Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Schälzkymu. (Hlasy: Není zde!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Uděluji slovo panu posl. Röttlovi. (Hlasy: Není přítomen!)
Není přítomen. Ztrácí slovo.
Dalším řečníkem je pan posl. Simm. (Hlasy: Není přítomen!)
Není přítomen. Ztrácí slovo.
Uděluji slovo řečníkovi "pro"
panu posl. Molíkovi.
Posl. Molík: Slavná sněmovno! Projednávání dnešního návrhu jest zvláště důležité pro ty, již byli válkou postiženi, takže osud jejich je tak bídný, že namnoze opravdu nelze jej ani s něčím jiným přirovnati a vůbec nemůže nikdo, i kdo není zasvěcen blíže do osudu jejich, útrpnost s nimi nemíti. Nelze popírati, že sociální péče, organisovaná státem, vykonala od převratu přímo obrovský kus práce, zabezpečila existenci mnoha válečným poškozencům, ale přece je dnes ještě neobyčejný počet těch, kteří nemohli býti zabezpečeni a postaveni na zdravou základnu vlastního podnikání. Problém válečných poškozenců jeví se takto: Přes 1/2 milionu lidí v Československé republice jest odkázáno na součinnost všech lidí dobré vůle a na pomoc státu. Zákon ze dne 20. února 1920 poskytuje sice válečným poškozencům nárok na podporu atd., ale naší snahou musí býti, že kdo problémem válečných poškozenců se zabývá, má přední povinnost starati se o to, aby se mohl válečný poškozenec vrátiti ku práci, aby mu bylo umožněno, třeba při určité tu menší, tam větší ztrátě výdělečných schopností, aby prostě nalezl radost ze života, aby se stal prospěšným a užitečným členem lidské společnosti. Zranění nebo onemocnění válečných poškozenců neznemožňuje namnoze výrobní a výdělečnou činnost, takže nutno pomýšleti na takové existenční zaopatření, které by bylo úměrné fysickým a duševním vlastnostem těchto státních příslušníků.
Za starého Rakouska stačil pro invalidu "kolovrátek". Dnešní doba vyžaduje daleko pronikavějšího zaopatření. Státní správa má možnost zabezpečiti veliký počet válečných poškozenců, a to bez jakékoliv hospodářské úhony ostatního obyvatelstva.
Slavná sněmovno! Řešíme-li stále otázku, jak zvýšiti podpory nezaměstnanosti při zdravých, práce schopných lidech, tím více na nás doléhá otázka válečných poškozenců, jak jsem již předem uvedl: Vrátiti válečným poškozencům chuť k práci, aby měli radost ze života. Poukazuji zde na př. na monopoly; ačkoliv finanční správy byly upozorněny, aby, zadávají-li trafiky a hlavní sklady tabáku, hlavně přihlížely k válečným poškozencům, přece do dnes vidíme, že nejlépe prosperující trafiky byly dosud v držení dobře situovaných lidí a že o každou tabákovou prodejnu nutno svésti přímo urputný boj. Je nutno, aby zde byla prováděna revise za součinnosti okresních úřadoven pro válečné poškozence. Je dále nutno, aby mimo trafiky také přidělovány byly i místnosti na prodej tabáku. Je to bolest, se kterou jsme se posledně setkali. Invalida dostal trafiku, ale při tom ihned dostal výpověď, takže mu není možno, aby mohl tuto prodejnu otevříti.
Již pan referent poukázal na tyto případy a nechci je již opakovati, sta a sta těchto případů se nám jeví. Proto je nutno, aby vláda zde nakázala, aby současně s předáváním trafik byly předávány také prodejní místnosti. Rovněž když se zadávají nádražní restaurace, kantiny a j., aby vždy dbáno bylo toho, aby váleční poškozenci byli pevně chráněni a jejich hospodářská situace zabezpečena.
Jak bylo již zde řečníkem přede mnou uvedeno od počátku roku 1920 bylo zadáno 51 restaurací, a z těch 18 invalidům. Při tom konstatováno, že při zadávání nepostupovalo se reelně a uplatňovaly se namnoze vlivy protekční. Takovéto zadávání musí se díti nestranně. Je nutno provésti soupis všech těchto koncesí a učiniti řez a přikázati je válečným poškozencům a legionářům. Jakákoliv korupce budiž zde odstraněna a budiž přihlíženo k zájmům válečných poškozenců a legionářů. Ze většina válečných poškozenců chce býti zaměstnána a chce pracovati, o tom máme celou řadu dokladů. Pohlédněme na amputované invalidy bez nohy, jak ořou, sejí a konají těžké práce polní. Jiné vidíme v různých dílnách, při soustruhu atd. Nesčetná družstva jsou toho dokladem, protože zaměstnávají velký počet válečných poškozenců.
Slavná sněmovno! Před takovouto prací nutno se pokloniti. Takováto práce musí býti uznána. Proto musí zde stát vycházeti co možno nejvíce vstříc těmto válečným poškozencům a poskytovati jim možnosti podpory a opory v tom, že při zadávání monopolů, nádražích, restaurací a pod. musí si býti vědom toho, aby první zřetel vzat byl na válečné poškozence, kteří mají nejlepší vůli pracovat a vlastní prací státi se užitečnými členy lidské společnosti.
Náš venkovský válečný poškozenec
trpce si stěžuje, že se zdlouhavě provádí pozemková reforma. Celá
řada takovýchto válečných poškozenců netrpělivě čeká, aby si mohli
zaříditi své vlastní domácnosti a... (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Molík (pokračuje): ... existenci. Proto voláme do státního pozemkového úřadu: nezdržujte déle pozemkové reformy! Máte schválen parcelační plán na určitou dobu, který nám sice nevyhovuje, ale nechť, hleďte jej co možná brzy uskutečniti, aby přišly na řadu další objekty, aby také bylo jednou konečně postaráno o všecky ty, kteří chtějí pracovati na půdě a aby nebyli stále odkazováni na cizí pomoc a byli svobodnými na svobodné půdě. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Slavná sněmovno! Musím zde poukázati na to, jak státní úřady vycházejí vstříc těmto válečným poškozencům. Uchází-li se o místo ve státním úřadě invalida, válečný poškozenec, činí se mu všemožné překážky a namnoze setkáváme se s tím, že tento válečný poškozenec roztrpčeně raději odchází se zaťatými zuby a trpce si stěžuje na svou vlastní vlast, na svou vlastní republiku. Ačkoliv mají všechny centrální úřady nařízeno bráti určité procento invalidů do svých služeb, přece se tak neděje. Chtěl bych uvésti některé případy - a mám toho mnoho avšak nechci zdržovati jednání, ale musím na jeden markantní případ poukázati: jistý 80% invalida zaměstnán byl 2 roky u finanční správy ku všeobecné spokojenosti úřadu a úředníků. Po dvou letech hlásil se, aby byl převzat, avšak jakmile podal žádost, byl ihned zbaven svého místa a až po dlouhé době na četné urgence byl "provisorně" opět do tohoto úřadu vzat. Samozřejmě, jednají-li takto zvláště státní úředníci, že se tím činí život válečným poškozencům trpkým a nepřekvapují nás zprávy o sebevraždách těchto nešťastníků.
O soukromém podnikání se nechci vůbec zmiňovati, neboť přijde-li tam jakákoliv žádost, tu ihned se prostě zamítá. Ptám se vás: Což pak už nadobro vymizel ten sociální cit, který byl tak po válce všemi ústy hlásán? -
Slavná sněmovno! Chci ještě zde poukázati na jeden úřad, a to na Zemskou úřadovnu pro válečné poškozence v Brně. Podle zákona ze dne 20. února 1920 byly provedeny ve všech oblastech soupisy válečných poškozenců a sociální přehlídky a tu byl každému válečnému poškozenci vystaven nález o jeho pracovní neschopnosti. Dále byla mu vyměřena renta. Tyto renty způsobily, jelikož dlouhou dobu trvalo, než všechny byly provedeny, že zákon podával tuto rentu od května a že prozatím nastala jakási difference mezi výměrou a rentou. Tato výměra na mnohých místech nebyla po celé měsíce a do dnes není vyplácena. A stěžují-li si váleční poškozenci u těchto zemských úřadů, prostě se jim nedá ani odpovědi, a to nejenom válečnému poškozenci, nýbrž i intervenuje-li poslanec nebo píše, vůbec se mu na dopis neodpoví. To, prosím, dělá velmi zle. Úřadu pro péči o válečné poškozence zaslal jsem nesčetný počet dopisů zvláště doporučených a žádal jsem o odpověď, ale vůbec jsem jí nedostal. Pak se nedivme, když válečný poškozenec žádá, píše a urguje vyřízení své žádosti a toto mu nedochází, že je nad celým životem roztrpčen. (Posl. Sladký: Podívejte se, jak je sestavena zemská úřadovna brněnská!) Nechci o tom mluviti. Žádáme nápravu a nesneseme takové postupování státních úřadů.
Invalidé, váleční poškozenci a
pozůstalí velmi dobře jsou si vědom i toho, že v době, kdy válka
byla pro ně ještě dobou, kdy obětovali své zdraví pro cizí zájem,
že doma byla celá řada lidí, kterým válka byla zlatým zdrojem,
kteří získali si válkou jmění. A právě v těchto případech naráží
se mnohdy na největší nepochopení. Jest samozřejmo, že této lásky,
která se objevila v počátcích války, již není, tenkráte kde kdo
se tlačil, aby zraněným prokázal nějakou pozornost, ale tato pozornost
byla vypočítavá z určitých důvodů. Proto nyní žádám, aby vláda
se vším urychlením předložila osnovu zákona, kterou se zabezpečuje
přednost válečným poškozencům a legionářům, aby při zadávání tabákových
trafik, tabákových skladů, nádražních restaurací a jiných prodejen
lihových měli přednost, aby byl novelisován zákon ze dne 20. února
1920 o zlepšení požitků válečných poškozenců, kde už jsem patřičnou
resoluci podal, a zvláště budiž zde pamatováno na vdovy a pozůstalé,
aby při dnešních mimořádných drahotních poměrech se jim aspoň
nějak ulevilo, což je zajisté v zájmu sociální spravedlnosti a
humanity. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Palme.
Posl. Palme (německy): Ctěné dámy a pánové! Návrh Dubického, jenž leží před námi, obsahuje především, aby při zadávání nádražních restaurací, kantin, výčepů lihovin a prodejen tabákových byl vzat v budoucnosti přede všemi jinými zřetel na válečné poškozence. Minulé doby došlo na zadávání těchto skladů, nádražních restaurací atd. nesmírně mnoho stížností na protekcionářství a ze zprávy výboru možno zvěděti, že tam byla podána celá řada stížností, které mají tímto způsobem býti v budoucnosti alespoň poněkud omezeny. Ze zprávy ministrovy v sociálně-politickém výboru jsme shledali, že jde celkem jen o 218 takových nádražních hostinců. Vidíme, že od převratu bylo jich 111 vyměněno a od počátku 1920 51 nově zadáno, z toho 26 legionářům, 18 invalidům a 7 vdovám. Z toho není možno viděti, v kolika případech při tom byl vzat zřetel na německé uchazeče. Pokud z celého stavu věci poznáváme, myslím, že ani na jednoho Němce nebyl vzat zřetel v nějakém směru. Již pan kolega Taub vyzval ministra sociální péče, aby do podzimu předložil sněmovně seznam koncesí propůjčených od převratu. A bylo by si přáti, aby se konečně něco stalo, abychom mohli nahlédnouti do praxe, jak se dodnes prováděla.
Jedno víme zcela určitě: že na německé uchazeče nebyl brán téměř ohled a že se v čistě německých krajinách přihlíží všude jen k českým uchazečům. Při tom je počet válečných poškozenců v německých krajích mnohem větší než v krajích českých. Je to přímo hrůza, vyjdeme-li dnes do vesnic našeho Rudohoří, jaké válečné mrzáky tu vidíme obcházeti. A nemnoho lepší je to jinde.
Věc vypadá pro nás tak, že zvláště
v našem Rudohoří za války a také po válce až do dnešního dne průmysl
úplně poklesl a že se naši váleční poškozenci naprosto marně namáhají
nalézti nějakou práci, nejsou však naprosto s to. Vidíme je i
s jejich rodinami prostě hynouti nejžalostnějším způsobem: Myslím,
že by vláda měla se zde přece jen také poněkud starati o to,
aby nastal obrat. Jak veliký sociální problém zde všeobecně má
býti řešen, vidíme z číslic zprávy, ve které se praví, že se máme
starati o 120.000 válečných poškozenců, 60.000 vdov a 80.000 sirotků,
mezi nimi o více než o 5000 úplných sirotků, o 20.000 matek, kterým
padli v poli synové. Bylo by nejvýše na čase, aby se konečně ministerstvo
sociální péče dalo pohnouti k tomu - žádáme to se vší energií
- aby nám konečně jednou podalo úřední zprávu o tom, co dodnes
celkem vykonalo k zmírnění bídy na tomto poli. Jak to je, a to
bychom především rádi věděli, se zvýšením důchodů? Ty jsou při
své dnešní výši úplně nedostačující a musí dojíti k novelisaci
zákona o zaopatření válečných poškozenců ze dne 20. února 1920
ve smyslu požadavků podaných svazem "Bund der Kriegsverletzten".
Jak dnes se věci mají, mohl bych ukázati jen na jednom příkladě:
Jistý válečný poškozenec z Kraslic, který byl uznán nálezem okresní
sociálně-lékařské komise 75%ním invalidou - ten muž je téměř úplně
slepý - má doma 4 nezaopatřené děti a ženu a dostává měsíčně 216
K, nemůže pro svůj slabý zrak najíti práce, ač ji po dva roky
hledá, a zahyne bídně se svou rodinou, nebude-li o něj nějakým
způsobem postaráno. Jeho úsilí, aby obdržel něco více nebo dostal
nějaký příspěvek, bylo dodnes marné. Tak, jak se daří tomuto jednomu,
daří se dnes mnoha tisícům, snad ještě hůře, než tomuto, a já
myslím, že taková bída volá do nebes; a mohou-li se dnes vydávati
tak ohromné sumy, jako včera opět bez uvažování 322 milionů na
militarismus, měla by se konečně přece jednou sněmovna ptáti svého
svědomí, zda by se neměl v prvé řadě vzíti zřetel na tyto ubožáky.
Jde především jiným ještě o jiný důležitý problém, to je přivésti
invalidy k produktivní práci. Kolik válečných poškozenců je ještě
bez zaměstnání? Myslím, že ministerstvo sociální péče musí se
přece také o to starati, kolik z těchto obětí války nemá ještě
práci, a rádi bychom věděli, kolik jich ještě je, o které ještě
žádným způsobem nebylo postaráno. Vždyť známe naše podnikatele.
Berou především jen zdravé dělníky, nechtějí válečných poškozenců
přijímati do svých závodů. U nás není takového zákona stanovícího
nucené percentuelní zaměstnání válečných poškozenců, jak bylo
zavedeno zvláště v Rakousku, jako je to částečně v Anglii a také
v Německu. Byl sice vydán výnos ministerstva sociální péče ze
17. ledna 1921, podle kterého při vypisování státních dodávek
mohou býti podnikatelé zavázáni bráti válečné poškozence do práce.
Velice by mne zajímalo, zda od vydání tohoto výnosu bylo také
něco podniknuto se strany ministerstva sociální péče k jeho provedení,
velice by nás zajímalo, kolik válečných poškozenců bylo při zadávání
státních prací na základě toho to výnosu umístěno. Myslím, jak
známe praxi ministerstva sociální péče, nehnulo se dodnes k provedení
tohoto zákona ani prstem. Myslím, že touto methodou, vydávati
jen krásné výnosy, avšak nikterak jich nepoužívati, není našim
válečným poškozencům na venkově nikterak pomoženo. Dále bychom
také rádi jednou věděli, co bylo učiněno v celku soukromou péčí
pro válečné poškozence a co se ještě dnes dělá dále pro nesčetné
ony oběti války, jež dnes jsou postiženy tuberkulosou a o které
se vůbec nikdo nestará. Známe příčinu rozmáhající se tuberkulosy,
jež se stále strašně šíří, jejíž hlavní příčiny spočívají ve válce,
špatné výživě, nepříznivých poměrech bytových a zásobovacích atd.,
kterými tito ubožáci ještě dnes strašně trpí. Co bylo do dnes
učiněno, aby se čelilo tomu válečnému moru, příjici, jež nabyla
přímo strašného rozsahu? Co se stalo do dnes pro zřízení útulků,
ošetřoven a pracoven, jež by mělo býti velmi naléhavě provedeno,
aby se mohly konečně do jisté míry odstraniti ty strašné škody
světové války a počet obětí, jichž je dnes ještě mnoho tisíc,
mohl se omeziti na onu míru, aby se mohlo říci: Je jich již jen
málo, pro které není dnes možno ještě nalézti příbytku, které
však musíme v jiné formě plně a zcela podporovati. To je, co dnes
chceme říci k tomuto návrhu nám předloženému: Víme, že touto malou
předlohou se mnoho nepomůže; je to však alespoň kapka na horký
kámen, a nemáme důvodu, abychom proti němu hlasovali. Tohoto návrhu
se zastaneme. Já však apeluji dnes na všechny strany této sněmovny
a především na vládu, aby učinila vše a nic neopomenula, aby pomohla
konečně zmírniti postavení těchto politování hodných obětí světové
války. (Souhlas německých poslanců).
Místopředseda Buříval (zvoní):
Páni posl. dr. Radda, dr.
Lehnert a Kostka podali pozměňovací návrh. Prosím,
aby byl přečteny.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Návrh posl. dr. Raddy, dr. Lehnerta, Kostky a soudr.:
Bod 1. navrhované resoluce nechť zní:
"Vláda se vyzývá, aby se
vším urychlením předložila návrh zákona, jímž zajišťuje se přednost
válečným poškozencům při propůjčování trafik, státních lázeňských
restaurací a prodejen alkoholových nápojů. Je-li více uchazečů
válkou poškozených, má těžce poškozený přednost, při stejné m
stupni invalidity osoba příslušná v místě, pokud se týče v okresu,
v němž některé toto místo se propůjčuje."
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dál je podána resoluce pana posl. Petrovického.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Resoluční návrh posl. Petrovického a druhů:
"Tímto resolučním návrhem
žádají s následující změny ve zprávě svrchu zmíněného výboru,
a to: V 1. odst. budiž před slovo "legionářům a válečným
poškozencům" vsunuto slovo "odborníkům".
Místopředseda Buříval (zvoní): Oba tyto návrhy mají dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
panu posl. Petrovickému.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Zpráva sociálně-politického výboru o návrhu posl. Dubického, dr. Kubíčka a soudr., aby při zadávání nádražních restaurací, kantin, prodejen lihových nápojů a prodejen tabákových bylo přihlíženo k potřebám válečných poškozenců, tento návrh i změny kolegů poslanců byly projednány zevrubně v sociálně-politickém výboru a mohu prohlásiti, že s duchem této zprávy souhlasili tehdá téměř zástupci všech politických stran, ježto skutečně zde bylo hleděno k účelu návrhu kol. Dubickým a soudr. stilisovaného. Když mluvil pan referent zde o této zprávě, tu padla poznámka se strany sněmovny, že poslanci příliš exponují se právě při zadávání nádražních restaurací, a já to plně prohlašuji. Já mám za to, že by neškodilo, kdyby právě při zadávání restaurací nádražních nebylo tolik intervencí se strany poslanců jako posud. Vždyť sám bývalý ministr železnic Stříbrný velmi trpce si stěžoval právě na toto intervenční zakročování při obsazování jednotlivých nádražních restaurací právě v anketě, vyvolané na popud organisací zaměstnavatelských a zaměstnaneckých, když byla svolána anketa zájemníků o této otázce.
Pokud se zadávání nádražních restaurací týká, prohlásil již tehdy bývalý ministr železnic Stříbrný, že pro zadání některé restaurace poslanec intervenuje i pro několik žadatelů, ačkoliv ví dobře že může dostati restauraci tuto pouze jeden z nich. A bylo dobře řečeno, že celkem 218 restaurací nádražních máme v celé republice. To není tedy ten počet, jaký byl v starém Rakousku, a ministerstvo železnic do dnešní doby vyměnilo již kolem 120 nádražních restauraterů z tohoto počtu 218, jak jsem se informoval. Rovněž byla výměna nových restaurací a tu jest samozřejmo, že bez ingerence jednotlivých poslanců by oépe ředitelství našich státních drah v obsazování těchto nádražních restaurací vyhovovalo, než když ten neb onen poslanec stojí za petentem, aby restauraci dostal. Byly podány již roku 1920 na anketě normalie, které měly býti směrnicí propůjčování nádražních restaurací, a tu konstatuji, že na prvém místě tehdy byl dán důraz na to, že nádražní restaurace má býti zadávána legionářům-invalidům-odborníkům, potom invalidům - odborníkům, potom opětně teprve, kdyby nebylo těchto petentů, odborným vrchním číšníkům, kteří byli zaměstnáni v nádražních restauracích. A právě takovýto odborný vrchní číšník, slavná sněmovno, je nynější majitel restaurace plzeňské, kde ne snad ty poměry, o kterých zmínil se kol. referent, hrály roli, nýbrž brán zřetel k jeho odborné schopnosti a rovněž byl zavázán, aby ve svém závodě zaměstnával pouze číšníky legionáře odborníky; pokud se tak děje, jest jeho věcí, ale dá se to kontrolovat, zdali skutečně tento závazek dodržuje.
K resoluci, kterou kolega referent
přednesl, že sociálně-politický výbor doporučuje poslanecké sněmovně,
že vláda se vyzývá, aby se vším urychlením předložila předlohu
zákona, kterouž se zabezpečuje přednost legionářům a válečným
poškozencům, dal jsem resoluční návrh, který byl podepsán, a prosím
jak pana referenta, tak i slavnou sněmovnu, aby s tímto resolučním
návrhem projevili svůj souhlas. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu poslanci Najmanovi.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Je jistě beze sporu nutno, aby válečným poškozencům a invalidům dostalo se možnosti, aby mohli svoji existenci, svoje živobytí hájiti. K tomu zajisté hodí se také to, aby dostalo se válečným poškozencům, invalidům trafik, ale chci poukázat na to, že ne vždy správně postupuje se, když se zadávají trafiky. Mohl bych uvésti celou řadu případů, kde jsem viděl, když šlo o velikou trafiku, o veliký sklad tabáku, že nešlo to s výpovědí hlavního skladu tak rychle, jako když šlo o malé trafiky. Mám celou řadu zjištěných případů, že bylo sta a snad tisíce malých trafik, jejichž měsíční výnos obnášel 200 až 300 K, vypovězeno a dáno válečným poškozencům, invalidům, kde tito váleční poškozenci, invalidé, ovšem nemohli býti živi, nemohli svoji existenci v těchto malých trafikách uhájiti. Mám podobně celou řadu případů, kde trafika bezesporně je spjata s obchodem, je spjata s určitou živností, a tu je nemyslitelno, aby příslušný živnostník, který má trafiku, mohl býti živ z tohoto obchodu a z té živnosti, jako není možno a myslitelno, aby mohl býti živ takový legionář a poškozenec z této trafiky.
Naproti tomu měli jsme celou řadu případů a já jsem nesčíslněkráte intervenoval ve věci, kde šlo o veliký sklad tabáku. Přišel ke mně legionář invalida, který domáhal se toho, aby mu byl zadán hlavní prodej tabáku v Ml. Boleslavi. Majitelem hlavní prodejny tabáku v Ml. Boleslavi je člověk, který je válečným zbohatlíkem, milionářem, a který má vedle této hlavní trafiky továrnu a hotové peníze. Tomuto člověku vzdor těm intervencím do dnešního dne hlavní sklad tabáku vzat nebyl. Dokonce prý bylo legionáři resp. invalidovi, který se o tuto hlavní trafiku ucházel, řečeno: my nemůžeme vzíti tuto hlavní trafiku příslušnému proto, poněvadž má mnoho válečných půjček a byl by tím způsobem velmi poškozen. Máme takové případy i v Praze. V Praze jsou majiteli hlavních prodejen tabákových začasto lidé, kteří toho naprosto nepotřebují, a bylo by žádoucno a vhodno, aby se tyto hlavní prodejny tabákové vzaly a daly poškozencům, invalidům a ne, jak jsem řekl, abychom jim dávali a brali trafiky nepatrné, které nemají výnosnosti. Poukazuji, co se v poslední době děje. Zhusta se stávají případy jako na příklad v Roudnici, kde občan, který měl v Terezíně klasifikaci jako neschopný s 75% a kde dostal list, ve kterém bylo nařízeno, aby státní úřady hleděly existenci mu opatřiti, měl trafiku a místo toho, co by se mu mělo vyjíti vstříc, ještě se mu tato trafika vzala, nebo alespoň vzíti chtěla. To je divná podpora těchto válečných poškozenců a invalidů. Já bych mohl poukázati na případ, který se udál v Brně. V Brně byl invalida, který měl 75% invalidity a prosím, tento invalida dostal trafiku. Když potom při jedné z prohlídek se stalo, že byla jeho schopnost snížena na 25%, byla mu trafika okamžitě odejmuta a nebyla mu dána ani tehdy, když se dodatečně zjistilo, že má nárok na 75% invalidní podpory. Třeba si uvědomiti, že naše ministerstvo financí všemožně ztěžuje a znemožňuje, aby invalidé mohli skutečně z trafik, které jim byly zadány, býti živi.
Další případ máme v Praze na Perštýně:
jistý invalida zde dostal trafiku a obdržel k tomu cíli také od
ministerstva sociální péče půjčku 12000 K, z toho za 8 tisíc opatřil
si budku a zbytek 4000 K zbyl mu na tabák a tabákové výrobky.
A tomuto člověku, který je naprosto neschopen jakékoliv práce
a musí všechny práce za sebe dáti vykonati, poněvadž sám nemůže
ani se najísti, bylo předepsáno, sotvaže byl 14 dní v této trafikové
budce, 15.000 K daně. V tom je viděti, jakým divným způsobem se
tito invalidé podporují, poněvadž ve skutečnosti, kdyby měl tuto
daň zaplatiti, by mu trafika nic nevynesla. Když si stěžoval na
tuto výši daně, která mu byla vyměřena, bylo mu řečeno finančním
orgánem: "Když se vám to nelíbí a nechcete to platit, najdou
se jiní, kteří to budou moci platiti." Takových případů,
kde tímže způsobem byli zdaněni váleční poškozenci, kteří takové
trafiky dostali, máme v Praze celou řadu. A také na poslední schůzi
invalidů trafikantů, která se konala na Střeleckém ostrově, trpce
si bylo stěžováno do tohoto postupu ohromné výměry daně. Prosil
bych, aby na příště v těchto věcech bylo postupováno s určitou
rozvahou, aby nebyly vypovídány trafiky, aniž se napřed příslušný
úřad informoval, zdali nezpůsobí tomu poškozenci, kterému trafiku
vypovídá, větší škodu, než užitek tomu, který napříště trafiku
má dostati. Prosil bych, aby v této věci bylo napříště postupováno
s rozvahou. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Pelikánovi.
Posl. Pelikán: Slavná sněmovno! Jestliže slavná sněmovna pozastavuje se nad tím, že dnes projednáváme tak na pohled malichernou otázku: zadávání trafik atd., prosím, aby se nikdo nedivil. Jde o to, že válka přivodila ohromné množství nezaměstnaných a vyhodila na dlažbu mnoho lidí, nemajících z čeho žíti, kteří s roztrpčeností hledí na ony případy, kde jednotlivci mají nakupenu na sebe celou řadu koncesí a výnosných funkcí a ubírají živobytí těm, kteří jako legionáři neměli dosti času uchytiti se v republice, jsouce vzdáleni tisíce kilometrů od vlasti a nyní, když se vrátili, nalezli všechna místa ve státní službě obsazena, všechno, co mohlo pro ně znamenat existenci, zachyceno v rukou jiných, a oni jako obránci, jako velmi důležitý činitel při získání samostatnosti, zůstali z valné části bez existence. Jestliže, vážení přátelé, se někdo někde pozastaví nad psychosou legionářů, která je zaviněna těmito okolnostmi, že tito činitelé nejsou s to se uchytit, vidí, kterak po stránce státní bezpečnosti se strany nacionálně a protistátně založených občanů pracuje se proti republice i proti státu. Nedivím se proto této psychose našich legionářů, kteří na Sibiři sami si dávali zákony a tím svým postupem způsobili to, co dnes po stránce samostatnosti národ má.
Teď ty restaurace. - Zmíním se pouze o třech případech. Je to předně případ svinovský, kde je restauratérem dosud židovský Němec Heitner. On část výnosné restaurace této pronajal jinému, ten zase třetímu, takže se živily na tomto podniku tři rodiny. O tuto restauraci ucházeli se od státního převratu čeští interesenti, ale bohužel v olomouckém ředitelství disponující úředník byl také žid a proto nebyla tato restaurace obsazena uchazečem z řad legionářů ani invalidů. Prosil bych, aby nikdo z poslaneckých kruhů se nepletl do toho, poněvadž když člověk přijde na to, že k ochraně takového židovského Němce vystoupí český poslanec, je mu při tom špatně.
Druhý případ je restaurace brněnská, kde nájemce pan Bogyi, ze kterého se stal po státním převratu Slovák, ačkoli před státním převratem měl svoji knajpu "Hindenburk", která podle svého názvu byla navštěvována lidmi, kteří sami byli dokumentem jeho národnosti. Pan Bogyi dosud sedí na té restauraci. Nyní teprve je vypsána jako svinovská, a já bych rovněž prosil, aby byla i v tomto případě postupem urychleným předána kvalifikovanému nájemci, pokud možno legionáři nebo invalidovi, kvalifikovanému po stránce odborné a jazykové.