Předseda:
Přeje si pan zpravodaj posl. dr. Srdínko slovo?
Zpravodaj posl. dr. Srdínko:
Nikoli.
Předseda: Budeme tedy hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby se posadili. (Děje se.)
Pan zpravodaj navrhuje, aby se doplnilo znění § 1, odst. 1. připojením dvou slov "elektrického podniku" za slovy "základního kapitálu".
Kdo se zákonem přijatým v prvém čtení a tak, jak byl přijat v prvém čtení, s tímto doplňkem dvou slov "elektrického podniku" souhlasí také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém.
Tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen.
Přistoupíme k odstavci druhému,
jímž jest
2. druhé čtení osnovy zákona ohľadom mimoriadnej župnej přirážky na Slovensku (tisk 1877).
Zpravodaji jsou pp. poslanci Bobok a dr. Markovič.
Má některý z pánů zpravodajů nějaký
návrh oprav neb změn textových?
Zpravodaj posl. Bobok: Nie.
Zpravodaj posl. dr. Markovič:
Nie.
Předseda: Budeme tedy hlasovati.
Kdo souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona o mimoriadnej župnej prirážce na Slovensku tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen ve druhém čtení a tím jest vyřízen druhý odstavec denního pořadu dnešní schůze.
Po usnesení předsednictva doporučuji, aby 9. odstavec denního pořadu dnešní schůze byl vyřízen teď před odstavcem třetím.
Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Tedy vyřídíme ještě odstavec
devátý, jímž jest
9. volba delegátů na lisabonskou konferenci obchodní.
Poněvadž konference tato koná se již v nejbližších dnech a je nutno, aby volba co nejdříve byla provedena, přikročíme ihned k volbě.
Navrhuji podle § 39 jedn. řádu, aby volba provedena byla aklamací.
Jde o volbu delegátů na lisabonskou konferenci obchodní. V 62. schůzi poslanecké sněmovny dne 10. března 1921 bylo usneseno vyslati z poslanecké sněmovny na tuto konferenci dva delegáty.
Nebude-li námitek, provedeme volbu aklamací, jako jsme učinili v četných případech předchozích, a sděluji, že na základě porady stran byli mně za kandidáty označeni pan poslanec dr. Hodža a pan poslanec dr. Nosek.
Jsou snad nějaké námitky proti volbě aklamací? (Nebyly.)
Není jich. Kdo tedy souhlasí s oběma navrženými kandidáty, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Oba navržení páni kandidáti jsou zvoleni.
Než přikročíme k projednávání dalšího odstavce denního pořadu, míním přerušiti schůzi, a to z toho důvodu, že na mne byl vznesen se strany jednoho z velkých klubů této sněmovny apel, aby bylo členstvu tohoto klubu umožněno účastniti se pohřbu jednoho z vynikajících členů strany.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Přerušuji tedy schůzi.
Pokračovati se bude o 5. hodině odpol.
(Schůze přerušena ve 2 hod.
28 min. odp. - opět zahájena v 5 hod. 5 min. odpol.)
Předseda (zvoní):
Zahajuji pokračování
schůze a přistoupím k třetímu odstavci denního pořadu, jímž jest
3. pokračování v přerušené rozpravě o zprávě výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Liberci o vydání poslance dr. Lehnerta pro zločin podle §§ 58 c) a 65 a) a b) trestního zákona (tisk 1847).
Dalším řečníkem jest p. posl. Dyk, který mně oznámil, že se vzdává slova.
Dále má slovo p. posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se k slovu proto, protože jsem byl účastníkem schůze v Liberci dne 20. srpna 1920, v níž posl. dr. Lehnert prý učinil výroky, vykládané mu jako zločin velezrády. Poukazuji na to, že věrohodnost policejní zprávy o této schůzi byla již několika pány řečníky předcházejícími silně brána v pochybnost. To vyplývá již z okolnosti, že posl. Knirsch byl označován jako účastník této schůze, ač kolega Knirsch v té době vůbec v Liberci nebyl. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Již ta jediná okolnost měla by posloužiti k správnému posouzení celého případu.
Mám-li projeviti své osobní pocity o výrocích, učiněných v tehdejší schůzi p. kol. dr. Lehnertem, musím uvésti, že kolega Lehnert neřekl nic jiného, než co musil říci každý jiný německý poslanec. Že poslanec Lehnert nezpíval o poměrech v této republice hymny chvály, je snad samozřejmo. (Německé výkřiky.) K tomu nemají ani Němci v tomto státě pražádného důvodu, a to tím spíše, že právě branný zákon byl vydán bez spoluúčasti Němců. Ve starém revolučním shromáždění přivlastnila si nynější většina právo vydávati zákonná ustanovení nejen o užívání našeho německého jazyka, o našich německých školách, o německém majetku, o majetku válečných půjček, o německých pozemcích a půdě, nýbrž také vydávala dalekosáhlá ustanovení o nejcennější součásti německého lidu, o mužské mládeži, o jichž nezákonnosti snad mezi Němci není pochyby. (Souhlas německých poslanců.) Proti takovým zákonům, protože jsou namířeny proti všemu německému životu, musili a musí Němci zaujmouti stále stanovisko a je jen samozřejmostí, že k tomu musí býti používáno i schůzí. Či snad kdyby byli držitelé moci v tomto státě jiného mínění, pak snad musilo by býti ještě zákonem dotvrzeno, že se německým poslancům dávají ku použití disposice řečí vypracované péčí vlády pro jejich řeči mimo sněmovnu. Uskutečnění takové myšlenky nebudou přirozeně ani sami Čechové vážně bráti a proto musíte si dáti líbiti, že právě i mimo sněm dále se kritisuje. Ostatně poměry v republice kritisují nejen Němci, nýbrž i váš vlastní lid velmi přísně posuzuje ony poměry ve státě, jez každému rozumně myslícímu musí se oškliviti. Ve směru tom je třeba jen poněkud bystřeji poslouchati všude tam, kde možno zastihnouti větší množství příslušníků vašeho národa.
To, co jste za poměrů ve starém Rakousku dělali bez ostychu, označujete dnes jako velezradu. (Německé výkřiky.) Nejen, že jste tenkráte pronášeli velmi ostré řeči o domnělém svém utiskování, osobili jste si právo k poutím do Petrohradu a Moskvy a do Bělehradu, kde vyjadřovány byly bez ostychu vaše všeslovanské city. Vzpomeňte si i na dobu balkánské války, kdy jste pořádali sbírky peněžité mezi svými národními příslušníky na podporu Srbů. Já sám mám v upomínce z tehdejší doby ještě předvádění jistého filmu ve Varieté v Karlíně, kdy při předvádění obrazů z balkánského bojiště objevil se mezi jinými na plátně i král Petr. Ještě dnes slyším ten frenetický jásot a potlesk, kterým se tenkráte nepokrytě projevovaly vaše city.
Takové projevy v dnešním státě byste brali Němcům velmi ve zlé! Jestliže i dr. Lehnert dotkl se ve své řeči na tehdejší schůzi osoby páně presidentovy, nestalo se to, jak mohli jste poznati z vývodů kolegy Lehnerta samotného, naprosto způsobem nepříznivým, nýbrž president Masaryk byl Němcům přímo dáván za vzor. Ostatně vám doporučuji, abyste přec konečně jednou starali se o to, abyste se nejen dívali na svůj stát jako na republiku, nýbrž abyste se starali o to, abyste si osvojili konečně také opravdu demokratické, republikánské smýšlení. Kdyby výroky o osobě presidentově ve Švýcarsku nebo ve Spojených státech amerických postaveny byly také pod sankci trestní a byly odsuzovány, pak by tam nestačila vězení. V opravdové republice nestará se žádný člověk o to, co se povídá o osobě presidentově. Dotýkají-li se tyto výroky cti a stojí-li osoba urážeče za to, pak dovede snad president stíhati urážeče v obyčejném civilním soudním řízení. (Souhlas na levici.)
Pokud jde o pana presidenta Masaryka, je při svých velkorysých pojmech tak velkodušného smýšlení, že se nedá vyrušiti ze svého fílosofického klidu ani nějakými proti němu vyslovenými nechutnými výroky.
Obvinění vznesená proti dr. Lehnertovi nespočívají nikterak na pravdě a, kdybyste se chtěli usnésti na vydání, vytvořili byste jen mučedníka. Tím by však také většina sněmovny ukázala, že němečtí poslanci jsou psanci a že jí postačí denunciace špiclů, aby ihned zcela bezohledně zahájila kroky co nejbezohledněji.
Vaší zásadou mělo býti vůbec osvědčovati nejrozsáhlejší spravedlnost. Že tomu tak není, to ukazuje i zacházení vůči mému kolegovi dr. Hanreichovi, jenž byl svého času v Pohořelicích legionáři zbit, ač bylo známo, že před sebou mají poslance. O tom podána byla zpráva presidiu poslanecké sněmovny a vládě. Co se stalo na to? Místo co by chránila se imunita kolegy Hanreicha, je tento ještě žalován.
Než skončím, chci ještě vysloviti,
že moji klubovní kolegové budou hlasovati nejen proti vydání poslance
Lehnerta, avšak i proti návrhu na rozvlečení - Stivínovu
a Čermakovu, protože tento nevede k očištění věci. Máte
příležitost a můžete této příležitosti použíti k tomu, abyste
zcela jasně a zřetelně ukázali, jak se zachováte proti denunciacím
špiclů. Použijte této příležitosti, abyste ukázali, že jste také
schopni opravdu velkodušného smýšlení a že nepřikládáte věci významu,
kterého vůbec nezaslouží. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
dr. Šmeral.
Posl. dr. Šmeral: Jménem klubu komunistických poslanců prohlašuji, že zásadně jsme proti vydávání poslanců pro jakýkoliv delikt politický. Zejména případy žádostí o vydání pod záminkou velezrady množí se povážlivě tak, že počet těchto žádostí o vydání je příznačným dokladem nemožnosti nynější vládní soustavy. Každý proces pro velezradu je obžalobou nikoliv osoby, proti které jest veden, nýbrž dočasné vlády a vládní soustavy, která k velezrádným procesům sahá.
Naše strana prodělala velkou persekuci pod záminkou velezrady po událostech prosincových, sta našich soudruhů dosud úpí v žalářích, a vláda i strany, které vedly její persekvující ruku, viděly 1. května a viděly na našem sjezdu, jakých docílily výsledků. Stejně nebezpečným jako persekvovati dělnictvo, je vystupovati s paragrafem velezrady proti příslušníkům národů, kteří jsou ve státě menšinou.
Němci, Maďaři, Poláci, Ukrajinci,
všichni, kteří jsou v tomto státě menšinou, musejí míti úplnou
volnost na projev svého stanoviska a hájení svého práva sebeurčení.
(Souhlas komunistických poslanců.) Kdyby stát proti národům,
které jsou v něm menšinou, nebyl s to použíti jiných prostředků
než pouze prostředků mechanické moci, na které tolik se u nás
začíná zvykati, pak by dával sám o sobě důkaz, že nemůže přirozenými
prostředky se udržeti. Není možno vnucovati věrnost ke státu u
menších národností prostředky násilnými, je nutno získati je důvody,
přesvědčením, spojením jejich zájmů se zájmy státu a získáním
jejich srdcí. Vláda, která toho nedovede, není na svém místě a
dopouští se velezrady, jestli jenom minutu rozpakuje se odstoupiti.
My používáme této příležitosti, abychom provolali: Pryč s vládou
persekuce, pryč s vládou persekučního násilí, pryč s vládou reakce,
pryč s vládou ministerského předsedy Černého. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda: Slovo
má dále pan posl. dr. Kafka. (Hluk.) Prosím o klid.
Posl. dr. Kafka (německy):
Vážené dámy a pánové! (Německé výkřiky. - Posl.
dr. Baeran [německy]: To je policejní stát!)
Předseda: Volám pana poslance dr. Baerana za tento výkřik k pořádku. (Posl. dr. Baeran [německy]: Ale jest to přece policejní stát!) Volám pana posl. dr. Baerana po druhé k pořádku. (Hluk.)
Slovo má pan posl. dr. Kafka. (Posl. dr. Baeran [německy]: A já vám pravím, jest to přece policejní stát! Můžete si říkat, co chcete!) Volám pana posl. dr. Baerana po třetí k pořádku.
Žádám pana posl. dr. Kafku,
aby se ujal slova.
Posl. dr. Kafka (pokračuje):
Vážené dámy a pánové! Chci jen krátce prohlásiti, že s hlediska
strany, která smýšlí demokraticky, pokládám za nemožné, aby bylo
vůbec uvažováno o vydání poslance z takových důvodů. (Souhlas
na levici.)
Předseda: Debata
jest skončena. Než udělím slovo závěrečné panu zpravodaji, žádám,
aby byl přečten návrh, podaný pány posl. Stivínem, Čermakem
a soudr.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška
(čte): Podepsaní navrhují, aby záležitost tato byla
vrácena výboru imunitnímu.
Předseda: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání.
Přeje si pan zpravodaj doslovu?
Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha:
Vzdávám se slova.
Předseda: Budeme hlasovati. Prosím pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Při hlasování budeme postupovati tímto způsobem: Nejprve dám hlasovati o návrhu posl. Stivína a Čermaka navrácení této záležitosti výboru.
Bude-li návrh ten zamítnut, dal bych teprve hlasovati o návrhu podle zprávy výborové.
Jest snad proti tomuto postupu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí, budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s návrhem posl. Stivína a Čermaka na vrácení této záležitosti výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí s návrhem zprávy výborové, která vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání posl. dr. Lehnerta, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je menšina. Také návrh, obsažený ve zprávě výborové, je zamítnut. (Potlesk na levici.) Prosím o klid.
Než přistoupím k dalšímu odstavci denního pořadu, mám vyříditi ještě jednu povinnost. (Hluk.) Prosím o klid.
V poslední schůzi, když se projednával tento odstavec denního pořadu, jsem nepředsedal a neslyšel jsem tedy, co pronesl při příležitosti projednávání své imunitní záležitosti pan posl. dr. Lehnert. Zjistil jsem však ze stenografického protokolu, že jmenovaný pan poslanec porušil nejednou jednací řád naší sněmovny, a to velmi hrubě. Pokládám proto za svou povinnost jakožto předseda sněmovny konstatovati před tímto zákonodárným sborem, že podobný způsob vystoupení na řečnické tribuně je v naprostém rozporu s povinnostmi poslance.
Prohlásil totiž pan posl. dr. Lehnert, že nebude dbáti řečnické lhůty usnesením sněmovny samotné stanovené. Poslanec, který takovýmto projevem proti usnesení sněmovny vystupuje, proviňuje se nejenom proti základním povinnostem poslaneckým, nýbrž porušuje hrubě vážnost sněmovny a tím znevažuje také sebe sama. (Tak jest!) Prosím o klid.
Čin jeho příčí se § 52 jedn. řádu a byl bych čin posl. dr. Lehnerta také podle tohoto § 52 potrestal, kdybych byl řídil schůzi.
Jako předseda prohlašuji, že nikdy nic podobného trpěti nemohu a nebudu. (Výborně!) Místo, se kterého tu poslanec mluví, je řečnická tribuna poslanecké sněmovny a možnost s tohoto místa mluviti byla poslancům dána proto, aby zde práv poslaneckého mandátu užívali, nikoli však zneužívali. (Výborně! Potlesk.)
Pan poslanec učinil též celou řadu výroků, pro něž jej musím podle § 50 jedn. řádu volati k pořádku. Jsou to na př. výroky, kde mluví pan poslanec o tom, že upisovatelé válečných půjček byli státem o své jmění okradeni. Byl to způsob, jakým mluvil o legionářích, byla to jeho klasifikace vztahu Československa k Dohodě a mnohé jiné výroky.
Přistupuji teď ke 4. odstavci
denního pořadu, jímž jest
4. zpráva výboru imunitného v záležitosti vydatia posl. Hlinku (tisk 1849).
Zpravodajem je pan posl. dr. Labay.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Labay: Vážená snemovňa. Dňa 15. augusta minulého roku poriadala slovenská strana ľudová v Púchove ľudové shromaždenie. Na tomto shromaždení prehovoril aj predseda strany posl. Andrej Hlinka. Medzi iným kritizoval zásobovanie a kritizoval protináboženské, neverecké vystupovanie českého učiteľstva na Slovensku. Tam prítomný a za účelom udržovania poriadku vyslaný český četnícky strážmajster zadal proti nemu pre istý výraz trestné oznámenie a štátne zastupiteľstvo v Trenčíne a Bratislave následkom tohoto oznámenia žiada vydať k trestnému pokračovaniu posl. Andreja Hlinku.
Ctená snemovňa! Ako som už naznačil, som tej mienky, že keď posudzujeme jeho politickú reč, prednesenú pred verejnosťou s toho stanoviska, či táto reč, v ktorej kritizoval štátne pomery, obsahuje v sebe poburovanie, alebo nie, musíme bráť ohľad na to, s akým úmyslom a cieľom rečník kritizoval tieto pomery. Sú ľudia, ktorí kritizujú pomery štátne preto, aby tento štát podkopali, oslabili a po prípade ho i rozbúchali, a týchto ľudí treba trestať. Sú však ľudia, ktorí kritizujú pomery, menovite zásobovacie, za tým účelom, aby sa tieto pomery napravily. Týchto ľudí, ktorí hovoria v záujme štátu a v záujme republiky, netreba trestať, ale opačne, pochváliť. Som toho názoru, ctená snemovňa, že tento rečník, ktorý s týmto úmyslom, tedy v záujme republiky a preto, aby sa tieto zlé pomery napravily, kritizoval tieto pomery, je oprávnený i ostrejšie vystupovať, treba by sa to často so zákonmi a nariadeniami nesrovnávalo. Je k tomu oprávnený, lebo on má pred očima záujem a upevnenie štátu, kdežto opačne, taký rečník, ktorý kritizuje preto, aby vzbudzoval nepokoj a štát podkopával, pri najmenšom musí byť trestaný. Keď s tohoto stanoviska posudzujeme reč Andreja Hlinku, ja pevne môžem tvrdiť, že jeho reč vlastne mala len ten cieľ, aby sa tieto zlé pomery v našej republike napravily a že tým chcel republike len pomôcť. Kdo zná verejné účinkovanie posl. Andreja Hlinku a je objektívnym politikom a nie straníckym, musí uznať, že Andrej Hlinka má rád svoj slovenský národ a katolickú církev a že pracuje v záujme slovenského národa a republiky, ktorú má rád. Tedy nemôže o ňom nikto tvrdiť, že keď kritizuje pomery, že by tým chcel republiku oslabiť, tú republiku, za ktorú bojuje a za ktorú sa po prevrate do bojovného šiku postavil. To by bola hlúposť o ňom tvrdiť, že to, čo po prevrate vybudoval, by dnes rúcal. Že nepoburoval, dokazuje to, že prítomný úradný orgán vôbec nič nemal proti jeho reči, shromaždenie sa v tom najlepšom poriadku rozišlo a poburovanie v jeho reči videl jedine prítomný český četnícky strážmajster. Tento človek vidí pravdepodobne poburovanie i v tom, keď slovenský katolícky kňaz reční pred verejnosťou a vidí poburovanie i v tom, keď vôbec toho katolíckeho kňaza vidí. Tento četnícky strážmajster prekročil i svoju úradnú kompetenciu, lebo keď na toto shromaždenie bol vyslaný, nebol tam vyslaný preto, aby kontroloval, čo rečník hovorí, ale aby tam udržoval poriadok.
O četníctve na Slovensku môžeme tvrdiť, že celkom mýlne chápe svoje povolanie. Toto četníctvo je tam preto, aby udržovalo poriadok, ale myslí, že je preto, aby na Slovensku kontrolovalo všetky slovenské úrady počínajúc od vochtra až po župana a povedzme až po ministra. A čo je najnepríjemnejšia vec, práve pražská centralistická vláda podporuje toto četníctvo v tomto mýlnom smere. Mám na to príklady a pády, že keď vláda poslala záležitosť k županovi alebo hlavnému slúžnemu, aby podali svoju mienku, á oni ju odoslali, nebolo to vláde dostatočné. Záležitosť bola poslaná znovu tamojším četníckym orgánom, aby údaje znovu potvrdily. Je to skutočne neslýchaná vec, aby četnícky strážmajster, ktorý je županovi podriadený, znova kontroloval mienku županovu. Toto je tiež jedna príčina nespokojenosti, ktorá je dnes na Slovensku.
Ale nechcem sa púšťať ďalej do kritizovania týchto vecí, keď to k tomuto predmetu vlastne ani nepatrí, a končím tým, že 15. augusta v Púchove Andrej Hlinka nie že by bol poburoval proti republike, ale opačne, keď kritizoval pomery zásobovacie, kritizoval ich len preto, aby sa napravily, a týmto tú republiku len posiľoval a tedy nebúral.
Na toto stanovisko sa postavil
i imunitný výbor a uzavrel poslanca Andreja Hlinku trestnému
súdu nevydať. Ja tiež, odvolávajúc sa na tieto dôvody, odporučujem,
aby bolo uzavrené poslanca Hlinku k trestnému pokračovaniu
nevydať. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá.
Budeme hlasovati. Prosím pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Pan zpravodaj navrhuje, aby poslanecká sněmovna odepřela souhlas k trestnímu stíhání posl. Andreje Hlinky.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Návrh pana zpravodaje resp. imunitního výboru jest přijat. Sněmovna odepřela souhlas k trestnímu stíhání.
Tím jest vyřízen čtvrtý odstavec
denního pořadu dnešní schůze a přistoupíme k pátému, jímž jest
5. zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností o nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920, čís. 667 Sb. z. a n., o zadávání státních dodávek a prací (tisk 1843).
Zpravodajem jest pan posl. Sedláček.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Sedláček: Slavná sněmovno! Hned po převratu jevila se nutnost změniti zadávací systém státních dodávek a prací, a to z těch důvodů, že jiné předpisy platily pro země české, jiné pro Slovensko a jiné pro Podkarpatskou Rus. Nehledě na to, bylo nutno upraviti důležitou otázku tuto také z důvodů mravních a sociálních, aby pracemi těmito podělováni byli lidé skutečně potřební a ne aby rozhodovaly náhodné osobní známosti anebo protekce. Vláda vydala nový zadávací řád pro státní dodávky ve formě vládního nařízení na základě zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., kde zavádí se trojí způsob zadávací. Veřejná soutěž § 3, omezená soutěž § 4, zadání z volné ruky § 5.
Vyňaty jsou z nařízení tohoto dodávky, kteréž jsou vyhraženy drobným živnostníkům podle zvláštního ustanovení, dále dodávky vojenské, které veřejné soutěže nepřipouštějí, dále dodávky výrobků polního a lesního hospodaření, dodávky, které se provádějí ve vlastní režii, a práce umělecké. Základem úpravy je však veřejná soutěž. Veřejná soutěž neznamená zadati tomu, kdo se nejlevněji nabízí, nýbrž vyžaduje se odborná zdatnost a ručení za solidní provedení. Soutěž omezená s vyloučením veřejnosti jest veřejné rozepsání dodávky a práce, jichž veřejné rozepsání bylo by v rozporu s vojenskými a jinými důležitými a veřejnými zájmy nebo by způsobilo průtah v provedení na újmu veřejné bezpečnosti. Sem spadají dále dodávky a práce, jež v čase zadání mohou býti provedeny vhodným způsobem toliko některými podnikateli nebo k jichž provedení je zapotřebí zvláštní odborné znalosti, hodnověrnosti a již osvědčené výkonnosti. Posléze dodávky a práce, jejíž úhrnná hodnota nepřesahuje 80.000 Kč. V tomto případě mají býti vyzváni k podání nabídky zpravidla nejméně 3 uchazeči.
§ 5 jedná o zadání z volné ruky. Z volné ruky, to jest s vyloučením soutěže, mohou se zadati:
a) dodatečné objednávky původnímu dodavateli nebo podnikateli, nežádá-li vyšších cen, pokud tyto dodatečné objednávky nečiní více než 20% původní dodávky nebo práce a pokud není možno rozepsati pro tyto dodatečné práce zvláštní nabídkové řízení. Tato omezení neplatí, jde-li o doplnění dodávek nebo prací, jež jsou nerozlučně spojeny s původ ní zadávkou a při nichž je prokázáno, že v zájmu věci mohou býti provedeny toliko původním dodavatelem nebo podnikatelem;
b) dodávky a práce, které mohou býti provedeny v tuzemsku toliko určitým podnikem v žádané jakosti, nebo které požívají patentové nebo vzorkové ochrany;
c) naléhavé dodávky a práce, jež z vojenských důvodů nebo jiných důležitých veřejných, dopravních neb obchodních zájmů naprosto nestrpí odkladu;
d) monopolní a speciální předměty;
e) dodávky, jichž úhrnná hodnota nepřesahuje 20.000 Kč, a práce, jichž úhrnná hodnota nepřesahuje 50.000 Kč;
f) dodávky a práce, pro něž při veřejné neb omezené soutěži ani druhým rozepsáním nebylo dosaženo vhodného výsledku;
g) konečné dodávky a práce dodavatelů nebo podnikatelů, kteří nedostáli smlouvě v nějakém podstatném kuse, zejména kteří nedodrželi stanovené lhůty.
Vládním nařízením vyšlo se též vstříc oprávněnému přání řemeslnictva, živnostnictva a obchodnictva, aby i stát byl povinen za dodanou jemu práci nebo jiné dodávky zaplatiti bezodkladně, nebo alespoň v určité době. Živnostníku a obchodníku jest tu poskytnuto také právo žádati od státu zaplacení i úroků z prodlení, pakli stát jest se svým plněním placení v prodlení. Tím alespoň do jisté míry odstraněno by bylo nebezpečí, kterému každý živnostník pro stát pracující se vydával, že bude mu velmi dlouho na výplatu jeho účtu čekati a to bezúročně.
Další ochranu menším živnostníkům a řemeslníkům před podnikateli pro stát pracujícími anebo státu dodávajícími skýtá ustanovení vládního nařízení v § 35. Podnikatel musí živnostníkovi a řemeslníkovi jeho účty zaplatiti, jinak má právo živnostník žádati zaplacení svého účtu od státu, který pak jemu zaplacený obnos strhnouti může podnikateli přímo.
Nařízením vládním, jímž vydán nový zadávací řád pro státní dodávky a práce, stalo se důležité opatření, které učinil stát jako subjekt soukromoprávní, jako činitel hospodářský a obsahuje přesně podmínky, jakož i způsob, za kterých stát smlouvy dodací s jednotlivci chce a bude uzavírati. Tím jest do hospodářského života našeho vnesena značná stabilita, která zejména dnes v době hospodářské dosud neustálenosti velmi mnoho znamená.
Nemenší plus tohoto nařízení jest, že vztahuje se na celou oblast naší republiky a stanoví jednotně způsob zadávání prací a dodávek státních.
Jest žádoucno, aby tento zadávací řád stal se také závazným a směrodatným i pro dodávky a práce pro země, okresy a obce a jiné veřejnoprávní korporace tak, aby i v tomto ohledu stala se tolik želaná náprava.
Není pochyby, že bude nutno během doby i v tomto dodacím řádu provésti změny, zejména pokud se týká hranic cen dodávek a prací, což bude míti pak za následek i přesun o ustanovení soutěže a zadávání z volné ruky. Prozatím vládní nařízení musí míti na zřeteli dnešní poměry hospodářské.
Z důvodů uvedených doporučuje výbor schválení vládního nařízení a připojené resoluce živnostenského výboru, která zní (čte):
"Vláda se vyzývá, aby pro usnadnění zadávání dodávek i nemajetným živnostníkům neb korporacím živnostenským a dělnickým zavedla vyplácení záloh na práci polohotovou neb na zakoupení potřebných surovin prostřednictvím ústředních svazů živnostenských".
Doporučuji tuto navrženou zprávu
výboru živnostenského slavné sněmovně k schválení. (Výborně!)