Předseda (zvoní):
Slovo má dále paní posl. Blatná.
Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Rozpočet spravedlnosti, to chceme především prohlásiti, vyšel z toho velmi špatně; nedochází v rozpočtu státním onoho ocenění, jež přísluší vykonávání spravedlnosti. Již v minulém roce jsme na to poukázali, jak velice macešské nakládání s vykonáváním spravedlnosti může býti provázeno nejškodlivějšími následky, jak může vésti přímo k tomu, že se zastaví celý justiční stroj. A kdo jen trochu zná poměry, musí říci, že nejsme příliš daleko od onoho stavu. To má rozmanité důvody: především veliký nedostatek soudců, nedostatek místností a také technických pomůcek. Chceme-li tu sáhnouti k nápravě, budeme musiti především starati se o to, aby nastal větší příliv k úřadu soudcovskému; a je nutno, abychom soudce, od kterého vzhledem k jeho vysokému úřadu žádáme všechny možné vlastnosti, od něhož žádáme vynikající vlastnosti mravní i duševní, lépe hmotně postavili a učinili úplně neodvislým. Vždyť i vláda v tom směru učinila pokusy ve formě výhod, placení hodin přes čas - neschopný a nedostačující to prostředek, jenž působil roztrpčujícím způsobem, protože byl pociťován jako almužna, již způsobem rozdělování. Byl to vůbec div, že při tomto způsobu rozdělení vůbec ještě něco z tohoto nadělení ukáplo na okresní soudy. Požadujeme pro soudce zlepšení hmotného postavení ve formě pevných přídavků k služnému. Avšak vleklý chod řízení zvyšuje se ještě tím, že vláda požaduje od soudců zvláště rychlé vyřízení určitých věcí, což ty věci ještě ztěžuje: Konfiskace, jež se den co den množí, stíhání komunistů, pátrání po velezradě, jichž zjevy průvodní a následní s hrůzou můžeme spolu prožívati, otřásají hluboce právním vědomím lidu. Výkon práva podléhal ode dávna veřejné kritice a bylo vždy dobrým měřítkem veřejného života, zda výkon práva odpovídá přirozenému právnímu cítění lidu či nikoli. Dostane-li se vykonávání práva do rozporu s přirozeným právním cítěním lidu, je pociťováno ne již jako právo, nýbrž jako bezpráví a ztrácí tím snad nejdůležitější a přední předpoklad své účinnosti, veřejnou důvěru. V takovém stavu jsme my. Pro události prosincové byly dělníkům uloženy tresty na svobodě v trvání několika století, a porotní soudy, jež by snad byly mohly vynášeti mírnější rozsudky, byly v celé říši suspendovány a výjimečné soudy řádily s brutálním násilím. Mělo býti totiž trestáno smýšlení a ne skutek. Nejstarší veteš z počátků minulého století byla k odůvodnění vyhrabána, zákonná ustanovení z roku 1803.
Nyní jsme ovšem konečně obdrželi amnestii, byla však dána v takové formě, jež opět působí roztrpčujícím způsobem. Na jedné straně dává se svoboda, na druhé straně ponižují, sesměšňují a zneucťují postižené požadavkem prosebné žádosti! V souvislosti s tím bych také žádala, aby vládní předloha o vazbě politických vězňů, jež přece ve výborech již dávno byla projednána, konečně zde přišla k projednání. Účelem každého zákonného ustanovení je ochrana a udržování společnosti. Nejjasněji vystupuje tento účel v popředí v právu trestním, protože zde moc státu, mocenské prostředky státu, jež zákonům a příkazům zjednávají poslušnost, nejzřetelněji přicházejí na jevo. Trestním právem jsou tedy chráněny ony statky, jež podle panujícího názoru v době vydání zákona jeví se býti nejdůležitějšími a proto jsou zvláště hodny ochrany. Donucení státu, aby zjednal poslušnost trestním zákazům, děje se trestem. Podle účelu trestu musí se vytvořiti trestní systém a také především výkon trestu. Na trest se tedy nemůže a nesmí nikdy hleděti se stanoviska odplaty, nýbrž pouze se stanoviska, aby se zabránilo porušení zákonných ustanovení. Vyhrůžka trestem má působiti jen jako vnější prostředek. Ve společnosti dobře zřízené v sociálním duchu nastane zřídka nutnost úpravy vztahů členů společnosti navzájem a lidí ke společnosti pohrůžkou trestu. Ovšem snad budou hráti i v této souvislosti úlohu psychické náklonnosti a lidské vášně. Avšak hlavním podnětem všech trestných činů je sociální bída. (Souhlas na levici.) Nedávno byli jsme v československých vězeních a shledali jsme k svému zděšení, že tato vězení jsou přeplněna mladistvými zločinci, téměř dětmi. Na příklad na Pankráci, kde pomýšleno je v oddělení pro mladistvé na stav 140 osob, jež mělo v míru stav 130 osob, je nyní umístěno 436 mladistvých vězňů. To není přirozený stav duševní. To jsou důsledky mravní spustlosti a sociální bídy z války. (Souhlas na levici.) Scházela otcovská výchova a ani matky nemohly se zabývati otázkami výchovy. Na nich spočívala celá tíže výdělečného života a po celé dny musily choditi sháněti, aby se dopídily vůbec něčeho k snědku, vždyť pro ně bylo přece ještě důležitějším, aby uhájily dětem holé živobytí, než otázky výchovné. Následek toho je přeplnění našich vězení. Kdybychom mohli odstraniti sociální bídu, nebylo by nám již třeba vyhrůžky trestem. (Souhlas na levici.) Vedle zásady odplaty byla mnohdy také zásada zastrašení pokládána za vedoucí zásadu v trestním právu. Tento druh trestního systému, jenž vychází převážnou měrou s hlediska odstrašení, nezastře účelu zabránění trestním činům. Zavržením zásady odplaty a snížením zásady odstrašení na nejnutnější míru padá také trest smrti, jehož odstranění navrhujeme. Vždyť v trestu smrti uplatňuje se snad nejkřiklavěji zásada odplaty, pomsty. A účel trestu, náprava, činí se ilusorním zničením individua. Avšak ani jako prostředek odstrašující nemůže trest smrti býti účinným. To vypráví nám především kriminální historie středověku, jenž přes nejbarbarštější tresty vykazuje nejvíce zločinců, a to nám vypravuje i kriminální historie přítomnosti. Vidíme, že v mnohých státech, kde trest smrti byl odstraněn, počet zločinců pro to nevzrostl a že se tato číslice nezmenšila, kde trest smrti byl znovu zaveden. Vidíme tedy, že trest smrti nemá naprosto vlivu na počet zločinů. Při politických zločincích však obklopuje trest smrti politického zločince ještě gloriolou mučenictví, nepůsobí odstrašujícím způsobem, je spíše popudem pro fanatické lidi.
Nyní mi dovolte, abych se ještě obrátila k číslům rozpočtu, k malým číslům nejprve. Tu je vykázáno 10.500 korun na soudní ochranu mládeže. Soudní ochrana mládeže! Kdo o tom něco ví? ptali jsme se, a konečně nám mohl jeden druh z Moravy vyprávěti, že v moravsko-ostravské soudní budově visí tabulka s krásným nápisem: Chraňte naše děti, neboť na nich spočívá budoucnost! (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) O mnoho více nemohli jsme se dověděti a o mnoho více nemohlo by se ani touto částkou poříditi. A bylo by to přece povinností státu a přece bylo by nutno, aby stát přispěl péčí těmto dětem bídy a spustlosti, jako se to děje výchovou v Americe. Podobnou částkou je těch 20.000 Kč, vykázaných jako subvence pro spolek propuštěných trestanců. Tento spolek je spolkem, jenž vykonal již nesmírně mnoho dobrého. Je však soukromým spolkem s obmezenými prostředky a tyto jsou uloženy ve válečných půjčkách. A přece je závazek státu, jeho závazná povinnost, první krůčky těch, kteří vyjeli z kolejí, v občanském životě provázeti péčí, zprostředkovati jejich vřazení, jejich včlenění do společnosti. (Souhlas na levici.)
115.000 K je vykázáno pro vyučování ve vězeních. Velice myslíme, že v této poměrně malé částce je také ještě obsažena částka na duchovní péči, kterou jsme již v minulém roce vytýkali pro její nepoměrnou výši ve srovnání se školením, a kterou nikde nevidíme samostatně vykázánu. A přece bylo by to zde snad nejdůležitějším úkolem státu, zvláště u mladistvých musilo by se mnoho vykonati. Do vězení přijdou téměř jen osoby nemající průpravy pro povolání, bez jakýchkoli znalostí a zpustlé. Bylo by důležitou povinností státu, aby tento úkol převzal, aby těmto lidem zprostředkoval získání odborných znalostí, theoretických vědomostí, aby jim tak umožnil venku v životě obstáti, aby nikdy již nemuseli se vrátiti zpět.
V souvislosti s tím poukázala bych také na to, že je malicherné stanovisko řemeslných družstev, že trestnicím, kde se přece toto odborné vzdělání provádí, nepřiznávají práva, aby směly vystavovati vysvědčení mající plnou platnost.
Zajímavy jsou také příjmové a výdajové položky našich trestnic. V roce 1922 budeme míti příjmy Kč 11,568.000 a v roce 1921 jsme měli 2,371.000 Kč. Výdaje v roce 1922 činí 30,640.000 Kč, v roce 1921 však 17,793.000 Kč. Pánové a dámy, půjde-li to v takovém tempu dále, budeme míti za rok ve svých trestnicích již lukrativní zdroj příjmů. Byť to bylo sebe hezčí se stanoviska obchodnického, má to však na druhé straně zlou tvářnost. Učinili jsme tu také své zkušenosti. Shledali jsme, že vedoucí úředníci v trestnicích jsou přetíženi správními pracemi, takže jim sotva zbude čas starati se o duši vězňů, pečovati o to, aby s vězni bylo zacházeno individuelně; a přece bylo by mnohem výhodnějším uložením kapitálu, starati se o toto mnohem důležitější dílo, aby mohli býti vráceni společnosti opět užiteční členové, starati se o individuelní zacházení s jednotlivci, o studium duše, o morální posílení a o vzkříšení sebevědomí a především o theoretické a odborné vzdělání. Slyšeli jsme na mnoha stranách o reformních plánech, četli jsme také nedávno v časopise "Prager Tagblatt" článek o pěkných plánech vlády, o reformních plánech, že bychom si je stěží mohli hezčími přáti, o naléhavých a důležitých reformách; nadepsán byl tento článek: "Nový duch v našich vězeních." Neshledali jsme ničeho z nového ducha, ani z poslů tohoto ducha ve vězeních.
Ze suchých číslic rozpočtu, z
těchto suchých, ale pravdu mluvících číslic rozpočtu, nemluví
také žádný nový duch, tu mluví starý duch. Tento starý duch mluví
z konfiskační praxe, mluví z rozsudků nad komunisty, mluví ze
slídění po velezradě. Je to ten starý a tak dobře známý duch kapitalistického
státu. Nebudeme hlasovati pro důvěru vládě. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Molík.
Posl. Molík: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych při této specielní debatě, týkající se předsednictva ministerské rady, promluvil o vysoce důležité otázce, pozemkové reformě v republice Československé. Zvláště dnes události, sběhší se v Maďarsku s Karlem Habsburkem, nutí nás, abychom co nejrychleji provedli pozemkovou reformu, která nám zajistí svobodu hospodářskou a společenskou rovnost. Těžko nese náš drobný zemědělský lid pomale provádění tohoto tak velice důležitého díla, odčinění křivdy a zločinu, který byl na našem národě spáchán před 300 lety, po bitvě na Bílé Hoře.
Proto s velikou radostí přijal schválení záborových zákonů o pozemkové reformě revolučním Národním shromážděním učiněné, kterým se zabírají veškeré latifundie velkostatkářské, přesahující 150 ha orné půdy a 100 ha lesů.
Slavná sněmovno! Řada pozemkových zákonů byla v Národním shromáždění schválena, mezi jinými také zákon o pozemkovém úřadě, který byl pověřen prováděním pozemkové reformy. A zde je kámen úrazu. Až dosud byl tento důležitý státní úřad jako popelka v státním rozpočtu odbýván, a následkem toho nemohl prováděti radikálně pozemkovou reformu, neboť neměl potřebných prostředků jak k rozmnožení odborného úřednictva, tak i k vybavení odborových úřadů.
Nynější rozpočet vykazuje položku 163,611.708 Kč pro Pozemkový úřad a pro provádění pozemkové reformy, na druhé straně vykazuje příjem Pozemkového úřadu z prováděni pozemkové reformy 171,998.100 Kč, tedy přebytek 8,386.402 Kč, který dává ve prospěch státu.
Vřele vítal náš drobný venkovský zemědělský lid prohlášení vlády, kde se všechny české strany staví za rychlé provedení pozemkové reformy, a že toto prohlášení nezůstává jen na papíře, že rozpočtový výbor na návrh vlády, který byl 10. listopadu rozdán, schválil dotaci k rozpočtu 100 mil. Kč na rozmnožení odborného úřednictva a vybavení odborových úřadoven, aby tak pozemková reforma šla tempem rychlejším ke konci.
K rychlému provádění pozemkové reformy jest nutno vybavit sám Pozemkový úřad, a to zajištěním potřebné budovy. Zvláště však nesmí samo ministerstvo financí a ministerská rada zdržovati jmenování úřednictva do státního pozemkového úřadu. Uvážíme-li, že již od srpna t. r. leží řada jmenovacích dekretů v presidiu ministerské rady a nic se nedělá, samo sebou vzbuzuje se nedůvěra mezi lidem, a to má za následek prodlužování pozemkové reformy, neboť venku toto úřednictvo schází.
Dále jest otázka honorování úřednictva. Většina úředníků jest smluvních a nikoliv definitivních, jelikož samo sebou se rozumí, že po provedení pozemkové reformy musejí býti opět propuštěni, a tu se nedivme, že nelze dostati dosti kvalifikovaného úřednictva a následkem toho že úřednictvo Státního pozemkového úřadu není zajištěné, vzniká nebezpečí korupce se strany velkostatkářů na úkor pozemkové reformy.
Na prodlužování a znemožňování pozemkové reformy uplatňují se jiní činitelé. Na př. předloni se stále poukazovalo na aprovisaci - protivné směry hlásaly a psaly, že jakmile se rozdělí velkostatky, nebude chleba atd. K tomu poznamenávám, že velkostatkáři na Hrotovsku, župa jihlavská, protestují na tajných schůzích proti vysokému prý kontingentu, který jim byl však péčí úřednické vlády vyměřen na škodu malých a středních zemědělců o 15 kg na 1 ha méně, než bylo původně stanoveno, a tímto činem zaviněn dnešní chaos, a šikanování zemědělstva, a snaha lacino a snadno dodávkové povinnosti vyklouznouti a převalit ji opět na drobný lid.
Loni a letos bere se na pomoc věda, která uznává jedině velký podnik, zapomíná však, že za světové války bylo dokázáno, že jen tam, kde byl drobný a střední statek, bylo všeho dostatek, kdežto veliké latifundie produkovaly všeobecně to, z čeho se dalo nejvíce vytěžiti, bez ohledu, je-li národu třeba chleba nebo ne.
My - strana, kterou mám čest zastupovati, stojí stále při jednom programu vybudování samostatného, soběstačného, svobodného zemědělského stavu a rychlého provedení pozemkové reformy.
Slavná sněmovno! V posledním čase zpupnost šlechtická stále roste a sahá až na základy státu - pořádají tajné schůzky, na př. minulý týden v Jihlavě, druhý den na to v Okříškách, kde se schází ne úředníci a ředitelé, nýbrž čistá, nezkažená modrá krev - a tu slavná sněmovna nebude se jistě domnívat, že se scházejí, aby se uradili o zabezpečení republiky a urychlení pozemkové reformy, poněvadž jejich národní a často i státní jejich příslušenství povídá samo více, než dlouhá kritika jejich činnosti.
Mimo to vynakládají na zmaření pozemkové reformy veliké sumy peněz a vítají každého spojence na podporu své věci, ba staly se i případy, že velkostatek v Batelově na panství býv. hrab. Blankensteina, dal k disposici na manifestaci komunistickou své povozy, aby se páni tovaryši neunavili cestou pěšky. Samozřejmě odměňují se panu velkostatkáři tím, že stojí v ostrém boji proti těm drobným zemědělcům, kteří staví se za provedení pozemkové reformy.
A jak se chová tato zpupná šlechta v našich menšinách vůči českému drobnému lidu zemědělskému, o tom vám podám zde důkaz. Na velkostatku Želetice u Znojma byli všichni drobní čeští lidé, kteří se hlásí o půdu, vyloučeni z práce při sklizni řepy, která se děla za náhradu skrajků. Uvážíme-li letošní nouzi o krmiva, je to pro tento lid ztráta veliká, neb jsou nuceni vyprodávati svůj dobytek za laciný peníz a hledati pak práci u německého zaměstnavatele, který dovede uplatniti svůj vliv tak, že tito lidé, jsouce odkázáni na Němce, nám se odcizují.
Na velkostatku Křižovníků v Hradišti u Znojma, na pohraničí naší republiky, jsou poměry zvlášť charakteristické. Drobným lidem v Citonicích bylo přiděleno dle § 63 25 měřic půdy do drobného pachtu. Jmenovaný velkostatek podal protest, který rozhodoval nejvyšší správní soud v Praze, který nálezem ze dne 24. ledna 1921, č. 13.233/20, 10.828/20, rozhodl ve prospěch zájemníků v Citonicích. O tom byl velkostatek 25. června t. r. Státním pozemkovým úřadem v Praze, čís. 5735/16.675, uvědomen a vybídnut, aby louku tamním uchazečům odevzdal, což se dosud nestalo a smlouva dosud leží u stát. pozemkového úřadu v Praze a na nátlak právního zástupce řádu Křižovníků jest celá věc zdržována. Nedivte se, že nespokojenost u lidu roste. Hospodaření na tomto velkostatku je pod vši kritiku - pomyslete si - když pan správec Raymann nechá sestřihovat bodlák školními dětmi, když už je oves na polovic zralý, jaká škoda tu pak nastává, pak zajisté budete se mnou všichni souhlasiti, aby tento velkostatek byl co nejdřív předán do rukou českého drobného spolehlivého lidu zemědělského. Podobných případů mohl bych vám uvésti celou řadu. Z toho seznáte, jak důležitá jest otázka pozemkové reformy v našem pohraničí.
Za každou cenu musí se náš lid v těchto krajích státi soběstatečným, na nikom nezávislým, svobodným občanem republiky Československé, a to tím způsobem, když mu dáme půdu. Řešení této otázky jest zvlášť důležité v těchto krajích, pročež je nutno, aby v župě jihlavské zřízena byla co nejdříve obvodová úřadovna Státního pozemkového úřadu, která by se zvlášť zabývala tímto problémem pohraničním. Jest to jediným přáním všeho českého drobného zemědělského lidu župy jihlavské od Mikulova až k Štokám, a aby vybavena byla tak, by pozemková reforma v těchto krajích mohla býti provedena tempem zvlášť urychleným.
O akci půdy stavební "S" a rozptýlené "R" nebudu se zmiňovat, zajisté tak, jak to jde, nebyli bychom s touto akcí dlouho hotovi, a domnívá-li se Státní pozemkový úřad, že páni velkostatkáři dají něco z dobré vůle, je na velkém omylu.
Dále jest nutno, aby mohlo se přistoupiti k radikálnímu provádění pozemkové reformy, aby vláda co nejdříve předložila novelisaci náhradového zákona, aby řízení bylo zkráceno a zjednodušeno. (Posl. Drobný: Aby zabrala právě všechny velkostatky, které patří do záboru!) Samozřejmě.
Jaké poučení pro pozemkovou reformu přinesl nám pokus návratu Karla Habsburka?
Cizí, zvláště švýcarské a francouzské noviny, naznačovaly, že Karla Habsburka informovala a k činu jeho povzbuzovala také bývalá šlechta, která má statky v naší republice. Nejen šlechta maďarská, ale také majitelé zabrané půdy z Čech a Moravy. Zahraniční noviny naznačovaly, že tato bývalá šlechta informovala Karla Habsburka o vzniku monarchistického hnutí v naší republice a zároveň se zprávami zahraničních listů referoval zdejší tisk o tajných poradách velkostatkářů jak v Čechách, tak i na Slovensku. Tu se jasně ukázalo, kde hledati pramen monarchistické agitace.
A zajisté jsou pravdivy i ty zprávy, které pravily, že bývalá šlechta podporuje Karla Habsburka i finančně. Za posledních událostí shodla se celá naše veřejnost, všechen náš lid, všechny naše strany na tom, že je nutno navždy odstraniti habsburské nebezpečí.
Ale, slavná sněmovno, habsburské nebezpečí nebude odstraněno vnuceným exilem Habsburka, nýbrž dokud budou přátelé a sluhové Habsburků vládnouti nad velkou částí naší půdy, dokud z ní budou těžiti miliony na habsburskou agitaci.
Rychlé a dokonalé provedení pozemkové reformy je tisíckrát větším zabezpečením naší republiky, naší samostatnosti, nežli jakékoliv politické a mezinárodní smlouvy. Jakmile zlomíme moc a význam habsburské šlechty, jakmile jí uzmeme ony miliony hektarů půdy, které z ní činí stát ve státě, odstraníme na věčné časy habsburské nebezpečí.
Obracím se s tohoto místa k těm, kteří pod jakoukoliv rouškou chtějí udržeti vliv habsburské šlechty u nás.
Především prosím zaměstnance velkostatků, deputátníky, zřízence a úředníky, aby se nestavěli proti pozemkové reformě, proti přídělu půdy drobnému chudému lidu venkovskému, neboť tímto postupem by pracovali ve prospěch habsburské šlechty.
Vzpomeňte si, jaké je stanovisko této šlechty vůči provádění pozemkové reformy! Všude a všude působí k tomu, aby její dvory zůstaly nerozděleny, a to i tehdy, když je Pozemkový úřad převezme. Habsburská šlechta spekuluje takto: Nastane-li jednou reakce - a ona věří, že jistě nastane - pak bude snadným a jednoduchým vrátiti nerozdělené dvory do rukou bývalých majitelů. Habsburská šlechta si praví: Nemůžeme-li v této době velkostatky udržeti, nechť je raději převezme stát do správy, až přijde čas, v době reakce krátkým aktem budou nám zase vráceny.
Stůj co stůj chce však tato šlechta zabrániti rozdělení panské půdy drobnému lidu. Ona ví dobře, že žádná reakce nevyrve rozdělenou půdu z rukou statisíců drobného lidu, tento lid si přidělenou půdu nedá vzíti žádnou mocí. Rozdělení panské půdy způsobuje a vyvolává hrůzu mezi monarchisty, proto je smutným zjevem, vidíme-li, že také v některých organisacích zaměstnaneckých se pracuje proti přídělu půdy drobnému lidu a že tyto organisace ve smyslu přání habsburské šlechty usilují o to, aby dvory zůstaly v celistvosti.
Žádná strana nechce poškoditi zaměstnance na velkostatcích. Zaměstnanci zemědělští mohou docíliti nejlepší budoucnosti, budou-li se organisovati k získání panské půdy do vlastnictví nebo pachtu, budou-li tedy ruku v ruce postupovati s drobným lidem.
Prohlašuji jménem své strany, že tyto snahy dojdou u nás největší podpory. Zaměstnanci se musí chrániti i nejmenšího zdání, že zájmy jejich se kryjí se zájmy habsburské šlechty. Důvěrníci a otroci této šlechty nesmějí býti vůdci a mluvčími zaměstnanců, to myslím jest zvláště po posledních událostech naprosto vyloučeno.
Slavná sněmovno, nyní o otázce vyvlastnění a sestátnění lesů. Lesy ve svém dalekosáhlém významu nenáleží výhradně člověku, který je jejich dočasným vlastníkem, zvláště když z velké většiny jsou v rukou dnešních soukromých a národu našemu nepřátelských držitelů, velké většiny našich lesních velkostatků, nýbrž jsou součástí obecného dědictví přírodou nám daného, jež udržovati a spravovati má ke prospěchu všeobecnému stát.
Zveřejněním lesů nesmí býti ovšem rozuměno, že bude každému dovoleno, aby si bral sám z lesa, čeho by potřeboval, rovněž nesmí dojíti k jakémukoliv trhání souvislého lesního majetku, což by přivodilo v brzku vykořistění, ba zničení našich lesů, tak jak se to ku příkladu děje v dnešní době, kdy velkostatkáři následkem zákona o strojených hnojivech dle§u 11 lesy přímo devastují a mimořádnou těžbou chtějí tyto lesy přímo zničiti, aby pak přišly do rukou národa jako bezcenný majetek a mohli pak poukazovati na to, že za jejich správy daleko lepší prospívaly. Zde jest příkazem rozumné lesní politiky, aby naše lesní hospodářství poskytovalo pod vedením odborně vzdělaných lesníků nejvyššího dosažitelného a trvalého výnosu.
Stát náš má již dnes značný majetek lesní o výměře přes 700 tisíc ha a má možnost hospodařiti ještě rozsáhlejším lesním majetkem, a to postátněním, rekonfiskacemi bývalých českých korunních a nadačních statků, jichž prodáno bylo bývalou rakouskou vládou na příklad v letech 1800-1868 247.692 ha za nízký peníz, průměrně 1 ha za 153 zlatých. Dále zdůrazňuji, aby stát co nejrychleji vyvlastnil naše lesy pohraniční, a to z důvodů strategických a národních. Důležitost odůvodňuji tímto: Letos na jaře se konaly volby do obce v obci Bítově, kde jest lesní velkostatek, patřící německému průmyslníkovi Haasovi, který konal na své zaměstnance takový vliv, že tito volili jsouce poukázáni na svého zaměstnavatele - německé příslušníky, ač sami byli Češi. Tak daleko jsme dospěli, že ve svém svobodném a demokratickém státě je náš lid takto karabáčován. Proto náš drobný zemědělský lid venkovský s radostí vítá zprávu, že ministr zemědělství předloží poslanecké sněmovně návrh zákona o lesním hospodářství.
I s jiné stránky vítá náš drobný zemědělský lid vyvlastnění lesů, a to že správa tato dostane se do rukou lidí státních a národních, a nemůže se pak státi to, co se stalo letos, aby, kdy nouze o krmivo následkem katastrofálního sucha stala se tak kritickou, aby lid byl nucen veškerou slámu použíti jako krmivo a hledati náhradu za stelivo. Ministerstvo zemědělství vidouc tuto bídu, nařídilo všem okresním správám politickým, aby vyrozuměly všechny lesní velkostatkáře, aby vycházeli lidem vstříc při obstarávání lesního steliva. Co se však stalo, charakterisuje příliš dobře naše zpupné velkostatkáře, kteří využivše doby, počali se přímo mstít na našem drobném venkovském zemědělském lidu za to, že stojí neodvratně na rychlém provedení pozemkové reformy, a to tím, že mu na mnoha místech přímo zakázali přístup do lesů, vymlouvajíce se na to, že se tím škodí lesům atd. Tyto výmluvy měli vzácní páni i tam, kde celé partie lesní jsou určeny k vykácení ještě letošní zimy. Náhrada za stelivo měla býti, jak ministerstvo zemědělství uvedlo, přiměřená. Co se však nestalo! S lesním stelivem prováděla se lichva. Zde uvedu pouze několik případů, neb mi není možno, abych celé ty spousty žalob uváděl. Velkostatek křižovníků na Hradišti u Znojma požadoval za jednu fůru listů, kterou v loni za těchže podmínek prodával za 20 Kč, letos od drobných zemědělců a rolníků 100 Kč. Lichtenštejnská správa žádala na obci Stavenice u Úsova za 1 m3 lesního listí 50 Kč, lesní úřad arcibiskupských velkostatků v Rychtářově žádal 60 Kč, v jiné obci táž správa 40 Kč, lesní správa Hugona Salma 40 Kč. Je v naší republice mnoho věrných strážců lesů, kteří lidu v bídě pomáhají, jak mohou, a usilují o to, aby pomohli odvrátiti vybíjení dobytka pro nedostatek steliva, ale přece je mezi lesníky také dosti těch, kteří na nátlak zpupné šlechty mají srdce z kamene a osud zemědělské výroby je jim lhostejný. Co se dělo se stelivem, děje se v mnoha případech i s dřívím. Náš drobný venkovský lid je šikanován, palivo mu odpíráno a často je nucen obstarávati si je několik hodin cesty, a to jen proto, že dotyční lidé obyčejně participují na pozemkové reformě. Proto voláme - urychlete vyvlastnění lesů!
Slavná sněmovno, pevně doufám, že stát náš říditi se bude při organisaci státní lesní správy methodou účelné decentralisace, že nevezme si za vzor starý rakouský těžkopádný byrokratismus, že poskytne svému úřednictvu a zřízenectvu možnost, samostatně a pod vlastní zodpovědností radostně pracovati, že vzbudí u svých zaměstnanců i v lesním dělnictvu přímý zájem na zdárném výsledku hospodaření, poskytnutím spravedlivého podílu na čistém výnosu podle píle a práva, avšak přece bych nesouhlasil s tím, aby veškeré lesy převedeny byly v přímý majetek státu, neboť zdravá konkurence tvoří hybnou sílu a duševní vzpruhu hmotného a duševního života. Proto přimlouvám se vřele za to, aby kde naše obce a jiné veřejné svazy, okresy a župy svůj lesní majetek mají, byl podle možnosti a poměrů zvětšen a arondován, neboť i naše obce, okresy a župy, tvořící základní jednotky státu, musí býti hospodářsky silné a budou potřebovati vydatného a trvalého zdroje příjmů, aby mohly řádně plniti úkoly jim příslušející. Zajisté takto odborně vedený lesní majetek vyhoví snáze potřebám místního obyvatelstva a rozvoji různých řemesel a průmyslu dřevařského.
Pročež lesní majetek vzhledem k svému dalekosáhlému významu státnímu, národnímu a strategickému buď rychle vyvlastněn a přidělen státu, okresům a župám! Náš venkovský zemědělský lid upírá své oči s důvěrou v nynějšího ministra zemědělství, že on tento tak eminentně důležitý požadavek celého národa spolu se státním pozemkovým úřadem v brzku provede.
Slavná sněmovno! Ku konci opakuji prohlášení vlády, které znělo: Nevyhnutelnou podmínkou stabilisace vnitřních poměrů v republice jest provedení pozemkové reformy. Pozemková reforma provádí se jako důsledek válečných událostí, v řadě evropských států. Vidíme, kde se podařila a kde nikoliv, vidíme, kde a jaké byly učiněny chyby. Již dnes možno konstatovati však, že při všech často snad vytýkaných nedostatcích našeho pozemkového zákona, vyniká zákon ten ve mnohých věcech nad jiné. Půjde vládě tudíž o to, aby i poslední stesky, které proti němu jsou, postupem doby mohly býti odčiněny.
V tom je bezpodmínečná a úplná shoda všech politických stran československých, že pozemkovou reformu je nutno rychle a opravdově provésti. To jest a musí býti jednou ze stěžejních podmínek politiky tohoto státu. To praví vládní prohlášení.
Víme, že vláda spočívá na kompromisu
všech československých stran a ujišťujeme vládu naší neomezenou
podporou, ale na splnění programu trváme neochvějně. (Výborně!
Potlesk.)