Předseda: Kdo souhlasí s nadpisem zákona tak, jak jeho korekturu navrhl pan zpravodaj, s úvodní formulí a nadpisem jednotlivých hlav, oddílů a paragrafů, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Jsou schváleny.
Teď budeme hlasovat o připojeném seznamu přepychových předmětů podle druhé hlavy zákona, který je podstatnou součástí osnovy zákona. Došly k němu dva pozměňovací návrhy a jeden návrh doplňovací.
Budeme tedy hlasovat o celém seznamu najednou s vynecháním oněch míst, k nimž došly zmíněné pozměňovací návrhy. Jsou to pozměňovací návrhy pana posl. Patzela a týkají se liter C III,, 15, A, a) a b).
Kdo souhlasí tedy s celým tím seznamem, s vynecháním oněch míst, v nichž navrhuje změny pan posl. Patzel, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Seznam je schválen s vynecháním těch míst.
Teď budeme hlasovat o té zmíněné položce a) nejprve podle návrhu p. posl. Patzela. Kdo s ní souhlasí tak, jak ji navrhuje p. posl. Patzel, prosím, aby zvedl ruku. (Po přestávce.)
Nikdo. Je zamítnuta.
Teď budeme o této položce hlasovati podle zprávy výborové. Kdo s ní souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Je přijata podle zprávy výborové.
Teď budeme hlasovat o položce b) podle návrhu p. posl. Patzela. Kdo s ní ve znění navrženém panem posl. Patzelem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Po přestávce:)
Nikdo. Je zamítnuta.
Kdo teď s ní souhlasí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Je schválena.
Teď budeme hlasovat o vložce, o dodatečném návrhu pana posl. Patzela, který vkládá do odst. C IX. 1 a, jednajícího o skle, vsuvku o křišťálovém zboží a do oddělení D III. 4 c, slova "spony a jehlice" za slovo"hřebeny".
Kdo s těmito vsuvkami podle dodatečného návrhu pana posl. Patzela souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Po přestávce:)
Nikdo. Jsou zamítnuty.
Pan zpravodaj žádá, aby se o resolucích hlasovalo teprve ve druhém čtení. Je to v souhlase s jednacím řádem a již jsme si tímto způsobem několikrát vedli. Přání jeho vyhovím a čtení druhé dám na denní pořad některé z příštích schůzí.
Tím jest přijat zákon ten poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém.
Přikročíme k odstavci druhému
denního pořadu, jímž jest
2. zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1203) ohledně změny některých ustanovení
zákona o osobních daních přímých, týkajících se daně důchodové
a daně z příjmu (tisk 2741).
Zpravodajem je p. posl. Jan Černý
(rep.), jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Slavná sněmovno! Podle zákona ze dne 25. září 1896, čís. 220 ř. z., je v platnosti pro území historických zemí naší republiky zákon o osobních daních přímých a o dani důchodkové. K tomuto zákonu byla dne 23. ledna 1914, čís. 13, vydána novela, která jej částečně pozměnila, a další novela z 9. dubna 1920, č. 13, která schválena byla již revolučním Národním shromážděním naší Československé republiky, kterýžto zákon jest obsažen ve Sbírce zák. a nař. naší republiky.
Znehodnocení valuty, větší potřeby státu a různé jiné věci donutily naše státní orgány, že k tomuto původnímu zákonu byla schválena, usnesením revolučního Národního shromáždění dne 18. listopadu 1919, zákon čís. 617 Sb. z. a n., válečná přirážka k dani z příjmu. Potřeby našeho státu, dosažení plné rovnováhy rozpočtu, které přece jen chceme do určité míry docíliti, vedly ovšem naši vládu k tomu, že předlohou č. 1203 měla býti schválena změna zákona v tom smyslu, že zákon ten měl býti do určité míry přizpůsoben modernějšímu nazírání na daň z příjmu. Zákon ten měl býti přizpůsoben tak, aby poskytl většího výnosu republice, ale zároveň měl jako zákon býti přizpůsoben moderním názorům demokratickým, totiž v nižších stupních příjmů měl býti do určité míry zvýhodněn pro poplatníka, kdežto ve vyšších stupních mělo býti zatížení do té míry větší, aby příslušný výnos zákona toho pro rozpočet státní dosáhl příslušné výšky. Změny, které v předloze této byly stanoveny, byly v první řadě existenční minimum, které z původních 4800 K zvýšeno bylo na 8000 K, dále na druhé straně byly zvýšeny stupně pro jednotlivé úlevy poplatníkům určitých kategorií přikázané.
Tarif, který daň z příjmu pro jednotlivé stupně příjmu vykazovala, byl tak zvaný stupňový, totiž tarif, ve kterém stoupne-li příjem, stoupne také daň, která z toho příjmu je předepsána. Je jisto, že tento tarif do určité míry má značné vady. Na příklad: příjem 38.100 Kč vykazuje předpis daně 2510 Kč neboli 6.60. Příjem 38.900 Kč, tedy o 800 Kč větší, vykazuje předpis daně 2510 Kč také, neboli 6.3%. Větší příjem vykazuje nižší procento zdanění. To je jistě nespravedlivé a mělo by to býti odčiněno. Také Englišova předloha č. 1203, jak byla předána Národnímu shromáždění, v těchto věcech skutečně ve stupních nad 40 tisíc korun vykazuje změnu proti původní stupnici, totiž je tam navržen tarif t. zv. prostupňovaný, kde takové nesprávnosti nijakým způsobem obejíti se nemohou.
Tento tarif byl tak stanoven, že by v nejnižších stupních existenčního minima dáno bylo 1˙3% příjmu, v nejvyšších stupních příjmu potom 49%. Příslušnými poradními sbory a jednotlivými stranami, které porovnávaly výhodnost této předlohy původ ní a předlohu tuto s různými zákony, jež v západních zemích Evropy jsou zavedeny, bylo konstatováno, že naše daň z příjmu tak, jak je zavedena a jak návrhem čís. 1203 je Národnímu shromáždění jako vládní návrh předložena, nemá té příslušné modernosti, jaké by vyžadoval zákon v době naší. Zároveň však bylo konstatováno, že máme zákon tento pro historické země a na druhé straně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus platí ještě dnes zákon uhersky, který byl doplněn sice zákony republiky o přirážce, ale který namnoze značně liší se od zákona našeho. Je jistě naší povinností, abychom pracovali co nejrychleji k tomu, aby bylo docíleno příslušné unifikace, aby zákon daňový, který platí pro historické země republiky, platil také na Slovensku, aby bylo docíleno příslušné jednotnosti a aby nebylo již jednou těch hranic mezi Slovenskem a Čechy a Moravou, nýbrž aby celé území a všichni poplatníci v něm zdaněni byli jedním typem předepsané daně. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)
Ukázalo se, že předloha čís. 1203 ne plně vystihuje to, co měli jsme v naší republice jako správnou úpravu o dani z příjmu, nýbrž volá nás k tomu, že bude třeba pracovati, aby byl upraven jednou zákon pro celou republiku jednotný, který by všech těch věcí, které v západních zemích již při podobných daních byly uskutečněny, také použil ve prospěch zdaňovací techniky v celém státě a aby v něm příslušná unifikace pro celé území naše byla obsažena.
Slavná sněmovno! Doba, která nám však byla na projednávání této vládní předlohy zákona dána k disposici, nepostačovala k tomu, abychom veškeré tyto úlohy před námi ležící, jako prostudovati tyto různé látky atd., mohli předsevzíti, a bylo nutno do určité míry se spokojiti se stupněm toho, čeho chceme skutečně docíliti. Výsledkem toho bylo potom jednání z návodu zpravodaje rozpočtového výboru a rozpočtový výbor předkládá slavné sněmovně předlohu oproti vládní předloze značně pozměněnou, avšak nechci se odvážiti říci zlepšenou. Přiznávám se, že jen tak upravenou, aby práce s její přípravou jako návrh pro plenum sněmovny mohla býti zdolána co nejrychleji a abychom přece jen docílili co možná nejvíce toho, co je naším cílem, totiž prvého kroku k unifikaci jednotného zdaňovacího systému a typu pro poplatníky celého území republiky. Z názorů těchto vyšlo stanovisko, že nebylo přistoupeno na změnu zákona v tomto plném smyslu, jak předloha 1203 vykazovala, nýbrž byl ponechán starý systém, totiž starý zákon, kde byla jen tato přirážka, platná podle zákona čís. 617 Sb. z. a n. z 18. listopadu 1919, pozměněna tím, že v nižších stupních byla příslušně snížena, ve vyšších zvýšena tak, aby odpovídala asi stupnici, jak v předloze čís. 1203 bylo vládním návrhem sněmovně předloženo.
Platnost tohoto zákona, v tomto smyslu upraveného a Národnímu shromáždění resp. sněmovně předloženého, jest stanovena na rok 1921, 1922 a 1923, ve kteréžto době se počítá s tím, že bude nutno nasbírati příslušného materiálu, aby pak tato daň, odpovídající duchu doby a příslušným zkušenostem jinde, byla upravena tak, aby řadila se k těm moderním daním, které v západních státech jako vzory stojí nám k disposici.
Předložená vládní osnova ve své důvodové zprávě zmiňuje se o jedné značné těžkosti, které však zákon se nedotýká, totiž složení komisí stávajících pro výměru těchto daní. A správně touto předlohou se stanoví, že dnešní doba není vhodná pro to, aby nové volby byly ustanoveny do komisí, poněvadž tím měněním existenčního minima dnes není jisto, kdo je vlastně poplatníkem a kdo má povinnost voliti, a často by se stalo, že by volili ti, kteří by potom zdaněni nebyli a kde by o dani rozhodovali ti, kteří nejsou poplatníky.
Tedy v té příčině poukazuje důvodová zpráva na to, že by bylo správno, aby nějakým jiným způsobem byly příslušné komise doplněny, aby odpovídaly příslušnému složení poplatnictva, má-li býti o jeho vlastním příjmu rozhodováno a daň vyměřována.
Ani nová předloha, kterou rozpočtový výbor předkládá, nedotýká se ve svém meritu této otázky, pouze některé resoluce byly schváleny, které se otázky této dotýkají, a snad je správné, že ponechány různé tyto otázky na dobu příští, až nastanou poměry ustálenější. Nová předloha zákona (tisk 2741) je značně zlepšena, zvláště oproti původní předloze čís. 1203. Existenční minimum jest stanoveno na 6000 Kč oproti původním 4800 Kč. Podle § 157 odst. 2 zákona, kde dříve byl vždycky sčítán příjem všech příslušníků domácnosti ke příjmu přednosty domácnosti a s tímto zároveň zdaněn vyšším stupněm, dělí se tento příjem na dvě třetiny, na přednostu domácnosti - z toho dílu je potom tento jako poplatník zdaněn - a jedna třetina, poněvadž nedosahuje existenčního minima, a výhody tohoto zákona jsou přiznány jen do 15.000 Kč, je bez daně. Zde do určité míry nastává vyrovnání nesrovnalostí poplatníků, majících jako rodinný majetek určitý podnik, anebo poplatníků, jichž příjem je v určitých a často i pohyblivých příjmech jednotlivých příslušníků domácnosti zvláště vyměřován.
Výnos daně, mám-li se o něm jako zpravodaj zmíniti, byl odhadován v předloze tisk 1203 na 350 mil. Kč. Nevím, možno-li počítati s tím, že výnos bude zvětšen, jak předloha stanoví, myslím spíše, že bude do určité míry snížen a že nedosáhne té výše, jak by bylo potřebí. Ale myslím, když zákon zdůrazňuje sociální a daňovou spravedlnost, že jest nám to zadostiučiněním, že jsme vykonali vždy dobro a ze zákon ten můžeme doporučiti.
Pokud se týče toho, o čem jsem se zmínil, byly předloženy rozpočtovému výboru a rozpočtovým výborem také přijaty resoluce, které se z větší části odhadních berních komisí. Resoluce ty jsou vytištěny ve zprávě výboru rozpočtového a dovolím si také tyto resoluce ke schválení doporučiti.
Zákon tak, jak se předkládá, přináší
nám mnoho věcí dobrých. Jest přizpůsoben tomu, aby nám byl první
cestou k unifikaci daně z příjmu pro země historické a pro Slovensko.
Přiznává sociální výhody tím, že nadlehčuje slabším a zdaňuje
více hospodářsky silnější a umožňuje nám, že přechodem ve třech
letech jeho platnosti docílíme času, abychom mohli vypracovati
modernější, nový lepší zákon, který správně vystihne to, jak má
zdaňovací politika příslušného poplatníka daní z příjmu postihnouti.
To, co snad v zákone chybí a mělo by snad ještě býti schváleno,
myslím, že zkušenostmi opravené, dáme do zákona nového a zatím,
pokud se to snad týče jednotlivých komisí, je nutno, aby příslušnými
resolucemi upozornily vládu, aby snad jiným způsobem příslušných
výhod, z výsledku těchto resolucí pro poplatníky vystupující,
také poplatníkům zaručila. Dovoluji si prositi poslaneckou sněmovnu,
aby tomuto zákonu přiznala plné schválení. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Přikročíme k debatě. Rečníci sú prihlásení "proti" pp. posl. Bubník a Taub; "pre" posl. Chalupa.
Nežli udelím slovo prvému rečníkovi, navrhujem, aby lehota rečnícka bola stanovená na 30 minút.
Sú snáď proti návrhu mojmu nejaké námietky? (Nebyly.)
Námietok niet. Lehota rečnícka stanoví sa na 30 minút
Udeľujem slovo prvému rečníkovi
"proti" zapísanému, ktorým je pán posl. Bubník.
Posl. Bubník: Vážení pánové a paní! Máme příležitost tentokráte přistoupiti k velmi důležitému řešení úpravy osobní daně z příjmu. Když se projednávala předloha o tomto předmětu ve výboru rozpočtovém, bylo námi již naznačeno, že předloha vládní jako potom opravená předloha pana zpravodaje, nevyhovuje intencím, které zastupujeme, totiž, aby právě osobní daň z příjmu - při níž je velmi dobře zjistiti předmět zdaňovací i osobu zdaňovanou - v zájmu zdravé finanční politiky státní se stala takovou stěžejní daní; ba dokonce můžeme říci, že podle našeho programu má se státi osobní daň z příjmu jedinou daní, ze které by plynuly příjmy pro potřeby veřejné. My jsme podrobily kritice návrh, který nám byl předložen a já upozorňuji jenom na několik velmi charakteristických okolností, které jsou uvedeny jak v návrhu, tak v té stupnici sazeb o válečných přirážkách a v sazbě daňové.
Bylo řečeno panem zpravodajem, že podle jeho názoru osobní daň z příjmu nemá v budoucnosti státu vynésti ani tolik jako dosud, ačkoliv v důvodové zprávě jest uvedeno, že má stoupnouti její výnos asi o 1/6, t. j. ze 300 mil. Kč na 350 mil. Musím ovšem proti tomuto názoru se vyslovit, a to z důvodů zásadních. Nám běží o to, aby osobní daň z příjmu byla tak rozvržena, aby ti, kteří jsou skutečně dnes sociálně velmi špatně postaveni, byli osobní daně z příjmu vůbec zproštěni, aby tíha daní dolehla na ty vrstvy, které mají takové příjmy, že - aniž by tím nějak utrpěly - mohou státu přispěti. A tu vidíme - a ve škále k přirážce válečné je to velmi pěkně uvedeno - že zde jde o mírnou slevu při jednotlivých stupnicích u nejnižších příjmů, na př. 6.000 Kč o s 8400 rovněž o 5%. 5% stalo se jaksi zamilovanou číslicí autora tohoto návrhu, poněvadž tato sleva sahá až do 14.0000 Kč. ročních příjmů. Potom klesá tato sleva od 15.000 resp. 16.000 až do 40.000 ročních příjmů mezi žádnou slevou a mezi slevou 5%. Velmi záhadno je mi ovšem, proč najednou úplně se ztrácí jakékoliv zvýšení , nehledě ani k úlevě ngativního způsobu zvýšení od stupnice vyjadřující roční příjem 42.000 Kč a sahající až do ročního příjmu 84.000 Kč
Mně to připadá tak, jako by tu by určitá tendence, že to je příjem těch středních vrstev, které tvoří základ - jak se říká - našeho státu a těch nad středními vrstvami se nacházejících vrstev do příjmu 80-90.000 Kč, a že to je výsledek zákulisního jednání, poněvadž sazba se vyskytla najednou, jako něco nepředvídatelného a byla nám předložena abychom o ní rozhodli. Já se pozastavuji nad zvýšením při těch hořejších číslicích, které ne řečeno správně, že se musí chránit majetek resp. příjem mladých lidí, tedy jistě na druhé straně je to velmi špatně odůvodněno, má-li se chrániti velký, to jest bohatý člověk. A tu vidíme, že příjmy bohatých lidí, u nás ve státě žijících a podrobených osobní dani z příjmu, podle návrhu rozpočtového výboru jsou velmi dokonale chráněny, poněvadž zvýšení, vážení pánové a paní, je podstatné teprve od ročního příjmu nad 100.000 Kč.
Podle sazby, kterou zde mám po ruce, čítá při příjmu ročním 106.000 Kč přirážka 10%. ta se zachovává až do ročního příjmu 140.000 Kč, potom je stoupnutí na 20% přirážky válečné. která sahá až do ročního příjmu 240.000 Kč, další stoupání válečné přirážky na 40% jest až do 500.000 Kč, tedy půl mil. korun a potom stoupá válečná přirážka podle škály, která nám byla předložena, až na 250%, ovšem při příjmu 200 mil. korun.
Dovolte, abych se zmínil o několika markantních okolnostech uváděných v důvodové zprávě a abych osvětlil na ciferném výkladu, jak nesprávná, můžeme říci neudržitelná, jest osobní daň z příjmu, jak je nám předkládána. Chceme-li totiž řešiti otázku daňovou a přenésti daň na vrstvy, které by byly schopny odevzdati účelům veřejným určitou část svého ročního příjmu, musíme dbáti toho, by nejen skutečně zdaňovaný obnos byl značný, nýbrž aby progresse, o které se v návrhu vládním mluví, byla značná, to jest, aby ten, kdo má málo, neplatil vůbec osobní daně z příjmu, kdo má více, aby platil určitou část, a kdo má značný příjem roční, aby byl zdaněn postupně tak, aby platil tím větší procento, čím více má na příjmech. A vidíme zde podle statistického výpočtu, že při osobni dani z přijmu při maximu, o kterém ještě se zmíním, stanoveném nyní na 6000 Kč, má osobní daň z příjmu činiti 1˙3%. Při 10.000 Kč ročně, tedy při nepatrném zvýšení 4.000 Kč, činí již daň 2˙1%. Při 19.500 Kč činí daň 3˙6%. Nyní přeskočím ihned na roční příjem 100.000 Kč a tu, vážení, je velmi zajímavo, že při 100.000 Kč příjmu ročně činí percentuální daň 12%. A srovnáme-li tuto daň 12% ročních příjmů s daní pro příjem 10.000 Kč., to jest, jak jsem již pravil, 2˙1%, vidíme, ačkoli roční příjem se zvýšil 10krát, že zvýšení daňové stupnice je pouze 6krát větší. (Hlas: To je existenční minimum pro boháče!) Sledujíce však hořejší stupnici vidíme, že při ročním příjmu 1 mil. Kč jest osobní daň z příjmu vyměřena na 27.3%, čili že při 1 mil. Kč příjmu činí to 14krát tolik než při příjmu 10.000 Kč. Nyní i důvodová zpráva i pánové z ministerstva financi, kteří mají materiál po ruce, mohou nám podati výkazy o příjmech obyvatelstva co do jednotlivých stupnic daňových. A sama důvodová zpráva třebas dosti nevinně zařazuje určité přiznání; zde se totiž praví (čte): "Za nynější doby, kdy pro obrovský vzrůst a přesun jak majetku, tak příjmu" to je při obrovském ožebračení sta tisíců chudých lidí, kteří neměli nic a nemají také nic než nouzi a při ohromném zbohatnutí několika tisíc parasitů a příživníků, kteří získali své jmění spekulací a hloupostí ostatních - "způsobený válečnými a poválečnými poměry, nejen příjmy přes 200.000 Kč. nýbrž i příjmy milionové nejsou žádnou výjimkou, ba spíše zjevem velmi zhusta přicházejícím, bylo by sociální nespravedlností, aby takové vysoké a nejvyšší příjmy byly zdaňovány týmž procentem jako příjmy mnohem nižší." Tedy to prý není správné.
Ale já se ptám: Odpovídá to, co tu bylo přiznáno ústy našich finančních politiků, té předloze zákona o dani z příjmu? Nemají býti zdaněny tyto příjmy statisícové a milionové - získané způsobem nečestným lidmi, kteří mohou býti nazvány lidmi, žijícími na útraty celku tak aby tím na druhé straně bylo možno uleviti těm poplatníkům, kteří dnes mají býti vsunuti do stupnice daňové s maximem 6000 Kč? Jen pokud jde o projev čistě ideální nebo platonicky, tam jsou vlastenci, pravda, ale tam, kde mají sáhnouti do kapsy a kde jde o to, aby něčím přispěli tomu státu, o němž říkají, že je to jejich stát, jejich republika, tam ten stát podkopávají, poněvadž přesunují právě největší břemeno daňové na nejširší vrstvy lidové. A před chvilkou byli jsme svědky velmi zajímavého, a mohu říci, velmi důležitého a významného hlasování, když šlo o uvalení nové daně a nových břemen na proletariát Československé republiky. Většinové strany to odhlasovaly čistě mechanicky, zdvojnásobily t. zv. daň z obratu a z převodu statků, což bude znamenati další miliardové zatížení právě dělnických, zřízeneckých a úřednických vrstev tohoto státu. (Hlas: Lid je zdrojem veškerých daní!) - To je obrácený základ článku ústavy, že lid je zdrojem veškeré síly a politické síly ve státě. My jsme to trochu obrátili, poněvadž lid platí, ale moci politické nemá, poněvadž tam, kde by ji mohl míti, tam se mu bere. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Nuže, vážení a vážené! Velice poučno je také srovnávati tabulku o osobních daních z příjmu, pokud jde o naše daně z příjmu a z obratu a pokud jde o daně států, které jsou zde uvedeny. Jeto Rakousko, Německo a Polsko. Při nejnižších sazbách 10.000 K, - zdá se to jaksi býti srovnávací tabulkou, spočívající na měně československé - je zatížení 1˙87%. V Rakouské republice, kde je tolik bídy a o které se říká, že je na pokraji bankrotu, ve skutečnosti je již v bankrotu, kde je znehodnocena měna úžasně, je tam percentuelní zdanění pro stupnici 10.000 K pouze 0˙80%. My se vyrovnáváme pouze po té stránce - a mně se zdá, že nám byla vůbec ve zdaňovací škále vzorem republika, o které bych mohl pochybovati, že může býti vzorem pořádku státního, tím méně finančního a hospodářského, totiž republika Polská. (Hlas: Stančíci)
Ano, Stančíci, kde sazba pro 10.000 činí 1˙9%, tedy pouze o 0˙3% více, nežli u nás. Při příjmu 100.000 K jest u nás daň, připouštím větší než v republice Rakouské, totiž 12%, a v Rakouské republice je sazba pouze 9%, kdežto v Německé říši, ve státě poraženém, ve kterém jistě za dnešních poměrů politických mohly by si zjednati zejména kapitalistické vrstvy souručenství s těmi stranami, které se vydávají za socialistické, ale nejsou socialistickými, a mohly by se dovolávati určitého, řekl bych, takového zlevnění a ochrany všech vrstev zámožných, tam je prosím sazba při 100.000 K 33˙62%, čili téměř trojnásob nežli podle návrhu, který se nám předkládá. (Slyšte!)
A nyní při nejvyšších příjmech, které sahají do 10 mil. K, v Československu je stanovena sazba 4,280.000 K t. j. 42˙80%. V Rakousku je při této stupnici již sazba 58%, v Německu je sazba pro nejvyšší příjmy, uvedené zde v tabulce, 59˙52%. Jenom v Polsku jest o něco nižší, zde jde zase o ochranu polských boháčů, t. zv. "gentry". Je to viděti právě z té tabulky, zdaňující nejvyšší příjem 35ti%.
Zde v důvodové zprávě na určitém místě se mluví, že nemůžeme se srovnati s Polskou republikou, poněvadž prý v Polsku nejsou poměry tak pevné a Polsko žije ve zvláštním stavu, kde nemůže se zatížiti právě příjem bohatých lidí a sociálně dobře zajištěných takovým druhem osobní daně z příjmu, jak by vyžadovala zdravá finanční politika. Jestliže uznáváme, že u nás jsou poměry lepší, máme-li u nás tak zvané napolo normální poměry, stanovíme-li nové normy pro osobní daň z příjmu a mluví-li se o určitém provisoriu, zdá se mi, že nové provisorium jako v ostatních všech případech nejspíše se prodlouží na několik let, ne-li déle, takže zákon, který má býti nouzovým opatřením, bude jakýmsi zákonem, který znamená pro budoucnost pevné ustanovení a který nepřipustí, jestliže zůstanou poměry stejné - nechci však býti špatným prorokem politické povětrnosti. (Hlas: To není radno!)... To se nevyplácí, viď!... nijaké zvláštní změny v budoucnosti.
Divím se právě vládě našeho státu, že přichází s takovouto úpravou osobní daně z příjmu, ačkoli právě dnešní dobou bylo by možno obyvatelstvu republiky ukázati, jakým směrem se vede daňová, finanční a hospodářská politika. Jestliže, vážení a vážené, máme býti státem demokratickým, musíme svoji demokratičnost ukázati zvláště tam, kde běží o materiální, oběti, to znamená rozděliti břemeno daňové tak, aby nezatěžovalo toho, který to nesnese, a současně nechránilo toho, kdo by mohl snésti mnohem více. Proto jsem se postavil, když se jednalo v rozpočtovém výboru, proti daně prostému maximu 6000 Kč a žádal jsem, aby toto daně prosté maximum bylo stanoveno na 12.000 Kč. Pokládám za zbytečno, abych zde uváděl důvody, proč jsem tento návrh učinil. Kdo zná život zejména pracujícího člověka, kdo zná mzdy a výdělky lidí odkázaných pouze na prodej své pracovní síly, musí uznati, že dnes v daných poměrech, jak pokud se týče měny, tak pokud se týče drahoty, měsíční příjem 1000 Kč neznamená maximum. Mohl bych říci, že průměr výdělku činí asi 12.000 Kč u dělníka i méně kvalifikovaného. A nyní má být příjem od 6000 Kč zdaněn a návrh na zvýšení na 12.000 K byl zamítnut.
Ale, vážení, nám komunistům neběží pouze o to, abychom ulevili vrstvám nemajetným a stanovili vyšší daně prosté maximum, nám běží hlavně o absorbci velikých příjmů, které nejsou výsledkem práce. V tom smyslu jsme předložili návrh, aby byly příjmy do určitého obnosu zdaněny a nad tento obnos aby propadly konfiskaci státu. Za dnešních poměrů můžeme říci - kdyby jakýmkoli způsobem měšťanské strany a určití vědečtí, či vlastně pseudovědečtí pracovníci národohospodářští chtěli se vymlouvat a vykládati, že zbavujeme tím podnikatelské vrstvy energie - že energie pracovní nespočívá ve spekulacích a podnicích, v nichž příslušní lidé pouze figurují, poněvadž práci, vznik hospodářských statků a výrobu zboží nemají v rukou ti, kteří jsou dnes representanty, beroucími největší podíl z výroby, nýbrž jsou to neznámé miliony a statisíce lidí v modré haleně nebo v blůze úřednické sedící za svým stolem nebo u soustruhu v dílně tovární a pracující jako mravenci, ovšem nikoli pro sebe, nýbrž pro jiné, jsou totiž v cizích službách. Jde zde skutečně o určitý druh, řekl bych, sociálně-politické práce, kdybychom chtěli srovnávati tu finanční naši politiku s tím, co se nám dnes předkládá v podobě změny osobní daně z příjmu. Proto jsme navrhli jménem klubu komunistických poslanců, aby zdanění sahalo pouze do 100.000 Kč a to, co přesahuje roční příjem 100.000 Kč, aby bylo zabaveno státem.
Ovšem, vážení pánové, každou chvíli zde slyšíme, jak z vládních lavic, tak z úst zástupců vládních stran většiny: "Republika potřebuje peněz, republika dnes je ve finanční krisi, není zde zdrojů příjmů, není možno sehnati peněz pro úřednictvo a zřízenectvo a pro určité kulturní potřeby." Pravda - my přiznáváme, že stát musí mít prostředky, aby mohl krýti své výdaje, ale jest otázka, kde tyto prostředky shání; a my právě potíráme finanční politiku, která je dnes hlavním faktorem vládních stran a i vlády samotné, poněvadž žene na pokraj zoufalství lidi, kteří jsou již hrozně zatížení, kteří stojí v době úžasné nezaměstnanosti a stagnace průmyslové a hledí neurčité budoucnosti vstříc. Dnes, kdy se vyhazují desetitisíce dělníků z továren, přicházejí vládní strany a odhlasují způsobem čistě automatickým nové daně a tam, kde by se mohlo skutečně zdaniti způsobem nejlepším, národohospodářsky nejsprávnějším a nejzdravějším, ta m se to pouští z ruky. A když jsme u reformy osobní daně z příjmu, přichází referent a říká: "Možná, že osobní daň z příjmu vynese méně, nežli vynesla dosud." Je to naprosto zvrácené, taková finanční politika nemůže býti udržitelná a proto jsme přišli s návrhem vhodným pro demokratický stát, z něhož má být učiněn stát socialistický s pořádkem komunistickým, aby pro vydání, potřebná po stránce kulturní, po stránce produktivní a po stránce sociálně-politické byly zabaveny vysoké příjmy, aby kapitalistické vrstvy byly přinuceny k obětem, kterých dosud neučinily, aby proletářské vrstvy byly osvobozeny a aby tak v té daňové politice, o které teď jednáme, byl učiněn, řekl bych, takový zdravý počátek k tak zvanému vývoji daňovému.
O otázce proměny společenských
řádů a změny celého hospodářství teď mluviti není vlastně ani
záhodno. Ale dalo by se velmi mnoho mluviti o prostředí, ve kterém
žijeme, a jestliže vláda a vládní strany míní, že tímto způsobem
bude možno sanovati finance, a pokládají za dobré tímto způsobem
naznačovati proletářským vrstvám, že jednají správně, pak se v
tom po čertech mýlí, poněvadž my se již postaráme o to, aby zejména
dělnické vrstvy věděly, jak se zachází s nejdůležitějším zájmem
proletariátu československého. Tam, kde se jen trochu může, uloží
se proletariátu největší břemena, ale boháčům se nevezme ničeho,
ti se nechají běžeti. Zkrátka je to politika třídní, politika
výslovně vydřidušská, proti které stavíme zdravou, rozumnou politiku:
kdo má, ať platí, kdo žije z cizí práce, ať platí nejvíc; ať ti
dnešní příživníci jsou potahováni k platební povinnosti, a kteří
nemají z čeho platit, ať jsou daně zproštěni! V tomto směru žádáme,
aby ti, kteří dnes mají ještě trochu sociálního cítění, si rozvážili
návrh klubu komunistických poslanců o zdanění od 12.000 Kč do
100.000 Kč a zabavení a konfiskaci příjmů přesahujících 100.000
K. Podle toho, jak budou hlasovat a jak se k tomu zachovají, podle
toho také s nimi naloží organisované dělnictvo. (Výborně! Potlesk
komunistických poslanců.)