Jaké osobní úrovně jsou tito lidé, požívající mezi četnictvem vaší zvláštní důvěry a protekce, vysvítá z tohoto - já myslím, že by se to za Rakouska nebylo stalo. - Když vykonali na Kladensku svoji práci a jeli domů, ve vlaku se chvástali, jak bolševikům dali, a ukazovali, jako trofeje látky z rudých praporů, které zabavili a odváželi si domů. O tom, jak bylo při zatýkání na Slánsku postupováno, psal nám soudruh: "Stále jsou zatýkáni lidé, pro jejichž zatčení není vůbec věcného podkladu, hlavně funkcionáři zemědělského dělnictva, pokladníci a předsedové. Četníci přijdou na velkostatek a ptají se šafáře nebo správce, kdo je komunistou. Šafář udá, koho chce, a považuje za komunistu každého, kde se před ním někdy zastal dělnických zájmů. Ten je bez milosti zatčen. Přijde četník a ten hledá na velkostatku Krabce. Krabec tam náhodou nebyl. Zatkli tedy Šitance. To prý je jedno, Krabec nebo Šitanc."
Uvádím dále tyto konkretní případy:
Hrozné poměry, které svým zoufalstvím - bez přehánění to pravím
- v plné míře se rovnají poměrům v nejhorších internační táborech
Rakouska a v Haliči v době války, jsou na Špilberku v Brně. Podrobnosti
o tom vám řekne soudružka Skaunicová, kterou jsme poprosili,
aby poměry ty vyšetřila, když zprávy nám odtud posílané zdály
se býti neuvěřitelné. Já to uvádím zde dnes jen z toho důvodu,
poněvadž se bojím nebezpečí z prodlení pro zdraví a životy lidi,
kdybychom měli ještě čekati. Jen jeden případ uvádím z těch, které
ona vyšetřila: Chmelíčková z Ivančic byla odstraněna od dítěte,
které kojila, a odvedena do žaláře. Kojence nesměla vzíti s sebou.
Onemocněla v žaláři a dítě bez prsu onemocnělo doma. Teprve 13.
dne, kdy prs byl tak bolestný, že kojiti nemohla a dítě bylo v
horečce, přišli k ní a řekli jí, jestli chce, že by jí dítě dali
do žaláře. Teprve 15. den ji propustili, poněvadž byla zatčena
omylem. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.
Posl. Šmeral (pokračuje): U trestního soudu v Praze ve Spálené ulici je mezi zatčenými učitelka Jandová z Minkovic. Byla zatčena na sdělení, že se súčastnila táboru, a tím se dopustila velezrady, ačkoli jest zjištěno, že v době táboru učila ve třídě. V Brně soudruh Vlad. Burian byl před zatčením tlučen pažbou přes hlavu a záda, jak potvrditi musí nadporučík Šponar. V obci Dobré na Kladensku četníci, když marně hledali v bytě jejího muže, mrštili se soudružkou Šichtanovou v noci na sobotu dne 18. prosince přes kolébku, v níž leželo malé děcko. Ona sama je těhotna. Stávka byla v té době již půl druhého dne odvolána. Ráno byla ve svém bytě nalezena v bezvědomí a bylo nutno povolati k ní dr. Bauma z Prahy. (Hlas: To je bílá garda!) Četník Hradil z Hodonína Janu Pimparovi, když tento nevypovídal, jak on chtěl, vrazil 8 políčků (Hluk. Výkřiky na soc. dem. levici.).... a kopl ho do břicha, vyčítaje mu při tom, že má 50 K denně, které prý "prožere". Manželce zatčeného soudr. Rychtra z Hodonína, která s dítětem přišla zatčeného navštíviti, prohlásil soudce brutálně, že Rychter bude odsouzen k smrti. Tím chtěl naznačit, že snad nemá smyslu, aby za ním chodila a jeho samého obtěžovala předváděním. Domkář Marcelín Bimka z Mystřína u Kyjova byl v roce 1914 Rakouskem odsouzen k smrti provazem pro velezradu - pro ruské letáky - a žalářován až do amnestie císaře Karla na sklonku války. 15. prosince byl v Kyjově zatčen v souvislosti s hnutím, že prý před několika měsíci řekl něco proti republice a je zase stíhán pro velezradu. Vyšetřoval ho týž soudce, který ho vyšetřoval jako velezrádce, a prohlásil mu: "Já vás poznávám, vy máte opakovaný zločin velezrady. To je pro vás přitěžující okolnost." Muž ten byl spoután a odvlečen ke krajskému soudu do Uherského Hradiště.
Nebudu zvláště mluviti o poměrech v žalářích. O tom musíme, poněvadž nemám času, promluviti za příležitosti jiné. Upozorňuji jen ještě jednou na poměry na Špilberku, o kterých bude mluviti jménem našeho klubu kolegyně Skaunicová. Ale také všude jinde je rychlá náprava nezbytně potřebná. Na Pankráci na př. jsou političtí vězňové namačkáni tak, že jich je tam dvakrát tolik, nežli je přípustno.
V budově zemského trestního soudu v Praze jsou pracující ženy dány do společných zavšivených místností s prostitutkami a zlodějkami, jsou tam držány, já loyálně připomínám, i bez vůle a snad proti vůli soudu, jsou tam držány i po intervenci. Včera to zjistila naše kolegyně poslankyně Malá. President, jehož slovům věřím, slíbil, že se stane náprava. Dnes Malá tam šla opět a zjistila, že i ty ženy, které včera nebyly umístěny mezi prostitutkami, dnes jsou tam umístěny. (Výkřiky.) V prvé chvíli to působí dojmem justamentu, úplné schválnosti třeba podřízeného inspektora. (Výkřiky.)
Vůbec podle zkušeností vidíme, že tato vláda v ničem nezůstává pozadu za methodami carského Ruska. Tajná policie a špiclovství bují nade vše pomýšlení, neplatí listovní tajemství, telefonní hovory byly poslouchány o týden dříve, než byl vyhlášen výminečný stav. To nás nepřekvapuje, ale že vláda se k tomuto porušení právního řádu beze všeho doznává a stenografické záznamy svých špiclů o odposlouchaných domnělých hovorech činí základem trestního vyšetřování pro velezradu, to je nyní nové. Všude jinde způsobil by velký skandál případ, který se stal nám, když policie nechala špiclovat naše zastupitelstvo strany v hotelu Gráfově dvěma špicly, kteří se skryli ve vedlejším pokojíku a byvše odhaleni, utekli oknem. Patrně se domnívala, že si tím dodatečně opatří materiál proti osobám, které pozatýkala. Zrušení porot není charakteristické jenom jako persekuční opatření, ale dále i tím, jaké má výjimky. Poroty nebyly zrušeny na Ostravsku a Plzeňsku, poněvadž tam, dík výchově tisku pravice, počítá vláda, že do poroty nedostane se ani jediný člověk, který by nesoudil tak, jak ona si přeje. Jako persekuční opatření použilo se zastavení celé řady listů a konfiskační praxe, nad níž horší v poslední době nebylo. Podívejte se jen na poslední číslo "Rudého Práva". Zde jest předvolán obviněný dělník Tichý ze Sendražic u Kolína. Jest stíhán pro "rušení pokoje a řádu", poněvadž uspořádal sbírku mezi soudruhy na zatčené. Včera byla v Kolíně zatčena dělnice Housková, matka 4 dětí, a uvalena do vyšetřovací vazby proto, že vylepila plakátek zvoucí k plenární schůzi. (Hlasy. To jest skandál!)
Sahá se k prostředkům, jako jest
rozpouštění obecních zastupitelstev; bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo
v Hodoníně, ač vyšetřování pro účast na posledních událostech
jest vedeno z jeho středu pouze proti jednomu členu. (Slyšte!)
Sahá se k vylučování osob politicky stíhaných z občanských
sborů jako obviněných, ne jako usvědčených. Z ústředního sboru
zásobovacího byl vyloučen jediný zástupce naší strany "velezrádce"
soudruh Šturc. - Pan předseda mne upozorňuje, že nemám možnost
dále mluviti; já jsem byl v omylu, že našemu klubu jako všem ostatním
jest na každého poslance k vyjádření 5 minut řečnické lhůty. Nemám
možnost nyní tuto situaci přezkoumati, plně lituji, že v době
tak vážné nebylo mi možno všechen materiál, který mám, přednésti.
Podrobuji se rozhodnutí p. předsedy a přerušuji svoje vývody.
Jedno vám jen pravím: Nejásejte, kdož domníváte se, že pomocí
tří tisíc zatčených a pomocí této velezrádné akce nás zničíte!
Budete tlačeni od jednoho činu k druhému; kdo se dal jednou na
šikmou cestu této politiky, pro toho není zastavení. Vy sami jste
si to nemyslili, když jste byli v počátcích, a dnes jste musili
hlasovat proti pilnému dotazu o zrušení porot, proti dotazu, který
měl se projednávat v otázce propuštění nevinně zatčených - a to
nejsou vašeho vývoje ještě poslední etapy. My klidně stojíme a
stále budeme myslit, i když třeba budeme musit mlčet, na ponížení,
které nám a za námi stojícímu proletariátu jste způsobili. Mlýny
osudů melou pomalu, ale melou jistě. (Výborně! Potlesk soc.
dem. levice.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu kolegovi Biňovcovi.
Poslanec Biňovec: Slavná sněmovno! Kdyby kol. Šmeral při kritice soustavy a zřízení tohoto státu, jakož i všeho toho, co se během měsíce prosince stalo až podnes, byl upřímný, pak musil v prvé řadě v této sněmovně říci: má vina, má největší vina! (Tak jest!) Ten, kdo už za Rakouska měl a prokázal svou způsobilost a svoje státotvorné a stát udržující schopnosti, ten měl také povinnost, aby při zrození tohoto státu, této republiky tyto své schopnosti náležitým způsobem zúrodnil a uplatnil. Toho jsme však my, kteří jsme stáli po boku dr. Šmerala, svědky nebyli a poznali jsme konec konců, že jeho snahy nebyly tak poctivé, jako snahy těch, kteří tenkráte ovšem byli mnohými námi společně s dr. Šmeralem odsouzeni. Kořeny všeho toho zla, které došlo výrazu v měsíci prosinci, nejsou z dnů posledních, ty tkví již dávno v politice, která se prováděla za Rakouska, a také vyvrcholily teprve v dnešní době. Bylo nás mnoho, kteří jsme věřili dr. Šmeralovi jako člověku, který to upřímně myslí s proletariátem a který to také upřímně myslí s programem strany sociálně demokratické. A byli jsme takoví nadšenci pro dr. Šmerala, že ještě při Václavském sjezdu československé strany sociálně-demokratického dělnictva 26. a 27. září r. 1918, když se jednalo o jeho politickou popravu, a když on nás žádal, aby alespoň jeho čest politická byla zachována, bylo všemi možnými prostředky usilováno o to, aby žádných obětí osobních tu nebylo. Ba bylo mnoho našich lidí, kteří usilovali nejen o záchranu dr. Šmerala, ale kteří i svým životem kryli dr. Šmerala. To bylo povinností také všech těch, kdož jsme měli poctivý smysl a porozumění pro zcelení, pro mohutnění a pohotovost dělnických organisací. My jsme těžce nesli, když někteří naši soudruzi v roce 1917 a 1918 poněkud inklinovali do vod měšťáckých. Těžce jsme nesli, když nebyla zde v Čechách chápána tenkrát u zdejšího proletariátu politika Šmeralova, kterou jsme povazovali za politiku ochranářskou, a když dr. Šmeral se nesměl ukázati na pražských ulicích. Proletariát to byl, který utíkal od časopisů sociálně demokratických a kupoval raději "Večer", který nemohl snésti politiku dr. Šmerala, a proletariát to byl, který také neuznával dr. Šmerala. Pak přišli jiní lidé, kterým jsme říkali, že jsou příliš nacionálně založeni, Habrman a Bechyně, kteří přišli, aby podchytili tyto massy, které byly přímo ve spárech nacionálních, soukromokapitalistických atd., přišli, aby je zachytili a zpátky poctivým způsobem stáhli do vod sociálně demokratických. A když po převratu jsme viděli, že se vlna obrací a proletariát tíhne k hospodářským a sociálním problémům, měli jsme za to, že jest povinností dr. Šmerala, který stále ve válce psal mnoho o marxistickém programu, aby zaskočil a poctivým způsobem podchytil proletariát, aby byl uveden zpět do strany sociálně demokratické. Tolik loyalnosti a poctivosti jsme však nenašli u dr. Šmerala, jako u Habrmana a Bechyně, proletariát byl naopak sveden jiným vlivem dr. Šmerala a byl značně ve své organisaci rozvrácen.
Slavná sněmovno, není pravda, co se zde říká, a je příznačné, že s tohoto místa kol. Šmeral prohlásil, že tento stát je státem jejich. Soudruhu doktore Šmerale, není tomu dávno, co jsi objížděl mnohá místa, mnohé schůze po našem venkově a žádal jsi, aby jen ti nejvěrnější, ti nejupřímnější v menším počtu se sešli, abys jim vykládal své názory na vývoj hospodářských věcí v našem státě, v naší republice. Já byl přítomen takové jedné tvé schůzi a přednášce a tam jsem poznal, že základy rozvratu jsou tu, že jsi s nimi opravdu přišel do Čech již ze Švýcarska a pak z Ruska, abys zasil rozkolné sémě do organisací sociálně demokratických také v této republice. Tehda jsem tě upozorňoval na to, že Československá republika není plattformou pro uplatňování komunistických snah, poněvadž poválečná doba vytvořila v pravém slova smyslu čirý egoismus, který je daleko od komunismu a kolektivismu, že tato duše našeho člověka napřed musí býti přepracována, musí býti vyškolena, náležitě poučena a že musí komunismus a kolektivismus obětovat se sám na prospěch celku. Ale povaha našeho národa a obyvatelstva je taková, že pořád žádá, aby celek se obětoval pro jedince. Z toho vyplývá, že tu bylo potřeba mnoha výchovných prostředků a práce, ale ta se mu dávala jenom "šlágry", demagogickými hesly o socialisaci, ale nikdo z vás neučil ty, kteří inklinovali k zhoubným zřízením, neučili dělnictvo, zejména venkovské, které je tomu radikálnímu cítění náchylno, co jest socialisace.
Vážení pánové! Po schůzi kralupské, když jsem vytkl dr. Šmeralovi, že tu není podmínky pro komunistické hnutí, že musí ztroskotat a se zvrátiti proto, poněvadž každý pod radikalismem cítí touhu po osobním obohacení, a když jsem řekl, že musí ztroskotat každý takový převrat a pokus a když jsem upozornil, že se naprosto nezdaří, co bude potom Šmeral dělat, řekl mně klidně: Ujedu pryč! (Slyšte! Smích.) Já jsem ovšem tenkráte prohlásil: To můžeš udělati ty, ale to nemohu udělat já, poněvadž jsem s naším dělnictvem v celém okolí srostl a utíkat nebudu. (Hlučný potlesk.)
Vážená sněmovno! Také jsem měl příležitost s jiným propagátorem komunismu na schůzi důvěrníků co dělati. Byl to starý Šturc. Když jsem ho upozornil na ty nezodpovědné methody, prohlásil: za zkoušku to stojí. Tož, pánové, jste udělali zkoušku, a ne vinou naší, ale vaší vinou, Šmerala, a nezodpovědností se dostaly tisíce lidí do vězení. (Hlučný potlesk.) Abyste, pánové, věděli, jak vypadáte, tedy nikdo jiný než vaši důvěrníci, lidé vámi svedení udávali kde koho a jenom jejich udáním se stalo, že jest sta a sta lidí zatčeno a na Pankráci i jinde kriminalisováno. Prosím, vezměte na vědomí, že vámi svedený nešťastný Jaroslav Süssmilch, celému světu známý, to byl, když byl zavolán na okresní hejtmanství v Kralupech a když mu bylo pohroženo, že v době, kdy jsou prohlášena mimořádná opatření, nesmí svolávati tábor, řekl: "Pane okresní hejtmane, nechte mě na svobodě a bude klid. Kdybyste mne zatkl, všecko dělnictvo, co tady v Kralupech je, půjde za mnou a bude malér, a těch následků se zhrozíte!" okresní hejtman mu řekl: "Tedy my to zkusíme. Vy jste se dopustil věcí naprosto protizákonných a ukáže se, kteří lidé za vámi jdou." A když byl veden po kralupských ulicích, nikdo se po něm ani neozval, lidé od něho utíkali a on ze vzteku, že byl tak zklamán, četníkům udal, kde kdo se s ním scházel, kdo s ním jednal a jaké přípravy se dělaly. (Slyšte! Smích.)
A takových případů vám mohu sděliti více proto, poněvadž inspirátory jste vy a není pravda, co říká dr. Šmeral, že prý to byla nevinná generální stávka. Pánové, o čem jste se usnášeli 10. prosince "U Zajíčků", o čem jste dříve jednali "U Zábranských"? Zde ze schůze vašeho výkonného výboru z 10. prosince vyšli kralupští delegáti rozdvojeni; jedni říkali: To je revoluce, kterou nebudeme dělat proti státu, a druzí říkali: My ji dělat budeme! Pánové! Bylo by dobře, kdybyste při likvidaci vaší prosincové methody trochu byli alespoň k sobě upřímni, abyste si řekli: "Ano, my jsme připravili do tohoto neštěstí dělnictvo a my se napříště vyvarujeme, abychom podobnou Kalvarii dělnické třídě připravovali."
Kolegové z řad komunistických také asi vědí, koho posílali na náš venkov... (Posl. Bechyně: Jménem Masarykovým!)... ano, do těch venkovských měst a na Slovensko, aby tam manifestovali jménem našeho presidenta Masaryk a oni to byli, kteří rozšiřovali zprávy, že 82 velkostatků jest zabráno, že jest socialisováno, oni to byli, kteří lhali českému dělnictvu, že s nimi jde 22.000 až 25.000 legionářů, kteří říkali, že 30.000 železničních zřízenců je ve stávce, oni to byli, kteří zkrátka a dobře říkali: Všecko za námi stojí, president nás uznává; lidé, pojďte s sebou! Takovým způsobem klamali a tak se jim podařilo, že namnoze sehnali lidi (Hlas: Svedené!) do hnutí, které ovšem má tak hrozné následky. (Hlas: Vypište nové volby a uvidíte!) - Ano, nejvyšší čas by byl, aby proletariát poznal, co jste za pány a co dovedete positivního pro něj vykonat. Ostatně v této sněmovně jest to viděti. Dnešním dnem podané interpelace, proč jsou zrušeny poroty, jsou toho nejlepším důkazem. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Pánové, tak veliká věc, jako jest suspendování porot, kde běží o tisíce uvězněných lidí, ta se neodbývá jen právě takovou interpelací. Zde se musí věci na kloub. Zde musíme požadovati, aby nám byl dán také všechen materiál, abychom mohli posouditi, jestli jsou ti lidé vinni, nebo jde-li o lidi svedené a intrikami do neštěstí přivedené. Pak nestačí obžalovávati jen vládu - přiznávám, že v některých případech vládní orgány si počínaly dosti nešetrně a neschopně -ale také přiznávám, že to všechno má příčinu ve vašem jednání a nezodpovědnosti. (Tak jest!)
Bylo zde naříkáno na to, že byla suspendována svoboda tisková. Pánové, kdo ji dříve suspendoval? (Hlas: Kladno!) Na Kladně se tamějším soudruhům demolovaly jejich redakční místnosti "Dělnických Listů". Vaši příslušníci tam vykradli tomuto listu peníze a vaši lidé tam zničili všechen majetek této dělnické redakce. Vaši lidé to byli, kteří zakázali v kralupské rafinerii minerálních olejů odebírati jakýkoliv jiný časopis než "Rudé Právo". Násilím, ztrátou existence bylo vyhrožováno těm, kdož budou čísti něco jiného než"Rudé Právo"; ti že musejí pryč. To bylo jednání v rukavičkách, slušnost a tolerance ke svému bližnímu a spolutrpícím? Pánové, jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá! (Hlas: Tak jest! Brání se násilí kapitalistického státu, ala sami jsou násilníci!) - Jak nevinné bylo proklamováni vaší generální stávky! Pánové, tento týden svědectvím u kralupského soudu se prokázalo, že dělníci lučební továrny byli násilím, tresty a kamenováním nuceni k zastavení práce, lidé byli stlučeni jen proto, že uznávali, že jest to zbytečné a že nechtěli stávkovat právě před vánočními svátky. Nebylo to tedy tak pěkné a nevinné, jak říká pan dr. Šmeral, naopak těch nejhnusnějších prostředků, které náš proletariát zavrhoval a kterých se vždy stranil, bylo použito, aby dělnické hnutí bylo rozraženo a proletariát rozeštván. Z toho ze všeho jest patrno, že budou si museti stoupenci komunistické strany uvědomiti, jakých method použili a jestli se jejich methody - vlastně jestli se ruské methody - které zde byly napodobeny, mohou také uplatniti a použíti v Československé republice. Mám dojem, že by měli pánové z komunistické strany v prvé řadě čísti zprávy soudruha Krňanského v jejich "Rudém Právu" uveřejněné a pak by přišli k názoru, že Rusko a Československá republika jest nebe a dudy, že nemohou se zkrátka a dobře poměry ruské nikdy modelovat a upevňovat v naší republice, že musíme zde použíti zcela jiných method, tedy že zkrátka a dobře musíme voliti ty osvědčené prostředky, jimiž proletariát dosud ke svému sociálnímu a hospodářskému povznesení pracoval. (Výkřiky.) o tom, jestli někdo usiloval o prestyž, o život, o kořen této Československé republiky, je-li to skutečně pravda, co řekl dr. Šmeral zde, že tento stát jest jejich státem, svědčí slova ženy dr. Housera, která byla pozvána na plenární schůzi do Mikovic. Tam výslovně prohlásila, že tato prokletá, zatracená republika musí býti zničena a odstraněna s tohoto světa. A když jsem ji upozornil (Hluk) na to, že jest to příliš silné slovo, prohlásila: Povinností proletariátu jest, aby tato republika zmizela se světa. (Slyšte!) Tyto věci nejsou k smíchu, my se také těmto věcem, které jsme prožili, nesmějeme, naopak vidíme v nich velikou pohromu proletariátu a této Československé republiky. Ovšem vinou vaší. Nehledejte vinníky nikde jinde, nýbrž mezi sebou, a pak, když prohlašujete, že tento stát jest státem vaším, musíte pro tento stát také něco vykonati.
Chci ještě něco říci k samotnému rozpočtu. Jde nám všem jistě o to, a zkušenosti, kterých jsme právě nabyli, tomu nasvědčují, aby autorita státu na všechny strany byla uznána a na všechny strany respektována. Je pravda, že k tomu v prvé řadě je potřebí, aby stát měl důvěru v sama sebe, aby správa tohoto státu věřila, že její práce, její dílo je dílem na prospěch této republiky. V tomto případě jest ovšem nutno, aby právě nejvyšší orgánové státní správy toho si byly vědomy a všechno učinily, aby naše vnitřní, správní a hospodářské poměry byly ozdravěny. Včera byla zpráva v jednom časopise, že jsou zde úřady a úředníci, kteří dokonce postrádají důvěry sami v sebe. Takový systém, takové zřízení správní nemůže býti. (Posl. dr. Markovič: Robia agitátorov jednotlivým stranám!) Poukazuji, že dokonce ještě dnes ministerstvo národní obrany, proti kterému tolik kritiky bylo vzneseno, má ve svém středu lidi, kteří jsou exponenty kapitalistického zřízení. Právě v těchto dnech byla zahájena akce, aby tak zvaná železná reserva ministerstva národní obrany v benzinu byla odprodána. Referent tohoto oddělení ministerstva národní obrany chtěl ovšem za sebe exponovati jednoho ze svých nejbližších přátel a vyzval třetí osobu, aby se súčastnila na nákupu a prodeji této železné zásoby. Tato třetí osoba byla ovšem poněkud poctivější a měla větší smysl pro potřeby státní a proto odmítla účast na takovéto společnosti. Železná naše reserva jest opravdu ještě z doby výhodnější pro naši republiku zakoupena, tedy za 2 až 3 koruny. Byl by to ovšem pěkný kšeft, aby takoví páni utvořili si zlatý důl z toho, co republika vlastní. Pánové, tento příklad nasvědčuje, že máme v mnohých úřadech lidi, kteří jsou exponenty kapitalistického zřízení, kteří zneužívají svého postavení, aby se obohacovali. Zde musí býti zjednána náprava. (Hluk a výkřiky.) Je pravda, že smysl a práce poctivého státního úředníka musí dojíti výrazu. Až dosud byl v platnosti systém, bohužel, že mnoho úředníků svoji gáži a postavení si vysedí na sesli několikaletou služební dobou. Takový systém nemůžeme trpěti. Musíme uznávati pilnost a pracovitost jistých úředníků, kteří se osvědčili. Těm se musí dáti hmotné uznání. Máme mnoho lidí, kteří jsou desperátní, poněvadž jako poctiví úředníci jsou daleko za těm i kteří byli úředníky za Rakouska, odseděli si svá služební léta a dostali pěkné hodnostní třídy. Tedy autorita státu bude povznesena tím, když stát také uzná pilnost a pracovitost svých úředníků, a když ovšem na druhé straně, jak jsem řekl, také odsoudí ty, kteří považují státní službu za své osobní Eldorádo.
Jedna z nejpalčivějších otázek, slavná sněmovno, jest otázka pozemkové reformy. Dle mého náhledu jest teď již dvanáctá hodina, abychom řekli, bude-li se pozemková reforma dělati či nebude a já mám dojem, že při dosavadní soustavě Pozemkového úřadu se pořádné pozemkové reformy, odpovídající našim národohospodářským intencím a snahám, nikdy nedočkáme. Jest potřebí řádné reformy, jest potřebí, aby tato sněmovna měla přímou ingerenci na Pozemkový úřad a aby tento za své jednání odpovídal tomu to slavnému Národnímu shromáždění. (Souhlas.) Na nedůvěře vůči tomu Pozemkovému úřadu a celé té režii v poslední době jaksi nese do jisté míry zodpovědnost také sama vláda. My jsme v Pozemkovém úřadě zpracovali v dohodě s ministerstvem zemědělství tak zvané směrné ceny k ocenění zabraných velkostatků. Minulý týden tyto směrné ceny měly dojíti schválení naší vlády. Tato však odmítla zatím schválení a jedná se o to, jak pravím, že jest dvanáctá hodina. Když během tohoto týdne nebudou tyto tabely schváleny, nebude možno vyvlastňovati velkostatky proto, poněvadž zákon o náhradě nutí nás k tomu, abychom dávali pololetní výpověď vzhledem k tomu, v jakém stavu se nachází osev. My musíme přihlížeti k tomu, kdy osev bude sklizen, a proto musí býti dány výpovědi již v lednu. Jest povinností vlády, aby tyto směrnice schválila a dala možnost, abychom pozemkovou reformu mohli prováděti. Mám za to, že také v Pozemkovém úřadě musí býti jasno, jaký je náš poměr k velkostatkářům. Tento týden proběhla v časopisech zpráva, že se jedná o to, aby knížeti Fürstenbergovi na Křivoklátě a Lánech bylo jeho panství propuštěno za nějaký dar republice a vedle toho také "Venkov" žádal, aby vnucená správa na jeho panství byla zrušena. Kdybychom na tuto nabídku měli přistoupiti, dávali bychom na vědomí velkostatkářům, že všechny zákony, které máme, nejsou platny, nemají žádného účelu a že jsme ochotni jako kupci s nimi vyjednávati a obchodovati. Tento názor nesmí se vžít, musí býti všude odstraněn a musí býti odmítnut. V hlavě Pozemkového úřadu však k tomu není odvahy, ba slyšel jsem, že v poslední době tato nabídka se béře vážně. To jest neštěstí, které poškozuje autoritu našeho státu, to jsou věci, které se nemohou za žádných okolností, máme-li opravdu vzbuzovati respekt k tomuto státu, trpěti a opakovati.
Úprava Pozemkového úřadu musí se státi. Jest ovšem otázka, má-li býti z tohoto úřadu ministerstvo podle dosavadního typu našich ministerstev, nebo má-li to býti nový systém úřadu. Mám dojem, že v Pozemkovém úřadě nemůžeme připustiti, aby se tam personálně rozhodovalo, aby kdejaký úředník nebo sekční šéf mohl rozhodovati, jak bude chtít. Tam musí býti kolegiální systém za každých okolností zachován a i v menších případech musí se dbáti toho, aby více pánů společně rozhodovalo. Tam jde o majetek státu, o majetek našeho národa a ten nemůžeme vydati na pospas snahám a pokusům jednotlivců. Pozemkový úřad je dnes obletován jako výr celými hejny černých i bílých havranů. Tam denně dochází mnoho lidí, kteří chtějí získati určité osobní úsluhy a výhody. To musí odpadnout, neboť Pozemkový úřad jest tu proto, aby dělal pozemkovou reformu, a ne proto, aby vcházel v jednání se šlechtici, o nichž je v našem pozemkovém zákoně již rozhodnuto.
Pánové, měl bych také co říci
vůči ministerstvu sociální péče a také ministerstvu veřejných
prací v otázce řešení bytové kalamity. Kdybychom si počínali v
řešení bytových akcí tak, jako se dělo až doposud, pak zkrátka
a dobře lidem, kteří jsou bez obydlí, byty nedáme nikdy. My zde
jednáme v dlouhých, unavujících schůzích o tom, jak se mají byty
zabírat, komu se mají brát a komu dávat. To je příštipkování proto,
poněvadž zabíráním bytů se doposud nikomu byt nezaopatřil. My
si musíme říci jedno: " Stavět a zase stavět!" A když
se k tomu odhodláte, pak také současně budete řešiti naši hospodářskou
krisi a nezaměstnanost našeho dělnictva. Ta otázka musí zde býti
náležitě pojata a uvážena. Když budeme stavět ve městech i na
venkově, dáme tím možnost, aby řemeslníci různých oborů, naši
kovodělníci byli účastni na práci a nebyli odsouzeni již teď ke
starosti, jestli zítra nebo pozítří budou pracovat pouze 2 nebo
3 dny týdně. Mimo to chci upozorniti ještě na to, že na nezaměstnanosti
mají velkou vinu i naši průmyslníci. Pánové, mám tu pěkný doklad
o tom, jak jedná náš průmysl. Jedna továrna v Kralupech objednala
stroj na míchání tuků pro různé věci v československé továrně
na Moravě, která žádala 9měsíční lhůtu dodací a cenu o 60% větší
nežli továrna v Německu. Stroj ten byl na konec na základě diference
finanční a časové objednán v Německu. Došel ihned, a byl o 60%
levnější, než zde u našeho podnikatele. Tyto případy se stále
a stále množí. Já mám dojem, že kalkulace našich průmyslníků a
podnikatelů je falešná a zištná, a že budeme musit nasaditi všecky
páky, aby se vrátili opět k reelní výrobní formě a k reelnímu
hospodaření i k morálce, aby se spokojili ne snad s 30%, nýbrž
pouze s 5% ziskem. Zde bude musit přiložiti ruku k dílu také samo
ministerstvo veřejných prací, neboť ono má hodně podílu na tom
tím, že podnikatelům přiznalo 10% zisk, následkem čehož si říkají
tito podnikatelé, čím větší náklady, čím větší výlohy, čím cennější
materiál, tím větší zisk. Tyto nezdravé poměry, tyto rány na našem
hospodářském těle musí býti odstraněny, aby ozdraven byl i náš
hospodářský život v republice, abychom této republice dali možnost,
aby se vyvíjela a mohutněla ku prospěchu našeho národa. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto: Slovo
udeľujem ďalšiemu rečníkovi p. posl. dr. Keiblovi.