Předseda: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.
Přeje si pan zpravodaj doslovu?
Zpravodaj posl. dr. Matoušek:
Slavná sněmovno! K resoluci, která je navržena, bych se připojil
s tím odůvodněním, že jistě resolucí touto může likvidační proces,
který musí nastati, když přechází vláda z hospodářství vázaného
do volnějšího, býti urychlen a že mohou býti skutečně provedeny
v hospodaření úspory a tudíž taková likvidační komise, která by
byla zřízena a spolupracovala s úspornou komisí, mohla by pracovat
jen k prospěchu státní správy a k prospěchu úspornosti. Proto
se připojuji k resoluci, navržené panem kol. Šamalíkem.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Osnova zákona má 11 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Jelikož k ní nebyly podány pozměňovací návrhy, dám hlasovati o celém znění zákona najednou. Námitka proti tomu vznášena není? (Nebyla.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s osnovou zákona o zřízení úsporné a vyšetřovací komise parlamentní tak, jak byla navržena panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona podle návrhu pana zpravodaje je schválena v prvém čtení.
Čtení druhé dám na denní pořad schůze zítřejší.
Je nám ještě rozhodnouti o resoluci, navržené k tomuto odstavci panem posl. Šamalíkem a soudr.
Resoluční ten návrh byl přečten. Přejí si snad pánové, aby byl přečten ještě jednou? (Hlasy: Ne!)
Není tomu tak, dám tedy o něm hlasovati.
Kdo souhlasí s resolučním návrhem p. posl. Šamalíka a soudr., prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, také resoluční návrh p. posl. Šamalíka je schválen a tím jest vyřízen 11. odstavec denního pořadu dnešní schůze.
Přikročíme ke 12. odstavci denního
pořadu, ke
12. zprávě výboru rozpočtového o přípisech ministra spravedlnosti ze dne 11. dubna 1921, čís. 16.709, předsedy vlády ze dne 4. června 1921, čís. 18.190, předsedy posl. sněmovny NSRČ ze dne 4. července 1921, čís. 2106, a předsedy senátu NSRČ ze dne 31. července 1921, čís. 2398, kterými se žádá o svolení k překročení rozpočteného vydání na rok 1921 podle čl. III. finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čís. 682 Sb. z. a n. (tisk 2798).
Zpravodajem je p. posl. dr. Srdínko,
jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Mám podati zprávu jménem rozpočtového výboru o žádosti tří správců rozpočtových kapitol za dovolení k překročení rozpočtu těchto tří kapitol.
Jde o rozpočet Národního shromáždění, o rozpočet ministerstva spravedlnosti a o rozpočet ministerstva zahraničních záležitostí. Národní shromáždění, a to jeho předsedové, žádají pro společná vydání za dovolení, aby směli překročiti rozpočet řádný 15,364.979 Kč a mimořádný rozpočet o 2,010.074 Kč.
Rozpočtový výbor prozkoumal jednotlivé detaily tohoto rozpočtu dodatečného a shledal, že jest nevyhnutelno povoliti toto překročení, poněvadž jde o vydání, která jsme již povolili. Jde o zvýšení platů poslaneckých a také o zvýšení vydání na režii, zvláště tisků sněmovních. Při této příležitosti v rozpočtovém výboru byla přednesena řada stížností a kritik různých zařízení v budově poslanecké. Byla přednesena řada stížností do pořádku resp. do malého pořádku, který jest v budově, jednak v zasedací síni a jednak v kuloárech poslanecké sněmovny, a bylo žádáno, aby předsednictvo v tom směru přísněji dbalo toho, aby prostory, určené pro poslance, jako síň zasedací, kuloáry a restaurace, byly pokud možno co nejméně navštěvovány osobami, které nepatří mezi členy sněmovny. Dále bylo žádáno, aby jednací řád byl tím způsobem vykládán, aby nevznikala zbytečná vydání. Tak zvláště předsednictvo sněmovny má v rukou možnost zmenšiti vydání tím, že budou přísněji kontrolovány tisky, které z různých klubů jsou předkládány, buď jako různé návrhy nebo jako interpelace. Dokonce rozpočtový výbor konstatoval, že v jedné a téže záležitosti byl podán ze 3 klubů této sněmovny stejný tisk a tento tisk byl třikráte vytištěn.
To ovšem jest vydání veliké, poněvadž takovýto tisk se odhaduje na 800 až 1000 i více korun. Rovněž interpelace podávány jsou z jednotlivých klubů mnohdy v záležitostech velmi blízkých a příbuzných, nebo z téhož klubu v záležitostech velmi příbuzných různými členy téhož klubu. V tomto směru žádá rozpočtový výbor, a zajisté slavná sněmovna bude s tím souhlasiti, aby předsednictvo přísněji praktikovalo jednací řád a aby hledělo pokud možno šetřiti. Jinak v meritu navrhuje rozpočtový výbor, aby tento dodatečný rozpočet Národního shromáždění, to jest obou sněmoven i společný rozpočet, byl povolen.
Na druhém místě žádá ministerstvo zahraničních věcí o svolení k překročení rozpočtu o 9,044.685 K a odůvodňuje překročení toto potřebou příspěvku, který připadá na naší republiku vzhledem k nákladu Společnosti národů pro rok 1921. To jest věc přirozená, v tom se nemůžeme nad ničím pozastavit a jest nutno, abychom příspěvek tento povolili. Jen se žádalo v rozpočtovém výboru, aby ministerstvo zahraničních záležitostí, žádá-li takový dodatečný rozpočet, přesně zařadilo takovou položku, do kterého titulu a paragrafu patří, což se v tomto případě nestalo.
Konečně žádá ministerstvo spravedlnosti, aby mohlo překročiti rozpočet o celkový obnos 6 mil. Kč. Jde tu o poskytnutí odměny a výpomoci soudcům. Již při projednávání pravidelného rozpočtu na rok 1921 rozpočtový výbor usnesl resoluci, která byla sněmovnou schválena, aby v tomto směru ministerstvo spravedlnosti po své možnosti poskytlo také výpomoc hlavně stavu soudcovskému pro jeho veliké přetížení a velký počet hodin, kdy se pracuje přes čas. Rozpočtový výbor byl toho názoru, že není možné odepírat tomuto překročení, a navrhuje, aby také ministerstvu spravedlnosti bylo povoleno rozpočet řádný překročiti položkou 6 mil. korun.
Při celé této záležitosti těchto tří dodatečných rozpočtů vyskytla se však ještě jedna otázka, která nebyla úplně jasná. Článek III. finančního zákona ze dne 17. prosince 1920 praví totiž, že jednotliví správcové kapitol rozpočtu jakožto úřad prokazující, vidí-li, že jest nutno překročiti rozpočet, mají požádati, není-li úhrady, Národní shromáždění o svolení k překročení rozpočtu. Když rozpočtový výbor tento článek III. zmíněného finančního zákona stylisoval, neinterpretoval přesně, jakým způsobem tato žádost za překročení rozpočtu má se podati sněmovně. Nyní, když došla žádost písemná, předsednictvo sněmovny přidělilo ji rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor byl však toho názoru, že jest třeba tyto žádosti tiskem rozdati ve sněmovně a pak přikázati je teprve rozpočtovému výboru, a sdělil to předsednictvu. Předsednictvo však, vykládajíc jiným způsobem jednací řád, požádalo o dobrozdání ústavní výbor a ten byl toho názoru, že není jasno, jakou formou má se v této otázce postupovati, a navrhl, aby pro příště takové věci daly se tisknouti, tisky se rozdaly v plenu a pak přikázaly se výboru. Když rozpočtový výbor dostal toto dobrozdání ústavního výboru, který ostatně pro rozpočtový výbor nemůže býti v této příčině směrodatným, usnesl se poznovu setrvati na svém usneseni, že takovéto žádosti za povolení o překročení rozpočtu mají býti dříve tiskem rozdány všem poslancům i s příslušným odůvodněním a pak teprve přikázány výborům. Aby tedy pro příště bylo jasno, jak se v této věci má formálně postupovati, navrhuje nyní autor článku III. finančního zákona ze 17. prosince 1920, to jest rozpočtový výbor, formální postup v této záležitosti resolucí, ve které žádá, aby sněmovna schválila, že pro příště jest třeba všecky tyto žádosti o povolení k překročení pravidelného rozpočtu předkládati sněmovně tiskem při všech kapitolách, ať se to týká kterékoliv z 26 kapitol, a pak teprve sněmovna má je přikázati rozpočtovému výboru, který pak bude na základě vytištěné předlohy o nich pojednávati.
Jménem rozpočtového výboru žádám
slavnou sněmovnu, aby jednak v meritu schválila všecka tři překročení
v rozpočtu v těch třech kapitolách, jednak aby schválila resoluci,
kterou se interpretuje formální postup pro čl. III. finančního
zákona ze dne 17. prosince 1920. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Dám hlasovati o překročení rozpočtu resp. svolení k překročení rozpočtu podle článku III. finačního zákona podle přílohy tištěné ve zprávě výborové, a to u kapitoly III. o položce 15,364.979 Kč v řádných výdajích.
Kdo souhlasí, aby se dalo svolení k tomuto překročení rozpočtu, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, svolení k překročení této položky je dáno.
Teď v mimořádných výdajích u kap. III. o 2,010.074 Kč, u kapitoly X. o 9,044.685 Kč a u kapitoly XIX. o 6,000.000 Kč.
Kdo také dává svolení k překročení rozpočtu u těchto kapitol o uvedené obnosy, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, povolení k překročení o tyto položky je dáno.
Tím je vyřízen tento odstavec denního pořadu a zbývá nám ještě rozhodnouti o resoluci, podané rozpočtovým výborem k tomuto odstavci denního pořadu a vytištěné ve zprávě výborové.
Kdo s tímto resolučním návrhem souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, také resoluční návrh je schválen.
Máme teď přikročiti k odst. 13.,
totiž ke
13. zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 2811) o státní výpůjčce na úhradu schodku z moučného hospodářství, ale v té věci nedošla ještě zpráva rozpočtového výboru, nebyla rozdána tiskem, a mám za to, že nebude námitek, když se upustí od projednávání tohoto odstavce. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Přikročíme tedy k odstavci dalšímu,
jímž je
14. zpráva výboru rozpočtového o návrhu (tisk 1807) posl. Bechyně, dr. Franke, dr. Rašína, Šrámka, Švehly a soudr. na změnu zákona ze dne 20. prosince 1918, čís. 93 Sb. z. a n., o platu presidenta Československé republiky.
Zpravodajem jest pan posl. Remeš,
jemuž uděluji tímto slovo.
Zpravodaj posl. Remeš: Slavná
sněmovno! Rozpočtový výbor pojednal ve své dnešní schůzi o iniciativním
návrhu pp. poslanců Bechyně, dr. Franke, dr. Rašína,
Šrámka, Švehly a soudr. na změnu zákona ze dne 20.
prosince 1918, čís. 93 Sb. z. a n., o platu presidenta Československé
republiky a přiklonil se úplně k důvodům, které byly uvedeny v
důvodové zprávě pány navrhovateli, neboť od doby, kdy plat presidentův
byl ustanoven, změnily se poměry tou měrou, že vzhledem k neobyčejnému
rozmnožení povinností representačních nelze plat presidentův považovati
za přiměřený. Mimo to nelze přehlédnouti okolnost, že vedle povinností
representačních, jež má president vůči cizině a jejím zástupcům,
jsou to přečetné, hlavně lidumilné a kulturní povinnosti, kterým
president jako hlava státu věnuje mimořádnou pozornost. Dosavadní
plat presidentův není úměrný míře a rozsahu těchto rozmanitých
nároků. Z těchto příčin přiklonil se výbor rozpočtový k důvodové
zprávě pánů navrhovatelů a vyslovil současně souhlas s návrhem
úhrady a doporučuje sněmovně návrh citovaného zákona k přijetí.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata tudíž odpadá. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Zákon má pouze dva články, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl. Dám tedy hlasovati o celé osnově najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho oběma články, nadpisem a úvodní formulí, jak jsou obsazeny v důvodové zprávě a také doporučeny byly p. zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest tím schválen ve čtení prvém. Čtení druhé dám na denní pořad schůze zítřejší.
Přistupujeme k odst. 15. Zpráva ještě tiskem rozdána nebyla, myslím, že sněmovna bude souhlasiti s tím, abychom odložili projednání tohoto odstavce denního pořadu, až tištěná zpráva bude rozdána. (Souhlas.)
Podobně jest to u odst. 16, kde rovněž ještě tištěná zpráva rozdána nebyla. (Souhlas.)
Teprve k odstavci 17, kterým jest
17. zpráva výboru státně-zřízeneckého a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2092), jímž se civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných povoluje mimořádná výplata jednoměsíční částky nouzových výpomocí stanovených zákonem ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 sb. z. a n. (tisk 2715),
byla zpráva rozdána a přikročíme tedy k projednávání tohoto odstavce.
Zpravodajem je pan posl. Buříval.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Buříval: Vážená poslanecká sněmovno! Věc, o kterou jde, je všeobecně známa a mohu se tedy velice stručně o této osnově vyjádřiti. Při ústavním projednávání zákona ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n., o nouzových výpomocích státním zaměstnancům učinila vláda ústy ministra financí dr. Engliše závazné prohlášení, že hodlá, jakmile toho finanční stav státní pokladny dovolí, vyplatiti státním zaměstnancům nouzovou výpomoc t. zv. říjnovou. Tato nouzová výpomoc byla také státním zaměstnancům z polovice již v měsíci květnu k výplatě poukázána a zbývá dnes, abychom ústavně svolili, aby další obnos, který doposud státním zaměstnancům byl zadržen, byl vyplacen.
Jde tedy o splacení směnky vládní státním zaměstnancům a já očekávám, že nebude žádných debat, poněvadž tato věc jest všeobecně známa.
Jde o výdaj - a to ve výši celkem
110 mil. Kč - pro státní zaměstnance, jakož i o další výdaj ve
výši 25 mil. Kč ve smyslu paritního zákona pro učitele, tedy o
135 mil. Kč a já doporučuji jménem státně-zřízeneckého výboru
a jménem rozpočtového výboru tuto osnovu zákona ku schválení.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): Přikročíme k rozpravě.
Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji, aby se stanovila k tomuto odstavci denního pořadu řečnická lhůta na 15 minut.
Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Námitek není, návrh můj jest schválen.
Zapsáni jsou "proti" páni posl. Blažek, Grünzner, "pro" páni posl. dr. Keibel a dr. W. Feierfeil.
Uděluji slovo prvému řečníku "proti" p. posl. Blažkovi. (Hlasy: Není zde!)
Pan posl. Blažek není přítomen, ztrácí slovo.
Uděluji slovo řečníku na straně "pro" p. posl. dr. Keiblovi. (Hlasy: Není přítomen!)
Není zde, ztrácí tudíž slovo.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
na straně "proti" panu posl. Grünznerovi.
Posl. Grünzner (německy): Dámy a pánové! Když předešlého roku následkem dalšího stoupání cen všech životních potřeb a hrozné nouze v kruzích státních zaměstnanců a pod tlakem organisací těchto zaměstnanců a jich parlamentního zastoupení vláda byla nucena opustiti své tehdejší stanovisko a vzdáti se odporu proti jakémukoli dalšímu zlepšení služebních a pracovních příjmů, tu sáhla k pomocnému prostředku zavedením nového druhu drahotních přídavků a předložila sněmovně zákon o t. zv. nouzových výpomocích. Tento nový, zvláštním zákonem zavedený drahotní přídavek neznamenal nic jiného, než zvýšení dosavadní drahotní výpomoci průměrně o 100%, nehledíme-li při tom k zcela nepatrnému přídavku 20 Kč u nižších kategorií zaměstnaneckých. Pozorujeme-li tudíž zákon z 25. listopadu 1920 o této nouzové výpomoci s toho hlediska, čeho se jím vlastně státním zaměstnancům dostalo, t. j. v jaké výměře a jakým způsobem byly jejich platy zlepšeny, přijdeme k závěru, že k tomu nového zákona v pravdě nebylo potřebí. Věc se mohla provésti mnohem jednodušeji. Bylo potřebí pouze novely, dodatku k zákonu z 15. dubna 1920, jímž by dřívější čtvrtletní výpomoci byly přeměněny v měsíční, takže by bylo nutno tyto měsíční drahotní výpomoci zvýšiti průměrně o 100% s přídavkem 20 Kč pro nižší kategorie. Výsledek byl by býval týž.
Avšak vláda sledovala zákonem o nouzových výpomocech zřejmě zvláštní cíl. Byla při tom vedena myšlenkou, že bude moci při vhodné příležitosti drahotní přídavky snáze odstraniti, nebo jeden po druhém zaměstnancům úplně odebrati. Takovým způsobem vznikl už celý konglomerát drahotních přídavků, který je schopen vyvolávat jen zmatky. Byl by tudíž svrchovaný čas, aby se vláda už jednou do toho dala a všecky tyto drahotní přídavky - je jich dnes ne méně než čtyři toho druhu - spojila v jediný drahotní přídavek, neboť, když se jednou zavedou čtyři druhy drahotních přídavků, tím se také připouští nutnost jich. Zjednodušilo by se tím počítání i vyplácení a jednotlivé kategorie zaměstnanců by tomu také mnohem lépe porozuměly. Přesvědčili jsme se, že je celá řada představených venku v úřadech, kteří často nejsou s to podati zaměstnancům žádaného vysvětlení o tom, není-li jim někdy buď část takového drahotního přídavku, nebo celý takový přídavek vyplácen.
Máme měsíční přídavky, máme čtvrtletní výpomoci přeměněné v měsíční, tedy opětně měsíční drahotní přídavek, pak jsme měli tak zv. přechodný příspěvek, který také není nic jiného nežli drahotní přídavek. V listopadu předešlého roku, když bylo nutno drahotní přídavky zvýšiti, přišla nová nouzová výpomoc. Když jsme my němečtí sociální demokraté žádali zvýšení stávajících drahotních přídavků o 100%, když jsme vedle toho podali návrh na vyplácení vánoční nákupní výpomoci pro státní zaměstnance, tehdy vláda sáhla k tomuto prostředku, obzvláště když se dostala do úzkých, jednak pod tlakem, který přicházel z vnějška, a jednak donucena stanoviskem většiny členů státně-zřízeneckého výboru, tehdy ministr financí dr. Engliš prohlásil, že nejzazší mez, do které by mohl jíti, by byla, že by mohl připustiti zpětné působení této nové nouzové výpomoci ne od 1. listopadu, nýbrž od 1. října. Ovšem připojil k tomu poznámku, že to závisí na tom, jaké prostředky bude míti stát k disposici, to jest, kdy tato říjnová splátka bude pak vyplacena.
My jsme již tehdy v státně-zřízeneckém výboru na tento slib nic nedali, my jsme už tenkrát prohlásili, že dokud toto ustanovení, tato přípověď, kterou činí vláda, nebude jakožto zákonné ustanovení pojato do zákona o nouzové výpomoci, vláda nebude cítiti povinnosti tuto splátku za říjen vyplatiti. Nyní přirozeně během času pojem říjnové splátky přešel státním a železničním zaměstnancům tak do krve, že se všeobecně tato nouzová výpomoc, tato jedna splátka nouzové výpomoci označuje jakožto říjnová splátka. Opětovné rozklady u vlády v rozmanitých odborech konečně způsobily, že vláda část této nouzové výpomoci vyplatila. Cestou nařizovací bylo tehdy, a to v měsíci květnu, učiněno opatření, že má býti vyplaceno 50% této nouzové výpomoci, nejméně však 200 Kč.
Kdyby bylo zůstalo při lhůtě, totiž květnové, kterou vláda ve svém nařízení stanovila a kterou vložila pak i do předlohy, do zákona, kdyby tudíž bylo zůstalo při této lhůtě výplaty nouzové výpomoci, byly by bývaly široké kruhy státních a železničních zaměstnanců poškozeny, a to značně poškozeny. Zaujali jsme proto ve státně-zřízeneckém výboru stanovisko proti této lhůtě a navrhli jsme, aby byl vzat jakožto termín nápadu pro nouzovou výpomoc nikoli 1. květen, nýbrž už 1. říjen, to jest, aby pro vyplacení a pro výměr nouzové výpomoci byly směrodatné poměry, které byly 1. října. Od 1. října šla totiž celá řada tehdy ještě aktivně sloužících státních zaměstnanců na odpočinek, mnozí z nich zemřeli a tím byla výměra splátky nouzové výpomoci přirozeně značně zmenšena. Pro ty, kdož odcházeli na odpočinek klesla na 126 Kč oproti výměře 540 Kč, jež jim příslušela tehdy, pokud byli v aktivní službě. Pro vdovy dopadla věc ještě mnohem hůře, neboť v nejlepším případě mohou obdržeti 57 Kč. Státně-zřízenecký výbor se pak postavil na stanovisko, aby byl nikoli 1. květen, nýbrž 1. říjen určen za termín nápadu pro výplatu.
Už předem jsem na to poukázal, že máme celou řadu drahotních přídavků a že by byl svrchovaný čas utvořiti jednotný systém, t. j. všechny tyto drahotní přídavky spojiti a pokud možno zařaditi do stálých příjmů. Při tomto spojení, které musí nastati už letos, musí býti přirozeně zamezeno všeliké poškozování, jehož příklady už máme ve dvou, oběma sněmovnám Národního shromáždění předložených návrzích. Nesmí se státi, aby při započítání drahotních přídavků do stálého platu byly nižší kategorie poškozovány a za to nejvyšším úředníkům napočítáno o 8.000 až 18.000 Kč více, než co dostávají nyní na drahotních přídavcích. Poukazuji na to už dnes, že je takový rozdíl v předlohách zákona, podaných oběma sněmovnám. Ještě tohoto roku musí dojíti k spojení těchto drahotních přídavků, poněvadž koncem tohoto roku vlastní jich působnost přestává. Žádáme tudíž už dnes vládu a strany většiny, aby při vydání nového zákona nebo při vydání služební pragmatiky drahotní přídavky byly rovnoměrným způsobem, a to v celkové výši, jak je jeden každý dostává, započteny do platu.
Zákon o nouzové výpomoci se vztahuje samozřejmě i na učitelstvo. Učitelstvo je súčastněno na novém zákoně na základě paritního zákona pro učitelstvo. Také učitelé byli by bývali značně poškozeni, kdyby byla zůstala lhůta květnová, obzvláště ve Slezsku, kde slezská zemská školní rada dala velký počet učitelů, kteří nedosáhli ještě 60. roku svého věku, nebo 40. roku služebního, na odpočinek, čímž by byli bývali ve výměře nouzové výpomoci značně poškozeni. Tomu je nyní zabráněno, poněvadž v zákoně je stanovena lhůta jednak 1. říjen a jednak 1. červenec.
V tomto zákoně není stanovena lhůta, kdy by byla vláda povinna tyto nouzové výpomoci vyplatiti. Ježto však úhrada se má státi jednak z nových daní a v případě, že by tyto nové daně nebyly povoleny, opatřením úvěru, musíme míti za to, že vláda nebude otáleti a v nejbližší době státním zaměstnancům vyplatí tuto zbývající částku nouzové výpomoci.
Při této příležitosti nemohu opomenouti, abych nepoukázal na to, že obzvláště státní správa železniční - jak se to nyní děje v jiných správních odvětvích, nemohu posouditi - ale je skutečností, že se státní správa železniční chystá propustiti veliký počet pracovních sil, zaměstnanců, a to už nyní, dokud ještě není tato nouzová výpomoc vyplacena. Tím by byli všichni tito ubožáci, kteří už přes rok čekají na tuto splátku, o ni připraveni. Tomu musí býti za všech okolností zabráněno. Pan ministr železnic nás ujistil, že pokud trvá krise a není možnosti pracovní síly, které označuje jakožto přebytečné u železnic, umístiti, že se nesmí vůbec propouštěti. Avšak se všech stran republiky dostáváme zprávy, že v posledních dnech objížděly normovací komise, které snižovaly stav a daly přednostům rozkaz tolik a tolik zaměstnanců propustiti. Tak na př. v Podmoklech bylo 1. srpna vypovězeno 15 skladištních zřízenců a 60 jich má ještě následovat. Páni z této normovací komise prohlásili, že je asi 180 přebytečných zaměstnanců na stanici Podmokly.
Normovací komise také prohlásila, že neplatí osmihodinový pracovní den, nýbrž 9hodinový, a prodloužila také opět turnus u vrátných. Tvrdí-li se dnes, že je u drah 22.000 přespočetných zaměstnanců, pak musíme také hledati důvod, proč to až tam dospělo, a to se dá vysvětliti jen tak, že právě státní správa od převratu až do poslední doby zcela bez cíle a bez plánu přijímala do služby lidi, a to hlavně legionáře. Dřívější Národní shromáždění usneslo se r. 1919 na zákoně, podle něhož neméně než 50% uprázdněných míst u drah má býti vyhrazeno legionářům. Avšak nestačí, co stojí v zákoně. Jak se to praktikuje venku? Přednostové dostávají pokyny, jak to mají dělati. Legionářům se vyhražují netoliko uprázdněná místa, nýbrž prázdná místa se pro ně dělají, zaměstnanci nečeské národnosti se z míst vyhazují a dosazují se tam legionáři. Rozhlédneme-li se po tomto oboru, nabudeme zkušenosti, že si ředitelé státních drah už nevědí rady se samými legionáři, nevědí, jak je mají umístiti. Jednotlivá ředitelství jich na sta ustanovila a dnes nám železniční správa tvrdí, že je o 22.000 zaměstnanců více. Ano, přistupuje-li se k propouštění, k redukování, pak se musí samozřejmě také začíti opětně u nejposléze ustanovených. Ale to se právě neděje, nýbrž redukuje se a jsou propouštěni lidé, kteří už 10, 15 a ještě více let slouží, a ježto zákon o ustanovování legionářů nařizuje, aby se jim započítával čas, po který sloužili v legiích, trojnásobně, můžete posouditi, co to znamená vůči všem těm, kdož už léta na železnici otloukají své údy.
Zbývá ještě promluvit několik slov o propočítáni služebních let. Dnes koluje ve sněmovně zpráva, že zákon o propočítání služebních let nebude již v tomto zasedání projednán. Potvrdí-li se tato zpráva, možno již dnes vládě prohlásiti, že tím povstane ohromné rozčilení v kruzích státních a železničních zaměstnanců a že toho budou trpce želeti, neprovedete-li tento zákon v tomto zasedání.
Ještě jedné věci se musím krátce
dotknouti, to jsou kvalifikace, jak se nyní v rozmanitých odvětvích
státní správy provádějí. Každý německý zřízenec nebo úředník,
který nemůže vykonati zkoušku ze státní řeči, dostane o stupen
horší kvalifikaci. Tím se stává, že tisíce a tisíce starých, zasloužilých
zřízenců je odstrkováno a přeskakováno mladšími. Nerozhoduje služební
schopnost, znalosti, výkon, nýbrž okolnost, ovládá-li českou řeč.
A tu přijde ještě na to, jak zkušební komise celou věc provádějí.
Domnívají-li se pánové - musím zde o tom jednou mluviti a nelze
to ani dosti často zdůrazniti, poněvadž tisíce lidí tím trpí a
je poškozováno - domnívá-li se vláda a pánové ze stran většiny,
že jsou na pravé cestě, pak se zklamou. (Potlesk na levici.)