8. ústní zpráva o petici místní školní rady v Roketnici, v níž se žádá, by kulturní výbor urychlil zřízení paralelky při obecné škole v Horní Roketnici (234 pet.).
Zpravodajem je pan posl. Rýpar.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná
sněmovno! Místní školní rada v Roketnici žádá, by kulturní výbor
urychlil vyřízení žádosti na zřízení paralelky při obecné škole
v Horní Roketnici. Petice tato byla postoupena kulturnímu výboru
k vyřízení, a kulturní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby
petici odkázala ministerstvu školství a národní osvěty k dalšímu
vyřízení.
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby petice byla odkázána ministerstvu školství a národní osvěty k dalšímu vyřízení, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh pana zpravodaje je přijat a tím je bod osmý vyřízen.
Přistoupíme k odstavci devátému.
Je to
9. doplňovací volba člena a náhradníka ve Stálém výboru N. S. podle § 54 ústavní listiny.
Pan poslanec dr. Franke vzdal se členství ve Stálém výboru a pan poslanec dr. Markovič vzdal se funkce náhradnické.
Podle § 54 ústavní listiny jest vykonati doplňovací volbu na zbytek volebního období, trvajícího rok od původní volby celého výboru, ubude-li některý člen nebo náhradník ve volebním období.
Nově zvolený člen musí náležeti téže skupině jako člen ubylý, leč by skupina ta buď nenavrhla kandidáta, nebo odepřela voleb se súčastniti.
Klub poslanců soc.-demokratických navrhl za náhradníka posl. dr. Markoviče pro tuto funkci posl. dr. Meissnera.
Klub poslanců čsl. socialistů navrhl za člena Stálého výboru posl. dr. Franke pro tuto funkci posl. Stříbrného.
Obě kandidatury jsou platné a připomínám, že pro volby Stálého výboru stala se dohoda stran podle 3. odstavce § 54 ústavní listiny, aby konaly se z plena.
Kdo tedy souhlasí s navrženou volbou posl. Stříbrného za člena Stálého výboru a poslance dr. Meissnera za náhradníka člena výboru posl. Bechyně, nechť povstane. (Děje se.)
To jest většina. Jmenovaní jsou zvoleni.
Tím jest 9. odstavec denního pořadu
vyřízen a přistoupíme k 10. odstavci, jímž jest
10. druhé čtení osnovy zákona o přechodných ustanoveních u daně domovní pro místa spojená s městy Prahou, Brnem a Olomoucem (tisk 1758).
Má pan zpravodaj nějaký návrh
změn textových nebo oprav?
Zpravodaj posl. Sajdl: Ne.
Místopředseda Buříval: Jsou jiné návrhy toho druhu? (Nebyly.)
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona, jak byla přijata ve čtení prvém, nechť povstane. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest přijat také ve čtení druhém a tím je také 10. odstavec denního pořadu vyřízen.
Přistoupíme k odstavci jedenáctému.
Je to
11. druhé čtení osnovy zákona, kterým se pozměňují ustanovení § 34 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 260 Sb. z. a nař., o úpravě uhelného hospodářství (tisk 1766).
Zpravodajem výboru dopravního a pro veř. práce je pan posl. inž. Novák, zpravodajem rozpočtového výboru pan posl. dr. Rašín.
Má někdo z pánů zpravodajů nějaký
návrh oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. inž. L. Novák:
Ne.
Zpravodaj posl. dr. Rašín:
Nikoli.
Místopředseda Buříval: Jsou jiné návrhy toho druhu? (Nebyly.)
Není jich. Kdo tedy souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona tak, jak byla přijata ve čtení prvém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon je schválen také ve čtení druhém.
Tím jest odstavec 11. vyřízen
a přistoupíme ke 12. odstavci, jímž jest
12. druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a nař., o zajištění půdy drobným pachtýřům (III. novela) (tisk 1500).
Zpravodajem je pan posl. Dubický.
Má pan zpravodaj nějaký návrh
oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. Dubický: Navrhuji tyto opravy tiskových chyb:
V článku I. odstavec 2. vynechati jest za označením velké "A" závorku.
V článku I. litera F odstavec 2. místo "třetí" stůj "následující".
V článku II. odstavec 1, třetí řádka zdola místo "pozemkových" stůj "pozemkovým".
V článku III. odstavec 3, za slovy "Ve lhůtě" budiž vsunuto "v odstavci prvém".
Tamtéž druhý řádek zdola místo
"toho zákona" stůj "tohoto zákona". To jest
všechno.
Místopředseda Buříval (zvoní): Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona, jak byla přijata ve čtení prvém, s opravou tiskových chyb podle návrhu zpravodajova, ve čtení druhém, nechť povstane. (Děje se.)
To jest většina, tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona také ve čtení druhém.
Přistupujeme k dalšímu odstavci
denního pořadu, jímž je
13. návrh, aby vládní návrh zákona (tisk 1504), kterým se mění ustanovení § 1154 občanského zákona, projednán byl zkráceným řízením podle § 55 jedn. řádu.
Podáním této osnovy vyhověla vláda resoluci, kterou poslanecká sněmovna N. S. R. Č. přijala ve schůzi dne 20. prosince 1920 při projednávání zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci. Má tedy poslanecká sněmovna sama zájem na rychlém vyřízení předložené osnovy a navrhuji tudíž, aby jí přiznáno bylo projednávání podle § 55 jedn. řádu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Pilné projednávání jest osnově přiznáno.
Přistupujeme k odstavci 14, jímž
je
14. zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 1504), kterým se mění ustanovení § 1154 občanského zákona (tisk 1827).
Zpravodajem jest pan posl. Tučný.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Tučný: Slavná sněmovno! Prosím, aby nám bylo především jasno, že tou osnovou zákona způsobíme podstatné zhoršení vymoženosti, které dělnictvo po dobu více než 4 let používalo.
Od 1. ledna 1917 tedy za doby války bylo uplatňováno císařské nařízení ze dne 19. března 1916, podle jehož § 1154 měl dělník v případě neštěstí, které sám nezavinil, po určitou dobu ne však delší jednoho týdne, nárok na plnou týdenní mzdu. Zákonodárce měl dobry cíl na mysli, ale zapomněl jistě důvodu velmi silného, že pomoci, které se dělníku dostává ustanovením § 1154 b), jest potřebí spíše v pozdějších týdnech nemoci nebo v případech, které se nedotýkají onemocnění v pozdějších týdnech, než právě v tomto týdnu prvním, za kterého ještě, což se nedá popírati, hospodaří se mzdou v sobotu při vystoupení z práce nebo v tom okamžiku, kdy nezpůsobilost k práci nastala, vyplacenou.
Tento důvod uznávalo dělnictvo samo a už za doby platnosti původního § 1154 b) samo v kollektivních smlouvách, poněvadž to cís. nařízení z 19. března 1916 připouštělo, striktní ustanovení tohoto paragrafu měnilo a rozvrhlo si ony týdenní mzdy tímto paragrafem zaručené na částky menší, vyplácené však v pozdějších týdnech, aby skutečná pomoc, která se tu poskytovala, stávala se účelnou.
Domnívám se, že k podání vládního návrhu přispěly tytéž důvody sociální, a sociálně-politický výbor nemohl než k těmto důvodům se přikloniti.
Jest pravda, že ve 3. odstavci § 1 vládního návrhu způsobuje se podstatná změna i co do výše nároku dělníkova, a sice oproti původním 100% týdenní mzdy navrhuje se 120%. Na pohled by se to zdálo, že je to ustanovení svědčící v neprospěch zaměstnavatele, ale to jest skutečně jen zdání, poněvadž statistika, která jest připojena k důvodové zprávě vládního návrhu, sama velmi jasně přesvědčuje o tom, že dělník těch výhod, které byly v původním ustanovení § 1154 podle cís. nařízení z 19. března 1916, nebude moci na základě změněných ustanovení využíti v té míře, jak to připouští ustanovení původní, poněvadž do pozdějších týdnů nemoce přichází docela malé procento onemocnění. Zajímavo jest, že na př. u věku od 20-25 let přestupuje do pozdějších týdnů případů onemocnění pouze 13.6%, takže v této stupnici věkové dělníci, kteří dříve mohli ve 100% využíti plně dobrodiní nebo výhod toho původního ustanovení § 1154, budou moci na základě změněného ustanovení využíti výhod tohoto zákona pouze z 13˙6% (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Jest pravda, že u věku pozdějšího, u většího stupně věkového, se toto procento zvyšuje, ale ve věku nejpozdějším od 65 do 74 let, kdy jest procento nejvyšší, přece nedostupuje ani 50% využitkování původních výhod, nýbrž dostupuje pouze 40˙1%. Tentýž poměr se jeví také u žen.
Já nepopírám, že vedle těchto důvodů, které jsou opravdu věcné, byly tu i důvody, které byly uplatňovány se strany nemocenských pokladen, poněvadž jestliže se zaručuje na základě původního ustanovení dělníku v prvém týdnu onemocnění až 100% mzdy, nemůže nikdo seriosní popírati, že by tu nebyl určitý sklon k simulaci, a nemocenské pokladny také značně ustanovením § 1154 trpěly.
Jestliže jsme se tedy rozhodli přijmouti vládou navrhované změny tohoto paragrafu, tedy i tyto důvody morální, které nás k tomu vedly, hrály značnou roli, poněvadž není naším zájmem, abychom podporovali to, co jest v našem hospodářském životě nemorální a co by bylo nemorální i v celém našem životě společenském, nýbrž naopak i my máme na tom zájem, aby se vše to postupně odstranilo.
Nemohu tedy než doporučiti slavné
poslanecké sněmovně, aby tento návrh, tuto osnovu zákona tak,
jak se na ní byl usnesl sociálně-politický výbor, také schválila.
(Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji debatu. Jako řečníci se přihlásili "pro" pp. posl. dr. Matoušek a Johanis, "proti" pp. posl. Pohl a Mlčoch.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta byla ustanovena na 15 minut. Není žádné námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Řečnická lhůta jest 15 minut.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti" panu posl. Pohlovi.
Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno! Předloha, o níž se právě radíme, zajímá přirozeně dělnictvo velikou měrou. Předloha nevyhovuje skutečným poměrům pracující třídy, nevyhovuje nynějším poměrům, neodpovídá však také stavu, jak byl mnohými úmluvami smluven. Značí v té příčině, byla-li by nezměněně přijata, zhoršení dnešního stavu.
Chtěl bych, než přikročím k bližšímu jejímu projednání, promluviti slovo o způsobu, jakým se v této sněmovně vyřizují sociálně-politické a sociální otázky vůbec. Tato předloha nedostává se k nám jako vlastní výraz vůle vlády anebo sněmovny, nýbrž jako junktim s jinou předlohou, což je postup, jenž má pro dělnictvo nepříznivý vliv na celé sociálně-politické zákonodárství. Chtěl bych proti tomu přece projeviti své obavy a varovati před tím, aby sociálně-politických otázek bylo užíváno jako předmětů výměny. Vidíme tento postup nejen u této předlohy, ale i u jiných. Aniž by to bylo v přímé souvislosti s touto předlohou, chtěl bych přece říci slovo o tom, že předloze pro veškeré dělnictvo tak důležité o všeobecném sociálním pojištění nechce se jaksi ze stadia studia, stav to, jenž na konec stává se nesnesitelným dělnické třídě, která od této sněmovny požaduje a očekává práci na celé čáře.
Paragraf, o němž se jedná, jest starým předmětem sporu hned od té doby, co stal se zákonem. Jest příznačné, že toto ustanovení, nařízené rakouskou vládou ve třetí dílčí novele, přičísti jest usnesení panské sněmovny. Uvádím to, abych doložil, že toto ustanovení nebylo bráno za tak velice povážlivé, když rakouská panská sněmovna, jinak obecně jako konservativní známá, na něm se usnesla. Od chvíle, kdy bylo toto nařízení vydáno, začal nejprudší boj podnikatelů na celé čáře. Všemožného výkladu dostalo se § 1154 b, sta pří, ba tisíce pří muselo by býti vedeno, aby dělnictvu bylo dopomoženo k jeho právu. Odpor podnikatelů v největších podnicích nemohl býti zlomen. Ze své zkušenosti chci sděliti, že jeden a týž podnik byl u jednoho a téhož soudu během 4 měsíců šestadvacetkrát pro něj odsouzen a nechal se po sedmadvacáté, po osmadvacáté a po třicáté zase žalovat i riskoval odsouzení. Nejvyššímu soudnímu dvoru bylo se dvakrát zabývati tímto paragrafem a vynesl dokonce jednou vzhledem k horníkům ve věci plenissimární rozsudek. Tento neudržitelný stav, že dělníci museli bojovati o provedení tohoto zákonného nepatrného práva, stal se na další dobu nesnesitelným.
Chci vylíčiti jen některá fakta z tohoto boje podnikatelů. Nejen že nechali se žalovat, že jen na základě soudního rozsudku vydali náročné; to byl pouze díl boje. Vedli boj na celé čáře a všemi metodami. Jelikož § 1154 b jest smluvný a nepřísluší mu povaha donucovacího zákonného ustanovení, měl boj ten další následek, že nedbali krátce žádných smluv a dohod a předložili každému nově vstupujícímu dělníku stvrzení, kterým se musel písemně zavázati, že se zříká právního dobrodiní tohoto paragrafu, jinak že neobdrží práci. V mnohých podnicích bylo to takto praktikováno nejen u nově přijatých, nýbrž předkládáno i těm, kdož se již v místě nalézali, ono stvrzení. Odmítl-li je dělník, byl krátce propuštěn a tímto způsobem svého práva zbaven. Další díl tohoto boje, a to nemálo důležitý, záležel v tom, že za militarisace podniků, v podnicích sloužících válečným úkonům, velká část dělnictva musela přímo nastoupit službu a byla poslána na frontu, poněvadž uplatňovala na základě tohoto zákonného ustanovení svůj nárok a soudně se ho domohla. Všemi po ruce jsoucími a - skoro bych řekl - nejsprostšími prostředky teroru hleděli se podnikatelé vyhnout zákonné povinnosti, již jim tento paragraf ukládal, a z části jí také unikli. Zákonodárce zaujal stanovisko, že tento paragraf jest smluvný, že může se tudíž býti dohodnuto také o něčem, co stojí s ním v odporu. To bylo ono neštěstí. Ale vůle zákonodárcova nemohla nikdy dojíti platnosti. Neboť ku smluvení se o tomto paragrafu zapotřebí jest dohody a ku dohodě opět svobodné vůle jím postižených.
Té vůle nebylo však ani dříve, ani nyní. Podnikatelé využili, poněvadž dělníci jsou hospodářsky slabšími, svého mocenského postavení v závodech a projevilo se při tomto paragrafu obzvláště, že všecka zákonná ustanovení, jež jsou smluvnými a jimž nepřísluší povaha donucovací, zůstávají na papíru, stávají se předmětem boje a nemají pro dělnictvo praktického významu.
Pak nastal převrat. Následkem rostoucího vlivu, jehož nabyli dělníci na celé čáře zesílením svých závodních organisací, bylo jim umožněno uzavření smluv ve větší části podniků. Chtěl bych zde vsunouti slovo: Souhlasíme, a to z obecně sociálních důvodů, úplně se směrem vládní předlohy a se směrem vytknutým ve zprávě tohoto výboru, s tím směrem totiž, aby pro případ nemoci podpora byla vyplácena nejen za prvních osm dnův, jak § 1154 původně zněl, nýbrž, aby dále byla rozšířena. Nouze onemocněvšího dělníka není největší v prvním týdnu, nýbrž stává se přibývajícím trváním stále větší. Uznali jsme toto hledisko a uzavřeli jsme, abychom ulomili všem vývodům protistrany předem hrot, jako první organisace 19. března 1919 smlouvu, ještě dnes závaznou, ve které jsme pro případ nemoci náhradu odstupňovali a to v prvním týdnu ničeho, ve druhém a třetím týdnu nepatrnou, ve čtvrtém a pátém týdnu o něco větší náhradu a počínaje pátým týdnem až po poslední týden, do kterého nemocenský příspěvek přísluší, za celou dobu mnohem větší sumy. V tomto vztahu vládní předloha a výborová zpráva daleko nevyhovuje a poškozuje a obmezuje dnes trvající ustanovení, nebude-li, jak si později dovolím pověděti, doplněna a rozšířena. Vládní předloha na to navazuje a praví: Za první týden nic, za třetí a čtvrtý týden deset procent mzdy, v pátém a šestém týdnu dvacet procent, v sedmém a osmém týdnu třicet procent. Co se však stane s nemocným, který je 10, 12, 15 anebo 25 neděl nemocen? Po našem soudu jest nouze a potřebnost dělníka tím větší, čím déle nemoc trvá. U nás měli podnikatelé a dělníci zřetel na tuto okolnost. Nejen my, ale také mnohé jiné dílny uzavřely dohody pro celou dobu, za kterou přísluší nemocenské. Kdyby vládní předloha zůstala nezměněna, tak jakou dnes je, mohlo by to de facto býti interpretováno a vykládáno tak, že by to znamenalo zhoršení dnešního stavu. To nemůže a nesmí žádný zákonodárný sbor chtíti a nesmí to také učiniti.
Nikdo nemůže schvalovati zhoršení sociálního pokroku, sociální vymoženosti dělnické třídy a myslím také, že tato sněmovna neměla by k tomu napomáhati, aby podobné zhoršení nastalo. Dovolili jsme si tudíž podati řadu pozměňovacích návrhů. Jeden dodatek a to k § 1 trvajícího zákona, jímž tento paragraf v jistých případech má býti zrušen nebo zmírněn, zní: "Ustanoveními předchozího odstavce nejsou dotčena příznivější pro dělníky ustanovení trvajících již kolektivních smluv anebo dělnických a služebních řádů". To značí tedy: Ustanovení, na nichž se dnes usnášíme, platí jen tam, kde již nebyla sjednána cestou dohody příznivější ustanovení.
Chci poukázati zvláště na povolání, jemuž náležím. Máme ve všech okrscích republiky smlouvy o § 1154, které v praksi takto vyhlížejí: Podle vládního návrhu jest při mzdě 50 K nejvyšší náhrada, již dělník může obdržeti, peníz 360 korun. Na podkladě naší smlouvy z r. 1919 jest nejvyšší obnos 1.055 K, trvá-li doba vyplácení nemocenského příspěvku, jako dříve, 39 neděl. Vidíte ohromný rozdíl co do peněžitého úkonu a vidíte, kdo z něj má prospěch. Tento rozdíl přichází k dobru hlavně těm potřebným, jichž nemoc nejdéle trvá.
Jest ale zapotřebí - neboť známe ty praktiky a dnes se jich již opět užívá - aby byl k osnově zákona připojen návrh toho znění, že výpovědi a propuštění, jež se stala na základě § 82 živnostenského řádu, nemají vlivu na vyplácení náhrady dělníkovi, že dlužno tudíž platiti požitky dále i tehdy, byl-li dělník okamžitě propuštěn. § 82 živnostenského řádu praví, jak známo, že každý podnikatel může dělníka bez výpovědi propustiti, je-li tento déle než 4 neděle nemocen. Musíme tudíž v tomto zákoně výslovně stanoviti, že propuštění podle § 82 ž. ř. není na překážku dalšímu braní náhrady.
Hlavní věc však záleží v tom, že dle trvajícího zákona tato ustanovení jsou věcí úmluvy a neznamenají právní zásady, jimž přísluší donucovací moc. Tím stala se dobrá myšlenka a dobrá vůle ovládající tento cely zákon pro dělnickou třídu bezvýznamnou a myslím, že Národní shromáždění má oproti dělnické třídě povinnost i možnost, toto ustanovení, jež jest smluvné, přeměniti na ustanovení nucené. Možnost tak učiniti spočívá zcela jednoduše v tom, že se tato předloha uvede v souvislost s § 1164. Nebylo by to vlastně zákonnou změnou § 1164, nýbrž jen interpretace, výklad § 1154 v ten způsob, že by byl mezi paragrafy, jež dle § 1164 nemohou býti smluveny, zařaděn také § 1154. Velké zatížení tím povšechně nenastane, vezme-li se zřetel k nynějším smluvním poměrům. Máme v mnohých oborech, v největší části republiky kolektivní mzdové a pracovní smlouvy, upravující nárok na náhradu pro případ nemoci. Může běžeti jen o několik málo případů, kde podniky z toho těží, že takových smluv u nich není.
Zjednáme nyní jasno, neučiníme však z tohoto paragrafu předmět boje, a tím musil by se státi, kdyby usnesení Národního shromáždění značilo zhoršení v tomto směru. Prosili bychom tudíž, aby Národní shromáždění vzalo na vědomí naše pozměňovací návrhy v souvislosti se zprávou a usneseními výborovými.
Příště však nutno míti zřetel ještě k některým okolnostem. Vedle § 1154 jest v téže dílčí novele k občanskému zákoníku § 1155. Tento paragraf jedná o odškodném, jež jest podnikateli za krátkou dobu, za dobu jednoho týdne zaplatiti, není-li vina na straně dělníkově, nýbrž na straně podnikatelově, byl-li tedy dělník ochoten ku práci, ku které ale nedošlo vinou podnikatelovou, na příklad zastavení výroby, obmezení výroby, živelní pohromy, náhodné zastavení některé práce atd. Také toto ustanovení jest smluvné a také toto zákonné právní dobrodiní, jímž dělník byl obmyšlen, stává se smluvností prakticky neúčinným. Všemi prostředky lsti a nátlaku pokoušeli se kapitalističtí podnikatelé přinutiti a svésti dělníky k tomu, aby se zřekli právního dobrodiní tohoto paragrafu. To je stav nedůstojný sociálně-politického zákona. Nahlížíme, že tento paragraf v souvislosti s § 1154 nemůže býti změněn a navrhujeme tudíž jako doplněk k této předloze a ku zlepšení tohoto stavu resoluci, vyzývající vládu, aby během 4 neděl podala sněmovně návrh na změnu § 1164 všeob. obč. zákoníku, kterouž § 1155 v. o. z. prohlašuje se za donucovací zákonné ustanovení.
Domnívám se, že jest mi připojiti k odůvodnění této resoluce několik slov.
Zákonodárný sbor uznal usnesením výborovým zásadně, že jest zapotřebí změny § 1154 b) a projevil s ní svůj souhlas, ovšem jak připomenuto nedostatečnou měrou. Uznáte-li však toto, musíte s tím větším oprávněním uznati donucovací ustanovení § 1155. Připojíte-li se k této resoluci a přijmete-li náš návrh, zjednáte jasno. Nepřinesete tím dělníkům nějakého značného zlepšení, to prohlašuji bez okolků, nepřinesete jim však také žádného zhoršení, což je, myslím, podstatnou věcí. Na tomto podkladě dobudou dělníci práva, které budou moci uplatniti a na to má celé dělnictvo nárok, dobyvši v urputném boji s podnikateli velikými obětmi, s velikou námahou, s nasazením osobní svobody a velkými náklady dnešní právní základny a dosáhnuvši toho, čeho se domáhalo.
Žádali bychom tudíž snažně, abyste
přijali paragraf předlohy zákona jen v souvislosti, jen s dodatky
námi navrženými a s naší resolucí. Jinak značilo by usnesení zákona
zhoršení a za to, myslím, nechtěl by v tomto státě a v této chvíli
nikdo odpovídati. Doufám, že přání a požadavků, které jsem jménem
dělnictva zde přednesl, Národním shromážděním bude šetřeno a že
budou přijaty. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Byly mi podány některé návrhy, a sice pozměňovací návrh posl.
dr. Matouška, Sedláčka a soudr.; dále návrh posl.
Johanise, Pohla, Draxla a soudr., pak návrh
posl. Mlčocha a soudr. a resoluční návrh posl. Johanise,
Pohla a soudr. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. dr. Matouška, Sedláčka a soudr.:
V § 1 připojena budiž:
1. v druhém odst. za slova "z důležité" (3 řádek) slova "věcně prokázané".
2. v posledním odstavci (3) věta: "Onemocnělý zaměstnanec je však povinen pod ztrátou nároku své onemocnění během 3 dnů zaměstnavateli hlásiti."
2. Návrh poslanců Johanise, Pohla, Draxla a soudruhů:
K § 1 přidává se nový odstavec 4 a 5: "Ustanovení předchozích odstavců netýkají se těch ustanovení kolektivních smluv nebo pracovních (služebních) řádů již platných, která jsou pro dělníky příznivější.
Požitky uvedené v odstavci druhém platí pro dobu tamtéž uvedenou také tehdy, když zaměstnanec byl propuštěn, protože trvala nezaviněná nezpůsobilost ku práci přes 4 neděle (§ 82 lit. h) živn. řádu)."
Jako nový paragraf 2 je vsunouti toto ustanovení: "§ 1164 obč. zák. ve znění cís. nař. z 19. března 1916, ř. z. č. 69, se pozměňuje takto:
"Práva zaměstnance plynoucí z ustanovení §§ 1154 odst. 3, 1154 b), 1156 až 1159 b), 1160 a), 1162-1163 nemohou býti pracovní smlouvou ani zrušena ani obmezena."
§ 2 zprávy výborové zůstane beze změny a bude označen jako § 3.
3. Návrh posl. Mlčocha a soudr.:
K § 1 cit. zákona budiž jako poslední odstavec připojeno:
"Ustanovení tohoto paragrafu nevztahují se na podniky, v nichž jest trvale zaměstnáno méně než 10 zaměstnanců."
4. Návrh posl. Kučery a soudruhů na změnu § 1 odst. 3 předlohy tisk 1827, který nechť zní:
"Nemůže-li zaměstnanec vykonávati práci nebo službu proto, že onemocněl nebo že utrpěl úraz, přísluší mu místo mzdy uvedené v odstavci 1. v prvním a druhém týdnu nemoci po 10% jeho mzdy, v třetím a v čtvrtém týdnu nemoci po 20% mzdy, v pátém až osmém týdnu nemoci po 30% mzdy."
5. Resoluční návrh posl. Johanise, Pohla, Čuříka, dr. Kubíčka a soudr.: "Vláda se vyzývá, aby ve čtyřech nedělích předložila poslanecké sněmovně osnovu zákona o změně § 1164 všeob. obč. zák. ve znění cís. nař. ze dne 19. března 1916, č. 96 ř. z., podle které § 1154 všeob. obč. zák. bude prohlášen za závazné ustanovení zákona."
6. Resoluční návrh posl. dr. Dérera
a soudr.: "Vláda sa vyzýva, aby čím skôr predostrela predlohu
zákona, ktorým ustanovenia tejto predlohy prenesené budú na Slovensko
so zretelom na tamojšie zákonodarstvo."
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Návrhy tyto mají dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.
Dávám slovo dalšímu přihlášenému
řečníku panu posl. Johanisovi.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Nelze zapříti, že návrh vládní, který projednáváme, má své sociální pozadí, které jest však ke škodě dělnictva, protože dosavadní ustanovení § 1154 občanského zákonníka přiznává dělníku nárok na mzdu hned od prvního dne, kdy onemocněl, kdežto podle návrhu vládního se mu přiznává až teprve po delší době, totiž 14 dní, ovšem stupňuje se až do 8. týdne a nejméně obnáší 10%, nejvýše pak 30%.