Předseda: Jednací zápisy o 40. až 51. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jednacího řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Přistupujeme k dennímu pořadu
dnešní schůze, a to nejprve ke
1. zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1190) o splatnosti přímých daní státních a vybíraných k nim přirážek samosprávných svazků a příspěvků, pak o úrocích z prodlení a úrocích náhradních z těchto dávek, jakož i z poplatků přímo placených (tisk 1523).
Pilné projednávání této předlohy bylo odůvodněno ministerstvem financí a projednáváni podle § 55 jednacího řádu bylo schváleno ve schůzi 50.
Zpravodajem je posl. Rudolf Chalupa.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona zasahuje velice hluboko a také účelně do správy státní. Úřadům státním finančním má tímto způsobem býti práce ulehčena a mají nabýti času, aby se mohly věnovati práci důležitější. Stará nařízení, která pozbyla během času svého významu a stala se neúčelnými nebo neživotnými, jsou tímto zákonem odklizována a zaváděna jsou nařízení nová, účelnější, která více době vyhovují. Jedním z největších břemen ve finanční správě státní jest nejednotnost splatnosti daní. Tak, jak rostl stát, jak rostly jeho potřeby, musila také růsti jejich úhrada a přirozeně s každou novou úhradou, s každou novou daní zaveden byl nový termín platební, takže narůstaly zde platby do veliké časové pestrosti, ale k pramalé skutečné účelnosti. Bylo tedy nutno v zájmu státní správy, aby tyto termíny byly skutečně zjednodušeny, aby daně přímé byly splatnými jednotně, a to čtvrtletně předem, 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října. Z tohoto ustanovení vyňaty jsou pouze daně, které zavedeny jsou přechodně, aneb dávky jednou pro vždy, nebo také dávky vybírané srážkou, které svou splatností jsou vázány na jiný termín, a konečně daně, které svou nepatrností nezatěžují a mohou býti vybrány najednou.
Další velikou překážkou při vybírání daní bylo počítání úroků z prodlení. Úroky z prodlení měly docela předpotopní úrokovou míru, počítalo se 2˙6 hal. z 200 K denně. To odpovídá asi 4˙74%, ale tím vypočítávání úroků bylo nesmírně obtížné. Tato úroková míra musila se účelně zjednodušiti a tímto zákonem je zavedena 10%ní úroková míra. Úroková míra jest jistě značná, ale odůvodněna jednak tím, že stát sám musí pro sebe dlužiti se velmi draho, často na 7-10%, a pak tato úroková míra nesleduje žádného účelu fiskálního, nýbrž má za úkol poplatníka vychovávati, má ho vlastní škodou přivésti ke konání své povinnosti.
Dále velikou potíží pro vypočítávání úroků z prodlení bylo, že byly tyto úroky vypočítávány ne z celé povinnosti, ale vymáhaly se vedle úroků z prodlení pro stát, od r. 1900 také pro přirážky zemské, od r. 1902 v Praze pro obecní přirážky školní a od r. 1910 vymáhaly se na Moravě také úroky pro přirážky obecní. To znamená, že při výpočtu úroků částky, které byly vypočítávány, musily býti teprve rozvrhovány na jednotlivé fondy, to znamenalo dále množení rubrik a ztěžování práce opravdu do nekonečna. Po této stránce zavedení jednotné base pro počítání úroků z prodlení může se jen vítati.
Zákon sám rozvržen jest na 4 částky, z nichž v I. části projednávají se lhůty splatnosti. Jak jsem řekl, lhůty splatností se jednoduší, zavedena je lhůta platební ve čtvrtletích předem, v termínech, jak bylo uvedeno.
Dále bylo při této debatě o splatnosti v rozpočtovém výboru upozorněno na některé daně, které jsou velmi nepatrné a které, kdyby byly rozděleny na čtvrtletní lhůty, znamenaly by nesmírné zatížení a při tom skýtají poměrně malý výtěžek. To se týká především daně výdělkové v nejnižších stupnicích, která, kdyby byla vymáhána čtvrtletně, znamenala by skutečně veliké zatížení finančních úřadů a znamenalo by to naproti tomu nepatrný výsledek finanční. Je tedy na snadě, že se zavádí rozpočtovým výborem určitá oprava, aby tato daň byla splatnou najednou a sice 1. července. Pro toto opatření hovoří také zkušenost, že veliká část těchto živností, která velmi snadno se ohlašuje, ale při pohyblivosti fluktujících živlů velmi těžce se vymáhá, aby byla placena dříve a najednou. Tisíce rekvisičních dožádání u berních úřadů ve velkých městech ukazují, jak mnoho práce skutečně tato daň stojí, ale na konec poměrně jsou velice nepatrné výsledky. Často se stává, že tato daň na konec pro nedobytnost musí býti odepsána a i když odepsána není a když se předpisují exekuční výlohy, při tomto opatření v žádném poměru není vynaložená práce ke konečnému finančnímu efektu. Po této stránce rozpočtový výbor dovolil si učiniti změnu a sice zavádí také splatnost všeobecné daně výdělkové v jednom termínu, 1. července, na celou povinnost roční.
Dále v § 3, kde stát ponechává do jisté míry v platnosti zákon z r. 1870, totiž aby poplatník platil v té době, kdy ještě předpis jemu znám není, podle předpisu roku předcházejícího, nutno učiniti určitá opatření, aby skutečně poplatníku bylo možno platiti podle předcházejících předpisů a tu do zákona rozpočtový výbor dal vložku, aby berní úřady byly povinny poplatníku v knížku povinnosti jeho každoročně zapisovati. Tímto způsobem poplatník bude míti možnost, aby zvěděl, mnoho-li má podle tohoto předpisu dále platiti.
Druhý oddíl (§§ 4 a 5) týká se vymáhání daní a přirážek, úroků z prodlení, z daní a přirážek. Úrokům z prodlení nepodléhá již nyní jen ten, kdo měl 100 K ročně předpisů na jediné dani v celém okresu, nýbrž zavádí se podklad nový, úrokům z prodlení podléhati bude na příště ten, kdo platí ročně 500 Kč, nejen základní daně, ale na všech daních s přirážkami a ostatní dávky v to počítaje. Platební doba prodlužuje se na 6 neděl po splatnosti, tedy po splatnosti do 6 neděl může ještě poplatník zaplatiti svoji povinnost. Do jisté míry jest zde dodržena výhoda, že nejsou zhoršeny termíny, které byly výhodně položeny zejména ve velkých městech, při dani činžovní na únor. Podle toho Praha, kde platila se daň činžovní stejně s kvartálem, 1. února, nebude tímto způsobem zkrácena, a také jiná města budou míti rovněž možnost zaplatiti do 14 dnů, aniž by podléhala úrokům z prodlení a následkům nuceného vymáhání. Rozpočtový výbor dále považoval za nutné, aby tam, kde podléhá úrokům z prodlení také dávka, která sice nemusí dosahovati 500 Kč - zejména týká se to daní vybíraných srážkou, daně důchodové i daně z příjmů - jasně v zákoně bylo řečeno, že nebude tyto úroky z prodleni platiti jen, kdo touto daní jest postihován, nýbrž, kdo tuto daň bude skutečně odváděti, poněvadž by se zde mohlo státi, že vybíratel by mohl těchto peněz použíti ke svým účelům a tím stát bez tohoto opatření přišel by skutečně ke škodě.
§ 5 jedná o tom, komu bude náležeti výnos těchto úroků z prodlení. Stát přirozeně přichází k tomu, že úroky z prodlení má dostávati ten, kdo s nimi má práci, kdo je vybírá, skutečně súčtuje a počítá. Toto opatření by bylo skutečně účelné, kdyby tak, jako jest stát postižen drahým úvěrem, nebyly postiženy také obce a fondy, pro které se přirážky a daně vybírají. Po té stránce jest nutno, aby stát učinil určité koncese. Jestliže stát trpí drahým úvěrem dnešním - 7-10% - trpí také tím více obce, poněvadž jsou dnes nesmírně zatíženy a na pokraji finančního bankrotu. Do zákona ovšem nemohli jsme striktně dáti, aby stát byl povinen podle docilované platby rozvrhovati také zaplacené úroky. To se jeví nemožným, poněvadž nejsou dnes platy roztřiďovány podle let, nýbrž pouze pro kurenti a pro praeterito, tedy jen v těchto 2 skupinách a tím by tedy nebylo možno, aby se řádným způsobem platba na úrocích rozvrhla. V této věci pamatoval rozpočtový výbor na povinnost státu tím, že připojil resoluci, ve které se dožaduje, aby finanční správa při roční uzávěrce pamatovala z výnosu úroků z prodlení určitým přídělem na fondy a obce. Tímto způsobem je možno do jisté míry vyhověti také naléhavým žádostem obcí, které nechtěly upustiti od toho, aby na úrocích z prodlení byly zkráceny.
Třetí část (§§ 6 -11) jedná o úrocích náhradních. Stát přichází docela dobře k vědomí vlastní povinnosti. Jestliže na jedné straně má právo vybírati úroky z prodlení z částek, které nebyly včas zaplaceny, je na druhé straně stát povinen, aby z těch částek, které on neoprávněně vybral, odvedl zpět zájemníkům, jestliže oni podléhají úrokům z prodlení, náhradní úroky. Tedy po této stránce stát se přiznal ku své povinnosti, ale v původním znění zákona přiznal se jaksi napolo, takže ten, kdo byl postižen, měl se svého práva dožadovati. My jsme v rozpočtovém výboru vycházeli z naprosté spravedlnosti a dali jsme takové opatření do zákona, aby finanční správa byla povinna tím okamžikem, kdy ona sezná, že vybrala úroky z prodlení z obnosů, které jí nepatřily, bez zakročení dotyčného zájemníka z obnosu, který vrací, také úroky z prodlení vyplatiti. Na základě toho bylo ovšem nutno, aby se také změnil do jisté míry § 10. Tam se jedná o promlčení úroků z prodlení. Je totiž možno, že finanční správa i při dobré vůli mohla by někdy přehlédnouti a nepočítala by úroků náhradních. Dali jsme tam tedy doložku, že v tom případě, opomenul-li by finanční úřad úroky navrátiti a poplatník do 3 roků neuplatní svých nároků, že do tří let své nároky na úroky náhradní ztrácí. Další ustanovení zůstala beze změny, až na ustanovení závěrečná. Tam jsme se nemohli spokojiti, zejména při § 17 s tím, že finanční správa nevychází zákonodárnému sboru plně vstříc, že prostě nevypočítává zákonů, které jsou tímto novým právním zařízením rušeny nebo dotčeny, a tím do jisté míry mohou býti zavedeny zmatky do naší správy. V této věci také v důvodové zprávě jest finanční správa dožádána, aby pro příště, zejména při prováděcím nařízení, které bude vydáno k tomuto zákonu, dotyčné zákony byly také jasně uvedeny.
V § 18 bylo nutno provésti určitou termínovou změnu. Předloha byla dána v prosinci a mohlo se počítati s tím, že je možno, aby tento zákon, když bude v prosinci projednán, vstoupil v platnost již 1. ledna. Poněvadž však zákon bude pravděpodobně prohlášen v únoru nebo březnu, je nutno, aby termín platnosti tohoto zákona a jeho účinnost byla posunuta a tak změněn byl tento termín na 1. duben 1921.
Dále bylo nutno učiniti určitou stylistickou změnu a sice v § 1. Tento paragraf jest stylisován i s dodatkem tak, že by se mohlo zdáti, že také daň podle §§ 78 až 82 zákona o osobních daních ze živností podomních a kočovních jest splatna najednou v jediném termínu 1. července. Po té stránce dovoluji si tedy navrhnouti stylistickou změnu, aby sice zůstalo v platnosti znění původní, ale tak, že dodatek se dává napřed, tedy:
"1. Všeobecná daň výdělková podle zákona o daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. až do úhrnné částky roční, všecky přirážky v to počítajíc, 50 Kč, která na příště budiž splatna najednou, 1. července každého roku; dále daň výdělková ze živností podomních a kočovních ve smyslu §§ 78-82 téhož zákona."
Jsem hotov se svojí zprávou. Konstatuji
znovu, že opatření toto jest velice vítané, že znamená skutečně
velké zjednodušení a ulehčení a dovoluji si s těmi dodatky, které
provedl rozpočtový výbor, i s resolucí tento zákon doporučiti
Národnímu shromáždění ke schválení.
Předseda: K slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Budeme hlasovati tímto způsobem: Zákon má 18 paragrafů, nadpis a úvodní formuli, rozdělen jest v pět odstavců, z nichž každý má nadpis.
Nebude-li námitek, budeme hlasovati odděleně o § 1, a to nejprve ve znění navrženém panem zpravodajem, které obsah je změnu znění odstavce prvého lit. A. Potom dám hlasovati o celém odstavci zákona vzhledem k jednotnosti materie již proto, že není žádných pozměňovacích návrhů.
Je snad nějaká námitka proti tomu? (Námitek nebylo.)
Není námitek. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s § 1 ve znění navrženém panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. § 1 je schválen ve znění navrženém panem zpravodajem.
Teď budeme hlasovati o zbytku zákona, o §§ 2 až 18, jakož i o nadpisu a úvodní formuli a o nadpisech jednotlivých oddílů.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. §§ 2 až 18 jsou přijaty.
Zákon je tím schválen v prvém čtení.
Poněvadž přiznáno bylo zákonu tomu zkrácené řízení, přikročíme ihned ke čtení druhému.
Přeje si pan zpravodaj slovo?
Zpravodaj posl. R. Chalupa:
Ne.
Předseda: Žádné
korektury?
Zpravodaj posl. R. Chalupa:
Nikoliv.
Předseda: Kdo souhlasí tedy se zákonem, přijatým právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, zákon je schválen také ve čtení druhém a zbývá vyříditi ještě resoluci, která je doporučena výborem rozpočtovým a jest obsažena ve zprávě výborové.
Kdo s ni souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Tato resoluce jest schválena a tím jest vyřízen 1. odstavec denního pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k 2. odstavci, jímž
jest
2. zpráva o vládním návrhu zákona (tisk 1132) o trestním řízení stanném na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Poněvadž tato předloha má býti,
jak bylo usneseno ve schůzi 41., projednávána podle § 55 jedn.
řádu a výbor právní, který byl pověřen podati zprávu o této předloze,
dosud tak neučinil, jmenuji zpravodajem posl. dr. Černého
a prosím, aby ujal se slova.
Zpravodaj posl. dr. Černý:
Slavná sněmovno! Poněvadž vládní návrh tento jest předmětem
porad výboru právního, navrhuji, aby jednání o něm bylo odloženo,
až právní výbor podá o něm příslušnou zprávu.
Předseda: Pan zpravodaj navrhuje, aby věc tato byla vrácena znova výboru právnímu.
Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest přijat a tím jest vyřízen 2. odstavec denního pořadu.
Přikročíme ke 3. odstavci, totiž
ke
3. zprávě výboru sociálně-politického a zemědělského o vládní osnově zákona (tisk 1130), kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, jakož i o návrzích poslanců dr. Matouška, Bergmana, dr. Lukavského a soudruhů (tisk 679) na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejich pozůstalých (tisk 1471).
Zpravodajem výboru sociálně-politického jest p. posl. Dubický, zpravodajem výboru zemědělského p. poslanec Bergman.
Uděluji slovo panu zpravodaji
posl. Dubickému.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Jestliže některý stav žil v poměrech sociálně neurovnaných a prožil léta válečná s neobyčejným risikem, pak jsou to zaměstnanci a pensisté na velkém majetku pozemkovém, který jest zabrán republikou k účelům provedení reformy půdní. My všichni, kteří v reformě pozemkové a v jejím rychlém racionelním provedení vidíme prostě akt spravedlnosti vůči statisícům drobných lidí, kteří mají věcný i právní nárok na získání půdy z obstavených velkostatků, věděli jsme, že nelze tu vybírati jen složky aktivní a pasivní nechati nevyřízeny. Nám bylo jasno, že musí býti včas a co nejlépe postaráno nejen o zaměstnance a zřízence, kteří dnes mají na velkostatcích své existence, ale i o ty, kdož celý svůj život věnovali tvůrčí národohospodářské práci, rozmnožovali nemovité jmění národa. Dnes jsou v pensi, používajíce t. zv. darů z milosti nebo pensi, která byla almužnou v dobách normálních, natož pak dnes. Velkostatkáři, kteří rekrutují se pravidelně z kruhů šlechtických a hromadí v několika rodinných dynastiích statisíce hektarů půdy a lesa, neměli až na ojedinělé případy nikde tolik sociálního pochopení, aby svým zaměstnancům zajistili hospodářskou neodvislost v době, kdy tito zaměstnanci byli nuceni odejíti do výslužby, jsouce ponecháni na milost a nemilost svým chlebodárcům. Jsou známy případy, kde velkostatkář poskytoval svému zřízenci z nižší kategorie také 15-20 K měsíčně jako dar z milosti, nic se neohlížeje na to, jak jest možno, aby za takový směšně nízký obnos mohl žíti člověk s rodinou po 40leté službě. To byly poměry úžasné. Nebylo tu zákona, nebylo nařízení, které by donutilo velkostatkáře, aby ve svém blahobytu vzpomněl také těch, kdož svědomitou prací tvořili jim kapitál a zajistili už z prostého citu lidskosti svým bývalým zaměstnancům aspoň existenční minimum v době stáří nebo invalidity. Když po převratu byl vylán zákon o záboru velkostatků, kterým obstaveno bylo v republice kromě Slovenska 2,700.000 ha půdy, a když zřízen byl pozemkový úřad, tu otázka sociálního zajištění zřízenectva a úřednictva na velkostatcích vystoupila do popředí a musila býti řešena. Stalo se tak náhradovým zákonem ze dne 8. dubna 1920, který zabezpečuje zájmy aktivních zaměstnanců tam, kde velký pozemkový majetek bude skutečně převzat státem pro účely reformy pozemkové. Zákon zřizuje fond pro zaměstnance, aby jejich zaopatřovací nároky a požitky nebyly ohroženy prováděním reformy pozemkové, zejména v případech, ve kterých přejímací cena dle soudního rozvrhu nestačila by, aby tyto nároky a požitky do budoucna byly kryty. Netajíme se tím, že opatření toto musí býti zlepšeno a že vláda bude povinna věnovati řádnému zabezpečení zřízenectva na velkostatcích největší pozornost. Vždyť se zemědělskou půdou režijního velkostatku jenom v Čechách spjato je 4800 úředníků a 12.000 zřízenců hospodářských a administrativních. Připočteme-li rodiny úředníků a zřízenců na velkonájmech, celkem asi 10.000 osob, a dále pak lesní zřízence a úředníky 15.000 osob, objeví se tu armáda úředníků a zřízenců 42.000 lidí. Přidružíme-li k nim asi 2 1/2 násobný počet členů rodinných, jde celkem o existenci asi 150.000 lidí mimo pensisty. To jest v Čechách. Připojte Moravu a Slovensko a objeví se armáda na 350.000 osob, která nemůže zůstati bez ochrany a náležitého zabezpečení, úřednictvo a zřízenectvo velkostatků, ohromné těleso s praktickými a theoretickými vědomostmi, vytříbenými životem a dlouholetými zkušenostmi v přímém středu hospodářské produkce. My současníci reformy půdní - této nejradikálnější přestavby prvovýrobních faktorů - jaká nemá co do rozsáhlosti a co do účinnosti pro budoucí generace a státní celky dějinného přikladu, musíme dbáti toho, aby tato produktivní vrstva lidu nebyla ponechána na pospas libovůli, nýbrž aby zajištěna byla pro hospodářský život republiky řádně upravenou existencí.
Sociálně-politický a zemědělský výbor jednal v minulých dnech o návrhu pana kol. dr. Kubíčka, který směřuje k zabezpečení zřízenectva a úřednictva na velkostatcích hlavně po stránce sociální a finanční. Vláda bude zvláštní resolucí vyzvána, aby co nejdříve předložila v tom směru příslušnou osnovu.
Vládní návrh, který dnes projednáváme, týká se upravení zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. Jest to péče o zaměstnance již pensionované neb požívající darů z milosti a dále péče o ty, kteří již vysloužili, avšak z důvodů existenčních nemohou z činné služby odejíti následkem nedostatku úpravy požitků zaopatřovacích. Na pensistech těchto máme živý a drastický příklad, jak žalostně starají se o ně jejich zaměstnavatelé, když fysické a duševní síly jsou vyčerpány a nadejdou doby smutného stáří.
Na 50.000 těchto pensistů a členů jejich rodin živoří bídně již 9tý rok následkem válečných poměrů a jak statistika ukazuje, museli obětovati všecky své skrovné příjmy jen za potraviny do velkostatkářských podniků, kde se hromadila v celá jmění, která dnes zabírá stát.
Hlásí se tudíž plným právem za refundaci toho, co byli nuceni proti právu do tohoto pokladu odváděti jako daň své bídy.
Pensionovaní úředníci a zřízenci velkostatků se několikráte obrátili na vládu a poslanecké kluby s prosbou, aby jim byla poskytnuta přiměřená, materielní pomoc, leč vláda vycházela z toho náhledu, že jde tu o poměr vyšlý ze soukromoprávního poměru služebního, který musí býti řešen především mezi stranami samými, to jest velkostatkáři a jejich pensisty. Proto apelovala vláda na velkostatkáře, aby hleděli bídu svých někdejších zaměstnanců, jejich vdov a sirotků zmírniti poskytnutím přiměřených drahotních přídavků, leč výsledek byl velmi skrovný. Státní pozemkový úřad po poradách se zájemníky všech kategorií vypracoval vládní návrh, opatřený tabulkou zaopatřovacích požitků s 11 služebními kategoriemi, který ukládá velkostatkářům povinnost napraviti křivdy spáchané na svých bývalých zaměstnancích. Nahlíží se všeobecně, že dnešní pensisté velkostatkářští, někdejší to aktivní úředníci a zřízenci, trpí vskutku nouzí nezaslouženě a bez své viny; jsou to občané naší republiky, kteří si svou neúmornou prací získali nepopíratelných zásluh o zvelebení a vzrůst národního hospodářství a mají tedy lidské právo, aby jim byla vyměřena pense snesitelná. Kategorie úředníků státních a veřejných vůbec mají již zákonem upraveny zaopatřovací požitky se zřetelem na drahotní poměry a také různá odvětví průmyslu a obchodu upravila shodou se zaměstnanci jich zaopatřovací požitky, zejména pokud nejde o pojištění u Všeobecného pensijního ústavu v Praze nebo jeho poboček. Zbývá tudíž ještě péče o pensisty na velkostatcích. Státní pozemkový úřad provedl zatímní šetření o poměrech těchto osob ještě dříve, než došlo k soupisu zaměstnanců podle vládního nařízení ze dne 12. října 1920 a zjistil, že průměrný užitek osob pensionovaných před 1. lednem 1920 činil denně se všemi přídavky drahotními 4 Kč 80 h a u osob pensionovaných po 1. lednu 1920 denně 7 Kč 84 h se všemi přídavky. Podle věku připadá největší procento pensistů od 60 do 80 let. Sociálně politický výbor vládní osnovu sice přepracoval podle návrhu dr. Wintra, ale v podstatě přijal směrnice obsažené v návrhu původním. Předložená osnova zákona týká se zaměstnanců a pensistů na zabraném majetku pozemkovém a to tak, že touto zákonnou úpravou mají býti zaopatřeny existence všech těch osob, které byly pensionovány, resp. vstoupily v neaktivní poměr ještě před působností zákona. Vyloučeni jsou ti, kteří sloužili neb slouží na státním majetku, na statcích nadačních a fondovních, konečně na majetku vyloučeném dle § 3 záborového zákona, t. j. majetek zemský, okresní a obecní - jmění i statek - s výhradou zvláštních zákonných ustanovení o jejich úpravě, jestliže pro zaměstnance a pensisty jeho platí předpisy o zaopatření veřejných zaměstnanců.
Úpravou touto dostává se zejména zřízencům - tedy nižším kategoriím zaměstnanců - konečné úpravy jejich požitků. Požitky rozděleny jsou na základní, na drahotní přídavek a na příspěvek ošacovací. Důvod jest ten, že kdyby v dozírné době nastaly opětně normální poměry a drahota klesla do té míry, že nákup nezbytných potřeb dál by se za ceny předválečné, nečinilo by obtíží novou úpravou snížiti povinnosti zaměstnavatelů, vyplývající z této osnovy.
Na zaopatřovací požitky mají nárok i vdovy, jež vstoupily ve sňatek se zaměstnancem, požívajícím již zaopatřovacích požitků a ovdověly po 1. lednu 1920. Sirotkům přísluší dle osnovy tohoto zákona vychovací příspěvek 10 procentní se zpětnou platností od 1. ledna 1920 až do dokonaného 18. roku, a když ztratili oba rodiče, 20 procent zaopatřovacích požitků, na něž otec měl anebo byl by mel nárok. Všechny vychovací příspěvky dohromady nesmí však činiti více než polovinu požitků otcových.
Účelem zákona, který projednáváme, není upraviti požitky finančně silným jednotlivcům ze řad pensistů a z tohoto důvodu omezuje osnova zákona percipienty nově upravených požitků a stanoví, že převyšuje-li součet zaopatřovacích požitků a jiných příjmů, podléhajících dani z příjmu - nečítajíc v to příjmy členů rodiny - podle poslední výměry 15 tisíc korun ročně, jest snížiti o tento rozdíl zaopatřovací požitky.
Břemeno, jež tímto zákonem vznikne, ukládá se zaměstnavatelům nebo jejich právním nástupcům. Z ručení toho vyjímá se stát, jenž prováděje pozemkovou reformu převzal nebo převezme zabraný majetek pozemkový, neboť v tomto případě postaráno bude o pensisty způsobem jiným.
Mám za povinnost zdůrazniti, že zákon nedotýká se zaopatřovacích poměrů, jež poskytují vyšší požitky, ať již fakticky, nebo ze smlouvy osobám, jež jinak měly by nárok na úpravu svých požitků podle osnovy tohoto zákona. Sociálně politický výbor je toho názoru, že jest třeba okolnost tuto výslovně v zákoně konstatovati, aby nevznikly pochybnosti a aby nenastaly případy redukce z onoho mylného názoru, že zákonem tímto upravují se vůbec požitky bývalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém.
Při projednávání osnovy zákona vzat byl současně zřetel na obdobný návrh, podaný panem kol. dr. Matouškem, Bergmanem a druhy na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejich pozůstalých. Motivace tohoto návrhu kryje se úplně s návrhem vládním a lze proto návrh kol. dr. Matouška považovati za vyřízený.
Schválením projednávaného zákona
splní poslanecká sněmovna akt prosté spravedlnosti vůči tisícům
trpících spoluobčanů a odčiní těžké křivdy, které spáchány byly
na nich majiteli velkostatků. Nejde o žádnou milost, nejde o zatížení
financí státních a proto sociálně-politický výbor navrhuje, aby
poslanecká sněmovna schválila zákon s přiloženou tabulkou zaopatřovacích
požitků a projevila tak kus humanity vůči těm, kdož po dlouhých
letech zklamání a útrap očekávají s nezměrnou touhou zlepšení
své trudné existence. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan zpravodaj
za výbor zemědělský pan posl. Bergman.
Zpravodaj posl. Bergman:
Slavná sněmovno! Můj pan předešlý řečník vyčerpal hodně látky, která se vztahuje k projednávanému zákonu a mně není třeba již zabývati se snad jednotlivě předloženým zákonem a chci přičiniti jen některé poznámky, které týkají se všeobecných poměrů velkostatkářského úřednictva. Poměry velkostatkářského úřednictva jsou nejméně utěšené a je to kategorie, která je skutečně ubohou mezi těmi třídami, jež dnes se nápravy svých poměrů dovolávají. Je to kategorie, na kterou bylo velmi nesprávně pohlíženo, a bylo zejména vždycky viděti jen ten lesk, který byl na povrchu, ale velmi málo lidí zabývalo se onou bídou která byla vždy uvnitř života velkostatkářského úřednictva a zřízenectva.
Víme všichni, jak trapné poměry byly na velkostatcích a zejména na velkostatcích feudální šlechty za starého Rakouska. Ale nesmíme zapomínati na to, že poměry, které na velkostatcích byly, nezlepšily se ani po převratu, ba že poměry, které se vytvořily po převratu, jsou namnoze ještě horší, nežli byly poměry staré. Po převratu velkostatkářské úřednictvo uvedeno bylo do nejistoty a sice do nejistoty velmi trapné, zejména pokud se týče existence samé. Víme všichni, že pozemková reforma dolehla těžce na tyto vrstvy, že úředníci na velkostatcích byli velmi touto pozemkovou reformou zklamáni, ne snad že by byli proti této reformě, ale proto, že existence jejich byla velmi ohrožena. Velkostatkářské úřednictvo očekávalo od pozemkové reformy, že úředníci budou k provedení této reformy povoláni jako odborní znalci. Místo toho ale vidíme, že reformy této bylo zneužito ku stranické licitaci a že legitimace stranická rozhodovala více, než odborné vědomosti a než odborná kvalifikace těchto úředníků. Jen láska k povolání udržovala je na velkostatcích po celé generace a vidíme, jak dnes úřednictvo velkostatkářské volá přímo zoufale, aby se stala náprava oněch hříchů, které byly na nich v poslední době spáchány. Úřednictvo velkostatkářské zejména těžce nese, že odborní poradcové u Pozemkového úřadu, kteří byli v poslední době jmenováni, nejsou kvalifikovaní zemědělci, že jsou to lidé, kteří jsou v prvé řadě politickými straníky a že rozhoduje zde příslušnost k té neb oné politické straně. A tu je nutno, abychom v zájmu úředníků velkostatkářských si řekli, že jest třeba Pozemkový úřad odpolitisovati, poněvadž kdyby tomu tak nebylo a kdyby Pozemkový úřad se v nejbližší době neodpolitisoval, tedy by bylo to velkou mravní urážkou oněch lidi, kteří si pílí a pilným studiem získali plné oprávnění, aby při provádění pozemkové reformy byli respektování.