Předseda:
Slovo má dále pan posl. Wittich.
Posl. Wittich (německy):
Dámy a pánové! Program nové koncentrační vlády chce, jak se
zdá, vycházeti z té správné zásady, že dřívější vlády dělaly ve
vladařském umění chyby a že nyní je... (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. Wittich (pokračuje): ... že nyní je úkolem této nové vlády, aby tyto chyby napravila. Zdá se však nyní, že básnická slova"To je kletba zlého činu, že musí stále jen ploditi zlo", budou provázeti i novou tuto vládu na její cestě. Marně pátráme v tomto programu po nějakém světlém bodu, marně hledáme v tomto programu nějaké jasné vyjádření, co vlastně chce vláda podniknouti ve prospěch pracujícího lidu, aby rozřešila nejdůležitější otázky tohoto státu, národnostní a hospodářskou otázku, podle názorů pracujícího lidu. Proto působí přímo groteskně věta na konci reci pana ministerského předsedy, když praví: "Jsme odhodláni a dosti silni, jsme také dostatečně připraveni, abychom mohli všem úspěšně a včas vyhověti." Neboť jsou také právě takové otázky, a to různé, jež nedají se řešiti mečem, nýbrž které musí býti řešeny podle zákonů rozumových. Takovou otázkou zdá se mi býti otázka světového hospodářství a v té věci lituji, že pan ministerský předseda nedovede o Rusku říci nic jiného, než thesi, že Československu nezbývá nic jiného než vyčkávati. Jsem toho náhledu, že hospodářské problémy Evropy a zároveň i Československé republiky budou rozřešeny toho dne, kdy milionům ruských dělníků bude dána možnost, nabídnouti evropským národům průmyslové výrobky své republiky za hotové peníze anebo na výměnu za jejich výrobky, hlavně potraviny. To je otázka, jež by jistě za to stála a zasloužila by, aby se jí byla jak diplomacie Československé republiky, tak i diplomacie světová poněkud positivněji zabývala. A já myslím, že, pokud diplomacie v tom směru nenastoupí cestu positivního činu a nemůže skutečně v tom směru dosáhnouti nějakého úspěchu v zájmu konsolidace hospodářských poměrů Ruska, musí si dáti říci, že pracující lid celého světa kašle na její činnost, protože nestojí za fajfku tabáku.
S hlediska vnitrní politiky je jistě zajímavé, co pan ministerský předseda může říci o nejpalčivějších otázkách, jako odluce církve od státu, veřejné správě, sociálním pojištění a pozemkové reformě. O rozluce církve od státu myslí pan ministerský předseda, že to je důležitá otázka. Zajisté, i já stojím na tom stanovisku, že jde o důležitou otázku. Myslím však, že ta důležitost jeví se v tom, že se vláda má vynasnažiti vyřešiti tento problém spolu s lidem proti církvi. Chce-li vláda řešiti tuto otázku vyjednáváním s Římem, pak dříve stihne pana ministra zahraničních věcí a ministerského předsedu kletba, než bude moci dosáhnouti nějakého výsledku, kterým by pokrokově a jmenovitě socialisticky smýšlející lid byl uspokojen. Myslím, že českoslovenští státníci přiznávají církvi v jistých věcech ještě výhodnější postavení, než dokonce zpátečnická vláda uherská. Neboť podle státoprávního přesvědčení panujícího v Uhrách, tvoří církevní statky, jež byly kdysi státem dány církvi v užívání, majetek státní, jenž může býti kdykoliv státem odňat. Podle názoru československých státníků jsou statky, jež církev spravuje, de facto majetkem církve; proti tomuto názoru musíme se my, sociální demokraté, co nejrozhodněji ohraditi.
Pokud jde o stížnosti proti veřejné správě na Slovensku, pravil pan ministerský předseda, že budou co nejdříve odstraněny rádnou, rychlou a demokratickou správou. Dámy a pánové! Demokracie tohoto státu je na Slovensku prazvláštním pojmem. Vedoucí politikové, v jichž rukách spočívá správa Slovenska, rádi se dovolávají zpravidla vysloveně demokratického smýšlení presidenta republiky, jestliže lid nesouhlasí s výkladem pojmu"demokracie" se strany vládnoucích. Toto srovnání však upomíná na ono místo jisté opery, kde Japonka zamiluje si Američana, jenž ji na konec hanebně opustí. Ve svém zoufalství připadne na naivní myšlenku, pomodliti se k americkému bohu, aby způsobil, aby se její ctitel vrátil, a aby této modlitbě dodala vetší váhy, zavolá i svou služku a žádá ji, aby se k její modlitbě připojila. To děvče se zdravým rozumem ptá se paní, zda ten bůh také tu modlitbu uslyší, když přece je tak daleko. I president Masaryk je velmi daleko od Slovenska a lid nemůže proto viděti dostatečnou útěchu, dosti důvěry a dostatečné splnění, prohlašuje-li se president Masaryk ve smyslu pravé a zdravé demokracie, protože jeho politický názor je vykládán podřízenými orgány, ve zcela jiném, zpátečnickém smyslu.
O nějaké samosprávě na Slovensku nemůže býti vlastně za nynějších poměrů ani reci. Hlavním znakem veřejného života na Slovensku je zbujení úředního poručníkování, úplný nedostatek skutečné autonomie, skutečné samosprávy. Místo samosprávných sborů, jsou na Slovensku stále ještě sbory jmenované. Ba dokonce ani tyto náhražky samosprávy nejsou stále ještě jmenovány ve všech obcích pres naši upomínku u povolaných instancí a také u zplnomocněného ministra. Tam, kde jmenované sbory působí, jako na příklad v Bratislavě, hlavním městě Slovenska, nalézáme toto: Jmenovaná správa města je pouhou stafáží politických úředníků, jmenovaných ministerstvem. V Bratislavě na příklad nemůže městská obec přijmouti ani jednoho sluhu, neudělí-li k tomu župan svého souhlasu. Dokonce i úředníci pro městské podniky jsou přijímáni županem pres protest městské obce.
Nedostatek samosprávy vystupuje zvláště křiklavě na jevo v oboru finančního života měst. Nebude jistě působiti jako novinka, řekne-li se, že město Bratislava a města na Slovensku vůbec, zcela podobně jako města v ostatních krajích republiky, trpí ohromným nedostatkem peněz. Nuže, zcela určitě doufáme, že, kdyby zde vládl sbor samostatně volený, bylo by pak možno pozorovati na celé cáre důvěru a zároveň mohla by býti vykonávána positivní práce. Vidíme na příklad, že během roku 1919 a 1920 a až do dneska, usadila se na Slovensku, hlavně však v Bratislavě, celá rada ústavů, bank a akciových společností a že tyto finančně silné podniky docílily čistého zisku, jdoucího do set milionů, že však neplatily ještě žádných obecních přirážek. Obecní zastupitelstva několikráte upomínala, avšak ministerstvo nemohlo se ještě pres tyto upomínky rozhodnouti, aby skutečně vybralo daně od těchto finančně silných podniků. Důsledek toho je přirozeně velice smutný. Včera byl v Praze starosta tohoto města a dožadoval se ministerstev, ježto je obava, že město nebude moci na 1. listopadu vyplatiti služné svým zaměstnancům. Pánové, takové jsou poměry v Bratislavě, hlavním městě Slovenska. Jak to vypadá v ostatních městech, o tom můžete si učiniti obraz sami.
Avšak toto bezvládí v oboru správy zvětšuje, jak se zdá, i samo ministerstvo, a to tím, že se na příklad přihodilo, že usnesení o stanovení činžovního groše, jež učinilo město, nebylo ministerstvem schváleno. Rozpočet, jenž byl vypracován na základě příjmu z tohoto stanoveného činžovního groše, ministerstvo však schválilo, a město pod tímto titulem tuto daň po celé měsíce vybíralo.
Sociální pojištění je pro nás sociální demokraty rovněž kapitolou, o které musíme říci: Požadavek, aby uskutečněno bylo toto pojištění v tom smyslu, jak to předpisuje program strany, je naléhavou otázkou. Musíme proto také v tom směru ohraditi se zcela rozhodně proti neodůvodněným průtahům s předložením této zákonné předlohy. S hlediska Slovenska musíme tím více na to klásti váhu, aby byl co nejdříve vydán zdravy, pojmům demokracie odpovídající zákon o sociálním pojištění, protože nyní žijeme, pokud jde o pojištění dělnické, v poměrech velmi smutných. Je to smutné, pánové, že něco takového je, avšak v každém případě stíhá vina přirozeně vládu a zvláště ministerstvo sociální péče. Uherský zákon o dělnickém pojištění, lépe řečeno, zákon o pojištění nemocenském, byl celý převzat. Tento zemský pojišťovací zákon zřizuje přirozeně také dělnicky rozhodčí soud v prvé, druhé a třetí stolici. V nejvyšších stolicích rozhoduje soudce z povolání, stojící pod dozorem státního pojišťovacího úřadu, pokud se týče tímto úřadem jmenovaný. Po převratu v roce 1919 nařídil sice ministr sociální péče, že na místo budapeštského zemského pojišťovacího úřadu má nastoupiti tak zvaný "Úřad pro dělnické pojištění", avšak ministerstvo sociální péče si vyhradilo, že ony agendy, vyplývající z tohoto zákona o pojištění, jež spadají do působnosti státního pojišťovacího úřadu, opatří ve své vlastní působnosti. Při tom dosud toto ministerstvo opomenulo zříditi rozhodčí soudy a tak se přichází, že dnes leží tisíce a tisíce spisů bez vyřízení. Tisíce spisů leží nevyřízených v přihrádkách "zemského úřadu", spisy dělníků, kteří utrpěli úraz a jsou tedy tvory ve společnosti nejvíce politování hodnými. Ani by se tomu vlastně nemělo věřiti, že něco takového je možné ve státě, jenž si vepsal na svou korouhev demokracii a sociální blaho dělníků. Tedy i s tohoto hlediska pokládáme za nezbytně nutno, aby tento zákon byl bez odkladu uskutečněn.
Pozemkovou reformu označil pan ministerský předseda rovněž za nerozdílnou součást vládní činnosti. Programová řeč v tom směru praví, že pozemkovou reformou má se zajistiti tisícům drobných lidí existence. To je ovšem pravda, že na Slovensku až do dnešního dne na základě oné pozemkové reformy, jak byla prováděna na Slovensku, byla vybudována tisícům osob skrovná existence. S druhé strany však musí se prohlásiti, že rovněž tolik tisíc dělníků bylo zbaveno chleba, a přirozeně by velmi uvádělo v omyl, kdyby se věřilo statistickým datům, jež pod titulem "Nezaměstnaní v Československé republice" čas od času jsou vydávána; neboť tam mluvilo se o tom, že na Slovensku jest asi 2.000 nezaměstnaných. Naproti tomu stojí skutečnost, že na př. - nechci se naprosto zmiňovati o poctu nezaměstnaných dělníků průmyslových, nýbrž pouze o polních dělnících na Slovensku - u bratislavské paritní komise - to je instance, jež je povolána ve druhé stolici rozhodovati při propouštění dělníků - nalézá se nyní 12.000 stížností propuštěných polních dělníků. Tato propuštění mají příčinu v tom, že parcelací pozemků tito dělníci ocitli se bez zaměstnání, proto bez práce, protože vládní činitelé podělili rozdělenou a rozparcelovanou půdou legionáře a ne živly v místě usedlé. Vlastní, v místě usedlí dělníci jsou zcela, prostě ponecháni bez povšimnutí; proto ta veliká nezaměstnanost. Myslím, že pozemková otázka je skutečně jednou z nejdůležitějších otázek přítomné doby, a my musíme již klásti důraz na to, aby tato otázka nebyla řešena podle náhledů agrárníků, ani podle názorů a zájmů legionářů, ani podle náhledů některé vrstvy, jíž dány zvláštní výhody v tomto státě, nýbrž aby tato otázka byla luštěna podle zásad spravedlnosti a opravdové demokracie. Jak velikou, možno říci úmyslnou sabotáž se strany vládních úřadů možno konstatovati, ukáži na tomto křiklavém případě: Dělníci z obce Biskupice podali v roce 1919 hned po vydání tohoto zákona, podle kterého bylo nařízeno odevzdání statků do nuceného nájmu, žádost. Dělníci zaslali svou žádost pozemkovému úřadu v Trenčínských Teplicích, jenž skutečně vydal usnesení, kterým přiřčena byla těmto polním dělníkům půda, o kterou žádali. Županu v Bratislavě bylo uloženo, aby v prípadě potřeby mocí tomuto usnesení zjednal platnost. A tito dělníci, když marně čekali a nic se nedálo, obrátili se na župana a župan přikázal toto usnesení pozemkového úřadu podřízenému úřadu, technickému úřadu, kde zůstalo asi čtyři nedéle ležeti. A když jsem se pak po té věci sháněl a ptal jsem se vedoucího úředníka tohoto úřadu, co by se vlastně s tím spisem bylo stalo, kdyby se nikdo nestaral o jeho vyřízení, řekl, že by mohl zůstat ležeti i tri roky. Tím je jasně prokázáno, že župan jakožto státní úředník sabotoval důležitý státní akt, a to na škodu těchto dělníků. Ta věc není však ještě skončena. Konec konců, když protistrana viděla tuto sabotáž županovu, nabyla odvahy a podala z formálních důvodů odvolání. Tak přišla ta věc k pozemkovému úřadu do Prahy, k dr. Holoubkovi. V měsíci březnu jsem dvakráte zakročil a president Holoubek slíbil, že ta věc bude ve 14 dnech vyřízena. Přirozeně z toho slibu nebylo nic. V měsíci srpnu jsem znovu zakročil a obdržel slib, že ten spis bude určitě do týdne vyřízen. Do dneska však nebyl tento slib splněn. Dal-li státní úředník téměř závazné slovo a nedodrží-li je, pak není divu, ztrácí-li lid důvěru ke státním činitelům.
Musíme ještě promluviti i o jiných věcech. Jde o školské poměry na Slovensku. V Bratislavě bylo maďarské gymnasium a také maďarská universita. Náhle byly jak maďarské gymnasium, tak maďarská universita zrušeny. Chci poukázati jen na to, že Rumunsko, jež, jak se zde v československém státě říká, má méně demokratického a duševního cítění, umožnilo, aby zřízena byla maďarská universita. Stojíme na zásadním stanovisku, že uherský lid má v důsledku své početnosti právo, aby dostal maďarskou universitu. (Posl. dr. Juriga: Nejde o uhorské, ale o maďarské obyvateľstvo!) Můžete říkat maďarské neb hottentotské, zde jde o téměř jeden milion uherských obyvatelů, kteří se rekrutují z části z majetných vrstev, z daleko větší části však z dělníků, a máme zájem na tom, aby uherský rolník na Žitném ostrově, uherský polní dělník byli skutečně vyučováni chytrými a inteligentními učiteli. Avšak tím okamžikem, kdy znemožňujete, aby duchovní dorost, aby učitelé, profesoři, advokáti, doktoři byli vzděláváni, znemožňujete, aby se vůbec v maďarské reci mohlo vyučovati. Když vláda, jak se zdá, ve svém programu klade tak velikou váhu na péči o školství a na duševní pokrok, doporučil bych naléhavě vládě, aby zkoumala otázku zřízení maďarské university a maďarského gymnasia.
Odpověděl bych rád při tomto předmětě také několika slovy na řeč pana kolegy dr. Hodži, jenž si v opravdu obsáhlé reci stěžoval, že na Slovensku je iredenta tak silná. Myslím, že nejlepším prostředkem proti této iredentě nejsou policejní opatření, ani útisky, ani konfiskace, nejlepším opatřením proti iredentismu je, vybudují-li se ve vlastní zemi lepší a svobodnější poměry, než jsou v druhé zemi. Tím okamžikem, kdy péčí o demokratická zařízení vzbudí se pocit bezpečnosti, bude iredentismus na Slovensku odstraněn, poněvadž si pak lidé prostě řeknou: Tento stát dává mi více než uherský stát, chci se tedy státi dobrým občanem tohoto státu.
Pokud jde o zatýkání a vypovídání ze země, provádí se na Slovensku a zvláště v Bratislavě veliký nešvar. U nás platí starý uherský zákon, podle kterého možno provésti zatčení vůbec jen tenkráte, je-li podezření útěku nebo je-li skutková podstata taková, že delikt odůvodňuje zatčení. Avšak na Slovensku jsou lidé drženi ve vazbě úplně bez zřetele na tento zákon. Pokud jsou již zatčeni, má se podle tohoto zákona provésti do 24 hodin výslech, a objeví-li se podle šetření, že byli nevinně zatčeni, má býti ihned nařízeno jejich propuštění. U nás však jsou ti lidé drženi po celé týdny a měsíce ve vězení, aniž jsou vyslýcháni. Také s vypovídáním páše se ohromné bezpráví. Policejní úřady nařizují, přirozeně vždy na pokyn s vyššího místa, že se"cizinci", jimiž jsou v tomto případě starí obyvatelé bratislavští, mají hlásiti u policejního úřadu. Nemyslím, že je to nejlepší způsob vychovávati hodné státní občany policejní šikanou. Vždyť oni dělníci, kteří dříve pracovali v jiném okrsku a kteří se nyní zde usadili, mohli by přirozeně, kdyby onen názor prorazil, na podkladě kterého se vypovídání ze země nařizuje, klidně z 50% býti ze Slovenska vypovězeni, protože dříve neplatili podle uherského zákona daní a nynější ustanovení činí nutným, že dělníci, pokud žádají o státní příslušnost, musí podati průkaz, že zaplatili daně. Doporučil bych proto rovněž tuto otázku co nejvřeleji vládě ke studiu, aby v tom směru nastala změna k lepšímu.
Mimo to rád bych obrátil pozornost vlády na hospodářské poměry, jež vládnou na Slovensku. Hospodářská krise vzala tam na sebe přímo hrůznou podobu. Nejdůležitější odvětví průmyslu, jako průmysl dřevařský a železářský a doly, z části již úplně se zastavila, z části chystají se i tu zbývající část zavříti. Již jsem vám řekl, že se chystá nyní propuštění 12.000 polních dělníků. Myslím, že u průmyslových dělníků neodhaduji příliš vysoko, vezmu-li počet nezaměstnaných průmyslových dělníků cifrou asi 25.000 až 30.000. Na příklad v Bratislavě zastavila továrna na dynamit, jež zaměstnávala až 1500 dělníků, výrobu. Jsou ještě jiné podniky, jež jsou již uzavřeny, a tak možno s určitostí míti za to, že číslice 25.000 nezaměstnaných nebyla příliš vysoká. Tu se ptáme, zda vládě je jasno, jaké jsou tu poměry, jak se v tom směru obrnila a jak může čeliti případně hrozivým poměrům, aniž by při tom vše, i stát, přišlo v niveč.
Myslím, že by bylo třeba, aby se z této bídy vybředlo, především aby se na celé cáre provedla demokratisace veřejného života, poněvadž demokratisace veřejného života učiní zbytečným, aby všude stály tisíce a tisíce ozbrojenců, jež stojí stát nesmírné miliony, ba dokonce miliardy. Mimo to musíme jako zástupcové Slovenska nezbytně zdůrazniti také zásadu, že v zájmu hospodářské existence slovenských dělníků vláda má býti povinna, aby při zadávání státních prací brala zřetel na slovenský průmysl. Vždyť my máme zájem na tom, aby naši druhové v práci zůstali na Slovensku a tam mohli nalézti svou existenci. Kromě toho žádáme přirozeně také, aby jmenovitě ministr železnic zavedl zdravou tarifní politiku. Ať neposuzuje snad tuto věc příliš podle zpovědního lístku, nýbrž podle zdravého lidského rozumu a podle zákonů hospodářské potřeby.
Na konec vyjádřil bych stanovisko
k této vládě takto: Myslím, že rozpory, jež již nyní možno pozorovati
v tábore vládních stran, nedávají žádné zvláštní záruky, že vláda
bude s to, aby trvale provozovala zásadní politiku, jež bude moci
uspokojiti oprávněné zájmy pracujícího lidu. My, sociální demokraté,
myslíme tedy, že v této době bídy mas, v době šíření se a bujení
světové reakce splníme dějinnou povinnost, obrátíme-li se s tohoto
místa na dělníky tohoto státu s výzvou, aby se sjednotili, aby
dosáhli síly, aby si sami určili svůj osud v tomto státě, podle
svých vlastních zásad a svého vlastního zájmu. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce denního pořadu a přerušuji projednávání pořadu schůze vůbec. Přikročuji k ukončení schůze.
Jsou ještě některá presidiální sdělení.
Dodatečně pro včerejší schůzi omlouvá se posl. Klein neodkladnými záležitostmi.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Molíkovi z rodinných důvodů a posl. Ertlovi pro neodkladné záležitosti, na týden posl. Rud. Beranovi, který dlí na cestách.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců čsl. strany komunistické vysílá do výboru socialisačního posl. Kučeru za posl. Skaláka.
Klub poslanců strany republikánské vysílá do výboru rozpočtového posl. Sonntága za posl. Malypetra.
Klub poslanců der deut. soz.-dem. Arbeiterpartei vysílá do výboru rozpočtového posl. Uhla za posl. dr. Czecha a posl. Hirsche za posl. Dietla.
Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany
dělnické vysílá do výboru: právního posl. dr. Markoviče
za posl. dr. Dérera; ústavního posl. Kovačice za
posl. Sychravovou; soc.-politického posl. Chalupník
a za posl. Bečku; státně-zřízeneckého posl. Ant. Černého
za posl. Jana Černého a posl. Lehockého za posl. Sychravovou;
vyšetřovacího posl. Ulricha za posl. Karpíškovou,
posl. Čundrlíka za posl. dr. Markoviče a posl. Oktávce
za posl. Pociska; pro živnosti, průmysl a obchod posl.
Hummelhanse za posl. Kovačice a posl. Čundrlíka
za posl. Al. Kříže; rozpočtového posl. Biňovce za
posl. dr. Meissnera; branného posl. Pika za posl.
Jášu; iniciativního posl. Jášu za posl. dr. Dérera,
posl. Kovačiče za posl. Srbu a posl. Ertla za posl.
Hvízdáka; kulturního posl. Jášu za posl. Habrmana
a posl. Hvízdáka za posl. Chalupníka; zdravotního
posl. Sychravovou za posl. Koudelku a posl. Kubála
za posl. Al. Kříže; zásobovacího posl. Bendu za
posl. Srbu; zemědělského posl. Al. Kříže za posl.
Koudelku; pro prozkoumání činnosti Stálého výboru posl.
Bečko za posl. J. Marka.
Předseda: Došel
návrh. Žádám za jeho sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Malypetra, dr. Mazance,
dr. Franke, dr. Rašína, Johanise a soudr. na zřízení 32členného
výboru ústavněprávního místo právního a ústavního a 32členného
výboru sociálně-politického na místě výboru sociálně-politického
a státně-zřízeneckého.
Předseda:
Mezi schůzí byly tiskem rozdány jednak interpelace, jednak
odpovědi. Žádám o jich přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3087. Interpelace posl. dr. Medingera, Schälzkyho, dr. Brunara, Matznera, inž. Junga, Röttla a druhů vládě, že v okolí Praděda povodeň zničila průmyslové závody.
Tisk 3089. Interpelace posl. dr. Raddy a druhů ministrovi financí o zdanění společnosti s r. o.
Tisk 3103. Interpelace posl. Häuslera, Hackenberga, dr. Czecha a druhů vládě, že se protahují volby do obecní rady ve Frýdku.
Tisk 3104. Interpelace posl. dr. E. Feyerfeila, dr. Schollicha a druhů ministrovi národní obrany o poměrech u 8. pěšího pluku v Těšíně v Československu.
Tisk 3107. Interpelace posl. Krause, dr. Keibla a druhů předsedovi vlády o opravě jména města Boru v seznamu poštovních úřadů.
Tisk 3031. Odpověď min. vnitra na interpelaci posl. Hakena a soudr. o zastřelení dělníka Františka Šobra ve Lštění četníkem (tisk 2705).
Tisk 3041. Odpověď min. vnitra na interpelaci posl. dr. Lodgmana, Křepka, Böhra, inž. Junga, dr. Kafky a druhů o postupu proti U. D. C. (Německá mezinárodní liga pro Československo) (tisk 2440).
Tisk 3048. Odpověď min. zahraničních věcí na interpelaci posl. dr. Hahna a druhů o násilném zařadění československých státních občanů do francouzské cizinecké legie (tisk 2391).
Tisk 3073. Odpověď min. sociální péče a min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci posl. Koudelky a soudr. o stávce lékařů v nemocenských pokladnách (tisk 2450).
Tisk 3074. Odpověď min. školství a národní osvěty na interpelaci posl. dr. Lukavského a soudr. o zřizování okresních školních výborů (tisk 2582).
Tisk 3083. Odpověď min. zemědělství na interpelaci posl. Staňka, Nejezchleba-Marchy, Molíka a soudr. o zdržování melioračních prací na Moravě (tisk 713).
Předseda: Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby příští schůze konala se zítra ve čtvrtek dne 20. října 1921 v 11 hodin dopoledne s tímto
1. Pokračování v rozpravě o vládním prohlášeni.
2. Volba 16 členů a 16 náhradníků úsporné komise parlamentní.
3. Doplňovací volba do výboru Stálého podle § 54 ústavní listiny.
4. Návrh posl. Malypetra, dr. Mazance, dr. Franke, dr. Rašína, Johanise a soudr. na zřízení nového výboru ústavně-právního a sociálně-politického.
5. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 2425), ktorým sa upravuje právo premlčenia k vymerovániu a vymáhaniu daní a dávek v Podkarpatskej Rusi (tisk 2837).
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Uherském Hradišti za svolení k trestnímu stíhání posl. Zavřela (tisk 2594).
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu ve Stodě, aby byl vydán k trestnímu stíhání posl. Leibl (tisk 2595).
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Liberci za svolení ku trestnímu stíhání posl. Bobka (tisk 2597).
9. Zpráva výboru imunitného o žiadosti okresného súdu v Žilině za súhlas ku stihaniu posl. Svetlíka pre prečin pomluvy (tisk 2598).
10. Zpráva výboru imunitného o žiadosti okresného súdu v Kutné Hoře, aby snemovňa vydala posl. Koudelku pro prečin zanedbania povinnej pečlivosti (tisk 2599).
11. Ústní zpráva výboru imunitního o návrhu posl. Votruby, aby podle § 51 jednacího rádu byla udělena důtka posl. dr. Baeranovi.
Jsou snad proti tomuto mému návrhu, pokud se týče doby nebo denního poradu, námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.