Avšak i z důvodů věcných a praktických má zájem na tom, aby se otázka státních dodávek řešila spravedlivě. Dovolte, abych řekl, že se to vždycky neděje. Předesílám ještě, že chybu vidím také v tom, že při sjednávání obchodních smluv s okolními státy není snad dosti houževnatě zastáváno stanovisko, že nutno čeliti nezaměstnanosti doma, aby příslušné výrobky průmyslové z jiných států nemusely býti do naší republiky dováženy, čemuž bychom se snad mohli vyhnout. Upozorňuji, že máme velké stížnosti průmyslu automobilového v rukou, stejně podnikatelů jako dělníků, že jest dovoleno Italii dovésti k nám 1000 kusů automobilů. Přepočítáme-li cenu jejich na naši, jest to okrouhle do roka 200,000.000 K. Upozorňuji, že máme protesty od truhlářů, stejně dělníků jako živnostníků a zaměstnavatelů, že se sem dovoluje dovážet tento artikl z Rakouska, máme stížnosti se strany podnikatelů i dělníků oděvního průmyslu, že se sem dovolují dovážet z Rakouska výrobky konfekční. Tedy po této stránce, myslím, že se chyby staly.
Pokud se vnitřních poměrů týče, abychom nějaký systém do zadávání státních dodávek vnesli, byl sjednán a v podobě vládního nařízení vydán regulativ pro státní dodávky, citovaný patrně též panem referentem, podle kterého se vláda při zadávání řídí. Jak postupuje? Zdá se nám tento postup nesprávný, poněvadž po vypsání veřejného ofertního řízení vybírá pravidlem vláda ceny zdánlivě nejvýhodnější pro stát a pro jednotlivá ministerstva a ceny tyto béře za základ i pro onu část dodávek, která jest určena pro maloživnostníky a dělníky, hlavně pro dělnická a maloživnostenská družstva, čímž se přirozeně stává, že malí podnikatelé nemohou konkurovati s podnikateli velkými, ne snad proto, že by nebyli schopni téže výkonnosti jako velký podnikatel, nýbrž prostě proto, že velký podnikatel má menší režii, a poněvadž podnikatel ve snaze, aby odbyl zboží, o kterém předpokládá, že klesne v blízké budoucnosti jistě v ceně a že by na něm prodělal, stlačuje nabídku v ceně pokud možná nejníže. Malý podnikatel zboží za tuto cenu nedostane a jest ze státních dodávek vyřazen, přes to, že máme dvakrát usnesení starého resp. revolučního Národního shromáždění i této sněmovny, že určitá část dodávek má býti věnována maloživnostnictvu a dělnictvu.
Touto otázkou zabývaly se jiné státy, nejen stát náš, ale zabýval se otázkou touto také stát rakouský. Pokud se pamatuji, velmi mnoho se touto otázkou zabývalo také Německo, zabývala se touto otázkou Francie po válce roku 1870-1871, zabývají se jí i jiné státy, zabývá se jí také zejména Maďarsko a bude záhodno, abychom ji vyřešili také my. Tendence v těchto státech byla a jest, že se musí dělat rozdíl mezi nabídkou nejnižší a nabídkou vyšší, nejen z důvodů jakosti dodávaného zboží a materiálu, ale také z důvodu schopnosti, potence hospodářské dodavatelů a konečně i z důvodů rozdílů režijních. Ve starém Rakousku byla upravena tato otázka tak, že na maloživnostnické dodávky se připlácelo k ceně 15% více, než jak bylo zvykem a ustanoveno při dodávkách velkoprůmyslnických. Dělo se tak zejména při dodávkách vojenských a budiž konstatováno, že naše živnostnictvo ba i dělnictvo súčastněné ve výrobních družstvech má již zkušenosti, že tento postup byl správný a řádný. Tedy nutno tuto věc řešiti i u nás tímto způsobem. Upozorňuji však, že nebude to konečný cíl a konečné vyřešení této otázky. Nezaměstnanost, ze které vznikla ta silná touha nebo ten silný interes o státní dodávky, bude se musiti řešiti ještě jiným způsobem a nevím, nebudeme-li musiti přikročiti ke staré osvědčené methodě, kterou snad mnozí národohospodáři odmítají, k methodě místo konfiskování zisků vývozních ještě dávati státní premie vývozní, jak tomu bylo za starého Rakouska a za starého Maďarska a jak tomu jest i v jiných státech, které přirozeně mají na tom interes, odbýti své výrobky do ciziny.
V tom ohledu podala naše strana 2 resoluce a prosí slavnou sněmovnu, aby je přijala.
První resoluce zní (čte):
Resoluce posl. Hrizbyla, Tučného, Slavíčka a spol.
Podepsaní navrhují poslanecké sněmovně N. S. přijetí této resoluce:
"Vláda se vyzývá, aby vzhledem k rostoucí nezaměstnanosti oděvnického průmyslu okamžitě krajům, trpícím touto krisí, zadala dostatečné dodávky a tím zabránila vzrůstu nezaměstnanosti v oděvnickém průmyslu."
Druhá resoluce zní takto (čte):
Resoluce posl. Slavíčka, Netolického, Hrizbyla, Najmana a spol. ke zprávě výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností (tisk 1843).
Při zadávání státních dodávek postupuje vláda, řídíc se regulativem pro státní dodávky, tím způsobem, že béře za základ cenu dle nejnižší oferty. Za ceny takto stanovené zadává i onu část státních dodávek, která vyhražena jest malovýrobcům. Malí výrobci, družstva živnostenská i dělnická, mající větší režii, nemohou se za těchto podmínek prací těchto zúčastniti, dodávky státní odmítají a tyto zadávány jsou velkovýrobcům. Tím vzniká nezaměstnanost u malých výrobců, nehledě ani k tomu, že tímto způsobem jsou úplně z dodávek státních vyřazovány, o což zajisté velkému průmyslu se jedná.
Abychom čelili nezaměstnanosti a umožnili účast na státních dodávkách i malovýrobcům, navrhují podepsaní:
"Vládě se ukládá doplniti regulativ o státních dodávkách v ten smysl, že malovýrobcům může býti cena až do 15% zvýšena nad cenu stanovenou při ofertním řízení."
Prosím slavnou sněmovnu, aby tyto
resoluce přijala. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Patzelovi.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Předmět, jenž nás zaměstnává, by vlastně vyžadoval, abychom jednou důkladně probrali tu celou velikou kapitolu veřejných dodávek vůbec a povinnost státu, aby opatřoval příležitost k práci, a lituji nesmírně spolu s řečníkem německých sociálních demokratů, že v době, kdy nezaměstnanost v celé republice stoupá do nesmírné výše, se taková rozprava krátce odbývá, že si nejvýše tím lámou hlavy páni v "pětce", jak se nové daňové předlohy vydávají jedna proti druhé, nezbývá však již chvíle, aby bylo pojednáno o nejdůležitějších otázkách našeho hospodářského života.
Chci uvésti zcela krátké věcné poznámky. Zpráva výboru, kterou se zabýváme, vrhá neobyčejně ostré světlo na poměry republiky. Praví, třeba jen nepřímo, že je mnoho shnilého ve státě dánském, že i páni na těchto lavicích to jasně vědí, že se však jen ostýchají otevřeně to vysloviti. Vždyť čteme i v českých listech a slyšíme i z českých schůzí tak mnohdy o vzájemných rozporech, neb, dovolte mi to slovo, hnidopišství českých stran neb určitých skupin mezi sebou, jak se tiše mezi sebou podezírají, že střídavě pokládají tento stát, svou milovanou republiku, za dojnou krávu; jestliže však jednou jde o to, aby se otevřeně věci vyložily, pak přijde opět někdo s heslem "naše republika", a vše je schváleno. Dostaví se většina a všechna vzájemná obvinění a stížnosti zakryjí se růžovým závojem zapomenuti. Ukáži to jasně také na špatné zprávě o tom vládním nařízení.
Je to vládní nařízeni, zabývající se novým regulativem pro zadávání státních dodávek. Nerozumím dokonale česky, ale má skrovná znalost češtiny dovolila mi zjistiti, že ještě tu nebylo něco tak neurčitého, nejasného a bezpomocného jako tato zpráva. V jedné větě se praví, že tento nový regulativ odpovídá sice potřebám velikých podnikatelů, potřebám malých podnikatelů však ve velmi malé míře. Protože by však přívrženci pánů na této straně sněmovny nechápali, že se přes to takové nařízení béře na vědomí, najde se v něm i něco dobrého. Jedno oko se tu směje radostí, že vláda v tomto nařízení dává živnostníkům možnost, aby svými důvěrníky spolupůsobili při kontrole zadávání takových veřejných dodávek, a druhé oko pláče nad tím, že je to prý možno pouze u velikých dodavatelů. To tedy znamená, že většině výboru bylo zcela jasno, že i toto vládní nařízení otvírá široce dvéře korupci, úplatnosti při zadávání státních dodávek. Pravděpodobně bylo by snad předloženo o tom hojnost materiálu, avšak nebylo odvahy, aby bylo řečeno: Tohoto vládního nařízení nebéřeme na vědomí. Chceme, aby o tom bylo jednáno v říšské radě hospodářské, kde by byla příležitost stanoviti zásady pro všechny veřejné dodávky, a nebylo by to svěřováno vládě, na kterou není možno dosti láti jako na vládu byrokratů, vůči které však není odvahy použíti samozřejmého práva zákonodárcova.
Veřejné práce! I my jsme pro to, že veřejné práce státní, zemské, obecní musí býti konány, aby odstraněna byla nezaměstnanost a především, aby se povzbudil obchodní ruch, podporoval oběh peněz a jiné více. I my snažíme se rádi a rádi jsme ochotni v tom směru zkoumati každý návrh. Přicházíte-li však stále jen s miliardovými předlohami na vojsko, pak musíme říci, že není prostředků, abychom čelili nezaměstnanosti. Chcete stavěti dráhy na Slovensku, objednáváte děla, nevím, kde všude, ale na to, aby se dráhy stavěly v krajinách, jež toho opravdu nutně potřebují, myslí se teprve v poslední řadě.
Ještě několik málo poznámek: Každý zákon a každé nařízení má účinek jen tenkráte, když je tu vůle, aby byly zachovávány a dodržovány. Tato vůle však, jak se zdá, tu a tam chybí. Upozornil bych vás na dvě věci, jež s tou věcí jsou v těsné souvislosti. Před několika týdny objevila se tu v novinách zpráva, jež posud zůstala nevyvrácena, jež však přece jen vrhá na poměry i při státních dodávkách světlo více než příznačné. Tam bylo veřejně ohlašováno, že koncem března ministerstvo národní obrany vypsalo dodávku na velmi značné množství oděvních součástek a že lhůta k podání nabídek dána do 15. dubna. Když pak příslušní průmyslníci prohlásili, že nemohou s touto ofertní lhůtou stačiti, bylo jim hrozeno: Nepodáte-li nabídek na dodávky, bude nutno přihlédnouti k nabídkám francouzským a anglickým. Pánové, člověk, který to napsal, patří do kriminálu! V době, kdy v německých a českých krajích demonstrují tisíce dělníků, ježto nemají zaměstnání, kdy právě v průmyslu textilním vládne bezpříkladná nezaměstnanost, přijde takový byrokrat a troufá si beztrestně vyhrožovati německým průmyslníkům, že nepodají-li do 15. dubna nabídku, byly by oděvní součástky pro československou armádu, čepice, blůzy atd. zakoupeny ve Francii a Anglii. Za to povolujete militarismu stále sta milionů, aby domácímu průmyslu byly takové vyhrůžky metány v tvář! (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Ta věc má však, jak se zdá, jiný háček. Najednou bylo oznámeno, že ofertní řízení z jakéhosi nejasného důvodu, protože prý jedna nabídka došla zpola otevřená, pravděpodobně, ježto lepidlo bylo špatné, nemohlo se prováděti. Tajemství bylo velmi brzy odhaleno: němečtí průmyslníci v Brně a v Liberci totiž oferovali zdánlivě o něco levněji než někteří, kteří již zaplatili několik procent nebo alespoň je slíbili, a proto bylo toto nabídkové řízení zastaveno a není ještě do nynějška vyřízeno. Následkem toho právem vznikla domněnka, že také tak násilnické ofertní řízení bylo zadáno pod rukou, ač je jasno, že to odporuje zásadám vládního nařízení.
Pánové, o těch věcech bylo psáno ve veřejných listech, zde musí vláda dáti zástupcům národa vysvětlení. Československá tisková kancelář je jinak velmi výmluvnou ve vyvracení, o této otázce však dosud mlčela.
Ještě něco jiného. Vládní nařízení konstatuje povinnost státu, aby platil dodávky. Resoluce výboru chce právem dáti poskytováním záloh a pod. maloživnostníkům a jejich organisacím, jakož i organisacím dělnickým možnost spoluúčastniti se na státních dodávkách. Připomínáme však, že jste až do dneška nesplnili ještě jiného platebního závazku. Československé vládní kruhy odkazují lidi, kteří dodávali starému Rakousku, nyní s placením na německé Rakousko. To troufá si československá vláda nyní, že staví se vůči dodavatelům, jako by nebyla povinnou k placení, ač reparační komise ještě vůbec o tom nemluvila a ač českoslovenští vojáci dnes procházejí se v suknech, jež byla dodána tenkráte rakousko - uherské armádě. Sukna brali rádi, brali výzbrojní skladiště a jejich zásoby, placení však chtějí přenechati Rakousku, kterému nechtějí přiřknouti kraje, ve kterých žijí lidé, kteří na to z větší části půjčili peníze. I v tom směru musí slavná sněmovna zjednati nápravu. Nepodávám žádného návrhu a žádné resoluce. Takový návrh byl by vámi zamítnut anebo přikázán nějakému výboru, jenž by vyřídil tu věc přikázáním ministerstvu Národní obrany.
My však budeme jak proti celé politické soustavě, tak i proti tomuto systému hospodaření bojovati všude a z této tribuny stále a stále se ozývati. Myslíte-li si, že můžete přejíti přes naše stížnosti k dennímu pořádku, pak přivedete poměry tak daleko, že veřejné dodávky ještě hůře než ve starém Rakousku propadnou korupci. Pak nebudou veřejné dodávky prostředkem k oplodnění národního hospodářství, aby čelilo se nezaměstnanosti a opatřila příležitost k práci, nýbrž dodávky veřejné budou novým zdrojem korupce. Tak jako ve Francii celé ministerstvo pro obnovu slouží dnes jen k tomu, aby zaopatřilo tisícům příživníků a lenochů dobré bydlo na útraty německých dělníků, tak jsou, jak se zdá, i u nás mnohé věci jen k tomu, aby se opatřila jistým živlům možnost výdělku na útraty nejpilnějších, daňově nejsilnějších a nejpracovitějších kruhů tohoto státu.
Pánové, pokračujte na této cestě,
my neopomeneme ničeho, abychom se pokusili proti tomuto systému
znovu a znovu stále bojovati, jenž začal, když jste se usnesli
na ústavě bez účasti ostatních, a ve kterém nyní pokračujete,
jen proto, že se úzkostlivě snažíte všechny ostatní držeti ve
vzdálenosti od skutečné kontroly státního hospodaření. (Souhlas
na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníkovi p. posl. Votrubovi.
Posl. Votruba: Slavná sněmovno! Nařízeni vlády československé o zadávání státních dodávek a prací ze dne 17. prosince 1920 vyřizuje u nás otázku palčivou, kterou zabývaly se povolané kruhy, zejména kruhy živnostenské po řadu let. V republice neměli jsme žádným vlastním zákonným předpisem ani nařízením upravenu otázku zadávání státních dodávek. Pro nás posud platilo nařízení, přejaté ze starého Rakouska z r. 1909, které přirozeně děláno bylo na poměry tehdy panující, nehodící se na poměry nové. A tu bylo voláno, že jest třeba, aby otázka tato znovu a sice nějakým vlastním nařízením nebo zákonem byla upravena, a to zákonem nebo nařízením takovým, které by úplně vyhovovalo nynějším poměrům. Naše Národní shromáždění má již kousek této historie za sebou. V revolučním Národním shromáždění koncem roku 1918 podal zvěčnělý posl. Janda se soudruhy návrh, aby řádně byly zadávány práce a dodávky v republice Československé. Návrh tento byl propracován v živnostenském odboru a také úplně přijat. Nebude jistě nezajímavo, ba naopak pokládám to za místné, vyložiti zásady, kterými se tehdy řídil živnostenský výbor a jak si přál míti upravenu otázku zadávání státních dodávek a jak otázka tato z nařízení vlády ze dne 17. prosince 1920 je upravena.
V prvé řadě usneslo se Národní shromáždění na tom, že zadávání státních dodávek a prací v republice Československé má býti upraveno cestou nařizovací. Tomuto požadavku nařízením jest úplně vyhověno. Zadávání prací a dodávek má se díti zpravidla veřejnou soutěží. Užší konkurence a zadávání z volné ruky budiž připuštěna jen výjimkou. Také tomuto požadavku jest vyhověno. Změněny jsou určité požadavky, a to co do cen při zadávání, poněvadž to, co tehdy v r. 1918 znamenala 1 koruna, dnes ovšem 1 koruna neznamená. Tedy přirozeno, že základní číslice byly zvýšeny a zase přiměřeně výši nynější valuty a její platové schopnosti. "Práce obuvnické, krejčovské, sedlářské, řemenářské, stolařské a jiné" - jak praví se v usnesení revolučního Národního shromáždění - "pro vojenské potřeby výzbrojní a výstrojní, zadávány buďtež přímo organisacím družstevním a společenstevním a to podle možnosti do 75%". To byl jeden z kardinálních požadavků živnostenského výboru. Bohužel, musím konstatovati, že projednávané vládní nařízení tomuto požadavku naprosto nevyhovuje. Stanoví v § 22 pouze toto: "Přihlíženo budiž jen k nabídkám, jež, jsouce v každém ohledu přijatelny, zaručují včasné a správné provedení práce nebo dodávky. Výše nabídky není výhradně rozhodující pro zadání."
To jest odstavec 1. V odstavci 3 se praví: "Při volbě nabídky budiž dána pokud možno přednost drobným živnostníkům a živnostníkům, kteří sami provádějí dotyčné práce nebo dodávky proti generálním podnikatelům, dále živnostníkům usazeným v dotyčném místě nebo jeho okolí; mimo to budiž přihlíženo k stupni zaměstnanosti toho kterého podniku."
Toto ustanovení §u 22, jak v odstavci 1 tak v odstavci 3, zásadně a valně se odchyluje od toho, na čem se usneslo revoluční Národní shromáždění, neboť to přímo vytýká zásadu: "Tyto práce řemeslnické, práce obuvnické, krejčovské, sedlářské a řemenářské, stolařské a jiné pro vojenské potřeby výzbrojní a výstrojní zadávány buďtež přímo organisacím družstevním a společenstevním a to podle možnosti do výše 75%."
Předně stanovilo Národní shromáždění revoluční, řekl bych, přímo kategorický imperativ, že tyto dodávky mají býti živnostníkům, družstvům a společenstvům výrobním přímo zadávány, a dále vyslovilo požadavek, ovšem do jisté míry kondicionelně, podmínečně, že to má být podle možnosti do 75%. Zde se nemohlo usnésti na nějakém kategorickém rozkaze, poněvadž mohou nastati poměry, kde není možná zadati to jen živnostenským organisacím, ale nicméně v hlavním požadavku vyslovuje, aby tam, kde vážné překážky není, do 75% tyto dodávky byly zadány živnostenským výrobním družstvům a korporacím.
"V komisi, která bude rozhodovati o zadávání dodávek a prací maloživnostenských," praví se dále v u snesení revolučního Národního shromáždění, "budiž přiměřeným způsobem zastoupena příslušná zemská rada živnostenská a podle povahy dodávky i práce příslušná zemská odborná jednota, resp. zemský odborný svaz". Tomuto požadavku není úplně vyhověno, ale nicméně přece jen pokud se týče zemské rady živnostenské jest zde zmínka o tom, ba i další odborný svaz, zemská, odborná jednota jsou zde vytčeny.
Ještě chci se dotknouti § 22 nařízení. V usnesení starého revolučního Národního shromáždění se praví: "Přednost budiž dána domácím živnostníkům a výrobcům, podnikatelům budiž pak uloženo, že smějí zaměstnávati toliko oprávněné domácí živnostníky a domácí dělníky."
§ 22 nařízení tomu vyhovuje jen částečně, že o této přednosti, která má býti dána domácím živnostníkům, má zde zmínku, ale naprosto opomíjí další usnesení revolučního Národního shromáždění: "Podnikatelům budiž pak uloženo, že smějí zaměstnávati toliko oprávněné domácí živnostníky a domácí dělníky."
Nejkardinálnějším požadavkem živnostenského výboru, ke kterému dospěl ve svých návrzích, bylo to, aby za účelem přehledu o zadávání těchto dodávek zadávacím místem a úřadem bylo pouze ministerstvo obchodu. Zde § 19 vládního nařízení mluví jen o úřadu k tomu povolaném, nemluví však nikterak o ministerstvu obchodu. Důvody, které vedly živnostenský výbor tehdá k přijetí tohoto návrhu, vězely v tom, že každé ministerstvo, každý úřad zadával dodávky, takže se stávalo, že jeden úřad nevěděl o druhém, že určité korporace živnostenské i jednotlivci byli favorisováni a dostávali od několika ministerstev práce a dodávky, kdežto jiné korporace a jednotlivci nedostávali nikdy vůbec ničeho. Zde bylo potřeba jednotného systému v zadávání, který může býti podmíněn jen tím, když se zjedná náležitý přehled o tom, co, komu a jak bylo zadáno. Proto také staré revoluční Národní shromáždění usneslo se na konec na vytčení této zásady: "Aby mohl býti zjednán přehled dodávek a tím umožněno bylo spravedlivé jich rozdělení, dále z důvodů úspornosti budiž zadávání dodávek a prací, pokud zájem veřejnosti tomu nevadí a povaha prací a dodávek to dovoluje, soustředěno v ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti."
Jak jsem již pravil, nařízení vládní ze dne 17. prosince 1920 naprosto tomu nevyhovuje. My však nicméně na požadavku tom trváme. Přesvědčili jsme se zejména v poslední době, že se opakovaly ty události a ty zjevy, do kterých stěžují si naše živnostenská výrobní družstva, jednotlivci výrobní, že totiž dodávky si zadávala ministerstva sama. Viděli jsme to při ministerstvu národní obrany, na které se může vztahovati ta výminka, "pokud zájem veřejnosti tomu nevadí a povaha prací to dovoluje". Nicméně jemu zájem veřejnosti nevadí; vidělo, že potřebujeme výzbroj a výstroj, o tom se mluvilo, ale veřejnost nebyla náležitě poučena. Ministerstvo pošt zase nedávno provedlo vlastní zadávku. Bude-li to dělati ministerstvo železnic a každé další, pak to usnesení starého revolučního Národního shromáždění bylo učiněno zbytečně. Pak zde nebude náležitého přehledu, budeme zase slyšeti neustálé stesky na to, že určité firmy a družstva jsou favorisovány a že se zase určitým firmám a družstvům zadávky nedostanou.
Z důvodů těch dovoluji si navrhnouti slavné sněmovně tuto resoluci:
"Za účelem řádné evidence dodávek a tím také spravedlivého jich zadávání i z důvodu úspornosti vyzývá se vláda, by zadávání dodávek a prací, pokud zájem státu tomu nevadí a povaha prací a dodávek to dovoluje, soustředila v ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti."
Dále vzhledem k nesplněnému požadavku řemeslných výrobních organisací při zadávání prací obuvnických, řemenářských, krejčovských atd., tedy těch potřeb výzbroje a výstroje pro vojsko, navrhuji další odstavec resoluce, který zní takto:
"Práce obuvnické, krejčovské, sedlářské a řemenářské, stolařské a jiné pro vojenské potřeby výzbrojní a výstrojní zadávány buďtež přímo organisacím družstevním a společenstevním a to podle možnosti do 75%."
Několika slovy chci se zmíniti o zjevech, které v poslední době v zadávání státních dodávek u nás se děly. V nařízení vládním a také v usnesení revolučního Národního shromáždění vytýká se zásada, že při rozhodování o nabídce nemá býti rozhodujícím a směrodatným jedině cena. To jest konec konců zásada rozumná; pak také musí rozhodovati spolu jiná hlediska, totiž zdali ten, kdo za tuto levnou cenu nabízí, jest také schopen za tuto cenu pracovati a jak jest schopen dodávku zpracovati, zdali jest schopen dodati ji včas. Jest zde celá řada okolností, která má a musí míti patřičný vliv na rozhodnutí, komu se má zadávka dáti. U nás hledělo se až posud k nejlevnějším nabídkám. Máme však odstrašující případy toho, že se to vždy nevyplácí, na dodávce vozů, kterou zadalo ministerstvo národní obrany roku 1920. Přijalo nabídku nejnižší a výsledek toho byl, že při přejímání těchto vozů bylo ministerstvo národní obrany nuceno celou třetinu těchto vozů vrátiti, poněvadž nevyhovovaly podmínkám, nebyly schopné, krátce nebyly takové, jak ve vypsání pro potřebu těchto vozů bylo uvedeno.
Dále musíme si naříkati na to - toho již bylo také vzpomenuto - že to není jen otázka úpravy dodávek sama o sobě, ale že zde nutno míti na zřeteli všecky kroky, které vláda podniká a které vyvolávají takové důsledky, že i při nynější nezaměstnanosti a nouzi o státní dodávky náš průmysl a naše živnosti jsou zkracovány tím, že z ciziny k nám jde zboží, které bychom rádi vyrobili zde, poněvadž máme na to síly a materiál, zkrátka živnosti zde pro to také máme. Smlouva, kterou úřad pro zahraniční obchod sjednal s Rakouskem, vyvolala neblahý následek, že z Vídně samé dovezli do naší republiky za jeden milion našich korun nábytku a to v době, kdy naši stolaři jsou bez zaměstnání, kdy stolařská družstva nemají co dělati. Zámečnický odbor stěžuje si zase na to, že objednávky polní výzbroje jsou zadávány do Rakouska, jak prý se stalo s polními výhněmi pro ženijní oddělení. Také byly zadávány objednávky přímo do Německa, na př. dodávky ostnatého drátu. Myslím, že na to by se u nás také našla výrobní družstva.
Tedy chceme-li regulovati otázku zadávání dodávek státních, pak musíme umožniti také otázku výroby naší a ne snad znemožniti ji tím, že děláme určité smlouvy, které nám ukládají, že zboží a tovary, jež se u nás vyrábějí, mohou a mají se vyráběti, aby čeleno bylo nezaměstnanosti, dostávají se k nám z ciziny na úkor naší domácí výroby. Jsem ovšem povděčen, že se aspoň poněkud tímto vládním nařízením otázkou touto hnulo. Od projednávání tohoto návrhu za starého revolučního Národního shromáždění nehnulo se v otázce zadávání státních dodávek ani prstem, ač zřízena byla státní dodávková komise, která se dodnes nesešla a která o otázce zadávání státních dodávek vůbec ještě ani nejednala. Vzhledem k tomu bude potřeba, aby dnes aspoň podle toho, co toto nařízení obsahuje, se jednalo a aby také ve smyslu resoluce, která byla přijata, počínala si naše státní správa při zadávání státních dodávek.
A ještě na jedno bych chtěl upozorniti. Netýče se to již tak ani zadávání dodávek, jako spíše zjevů neblahých, které se dnes vytýkají našimi živnostenskými výrobními organisacemi. Naše družstva odvedla řadu prací řemeslných, jakož i dodávek naší republice. Aby mohla tyto dodávky zhotoviti, aby si mohla surovin a materiálu nakoupiti, potřebovala k tomu peněz, které si vypůjčila na slušný úrok od peněžních ústavů. Dodnes je řada družstev, která nedostala zaplaceny pohledávky do tisíců, ba i do statisíců jdoucí. Při tom jsou tato družstva věřiteli státu, ale dlužníky ústavů peněžních. Státu musila podati nabídku přirozeně nejpřijatelnější a nejlevnější a za to, že jsou věřiteli státu, musí ústavům peněžním, odkud mají vypůjčené peníze, platiti vysoký úrok. (Slyšte!) Takovým způsobem ovšem výhody z těchto státních dodávek nemají a mají je tím menší, čím déle republika váhá se zaplacením.
Proto na tomto místě přimlouvám
se za to, aby na tato družstva i na samostatné živnostníky se
nezapomínalo a aby republika, která v první řadě žádá přesné plnění
povinností od svých občanů a kde i dokonce při placení daní máme
povinnost platiti jisté úroky z prodlení, když nezaplatí se předem,
zaplatila takové dodávky našim družstvům a našim živnostníkům,
kteří musí z těchto obnosů, jež státu uvěřují, platiti vysoké
úroky peněžním ústavům. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Bubníkovi.
Posl. Bubník: Vážené shromáždění! Nařízení vlády o zadávání státních dodávek a prací jest nejenom opatřením nouzovým, ale naprosto nedostatečným. Má na zřeteli zájmy malých živnostníků a průmyslníků. Ale právě proto, že současně ponechává se celá soustava výrobní v rukou soukromých - a dnes můžeme říci, že se stala předmětem nejen domácí, ale i mezinárodní spekulace - musí každé takové opatření zůstati bezvýsledným se zřetelem na všeobecné zájmy sociální.
Státní správa sama měla by jíti vpřed jako vzor zaměstnavatele. Ale dnes je právě u ní patrna tendence, že chce nejen snižovati platy, ale i restringovati počet zaměstnanců, a to právě v kruzích těch zaměstnanců, kteří jsou sociálně na nejnižším stupni. Mám na mysli zejména úředníky a zřízence přijaté na smlouvu a pak úředníky státní - invalidy.
Měli jsme několik příležitostí, abychom v záležitosti osudu těchto zaměstnanců intervenovali v několika resortech ministerských, zejména ministerstva sociální péče a ministerstva veřejných prací. Úřednictvo organisované v "Československém svazu všeúřednickém" věnovalo této otázce největší svoji pozornost a tu se ukázalo, že státní správa, uvádím jen konkretní případy, na př. exposituru ministerstva veřejných prací pro Slovensko, ve které se objevily určité nepořádky administrativní, si vůči zaměstnancům počíná zvláštním způsobem. Kolegové, kteří byli tak stateční, že poukázali na nepořádky, nejen že nebyli řádně vyslechnuti, ale na místě odměny za to, že uvedli, nebo že chtěli uvésti pořádek do správy, dostali - a to tady konstatuji - výpověď. Ministerstvo sociální péče, jemuž podléhá zemský úřad pro sociální péči v Brně, slíbilo zástupcům "Československého svazu všeúřednického", že budou jmenováni úředníci kvalifikovaní, dalo dokonce lhůtu, ale tento slib dosud nebyl splněn.