Pátek 4. února 1921

Jsou také jisté vady stavebního řádu, které také brzdí stavební ruch. Také v tomto směru jsou to tři vládní osnovy, které přicházejí zde k pomoci a které přinášejí jisté reformy stavebního řádu jak u nás, tak i na Moravě a ve Slezsku. Já bych jen rád zdůraznil to, že bychom se měli při otázce stavebního ruchu trochu zamysliti nad tím, jak jinak postupuje na př. sousední Německo. Stát, který také prožívá stejnou krisi stavební jako my a který v tomto směru právě vzhledem k vážné době si dovolil celou řadu vážných úchylek od mírového stavebního řádu, myslím, neměl by tak lpěti na těch přísných ustanoveních, ať o síle zdi anebo o jiných ustanoveních, která náš stavební řád předpisuje, poněvadž jsou to stavební odborníci z Německa, kteří sami přicházejí, a hledíce na naše stavby, prohlašují, že se u nás plýtvá stavivem, že z toho, z čeho se u nás vystaví jeden dům, by se v Německu postavily domy dva. Nejsem odborník, tlumočím názory odborníků v Německu a myslím, že by bylo zde potřebí revise vzhledem k tomu, že žijeme v dobách mimořádných a že také potřebujeme mimořádných opatření, kterých dnešní doba žádá.

Také by bylo potřebí, aby se stavební ruch a stavební vývoj podrobil jisté organisaci, která by přivedla stavební podnikáni ať se strany soukromé, nebo státní do jiného tempa. Stát vychází tu vstříc svými návrhy, které předložil senátu. Je to návrh zákona o vládních komisařích pro stavby budov a o stavební povinnosti. Na druhé straně jsou to poslanci tohoto váženého sboru, kteří předložili celou řadu podnětů, jakým způsobem by se mělo řešiti stavební tempo u nás. Nechci kritisovati to, co se k nám dostane ze senátu, jak tam vyřizují předlohy, které by se u nás projednávaly, ale bude-li postupováno tak, jak vládní osnova navrhuje, kde by se zřídili vládní komisaři jen pro určité obce nebo stavební povinnost kdyby se ukládala jen místně, myslím, že tímto způsobem nepřijdeme k tomu cíli, ke kterému chceme dospěti. Myslím, že to bude řešení jen částečné a my potřebujeme řešení ve velkém stylu, poněvadž - o tom nepochybuje nikdo z nás - krise stavební jest ve svém rozsahu dnes krisí všeobecnou a jest krisí takového dosahu, jako asi možno porovnati s krisí zásobovací, která se nesmí řešiti od místa k místu, od města k městu, nýbrž v celém státě najednou.

Z návrhů, které také byly podány v této sněmovně, bych rád upozornil specielně na jeden návrh, který zabývá se v současné době podnětem ke stavbě rodinných domků ze dřeva. Musíme si dnes uvážiti jednu věc: potřebujeme stavěti rychle a stavěti levně. A vidíme, že rychle stavěti jest možno pouze ze dříví, které se již připravuje v pilách, na místech blízkých místu kácení, a které se upravené dopravuje na staveniště. Tedy stavěti možno je ze dříví, pakliže uvážíme široký pouvoir státu, který má v tom směru, že jsme odhlasovali zákony nejen co se týče zabírání půdy, ale i lesa.

Pokud se týká staveb dřevěných rodinných domků, tu bych rád upozornil na to, že to není nějaké novum, které se sem vnáší, nebo nějaké příliš nouzové opatření. Vždyť v míru před válkou jsme četli a viděli vyobrazení a slyšeli o tom, jak v Americe, Anglii a ve státech severských se podnikají velice krásné a úhledné, pohodlné, zdravé a také prospěchu rodin a době odpovídající rodinné domky, které tamější obyvatelé, ačkoliv tehdy byl dostatek cihel, rádi stavěli, poněvadž viděli v tom celou řadu účelů.

Já bych rád zdůraznil, že způsob staveb dřevěných domků není teď opatřením pouze nouzovým, nýbrž že tu jen přejímáme vhodný, praktický způsob z dob mírových a že jest ovšem pro nás v tom směru výhodný, že nám zaručuje dostatek materiálu v tuzemsku, ale já bych navázal také na otázku staveb rodinných domků u nás.

Krise stavební je světová, celý svět dnes potřebuje, jmenovitě naše okolní státy, odpomoci bytové krisi. My vyvážíme dnes od nás nezpracované dříví. Nebylo by ekonomičtější v době, kdy dělnická nezaměstnanost v různých odvětvích vzrůstá, abychom se vrhli na odvětví dřevařské, abychom vedle odvětví stavebního, truhlářského naučili naše dělnictvo, aby se tak mohlo živiti tam, kde se nedostává textilií, železa atd.?

Myslím, že by se tím prospělo také daleko více celkové politice státní a financím státním a že v tom směru měli bychom viděti dále a zajistiti si nejen dostatečné zásoby v tuzemsku, ale i export tohoto artiklu do celého světa. (Výborně!)

Pokud se týče finanční otázky, zdůraznil bych, že jsem si dal od odborníků předložiti kalkulaci domků, které se právě v těchto dnech dohotovují v republice; jeden jest postaven na Vinohradech a další se budou postupně stavěti. A podotýkám, že tento typ dřevěných domků při daném počtu místností jest praktický. V přízemí jest kuchyně, 3 pokoje o celkové stavební ploše 60 až 70 m2 a cena takového domku se páčí na 40.000 až 45.000 K. Samozřejmě stoupá cena čím dále, tím více, podle výměry zastavené plochy a podle počtu pater a pokojů.

Uvádím na příklad domek jednopatrový o 6 pokojích, který má 70 až 80 m2 stavební prostory, jehož náklad páčí se na 70 až 80 tisíc korun, tak jak to bude nabízeti v této republice v nejkratší době soukromá podnikatelská firma, která na Slovensku zahájila svoji výrobu a která ze Slovenska sem bude dodávati svoje výrobky. Myslím, že to, co začíná dnes soukromé podnikání, mělo by býti důvodem k tomu, aby také stát začal, že by mělo býti podnětem i tomuto slavnému sboru, aby při řešení souboru velikých otázek bytových, při souboru těch otázek, které mají odstraniti bytovou krisi, také bylo pamatováno na tento způsob, který zaručí, že během 4 neděl může na určitém místě zhruba býti podobný domek postaven. Myslím, že by to uvítal celý náš národ s velikou radostí, poněvadž by bylo daleko příjemnější bydleti v tom vzdušném domku, kam by stačilo do určité krajiny vésti koleje elektrické dráhy, než bydleti ve vlhkých sklepích, namnoze hodně vzdálených od střediska, kde dotyčné rodiny mají své zaměstnání.

Při této příležitosti chci zdůrazniti tolik: My v současné době přistupujeme k praktickému velkému řešení reformy půdní, tedy stojíme před tím, že započato bude již prakticky s přídělem půdy, ať do vlastnictví, pachtu, družstvům a pod. Myslím, že by reforma půdní nebyla úplná, kdyby nebyla doplněna také reformou bytovou. Náš venkov volá po tom přímo, aby v otázce stavební bylo jemu pomoženo. Kam půjde ten, komu se přidělí půda do vlastnictví, kam půjde ten, kdo rozšíří své pozemky přídělem dalším, buďto do vlastnictví nebo do pachtu, kam bude skládati obilí, kde bude chovati dobytek, když nebude zařízen? Musil-li vynaložiti určité obnosy na půdu, jak má další obnosy vynakládati na nákladnou stavbu chlévů, stájí, stodol a podobně?

Ještě je potřebí, chceme-li prováděti reformu půdní upřímně, abychom, když jsme řekli již a, řekli také b, když jsme dali půdu, dejme jim také, kde by měli bydleti, kde chovati plodiny a kde chovati zvířectvo. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)

Z toho důvodu bych se přimlouval vřele za to, aby s hlediska našeho venkova a s hlediska reformy půdní otázka staveb dřevěných byla podporována, a já předem prohlašuji, že kdyby nikdo nestál o stavby dřevěné, že to bude náš venkov, který se na prvním místě upřímně k nim hlásí, vždyť v dřevěných chalupách bydleli naši předkové a budou bydleti naši lidé celá desetiletí, ba staletí. Mým úkolem jest při zahájení dnešní veliké debaty bytové, abych podal referát o projednaném již vládním návrhu zákona o omezení práva stěhovacího. Tento zákon již byl u nás v platnosti a to od 1. dubna 1919 do 30. dubna 1920 a měl za účel zabrániti přelidňování měst resp. hrnutí se určitých osob a kruhů do středisek průmyslových, do velkoměst. Po 30. dubnu 1920 mělo se za to, že nebude potřebí, aby byl zákon opětně prodlužován a od 1. ledna t. r., resp. do dnešní doby zákon pozbyl platnosti. Ale ukázal se ten zjev, že přece jenom, jak do naší republiky, tak také do měst, hrnou se lidé, kteří zde nemají co dělati, anebo kteří by mohli docela dobře žíti a působiti ve svém bývalém působišti a kteří nemusí mnohdy z důvodů pohodlných také stěhovati se do velikých měst. Tedy z důvodů jaksi celostátních a z důvodů spravedlnosti vláda uznala za nutné, aby předložila poslanecké sněmovně opětně v novém opraveném znění zákon o omezení práva stěhovacího, který ukládá, aby každý, kdo míní přesídliti do určité obce, vyžádal si k tomu písemného úředního svolení. Bude se to týkati ovšem jen určitých obcí, pouze těch obcí, které o to zažádají, aby směly podobné úřední písemné povolení vydávati. Budou určité osoby vyňaty: Zástupcové cizích států, veřejní funkcionáři, úředníci, zřízenci, anebo kdo se stěhuje do domovské obce, kdo se stěhuje uvnitř bytového obvodu, na př. uvnitř Veliké Prahy z Vinohrad na Žižkov, dále studující, kteří pouze dočasně se stěhují do velikých měst, anebo osoby najaté do služeb cizích domácností, dále dělníci a zřízenci. Pod tím slovem "zřízenci" se ovšem myslí i úředníci, kteří se stěhují do podniků důlních, továrních, živnostenských, zemědělských anebo obchodních, a konečně osoby, které se stěhují do vlastního domu. Jestliže by obec osobě, která o to žádá, odepřela povolení, tedy dotyčná osoba má právo odvolací k příslušné obci první politické stolice.

Dále jsou v zákoně ještě uvedena různá trestní ustanovení pro toho, kdo by se bez příslušného povolení nastěhoval, kdo by prodloužil pobyt a podobně, o čemž nepokládám za nutné do detailů se šířiti.

Jménem sociálně-politického výboru navrhuji, aby osnova tak, jak byla předložena, byla slavnou sněmovnou schválena, a vyslovuji vřelé přání, aby po této kusé osnově, která také zasahuje do krise bytové, tento slavný sbor přistoupil ku řešení krise bytové ve velkém stylu, aby při tom pamatoval nejen na města, nýbrž i na náš venkov, kde dnes jest rovněž přelidnění, kde také světová válka způsobila velikou krisi bytovou a který také stejným právem dovolává se pomoci od státu jako velká města. Mám na zřeteli jmenovitě podpory, které se budou dávati, ať již stavebním družstvům nebo státním zřízencům, o kterých v brzké době bude v tomto vážném sboru hlasováno. Přál bych si, aby zde nebyl brán dvojí loket, aby jak státní zřízenci, tak i družstvo, které má sídlo své na venkově, byli vždy stejně oceňováni, bylo jim vždy stejným způsobem měřeno, jako družstvům městským.

Dále bych vyslovil vřelé přání, aby v nejbližší době, kdy budou probírány veškeré vládní osnovy a také osnova poslanecké sněmovny, týkající se krise bytové, tento problém nestal se problémem agitačním, aby byl brán vážně, poněvadž je to krise, která dnes vniká do každé rodiny, která dnes vniká do měst, do venkova, do všech stavů našeho státu. Přál bych si, aby tento problém byl vzat jako vážná otázka celostátní a aby s tou vážností, s jakou pohlížíme ke státu, byla řešena také tato bytová a stavební otázka, která má zabezpečiti klid, hlavně klid rodinný občanů této republiky. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Zahajujem debatu o prítomnej predlohe a navrhujem, aby pre každého rečníka bolo vymedzené 1/2 hodiny.

Je námietka proti tomu? (Nebyla.)

Námietok nenie.

Prihlásení rečníci sú: "proti" pan posl. Hausmann; "pro" pan posl. dr. Lehnert a Langr.

Udeľujem slovo prvému rečníkovi p. posl. Hausmannovi.

Posl. Hausmann (německy): Dámy a pánové! Návrh, který se nyní projednává, patří k souboru zákonů, o nichž se již stalo usnesení a jež mají ještě býti stvořeny, aby zmírnily strašlivou nouzi bytovou. Návrh nepraví nic nového: má býti obnoveno něco, co jsme již měli. Návrh tento však jest z prostředků, které dle našeho názoru nemohou v této otázce přivoditi zlepšení. Nouze bytová jest nouzí mezinárodní, která přešla z revolučních účinků války na hospodářský život veškerých národů. Aby tato nouze se zažehnala, jest nejen zájmem lidu, ale i zájmem státu. Tisíce občanů nemá vůbec přístřeší, jiní musí se spokojiti s místnostmi, které by mnozí lidé shledali příliš špatnými i pro pobyt zvířat. Tyto špatné, přeplněné byty jsou trvalým a strašlivým semeništěm nemocí, tato bytová nouze schvacuje tisíce dětí, odsuzuje dělníky a dělnice ke chřadnutí. Jest tomu skutečně tak, že i v době předválečné byl již nouzový stav v bydlení. Při tak řečeném volném disponování silami v době předválečné nebylo nikde zvláštní námahy, jak získati přiměřené byty pro méně zámožné. I tehdy byla jako dnes otázka tato: Jak velký je zisk, jak velký výdělek, a jak se úrokuje kapitál, vložený do toho? V hospodářském systému soukromně kapitalistickém nevyrábí se, jak je všeobecně známo, dle potřeby, nýbrž jeho základem jest právě zásada a pojetí, jež jsem právě nastínil. V předválečné době snažily se sbory obecně užitečné, aby mírnily škody bytové nouze. Rakouská vláda byla nucena schváliti návrh, který učinila naše strana tehdy ve sněmovně na zřízení fondu o péči bytovou, a na základě tohoto zákona přivodilo se zajisté v mnohých místech z mírnění bytové nouze. Za dnešního stavu jest stavba na spekulaci soukromého kapitálu, jak jsme ji viděli v dřívějších letech, u bytových staveb úplně vyloučena. Stát, obce, veřejné korporace musí převzíti řešení této otázky. Ze nastal tento obrat, to kotví zase ve společenském systému, v němž žijeme, kotví opět v tom, že se stavba malých bytů nevyplácí v tom smyslu, jak to chtěli míti půjčovatelé peněz a majetníci. Schází rentabilita a jest v tom zajisté nejpříkřejší odpor, že na jedné straně všechno volá po bytech, a na druhé straně jest tisíce dělníků bez práce a podniky na stavební hmoty se musí obmezovati a zastavovati, přes to že by mohlo býti tolik práce, že by tyto podniky vůbec nebyly s to, aby ve svém nynějším rozsahu vyrobily vše to, co by muselo býti zastaveno. Co učinila dosud v této věci vláda a co učinil stát? Máme spoustu zákonů a návrhů, které měly a mají bytové nouzi učiniti konec. Máme zákon o právu nároků obce na byty, jakož i zákon o ochraně nájemníků, který byl přece již několikráte pozměněn a doplněn, a k čemuž jest zde opětně nový dodatek. Tento zákon ve své účinnosti mohl pouze ve velmi malé míře způsobiti zmírnění bytové nouze. Ještě dnes zajisté jsou ve všech městech a v mnohých místech obytelné místnosti, které by měly býti zabrány; ale zabrání tříští se o to, že tyto byty musely býti nově zřízeny. Tato znovuzřízení mají dle zákona o zabírání bytů prováděti obce na vlastní náklad. Které obce jsou s to, aby daly skutečně provésti tyto práce, ať již by v obecní správě bylo tolik sociálně-politického porozumění? Za finančních poměrů, jaké jsou skorem ve všech obcích, zůstávají tyto byty prázdnými, a lidé nemající bytů, nemohou se do nich nastěhovati.

Máme dále zákon, který praví, že mohou býti pro účely stavební, pro stavby malých bytů a stavby veřejné vyvlastněny stavební pozemky. I tento zákon neměl asi nějakého podstatného vlivu na řešení této otázky. Jistě si zajistila celá řada měst stavební pozemek. Ale rovněž tak jest jisto, že při těchto mnohých zákonech, které v této otázce přicházejí, jest situace taková, že úředníci tohoto státu se v tom vůbec již nevyznají. Právě co se týče tohoto zákona, mohu sděliti, že jedna obec v libereckém okresu zažádala za vyvlastnění pozemků k účelům stavebním, a ačkoliv v § 1 zákona výslovně se praví, že k těmto účelům pro obce, okresy, stát a obecně užitečné spolky může býti půda vyvlastněna, dostalo se na tuto žádost odpovědi, v níž se prohlásilo, že pro obce nemohou býti stavební pozemky vyvlastňovány.

Dále byl pro celou řadu obcí, jako pro Prahu, Brno, Olomouc, Plzeň stvořen zákon, jímž se zavedly mnohé stavební úlevy. Nelze to však uznati za nějaký pokrok. My všichni jsme se vynasnažovali, abychom zastával se toho a starali se o to, by byty byly lepší, než jaké jsme měli dosud. Každá stavební úleva znamená však krok nazpět v otázce bytové. (Posl. dr. Lehnert [německy]: To není pravda!) Pan kolega dr. Lehnert mi namítá, že to není pravda (Posl. dr. Lehnert [německy]: Není správné!) anebo, že to není správné. Prohlásil-li jsem, že je to krok nazpět, myslím to ve smyslu, že se pro byty zřizují místnosti, jež by dle dřívějšího stavebního řádu nebyly považovány za způsobilé, nýbrž že byly zřízeny, aniž z toho může vzniknouti nějaký národohospodářský užitek. Může-li se nyní skutečně použíti sklepních a střešních bytů, jež až dosud nesměly býti zastaveny, možno to považovati za prostředek z nouze, ale národohospodářský užitek z toho vzniknouti nemůže; kromě toho není obyvatel těchto místností s to, aby tyto místnosti přizpůsobil tak, by v nich za všech ročních počasí skutečně mohl bydleti. Máme dále zákon ku podpoře stavební činnosti, jímž bylo státu umožněno, že mohou býti poskytovány subvence až do 40% stavebního nákladu. Podle zpráv, jež až dosud dostaly se do veřejnosti, zdá se, že tento zákon také příliš nepřispěl k rozřešení této otázky. Kromě toho i tomuto zákonu jest jako všem jiným zákonům na překážku, že byrokratická cesta instancemi již předem má silný vliv na stavění samo.

Dále máme zákon o převzetí rozdílu mezi stavebním nákladem, udržováním domu, amortisací a úroky, na což bylo před několika dny opět povoleno několik milionů. Dle tohoto zákona, jakož i dle zákona o převzetí ručení až do 90%, má se věc však tak, že lze vždy jen tehdy stavěti - i při převzetí ručení aneb převzetím ručení tím, že stát zaplatí rozdíl, naleznou-li obce neb obecně užitečné korporace teprve někoho, kdo dá peníze, kdo je založí stavebním kapitálem. Proto jest jedno jasno: pomýšlí-li se na to zjednati úlevu novostavbami - a jen tím dá se bytová nouze zmírniti - jest v prvé řadě nutno starati se o opatření stavebního kapitálu. Máme ještě novější zákony, které teprve před několika dny přišly na přetřes, a čeká na nás návrh, který byl přednesen v senátě, návrh na stavební diktaturu. Stane-li se tento návrh zákonem, pak jsem pevně přesvědčen, že slabá chuť zřizovati novostavby, je-li vůbec ještě nějaká, úplně zajde. Tento zákon nejen že narazí na semknutý odpor všech podnikatelů, ale nemůže ani býti přijat dělnictvem. A jest jisto, že průmysl stavebních hmot zadrží výrobu, ne že se očekává tento zákon, nýbrž že jest zde již jeho předloha, což zajisté nepřispěje ku podpoře stavební činnosti.

Často se tvrdí - a slyšeli jme to již i se strany vlády - že v první řadě má na tom vinu, že nemohou býti pořízeny nové byty, strašné zdražení stavebních nákladů. Při tom zvláště se zdůrazňuje, že nejhlavnější příčinou zdražení stavebních nákladů jsou mzdy dělníků. Chce-li si ctěné shromáždění anebo celá veřejnost učiniti o tom představu, ať se obrátí na odborníky; dostane se jim zprávy, že podíl dělnických mezd na stavebních nákladech u porovnání ku předválečné době nejen nestoupl, nýbrž, že jest spíše znáti, že klesá. Jest tedy bajkou, tvrdí-li se, že dělnické mzdy podstatně přispěly ke stoupání stavebních nákladů touto měrou. Bylo by jistě zajímavo, kdyby se vláda a směrodatné kruhy zajímaly o to, zda ceny za stavební hmoty, zda výdělky průmyslu stavebních hmot mohou ještě býti nazvány mírnými. Pravděpodobně mohlo by býti těmito šetřeními zjištěno, že by se zde dalo dobře srážeti a při tom by nikterak nevznikla nějaká újma existenci těchto kapitalistů. V Německu zkusili to s úpravou a odbouráváním stavebních nákladů a to tak, že se utvořily závodní organisace, sociální stavební podniky, že dělníci sami převzali tyto stavby, a jak ukazuje statistika a jak potvrdí každé město, které si dalo provésti práce těmi to sociálními stavebními podniky, stavební náklady staveb, které provedla tato sociální stavební družstva, značně poklesly. To mělo značný vliv na kalkulace našich podnikatelů staveb. U nás jsou tyto pokusy dosud nepatrny. Venku, v Německu jsou tato družstva podporována státem a obcemi. U nás jest tomu alespoň v této době docela jinak. Na příklad založili stavební dělníci v severních Čechách obecně užitečné podniky, předložili společenskou smlouvu ministerstva ministerstvo těchto smluv neschválilo z příčin, jež postrádají veškerého důvodu.

Na všech místech, u nás i v Německu, vůbec všude, kde se musí mluviti o bytové nouzi, dělá se spousta návrhů, aby se snížily ceny stavebního podnikání. Zvláště při tom jde o náhradní stavby. Jak se já osobně na to dívám, jsou tyto náhradní stavby z 90% v ohledu technickém, hospodářském a kulturním krokem nazpět. Co se dá ušetřiti na stavebních nákladech, vyhodí se zase na druhé straně. Zlevnění staveb malých bytů mohlo by se dosíci jen normalisováním a stanovením vzoru staveb, kdyby tu byla příslušná organisace aneb mohla býti utvořena. Názor můj osobní i mých soudruhů jest, že se otázka bytová vůbec nedá řešiti se stanoviska soukromohospodářského. Jedinou cestou k odpomoci jest, aby se nájemné byty, jež již tu jsou a jež budou nově zbudovány, převedly do správy a majetku samosprávných těles s veřejnými právy. Stát a obce vykonávaly by b bytové otázce výsostná práva a funkce zákonodárské a obmezily by se na to. Dle našeho názoru bylo by nezbytno, utvořiti zákon o organisaci "domoviny", která by mohla převzíti tyto funkce. Mluví-li se o podpoře stavební činnosti, jsou tu pro tu dobu jen dvě možnosti: buďto budiž znova obnoveno volné disponování silami a tím i ohromné vykořisťování nájemníků, neb solidárnost všech se všemi, stavba poměrně levnějších bytů z veřejných prostředků. Otázkou jest, jak se tyto prostředky mají opatřiti. Ať se v této sněmovně předloží ještě kolik chce návrhů, dokud nepřijde návrh, který ukáže cestu, jak se opatří prostředky, které budou dány k volnému použití přímo stavebníkovi, potud bude trvati bytová nouze. I vláda se zabývala touto otázkou a dle zpráv bude prý v brzku podána sněmovně předloha, jíž doufají opatřiti si prostředky, totiž losovou půjčkou. Potřebné prostředky, když nemohou býti opatřeny obvyklou cestou, lze sehnati jen řízením výpůjčkovým. Toto řízení výpůjčkové, přijetí půjčky, bude míti teprve tehdy výsledek, až ti, kdo jsou s to, aby dali peníze na tyto účely, měli by z toho i přiměřený výdělek, zisk, neboť v tom se shodují jistě všichni, kdož mají prostředky, bez ohledu na příslušnost k národnosti, že jejich peněz může býti použito a využitkováno, když jim při tom připadnou přiměřené zisky. Jiná otázka by byla, když by prostředky skutečně byly opatřeny, jak se opatří amortisace a zúročení. Tu velice se různí mínění těch, již se touto otázkou zabývali. S jedné strany se propaguje, aby byla zavedena přirážka k nájemnému, přirážka, která vlastně dle názoru těch, kdož tuto myšlenku hájí, měla by vysloviti solidárnost všech těch, kteří mají byt, s oněmi, jež jsou bez bytu. Kdyby se tato otázka přetřásala, muselo by důtklivě pečovati se o to, aby se vyloučila každá příkrost v ohledu sociálním, a muselo by se přihlížeti ku příjmu a k výši nájemného.

Kromě toho by příjmy z této přirážky nesměly býti spravovány fiskálně, nýbrž musely by býti odevzdávány oněm samosprávným tělesům. Spotřebovatelé a platiči břemen museli by se sloučiti v právnickou osobu a tato korporace starala by se pak o novostavby a adaptaci starých bytů. Neboť nejde stále jen o to, aby byly opatřeny byty nové, nýbrž jest pomýšleti i na to, dohoniti to, co se má dohoniti ve starých bytech. Stav jest takový, že půjde-li to takto dále, v dohledné době mnohé z dosavadních bytů dostanou se do takového stavu, že i je nebude možno označiti za obytelné.

Jakožto podporu stavební činnosti dlužno přirozeně vzíti do počtu i to, aby ohnivzdornému průmyslu, průmyslu stavebních hmot, bylo dodáváno uhlí a to včas, pravidelně a v jakosti přiměřené výrobě. Muselo by se pečovati přirozeně i o to, aby majetníci průmyslu stavebních hmot nezavírali libovolně svých závodů. Jak tomu bylo loni? Ačkoliv se tak málo stavělo, došlo k tomu, že se ještě nedostávalo stavebních hmot z jednoduché pouze příčiny, jelikož uprostřed sezony byly zavřeny průmyslové podniky na výrobu stavebních hmot. Musely by se přezkoušeti samy stavební hmoty od výroby až k zastavení a zbytečný překupnický zisk musel by se vyřaditi. Úplné řešení této otázky jest, jak již jsem se zmínil, po našem rozumu jen tehdy možné, vybudujeme-li novou hospodářskou formu, jiný hospodářský systém, přivedeme-li bytovou otázku k socialisaci. Chceme-li tuto bídu sprovoditi se světa, má-li býti hospodářství opět vybudováno, jest k tomu potřebí dělnictva, které pracuje s radostí a láskou a nasazuje veškery síly pro národ. Tohoto dělnictva nebudete nikdy míti za nynějšího hospodářství soukromého kapitálu. Dělnictva, jež nasazuje veškeré síly pro národ, bude možno dosíci jen tehdy, když bude stvořen nový hospodářský řád, který přinese zrušení vykořisťování a znemožní obohacování jednotlivců na účet dělníků a který učiní všechny hospodářské a technické pokroky užitečnými celému národu. Teprve v takovém řádu hospodářském, v takovém řádu společenském bude možno, aby tato otázka dospěla ke konečnému řešení. Veškery prostředky, jichž dosud bylo použito, nezměnily, jak tomu nasvědčuje skutečnost, ničeho, nepřinesly ani místních úlev, a lze očekávati, že veškeré námahy, jež budou na této cestě i dále konány, budou míti tentýž výsledek, jelikož jest nemožno zmírniti nouzi v tomto systému, jelikož všechny tyto prostředky nestačí, aby protrhly kruh, který je nutno protrhnouti. Není tudíž po našem rozumu ani nová předloha způsobilou, aby přivodila nějaké zlepšení. Nová předloha nepraví jinak ničeho, než že jest výplode m rozpaků všech těch, kteří jsou nuceni o tom přemýšleti, aby ukázali že alespoň něco v této věci udělali. Pokud se však nepočne s touto otázkou tak, jak my ji chápeme, potud zůstane tato otázka nerozřešenou a potud budou, bohužel, také naši dělníci a dělnice trpěti touto strašlivou bytovou nouzí. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo udeľujem druhému rečníkovi kol. dr. Lehnertovi.

Posl. dr. Lehnert (německy): Slavná sněmovno! Projednává se návrh zákona o omezení stěhovací svobody. Těm z mých pánů kolegů s německé strany, kteří jako já nejsou mocni české a slovenské řeči, ujasnilo se snad dosti z vývodů obou pánů řečníků přede mnou nebo se spíše neujasnilo, oč se jedná. Jde tu o zmocnění vlády, aby zavedla omezení v osobní svobodě občanů, jež úplně odporují zavedené a přijaté ústavě v tomto státě. § 108 naši ústavy, to jest ústavy československého státu, musíte mně odpustiti, pakli se mnohdy přeřeknu a řeknu"naší", neboť naší ještě není a ji se patrně nestane, půjdou-li věci tak dále - v tomto § 108 ústavy jest toto: "Každý československý občan může se usaditi v kterémkoli místě Československé republiky, tam nabývati nemovitého majetku a vykonávati své zaměstnání v hranicích všeobecných právních předpisů." V zákoně nám předloženém se navrhuje - přijat dosud ještě není - aby vláda měla do 31. prosince 1921 právo určiti, že do určitých obcí nelze se všeobecně přestěhovati. Jest to dovoleno jen za jistých výjimek, a chce-li někdo přestěhovati se do těchto obcí, musí míti zvláštní povolení k cestě do nich. My jsme přece zřejmě, jak nám nedávno ministr Beneš prohlásil, srdcem Evropy a zajisté v kruhu spojených a sdružených vítězných národů myslíme si, že československý národ jest zajisté jedním z vedoucích, a aspoň hned za Francií přijde Praha. Vidí-li se snad noční život v Praze jen tak z daleka, musí se říci, že jest na nejlepší cestě státi se malou Paříží, a přeji jí, aby jednou na francouzskou nemoc - chtěl jsem říci aby nikdy nezašla na francouzskou nemoc. Kráčíme-li tedy v čele kultury a setkáváme-li se na každém kroku s voláním "Naše republika", kde největším ideálem státních občanů je svoboda, vidíme-li, že tato republika na svobodu něco dá, pak musíme my, kteří jsme jinak vždy málem svobody obklopeni, jimž se jen skoupě svobodou měří - pak si musíme říci: Těší nás, zavádějí-li se jednou pro všechny ostatní také taková omezení svobody. Musíme pozorovati zákon pod zorným úhlem, jaký bude míti účinek na občany tohoto státu, nastanou-li zase středověké poměry, obklopí-li se každé město zdí, nebude-li možno cestovati z místa na místo, dokud nebude člověk míti v kapse 10 pasů, musí-li člověk teprve prokazovati, co má v městě na práci, musí-li teprve podati žádost k starostovi města, musí-li, když chce jeti do Prahy, podávati podrobné zprávy o své rodině a udávati, kde se narodil, kam přísluší atd., neboť to všechno je v zákoně obsaženo. Vidíme-li, jak láska k republice a k poměrům v tomto státě musí růsti do nekonečna, nemůžeme se svého stanoviska jinak, než gratulovati výboru, jenž tento zákon tak upravil, jeho zpravodajovi a vládě, jež zákon podala, a proto mluvím také pro. Neboť, jak jsem vám řekl, my jsme zvyklí na stav nesvobody.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP