Při kapitole VI chci podrobiti kritickému pozorování příděly zemím. Tak musíme zjistiti, že i zde by byla nutna řada reforem. Nalézáme zde pod "všeobecné" položku ve výši 175 milionů korun, která, pokud jsme zjistili, byla ministerstvem zcela samovládně škrtnuta a teprve na ostré naléhání mých stranníků ze socialistických skupin v rozpočtovém výboru byla opět zařazena. Musíme se tázati, jakým právem vláda může tak velikou částku škrtnouti z původního rozpočtu. Vezmou-li se ty částky v úvahu, uvidíme, že země žijí z největší části, nejméně však z 80%, z daně z obratu zboží. Vyjmul bych jednotlivé malé položky. Příděl z kořalečné daně činí 58, z pozemkové 42, z činžovní 37 a z daně z obratu zboží 880 milionů korun. Obraz v Podkarpatské Rusi jest trochu jiný, přece však nacházíme tam položku 3 milionů korun a tážeme se vlády, je-li tato země pasivní. Zde musíme ostře kritisovati i v jiném vztahu, že totiž v zemských správách nelze od jejich vzniku nalézti ani jednoho zástupce pracujících stavů. V Čechách a na Moravě nemáme žádného zástupce německého dělnictva v zemské správní komisi. Hospodářství v jednotlivých zemích zasluhuje zajisté vlastní kritiku, avšak k tomu, bohužel, nezbývá času a tak musíme jen zcela povrchně mluvit o nejdůležitějším. Musíme dále konstatovati, že stát poukazuje zemím peníze, aniž by zákonodárný sbor k tomu zaujal nebo mohl zaujmouti stanovisko. Musíme trvati na tom, že pokud ty sbory nejsou samosprávné, dlužno podávati pravidelně zprávu Národnímu shromáždění. Musím dále naléhavě žádati vysvětlení o tom, co jest pravdy na pověstech o pasivním hospodářství zemských správ a dále, je-li pravda, co bylo zjištěno, že jednotliví úředníci zemských správ bývají jistým politickým stranám povolní a dodávají na ochranu soukromých zájmů časopisům materiál, s kterým se má jednati důvěrně.
Jednou z nejzajímavějších kapitol jest zajisté státní dluh. Přes předložené rozpočty bude poslanecká sněmovna sotva moci věděti a ani zajisté zjistiti, jak vysoký jest vlastně státní dluh. Podle novinářských zpráv má činiti 54 miliard. Co máme v rozpočtu, jsou z největší části úroky a z tohoto důvodu musíme prohlásiti, že jest nutné, aby byl k rozpočtu přiložen seznam celkového státního dluhu, abychom mohli zkoumat, je-li zvláště tato kapitola v rozpočtu správná. Podrobíme-li rozpočet zkoumání, musíme především zjistiti, že čísla v novém rozpočtu zcela značně stoupla, tedy můžeme zjistiti, že pro vnitro jest tentokrát zařazeno 1200 milionů proti 548 loni, u dluhu z reformy měny 25 mil. místo 12 milionů v posledním rozpočtu, u zahraničí 314 proti 114 v posledním rozpočtu, u položky "z mírových smluv vzešlé závazky" 450 proti 340 milionům loni, při správních výdajích 80 proti 70 milionům. Nacházíme, že lze zaznamenati přibližně 100% stoupnutí, z jedné na dvě miliardy. Kapitola státní dluh se skládá z následujících položek, jež uvádím jednotlivě pro jejich zvláštní pojmenování a se zřetelem na to, že máme řadu krátkodobých půjček, jež znamenají nesmírné stoupnutí úrokového břemene. Máme především půjčku Národní svobody 500 milionů a druhé takové vydání, úroky v částce 41, tedy dohromady 541 milionů pro národní svobodu. Myslím, že my Němci jsme ještě nepocítili zajisté ničeho z této národní svobody, pro kterou byla tato půjčka přijata. Dále 4 1/2 procentní premiová půjčka 24 milionů, státní půjčka, jež byla svého času uložena ve spojení s válečnou půjčkou, 5319 miliony, dále 6procentní pokladniční poukázky v částce 1536 milionů, to jest zajisté zakrytá inflace, jež nás nestojí méně, než 92 milionů úroků. Musí se žádati, aby tyto krátkodobé půjčky se co nejdříve proměnily v dlouhodobé. Dále pětiprocentní pokladniční poukázky na vklady poštovní spořitelny, jež rovněž znamenají zakrytou inflaci, rovnající se částce 950 milionů, zač máme platiti 47.5 milionů úroků, dále úvěrní operace k úhradě nekryté potřeby vojenské správy za tak zvaného bolševického vpádu r. 1919 ve výši 677 mil. korun, pak stavební losová výpůjčka, jejíž výše vůbec není v rozpočtu stanovena a jež vyžaduje 16.8 milionů korun úroků a investiční půjčka s 800 miliony na 6%. Vyjmeme-li krátkodobé půjčky, vidíme, že ony samy činí 2866 milionů korun a kdybychom je mohli přeměniti na dlouhodobé a tím snížiti úroky ze 6 na 4 1/2%, ušetřili bychom nejméně 37 milionů korun na úrocích. Dále máme tak zvaný bankovkový dluh, to jsou bankovky zadržené při okolkování v částce 1148 milionů, zpětná výplata 590 milionů, takže máme zbytek 1541 milionů zúročených 1% s 15 miliony korunami. Zpětná výplata této výpůjčky byla by již možná, kdyby vláda přísně provedla dávku z majetku. Po našem názoru jest svrchovaný čas, aby dávka z majetku byla nejpřísnějším způsobem sehnána a tento dluh uhrazen.
Zvláště zajímavou jest kapitola zahraniční dluh. Tu máme především tak zvanou anglickou půjčku s úroky 7·7 milionů. Tato půjčka byla vzata r. 1919 a to na potraviny, textilní zboží, mýdlo a dopravní náklady, na americkou mouku ve výši 429.500 liber šterlinků, podle kursu pražské bursy ze 14. t. m. 119.4 milionů korun, dále 5%ní francouzská půjčka na vojenský materiál a koně, 100 milionů franků také pro vojenský materiál a koně, které byli objednáni z Ameriky přes Francii a jichž cena je určena na 1,949.000 dolarů. A za třetí za vydržování českých legionářů 28 milionů franků, úhrnem 128 milionů franků, neboli 948 milionů Kč. Tato položka vyžaduje sama 43 milionů úroků. Chci hned k tomu připojiti, že zvláště francouzská, anglická a americká měna se přepočítává v rozpočtu velmi nízko, jelikož frank byl zařaděn s 6 a dolar se 76 korunami, pročež ve skutečnosti úhrn dluhu bude značně vyšší. Dále činí tak zvaná marková půjčka 225 milionů, úroky byly již předem zaplaceny a nepreliminovány, dobou splatnosti jest 1. leden 1922. Dále opět jedna československá legionářská půjčka, tak zv. italská půjčka, dluh není ještě číselně zjištěn. Ve vojenských kruzích se odhaduje na 180 milionů lir, to jest 695 milionů korun a zúročena jest obchodní smlouvou s Italií od 1. ledna 1922 5%. Pak máme ještě jednu československou legionářskou půjčku a byla to ruská půjčka 1,550.000 franků. Zde byla částka zajisté značně větší, jest částečně splacena a má se do konce r. 1921 redukovati, t. j. vymazati na 750.000 franků, t. j. 5 milionů korun. Pak máme na konec podíl na předválečném dluhu starého Rakouska, který ovšem má reparační komise teprve zjistit. Přes to, že již uplynuly 3 roky, nevyřídila ještě reparační komise svých prací. I tento podíl na předválečném dluhu se odhaduje na 6·5 miliard, preliminováno jest 450 milionů Kč na rok. V rozpočtu však schází - to není bez významu - americká půjčka a bez ní nacházíme již konečná čísla 40 miliard.
Vezmeme-li k tomu americkou půjčku,
mohli bychom zjistiti zajisté zcela značnou sumu přes 50 nebo
54 miliard, to jest přes 2000 korun na hlavu československého
občana, pročež konečná čísla v rozpočtu vypočítaná jsou podle
mého náhledu nesprávná, jak jsem již prve řekl, protože cizí valuty
jsou zařazeny příliš nízko. Dále musíme zjistit, že nikde nejsou
zanesena konkrétní čísla, poněvadž všude, u každé položky jest
slovo přibližně. Možno tedy předpokládati, že ta čísla jsou ve
skutečnosti ještě značně vyšší, než se v rozpočtu vyskytují. Obraz,
který dostáváme tímto způsobem z rozpočtu, nevzbuzuje samozřejmě
vůbec důvěry a můžeme konstatovati, že kdybychom takové hospodaření,
jaké vychází z rozpočtu, konstatovali nějakému obchodníku, kdyby
obchodník připsal také k účtům ve svých knihách jen "přibližně",
že by zajisté vzniklo podezření, že buď tento obchodník vůbec
nerozumí správě anebo chce nečistým způsobem zakrýti poměry svého
obchodu. K takovému obchodníkovi není možno míti důvěry, takovému
obchodníku mohlo by ovšem sotva dávat na úvěr. Z tohoto důvodu
musíme prohlásiti, že pokud tento stát bilancuje tak jako kupec,
který vůbec nerozumí vedení knih nebo jako bankrotář, aby své
věřitele ještě nějaký čas klamal, nemůžeme tomuto státu pro tento
rozpočet hlasovat. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji dále slovo panu posl. dr. Kubíčkovi.
Posl. dr. Kubíček: Slavné Národní shromáždění! Úkol ministra financí není jistě v Československé republice záviděníhodný. Připadá mu úkol ne právě příjemný, neboť musí krýti deficity všech ostatních resortů. Resorty hospodářské se snaží deficity jakž takž hraditi svými příjmy; resorty správní povahy však vyžadují, aby ministerstvo financí svými příjmy hradilo jejich výdaje. Úlohu tuto může ministerstvo financí při vysokém požadavku, který se na ně klade, splniti pouze tehdy, když v úkolu tak obtížném mu pomáhá parlament, a to parlament, který před odhlasováním výdajů také náležitě pečuje o úhradu všech věcí, které znamenají nový výdaj ve státě.
Právě předložený rozpočet je dokladem toho, že náš parlament zdravě pracuje a jest také dokladem toho, že tolik ostře kritisovaná režie naší parlamentární pětky se osvědčila a že před prázdninami dělala politiku zdravou a správnou, když na jedné straně učinila řadu ústupků v oboru sociálním, humanitním a j., ale na druhé straně se postarala o krytí nových výdajů novými daněmi, novým krytím. Ta politika sice nebyla zrovna nejoportunnější, nebyla to politika, která by byla ve veřejnosti zvláště příznivě přijímána, byla však nutná, neboť takovou politiku musí prováděti parlament, který jest si vědom svého cíle - býti správným a poctivým hospodářem ve státě.
V době předprázdninové byla odhlasována celá řada daní, které nezískávají největší popularity, ale naším cílem jest vymaniti se ze stranické politiky a dospěti k velkým liniím státní politiky Československé republiky.
Mezi příjmy ministerstva financí vedoucí místo zaujímá daň z převodu statků a pracovních výkonů a daň přepychová -všeobecně zvaná daň z obratu. Pro běžný rok, pro rok 1921, ještě ve starém rozpočtu tato daň byla preliminována obnosem 1 miliardy. A jistě bude zajímati také Národní shromáždění, jak tento preliminář byl splněn. Mohu posloužiti dokladem o tom, že preliminář byl správný a že daň z obratu a přepychu do 30. září t. r. obnášela 494,241.333 K v Čechách, na. Moravě 158,790.186 K, ve Slezsku 33,322.997 K, na Slovensku 70,116.545 K, úhrnem bez Podkarpatské Rusi 756,451.061 K. Daň z přepychu v Čechách obnáší 60,417.222 K, na Moravě 13,383.522 K, ve Slezsku 797.164 K, na Slovensku 5,456.360 K, úhrn. 79,054.268 korun. Tedy za 3/4 roku dosáhla tato daň výše 835,505.329 K, takže naděje v tuto daň kladené se plně splnily a my můžeme právem počítati, že preliminář pro rok 1922 ve výši 2.200,000.000 K bude také náležitě splněn. Říká se o dani z obratu, že je daní spravedlivou. My se stanoviska zemědělského musíme do jisté míry korrigovati tento názor a musíme poukázat na některé nevýhody a nepraktičnosti při jejím ukládání. Při ukládání daně z obratu bylo použito t. zv. Brdlíkových tabulek, podle kterých byly jednotlivé okresy rozděleny na okresy řepařské, obilnářské atd. do různých stupnic a podle toho také daň z obratu byla, pokud byla paušalována, ukládána. Tu se však ukázalo, že toto ukládání není spravedlivé, že nelze tuto daň paušalisovat s použitím výše zmíněných tabulek. Jako příklad uvádím okres opočenský, kde dolní část jeho sice řepařská v poloze kolem 300 m nad mořem, ale větší část jeho, Hory Orlické, jest 700 m nad mořem a tato oblast je neprávem zařazena do oblasti řepařské. Zde je zapotřebí celá řada korrektur, poněvadž co uvádím o okresu opočenském, platí o celé řadě okresů jiných. A v tomto směru bych plaidoval pro to, aby ministerstvo financí při ukládání této daně provedlo náležitou reformu a aby při paušalování této daně přihlíželo přímo k specielním poměrům jednotlivých zemědělců. Nelze ani přihlížet k specielním poměrům jednotlivých obcí. Oni zde nejsou poměry stejné a obyčejně bývá takový stav, že nejúrodnější řepní pozemky náležejí velkostatku, ale půda méně úrodná na těch kopcích nahoře patří drobným lidem, a ti neprávem jsou zařazeni do stupnice velkostatkářské. V tom směru je zapotřebí nápravy, poněvadž není to tak veliký úkol, který se klade na ministerstvo financí resp. na jeho výkonné orgány, berní úřady, aby ve svém malém rayonu, jejich působnosti svěřené, od obce k obci provedly šetření tak, aby ukládání daně provedly podle specielních půdních poměrů jednotlivých zemědělců.
V dalším bych rád se zmínil o jedné z větších spotřebních daní, o dani z lihu.
Jak z předloženého rozpočtu ministerstva financí vysvítá, očekává se zvýšení příjmů hlavně u těchto položek: reální daně, všeobecná daň výdělková, daň z podniků veřejnému účtování podléhajících, daň důchodková, cla, daň z lihu, všeobecná daň nápojová, dávka z uhlí, daň z obratu, prodej tabáku atd. Není mně možno, abych se obíral všemi těmi jednotlivými státními daněmi a omezím se pouze na několik poznámek k daním spotřebním.
Výhoda daní spotřebních spočívá v tom, že tyto netíží přímo konsumenta, poněvadž ten platí daň již v ceně výrobků, jež kupuje. V důsledku toho finanční správa i stát používá velmi rád k částečné úhradě svých nákladů této formy daňové. Finanční správa - a v důsledku toho i stát - přišel by do velkých rozpaků, kdyby měl dnešního dne nahraditi tyto jiným daňovým systémem. Vzhledem k opravdu značné sazbě jednotlivých daní spotřebních jako ku příkladu u cukru a lihu, nehledě ani k vysokým položkám přeplatkovým, mohlo by vzniknouti domnění, že celkový finanční ráz naší demokratické republiky jeví podstatný přesun k dani spotřební jako k finanční páteři celého našeho finančního hospodářství. Srovnáme-li však úhrnný výnos spotřebních daní cirka 2 1/2 miliardy Kč s úplným výnosem preliminovaným v celkovém rozpočtu, je zřejmo, že spotřební daně přispívají okrouhle asi 1/7 na úplnou potřebu státu, což jest poměr velmi příznivý. Tento příznivý poměr doznal by ovšem jistého opravení, kdybychom přihlíželi více ke sporné doposud otázce daně z obratu a kdybychom daň tuto bez ohledu na její nespornou tendenci, totiž zdaniti přepych, chtěli neprávem považovati za skrytou daň spotřební. Dle mého názoru nelze to však činiti, takže můžeme plným právem tvrditi, že konstrukce našeho rozpočtu se zřetelem k tomu, koho státní dávky postihují a jakým způsobem jsou vybírány, není nikterak protisociální, nýbrž naopak tato sociální struktura státního rozpočtu oproti předpřevratové minulosti učinila rapidní pokrok.
Ostatně musíme si uvědomiti, že státní rozpočet odpovídá vždy hospodářským poměrům mocenským ve státě; čím větší bude účast širokých vrstev lidových na hospodářském podnikání vůbec, tím vydatnější bude podíl širokých vrstev na úhradě státní potřeby finanční a tím více a rychleji uskutečňovati se bude přesun od daní věcných k osobním.
Jako ukázku, že u nás spotřební daně nedosahují ani z daleka oné výše předpřevratové minulosti, dlužno uvésti daň cukerní. Cukerní daň vyměřena byla posledně v Rakousku r. 1898 ve výši 38 K z 1 q, obnášela tudíž dvojnásobnou hodnotu surového cukru. Zdražením výroby cukerní snížilo se značně procento připadající na spotřební daň, takže dnes při ceně prodejní 650 Kč - základ velká homole - obnáší daň státní na cukru lpící se všemi příplatky 94 Kč. Z těchto číslic jeví se tudíž snaha při cukru snížiti co nejvíce daň spotřební.
Mezi spotřebními dávkami zaujímá nejvýznačnější místo daň z kořalky. Toto pojmenování, které je otrockým překladem německého Branntwein, jistě by zasluhovalo u nás opravy, aby toto odiosní slovo se v rozpočtu nevyskytovalo a aby bylo používáno správného výrazu daň z lihu.
Líh jest ve všech státech velmi vítaným předmětem spotřební daně, ježto ukládání daně jest poměrně málo nákladné a vyměření daně není spojeno s odporem veřejnosti. Jestliže finanční správa se obírá myšlenkou, aby v obhospodařování lihu měla a zachovala si rozhodující vliv, činí to nejen z důvodů čistě fiskálních, nýbrž i u vědomí sociální otázky tohoto opatření. Rozumná finanční správa nalézá vždy možnost, aby dle přípustnosti finančních prostředků státních omezila konsum lihu, což se stalo u nás skutkem v minulém výrobním období, kdy pro všeobecný konsum uvolněno bylo toliko 54% předválečné spotřeby.
Z rozpočtu ministerstva financí vysvítá, že dávky z cukru a lihu jsou z nejdůležitějších příjmových položek ministerstva financí ze spotřebních daní. Při dávce z lihu budiž zdůrazněna dále i okolnost, že pomocí přeplatkového fondu vrací stát nejširším vrstvám lidu 90 milionů Kč, jež doplácí na denaturovaném lihu.
Pokud se daně z lihu týče, ještě bych rád uvedl některé cifry. Z rozpočtu vysvítá, že příjem, který se jeví jako příjem ministerstva financí, z této daně obnáší v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 498,830.000 K, v Podkarpatské Rusi 13,450.000, úhrnem 512,280.000 K. Na přeplatkovém fondu lihové komise přijímá dále ministerstvo financí 220 milionů korun, tedy celkem přináší lih 732,280.000 K. To je jistě položka, která v našem rozpočtu hraje roli velmi důležitou. Oč tento hospodářský průmysl, hospodářské a průmyslové lihovary a rafinerie lihu zvýšují příjmy státní v daních reelních, osobních, spotřebních, clech, poplatcích specielně pak dani z obratu, to jsou cifry, které nelze konkrétně uvésti, ale které jistě naznačují veliký význam tohoto odvětví průmyslového v našem státě. Vždyť tu máme přes tisíc hospodářských lihovarů, 28 průmyslových, 54 rafinerií lihu, které zaměstnávají desetitisíce zaměstnanců, které dávají živobytí desetitisícům živnostníkům od vesnic do měst.
To je vidět konečně ve všeobecné dani nápojové, která obnáší 240 milionů v našem státě. Před těmito ciframi nelze zavírati oči a jest zapotřebí, také o nich otevřeně mluviti, aby se vědělo, že tato daň v našem rozpočtu znamená velikou položku příjmovou a že by celá řada věcí rázu humánního a sociálního nemohla býti splněna, kdyby nebylo pro to náležité úhrady, třeba z tak odiosního průmyslu jako jest průmysl lihový.
V rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny byl tento průmysl velice kritisován, bylo mluveno o lihovarech hospodářských a průmyslových, o rafineriích lihu, bylo mluveno o okrádání státu a padla i jiná slova i osobní útoky. Nesouhlasím s touto útočnou politikou člena vládní strany, nesouhlasím tím spíše, poněvadž dotyčný pan kolega-referent se měl dříve řádně informovat, nešířiti nesprávnosti a klamně desavouovat svou stran u a své kolegy ve straně.
Lihovarský průmysl podléhá již po 3 roky, pokud se týče kontroly a vedení, lihové komisi, která je složena ze zástupců jednotlivých politických stran. V této lihové komisi mají politické strany možnost nejenom vésti hospodářství lihové, ale také je kontrolovati. Strana, jejíž člen si stěžoval do hospodaření v lihovém průmyslu a v lihové komisi, má v této komisi svého místopředsedu již po plná 3 leta a ten měl jistě plnou možnost veškeré věci studovat a kontrolovat, a pokud já ho znám jako velice seriosního pracovníka, myslím, že týž pán nezaslouží, aby od svého kolegy ze strany ve sněmovně byl desavouován. Bylo by stačilo dojíti k němu, informovati se a byla by se věc snadno vyřídila. Bylo by se vědělo, že útoky, které byly podniknuty, jsou úplně nesprávnými a, myslím, kdybych mohl dnes dotyčného kolegu-referenta vyzkoušeti z lihovarského oboru, o kterém předčítal svou zprávu, že by dnes mluvil o nich tak, jako já bych mluvil o typografii.
Pokud se týče útoků samotných, byly trojího druhu. Jednak to byly útoky osobní, nechutné, a poněvadž i má osoba byla ta, oklikou zavedena, konstatuji, že mohu dokázati nesprávnost těchto útoků tím, že mohu dáti k disposici protokoly těch institucí, kterých se dovolává kolega z rozpočtového výboru, aby dokázal, že jeho tvrzení nebylo správné a že jeho tvrzením veřejnost byla uvedena v omyl. Jednak byly tu útoky proti přejímacím cenám v průmyslu. Dovoluji si veřejnost upozorniti na to, že tu byla napadena samotná vláda, že to bylo osočování a podezřívání samotného ministra financí v tom případě, kde se o špatném postupu při přejímacích cenách mluvilo. Po všechna leta od r. 1918 se stanovily přejímací ceny v lihovém průmyslu tím způsobem, že musily hospodářské a průmyslové lihovary a rafinerie lihu před stanovením cen předložiti svou kalkulaci lihové komisi. To byla první instance, která tyto ceny svými odborníky prozkoumala. Po tomto usnesení této komise byly ceny předloženy druhé instanci, ministerstvu financí, které svými odborníky v centrálních úřadech a svými odborníky mimo Prahu náležitě provedlo revisi všech těch kalkulací a předložilo celou věc jako hotový elaborát k přesnému a nestrannému schválení ministerstvu financí.
Jestliže se v rozpočtovém výboru mluvilo o tom, že se pracovalo vlivy vedlejšími, nevím, kdo by se opovážil podezírati ministerskou radu a ministra financí, že by se propůjčili k podobnému činu. Myslím, že by se tak daleko zacházeti nemělo z vládní strany, že se má opatrně kritisovati, aby se nemluvilo o věcech jež jsou docela korektním způsobem vedeny a kde jsem povinen vzíti v ochranu nejen lihovou komisi, ale na prvém místě i ministerstvo financí a jeho úředníky, jimž nestrannost nelze upříti.
Také se vyskytly v lihovém hospodaření výtky, které se týkají drobných závad. Závady se vyskytují všude, není jediného podniku, není jediné osoby, která by mohla mluviti o tom, že se nevyskytují chyby, tím spíše ne, poněvadž není to věc právě snadná, vésti tak těžké odvětví průmyslu.
Ale o tom mluveno nebylo, jak těžký úkol ten koná několik českých lidí z různých politických stran. Nezapomeňte, velectění pánové, že nejen tento hospodářský průmysl, ale i cukerní a jiný těžký průmysl měl do 28. října orientaci vídeňskou, po převratu dostal orientaci pražskou. A to vše uvésti do klidných kolejí, způsobiti, aby tato velká industrie, která není ve své většině v českých rukou, byla spokojena v našem státě a sloužila státu, to není úkolem snadným. Ten připadá několika českým lidem ze všech politických stran, které jsou angažovány v lihové komisi. Tu je potřebí, abychom byli soudci spravedlivými a abychom řekli: Politický převrat se daleko dříve provedl a po 28. říjnu přibližoval se stále více ke svým cílům; hospodářský převrat však, hospodářské osvobození v našem státě bude trvati ještě řadu let, celá desetiletí, než budeme moci říci, že jsme to a to prokázali. A proto kritika nesmí býti předčasná, nýbrž tehdy, až přijde pravá doba. Mně to připadá, jako když někdo staví dům a druzí kolem něho chodí a vytýkají mu, že tam má nepořádek, pohozené tašky a maltu a pod. Dokud staví, nemůže míti všechno v pořádku. Až bude hotov, zamete vše a bude míti v pořádku všechno. Úkol, který je svěřen několika lidem, kteří vše dělají u vědomí své odpovědnosti, jest úkol těžký a bylo by žádoucno, aby ta práce obtížná nebyla poškozována a ohrožována kritikou, která chci říci otevřeně - neprospívá ne snad tomu průmyslu, ale české věci.
Z dalších daní, o kterých jsem se při rozpočtu ministerstva financí chtěl zmíniti, je daň potravní na čáře. Je to jedna z daní, která nás zajímá se stanoviska zemědělského proto, že se silně dotýká jedné skupiny zemědělců, kteří žijí v obvodu Velké Prahy a kteří poslední dobou čím dále tím více se ozývají na ochranu svých zájmů. Tato daň nevykazuje žádné zvláštní příjmové položky, ale již ve svém složení ukazuje, jak naprosto neodborně byla ukládána a již při svém vybírání dosvědčuje, jak bylo by zapotřebí, aby zde s ohledem na politiku těchto hospodářských zájmů ve Velké Praze byl brán také náležitý zřetel na poměry zemědělské. Politiku Velké Prahy dnes již nelze dělati se stanoviska Václavského náměstí. Dnes do Velké Prahy patří celá řada obcí, celá řada zemědělců, a na ty je zapotřebí bráti náležitý zřetel, k těm je potřeba přihlížeti, když se ta neb ona opatření činí. Konstatuji na př. tento fakt: Velká Praha má své hranice, ale potravní čára nekryje se s touto hranicí. Máme celou řadu obcí, které nejsou ve Velké Praze, nýbrž v obvodu potravní čáry a zase máme řadu obcí, které jsou ve Velké Praze, ale jichž veliká část katastru nalézá se mimo obvod Velké Prahy. A tu jsou zajímavé zjevy. Takový zemědělec, který má polovičku polí v obvodu Velké Prahy a v potravní čáře, v tomto obvodu nepodléhá placení daně potravní; jestliže však svou úrodu vozí z téhož katastru obce, ale za potravní čarou, již musí platiti daň. Tedy to jsou zjevy naprosto nepřirozené, tím spíše, poněvadž jsou - řekl bych - dosti neodborně sdělávány a bylo by zapotřebí, aby také na pražské radnici a vůbec ve Velké Praze byl brán zřetel na zájmy zemědělské.
Měli bychom zde ještě více stížností do této protizemědělské politiky ve Velké Praze. Zvláště upozorňuji na okolnost, že také nám není lhostejno vykupování velkostatků v obvodu Velké Prahy a to z toho důvodu, že všichni drobní zemědělci v obvodu Velké Prahy, kteří čekali, že také budou účastni na pozemkové reformě, jsou tím aktem vyloučeni. Proč vykupuje pozemky Velká Praha? Velká Praha vykupuje pozemky proto, aby za prvé zabránila spekulaci s pozemky a za druhé, aby si zajistila pozemky pro případ staveb k účelům veřejným. To by se mohlo státi také tím způsobem, že by dotyčné velkostatky byly přiděleny drobným zemědělcům s podmínkou, třeba do pozemkových knih vloženou, že v tom případě, bude-li je potřebovat Praha k účelům veřejným, jsou ochotni za tu cenu, za kterou je koupili, zase účelům veřejným postoupit. To všechno dalo by se vyříditi a nebylo by třeba ve Velké Praze dělati politiku, která je proti zájmům zemědělským.
Bylo by zde ještě mnoho věcí, ku kterým bych mohl promluviti, ale jednak pozdní hodina noční, jednak čas, který jsem vyčerpal, mne nutí k tomu, abych ke konci svých vývodů plaidoval pro zjednodušení našeho rozpočtu, aby i v daních samotných nastalo zjednodušení, aby náš poplatník, náš zemědělec se v nich trochu lépe vyznal. Dnes je těch daní tolik, že opravdu je obtížné pro člověka, který nemá čas listovat v zákonech, aby všechny jejich odstíny, výhody i nevýhody prostudoval. Mnohdy dochází k trestům a pokutám jen z toho důvodu, že schopnosti dotyčného poplatníka nejsou s to, aby zachytily všechny povinnosti a práva plynoucí mu ze zákonů, týkajících se daní.
Na základě toho doufám, že v příštím
období a také při příštím sdělávání rozpočtu bude k tomu brán
zřetel. Zde čeká ještě veliký úkol našeho ministra financí, snad
tohoto, snad příštího, aby nám v brzké době pověděl, v jaké hodnotě
je majetek naší republiky, jak správně požaduje generální zpravodaj
pan kol. Sonntág. Spoléháme, že tyto všechny úkoly budou postupně
splněny. Budeme naléhati v budoucnu na odstranění veškerých závad,
které by působily nejasno v našem rozpočtu, poněvadž víme, že
jasno v otázkách finančních přináší klid do finančních poměrů
našeho státu, vyvolává důvěru k tomuto státu zde i za hranicemi
a vede k tomu cíli, který jsme si všichni vytkli, k ozdravění
a upevnění tohoto státu, který za těžkých poměrů se zrodil a který
chce dlouhá leta přetrvati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Listina řečníků přihlášených k této druhé skupině je vyčerpána. Hlasovati dám ne dnes, nýbrž až na konci celé rozpočtové debaty, není-li proti tomu žádných námitek. (Nebyly.)
Není jich. Tedy se stane tak, jak jsem prohlásil.
Před zakončením schůze sděluji,
že před schůzí byly tiskem rozdány naléhavé interpelace.
Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3185. Naléhavá interpelace posl. Knirsche, inž. Junga, Simma a druhů předsedovi vlády o jeho chování v otázce hornoslezské a o obavě, že jeho politika směřuje k obsazení dalšího říšskoněmeckého území.
Tisk 3186. Naléhavá interpelace posl. Hillebranda, Palmeho, Blatné, dr. Holitschera, Pohla a druhů minist. předsedovi o krvavých událostech v Kraslicích.
Tisk 3187. Naléhavá interpelace posl. Witticha, dr. Czecha, Čermaka a druhů předsedovi vlády o rozbíjení a odstraňování pomníků.
Tisk 3188. Naléhavá interpelace
posl. Witticha, dr. Czecha, Čermaka a druhů minist. předsedovi
o vykazování ze Slovenska.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Měl bych dáti hlasovati o tom, zdali sněmovna těmto naléhavým interpelacím přiznává rozpravu, ale poněvadž není dostatečné presence, odkládám - nebude-li námitek - hlasování na konec rozpočtové rozpravy a přikročím ke sdělením předsednictva. (Souhlas.)
Dovolenou pro dnešní schůzi udělil jsem panu posl. dr. Blahovi, posl. Stodolovi a posl. Schusterovi pro neodkladné zaměstnání.
Nemocí omlouvá se pan posl. Rouček na neurčito.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 23. listopadu o 13. hodině s tímto
Nevyřízené odstavce dnešního pořadu.
Jsou snad proti tomuto mému návrhu, pokud se týče doby nebo denního pořadu, námitky? (Nebyly).
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.