Dovolte mi zcela krátce vylíčiti poměry v Krompaších. Dne 17. února došlo k razzii, při které 32 cizozemci dostali vypovídací rozkaz. Tito cizozemci byli zaměstnáni zcela krátkou dobu u rima-muránských závodů. Byli přijati do podniku proto, protože v Krompaších a v širém okolí v oné době, jak výslovně bylo zjištěno, byl nedostatek práce, a, to je důležito, dělnictvo krompašské, myslím, že za to musí jim každý vzdáti úctu a uznání, se zasadilo o to, aby tito cizozemci byli do podniku přijati. Všemi svědky však, jak civilními tak vojenskými, i se strany četnictva bylo výslovně zjištěno, že mezi těmito cizozemci nebyl ani jediný člověk jako agitátor, takže je nesprávným, tvrdí-li pan ministerský předseda Černý ve svém vládním prohlášení, že tito lidé měli býti zatčeni pro státu nepřátelskou agitaci a že měli býti proto vypovězeni. Spíše je správno, že tito lidé měli býti prostě vypovězeni určitého dne, v určitou noc o jedné hodině, protože byli cizinci. A že dělnictvo, jež vědělo, že mezi těmi lidmi není ani jediný, jenž byl činným jako agitátor, bylo pobouřeno, že dělnictvo bylo rozhořčeno tím, že chtěli otce rodin vyvézti pryč jako sprosté zločince, nad tím může se pozastavovati pouze někdo, kdo nemá naprosto žádného pochopení pro pojem svobody. Já to nejsem, já spíše pravím, že můžeme býti za tento skutek hrdými na krompašské dělnictvo.
Zvláštní věc byla nám přednesena proti jednomu z cizinců: Při vyšetřování vypověděl vrchní četnický strážmistr, který vůbec v tomto celém řízení vystupoval jako korunní svědek, něco závažného proti jednomu z lidí, kterých se věc týkala. Je mezi nimi jeden dělník, - považte ten velký zločin - který byl tak dalece literárně činným, že napsal divadelní kus, ve kterém, jak nám tento vrchní četnický strážmistr líčil, vystupuje dělník, jenž je líčen jako revolucionář, jenž není spokojen s dnešním společenským řádem, jenž snaží se o přetvoření tohoto společenského řádu a má ukázati utlačení dělnictva kapitalisty. To snad ani ve vaší měšťácky-demokratické republice nebude dostatečným důvodem, aby dotyčný byl považován za politicky podezřelého.
Důvěrníci dělnictva intervenovali u vrchního župana, zakročením vrchního župana však bylo vypovězení těchto lidí prozatím odvoláno.
V pátek, v sobotu a v neděli - je třeba, aby to bylo konstatováno - byl v Krompaších úplný klid. Je tedy naprosto nemožno zjistiti nějakou souvislost mezi razzií ze 17. února a událostmi z 21. února. Není tady žádné souvislosti. Dělnictvo nemohlo již na to mysliti a také nemyslilo. Nemělo potřeby připravovati vůbec nějakou akci na den 21. února, protože bylo vyhověno jejich přáním, aby tito cizozemci nebyli vypovídáni.
Nebylo tu tedy žádné souvislosti. Co však se 21. února odehrálo? Přišlo několik paní ke konsumu a protestovaly proti tomu, že jim byla dána místo dávky 2 kg, kterou měly do 1. února dostati, dávka 1·35 kg pěkné mouky a 50 dkg kukuřice. (Posl. dr. Matoušek: Jako tři neděle před tím!) Pan dr. Matoušek mne upozorňuje - a jsem mu za to vděčný - že se pobouření projevilo teprve v třetím týdnu. Z toho mohl by se učiniti závěr, že ta věc byla přece jen připravována. Na takový dotaz řekla nám však přímo jedna svědkyně: Je pravda, že jsme již po tři týdny dostávaly dávku mouky. Je však také pravda, že jsme se daly po tyto tři týdny od důvěrníků dělnictva stále ještě uklidniti a upokojiti a že nám bylo stále říkáno, že se to zlepší, že opět dostaneme bílou mouku, že máme jenom vyčkávati. To věřím a každý jednotlivec, který je činným v hnulí dělnickém, bude věděti, jak často v této těžké době, kterou prozíváme, důvěrníci dělnictva musili převzíti to těžké poslání, aby působili k uklidnění dělnictva a tak zabránili, aby nedalo na jevo svou nelibost a nevoli. (Posl. dr. Matoušek: Zvláště, když se štve!) To není štvaní, to není dráždění. Důvěrníci působili po čtyři měsíce, ale pak nedali se lidé již uchlácholiti a říkali: Šli jsme ke konsumnímu spolku a k ředitelství, abychom jako mnohokráte před tím pokusili se intervencemi, prosbami a osobním zakročením přece jen dostati nějaké malé polepšení. Proto dělnictvo tam šlo.
A co se stalo? Vrchní úředník tohoto závodního spolku konsumního, když uviděl těch 60 -65 žen, povolal ke konsumnímu spolku četnictvo, jež mu zcela prostě bylo dáno k disposici. Kdyby dělnictvo v Krompaších bylo skutečně tak revolucionářské, jak bylo vylíčeno, kdyby krompašské dělnictvo bylo jen tak založeno, jako je všeobecně založeno naše dělnictvo, nebylo by bývalo přijalo klidně tuto provokaci, jež beze sporu spočívala v tom, že povoláno bylo četnictvo proti bezbranným ženám, jež nedopouštěly se jiného zločinu, než že chtěly pro své rodiny vymoci větší dávky potravin.
Přes to nepřihodilo se nic. Lidé odtamtud odtáhli a vyslali deputaci k ředitelství. Ještě jedno nechte mne konstatovati. Ředitel závodu, jak sám přiznává, šel ráno do závodu kolem těchto 65 žen, aniž se mu něco přihodilo, ba aniž by na něho bylo něco pokřikováno. Bez všelikého vyrušování a obtěžování došel ten pán do závodu, nestalo se mu úplně nic. Nyní šla deputace dělníků k ředitelství a jednala tam, ještě jednou se pokoušela prositi u ředitelství o přilepšení.
Důvěrníci jednali s ředitelstvím a bylo jim naznačeno, že ředitelství nemůže nic dělati, že nemá americké mouky, ale bylo jim zároveň řečeno: tam a tam můžete obdržeti americkou mouku za 12 korun. Kdo je zástupcem dělnictva a nerozhořčí se nad takovým brutálním výrokem ředitele, ten nezná podle mého názoru duševní stav dělnictva. My, kteří jej známe, víme, že při tomto rozhořčení a vzhledem k tomu, že výdělek dělníků v Krompaších byl daleko pod průměrem, musela býti odpověď ředitelova považována za výzvu. Bylo by pochopitelným, kdyby se bylo pro tento výrok ředitelův zmocnilo dělnictva živelné rozhořčení a kdyby žádná moc nedovedla ukrotiti toto rozvášnění. Ti lidé však neudělali nic. Deputace dělníků a žen vyšly ven a chtěly oznámiti venku dlícím ženám výsledek. Jedna žena, jak nám bylo líčeno, vystoupila na improvisované podium a chtěla ženám oznámiti, co jí ředitel řekl, a chtěla přes odmítavé chování ředitelství působiti k uklidnění. A co se nyní stalo? Vrchní četnický strážmistr Kroupa, který po celou tu dobu od prvopočátku - kde jsme to kdy viděli - s napřaženým revolverem v ruce proti pobouřenému zástupu tu stál, nedal této ženě mluviti, zabránil jí mluviti maďarsky neb slovensky. Tedy byl tu úmysl drážditi dělnictvo. Přes toto provokativní chování četnictva snažili se ženy přece působiti k uklidnění, žádaly četníky, aby vzali ohled na rozčilení, a - to jasně vychází na jevo z výpovědí - volaly na četníky: "To ne dobro, čo vy robíte." Volala to ne jedna, více žen to volalo, a kdyby tehdá četníci byli s toho místa odešli - a to je to nejzávažnější, čím se musíme obírati, - jsem přesvědčen, že by bývalo nedošlo k žádnému krveprolití, celá věc by se byla vyřídila v klidu a pořádku. Vlivu důvěrníků by se bylo jistě podařilo dělníky uklidniti. Místo toho se povídá, že vrchní četnický strážmistr Kroupa vyzval lidi, aby se rozešli. Připusťme, že se to stalo a že on byl nejprve zraněn, připusťme to, stavím se nyní na stanovisko, že to je pravda, ač všichni svědci, které jsme vyslechli, vypovídají opak, že vrchní četnický strážmistr Kroupa byl tedy těžce zraněn. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) Zde volám za svědky pány, kteří byli v Krompaších, že nám bylo řečeno i ústy tohoto svědka, že zavrávoral, když mu byla zasazena rána, a v tomto okamžitém omráčení, po tomto těžkém zranění, že dotyčného, který mu zasadil ránu, přesně zasáhl a že po něm střelil po druhé přes těžkou ztrátu krve, když proti němu šel s železnou tyčí. Je to možné? Možno to vysvětliti? Myslím, že to nelze nikomu namluviti, kdo měl co dělati s raněnými a ví, že v prvé minutě po takovém zranění ztratí vědomí a nemůže tak bezpečně mířiti. Avšak netoliko, že tento vrchní strážmistr Kroupa byl takový střelec, on šel ještě dolů a jednal s nadporučíkem a prosil ho, aby dal své mužstvo k použití. Mně je to nevysvětlitelno. Věřím spíše dělníkům. Je pravda, před vyšetřovací komisi předstoupili svědci dvojího druhu, a sice jedni, kteří měli vyšší školní vzdělání a stojí na vyšším stupni intelligence, a druzí svědci z dělnické třídy, kteří vzhledem na školní vzdělání ve starém Maďarsku skutečně nestojí na vysokém stupni kultury. To je pravda. Možno však z toho dokazovati, že těmto ženám smí se méně věřiti než svědectví ostatních a možno těmto dělnicím méně důvěřovati než jinému pánovi, jenž se jako červená nit táhne celou zprávou referentovou, a jenž se jmenuje Ztratil? Dovolte mi, abych vám to zcela krátce vysvětlil. Přišli jsme do vyšetřovací komise, alespoň my zástupci německých sociálních demokratů, v domnění, že jsme povoláni k tomu, abychom si udělali objektivní obraz o tom, co se stalo a událo. Co jsme tam viděli? Viděl jsem u některých pánů české národnosti obšírný elaborát, a když jsem šel k panu zpravodajovi a ptal jsem se, bylo mi sděleno, že to je zpráva, kterou vypracovala Slovenská Beseda a místní Sokol. Pomyslete si, v době, kdy každé hnutí dělnictva je zakázáno, v době stanného práva, může soukromý spolek zcela beze všeho sbírati materiál a dávati jej k použití komisi. A při předvčerejší poradě vyšetřovacího výboru jsem vypozoroval, proč byly otázky kladeny pouze tomu Ztratilovi, jak jsou obsaženy v tomto elaborátu. Tento Ztratil je podle jedné zprávy, kterou nám pan odborový přednosta dr. Novák z ministerstva vnitra velmi laskavě ukázal, členem "Slovenské Besedy" a členem "Sokola." (Výkřiky německé: Slyšte! Slyšte!) Spojitost je každému jasná. (Výkřik: To není hřích, pane kolego!) Není to hřích, pánové, jistě to není hřích, a já mu to také ve zlé nevykládám, že je členem "Sokola" a "Slovenské Besedy." Vy mně nerozumíte. Každý má býti blaženým podle svého.
Že však tento muž... (Posl.
Pastyřík: Může to býti počestný člověk!) Jistě že může býti
čestný člověk, o tom nepochybuji. Pane kolego, prosím, již se
nad tím nerozčilujte. Vy však pochopíte mé rozhořčení, řeknu-li,
že tomuto člověku, který přímo byl účastným při sestavování tohoto
elaborátu, není-li jeho jediným tvůrcem, kladli otázky, zda to,
co je napsáno ve zprávě "Slovenské Besedy" a "Sokola"
odpovídá skutečnostem. Proti tomu staví se můj cit o poctivosti,
to nepokládám za správné. (Německé výkřiky.) Tam je vyhlášeno
stanné právo, přes to však může se takového něco přihoditi. (Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní).
Slovo má pan kollega Taub! (Hluk.)
Posl. Taub (pokračuje): Dovolte mi však poukázati ještě na jednu věc: Máme tam dvojí četnictvo, jedno četnictvo pro závod, se kterým, jak jsem se přesvědčil, podniky mohou dělati co chtějí, a na druhé straně četnictvo místní. Řekl jsem již, že toto četnictvo spadá pod velení jednoho vrchního úředníka, když si toho podnik přeje. Bylo vám dnes již vysvětleno, nebylo toho však povšimnuto, že na přání ředitele, když již tolik lidských životů padlo a dělnictva se pochopitelně zmocnilo rozrušení, jež nezná mezí, což otevřeně přiznávám, tu na přání ředitele bylo četnictvo a vojenská pohotovost odvolána. Praví se sice, že na přání dělníků; možno však za takové situace jež vyvolalo četnictvo, skutečně nyní odvolati vojsko a četnictvo, či není to povinností četnictva a vojska, aby nyní zůstali, vytrvali a zabránili každému dalšímu prolévání krve?
To, co se potom přihodilo, nebude žádný člověk schvalovati. Tyto události, jež vymykají se jakémukoliv líčení, tato bestialita, jež pak byla páchána, je podle mého názoru následným zjevem dřívějších událostí: (Posl. Čermak [německy]: Dělnictvo nemá býti drážděno!) Já však pravím: Kdyby bylo bývalo zabráněno prvnímu krveprolití, a tomu bylo možno zabrániti, pak by bývalo nebylo došlo ani k druhému.
A nyní zcela krátce k vládnímu prohlášení: Pan ministerský předseda pravil, že se konala tajná schůze důvěrníků. Podle mého mínění, a myslím, že všichni páni, pokud si zachovali trochu objektivity, šli domů s přesvědčením, že tato tajná schůze se nekonala. Dokonce i pan zpravodaj řekl, že se trousily pověsti, podle kterých prý se konala tajná schůze důvěrníků. Znovu volám ty pány z vyšetřovacího výboru za svědky, že všichni dělníci vypovídali, že se žádná tajná schůze důvěrníků nekonala. (Posl. Pastyřík: Jenom objektivně!) Nikdy nezapomínám toho, pane kolego Pastyříku, abych líčil věci objektivně; pouze jedna jediná dělnice řekla na otázku, kterou jsme jí dali: V sobotu jsem šla jako obyčejně do dělnického domu. - Ať mne páni opraví, neodpovídá-li to skutečnosti. - Bylo tam pohromadě několik žen ve veřejné hostinské místnosti, docela ne v nějakém tajném kumbálku, nýbrž ve veřejné hostinské místnosti a mluvily o tom, že v pondělí půjdou na ředitelství jednati ohledně špatného zásobování potravinami. (Posl. dr. Matoušek: Jak to přijde, že v neděli bylo na to př. ohlášeno všeobecně, že v pondělí to začne?) Hleďte, jak takové pověsti povstávají, to byste měl, pane kolego Matoušku, který jste také prodělal pronásledování ve starém Rakousku, také věděti. Takové pověsti povstávají velmi brzy a mezi tím jsou i živlové státu věrní, kteří takové pověsti rozšiřují po světě. Dělnictvo se na ničem neusneslo, to není prokázáno, a to musí mně kolega Matoušek také doznati.
Četníci, tak se praví dále ve vládním prohlášení, šli do budovy ředitelství, do podniku, aby zabránili násilnému vniknutí dělnictva do ředitelské kanceláře. Ano, což pak bylo zamýšleno vniknouti násilím do ředitelské kanceláře, nebo neseznali jste z vylíčení, které jsem právě podal, že dělníci tam vstoupili pouze jako deputace, aby přednesli svá přání? Říká se nám, že dělníci byli ozbrojeni lopatami, sekyrami a železnými tyčemi. Dělníci, které jsme vedli za svědky, to popírají. Prosím, po vedu však za svědka ústředního ředitele Králíka, který na tu okolnost byl dotázán. Ten řekl: "Vyhlédl jsem z okna a viděl jsem dva nebo tři dělníky s lopatami." Nebyla to tedy, jak z tohoto líčení na jevo vychází, ozbrojená moc, jež postavila se proti četnictvu, podle vylíčení pana ústředního ředitele Králíka pouze dva nebo tři dělníci ozbrojení lopatami. Všichni ostatní byli beze zbraně a většinou byly to ženy, jež stály proti četníkům. (Posl. dr. Matoušek: Devět úředníků dosvědčilo, že tomu tak nebylo!) Řekl jsem předem, že svědecké výpovědi, jež nám přelaskavě byly dány vojenským zastupitelstvím k použití, nemohu naprosto bráti za podklad svého pozorování. (Posl. dr. Matoušek: Ne nám, nýbrž výboru byly dány k disposici!) To byste byl ve starém Rakousku jistě také odmítl, aby vyšetření vojenské prokuratury bylo bráno za bernou minci. (Potlesk na levici. - Hluk.) Dále bylo zjištěno násilné vyvrácení brány a v českém tresu zní toto líčení ještě hůře: Dvéře, jež dělily četníky od jedné části dělnictva, byly roztříštěny.
I dále je líčení pana ministerského předsedy nesprávným. Sám pan ministerský předseda musí připustiti, že tyto dvéře byly drženy jedním četníkem. (Posl. Pastyřík: To je maličkost!) To není jen tak bezvýznamné! To nám má ukázati tu zvířeckost a brutalitu dělnictva, pane kolego Pastyříku! Nestalo se to, nýbrž opřeli se o dvéře a otevřeli je. Bylo řečeno, že po četnících bylo házeno kamením. Všichni svědkové, které jsme vyslechli, vypovídají opak. Není to správným a rovněž není pravdou, že vrchní četnický strážmistr, jak se pravilo, byl raněn železnou tyčí nebo lopatou. Je to nesprávné, všichni svědkové, které jsme vyslechli, to povídají a lze to také tak psychologicky vysvětliti, že nejprve padly střelné rány a pak nebylo možno to udržeti, že důvěrníci pak vyšli z ředitelské kanceláře a ve chvíli bylo neštěstí hotovo. Vždyť to také znáte, jak k takovým událostem ve starém Rakousku docházelo, a vy jste skutečně ve starém Rakousku prodělali školu, ti dovedli sestavovati zprávy. Právě tak a snad ještě mnohem hůře než ve starém Rakousku předkládá se nám jako pravda, co podle mého názoru neodpovídá skutečnostem. (Místopředseda Buříval zvoní.) Musím nyní již skončiti.
A jen pokud se tyče politického
pozadí, s kterým se hlavně operuje, jak se konstruuje politické
pozadí, dovolte mi opět poukázati na zprávu odborového přednosty
dr. Nováka, jež pro nás je nedocenitelným zdrojem materiálu. Je
to pravá černá kniha, jež se tu vede, jako za nejhorších časů
reakce ve starém Rakousku. Je tam zapsáno, že prý byly činěny
vojenské přípravy. Sešlo se dvacet lidí na otevřené louce, prosím
na otevřené louce se to provádělo, a tito lidé cvičili podle maďarských
povelů. Co to bylo? Vždyť my to víme. Byl to tělocvičný spolek,
jenž na této louce prováděl prostná cvičení, a když tito chudáci
měli to neštěstí, resp. spáchali zločin, že přišli na svět jako
Maďaři, veleli v uherské řeči. To se nám uvádí nyní jako důkaz
pro to, že se tam kuly politické pikle. A tak to vše, co bylo
tímto ministerstvem sneseno, je vybudováno ne na reálních skutečnostech,
nýbrž postaveno na domněnkách. Podle našeho pevného přesvědčení
nedobude vám tento systém, který zde vedete, nikterak lásku slovenského
lidu a hlavně ne u lidu dělného. (Potlesk něm. poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku dr. Markovičovi.
Posl. dr. Markovič: Ctená snemovňa! Jestliže v tejto debate ide o to, či máme vziať na vedomie vládne osvedčenie alebo nie, tu musel by som predovšetkým zdôrazniť jedno: Otázka táto u nás, a myslím, u mnohých iných strán, nie je otázkou dôvery alebo nedôvery k vláde. Otázka stojí pre nás tak, či my, menovite keď bereme do povahy dnešné vnútroštátne a zahraničné pomery, či môžeme vyvolať hlasovaním o tomto prejave štátnu krízu, či môžeme z tohoto smutného prípadu urobiť ešte niečo horšieho, či to, čo sa stalo v Krompachoch, má odpykať štát, republika.
A, vážené shromaždenie, my nemáme naprosto žiadnej príčiny, aby sme k tejto vláde prechovávali nejakú dôveru, nemáme naprosto žiadnej príčiny, abysme si priali predlžovať život tejto vlády. Ale za dnešných okolností v dobrom pochopení záujmov štátu a jeho vývinu tak, ako si ten vývin predstavujeme my, nemôžeme naším hlasovaním vyvolávať krízu.
A, ctená snemovňa, je tu ešte iná otázka. Nám musí záležať na tom, aby sme práve vzhľadom na ťažké okolnosti, v ktorých sme, nepodkopávali dôveru v určitý poriadok, určitý právny stav. My musíme, bárs s mnohými výkonami vlády a jej podriadených orgánov nesúhlasíme, dbať o to, aby pokiaľ len možno, bola uchovaná autorita úradov a úradných orgánov a aby v tých úradoch a úradných orgánoch, ktoré poctive a svedomite chcú vykonávať svoje povinnosť, nebolo vzbudzovaná nevôľa a nechuť prejavami namierenými proti nim a nebol vzbudzovaný dojem, že proste bude lepšie, aby svoje povinnosti, svoje dobre pochopené povinnosti nekonaly a aby radšej zachovávaly voči celej štátnej správe v plnení svojich povinností určitú laksnosť, slabosť a - nechcel by som použiť toho výrazu - určitú nevšímavosť len preto, aby snáď pre plnenie svojich povinností, za určitých okolností snáď i velice nepríjemných, nestaly sa predmetom útokov, často i nespravodlivých.
Že my, ctená snemovňa, dostávame sa do položenia, posudzovať vládne osvedčenie tak zosnované ako práve toto, myslím, je jedla vada nášho jednacieho poriadku a určitej parlamentnej praxe, ktorá sa tu vyvinula. My vyčerpávame veľkú časť činnosti našej poslaneckej snemovne, a možno povedeť Národného shromaždenia, debatami o pilných dotazoch, pri ktorých podľa jednacieho poriadku, vláda musí dať ihneď odpoveď.
A tu práve by som chcel charakterizovať, podla mojej mienky nie dosť vhodnú parlamentnú praks, ktorá sa vyvinula a ktorej podľahla vláda i v tomto prípade, že na pilný dotaz dala odpoveď, ktorá vzhľadom na krátku vyšetrovaciu dobu, za ktorú vláde bolo treba odpoveď dať, mohla byť inou, keby vláda zachovala dostatočnú opatrnosť a prozretelnosť; nemala byť v niektorých konštatovaniach tak rozhodne apodiktická, v niektorých kvalifikáciach tak tvrdá a urychlená. Keby tohoto nebolo, súdim, že nebolo by bývalo treba vyvolávať debaty a ani toho, aby sám referent vyšetrovacieho výboru musel uviesť niektoré neopatrné, nedostatočne podložené tvrdenia vlády na pravú mieru. Nechcem predpokladať, že niektoré nepodložené tvrdenia vládneho prejavu vláda tam dala úmyslne, ale pripisujem to prenáhlenosti a neopatrnosti, s ktorou celé vládne osvedčenie bolo sostavované a ktorá potom k takým konzekvenciam viedla.
Chcel by som podškrtnúť ešte jedno. Vyšetrovacia komisia a parlament nie je žiadnym súdom. Vyšetrovacej komisii a parlamentu nepripadá a nemôže menovite dnes pripadať úkol, aby zistila, kdo bol vinníkom a kdo nie, poneváč to zistiť môže jedine súd, ktorý má k dišpozicii všetky prostriedky vyšetrovacieho pokračovania, ktorý môže skutočne týmito prostriedkami nestranne a pokojne zistiť veci, ktoré jedine môžu tvoriť základ definitívneho rozsudku. Vyšetrovacia komisia parlamentu podľa mojej mienky môže súdiť len o tom, či vláda pri sostavovaní svojej odpovedi opierala sa o také data, ktoré mohly mať charakter dostatočnej solídnosti, tedy či, ako to bolo tu zdôraznené, rebus sic stantibus, za okolností, za ktorých vládny prejav bol štylizovaný a prednesený, či vláda s dostatočnou dobromysľnosťou mohla tvrdiť, čo vo svojom prejave tvrdí.
Pri tom všetkom musím zdôrazniť, že tým, jestliže vládnej prejav bude vzatý na vedomie, ešte nie je povedané, že jedinými vinníkmi pri tejto události boli tí, ktorí budú súdení pred riadnym súdom, a nie je povedané, že všetci ostatní, ktorí tu boli zúčastnení, sú menej vinní. Menovite by som nechcel priznať, že v tomto prípade nenesie žiadnej viny závod, ktorého celú činnosť, menovite my na Slovensku, veľmi dobre známe a ktorý patrí medzi závody robotníctvu mimoriadne nepriateľské, robotníctvo mimoriadne vykorisťujúce a mimoriadne zneužívajúce.
Avšak, ctená snemovňa, pri tom všetkom, že sme si toho vedomí, na druhej strane vyšetrovanie, ako sme videli a ako pomery na Slovensku, a zvlášť na východnom Slovensku, známe., nemohlo budiť v nás iný dojem ako ten, ktorý obrazne bol tu už naznačený jedným z mojich predrečníkov, že zásobovacie otázky, hospodárske otázky, o ktoré tu ide, otázky vyživovacie boly len kráterom, s ktorým vybuchol vulkán, vytvorený agitáciou najrozmanitejšieho smeru: na začiatku roku 1919 agitáciou z Pešti a pozdeji agitáciou inou.
Preto my nepokladáme za neodôvodnené to tvrdenie vlády, že udalosti v Krompachoch, ako mnohé iné podobné udalosti, maly pozadie politické. Ale, ctená snemovňa, pri tom všetkom sme dalekí toho, aby sme neprotestovali i my proti tomu, aby četníctvo a orgány vládne boly zneužívané ku zbytočnému dráždeniu robotníctva, a sme dalekí i toho, že by sme, bárs ako priznávame nezávislosť súdom, že by sme mohli prijať s uspokojením a nie s určitou pochybnosťou - súdne rozsudky, ktoré v posledných dobách boly vynesené tam, kde šlo o žalovaných z rádov robotníctva. Menovite nemôžeme videť jedno: že nerobí sa dostatočne rozdiel medzi intelektuálnymi pôvodcami a medzi tými, ktorí sa stali nástrojom. (Tak jest.) Že pri tom určujú sa výmery trestov, ktoré - súdime a môžeme to súdiť zvlášť my, ktorí máme určitú praks v trestnom súdnictve a na tomto poli - nie sú vhodné, aby docielily účelu, ktorému trestné súdnictvo slúži.
Ctená snemovňa! Keď už hovorím vo všeobecnosti, tu by som chcel ešte podotknúť jedno, čo sa týka samého vyšetrovacieho výboru.
Možno vytknúť zpráve zpravodajovej, že nerozlišovala dostatočně materiálu, na ktorém boly určité úsudky a určité konštatovania vybudované. Na začiatku svojho konštatovania zpráva síce podotkla, že sa opiera čiastočne o výpovede svedkov, čiastočne o úradné dokumenty, ale vo výkladu nerozlišovala dostatočne, na akom základe uvádza určité veci. A tu myslím, že toto rozlišovanie je potrebné preto, aby sme správne vylíčili celú činnosť vyšetrovacej komisie a aby sme si mohli utvoriť správny úsudok, môže-li vyšetrovacia komisia v takých prípadoch a za takých okolností zistiť to, čo zistiť chcela. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Vyšetrovacia komisia pri najlepšej vôli nemohla vykonať tú prácu, ktorú je povolaný vykonať vyšetrujúci sudca. Nemohla tú prácu vykonať i pre nepripravenosť, v akej musela zahájiť prácu, lebo jej bola daná mimoriadne krátka lehota. A tak je pravda, že na mnoho a mnoho okolnosti vyšetrovanie komisie nebolo v dostatočnej miere rozprostreté. Je pravda i to, že pred vyšetrujúcou komisiou boly produkované dôkazy, potažmo predvedení svedkovia, ktorí hovorili veci navzájom si odporujúce. A tu, jestliže vyšetrovacia komisia sledovala cieľ, ktorý som naznačil, totíž to, aby zistila dobromyseľnosť a dobromyseľnú opodstatnenosť vládneho prejavu rebus sic stantibus, nemohla si inak pomôcť, než utiecť sa k tomu dôkaznému materiálu, ktorý mu mohly postaviť k dišpozícii vyšetrujúce súdne orgány. K výpovediam svedkov, ktorí práve boly brané z písomného materiálu, nemôžem chovať tak naprostú nedôveru, aby som tieto výpovede a priori odmietol. Výpovedi sa dialy pred vojenským prokurátorom, sú od ľudí vzdelanejších a uvedomelých, ktorí vedia, čo hovoria a čo podpisujú. Každá jednotlivá svedecká výpoveď je podpísaná patričným svedkom. Preto nenie možno - aspoň mne ako juristovi je veľmi ťažko, - aby som tieto svedecké výpovedi pokladal a priori za falošné, ktoré naprosto nemôžu sa brať v úvahu a o ktoré nenie možné sa opierať. Medzi týmito svedkami nie sú len úradníci závodu, ale i naprosto neinteresovaní zamestnanci obilného ústavu, nákupní komisári, ktorí sa len čiste náhodou ocitli v meste a mali možnosť pozorovať, čo sa stalo. A z týchto výpovedí možno zistiť skutkový stav, ktorý zhruba obsahuje vládný prejav.
Som, ctená snemovňa, ďaleký toho, abysom chcel tvrdiť, že výpovedi niektorých svedkov, ktorí boli vypočutí, boly subjektívne nepravdivé, že snáď tí svedkovia hovorili nepravdu buď vedome alebo nevedome. Ale priznám, keď mi ako právníkovi príjde rozlišovať medzi výpoveďou svedkovou, ktorý je v rozčulení, ktorý je do istej miery zúčastnený, a svedka direktne nezúčastneného, tak výpoveď nezúčastneného svedka, ktorý hľadí na udalosti nestranne, zdá sa mi byť objektívnejšou než výpoveď toho, ktorý na udalosti je zúčastnený a ktorý práve preto nemá toho momentného kľudu, aby mohol udalosti pokojne posudzovať a aby mohol celý priebeh jasne a správne si zachovať v pameti.
Toľko, slavná snemovňa, vo všeobecnosti o celom spôsobe vyšetrovania a o celom materiále, o ktorý sa vyšetrovacia komisia opierala. Nechcel by sa púšťať do podrobností, o tých bolo tu už hovorené dosť. Len chcel by som ešte podotknúť, že by sme si priali, aby menovite na Slovensku zavládly také pomery, že by k takým smutným udalostiam nemohlo a nemuselo dôjsť. I my úprimne ľutujeme týchto obetí, poneváč vieme, že snáď všetci alebo ích veľká časť je nevinná, lebo sa staly len obeťou cudzej agitácie. Ale práve, ctená snemovňa, aby tie pokojné pomery mohly nastať, je treba, aby sme si uvedomili, že náš štát budujeme, aby sme si uvedomili, že ťažko je budovať tam, kde sa súčasne rúca, aby sme si uvedomili, že ťažko je pracovať tam, kde sa súčasne práca oslabuje. Toto si musíme uvedomiť všetci, menovite musia si to uvedomiť tí, ktorí i za dnešných pomerov nechcú dať robotníkovi, na čo má právo, ktorí za dnešných pomerov neprajú robotníkovi, aby i on konečne bol účastný nie nejakých zvláštnych požitkov, ale aspoň tých najhlavnejších potrieb ľudského života. Mali by si to uvedomiť tí, ktorí i dnes, keď vyrábajú miliony a miliony, pripustia, aby robotníci mali 1 K 80 hal. mzdy, ako to bolo pri Rima-muránskej a Šalgo-tarjánskej spoločnosti dokázané, a ktorí, aby zahalili zraky obecenstva takými zásobovacími špekuláciami a manipuláciami, ako sme tu práve videli, chcú spôsobiť nové sníženie mzdí. Ovšem jestliže hovorím o týchto, musím hovoriť aj o iných. Sú to tí, ktorí vnášajú heslami náboženskými do ľudu na Slovensku nespokojenosť, ktorí vnášajú do ľudu na Slovensku nespokojenosť sľubmi, že nejaká autonómia prinesie Slovensku spásu práve tak, ako tí, ktorí rozoštvávajú a znepokojujú masy na Slovensku sľubmi, že sovjetský režim alebo diktatúra proletariátu je to, čo jedine zabezpečuje lepšiu budúcnosť pracujúceho ľudu.
Jedni sú práve tak nesvedomití ako druhí. Poneváč keď sa ľudia pozvú tam, odkiaľ práve tá spása bola najviac sľubovaná, vidia, že k tejto spáse tam nedošlo. Vidia, že dnes v mene zachránenia režimu, ktorý nedoviedol ku spáse pracujúci ľud, musí sa strieľať na pracujúci ľud a to nie z niekoľko pušiek, ale musí sa strieľať na pracujúci ľud z kanónov, musí sa bombardovať Kronštat. Kde je hrdosť a pýcha ruskej revolúcie, ako to bolo v 17. a 18. roku? (Výborně! Potlesk.)
Ctená snemovňa! Videl som kronštatských námorníkov, viem, že boli to oni, ktorí mali lví podiel na prevrate v únoru 1917, v rijnu 1917, o ktorých sa opierala ruská sovjetská vláda vo svojich prvých počiatkoch. A ctená snemovňa, neviem si predstaviť, že by z tejto hrdosti a krásy ruskej revolúcie, z kronštatských námorníkov boli sa zrazu stali bielogvardejíci. Neverím, že by zahodili svoju revolučnosť, že by boli zabudli na svoju výchovu. Ale súdim, že oni práve preto, že predstavovali si veci inak, že si sľubovali viac, sú trpko sklamaní, lebo vidia, že miesto toho slnka, ku ktorému putovali, že miesto toho slnka nastala ešte väčšia tma, než bola za cárskeho režimu. (Posl. Malá: Proto ať žije krompašská demokracie!) Preto, slavná snemovňa, nie nech žije krompašská demokracia, ale tá demokracia nech žije, ktorá nepracuje terorom, ktorá nepotrebuje k svojej pravde kanónov, ktorá nepotrebuje k hájeniu svojej pravdy bývalého rakúského špiclovského systému. Ktorá nepotrebuje preberať k uhájeniu svojej pravdy zamestnancov carskej ochránky! Ktorá nepotrebuje preberať k uhájeniu svojej pravdy inštitúcie, ktorú sice nazvali črezvyčajkou, ale ktorá i vo svojich zamestnancoch nie je nič iného, ako stará ochránka cárska. (Posl. Haken: President Masaryk potreboval ku své pravdě také kanonů!) Ctená snemovňa, lenže Masarykova pravda nie je takej povahy, že by hrdosť a krása ruskej revolúcie sa dnes obracala proti tejto pravde. (Hluk.)
Toľko som chcel, ctená snemovňa,
poznamenať vo všeobecnosti. Na konec chcem ešte raz zopakovať,
že jestliže náš klub bude hlasovať pre vládne osvedčenie, nerobí
to preto, že by k vláde prechovával dôveru, nerobí to preto, že
by neľutoval úprímne obetí, ktoré padly v obeť cudzej agitácii,
ale robí to preto, lebo chápe svoju povinnosť, lebo je to jeho
povinnosťou voči štátu, voči republike, ktorú zachovať je treba
práve preto, aby z tejto kapitalistickej republiky mohla sa stať
republika socialistická, aby rozvrátením tejto republiky nenastalo
na Slovensku zase to panstvo, ktoré v Pešti len čaká, aby sa zase
mohlo na Slovensku rozširovať. (Výborně! Potlesk.)