7. zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny, kterým byla vrácena zpráva téhož výboru (tisk 2022) o vládním návrhu zákona (tisk 1542), jímž se mění některá ustanovení zákonů o solním monopolu (tisk 2699).
Zpravodajem je pan posl. Záruba.
Zákon má 13 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Míním dát hlasovat, poněvadž byly učiněny některé pozměňovací návrhy k předloze, tímto způsobem:
O §§ 1 a 2 hlasovali bychom podle zprávy výborové, poněvadž není zde pozměňovacího návrhu.
O § 3 hlasovali bychom nejprve podle návrhu p. posl. Dietla. Teprve bude-li zamítnut, hlasovali bychom podle zprávy výborové.
O §§ 4 až 13 incl., o nadpisu a úvodní formuli, k čemuž není pozměňovacích návrhů, hlasovali bychom podle zprávy výborové.
Jest snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není jí, budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s §§ 1 a 2 této osnovy zákona podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. §§ 1 a 2 jsou schváleny podle zprávy výborové.
Budeme hlasovati o § 3 nejprve
podle návrhu p. posl. Dietla. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
"Ke každé změně ceny nutno
vyžádat souhlasu Národního shromáždění.
Předseda: Kdo souhlasí s tímto návrhem p. posl. Dietla, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina, návrh posl. Dietla jest zamítnut.
Nyní budeme hlasovat o znění § 3 podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tímto § 3 podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. § 3 jest schválen.
Dále jest nám hlasovati o §§ 4 až 13 incl., nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, také §§ 4 až 13 incl., nadpis a úvodní formule, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové, jsou schváleny.
Tím je přijata osnova v prvém čtení.
Čtení druhé dám na denní pořad příští schůze.
Zbývá nám ještě vyříditi resoluci
navrženou posl. Dietlem a soudr. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte): "Sůl odebíraná z ciziny budiž rozvržena
stejnoměrně podle počtu obyvatelstva na jednotlivé okresy."
Předseda: Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. Dietla, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, resoluční návrh tento jest schválen.
Tím jest vyřízen odstavec 7 denního
pořadu dnešní schůze a zbývá vyříditi hlasování o odstavci
8. zpráva výboru pro průmysl, živnosti a obchod o vládním návrhu zákona (tisk 546) o doplnění článku IX. zákona o celní sazbě z 13. února 1906, č. 20 ř. z., a uher. zák. čl. LIII. z roku 1907 (tisk 2506).
Zpravodajem byl pan posl. Anděl, jenž není přítomen. Žádám tudíž p. posl. Geršla, aby zaujal místo zpravodajské. (Děje se.)
Míním dát hlasovati tímto způsobem: Poněvadž má zákon pouze 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli a pozměňovací návrhy nebyly učiněny, dal bych hlasovati o celé osnově najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Kdo souhlasí s osnovou zákona tak jak byla navržena p. zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, tím jest zákon schválen v prvém čtení.
Druhé čtení dám na denní pořad příští schůze.
Tím jest vyřízen 8. odstavec denního pořadu dnešní schůze.
Přerušuji projednávání denního
pořadu dnešní schůze a dám nyní ještě rozhodnouti o naléhavé interpelaci,
která byla rozdána při předešlé schůzi. Přikročíme tudíž ke
hlasování o naléhavé interpelaci posl. dr. Hajna, Petrovického, Špačka, dr. Matouška, dr. Uhlíře, Trnobranského, dr. Kubíčka, Jana Černého, dr. Černého, dr. Noska a druhů ministru vnitra, ministru železnic, ministru zahraničních věcí a veškerému ministerstvu vůbec, o velkoněmeckých a protistátních projevech v Broumově ve dnech 22. a 23. července 1921 (tisk 2805).
Žádám, aby byla přečtena hlavička,
jakož i petit této naléhavé interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Naléhavá interpelace posl. dr. Hajna, Petrovického, Špačka, dr. Matouška, dr. Uhlíře, Trnobranského, dr. Kubíčka, Jana Černého (rep.), dr. Černého, dr. Noska a soudr. ministru vnitra, železnic, zahraničí a veškeré vládě o velkoněmeckých a protistátních projevech v Broumově ve dnech 22. a 23. července 1921 (tisk 2805).
Petit zní:
"Podepsaní se táží zúčastněných ministrů:
1. Zda věděli napřed, co se připravuje v Broumově se strany německé, a věděli-li, čím zodpovědí, že nezakročili ani tam, kde slavnost hrozila vzíti na se ráz protistátní?
2. Čím zodpoví ministr. železnic, že naše státní správa železniční z říše ještě vypravila zvláštní vlak?
3. Čím zodpoví ministr zahraničních věcí, že k slavnosti broumovské byly naše hranice otevřeny cizím příslušníkům na pouhou vstupenku, a co učiní, že se protistátní slavnosti broumovské súčastnili i příslušníci a veřejní činitelé sousedního státu?
4. Zda ví vláda o průběhu slavnosti broumovské, zda již zařídila disciplinární vyšetřování se správcem okresní politické správy pro hrubé zanedbání úřední povinnosti, jakož i s oněmi státními úředníky, kteří se účastnili slavnostního průvodu?
5. Učinila-li vláda příslušná opatření, aby se všemi pořadateli a pachateli broumovských protistátních projevů bylo zavedeno ihned trestní vyšetřování pro spáchané delikty až po samu velezrádu?
6. A vůbec se táží podepsaní,
jak dlouho ještě míní vláda a naše státní úřady dívati se pasivně
na porušování zákonů se strany části našich Němců a na všechny
jejich protistátní a velezrádné rejdy a činy?"
Předseda (zvoní): Páni navrhovatelé navrhují, aby rozprava se zahájila současně s rozpravou o naléhavé interpelaci posl. Beutela, Čermaka, Kirpalové, Grünznera, Schweichharta a druhů ministrovi vnitra a ministrovi národní obrany o výtržnostech při veřejném shromáždění pod širým nebem, uspořádaném Sdružením československé obce legionářské, Ústí-Krásné Březno s Národní jednotou severočeskou dne 31. července 1921 na náměstí v Ústí nad Labem (tisk 2786).
Dám tedy hlasovat o návrhu, aby byla zahájena rozprava o této naléhavé interpelaci a aby rozprava ta byla spojena s rozpravou o naléhavé interpelaci o událostech v Ústí n./L.
Kdo s tímto návrhem na zahájení rozpravy, a to s těmi časovými vymezeními a spojením s debatou o naléhavé interpelaci a událostech v Ústí n./L. souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, jest přijato.
A teď ještě, než přeruším schůzi,
přistoupíme k
pokračování v rozpravě o naléhavých interpelacích tisk 2499, 2524, 2550 a 2561, týkajících se stávky bankovních úředníků.
K této rozpravě uděluji slovo
dalším u řečníku p. posl. Udržalovi. (Hluk. - Předseda
zvoní.) Prosím o klid.
Posl. Udržal: Vážené Národní shromáždění! O předmětu, který je v debatě, mluvíme vlastně již celý týden post festum. Spor je v základě vyřízen, došlo k dohodě mezi rozvaděnými stranami, které jsou a zůstanou na sebe na věčné časy navzájem odkázány. (Tak jest! Výborně!)
Byl to, jak známo, spor organisace bankovních úředníků se svazem bank. V zájmu veřejnosti a v zájmu celostátním je, aby v době co možná nejkratší nebylo na bojišti vítězů, ani poražených (Tak jest!), aby zavládl pořádek, který je jedině zdravou základnou trvalého pokroku. (Výborně!) Věc sama je povahy svrchovaně delikátní a má býti projednávána beze všech vášní jen na základě životní státnické moudrosti. (Výkřik posl. Tauba.) Bohužel v tomto domě projednávají se předměty nejdůležitější a nejvážnější přečasto, a tak také i tentokráte, s největší náruživostí a vášnivostí. Páni řečníci, kteří zde dosud mluvili, mluvili jednak ke galerii, pokud byla obsazena bankovními úředníky, a když sem pak přestali docházeti promiňte - mluvili z okna ven. Především všichni se pozastavovali nad tím, že vláda neučinila dávno své povinnosti, že nerozhodla spor ve prospěch bankovních úředníků. Nic by tedy nebylo snadnějšího, než aby řečníci, kteří jsou mínění odchylného, postavili se zase na protilehlé stanovisko a řekli, že vláda by se měla postaviti na stanovisko těch, kteří žádali práci na základě platných smluv atd. atd. Než to by, myslím, vedlo ke sporu, který by konečně zde asi naposledy nemohl býti vyřízen. Já se jen ptám, vážené Národní shromáždění, když lidé tak inteligentní, jako jsou bankovní úředníci, pustili se ve spor, pustili se v boj, tázali se vlády, mají-li tak učiniti? Mně o tom není nic známo. Vím však, že se tázali předáků různých politických stran a že většina stran zrazovala od stávky. I nás se ptali, i mne osobně se ptali, nepovažovali mne za svého nepřítele na základě zkušeností, které se mnou po léta učinili, a já je zrazoval, by se nepouštěli do zápasu, v němž v nejpříznivějším případě, i kdyby byli vyhráli, v konečných důsledcích svého vítězství by prohráli tíže, než prohráli nyní. (Tak jest!)
Stěžovali si páni řečníci, že se bankovním stávkářům nedostalo podpory veřejnosti, že se jim nedostalo podpory žurnalistů. Zapomněli dodati, že se mnoho neptali ani veřejnosti, ani žurnalistiky, a pokud se ptali, že i z těchto míst jim byla udílena rada, aby se do zápasu na tomto nejchoulostivějším poli činnosti národohospodářské nepouštěli. Pánové, kdyby bylo došlo k měření sil, k nějakému tajnému hlasování - dovolte, abych to s tohoto zodpovědného místa řekl - ukázalo by se, že ti, kteří úředníkům radili, aby se v zápas pustili, byli by v mizivé menšině. Banky jistě mají povinnost k svému úřednictvu. Hned na počátku jsem řekl, že tito dva činitelé jsou a zůstanou na sebe navzájem odkázáni, že musí jednati cestou smírnou, cestou kompromisu. (Posl. Johanis: Dělají to špatně banky!)
Pane kolego, jen trochu trpělivosti, já snad k tomu všemu přijdu. Ale banky, které mají jistě povinnost k 17ti tisícům úředníků - jak jsem četl na letácích, tolik mělo jich býti, ale myslím, že jich bylo trochu méně - mají jistě nemenší povinnost k 14ti milionům ostatního obyvatelstva. (Výborně!) Mají povinnost ke střádalům, těm všem malým lidem práce, všem těm, kteří spoří. (Hlas: A k státu! Jiný hlas: K akcionářům!) Ano, také k akcionářům, o tom není pochyby a mají povinnost také ke všem interesentům na peněžnictví, na státním hospodářství a nesmějí jich nedbati. (Hlas: Co ředitelé?) Dobrá, pane kolego, ptáte se, co ti ředitelé. Všichni řečníci se ptali.... (Hluk.) - račte dovoliti, pánové! - všichni řečníci se ptali, co prý ředitelé, a vykládali, co vše dělali, že běhali jako posedlí, sháněli a brali stávkokaze. Ředitelé konali svou povinnost, neutekli s místa, na které byli důvěrou svých správ postaveni, jako poctiví muži nesměli tam odtud utéci. Vážení pánové! Jednala by správně vláda kterákoliv, která by utíkala, jakmile by narazila na oposici? (Hlas: Ale trestati ženatých nemají!) To je jiná kapitola, bude-li tolik času, můžeme o tom mluviti. Oni museli zůstati na svých místech, jestliže se nechtěli těžce prohřešiti na svých povinnostech, a jestliže vedli nejtěžší agendu, jak mohli, jak jejich síly na to stačily, to slouží jim jen ke cti.
Vážení pánové! Jsem dalek toho, abych chtěl využitkovati takových projevů, jako je řeč p. B. V. Bardy, bankovního úředníka, delegáta sdružení českého peněžního úřednictva na táboru v Čes. Budějovicích. Pánové myslili nejdříve, že existenční otázku bank rozřeší na Havlíčkově náměstí anebo v Budějovicích na táborech lidu. Teprve, když se jim to nedařilo, přišli do parlamentu. Vážení pánové! Jsem nepřítelem nějakých ostrých kritik, ale co můžete čísti v této brožurce, to je něco, pro co nemám náležitého označení, to zůstane věčnou příhanou našich bankovních úředníků, to je pustá perverse. Jestliže p. řečník mezi jiným povídá: "Nám nezbude nic jiného, než abychom opustili svou milovanou českou zemi a vystěhovali se do ciziny jako emigranti po bitvě na Bílé Hoře", co si máme o tom mysliti? Dále čteme: "Ale spoléháme na vás, občané, potomci Táboritů, že nás v Čes. Budějovicích bez rozdílu národnosti neopustíte." Jeden ze sněmovních pánů řečníků, pan kol. Langr, který byl nejvěcnější a nejmírnější, vykládal zde, že není v bankách všecko v pořádku, poněvadž ne kvalifikace, nýbrž obliba tam rozhoduje. Pane kol. Langře, kvalifikace a obliba v bankovním životě, to je totéž. Kdyby nebylo kvalifikace, nebylo by obliby. To je všecko marné. A jest-li vážení pánové myslí, že postavení ředitelů je tak závidění hodné, všimněte si jen blíže bankovního života. Kde myslíte, že je poměrně nejvíce ztroskotaných existencí, u podřízených nebo nadřízených? U nadřízených percentuelně daleko více. Zapamatujte si jen tato jména: Pátek - Sporobanka, jistě nemusím mnoho vykládat, Schleifer, Lucek - Průmyslová banka, Čihák - Česká banka, Körner - Länderbanka atd. atd. To byli ředitelé, kteří pro neschopnost musili býti odstraněni. Není tedy jejich postavení často záviděníhodno.
Vážené shromáždění! Rád bych našel nejsmířlivější tón. My jsme vyrostli v těžkých zápasech ve státě nám od "a" až do "z" nepřátelském na základě svépomoci. Ze svépomoci jsme vyšli, ve starém Rakousku, které representovalo našeho úhlavního nepřítele, byla ovšem svépomoc jediným pramenem našeho úspěchu, jedinou cestou, po které jsme se mohli dostati ku předu, a proto se stalo, že my setrvačností jdeme ještě dnes přímočárně ku předu a často nerozeznáváme mez svépomoci, mez anarchie a pěstního práva. Tady je potřebí, abychom se i na tomto poli přeorientovali.
Jiné povinnosti máme dnes ve svém vlastním státě. Do jiné míry musíme užívati svépomoci, nežli jsme jí užívali ve státě nám nepřátelském.
My, když už chci mluviti za stranu,
jsme vždycky byli, jsme dnes a budeme také i v budoucnu pro politiku
evoluční. Jsme proti všem stávkám, proti všem "pučům",
a když na nás přišli naši zemědělci já se k tomu otevřeně přiznávám,
opakovalo se to několikráte s plánem, že zahájí stávku, nazval
jsem stávku zemědělskou, kdyby vypukla, perversí, neštěstím a
hříchem. Ale s toutéž rozhodností se stavíme také proti všem stávkám
jiným, jmenovitě v našem státě vlastním, svobodomyslném, kde máme
nejdemokratičtější zřízení a všechno si můžeme zaříditi, jak sami
chceme. (Posl. Prokeš: V těch bankách není demokracie! Hluk
a různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Udržal (pokračuje):
Račte dovoliti, vážení pánové, zde jest nápadná zejména jedna
věc. (Hluk a různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím znovu o klid!
Posl. Udržal (pokračuje): Vážení pánové! Zde jest nápadná příbuznost - já bych řekl charakterová příbuznost mezi všemi těmi "puči", ať již vycházejí s kterékoliv strany. Všichni, kteří u nás staví se proti platným řádům, hlásají, že svoji věc vybojují vlastní silou. Páni komunisté hlásají krveprolití, šibenice, mají seznam těch, kteří budou popraveni pro případ, že zvítězí.
Bohužel, že i v případě bankovní stávky, kde inteligence stávkovala, šlo se podobně ku předu. I zde byly seznamy k popravě určených. Heslo znělo: Svoboda z Agrární banky, Preiss ze Živnostenské banky musejí býti odstraněni! Zrovna něco podobného jako na Mělnicku nebo jinde, když vytloukaly se venkovské obce, bylo předem určeno, kteří budou pověšeni. To je zvláštní nezdravá známka všech našich revolucí. (Hlas: Ti to jen povídali a vy jste to udělali! Tři tisíce lidí zbavili jste chleba!)
Račte dovolit, vážení pánové, kde je vinník? Ano, ruku na srdce. My jsme vinni. Tento dům jest vinen. Není to pravda, že venku je neklid, že venku je revoluce, že venku všechno vře. Nic by tam nebylo, kdyby zde byl pořádek a klid. Všechen nepokoj a neklid vychází odtud. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Z Národního shromáždění je to všechno seštváno, ať po stránce sociální nebo nacionální.
Vážení pánové, myslíte, že bychom měli tyto politováníhodné události na př. v Ústí nad Labem, Postoloprtech a všude jinde, kdyby nebylo zde takových paličských řečí, kdyby nebylo těch revolucionářů v pantoflích a šláfrocích, kteří sami smrdí zbabělostí, ale štvou lid až do šílenosti. (Výborně! Hlučný potlesk.) Nebýti zde štváčů - o tom jsem pevně přesvědčen - bude všude klid. (Hluk.)
Vážení pánové, promiňte, tak se to má i po sociální stránce. Nejdříve se hrozí svépomocí, pěstním právem, všecko se to má rozhodnout mocí a násilím, ale když to vypadá "na levo", když "puč" selže, jako jsme to před vánocemi viděli, anebo zrovna nyní "puč" v bankách, tu slyšíme samý pláč a naříkání a volání po humanitě. Konečně nastanou pak starosti o fešácké kriminály.
Vážení pánové, hned na počátku jsem řekl se vším důrazem, že všichni lidé dobré vůle musejí pracovat k tomu, aby na bojišti nezůstalo ani vítězů, ani poražených (Hlas: Je to boj!), aby i tento boj byl likvidován rozšafně. Ale, vážení pánové, jest třeba na věc přece jenom poukázati tak, jak skutečně jest.
Vážení pánové! Ono to přece jen nejde hrát si pořád na vojáky resp. na revolucionáře a chtíti, aby jen protivná strana, na kterou se útočí, dávala k tomu krev. To nejde. Dokud budeme míti takové revolucionáře ať po stránce sociální nebo nacionální, kteří nesnesou vůbec ani modřiny, nerci-li těžce raněných nebo padlých, můžeme klidně spáti. Já mám dojem, že chybí v republice, díky bohu, síla poctivého přesvědčení všem těm, kteří se tu starají o nepořádek a o převrat, a dokud není síly přesvědčení, která spočívá v poctivé věci, není možno vítěziti.
Vážení pánové! Proto jsou ty neúspěchy všech těch práčů, ať povahy nacionální někde v Postoloprtech, nebo v Ústí n. L., ať povahy sociální, jako před vánocemi nebo teď na bojišti bankovním. Vážení pánové! Nyní dovolte, abych řekl stručně, oč šlo. K tomu musím míti poznámky, poněvadž na každém slově záleží.
Letos z jara bylo dosaženo naprosté dohody o požadavcích platových a postupových, a to po přání bankovního úřednictva. Z bankovních úředníků stali se nejlépe placení gážisté celé republiky - o tom není pochyby. Z bankovních úředníků stala se aristokracie úřednictva - promiňte tu poznámku - to, myslím, že je připravilo o sympatie veřejnosti při známé naší veřejné závisti a to je také po případě zabilo. Ale jest třeba prostě věc postaviti do takového světla, v jakém skutečně jest. Bylo docíleno dohody o služebním řádu, o komisi kvalifikační a disciplinární, zase podle požadavku úřednictva. Nerozřešena zůstala jen otázka t. zv. personálních komisí. Požadavek úředníků: spolurozhodování ve všech věcech osobních, přijímání, propouštění, jmenování, povyšování, odměny za zvláštní výkony, rozdělování práce, přesazování. Návrh Svazu naproti tomu: Zřizování personálních komisí z úředníků, právo poradních orgánů ve věcech personálních, právo podávati návrhy, stížnosti, rozklady ke všem instancím bankovním, tedy k řediteli, ředitelství, výkonnému výboru, správním radám. Pánové, úředníci zamítli tento návrh Svazu, trvali na svém požadavku, o kterém se tu první řečník pan kol. Klein vyslovil, že oni proto jdou s úřednictvem, poněvadž jest to průlom do posavadních společenských řádů, že v tom vidí závodní rady, ale ovšem, vážení pánové, trochu horšího systému, než o jakých se na př. má zítra jednati. Zamítli ten požadavek, trvali na svém, došlo k boji, boj nevypadl v jejich prospěch a teď, vážení pánové, zrovna jako jsme to viděli u pánů komunistů a nacionálů v táboře německém, vidíme, že jest tu hrozná jeremiáda nad tím, že v boji někteří padli, přes to, že dříve všichni hlásali bezpodmínečný boj. (Posl. Taub [německy]: Ale chcete-li býti objektivním, řeknete snad, že němečtí bankovní úředníci tuto koncesi už měli!)
Já jsem vděčen panu kolegovi za upozornění. Ano, půldruhého roku měly německé banky to, oč bojovaly české banky. "Prager Tagblatt", váš list, vyložil nedávno ve svém úvodním článku, že stalo se tak na nátlak Vídně. Během 11 roku se tato instituce ukázala naprosto neudržitelnou přes to, že německé podniky jsou kapitalisticky daleko silnější a mají daleko vyspělejší a starší úřednictvo. Rozpakuji se skoro říci, že o stávce rozhodli namnoze lidé, kterým naše ústava nedává volebního práva. (Hlas: To jste špatně informován!)
Já jsem náhodou dobře informován, přijďte po schůzi ke mně, pane kolego, já vám to vysvětlím. (Hlas: To není pravda!)
V bankovním boji zvítězil tedy Svaz bank, ale já bych to řekl jinak: Zvítězil zdravý rozum, zvítězila veřejnost, která se nepostavila za tuto stávku, zvítězila žurnalistika, která této stávky nemohla schvalovati, a zvítězili všichni ti, kteří zrazovali před stávkou a proto se pak nemohli za ni postaviti. Tak jsou ty věci! Rozeznávejme přece stín od světla. Vážení pánové! Mladým pánům se nedivím, ti také myslili, že bojují proti velkokapitálu. Když 18letý mladík má v rukou miliony, nenapadne ho, že jsou to miliony, které patří těm 14 milionům lidí, ale když se s tohoto místa ozve poslanec a mluví tímto způsobem, není na výši doby a nemá zde co dělat, ten nevyspěl ještě pro důležitý úřad zástupce národa.
Vážení pánové! Z jara vyhovělo se úředníkům, jak jsem pravil, po stránce platové a postupové. Tedy to se vyhovělo těm 17 tisícům. A teď se vyhovělo těm 14 milionům, těm střádalům, všem těm, kteří musí míti důvěru k bankám, peněžním ústavům, aby mohly prostě existovat. (Hlas: Aby mohly hrabat!)
Vážení pánové! Na takové poznámky neodpovídati je nejlepší odpovědí. Bylo by jistě dobře, kdyby vláda dovedla si vzíti jednou příklad z těch institucí, které se dovedou říditi ještě životní moudrostí, prospěchem celku, prospěchem veřejným, a kdyby všude tam, kde je toho nezbytně potřeba, také tak se zachovala. Bylo by dobře, kdyby vláda si vzala příklad ze spořádané rodiny - a ničím jiným spořádaný stát není a nikdy nebude. Ve spořádané rodině přes všechnu otcovskou lásku musí někdy táta, když už to jinak nejde, k vůli tomu, aby 12 sourozenců netrpělo, toho jednoho přivést nějakým přiměřeným způsobem k rozumu. Vláda to jistě měla udělat, měla naříditi práci, pak by byla aspoň tak vysoko, jako byl ve svých pozdějších vývojových stadiích sám pan Lenin, když už musil práci nařizovat! (Výborně!)
Vážení pánové! Promiňte, socialisty jsme jistě všichni, rozdíl jest mezi námi snad ten, že my chceme jíti cestou evoluční, my vidíme, že v životě nejde nic skokem, nýbrž to, co má míti trvalou cenu, že jde v životě jen krokem. Tím tempem půjdeme s vámi pro zdravou, vývojovou socialisaci, tím krokem půjdeme s vámi za prospěchem státu.
Kol. Langr, já ho vzpomínám ještě jednou, aby se na mne tak nehněval, na konec své řeči řekl velmi pěknou větu: "Jest svrchovaně třeba, abychom od velkých hesel přešli k velké práci". Ano, kolego, já jsem rád, že vás mohu citovati, a na tomto poli, na tomto kolbišti se jistě sejdeme. (Výkřik: Český a německý kapitál se jistě sejde!)
Pánové, nechtějte zúmyslně stavěti
sociální hradby. Komu bude patřiti tento stát?
Předseda (zvoní):
Prosím pana řečníka,
aby spěl ku konci.
Posl. Udržal (pokračuje):
Račte uvážiti, pane předsedo, že mne nenechají mluviti. Já
považuji věc za svrchovaně důležitou a jsem jediný řečník, který
mluvil odlišně od toho, co tu bylo posud promluveno.
Předseda (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Udržal (pokračuje): Komu patří a komu bude patřit tento stát? Já bych si teď netroufal říci, komu patří. Jsme teprve ve stadiu vývojovém. Tu jest zápas o vlastnictví státu a já pevně věřím, že naposled tento stát musí patřiti tomu, kdo dovede nejlépe, nejúsilovněji a nejpoctivěji pracovati. Tím směrem třeba nám jíti!
Myslím, že jest povinností nás
všech bez ohledu na stav a povolání, bez ohledu na politické přesvědčení,
bez ohledu na národnost, aby každý z nás hleděl v tomto ušlechtilém
závodění o nejkrásnější vlastnictví, o vlastnictví státu, o vlastnictví
vlasti vyniknouti. Hanba tomu, kdo bude poslední! (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Stálý hluk. Předseda opětně zvoní.)
Přerušuji debatu o těchto naléhavých interpelacích.
Nežli přikročím k přerušení schůze, sděluji, že socialisační výbor, který měl konati schůzi o 1/2 5, bude ji konat o 1/2 6 hodině. Rovněž rozpočtový výbor koná svou schůzi o 1/2 6.
Přerušuji schůzi do 8. hod. večerní.
(Schůze přerušena o 5. hod. odpol. opět zahájena v 8 hod. 20
minut večer.)
Předseda (zvoní):
Zahajuji přerušenou
schůzi. Žádám, aby byly sděleny některé změny, které se staly
ve výborech.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické strany dělnické vysílá do výboru rozpočtového na dnešní schůzi za posl. Němce posl. Kubala.
Klub der deut. sozialdemokratischen Arbeiterpartei vysílá do výboru rozpočtového za posl. Kaufmanna posl. Rud. Fischera.
Klub poslanců strany lidové vysílá do výboru právního posl. dr. Dolanského za posl. dr. Hrubana.
Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické
strany děl. vysílá do výboru socialisačního posl. Oktávce
za poslance Hampla.