milionů korun vyšší. Ministerstvo odůvodňuje toto plus tím, že jednak převzalo různá oddělení z hospodaření ústředen, postátnilo hospodářské rady, které byly změněny v občanské kontroly, na něž pod firmou vnější zásobovací služby vynakládá se více než sedm milionů korun v zemích československých a konečně, že vybudována byla služba protilichevní.

Hospodářské rady - naše stanovisko k nim je všeobecně známé - také již působí v Přikarpatské Rusi. Ale my bychom si přáli, aby v Přikarpatské Rusi a na Slovensku byla raději vybudována úřední služba ochranná ve znamení pohraniční stráže, poněvadž z těchto území celá spousta vagonů se nám zcizuje do Maďarska, Polska, prostě do států sousedních.

Kapitolou samou pro sebe jest v rozpočtu ministerstva zásobování položka na potírání lichvy, která vyžaduje nákladu 26˙5 milionů korun ročně, ačkoliv protilichevních úřadů máme pouze 5. V Praze, v Plzni, Brně, Mor. Ostravě, v Bratislavě, kromě centrály při ministerstvu zásobování. Je jistě nutno, aby lichva byla drakonickým způsobem potírána ovšem ve všech oborech lidské práce a hospodářské výroby. Ale mám za to, že v první řadě jest nutno udělati radikální pořádek v ústřednách, o čemž zejména svědčí pověstné aféry v tukové ústředně, šlendrián v komisi sladové, úžasné poměry v kartelářském svazu, který dopravuje k nám benzin a petrolej za asistence ministerstva veřejných prací, a že dále jest naléhavě třeba podrobiti revisi různá oddělení samotných státních orgánů.

Z položky na potírání lichvy připadá na cesty a diety 7 mil. korun, na honoráře 3˙6 mil. korun, diety pro občanskou kontrolu - a ta položka je také významná - obnáší 300.000 K. Resultát rozpočtu ministerstva zásobování je pochopitelně pasivní. Vykazuje příjmů 13˙5 mil. K, takže deficit obnáší plných 26 mil. korun.

V ústřední správě ministerstva zásobování jest nutno provésti důkladné nápravy. Je pravda, jest tam spousta a bohudíky většina pilných, svědomitých a odborných referentů a úředníků, ale vedle toho našla tam fidelní existenci řada politických proteženců, a to zejména v oddělení hospodářských rad, kde se na místě úřední práce píší noviny, dělá politika, ale nevykonává se poslání odborné. Upozorňuji ministerstvo zásobování, aby v této věci zjednalo urychleným tempem nápravu, což si ostatně přejí v občanské kontrole i zástupci socialistických stran.

Zásobovací politika našeho státu neposkytuje doposud záruky v takových směrech, aby zajištěna byla minimální aprovisace pro 9 milionů lidí, na veřejnou aprovisaci odkázaných. A tu chci říci, slavná sněmovno, jedno: U nás se stále kopíruje systém válečného hospodaření s nezbytnými rekvisicemi a pokutami i tam, kde kontingenty při nejlepší vůli, při poctivém úmyslu, konati povinnost občanskou k státu, splněny býti nemohou. My pořád nevidíme v zásobovací službě nějaké nové metody a určitý, přesně vypracovaný program. Celá naše aprovisační politika je povahy labilní. Pak se nedivte, že žijeme neustále v nejistotě, což odnáší celý národ a stát. Letošní kontingent pro zemědělce byl vypsán cifrou přes 62.000 vagonů obilí. Nyní konečně byl restringován na obnos 60.000. Cifry byly stanoveny bez ohledu na to, že je nutno z autopsie znáti sklizeň, výmlaty, přesvědčiti se o výnosu půdy atd.

Zemská politická správa a Státní obilní ústav teprve nyní přicházejí k přesvědčení, že je při kontigentech nutna určitá korektura, že jest třeba provésti nápravy. Připomínám výslovně, že se to týká zejména těch okresů, které byly postiženy živelní pohromou. Jest dále nutno, aby ministerstvo bralo zřetel na totální neúrodu žita a na kolektivní smlouvy mezi zaměstnanými a zaměstnavateli, (Výborně!) podle kterých zaměstnavatel jest povinen honorovati požadavky svého dělnictva a deputátníků v míře velmi vysoké. Konstatuji, že tyto kolektivní smlouvy byly sdělány za asistence okresních politických správ a za vědomí ministerstva zásobování. Není tedy naší věcí, abychom zaměstnancům tyto dávky restringovali, to je věcí úřadů a dělnických organisací. Producent splní povinnost svoji svědomitě, předepsané dávky dle krajní možnosti odvede, ale nemůžete chtíti, aby neplněním kolektivních smluv vůči dělnictvu bral na sebe odium, že jest nepřítelem zaměstnaných.

Slyšeli jsme od pana ministra, že jsou sice v cizině uzavřeny nákupy v množství 25 tisíc vagonů mouky, ale není jisto, zdali tato mouka bude k nám také dopravena. Nutno proto s tohoto místa otevřeně říci, že není příčiny, abychom se po stránce aprovisační růžově dívali do budoucna a zvláště na jarní měsíce. A tu chci upozorniti na jeden případ. Ministerstvo zakoupilo tuším asi 6 tisíc vagonů mouky v Rumunsku. Ministerstvo železnic dopravilo za tím účelem do Rumunska 5 nebo 7 našich lokomotiv. Z těchto lokomotiv 3 jsou již rozbité a teprve tyto dny vypravuje ministerstvo zásobování do Rumunska komisi, aby se zjistilo, zdali koupě bude skutečně splněna a obilí k nám dovezeno nebo má-li se toto zakoupené obilí prodati v Rumunsku, aby stát neutrpěl těžkou finanční ztrátu. V tom rovněž nevidíme žádný ekonomický smysl pro opatření zásoby, tím méně pevný program. Sháněti valutu, když krise vyvrcholuje, posílati různé komise do ciziny, když uzávěry hoří, abychom tak byli dáni na pospas různým zahraničním spekulantům, to není promyšlená politika aprovisační, tím méně státotvorná hospodářská politika státní. Naše strana, republikánská strana Venkova a Domoviny, nesčíslněkráte prohlásila, že trváme na tom, aby zemědělci splnili ke svému státu v každém případě svoji povinnost. Konstatuji, že letos výkup obilí je poměrně značně vyšší nežli tuto dobu roku loňského. Ale chci upozorniti na nesrovnalosti, jak na Moravě tak v Čechách i na Slovensku. Poukazuji na to, že předseda obilního ústavu na Moravě, sociální demokrat Nádvorník, byl nucen podati resignaci proto, poněvadž nechtěl připustiti, aby byly rozvrženy číslice kontingentní na Moravě tak, jak to diktovalo ministerstvo zásobování. U nás není ani toho nejmenšího úmyslu pro to, abychom z aprovisace tvořili předmět politické agitace, ale máme snad právo tolik žádati, aby se přihlíželo k faktickým poměrům, k bonitě půdy, výnosnosti, výmlatu a ke všemu tomu, co jest pro zdárné zemědělství a výnos obilnin nutně potřebí. Jsme ovšem pevně přesvědčeni, že jedině soustavné odbourávání státního hospodaření, spravedlivá distribuce a účelná podpora zemědělské výroby sklizeň zvýší ve prospěch všeobecné aprovisace, a proto naše zásadní požadavky pro odstranění zbytečných ústředen jsou pro nás i pro veřejnost, která rozumět chce, samozřejmé. Podívejme se jen letmo na naši největší ústřednu - Státní obilní ústav. Zaměstnává 3363 úředníků, 8 vládních komisařů, 8 ředitelů, z nichž každý má plat jako ministr republiky, 100 disponentů atd. Náklad osobní činí přes 94 miliony Kč, náklad věcný přes 61 milionů Kč. Na vydržování automobilů a povozů vynakládá se 1,089.000 korun. A přece nevidíme, že by Státní obilní ústav ze zkušeností z doby válečné i poválečné řešil aprovisační politiku dle nových směrnic národohospodářských. Naopak, je tu určitá averse proti zemědělské prvovýrobě, nikdo se nedívá na nynější poměry v zemědělství, prostě se cifry diktují a žádá se, aby zemědělci nesli celé břímě dál. Státní obilní ústav a vůbec všechen ten ústřednový systém v republice ztratil jedno: ztratil důvěru zemědělských prvovýrobců. (Tak jest!)

A, slavná sněmovno, kde není důvěry, tam je těžko třeba plamennými slovy burcovati vědomí povinností, tam sebe lepší vůle naráží na oprávněné stížnosti, zvláště když hospodaření v ústřednách profanovalo se samo. Proto přejme si, aby zásobovací politika pohybovala se napříště na nových zásadách, aby konsumy, družstva dělnická, obchodnické skupiny a naše hospodářská družstva zemědělská vešla v určité souručenství a dbala toho, by zásobovací politika byla postavena na principy zdravé, neboť jen tak bude naše domácí spotřeba plně saturována. Když tedy máme u nás obtíže s obilím, dalo by se očekávati, že se bude šetřit a hospodařiti s úzkostlivou svědomitostí, zatím však vidíme, že do 22. listopadu t. r. bylo Státním obilním ústavem přiděleno 4.105 vagonů ječmene pivovarům, že bylo přiděleno 1000 vagonů ječmene na výrobu obilní kávy a z toho 150 vagonů konsumním spolkům, což jest velmi pozoruhodné. Mnoho vagonů obilí také se zašantročuje pod rukou. V minulých dnech bylo ku příkladu dopraveno do lihovaru firmy Lederer v Mladé Boleslavi 100 q sladu ze sladovny firmy Schindler a Stein s řádným dopravním osvědčením sladové komise, ačkoliv slad podle nařízení nesmí býti v lihovarech zpracováván. To je již třetí vagon sladu, který od konce dubna byl zmíněnému lihovaru dopraven. A také hospodaření ve sladové komisi - psaly o tom ostatně noviny české i německé - jest nutno podrobiti důkladné revisi. Nemluvím ani o ústřednách jiných. Mně se tento týden podařilo v občanské kontrole při ministerstvu zásobování prosaditi návrh, aby příštího roku byla zrušena komise pro státní obhospodařování se zeleninou a ovocem. Poukazuji na to, že úplně zbytečná jest komise pro průmysl kožní, která prodělala přes 12 milionů korun atd. Ale to by byla celá kapitola. Po stránce obilní jsme též pasivní.

Jak jest to, slavný sněme, s brambory? Podmínka jest, aby stát, poněvadž úroda brambor následkem degenerace sadby je čím dále tím menší, postaral se o řádnou sadbu z ciziny. My jsme zakoupili v Německu letos 100 vagonů sadby bramborové výměnou za ovoce, ale z nich bylo 80 vagonů zadrženo v Drážďanech a brambory tyto také snědeny, 14 vagonů dopraveno bylo k nám a mimo to 6 vagonů sadbových bramborů zmrzlo. Jak chcete potom zvelebovati produkci brambor ve velkých oblastech naší republiky? Jak chcete s bramborovou úrodou hospodařiti, když znemožňuje se její zvětšení? Na Moravě státní obilní ústav zrušil systém státního hospodaření s brambory a vy jste tu slyšeli dnes z úst pana ministra zásobování, že celá Morava, kromě Moravské Ostravy je od prvovýrobců zásobena dobře. (Slyšte!) Já poukazuji dále na to, že celá řada hospodářských rad jako v Semilech, Písku atd., kde je většina socialistická, vyslovila se pro volný obchod s brambory, (Hlas: Poněvadž jest levnější!) zajisté, a poněvadž dosavadní zkušenosti přesvědčily je o neudržitelnosti systému dnešního.

K jakým zrůdnostem dochází hlavně při dopravě bramborů, o tom svědčí tento případ. Do škrobárny v Bazejovicích u Tábora bylo dopraveno přes 100 vagonů zmrzlých bramborů z dělnických středisek. Konstatuji, že do 15. listopadu zmrzlo u nás 1.159 vagonů bramborů. (Slyšte! Slyšte!) Na jedné straně ústřednový systém brambory konsumentům zdražuje, neboť platí zemědělci i se vzdálenostním příplatkem průměrně 44 K, k tomu 4 K komisionáři a 8 K na dopravu, ale v průmyslových závodech se platí za 1 q bramborů až 70 a 80 K. To na jedné straně. Poněvadž však, jak jsem již uvedl, přes 1100 vagonů zmrzlo a ústředna za ne zaplatila úřední cenu, neboť je vykoupila když byly zdravé, a poněvadž zmrzlé brambory účtují se škrobárnám po 40 K, prodělávají se tu závratné statisíce na bramborách a ještě více na dopravě. Bylo zjištěno na příklad v Bazejovicích, že doprava jednoho vagonu brambor od rolníka do střediska průmyslového a odtud do škrobárny stála 3.600 K, ba co více, reexpedice vagonu z Mostu do Bazejovic stála 3.811 K při nákladu 83 q. To přímo křičí po nápravě. Zemědělci za přípravu půdy, za sázení, obdělávání, sklizeň a dovoz na dráhu dá se 44 K, kdežto za pouhou dopravu 1 q na dráze platí se 45 K 91 hal.

Velmi důležitým faktorem v naší aprovisační politice je maso. Kdo poměry na venkove zná, ví, že největším chovatelem hospodářského zvířectva jest drobný a střední zemědělec, který byl známými vojenskými rekvisicemi neobyčejně postižen. Chov domácího zvířectva je devastován a bude dlouho trvati než bude uveden aspoň podle počtu kusů - nemám na mysli ani váhu - na stav předválečný.

Je tedy nutno tomuto důležitému odvětví hospodářské výroby věnovati vzornou pozornost. Doznejme si otevřeně, že od té doby, co rekvisice na dobytek byly zrušeny, počíná se chov dobytka zvelebovati. Je viděti přírůstek, větší smysl drobného zemědělce pro zvelebení živočišného odvětví - zkrátka my se restaurujeme. Nechápeme tedy, jak bylo možno, aby pan kolega Johanis a Srba podali v zásobovacím výboru Národního shromáždění návrh, aby byly na hovězí dobytek zavedeny nové, tuhé a přísné rekvisice. Pánové zapomněli, že vlastně my na venkově jednu velkou rekvisici máme, rekvisici, která úplně ničí chov domácího zvířectva, totiž dobytčí nákazu, která způsobila u nás na 1 miliardu škody. Z toho důvodu také byl naší stranou podán návrh pana kol. Prokůpka, aby stát konal v této věci vůči malým lidem, ohroženým na své existenci, svoji povinnost.

Nechci nikterak hroziti, toho jsme daleci, ale upozorňuji na jedno: Kdyby návrh, který byl sociálními demokraty podán, měl býti přijat, objevilo by se, pánové, na venkově hnutí přímo živelní (obrácen k socialistickým stranám) i od vašich vlastních lidí a je dnes těžko domysliti důsledků, jakým bychom šli vstříc.

Je tedy zapotřebí, abychom se snažili spíše pozvednouti jednak výrobu rostlinnou, jednak živočišnou, neboť jen tak dá se účelně pracovati k hospodářské soběstačnosti. Ne planou agitací a favorisováním jednotlivých tříd, ale se stanoviska potřeby všech vrstev lidu a státu nechť jsou aprovisační otázky řešeny odborně na slovo vzatými činiteli, nechť se dbá účelné podnikavosti, aby to, co se nám dnes nedostává a za co musíme platiti ohromné miliony do ciziny, bylo zabezpečeno výrobou domácí.

Končím a chci říci tolik: Nebudou u nás v republice aprovisační poměry lepší, pokud nebude zvelebena zemědělská produkce, nebude lépe hospodářsky, pokud zemědělská práce svázána bude řadou překonaných ustanovení, která ochromují všechnu podnikavost. Teprve tehdy, až náš finanční rozpočet a rovnováha v něm bude zároveň rovnováhou národohospodářskou, ve které zemědělství musí zaujímati při nejmenším paritní postavení s průmyslem, teprve tehdy, až dle slov anglického filosofa stane se zemědělství prsem, na kterém se kojí celý stát, bude republika žíti šťastným životem milionů svých šťastných spoluobčanů. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo udeľujem ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Krausovi.

Posl. Kraus (německy): Slavná sněmovno! Jestliže jsem si předsevzal v rozpočtové debatě promluviti o vyživovacích poměrech našich severních krajů pohraničních, německých krajů v Československu, nemohu při této rozpravě pominouti, abych nekritisoval jeden z nejtísnivějších berních zákonů, moučnou dávku. Není možno, aby bylo něco nesmyslnějšího, něco méně sociálního než tento zákon. Kdo má jmění přes 30.000 K a příjmy 15.000, dělník při příjmech přes 30.000 K, jest podle nařízení Stálého výboru, kterému teprve máme uděliti zákonnou moc, povinen platiti moučnou dávku, a toto ustanovení zákona znamená přinucení skutečně méně majetných kruhů našeho lidu k placení moučné dávky, jež je velmi citelná, ježto dávka jest proti příjmům nesmírně veliká. Toto opatření však přiostřuje se tím, že po něm následovalo prováděcí nařízení, jež prostě praví, že ten, kdo má příjem přes 15.000 K nebo jmění nad 30.000 K podléhá moučné dávce. Vážené dámy a pánové! To znamená nic víc a nic méně - abych vzal zvláštní případ - že člověk, který snad má ve spořitelně 30.000 K a z těchto 30.000 K dostává 3% úroků, t. j. 900 K, a jestliže v zaopatření přednosty domácnosti jsou 4 osoby - to jest asi průměrný počet členů rodiny - že má tento člověk platiti z příjmu 900 korun roční moučnou dávku 1152 K, t. j. o 252 K více než činí jeho celkový příjem. Vezměte snad lepší zúročení tohoto kapitálu, vezměte 4%, tudíž stále při důchodu 1200 korun dávka 1152 K, t. j., že zůstane v této rodině na zaplacení jejích životních potřeb pouze 48 K ročně.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP