Předseda (zvoní):
Uděluji slovo druhému
zpravodaji panu posl. dr. Rašínovi.
Zpravodaj posl. dr. Rašín:
Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor zkoumal ve smyslu § 24 jedn.
ř. tento návrh, poněvadž návrh sám značí úbytek ve státních financích,
jak v rozpočtu jsou uvedeny. Poněvadž však vláda prohlásila, že
krytí pro tento úbytek, který zde je, má v tom, že dávka uhelná
vynese více, než jak bylo rozpočteno, dále proto, že jde o zájem
národohospodářsky svrchovaně důležitý, že se jedná o to, abychom
nebyli vydáni konkurenci cizího železa německého, eventuelně dokonce
francouzského, abychom docílili zaměstnanosti jednak v závodech,
které vyrábějí surové železo, a jednak ve všech závodech, které
používají železa k další strojnické úpravě, a konečně abychom
umožnili také lacinější železo pro stavební ruch, usnesl se rozpočtový
výbor, že přistoupí k názoru výboru dopravního, a navrhuje slavné
sněmovně, aby tento návrh byl schválen. Z našeho rozpočtového
výboru vyšla také resoluce pana posl. Brožíka na úpravu
uhelného hospodaření a současně na odstupňování dávky z uhlí podle
výhřevnosti uhlí, s kteroužto resolucí výbor projevil souhlas
a navrhuji také její přijetí.
Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě.
Ke slovu se přihlásil p. posl.
Füssy. Uděluji mu slovo.
Posl. Füssy (maďarsky): Velectění pánové a dámy! Rád bych v krátkosti promluvil k otázce opatřování uhlí pro hospodářské účely, která je na denním pořadu. V té věci měli jsme minulého roku velmi smutné zkušenosti. Stalo se, že uhlí a benzin, zaznamenané pro hospodáře, došly tehdy, když práce z valné části byla již skončena. Proto žádám pana ministra obchodu, aby působil k tomu, aby uhlí a benzin, potřebný k mlácení, nebyl zasílán letos teprve koncem července a srpna, nýbrž již v květnu a červnu. Loni se stalo, že se sepsaly objednávky uhlí a benzinu, peníze na to se předem vybraly, ale když se začlo mlátiti, byly peníze, na benzin složené, vráceny pro nedostatek benzinu. Těmito penězi se však mlátiti nemohlo. Dovoluji si také uvésti, že se tím způsobuje nesmírná škoda našemu hospodářství, což zároveň poškozuje značně i stát. (Souhlas maďarských poslanců.) Při té příležitosti prosím také ministra železnic a dopravy, aby působil k tomu, by uhlí a benzinu dostalo se rolníkům včas. V mnoha případech se stalo, že ze 100 q uhlí scházelo 15-20 q. Když chtěli hospodáři uhlí převážit, nebylo na dráze mostní váhy, a když pak na malé váze se objevilo, že schází 15-20 q, tu nechtěla ani dráha, ani dodavatel převzíti zodpovědnost za tento úbytek, a malorolníci musili sami nésti tuto škodu. (Různé výkřiky.)
Žádám, aby vzhledem k značnému
poklesu cen hospodářských výrobků také ceny uhlí a poplatky za
dopravu byly letos sníženy. Tuto svou žádost vznáším na pány ministry
obchodu a železnic. (Potlesk. Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ke slovu dále není přihlášen nikdo, uděluji k doslovu slovo panu zpravodaji inž. L. Novákovi.
Jest pan zpravodaj inž. L. Novák přítomen? (Hlasy: Nikoli!)
Prosím, aby byl zavolán. (Děje
se.)
Zpravodaj posl. inž. L. Novák: Byly předloženy také dvě resoluce k tomuto zákonu, o jedné z nich se zmínil již pan referent dopravního výboru. V první resoluci, kterou přijal dopravní výbor, jsou některé tiskové chyby, a sice na str. 2 zprávy má zníti místo slov "se zlevňuje" správně "se slevuje uhelná daň," a pak místo "z uhlí" má státi "z příspěvku," takže tato resoluce bude zníti následovně (čte):
"Vládě se ukládá, aby předložila v nejkratší době Národnímu shromáždění návrh zákona o sanaci bratrských pokladen za účelem zvýšení pense hornické. Dále předložen buď vládou návrh zákona, kterým se slevuje uhelná daň z příspěvku, používaného k sociálnímu zlepšení."
Druhou resoluci - jest jasno,
oč tu jde - doporučuje dopravní výbor k schválení. Rovněž tak
resoluci, kterou schválil rozpočtový výbor, t. j. resoluci posl.
Brožíka, o které se zmínil pan referent rozpočtového výboru.
Předseda: Přeje
si pan zpravodaj posl. dr. Rašín slovo?
Zpravodaj posl. dr. Rašín:
Nikoli.
Předseda: Pan zpravodaj posl. dr. Rašín vzdává se slova, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Jelikož nebyly podány návrhy pozměňovací a osnova má pouze dva paragrafy, dám hlasovati o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen v prvém čtení a zbývá nám ještě vyříditi dva resoluční návrhy, obsažené ve zprávě výborové. Dám o nich hlasovati i s tiskovou korekturou, doporučenou panem zpravodajem. Kdo souhlasí s oběma resolucemi, obsaženými ve zprávě výborové, prosím, aby povstal? (Děje se.)
To jest většina. Také obě resoluce jsou schváleny.
Tím jest vyřízen odstavec 5. denního pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k 6. odstavci, jímž
jest
6. návrh, aby zkráceným řízením podle § 55 jednacího řádu vyřízen byl vládní návrh na urychlené projednání návrhu zákona o státní investiční půjčce dopravní (tisk 1651).
Navrhuji, aby tato zpráva projednána byla jako pilná zkráceným řízením podle § 55 jedn. řádu.
Jelikož osnovou touto má býti podpořena realisace státních investicí a zařízení, jež jsou v zájmu celého veřejného hospodářství státního a jež projeví své důsledky též i pro veškeré státní občanstvo, jest zřejmo, že záleží na co možná brzkém parlamentním projednání této osnovy.
Žádám pány poslance, kteří souhlasí, aby uvedená osnova projednána byla řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu, aby povstali. (Děje se.)
To jest většina. Této osnově zkrácené projednávání ve smyslu § 55 jedn. řádu bylo přiznáno.
Přikročíme k meritornímu projednávání
této předlohy, k 7. odstavci denního pořadu, totiž ke
7. zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1651) o státní investiční půjčce dopravní (tisk 1770).
Zpravodajem jest pan posl. Buříval.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Buříval: Slavná sněmovno! Tímto návrhem zákona žádá vláda o zmocnění, aby zaříditi směla veřejné upisování státní půjčky dopravní na úhradu investičních potřeb ministerstva pošt a telegrafů a ministerstva železnic.
Podle rozpočtu pro rok 1921 má býti provedena stavba četných drah, hlavně na Slovensku, na náklad státní. Přirozeně je rozpočítána na stavbu nových drah v roce 1921 částka dosti značná ve výši 254 mil. korun a mimo to má býti v tomto roce proveden velký stavební investiční program, schválený zákonem ze dne 30. března 1920. Národní shromáždění své doby schválilo několikamiliardový úvěr pro železniční investice. V něm jsou obsaženy požadavky pro vybudování technického moderního zařízení a přes všechnu skepsi co do možnosti využití povoleného peníze do 7 let, tedy 5 roků platnosti zákona plus 2 léta použití kreditu, chceme upřímně věřit, že se nám do té doby podaří, aby byly opatřeny nejenom programy, plány pro nutné tyto investice, ale také i peněžní prostředky.
Bude zajímavo, slavná sněmovno, abychom shlédli, co rozpočet v roce 1921 o této otázce mluví. V tomto rozpočtu je preliminováno na stavbu nových drah, jak jsem již uvedl, 254 mil. kor., na stavbu druhé, třetí a čtvrté koleje 90,250.000, na opatření lokomotiv 171,600.000, na opatření vozů 1.007,600.000, na rozšíření stanic a topírenských zařízení 143,510.000, na úpravu tratí pro zvýšený provoz 37,180.000, na zřízení a rozšíření dílen a doplňovací stavby na spodku železničním 43,735.000 a 12,700.000, na doplňovací stavby na svršku železničním 80,000.000, na obytné budovy a noclehárny 20,450.000, na budovy ředitelské 9,000.000, na dokončení výstavby budov obytných k odstranění bytové nouze, pokud na ně nebylo pamatováno v pětiletém investičním programu 86,000.000, na ostatní výlohy investiční, jako telefony, telegrafy, elektrická zařízení pro pohon, osvětlování, stavby menšího rozsahu a podobně celkem 23 milionů Kč.
Mimo to tento návrh zákona žádá, aby určitými částkami opatřeny byly také veškeré potřeby, které se jeví v zájmu veřejném prospěšnými a nutnými, to jest, aby rychlejším tempem než dosud provedeny byly telefonní stanice, a stanoví určité zásady, podle kterých hodlá příště správa poštovní postupovat. Jde, slavná sněmovno, o půjčku arciť nucenou, půjčku takovou, která vyplývá ze styků stran, ať již se správou poštovní anebo se správou železniční. Každý v tomto směru je podle určitých zásad, tedy zásad vytčených v tomto zákoně, povinen, aby upisoval, chce-li pro sebe získat i také jistých výhod, které jistě pro průmyslníky a pro obchod mají nemalou cenu.
Připomínám, že tento způsob opatření mimořádných peněžitých prostředků je arciť daleko výhodnější, než každý jiný, než na př. ve formě vydávání obligací železničních, který by musel býti předmětem obchodu na bursách a pod. Také se mi zdá, že interesované kruhy jeví pro tuto investiční dopravní půjčku zájem, jak vysvítá ze sdělení právě těch lidí, kteří dnes si stýskají ať již do toho, že pro nedostatek vozidel nemohou cirkulaci svého zboží uspíšiti, jak by si přáli, anebo těch lidí, kteří doposud marně čekají na telefon. Tito všichni lidé jsou milerádi ochotni poskytnouti státu možnost půjčky v této formě, aby to nejnutnější, pokud se týče dopravních prostředků, opatřil.
Důvodová zpráva připojená k tomuto návrhu zákona určuje způsob, jakým si správa poštovní i telegrafní bude počínati oproti účastníkům telefonních stanic t. zv. společenských i samostatných. Účastníci budou upisovati dle intensity telefonních styků, jelikož správa poštovní a telefonní dle tohoto měří hospodářskou činnost a tím i finanční potenci toho kterého účastníka. Dle toho účastníci, mající více samostatných stanic v téže správě, účastní se upisování částkami přiměřeně zvýšenými a zaplatí tolikrát 4000 Kč, kolik mají stanic. Praví se výslovně ve zprávě důvodové, má-li na příklad určitý podnik 5 hlavních stanic, upíše za každou hlavní stanici 20.000 Kč, tedy dohromady 100.000 Kč a mimo to, jsou-li připojeny stanice vedlejší, pro každou 2000 Kč. Ovšem zdá se, že do zprávy důvodové v tomto směru vloudila se chyba, poněvadž se mluví pouze o 1000 korun. Správně má podle zjištěných informací státi, že pro vedlejší stanice jest stanovena částka ve výši 2000 Kč. Pro telefonní účastníky vytčené v § 25 telefonního řádu, to jest pro samosprávné úřady a podniky jimi spravované, stanovena jest snížená sazba 2000 Kč za samostatnou stanici a 1000 Kč za vedlejší a společenskou stanici. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban).
Rozpočtový výbor, když se předlohou touto zabýval, přišel také po úřadě se zástupci vlády vstříc i požadavkům v jiném směru, totiž, aby všechna svépomocná družstva, všecky dělnické organisace, které ve smyslu § 85 zák. o osobní dani z příjmů nepodléhají zdanění, byly rovněž účastny této výhody, aby totiž nemusely upisovati plný obnos, tak jak dříve žádal zákon. Účastníci a žadatelé, kteří se přihlásili ke styku meziměstskému, upíší nad to ještě 2000 Kč za každou hlavní stanici. Na státní úřady a státní služební telefon se tato upisovací povinnost nevztahuje.
V § 5 ukládá se průmyslovým podnikům, uhelným dolům, skladištím a pod. povinnost, aby upsaly za každý vůz, který se na vlečce nalézá, půjčku ve výši 100 Kč, a to předem na základě obratu vozů za uplynulý rok.
Podle § 6 mají odesílatelé zásilek povinnost a to ve váze nejméně 5000 kg nebo při počítání dovozného za tuto váhu nebo zásilek, pro něž jest třeba vozů ve lhůtě upisovací, to jest do konce r. 1946, upisovati obnos 100 K za každý vůz.
V § 10 se stanoví, aby ministerstvo železnic bylo zmocněno stanoviti osvobození od ustanovení zákonem vytčených. Během jednání z posledních dnů dovídám se, že pokud se týče § 10, byla zjednána za souhlasu zástupce ministerstva železnic určitá shoda, která se potom snad objeví v podání zvláštního návrhu, který bude právě při této debatě sněmovně podán.
§ 11 mluví o důsledcích, které by následovaly pro případ, že by v zákoně vyjmenovaní zájemníci upisování se nesúčastnili. Poslanecká sněmovna nemůže arciť uzavírat zraků svých před důležitostí věci, o kterou běží. Jde o vyplnění značných mezer v našem dopravnictví, a zájem celostátní žádá toho, aby se vše, co je nutné, stalo. Program vytčený v zákone z 30. března 1920 je jasný a určitý, neboť vedle velikých staveb investičních na západě bylo jím zajištěno ještě dalších 15 státních linií. Jde v prvé řadě o uniformitu zařízení státních a to na poli dopravy. Program z 30. března nebyl by nám, slavná sněmovno, pranic platen, kdyby zůstal pouze na papíře a kdyby sněmovna praničím k tomu nepřispěla, aby mohl býti také realisován. Aby mohl býti realisován, to vlastně chce vládní návrh zákona. Vzpomínáme-li těch různých, v poslanecké sněmovně podávaných návrhů na reformu toho kterého dopravního zařízení, na rozšíření té které stanice, na provedení určitých věcí, souvisejících s bezpečnostním zařízením na drahách, a máme-li na mysli i také naše další úkoly a sice ohledne staveb místních drah, nemůžeme uzavírati svých zraků před tou skutečností, že nebude-li prostředků, pak nám ani ten nejlepší zákon o místních drahách, který vejíti má v činnost 1. lednem 1922, nebude nic platen. Každý jednotlivý z vás podává často v poslanecké sněmovně návrhy, aby ta která linie místní dráhy byla vybudována, aniž se ovšem ohlíží, z jakých prostředků to má býti vybudovano. Já milerád se shoduji s těmi, kteří říkají, že je tento zákon příliš krutý, že žádá příliš mnoho, zejména když ustanovuje, aby interesenti opatřili 30% nákladu ze svých prostředků. Ale uvážíme-li, že stát má konečně povinnost starati se o 70% těchto nákladů a nemá prostředků, pak ovšem situace je pro státní správu jistě obtížnější. V brzku již máme přistoupiti k realisování zákona o stavbách místních drah. Bylo by právě vhodnou příležitostí, aby všichni interesenti, kteří ve svých okrscích, ve svých župách mají zájem o to, aby tam postavena byla lokálka, ukázali správě železniční svou přízeň na tolik, že se ze všech sil postarají také o to, aby pokud možno investiční půjčka hladce šla ku předu, aby nezůstala pouhým usnesením sněmovny. Obnosů, kterých tímto zákonem získáme, bude mnohonásobně ve prospěch celé veřejnosti využitkováno a čím větší bude obnos, tím úspěšnější bude také ruch po stránce průmyslové a obchodní.
Zbývá mi ještě, slavná sněmovno, abych poukázal, jak a na kolik si představuji, že také soukromé dráhy, pokud je dnes máme, budou participovati na přídělech, které vyplývají z toho zákona. Dráha buštěhradská se touto věcí již zaměstnávala a již v tomto směru také přistoupila k vládě se žádostí, aby se jí také určitého podílu na tom dostalo, aby i ona mohla určité investice z těchto prostředků si opatřiti. Můžeme jistě jen vítati tento počin, majíce přece na mysli, že nemůžeme přes příliš dlouho čekati na dobu, kdy tato dráha bude také vyvlastněna, a musíme si přáti, aby pan ministr železnic v tomto směru vešel v jednání s generálním ředitelem, po případě se správou dráhy buštěhradské, a aby přiměřeným podílem také na ni pamatoval, až bude stanovován klíč toho podílu.
Nechci předbíhati debatu, vím
však, že se došlo k určité dohodě mezi jednotlivými zástupci politických
stran, členy poslanecké sněmovny a zástupcem vlády stran určitých
ustanovení, jež znamenají tvrdost. Nemaje, jak pravím, možnosti
ihned o věci se vysloviti, poněvadž dotyčných návrhů neznám, ponechávám
si to na další, až návrhy budou eventuelně podány, po případě
pozměněny. Jménem rozpočtového výboru doporučuji vřele přijetí
tohoto návrhu zákona s přáním, aby v důsledcích toho také obě
naše správy, pokud jim podléhají naše otázky dopravní k vyřešení,
rychle a náležitě přistoupily k vybudování nového dopravnictví.
(Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji debatu. K slovu jsou přihlášeni "pro" páni poslanci dr. Juriga a inž. L. Novák, "proti" p. posl. Deutschová, Windirsch, Kostka a Patzel.
Než-li udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Není námitek, tedy lhůta řečnická je 15 minut.
Dávám slovo prvnímu "proti"
zapsanému řečníkovi paní posl. Deutschové.
Posl. Deutschová (německy): Velevážení pánové a dámy! Při rozpravě o vládní předloze o státní investiční půjčce komunikační, za účelem vybudování telefonní a železniční sítě, musíme především míti na zřeteli jedno, že při této předloze jde o půjčku nucenou, třeba že v celé předloze vyvarováno je slova "nucená půjčka". O ceně a přípustnosti vázané půjčky může býti různé mínění. Ze zkušenosti víme, že nucená půjčka může velmi lehko vésti k poškození velikého počtu hospodářsky slabých osob, protože vázajícím zákonem, jenž je vypracován podle určitého schematu a všechny zavazuje stejnou měrou, mnozí jsou nuceni k úkonům, jež prostě přesahují jejich síly. U tohoto zákona je nebezpečí to zvláště veliké a z toho důvodu vyšlo naše zásadně odmítavé stanovisko. Ještě však z jiného důvodu jsme proti tomuto zákonu a sice, pokud jde o formální projednávání této zákonné předlohy. Mohli bychom při nejmenším žádati, aby návrh zákona tak dalekosáhlého významu byl v čas sněmovně předložen. Protestovali jsme již v rozpočtovém výboru proti ukvapenému projednávání této předlohy. A měli jsme pro to důvod tím spíše, že víme, že tento investiční zákon leží již od několika měsíců, ba téměř již od doby jednoho roku hotov, že však s podáním této předlohy bylo otáleno. Nevíme z jakého důvodu: snad měla sama vláda pochybnosti o ceně a účelnosti této předlohy. Teprve nyní, kdy stavební období je přede dveřmi a kdy každý den má velkou cenu, přichází se s touto předlohou a dává se nám k urychlenému projednání. Již často jsme se opřeli proti tomuto způsobu projednávání zákonných předloh. V této sněmovně stalo se během času systémem předkládati zákony sněmovně na stůl v poslední minutě. Protestovali jsme již při projednávání stavebních zákonů proti tomuto postupu co nejrozhodněji, a dnes činíme to opět. Protestujeme jednou pro vždy proti takovému promrskávání důležitých zákonů, protože tímto způsobem projednávání záležitostí snižuje se vážný, zodpovědný úřad zástupce lidu na komedii, a protože tím musí býti otřesena důvěra lidu v jeho zákonodárný sbor. Všechny tyto překotně vydávané zákony nesou na svém cele znamení ledabylé práce, jsou jen polovičatou prací od kusu a jejich nedostatky se ještě v praksi trpce vymstí. Mstí se však i dnes již na nás; zde v parlamentě roste práce jako lavina, protože vždy musíme vydávati nové dodatkové zákony, abychom opět napravili a urovnali chyby zákonů, na nichž jsme se usnesli. Při provádění musí se však sahati k výnosům, aby zakryly se nedostatky a vyplnily mezery. Jak však mohou takové výnosy zákon změniti a obrátiti v pravý opak, vidíme na předloze zákona o podpoře v nezaměstnanosti, kterou dnes možno sotva poznati k veliké škodě lidu.
Předlohou, o níž se máme dnes raditi, ukládá se nám povoliti opatření částky miliardové, aniž se nám řekne, jak těchto velikých prostředků bude užito. Nevíme, jakým způsobem bude tato částka rozdělena a použita. Vláda shledává docela v pořádku, žádati od nás povolení těchto obnosů, avšak když chceme se dověděti nějaký přesnější rozdělovací plán nebo něco bližšího o programu na stavbu železnic, tu je plno vytáček; když jsme se v rozpočtovém výboru ptali pana ministra železnic po plánech, podle kterých mají býti budovány místní dráhy, dal nám potěšující ujištění, že se právě stavební plán připravuje. Byli bychom čekali, že se nám s tímto návrhem zákona předloží zároveň program stavby drah. Bylo by bývalo k tomu času dosti. Avšak vláda nemá s tím tak na spěch, jistě ne tak na spěch, jako s tím, aby tato předloha byla uzákoněna.
Nyní k zákonu samému. Hlavní zásadou pro železniční a dopravní správu musilo by býti, aby objekty sloužící dopravě nikdy se nesměly státi předmětem fiskalismu. A tento zákon dýše veskrze duchem fiskalismu. Ač jsem si vědoma, že, jak řekl Offenheim ve starém Rakousku, morálními průpovídkami se železnice nepostaví, bylo by bývalo možným přece při trošce dobré vůle nalézti způsob, kterým by nebyla veliká část obyvatelstva tak velice zatížena.
Naprosto nepřehlížíme tíseň, ve které se nachází pan ministr pošt, a chápeme úplně jeho neutěšené postavení, jež jej nutí chopiti se této půjčky. Víme, že dnes panuje telefonní mizerie a že vybudování telefonní sítě je naléhavou nutností. Tím, že za války celé naše telefonní zařízení zůstalo v stagnaci, vytvořily se neudržitelné poměry. Veškerá tato bída nezáleží však pouze v nedostatku přístrojů, nýbrž také z veliké části ve vadném vypravení centrál; jak se zdá, pokud vím, nebylo zde vůbec použito dobrodiní samočinných přeřaďovačů. Telefonní mizerie stává se stále nesnesitelnější a je pramenem největší zlosti. Moderním vybudováním centrál mohlo by se zcela určitě ušetřiti mnoho zlosti úředníkům a velmi mnoho síly nervů používatelům telefonu, a doufáme, že v prvé řadě bude užito výtěžku, jenž bude z této zápůjčky získán, k vybudování centrál. To by byl veliký prospěch, a sice jediný užitek pro předplatitele telefonní, jenž z této půjčky vznikne, neboť jinak, to musí připustiti i ten nejvlídnější posuzovatel, vykazuje tento zákon příliš mnoho slabin. Touto předlohou změní se důležitý prostředek dorozumívací v předmět luxusní. Předloha tato zavazuje bez ohledu na majetkové poměry nebo na příjem účastníka k upsání určité částky v jisté výši. Dávka je pro všechny stejná.
Tímto způsobem stane se telefon pro mnohé účastníky, kterým do dneška byl důležitou potřebou v povolání, předmětem přepychovým. Při tom myslím přede vším na lékaře s malou praksí, na obchodní zaměstnance, na malé řemeslníky a živnostníky. Všem těmto osobám stane se telefon nedostižným prostředkem spojení, kterého v budoucnosti nebudou moci používati. Ale i tenkráte, když dotyčný bude moci ony peníze vynaložiti, bude člověk hospodářsky slabý velmi poškozen proti účastníku kapitálově silnému. Považte jen, že překupník, jenž jediným zavoláním dělá vagonové obchody, jež jdou do tisíců, má platiti stejně jako lékař, jenž telefonickým zavoláním je volán k špatně placené návštěvě nemocného. Žádali jsme, aby poplatky za připojení jednotlivců vyměřeny byly podle klíče, přihlížejícího k poměrům příjmovým.
V § 4 je ovšem učiněno opatření ohledně zvýšení poplatků u oněch telefonních předplatitelů, kteří používají několika stanic, kde však jde o jednotlivé stanice, nebéře se na platební schopnost předplatitele žádný ohled. § 4 této předlohy zákona obsahuje ještě jeden bod, jenž zákonně stanoví výhodu pro majetkové třídy. Je to vyjádřeno tím, že se tam praví, že uchazeči o zařízení společenských stanic mají platiti nejméně částky uvedené v předcházejícím odstavci, že však poštovní správa má bráti zřetel na výši upsané půjčky. To znamená jinými slovy: Kdo více platí, je dříve obsloužen. Tím stane se možným, že ten, kdo na př. může upsati řekněme 100.000 K, dostane telefon, ač pro něho znamená než soukromé potěšení, prostředek mající zaháněti dlouhou chvíli nudného dne, kdežto jiný uchazeč, jenž s velikou námahou může vynaložiti 4.000 K, může čekati na telefon do soudného dne. Při provádění vytvoří se zvyk, že telefony budou prodávány prostě tomu, kdo nejvíce nabídne. Jen ten kdo uzavírá zištné obchody, bude budoucně moci míti telefon.
Tento zákon má však ještě v jiném ohledu dvojí tvář, jež na venek se usmívá a s druhé strany ukazuje celou svou přísnost; to ukazuje se při zpoplatnění vleček. Musíme skutečně říci, že částka 100 K za každý jedoucí vagon, při velkých obnosech, jež vynášejí tyto obchody na vagony, znamená poměrně menší částku než obnos, který musí upsati telefonní předplatitel. Snažili jsme se v rozpočtovém výboru přivoditi zlepšení tohoto zákona v tom smyslu, že ústavy a organisace, jež sledují sociální a humanní cíle, mají míti výhody v tom směru, že by platily pouze polovinu z obnosů předepsaných jiným osobám. Všechny tyto instituce jsou vypočteny ne na zisk a musí často bojovati s velikými potížemi, proto je toto zlepšení plně oprávněno a také dostalo se mu v zákoně přijetí.
Další stinnou stránkou této předlohy je okolnost, že není použití peněz přesně vymezeno. Tak vede tento zákon k poškození celé vrstvy obyvatelstva, a sice obyvatelstva městského. Musíte povážiti, že největší část této miliardové výpůjčky bude sebrána od průmyslu a obyvatelstva městského. Připlyne tedy veliké procento požadované sumy z kapes telefonních předplatitelů do kapes ministerstva železnic na stavbu drah, neboť, kdežto ministr pošt požaduje pouze 148 milionů K, potřebuje ministr železnic téměř 2 miliardy. Vybudování místních drah je ovšem naléhavý problém, jenž by býval již dávno vyžadoval řešení. Ve starém Rakousku uznali již tuto nutnost a vyhověli jí již v roku 1913 vypracováním programu místních drah. Tak daleko zde ovšem ještě nejsme. U nás vybírají se na tento účel sice obrovské částky, avšak stavebního programu ještě neznáme. Založení nových drah nese s sebou však nesmírné výhody pro venkovské obyvatelstvo, neboť tratěmi drah zvýší se značně cena objektů rolníků a majitelů usedlostí. Všechny tyto obrovské sumy, jež se investují v okresech zemědělských, platí však obyvatelstvo městské a tak se obohacuje zbohatlé obyvatelstvo zemědělské beze svého přičinění opět na útraty průmyslového lidu.
Třeba že neznáme z řeči pana ministra železnic jeho úmyslů a nevíme, jak tohoto obnosu chce užíti, tím ochotněji dává nám o tom poučení rozpočet. Z něho vidíme, že velká část upsaných částek má býti použita na Slovensku, a z toho důvodu jsme nuceni postupovati při schvalování tohoto zákona velmi obezřetně. Jen tenkráte, bude-li skutečně použito této zápůjčky jen k tomu, aby vyhověno bylo plnou měrou dopravně-technickým potřebám, jen pak bychom mohli pro ni býti. Tento zákon zastírá však pravé úmysly vlády a vězí v tom kus zakukleného militarismu. Procento půjčky jehož je třeba na vybudování strategických drah na Slovensku, bude mnohem vetší něž částky, jichž se chce užíti na místní dráhy v Čechách a na Moravě. (Posl. dr. Juriga [německy]: To je zcela správné, když Češi platí na Slovensko!) Ano, kdyby ty peníze měly sloužiti kulturnímu povznesení Slovenska, pak bychom proti tomu neměli ničeho pane kolego, avšak my víme, že způsob použití peněz bude diktován strategickými pohnutkami. Nebudete stavěti dráhy důležité pro dopravní techniku, nebudete je stavěti ve střediscích dopravních a průmyslových, nýbrž tam, kde je chce míti ministr vojenství, když to musí býti i v nejodlehlejších vesnicích, jen když jsou to body strategicky důležité. Protože pak známe tajné úmysly držitelů moci v tomto státě, máme proti této předloze veliké podezření, i když se nám objevuje v rouše požadavku kulturního. Neboť ve státě kapitalistickém ukázala se velmi často i kulturní zařízení býti na škodu pracujícímu lidu. K jakým nebezpečným důsledkům může vésti, když se dají k použití miliardy bez kritiky a bez kontroly, to dává nám již pociťovati celé chování vlády a jí oddaných stran v poslední době. Vše co zde, pánové, přednášíte, nemůže rozptýliti naše obavy a nemůže shladiti se světa skutečnost, že od několika neděl vedete válečnou politiku. V jedné z posledních schůzí pododboru ústavního výboru vykládaly vládní strany ústavu v tom smyslu, že možno, právě tak jako ve staré m Rakousku, snem prostě poslali domů v okamžiku, kdy počíná býti nepohodlným. Podvýbor totiž prohlásil, že k mezinárodní smlouvě, kterou se Československá republika v určitém případě zavazuje k válečné akci, není třeba souhlasu Národního shromáždění. Toto prohlášení bylo ovšem seslabeno tím, že se řeklo: Třeba že stát je zavázán v určitém případě zakročiti, je přece třeba ke každému konkretnímu vypovězení války předchozího souhlasu Národního shromáždění. Válečným úkonům nemusí však vždy předcházeti otevřené prohlášení války. Je dosti skrytých cest, jež mohou vésti k vypuknutí války, v zemi, jež posedlá je neblahým bažením po velké moci, a vede katastrofální dobrodružnou politiku. I zde v tomto státě chodí se po postranních diplomatických cestách zkrachovaného státnického umění Rakouska. Alfa a omega nové státnické moudrosti je tajná diplomacie, jež u zeleného stolu rozhoduje o osudu států a národů. Ministerstvo zahraničních věcí nezpravuje nás zcela prostě o obsahu tajných smluv, jež uzavírá náš zahraniční ministr. A tak nemáme žádné záruky, zda tato investiční půjčka neprojednává se tak spěšně proto, protože naše vláda převzala vůči západním mocnostem závazek, ihned započíti se stavbou strategických drah, aby Slovensko co možno rychle změněno bylo v bitevní základnu vojenských operací. Byla by tato podpora dohody něčím jiným než válečným jednáním? Pracující lid tohoto státu nechce války, nechce však také, aby obnosy miliardové, jež musí lid odváděti, byly používány proti vůli lidu. My, jako zástupcové pracujícího lidu, jsme hotovi vždy kdy jest třeba vystupovati proti jakémukoli válečnému jednání a křížiti jakoukoli válečnou politiku.